Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Ministr se také usilovně věnuje rušení povinností bezpečnostních prověrek na klíčových pozicích, jako jsou noví náměstci, jako jsou noví vrchní ředitelé. Proč? No možná proto, že tihle lidé by bezpečnostní prověrky prostě nedostali. A pak je tu Filip Turek, ten tady mezi námi nesedí. Skvělý, úžasný, hranatý zmocněnec, který jezdí po dálnici 200 kilometrů v hodině, vyhrává závody formulí nad malými dětmi, má desetitisíce knih, tedy časopisů a ve školách má v některých třídách pár fanoušků, tedy hodně fanoušků, tedy plné třídy fanoušků, akorát, že vůbec Filip Turek nedokáže respektovat žádná pravidla, povznáší se nad ně, vysmívá se jim. Na lidi pokřikuje, tím (jím?) zahajluje do ksichtu, své příjmy nejenom, že nedokáže vysvětlit, ale ani je nedaní.

Filip Turek chce být ministrem, ale podle průzkumu ho nechce za ministra ani vládního zmocněnce většina občanů České republiky. Odmítá ho jmenovat prezident a svá tvrzení opírá v souladu s ústavou o velmi závažné argumenty. Filipu Turkovi se boří sny. Chtěl do politiky, aby vyhrával další svoje závody, ale to se mu nedaří. V každé zatáčce to přetočí a vylítne mimo trať, je to mizerný závodník a prohrává jeden závod za druhým. A proto kolem sebe plive jedovaté sliny. Vše má v rukou premiér Babiš. Dneska jsme slyšeli, že ministrem prostě nebude. Proč? No, protože veřejnosti prostě nechce vysvětlovat, kde jsou kvality Filipa Turka. Může to udělat, ale on nechce. Proč to neudělá? No, protože hádání Motoristů mu vyhovuje. Pozornost se nesoustředí na něj, nemusí vysvětlovat, jestli a jak už vyřešil střet zájmů, jak sliboval, nemusí vysvětlovat, že si navýšil dotace pro Agrofert. Nemusí vysvětlovat, že dělá změny v lesích, které vyhovují jeho firmám. Nemusí vysvětlovat obrovský deficit státního rozpočtu na příští rok, nemusí vysvětlovat, proč vláda kašle na lidi a zastavila novou zelenou úsporám. Jasně. Tady platí pořekadlo, když se Motoristé perou, Andrej Babiš se směje. Lidem v naší zemi, ale do smíchu rozhodně není. A myslím, že to všichni vnímáte, protože Češi často rádi glosují, ale když už vyjdou do ulic, děje se něco vážného.

Dnes se bavíme o důvěře. Ta se dlouho buduje a lehce se dá ztratit. Důvěra je přitom základním stavebním kamenem společnosti. Bez důvěry nefunguje rodina, manželství, pracovní kolektiv, bez důvěry nejsou vztahy. Proto i politika musí být založena na důvěře, na budování vztahu. Pálení mostů totiž není politika, to je trucování malých kluků, kteří neumí prohrávat. Vláda, která pálí mosty místo toho, aby společnost spojovala a pracovala pro dobro všech, nemůže mít moji důvěru, stejně jako nemůže mít důvěru všech lidoveckých poslanců. Vy si ji totiž nezasloužíte. (Potlesk zprava.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Barbora Urbanová, připraví se pan poslanec Martin Šmída. Tak prosím, máte slovo.

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý den, kolegyně, kolegové, ještě jednou. Já na začátku se chci omluvit za to, že jsem nebyla na té schůzi k důvěře vlády. Já jsem byla fyzicky neschopná sem dojít, měla jsem zlomenou nohu a mrzí mě to. Považuji to za důležité, abych to tady řekla, protože samozřejmě mě trápilo, že na tak důležité schůzi tady nejsem. Hodně jsem přemýšlela o tom, když jsem se sem tedy po těch týdnech vrátila, jestli to vnímám já jinak, nebo jestli prostě to tak máme všichni. A tady se obracím na paní kolegyni, paní poslankyni Krškovou, velmi mě oslovil váš projev, moc vám děkuji za to, že jste to řekla tak krásně, řekla jste to v podstatě i za mě a chci mluvit o velmi podobných věcech teďka. Já jsem poslankyně pátým rokem, takže jsem tady už druhé volební období a procházím teďka takovou změnou svojí, vlastně z vládní poslankyně se stávám opoziční poslankyní. Je to opravdu velká změna, je to jiná role, a tak jsem hodně přemýšlela o tom, co to vlastně znamená pro můj přístup jako poslankyně a pro můj přístup jako političky, protože i ono to tak možná i na ty lidi skrz ty obrazovky působí, že tady spolu hodně bojujeme, pácháme si navzájem křivdy, ošklivé věci, předháníme se v tom, kdo je na koho přísnější, tvrdější, ošklivější, zlejší, kdo koho jak označí. A mě to vůbec nesedí. Asi taková nikdy nebudu a myslím si, že se snažím nenálepkovat, nenadávat, ale samozřejmě není to tak u všech.

