Neautorizováno!
(21.10 hodin)
(pokračuje Jana Murová)
Za třetí, návrh reaguje na současnou bezpečnostní situaci. Umožňuje pružnější reakci státu v případě výrazného zhoršení bezpečnostních podmínek, například při ohrožení státu nebo nutnosti zásadních obranných výdajů. V takových situacích bude možno operativněji upravit výdajové rámce a zajistit financování nezbytných opatření, aniž by byl porušen systém rozpočtové odpovědnosti.
Za čtvrté, dochází ke zjednodušení některých procesů v oblasti rozpočtového hospodaření, což přispěje k rychlejšímu uvolňování prostředků v mimořádných situacích a ke snížení administrativní zátěže. Benefitem této legislativy je tedy kombinace odpovědnosti a flexibility. Na jedné straně posilujeme dlouhodobou stabilitu veřejných financí, transparentnost a kontrolu, na druhé straně vytváříme nástroje, které umožní státu rychle reagovat na krizové či bezpečnostní výzvy.
Je důležité zdůraznit, že návrh není samoúčelnou novelou. Je reakcí na změněné evropské fiskální prostředí i na realitu současného bezpečnostního vývoje. Přináší větší předvídatelnost rozpočtové politiky, lepší koordinaci s evropským rámcem a současně zachovává suverenitu České republiky při rozhodování o vlastních veřejných financích.
Doporučuji schválit legislativu podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu již v prvním čtení. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásila za prvé paní poslankyně Vendula Svobodová, připraví se pan poslanec Benjamin Činčila. Paní poslankyně Vendula Svobodová, prosím. (Z pléna zní, že jsou přihlášeni řečníci s přednostním právem.) Pravda, máme tady... Omlouvám se, mám tady dvě přednostní práva, stanovisko klubu, takže první půjde – má přednost – přednostní právo za klub a stanovisko jde až následně, to znamená první by vystoupila paní... (Reakce v sále.) Vy chcete až na konec, jo? Dobře, takže první vstoupí paní poslankyně Lucie Semihradská se stanoviskem klubu STAN, prosím. Připraví se paní poslankyně Pivoňka Vaňková. Prosím.
Poslankyně Lucie Sedmihradská: Dobrý večer, dámy a pánové. Ráda bych vás tady seznámila se stanoviskem klubu Starostové a nezávislí k návrhu vládního zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů. Ráda bych vysvětlila, proč nemůžeme podpořit projednání tohoto návrhu v režimu § 90 a proč uplatníme veto k tomuto projednání.
Tento tisk se tváří jako technická transpozice evropských norem a adaptace na nová unijní nařízení o koordinaci hospodářských politik. Na rozdíl od sněmovního tisku 64, který do Sněmovny předložila ještě minulá vláda, však sněmovní tisk 90 kromě novely zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a změně dalších zákonů s tím souvisejících – tak jak to tady podrobně představila paní ministryně – provádí řadu poměrně zásadních úprav rozpočtových pravidel vedoucích k oslabení role Poslanecké sněmovny v rozpočtovém procesu.
Je tady často skloňována transparentnost, při každé možné příležitosti. Ta navržená novela – a nyní se bavím skutečně o novele zákona o rozpočtových pravidlech – nijak nereflektuje dobrou praxi rozpočtové transparentnosti a legislativního dohledu, tak jak ji definují mezinárodní organizace, například International Budget Partnership nebo OECD.
Původní zákon o rozpočtové odpovědnosti byl schválen v roce 2000. Tehdy reflektoval rozpočtovou dokumentaci a tehdejší mezinárodní standardy rozpočtové transparentnosti. Tady jenom bych velmi ráda připomněla, že se bavíme o období, kdy v roce 2000 – respektive před tím rokem – vznikl Code of Good Practices on Fiscal Transparency zpracovaný Mezinárodním měnovým fondem, skutečně průlomový přístup k rozpočtové odpovědnosti. Všechny ty další kroky byly novější. To znamená, naše rozpočtová pravidla vznikla v době, kdy ta mezinárodní praxe skutečně teprve vznikala – mezinárodní standardy – reflektovala dokumenty, které vznikaly, a nastavila tu transparentnost poměrně dobře na tehdejší období. Za těch posledních let došlo skutečně k ohromnému posunu a vnímání dobré praxe se významně posunulo.
