Neautorizováno!
(Schůze zahájena v 14.00 hodin.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji 10. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás na ní vítám.
Oznamuji vám, že za několik okamžiků navštíví náš jednací sál prezident republiky, pan Petr Pavel.
(Zaznívají prezidentské fanfáry a všichni přítomní povstávají. Do jednacího sálu vstupuje prezident republiky Petr Pavel.)
Vážení přítomní, dovolte, abych mezi námi uvítal prezidenta republiky, pana Petra Pavla, a tímto bych mu předal slovo.
Prezident České republiky Petr Pavel: Vážené poslankyně, vážení poslanci, pane premiére, členové vlády, cením si možnosti k vám dnes promluvit. Předstupuji před vás ve chvíli, kdy se již vláda opírá o důvěru sněmovní většiny, kdy téměř ustal ruch spojený s ustavováním Sněmovny a vlády a kdy vy sami už jste naplno ponořeni do své poslanecké práce. Není pochyb o tom, že volby proběhly svobodně, demokraticky a že složení této Sněmovny je výsledkem vůle voličů. Díky důvěře českých občanů dnes zastáváte jednu z nejprivilegovanějších veřejných rolí, píšete historii této země, ovlivňujete její budoucnost a spolu s tím nesete také mimořádnou odpovědnost. Přeji vám, abyste svoji funkci dokázali vykonávat v zájmu všech lidí a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, tedy tak, jak to každý z vás před čtyřmi měsíci slavnostně slíbil.
U tohoto řečnického pultu, ve výborech i v televizních studiích se setkáváte a také často utkáváte se vzájemně protichůdnými postoji. Názorové rozdílnosti jsou přitom hnacím principem demokracie. Smyslem demokratické soutěže je nabízet alternativy, neměli byste se však setkávat s neochotou se vzájemně poslouchat. Zkuste jít vzorem a ukazujte, že uzavírat se do bublin, které své členy jen ujišťují ve vlastní pravdě proti všem, není cestou. Ukazujte, že není nutné se vždy a na všem shodnout, ale že je nutné spolu mluvit, a hlavně se poslouchat a snažit porozumět. Vím, že hledat shodu je těžké, hledat ji v politice je někdy téměř nemožné, ale pokud na to vy, tedy vás 200 osobností, rezignujete, seberete České republice naději obstát ve velkých výzvách, které před ní stojí a budou stát. Státy, které uspějí ve 21. století - a některé už tak úspěšně činí - budou totiž ty, které se naučí jednat na půdorysu široké dohody a s výhledem na dlouhodobý horizont alespoň v těch nejpodstatnějších strategických prioritách: v otázkách bezpečnosti, vzdělávání, kvality zdravotní péče, energetické bezpečnosti nebo inovačního potenciálu. Pokuste se proto vytvořit mezi vládou a opozicí základní konsenzus alespoň v těchto několika klíčových oblastech.
Ve svém poslaneckém slibu jste se také zavázali k zachovávání české ústavy, která chrání trvalé hodnoty naší svobodné společnosti. Proto je nyní stejně tak rolí vaší jako i tou mou sledovat, že nedochází k erozi, nebo dokonce k přímému ohrožení našich demokratických základů, a to zejména v těch klíčových principech, o kterých mluvím opakovaně a o kterých budu mluvit neustále až do konce svého působení na Pražském hradě. Mám na mysli naše pevné zakotvení v Evropské unii, ve společenství suverénních států, které se těší dlouhodobé svobodě a prosperitě. Mám na mysli naše členství v NATO, které je nejsilnější zárukou toho, že jsou naši občané v bezpečí, a je jedinou realistickou garancí naší suverenity, a to i při vědomí, že obě tyto instituce procházejí zkouškami, ze kterých je patrné, že potřebují změny. Bude ale zásadní, abychom byli aktivními spoluaktéry těchto změn. Mám také na mysli zahraniční politiku, která hrdě prosazuje naše dlouhodobé zájmy a hodnoty, je v nejvyšší možné míře jednotná, čitelná, předvídatelná a není v žádném ohledu znehodnocována vnitropolitickými půtkami. Mám také na mysli ochranu institucí, které posilují důvěru veřejnosti ve stát, jeho fungování a jeho službu, nezávislých veřejnoprávních médií, autonomie veřejných vysokých škol, nezávislé justice a státního zastupitelství, policie, bezpečnostních složek a dalších kontrolních orgánů.
Věřím, že naprostá většina z vás má k těmto principům stejný respekt jako já a že i díky tomu nebude v následujících letech docházet ke změnám tak zásadním, aby kořeny naší občanské společnosti a demokratické kultury oslabovaly.
Na druhou stranu už nyní některé kroky - jako je například narychlo připravovaná změna zákona o státní službě - nutí k ostražitosti i proto, že se vyhýbají standardnímu připomínkovému řízení, a tedy i odborné diskusi, která vždy prospívá kvalitě naší legislativy. Jsou to i paušální škrty od stolu snižující podporu nevládním organizacím, které často pomáhají tam, kde je nikdo - ani stát - nedokáže nahradit. Neziskový sektor se tak dostává pod tlak státu a já jsem přesvědčen, že nezaslouženě. Neziskový sektor totiž zajišťuje péči o potřebné a zranitelné, podílí se na ochraně přírodního i kulturního dědictví, odvádí důležitou práci ve vzdělávání a v osvětě. Takové organizace kondici naší země neoslabují, ale přesně naopak.
Nejzávažnější je však stagnace výdajů na obranu a na celkovou bezpečnost Česka v rozpočtu na příští rok. V Evropě zuří největší válečný konflikt za posledních osmdesát let. Na první pohled se odehrává zdánlivě daleko od našich hranic, ve skutečnosti se nás ale bezprostředně dotýká. Nepředvídatelná geopolitická situace, aktuálně zesílená vojenským konfliktem na Blízkém východě, a stupňující se hrozby nás nutí stále více myslet na to, jak zajistit a posílit naši odolnost a obranyschopnost. Dnes není jediný ospravedlnitelný důvod pro to, aby výdaje na obranu a bezpečnost stagnovaly. Naopak je dostatek zásadních důvodů, aby adekvátně rostly. ***