Přemýšlela jsem o tom, co říct k té důvěře vládě. Mám mnoho důvodů a všechny tady padly, proč bych vládě Andreje Babiše svoji důvěru nedala. Pro mě je to hlavně ta zahraničněpolitická orientace, mám pocit, že opravdu to, jakým způsobem naše vláda pomáhala Ukrajině, to znamená, pomáhala napadené zemi, bylo hodno následování a mrzí mě, že následující vláda minimálně v rámci kampaně říkala, že v tom pokračovat nebude. Co se týče muniční iniciativy například, tak vidíme, že už se ta prohlášení trošku revidují, ale to je už na vás, jak to budete dělat. Nicméně pro mě je to jeden z důvodů, stejně tak výdaje na obranu, střet zájmů pana premiéra. Prostě pokaždé, když se bude něco dít, budou se zvedat dotace pro Agrofert nebo zemědělské firmy, tak my se budeme ptát, jestli to není právě proto, aby se obohatil - a teď musím říct i rodina pana premiéra a myslím si, že to je naprosto legitimní a že i vy proto musíte mít pochopení, že to jako politici děláme.

No, a pak jsem, když jsem tedy přemýšlela, co tady řeknu, tak jsem si vzpomněla na to, že jednou, když vy jste nová vládní koalice byli v té opoziční roli, tak jste vyvolali hlasování o nedůvěře naší vládě - znovu naprosto legitimní postup, měli jste na to právo. A my jsme tenkrát, bylo to v lednu v roce 2023, k tomu zaujali trošku jiný přístup a i my jako vládní politici, vládní poslanci jsme se přihlásili do té diskuse a vyjadřovali jsme se třeba i k tomu, proč tu nedůvěru vlastně té naší vládě nevyslovíme. Ano. Byla to konkrétně 51. schůze 17. ledna 2023, já jsem byla jako první poslankyně přihlášená do té obecné rozpravy a dostala jsem se ke slovu někdy kolem 20 hodin, ještě musím dodat nějaký kontext té doby. Bylo to 10 dnů před druhým kolem prezidentské volby, kde kandidoval dnešní premiér Andrej Babiš, a samozřejmě i tu diskusi to nějakým způsobem ovlivnilo a já jsem si připravila projev, který teďka částečně - doplňuji, částečně, zdůrazňuji to, přečtu, protože chci, aby jak občané, lidi, novináři, kteří nás teďka sledují, tak vlastně i poslanci, kteří jsou tady třeba noví, aby viděli, že to jde trošku dělat jinak.

Na začátku jsem poděkovala za slovo a pak jsem pokračovala, jak dlouho jsem poslankyně, to není zajímavé. Ale pak jsem se dostala k té hlavní části a tam jsem říkala: Za tu dobu, co jsme tady opakovaně čelili pochybnostem opozice a demonstraci těchto pochybností v rámci mimořádných schůzí, jsme tu slýchávali, kdo má mít jaké schopnosti k tomu, aby vedl tuhle zemi, i jak by její vedení mělo či nemělo vypadat. A vyjadřuji se k tomu poprvé, tehdy. Mám totiž po té době, kterou jsem tu zatím strávila, a musím říct, že jsem ji poctivě věnovala práci, pocit, že je potřeba, aby tady zaznělo hned několik věcí.

První z nich. A slibuji, že budu stručná. A ta nejdůležitější za mě je ta, že my, kteří tady společně sedíme, můžeme ze svých pozic ovlivnit, jak naše země vypadá. Je naprosto iluzorní tvrdit, že opozice nic nezmůže a já doufám, že si to opravdu všichni uvědomujeme.

Příkladem budiž agenda, které se já osobně věnuji, tedy celospolečenský problém domácího násilí. Tedy část přeskakuji. Když se podíváte hlouběji do toho problému, je skutečně úžasné, že to vypadá, že se prosadí a ona se skutečně prosadila jednotná definice domácího násilí do občanského zákoníku. On to nebude jenom signál, že na tom problému, který se podle různých průzkumů a analýz může týkat až pětiny Čechů, vládě, lidem, kteří tuto zemi řídí. A opět já do toho zahrnuji i nás, poslankyně a poslance, že tedy na tom problému záleží. Bude to taky jasná zpráva o tom, co domácí násilí je, že to nejsou pouze případy, kdy jednomu z domácnosti teče krev, že jsou to také případy, kdy jeden z partnerů tomu druhému bere peníze, kdy ho psychicky týrá, kdy pod pohrůžkou vyžaduje sex či využívá společné děti k tomu, aby druhého vydíral. Vydírání, ano. Týkat se to může jak žen, tak mužů, seniorů a dětí.

Za mě osobně je to obrovský posun v této problematice, ale uvědomuji si, že jenom definice a jenom jeden zákon nestačí a stačit nebude, a proto jsme takových zákonů prosadili dokonce čtyři společně i s opozičními poslanci. ***