Neautorizováno!
(16.10 hodin)
(pokračuje Karel Haas)
Poslední, proti čemu bych se chtěl vyhradit - a to je moje poslední, pátá poznámka nebo pátá rovina k trestní věci kolegy Andreje Babiše, prostřednictvím pana předsedajícího - je ohrazení se vůči slovům nikoli řadové poslankyně, ale zkušené poslankyně, exministryně spravedlnosti, předsedkyně mandátového a imunitního výboru, naší ctěné kolegyně Heleny Válkové. V tomto si myslím, že byl značný rozdíl ve všech veřejných vystoupeních kolegyně Renaty Vesecké a ve vystoupení kolegyně Heleny Válkové, vaším prostřednictvím, pane předsedající.
Dnes, při dnešním projednávání - já jsem si stáhl steno - uvedla dáma, která takto reprezentuje nebo byla reprezentantkou české justice, je nepochybně váženou reprezentantkou českého parlamentu, uvedla... Teď cituju doslovně: "Prezentované skutečnosti mě vedou k závěru, že proces probíhá způsobem, který nezaručuje spravedlivé posouzení věci a je veden snahou poslance Andreje Babiše odsoudit, o čemž výmluvně svědčí i poslední pokyn vrchního soudu, který takovou povinnost soudu prvého stupně ve svém usnesení výslovně uložil." Konec citace. Citace po jednání mandátového a imunitního výboru: "V řízení s Babišem vidím spoustu nestandardností. Mám pocit, že došlo k mnoha procesním pochybnostem, a nemám důvěru v to, že se s tím soudy vypořádají tak, jak by to bylo v souladu s trestním právem. Myslím, že Andrej Babiš, pokud by nebyl v politice, by nestál před trestním soudem."
Prosím vás, ať ta dnešní nebo dva týdny stará slova po jednání mandátového a imunitního výboru, tak slova od dámy, která - znova opakuju - byla ministryní spravedlnosti, je předsedkyní mandátového a imunitního výboru této Sněmovny, je zkušenou poslankyní, tak takto znevěrohodnit činnost českých soudů, české justice, ještě v té nejcitlivější oblasti českého práva, v trestním právu - tím nechci civilní právo stavět na další kolej - tak to považuju za naprosto, z mého pohledu, nepřijatelné. Slíbil jsem v úvodu, že se zdržím jakýchkoliv silných slov.
Tolik mých pět poznámek k trestní věci kolegy Andreje Babiše. U kolegy Tomia Okamury tolik těch poznámek nemám, takže se opravdu blížím k závěru. Signalizuju to i případným dalším řečníkům.
Ve věci kolegy Tomia Okamury, prostřednictvím pana předsedajícího, je rozdíl - a to už jsem zdůraznil v předchozí části svého vystoupení - je zásadní rozdíl od případu kolegy Andreje Babiše. Teď myslím skutkový a právní rozdíl. Kolega, poslanec Tomio Okamura je žádán nebo Poslanecká sněmovna je v jeho věci žádána o vydání k trestnímu stíhání pro trestný čin verbálního charakteru, pro trestný čin podněcování k nenávisti ke skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 trestního zákoníku. Všichni víme - to si myslím, že je zase veřejná informace, nebo vím, že je veřejná informace - že tím spáchaným skutkem měla být nikoli jednorázová - to tady možná opravuju - nikoli jednorázová prezentace těch dvou nechutných billboardů, plakátů, grafik "doktoři z dovozu" a "romští chlapci", nejen ta jednorázová prezentace na Václavském náměstí. To by koneckonců totiž tu skutkovou podstatu nenaplnilo. Tady se odvolávám na slovo "podněcování" - viz vid tohoto slovesa - ale v zásadě na opakovanou akcentaci těchto grafik, doprovázenou leckdy ještě mnohem silnějšími, ostřejšími, z mého pohledu tady řeknu, odpornějšími výroky v médiích, na sociálních sítích a tak dále.
Obrana kolegy Tomia Okamury - tady na půdě Sněmovny, ve veřejných sdělovacích prostředcích, obrana jeho podporovatelů, obrana členů SPD - je vede přes jednoduchou linku: každý, kdo chce Tomia Okamuru za tyto grafiky - odporné grafiky - potrestat, tak potlačuje svobodu slova. Jinými slovy, z té trestní věci se dělá závod nebo soutěž mezi svobodou slova a mezi trestním postihem rasistických trestných činů. Já tenhleten závod odmítám.
