Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.00 hodin)
(pokračuje Marek Výborný)
Ale myslím, že všichni, kteří - a nejenom poslanci mandátového a imunitního výboru - ale všichni víme, že v těchto případech o nic podobného nejde. Jedná se skutečně spíš o to, že se tady vytvářejí dvě skupiny občanů a že my, poslanci, se vlastně tady máme pasovat do role těch, kteří o tom rozhodují. Je potřeba říct i pro veřejnost - to trestní stíhání dneškem neskončí, po skončení výkonu mandátu bude pokračovat a jenom budeme znovu čelit výtkám a výhradám, jak je možné, že se tady trestní stíhání táhne tak dlouho a není vyřešeno. Jsem přesvědčen, že by naopak, naopak oba dva pánové měli stanout před spravedlivým a nezávislým soudem. A nepovažuji za logické a správné vést debatu o tom, zda soud vždy rozhodl tak, jak měl - soud je prostě nezávislý a pokud toto budeme popírat, tak popíráme základní principy a pilíře naší demokratické společnosti. My, poslanci - to chci zdůraznit - my, poslanci, nejsme a nemůžeme být těmi, kteří budou rozhodovat o vině a trestu. Nikdy bych si to nedovolil, a proto tady ani nehodnotím a nebudu hodnotit to, zda v případě Andreje Babiše nebo zda v případě Tomia Okamury skutečně byl spáchán trestný čin. To nám nepřísluší nikomu, nikdo nemá z věcné, materiální podstaty hodnotit ty skutky, o tom musí rozhodnout orgány činné v trestním řízení, respektive na konci je nezávislý soud. A všichni by to měli respektovat, měli by využít a měli by mít možnost využít odvolací nástroje - to je samozřejmě všechno pravda - ale nemáme to být my, poslanci, kteří by se pasovali do role těch, kteří rozhodují o vině a trestu. Proto jsem ani jednou větou, a to ani v předchozích případech, protože o vydání Andreje Babiše tady nemluvíme poprvé, tak jsem to vždycky zdůrazňoval, že tohleto nám skutečně nepřísluší. Jsem ale přesvědčen, že kdyby Andrej Babiš byl aspoň trochu chlap nebo respektive trochu férový vůči například své kolegyni a poslankyně Evropského parlamentu Janě Nagyové, tak ji v tom - lidově řečeno - nenechá, tak ji v tom - lidově řečeno - nenechá, protože ona byla vydána Evropským parlamentem. Tam standardně systém tedy poslanecké imunity zafungoval tak, jak má. Protože to nijak nesouvisí s výkonem mandátu poslankyně Evropského parlamentu, tak paní Nagyová bude v tom procesu nadále pokračovat, respektive soudy v tom procesu budou pokračovat. Já jsem přesvědčen, že by tomu tak mělo být v případě Andreje Babiše a že by tomu v jiném případě mělo být i u Tomia Okamury.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, zvláště vy, kteří jste, reprezentujete vládní koalici, vládní koalici, která se fakticky postavila i na stranu koalice nevydávání, velmi dobře zvažte, jak dnes budete hlasovat, a přál bych nám všem, abychom skutečně po tom hlasování se dokázali podívat i do zrcadla. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní s přednostním právem vystoupí pan poslanec Havel.
Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, já jsem na začátek také chtěl poukázat na zjevný rozpor v etickém kodexu hnutí ANO, nicméně to už tady zaznělo tolikrát, že si to asi odpustím, nicméně vidíte dobře, jak nás taková věc - i jako opoziční poslance i jako nečleny hnutí ANO - samozřejmě dráždí. Já si hned na úvod kladu otázku, zda v České republice opravdu platí stejná pravidla pro všechny občany, nebo zda si pro nejmocnější v našem státě vytvoříme zvláštní ochranný režim, byť samozřejmě jenom na dobu trvání mandátů. Předesílám rovnou, že já osobně jsem zastáncem institutu poslanecké imunity a chápu ho jako velmi důležitý a preventivní prostředek pro zajištění svobody slova poslanců tady v Poslanecké sněmovně, pro zajištění opravdu svobodné debaty, která zde může probíhat, chápu to i jako ochranný prostředek před účelovým zadržením pro případ, že třeba bude vyvoláno hlasování o nedůvěře vládě a tak dále. Já nebudu oportunisticky v tuto chvíli, kdy by se mi to možná v očích některých z vás mohlo hodit, zpochybňovat institut poslanecké imunity.
