Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.30 hodin)
Poslankyně Jana Černochová: Děkuju. Tak já se pokusím být maximálně stručná, protože asi všichni předpokládáte, co jako bývalá ministryně obrany budu navrhovat. Chci se přihlásit k sněmovnímu dokumentu číslo 509, kde je můj pozměňovací návrh, který tedy předkládám k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu. Ten pozměňovací návrh samozřejmě předám předsedajícímu a panu nepřítomnému zpravodaji, krátce ten svůj pozměňovací návrh odůvodním. Už jsem tady zmiňovala, že se tady opakovaně děkovalo armádě za všechno to, co teďka vlastně v důsledku krize na Blízkém východě, tak naši vojáci absolvují, jakým způsobem se snaží dostat zpátky naše občany do bezpečí. Zmiňovala jsem i to, že mně bylo jako ministryni obrany vyčítáno, že nakupujeme vojenskou techniku, mimo jiné i letoun C-390 Embraer Millennium. Tento letoun jsme nakoupili po dvou, jeden přiletí v květnu, kdyby ho nakoupil můj předchůdce, pan Metnar, už tady mohl být a mohli jsme přepravovat tímto letounem nejenom techniku, nejenom vojáky, ale samozřejmě naše občany a ten letoun by naprosto v pohodě doletěl do destinací, jako je Omán. Tím chci jenom demonstrovat to, jak se nevyplácí škrtat v kapitole Ministerstva obrany, protože opravdu ten vnitřní dluh je obrovský. A když jsem nastupovala na rezort Ministerstva obrany, tak jsem dělala od prvního dne maximum pro to, aby se ten vnitřní dluh snížil.
Rozhodovala jsem věci, které se bál rozhodnout můj předchůdce, který možná se více choval jako ministr sebeobrany, než jako ministr obrany a musela jsem rozseknout mimo jiné nákup bojových vozidel pěchoty, tanků, stíhaček nebo stíhacích letounů, rozhodnutí o dalším využívání těch stávajících a nákupů další techniky, která bude odpovídat 21. století. Tohle všechno, aby se dalo dělat, tak samozřejmě armáda musí mít dostatek finančních prostředků. Proto jsem také hned zkraje svého volebního období předložila zákon o financování obrany, zákon, který má garantovat rezortu Ministerstva obrany, ta dvě procenta. Dostali jsme se do situace, kdy bohužel podle těch propočtů se nedostaneme na dvě procenta HDP v roce 2026 a já myslím, že to ví jak paní ministryně Schillerová, tak pan ministr Zůna a možná vlastně všichni členové té vlády, protože určitě jste o tom na vládě diskutovali.
Částka, o kterou přichází rezort Ministerstva obrany, je ve výši 21 miliard, a to je opravdu hodně. My jsme na výboru pro obranu se ptali pana ministra Zůny, jestli si je vědom toho, že když se letos ty peníze budou takto zkracovat, že se mu pro to příští období pro rok 2007 zvedne ta položka, kterou bude muset žádat a že to pak už nebude teda 21 miliard, ale bude to nějakých, myslím, že 63, 64 miliard. Pan ministr nám na výboru přislíbil, že to ví a že ty finanční prostředky v roce 2027 v tom rozpočtu budou, aby právě armáda mohla v tom střednědobém horizontu ty akvizice plánovat. Pak jsme se dozvěděli z médií a z různých vystoupení pana premiéra a paní ministryně, že nic takového v plánu není a že tedy ten deficit bude nadále prohlubován, ten vnitřní dluh se nebudeme snažit nějakým způsobem i z těch dob, kdy rezort Ministerstva obrany 8 let řídili ministři za ANO. Takže to, že vlastně tam vzniknul takhle hluboký vnitřní dluh, je i jejich vina, je to vina i našich ministrů, je to vina i ministrů za ODS. Já tady neříkám, že za to mohou pouze kolegové, kteří na tom rezortu byli v posledních letech, ale ta bezpečnostní situace a dneska to tady zaznělo opakovaně, bohužel lepší nebude, nebude lepší ani v Evropě, nebude lepší ani ve světě.
