Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Není to maličkost. Vypovídá to o tom, jakou politici ANO, někteří politici ANO, by nejraději politiku přinášeli sem domů. Méně respektu k institucím, více populismu, více mocenské arogance a více inspirace u těch, kdo Evropu skutečně účinně oslabují, zatím v její jednotě. A Česká republika si musí vybrat: Buď budeme pevně stát na straně Západu, bezpečnosti a našich spojenců, anebo budeme mlčky přihlížet tomu, jak část české politické reprezentace jezdí do Budapešti obdivovat Viktora Orbána. Za nás je ta volba jasná. Chceme tento bod otevřít, chceme o tom tady diskutovat a chceme se vymezit vůči tomu, že Česká republika nepatří diplomaticky, nepatří bezpečnostně na Východ, kam táhne Maďarsko Viktor Orbán, ale patří na Západ děkuji. (Potlesk opozičních poslanců.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda ODS Martin Kupka a připraví se předseda KDU-ČSL Marek Výborný. Pan předseda Kupka není, není přítomen, takže pan předseda Výborný a připraví se pan předseda klubu TOP 09 Jan Jakob.

Poslanec Marek Výborný: Děkuju za slovo. Vážený pane předsedo, vážená vládo, tedy paní ministryně, pane ministře, kolegyně, kolegové, já si dnes také dovolím krátký komentář a navrhnout dva body na jednání pléna Poslanecké sněmovny, a současně se k jednomu z bodů přihlásit. Musím říct, že člověk už se téměř bojí ráno otevřít počítač nebo zpravodajské servery, co právě na něj kde vypadne, co kde zaznělo, co případně musí konfrontovat s vyjádřením starým 24 hodin, protože zase něco je jinak. Obávám se, že současná vláda se díky řadě kroků a vyjádření čím dál tím víc noří do chaosu a zmatku, a těžko se v tom má vyznat jak veřejnost, ale těžko se v tom vyznáváme i my poslanci. Proto bych rád tady některé body zařadil, aby možná některé věci mohly být uvedeny na pravou míru, abychom my poslanci - a myslím si, že i poslanci vládní koalice, aby měli ty informace, jaká je situace právě teď a zda v některých věcech nedošlo opět k diametrální změně stanoviska.

Je potřeba ale také říct, že když se podíváme na těch prvních 100 dnů vládnutí, tak ten výsledek já tedy považuju za poměrně tristní. Senát bude zítra projednávat první zákon, a to je zákon, který považuju za v zásadě banální a nedůležitý, nepřináší vůbec nic, a to, že budeme mít Den vlajky. Dobře, pro někoho věc důležitá, pro někoho možná méně v době, kdy nám ceny pohonných hmot letí opravdu do nebe a kde domácnosti, rodiny a spotřebitelé mají úplně jiné starosti, než jestli bude den vlajky, nebo nebude den vlajky. To je jediný zákon, který v tuhletu chvíli má z vládnutí vlády Andreje Babiše, Petra Macinky a Tomia Okamury projednávat tento týden jednání horní komory Parlamentu České republiky.

Zato když se podíváme na některé kroky, tak já mám skutečně pocit toho, že tato vláda cílí na ty oblasti, na které, jak jsme viděli v minulých měsících a letech, cílila slovenská vláda Roberta Fica nebo maďarská vláda Viktora Orbána. Na co cílí současná vláda? O čem tady neustále ve veřejném prostoru hovoříme? Čím jste dokázali dostat do 100 dnů vládnutí čtvrt milionu lidí, kteří proti vám protestovali, kteří varovali a chtěli upozornit na některé věci, které mohou zásadním způsobem ohrozit standardní demokratické fungování naší společnosti? Jsou to věci, které míří na státní správu, které míří na média, neziskovky, na justici, na boj s dezinformacemi. To jsou přesně ty věci, které jsme mohli sledovat v Bratislavě; věci, které jsme mohli sledovat v Budapešti, a vy to ještě ke všemu děláte vlastně jinou cestou. A to je to, co tady chci jednoznačně odmítnout. Prostě není možné zásadní věci předkládat poslaneckými návrhy. To, co se tady děje, tak skutečně vidíme dnes a denně. Je to nejenom stavební zákon, který bude takovým paskvilem, přes souhrnný komplexní pozměňovací návrh se dostaneme do situace, že to opravdu nemůže dopadnout dobře. Nemůže dopadnout dobře, a to není kritika toho, že bychom nepotřebovali změnu. Potřebujeme, ale prosím pěkně tímhletím vyšíváním na koleni, kdy skutečně neznáme dodneška ten výsledek, neznáme dodneška, jak má vypadat komplexní pozměňovací návrh, který tato vláda připravuje, tak se opravdu nedá postupovat.