Ten posun jde celou řadou směrů. Já bych tady ráda zmínila dva. První souvisí s tím, že transparentnost je požadována v průběhu celého rozpočtového cyklu, tedy od okamžiku zahájení přípravy přes projednání a schvalování po průběžné hodnocení v průběhu roku a následnou kontrolu ve formě závěrečného účtu a auditu, takže je to skutečně celý proces. Druhým významným trendem je posílení legislativního nebo, chcete-li, parlamentního dohledu. Jde o to, aby parlament nebo jeho výbory, což by v našem podání byl rozpočtový výbor, měly podstatné pravomoci pro zajištění efektivní kontroly při nakládání s veřejnými financemi.
Podle čerstvé listopadové studie OECD – ta studie se jmenuje Quality Budget Institutions – ta role parlamentu je definována následovně: Parlament by měl dohlížet na všechna důležitá rozhodnutí týkající se veřejných financí. Měl by schvalovat rámec fiskální politiky vlády, fiskální strategii a rozpočet. Debaty by měly probíhat po každé klíčové fázi rozpočtového procesu a měly by být strukturovány tak, aby rozhodnutí zohledňovala fiskální omezení vlády a podporovala veřejné porozumění stavu veřejných financí.
Rychle to shrnu. Ten dnešní standard dobré rozpočtové transparentnosti znamená zveřejňování dokumentů a legislativní dohled v průběhu všech fází rozpočtového cyklu. Stará rozpočtová pravidla z roku 2000 – ta původní verze – toto pravidlo ctila. V té době vláda neschvalovala rámec fiskální politiky nebo strategii rozpočtové politiky. Sněmovna tedy začala tím, že projednávala zákon o státním rozpočtu, čtvrtletní zprávy o plnění rozpočtu a závěrečný účet. V průběhu rozpočtového roku tedy vláda musela skládat účty třikrát, na konci každého čtvrtletí, kdy rozpočtový výbor nebo Sněmovna tyto zprávy projednala a přidala k nim své stanovisko. V předložené novele je změna, kdy je navrhováno, aby zprávy za první a třetí čtvrtletí nebyly z důvodu – a teď cituji – „nadbytečné pracovní agendy Ministerstva financí“ nadále zpracovávány. Zde naprosto souhlasím s tím, že dnes publikované zprávy o měsíčním plnění státního rozpočtu jsou kvalitní a poskytují dostatek relevantních informací. Není tedy skutečně nutné vytvářet nějaké čtvrtletní zprávy. Nicméně – a tady hovořím za celý klub Starostové a nezávislí – naprosto nesouhlasíme s tím, aby tyto průběžné zprávy nebyly nadále projednávány v rozpočtovém výboru a aby vláda neskládala účty Sněmovně třikrát, ale jen jedenkrát ročně.
Současně – a to věřím, že na to se dostaneme při druhém čtení – to otevření rozpočtových pravidel je skutečně dobrou příležitostí pro rozšíření role Sněmovny v raných fází rozpočtového procesu. Konkrétně jde o to, že fiskální strukturální plán neschvaluje vláda, ale Sněmovně ho nijak nepředkládá. Toto je rozhodně příležitost pro zlepšení té současné praxe a jistě je tam podobných příležitostí celá řada.
Co se týká té klíčové části toho tisku, my samozřejmě naprosto respektujeme, že je potřeba provést transpozici nových evropských pravidel. V tomto směru pouze upozorňujeme na jednu věc, a to že dobrá fiskální pravidla a především jejich vymahatelnost souvisí s tím, že těm pravidlům veřejnost a poslanci dobře rozumí. Tady apeluji na vládu, na Ministerstvo financí, případně na další instituce, aby skutečně věnovaly dostatečnou pozornost výkladu, vysvětlení a edukaci toho, jak ta nová pravidla fungují, protože pokud jim nebudeme rozumět, tak nebude možné je ani vymáhat a nebudou fungovat tak, jak tady paní ministryně popisovala.
Pokud shrnu to naše stanovisko, naše stanovisko je, že jako klub Starostové a nezávislí uplatňujeme veto na projednání v režimu § 90. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy s přednostním právem paní poslankyně Pivoňka Vaňková. Prosím, máte slovo. ***