A proto opravdu varuju. A prosím vás jako koalici, abyste přehodnotili tento návrh rozpočtu, abyste podpořili návrh, který já předkládám, byť chápu, že jste součástí koalice, kde paradoxně ministr za SPD, který je sám bývalý voják, jeden z nejvyšších vojáků, kteří vlastně v armádě působili, byl prvním zástupcem náčelníka generálního štábu, tak moc dobře ví, jak velký ten vnitřní dluh v modernizaci armády je a určitě i já, když si pamatuju pana ministra Zůnu, pana generála Zůnu v době svého působení na ministerstvu, tak vím, že i on opravdu rozhodně nepatří mezi lidi, kteří by tu situaci chtěl podceňovat, a proto se tady dostáváme do paradoxní situace, že ministr za ANO chce navyšovat rozpočet, ministr za SPD chce navyšovat rozpočet, určitě i kolegové z výboru pro obranu za hnutí ANO také vědí, že ten vnitřní dluh, jaký je a že je obrovský a že je zapotřebí ho snižovat, ale zástupci jedné z vašich koaličních stran se tomu brání.
My vám ty hlasy dáme na to, abyste mohli schválit tento návrh, pozměňovací návrh a rozpočet, tak myslím si, že to je velmi férová nabídka od občanských demokratů, kteří i v tom předminulém volebním období, kdy jsem byla předsedkyní výboru pro obranu, tak se vůči obraně a bezpečnosti chovali velmi zodpovědně, velmi státotvorně. Já sama jsem iniciovala několik návrhů změny zákona například o aktivních zálohách, kterými jsme vlastně posilovali také naší obranyschopnost. Pomáhala jsem tehdejšímu ministrovi Metnarovi prosadit tady některé věci, na které hnutí ANO nemělo už tehdy dostatek hlasů, my vám ty hlasy teďka nabízíme a žádáme vás o to, abyste armádě nejenom děkovali, ale abyste armádě nebrali 21 miliard korun. Tady došlo k tomu, že těch 21 miliard byly v kapitole 307 na uvedené ukazatele původně alokovány a Ministerstvo obrany České republiky, respektive především ta armáda s nimi počítaly v těch plánech a zásah do těch plánů opravdu je velmi problematický. Paní ministryně financí ví, že ona nepodepíše panu Zůnovi žádný nový akviziční projekt, pokud tam nebude financování v té střednědobé úrovni, v tom střednědobém horizontu. Prostě není možné konkrétně na Ministerstvu obrany spouštět akviziční procesy tehdy, pokud tam není souhlas Ministerstva financí a souhlas Ministerstva financí je samozřejmě podmíněn tím, že ty finanční prostředky v těch plánech pro budoucnost jsou a tady je ta nejistota, že tam nejsou, nebudou nebo možná jsou ve snech pana ministra Zůny, jako jsou ve snech mých, ale ta realita bude jiná.
A to je opravdu něco, před čím já tady varuji. A prosím, abyste to ještě zvážili, protože rezort Ministerstva obrany je opravdu dlouhodobě podfinancován, obrana státu jako veřejný statek par excellence musí být prioritou státního rozpočtu. Shodli jsme se vlastně tady na tom téměř všichni a zajištění té naší bezpečnosti nestojí jenom na armádě, na dalších složkách, ale samozřejmě i na našem ukotvení v těch mezinárodních organizacích, ať už je to Evropská unie a nebo je to Severoatlantická aliance. Jakékoliv neplnění dohod, příspěvků v oblasti obrany, bude podkopávat důvěru ve spojenectví, ochotu ostatní nějaké další dohody potom s námi uzavírat. To přece také je něco, co všichni víme a cítíme, že tak bude. ***
