Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.00 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
Teď vám řeknu scénář, abyste věděli, co vás čeká. Nejprve vystoupí s přednostním právem, poté vystoupí poslanci se stanovisky klubu. Takhle jsme se i dohodli dle jednacího řádu. To znamená, přednostní právo má přednost před přednostním právem se stanoviskem klubu. Pořadí je Zdeněk Hřib, Olga Richterová, Martin Kupka, Marek Výborný, místopředseda Kučera. Pak se stanoviskem klubu Vendula Svobodová, Lucie Sedmihradská a Miroslav Ševčík. Poté vystoupí poslanec, kterého vidíte na tabuli na prvním místě, Ivan Bartoš. Takže poprosím Zdeňka Hřiba s přednostním právem.
Než přijde, přečtu ještě omluvy. Matěj Hlavatý od 9.15 do 10.30 - pracovní důvody, Eva Šrámková celý jednací den - rodinné důvody, Ivan Bednárik od 9.45 do 11 - pracovní důvody. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, než se dostanu k samotnému rozpočtu Aleny Schillerové, který je velice nezodpovědný, prohlubuje strukturální deficit a zároveň ale míjí skutečné potřeby lidí, tak bych se tady stručně vrátil ještě k výlevu pana premiéra, který on tady měl vůči mně. Jde totiž o to... Já se tedy samozřejmě nebudu snižovat na jeho úroveň, abych tady házel jakýmisi psychiatrickými diagnózami. Jednak proto, že to považuji za společensky nevhodné, za druhé proto, že mně jakožto členovi České lékařské komory tohleto zapovídá náš etický kodex. Ale především kvůli tomu, že to, co tady vyvádí pan premiér, je medvědí služba pro téma duševního zdraví, kterým se tady tak vehementně ohání.
Protože ten problém, který on tady naopak vytváří, což je psychiatrizace jazyka, kdy se nejrůznější záležitosti označují nějakými pseudopsychiatrickými nebo pseudopsychologickými termíny, tak pochopitelně deklasuje reálné problémy lidí, kteří mají nějaké často velmi závažné psychické problémy. Což je nemoc mimochodem jako každá jiná a je potřeba ji léčit odborně samozřejmě a nepouštět se tady do nějakých laických výlevů. Samozřejmě se jedná v některých případech třeba i o děti. Ty děti mají třeba nějaké rodiče a i tihleti rodiče tyhlety výlevy politiků zahrnující psychiatrizaci běžného jazyka potom mohou třeba mrzet.
Tak bych chtěl požádat pana premiéra, aby se třeba podíval do zrcadla někdy a zamyslel se nad sebou. Chápu, že asi od člověka, který tady všechny ostatní označuje za lháře, a přitom on sám je opakovaně soudem uznaný lhář, možná chci hodně, ale přece jenom si myslím, že by to bylo pro začátek fajn. Připomenu, že Andrej Babiš je poslední, kdo by měl označovat lidi nějakými psychiatrickými diagnózami, když sám ve volných chvílích mluví s kohoutem.
Teď tedy k tomu rozpočtu. Vláda nám tedy předkládá rozpočet Aleny Schillerové, u kterého se zoufale tváří, že to není jejich rozpočet, přestože zcela zjevně je to jejich rozpočet, protože si vzali několik měsíců, během kterých uvrhli tuto zemi do rozpočtového provizoria, aby ho mohli kompletně udělat znovu. Dnes to tady máme, v dalším čtení se o něm bavíme.
Jak jsem zmiňoval, ten rozpočet je velice nezodpovědný, prohlubuje strukturální deficit a hlavně míjí skutečné potřeby lidí, protože v době ekonomického růstu nám navrhuje schodek 310 miliard korun. To je evidentně promarněná příležitost, protože v takovýchto chvílích se má investovat do budoucnosti, mají se snižovat závislosti, budovat rezervy a tahle vláda místo toho utrácí bez jakýchkoliv jasných priorit do budoucna.