Ani jedno v tomto případě tedy nehrozí, a sice to, že by došlo ke zneužití zadržení zákonodárce nebo že by se zde jednalo o politický proces v případě Andreje Babiše i Tomia Okamury. Podtrženo, sečteno, smysl imunity je historicky a ústavně chránit parlament před šikanou ze strany moci výkonné, aby poslanci mohli svobodně hlasovat a svobodně mluvit. Hlasování o nevydání není hlasování o vině nebo nevině - to je velmi důležité, zaznívalo to už tady taky a TOP 09 toto od začátku tak prezentuje. A naopak vydání je jediný způsob, jak umožnit nezávislému soudu rozhodnout, a to je v právním státě právě to podstatné. Pokud jde o jednání mimo parlamentní půdu a orgány činné v trestním řízení mají za to, že je důvod k trestnímu stíhání, musí mít poslední slovo právě soud a nikoliv politická většina v této Poslanecké sněmovně. Projednáváme žádosti o vydání Andreje Babiše a Tomia Okamury - v obou případech se jedná o věci, které nespadají pod takzvaný parlamentní projev o hlasování, ale mají být - a já jsem o tom přesvědčený - předmětem standardního trestního řízení. V případě Andreje Babiše se jedná o dotační kauzu Čapí hnízdo, všichni to známe, ta už je v českém veřejném prostoru tak strašně dlouho, to už se počítá na dekády. A my opravdu, dámy a pánové, nejsme soud a nesmíme mít ambici si na soud jakýmkoliv způsobem hrát. Nerozhodujeme o tom, co je pravda, rozhodujeme o tom, zda bude mít soud možnost svoje pravomoci vykonat.
V právním státě platí jednoduché pravidlo: Kdo chce očistit své jméno, má nejvyšší zájem na tom, aby věc posoudil právě nezávislý soud. A když poslanecká většina zablokuje vydání, nevydává tím rozsudek nevinen, ale posílá společnosti vzkaz. Pro některé, pro některé z vás se soud odkládá. To je přece morální i institucionální problém. V případě předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury jde o kauzu v souvislosti s prezentací předvolebních plakátů SPD - opět si to všichni pamatujeme - na Václavském náměstí a ty z našeho pohledu, z pohledu TOP 09, byly odporně rasistické. Ale nejsme to my, kdo může vynášet nad Tomiem Okamurou soud, zda to tak bylo, my se to pouze domníváme - a byl to podnět z našich řad, aby to nezávislý soud posoudil, aby rozhodl, zda můžeme takové podle našeho názoru xenofobní a hnusné kampaně vést, anebo zda je to už trestným činem a je to za hranou zákona. Bylo by tak jasné hřiště pro všechny ostatní politické kampaně a taky bychom měli jednoznačný výklad toho, kam až mohou některé politické strany, budou-li chtít, nebude to náš případ - jako TOP 09, ve svých kampaních zajít.
Co říkáme lidem, když pány Okamuru a Babiše nevydáme? Když je nevydáme v těchto kauzách, je vzkaz nebezpečný: že poslanec je nadčlověk, že to je občan zvláštní kategorie, že mandát je štít - ne, mandát má být přece hlavně službou; a že politika je úkryt - politika nemá být úkrytem, politika je hlavně odpovědností. Pokud mají občané naší krásné země věřit právu, musí vidět, že zákon platí pro nás všechny, občany České republiky, stejně. Vydání neznamená, dámy a pánové, uznání viny, jak jsem říkal, je to umožnění procesu. A to je ta klíčová věta, kterou bychom měli opakovat: Sněmovna není soud. My nemáme hodnotit důkazy, my se jimi nemáme zabývat, my máme rozhodnout, zda necháme běžet standardní soudní proces. A politizaci může posoudit jenom soud v rámci dokazování. Často se říká právě v těchto kauzách: je to politicky motivované. Dobře - i kdyby tomu ale tak bylo, tak jediný legitimní prostor, kde se to dá prověřit, je právě soudní síň a soudní řízení, dokazování, přezkum, opravné prostředky, veřejné projednání a ne politická ochrana v podobě nevydání. A co je důležité, nevydáním nevytváříme spravedlnost, ale vytváříme pouze odklad. I když právní experti upozorňují, že běh promlčecí doby může být překážkou typu imunity, tak nějak stavěn takzvaně, společenský dopad zůstává. ***