Teď se posouvám k tomu opravdu právnímu posouzení. Já vím... Tady ctěná kolegyně Helena Válková, prostřednictvím pana předsedajícího, citovala podle mě ne úplně přiléhavě. Dokonce v tom úvodu budu vypadat jako advokát Tomia Okamury. Ona citovala pouze to rozhodnutí, které se týkalo výmazu SPD ze zprávy Ministerstva vnitra o extremismu. Podle mého názoru, kdybych chtěl být advokát Tomia Okamury, tak cituju primárně rozhodnutí volebních soudů, to znamená příslušných krajských soudů, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, které ve věci té nenávistné rasistické předvolební kampaně hnutí SPD v České republice rozhodly. Ta kampaň byla skutečně předmětem soudního přezkumu, ale zdůrazňuju třikrát, ve volebním soudnictví. Ta nejčerstvější rozhodnutí nejsou dokonce v tuto chvilku více než měsíc stará. Ať nejdu do úrovně krajských soudů, tak zmíním opravdu jenom rozhodnutí českých vysokých soudů, to znamená Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu.
Nejvyšší správní soud, když 31. 10. 2025 - vidíte, že to rozhodnutí je opravdu čerstvé - ve věci pod sp. zn. Vol 28/2025 uvedl, že "Nejvyšší správní soud se ztotožňuje (tehdy) s Krajským soudem v Brně i (dnes) s navrhovatelkou, že je velmi nevkusné a nebezpečné, aby politická kampaň rozdmýchávala ve společnosti xenofobii, nenávist k jakékoli skupině obyvatel. Důsledky podobných kampaní ze strany SPD ostatně posuzovaly již i trestní soudy" a teď to odůvodnění pokračuje. Bod 15, odůvodnění zmíněného rozhodnutí Nejvyššího (správního?) soudu. Pozor, teď se dostávám k tomu, na co ti obhájci a ti, kdo tvrdí, že je zde závod mezi neomezenou svobodou slova a trestním postihem rasismu v této zemi, tak pozor, oni by si zase měli přečíst i pokračování toho rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Hned bod 16 totiž říká: "Posouzení kampaně SPD z pohledu trestního práva přísluší orgánům činným v trestním řízení." Jinými slovy, ne, že orgány činné v trestním řízení nemohou přezkoumávat politické projevy, pokud mohou naplnit skutkovou podstatu rasistických trestných činů, takže přísluší orgánům činným v trestním řízení, nikoliv Nejvyššímu správnímu soudu, proto logicky volební soudy nikdy tu rovinu trestní neposuzovaly. "Jeho úkolem" - míněno Nejvyššího správního soudu ve volebním soudnictví - "je posoudit toliko splnění algoritmu soudního přezkumu voleb jako celku. Při tomto posouzení je v nynějším případě klíčové, že nebyla prokázána ona ‚zásadní intenzita této nezákonnosti, která by hrubě ovlivnila výsledek voleb‘."
Toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu přezkoumal velmi rychle - proto jsem říkal, že jsem úmyslně vybral ta nejčerstvější rozhodnutí - 4. 2. 2026 Ústavní soud ve svém plenárním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 44/2025. Znova zdůrazním to, co řekl už Nejvyšší správní soud, pokud by někdo chtěl snad zpochybňovat to, že - a to je pravda - rozhodnutí Nejvyššího správního soudu podléhají ještě přezkumu před Ústavním soudem. Ústavní soud v bodě 29 tohoto plenárního nálezu řekl: "To ovšem neznamená, že verbální, vizuální a jiné útoky na určité skupiny ve volební kampani nejsou právem regulovány a že se oběti protiprávně vedené volební kampaně nemohou domoci ochrany proti nim." Pozor, opravdu cituju bez jakéhokoli mého dovětku: "K tomu však slouží primárně prostředky trestního či občanského práva. Jen v omezené míře k tomu může sloužit povolební ochrana poskytovaná volebními soudy v řízení o neplatnosti voleb, volby kandidáta či hlasování." Stejně tak, aby někdo nezpochybňoval, že Ústavní soud to, že i přezkum politických projevů v rovině trestní je v České republice naprosto ústavním postupem, tak kdyby někdo chtěl říct, že jeden bod odůvodnění Ústavního soudu ještě z toho nečiní jasný závěr Ústavního soudu, tak v bodu 37 odůvodnění téhož ústavního nálezu Ústavní soud řekl: "Chování politických subjektů v rámci volební kampaně totiž není regulováno jen prostředky volebního práva, nýbrž i prostředky správního, občanského, mediálního či dokonce trestního práva. Jejich prostřednictvím se lze ochrany dotčených základních práv domáhat." ***