Já se ptám, co budete dělat, až přijde nějaké skutečné zpomalení ekonomiky? Kde budete mít ten prostor reagovat? Protože ta situace ve světě je velice nestabilní, to vidíme. Může se velice snadno stát, že ceny energetických komodit poletí nahoru a to samozřejmě bude mít vliv na naši ekonomiku. Ta situace je velice reálná jako riziko, které rozhodně hned tak nezmizí, protože mezinárodní situace je velmi nestabilní, takže mě by skutečně zajímalo, jakým způsobem na to případně budete chtít reagovat.
Druhá věc je, že rozpočet by měl zrcadlit nějaké priority a to, co je důležité pro občany. Tím myslím všechny občany, ne jenom pár vyvolených, protože ten rozpočet Aleny Schillerové působí skutečně jako spíš úlitba pro nějaké vyvolené, než plán pro většinu společnosti, což odpovídá koaličnímu programovému prohlášení. Protože prostě vláda tady neřeší to, co lidi pálí nejvíc. To je dostupné bydlení, to je podpora rodin, to jsou vysoké životní náklady a skutečná bezpečnost naší země a našich obyvatel. Ve všech těchto oblastech je totiž vláda nevnímá jako reálnou prioritu, protože na ně nedává peníze, které jsou v rozpočtu potřeba, aby tam byly.
My, Piráti jsme předložili prorodinný balíček. Ten sníží daně 90 procentům rodin. Navrhli jsme také valorizaci rodičovského příspěvku, ale vláda tyhle návrhy ani nezařadila na jednání. Takže podpora rodin zůstává zjevně pouze u slov a žádné reálné činy se nekonají. Stejné je to i s dostupným bydlením, protože vláda o něm mluví, ale 14 miliard, které jsou potřebné pro dofinancování a kofinancování úvěrů obcím v tom rozpočtu prostě chybí.
Přitom právě tyhle peníze by mohly nastartovat projekty za zhruba 60 miliard korun, což jsou peníze, které jsou jednak potřeba na dostupné bydlení, ale také je to impuls pro naši ekonomiku, protože stát, respektive obce, mají tyhle projekty připravené a ty mohou okamžitě pomoct lidem i naší ekonomice. Je to prostě investice do stability rodin, do ekonomiky i do budoucích příjmů státu, protože pochopitelně i v tom dostupném bydlení se platí nájem.
Proto my dnes budeme předkládat pozměňovací návrh, který přesně vyčísluje, odkud se má vzít těch 14 miliard bez dalšího zadlužování a jak se mají dát na dostupné bydlení. Protože my nechceme zvyšovat schodek, my chceme změnit priority. O tomhle tématu budou podrobně mluvit mé kolegyně, poslankyně Pirátů, Vendula Svobodová a architektka Veronika Kovářová.
Jinak je tedy zcela zjevné, že to, jak ten rozpočet vypadá, bohužel zase a znovu ukazuje, že u téhle vlády bohužel pravá ruka neví, co dělá levá, protože ten rozpočet vůbec nereflektuje ani vlastní hospodářskou strategii vlády. Protože ta celkem správně identifikuje problémy, které naše země má, problémy české ekonomiky, a navrhuje nějaká řešení, od podpory bytové výstavby až po zrychlení povolování energetických staveb.
Jenomže ten problém je v tom, že mezi hospodářskou strategií a realitou státního rozpočtu je obří propast. Protože i kdybych mohl souhlasit s těmi východisky, i s těmi, řekněme, návrhy řešení v té strategii, tak hlavní problém je to, jak si vláda představuje, že by se tahle opatření měla převést do reality. Protože těch strategických priorit, které jsou tam uvedeny, je prostě strašně moc a jednotlivé body nejsou ani seřazeny podle toho, co je nejdůležitější, na co se vláda chce zaměřit jako první. No, a pokud tedy vláda nemá jasno v těch prioritách, tak tím oslabuje sama sebe, ale hlavně oslabuje naši ekonomiku. ***