Stejně tak bychom se ale mohli podívat na poslaneckou změnu jednacího řádu, na poslanecký návrh služebního zákona, respektive zrušení služebního zákona a spoutání státní správy a úředníků a úřadů pod těsnější kontrolu vlády. Řekněme si, jak to je. Služební zákon se ruší proto, aby vláda měla úřady, ministerstva, státní správu pod větší kontrolou, aby mohla snadněji vyhazovat nechtěné úředníky.

Já tady uvedu jeden do nebe volající příklad. Vyhození generálního ředitele Povodí Odry pana ředitele Birklena minulý týden. Já plně respektuji to, že ministr má právo manažersky rozhodnout, odvolat, ano, ale prosím pěkně, ať to aspoň není zdůvodňováno něčím, co opravdu není pravda. Pan ředitel Birklen tam byl dosazen na základě otevřeného výběrového řízení, a to právě proto, aby lépe fungovala komunikace v rámci Povodí Odry se samosprávami a se starosty a starostkami na tom celém území. To se skutečně podařilo. Nakonec o tom svědčí i reakce desítek starostů a starostek, takže zdůvodnit jeho odvolání tímto argumentem mně přijde opravdu falešné.

A přesně k tomu má vést ten návrh, který povede ke zrušení služebního zákona. Opět, jak signifikantní, poslaneckým návrhem. Já myslím, že tady všichni legislativci, i bývalý předseda ústavně-právního výboru, který dorazil, Radek Vondráček mně musí dát zapravdu, že Poslanecké návrhy slouží k drobným změnám legislativy, ale ne k těm... Výjimečně, zcela výjimečně to takhle může být, ale nikoliv to, co se tady děje za poslední tři čtyři měsíce, že budeme všechno valit poslaneckými návrhy. Opravdu tady vytváříme něco, za co nám příští generace nepoděkují.

Já bych si proto dovolil navrhnout, pane předsedo - místopředsedo, vidím, že jste se vyměnili, pane místopředsedo, bod, který poprosím zařadit jako druhý bod dnešního jednání, a to Podřízení státní správy vládní koalici. Podřízení státní správy vládní koalici jako druhý bod dnešního jednání.

Druhý bod, který považuji také za velmi důležitý, se týká toho, co tady také zaznělo a co jsem říkal, že je trochu signifikantní, když se podíváme, co se děje i jinde kolem nás, zvláště směrem na východ, a to je bezprecedentní tažení proti neziskovému sektoru, a to dokonce do té míry, že ten návrh, který unikl do médií a o roli paní Vachatové a Radka Vondráčka a Jindřicha Rajchla, poslanců této Sněmovny, bychom si tady také mohli vyprávět, tak jde nejenom tou ruskou cestou, toho ruského zákona, ale on je ještě přísnější a ještě rozsáhlejší, pokud jde o ty jednotlivé organizace, jednotlivé instituce, které by pod něj spadaly. To není jenom otázka cílení na neziskové organizace, to je otázka cílení na vzdělávací organizace, jako jsou univerzity. Ne nadarmo se i ony ozvaly. To je otázka cílení na charitativní organizace. Já se opravdu domnívám, že tohleto je jeden z bezprecedentních útoků na to, na čem je postavena svobodná demokratická společnost.

Proto si dovolím navrhnout, a ještě se k tomu vrátím a krátce to odůvodním, bod, který prosím zařadit jako třetí bod dnešního jednání, a to Vládní chaos kolem zákona o neziskových organizacích. Já vlastně totiž nevím, a to by bylo dobře, kdyby tady zaznělo, a očekávám to možná od pana premiéra, možná od pana ministra Tejce, jak to tedy s tím návrhem skutečně je, protože přiznám se, že kdyby to nebyla vážná věc, tak se budu smát a možná, že to je na natočení nějaké grotesky, dokud ještě Česká televize má nějaké peníze, než jí je seberete, tak by to možná mohli natočit, protože teď si tady dovolím dát časovou osu, abyste si všichni mohli udělat obrázek. Tak 16. března Český rozhlas, cituji: "Koalice se dohodla, že zákon, který by měl zajistit transparentnější financování neziskových organizací, vznikne na ministerské úrovni. Je to příliš složitý materiál na to, aby ho zpracovávali poslanci," to chválím, nicméně už ne tedy ten samotný zákon, "řekl novinářům po zasedání koaliční rady Tomio Okamura." Čili předseda koaliční strany, 16. března, Český rozhlas. ***