Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.20 hodin)
(pokračuje Štěpán Slovák)
Bohužel se tedy obávám, že tato vláda nemůže nikdy podpořit návrhy, i kdyby byly rozumné, například nepřítomného pana ministra Vojtěcha v oblasti zdravotnictví, protože jak se tady vyjadřují jednotliví poslanci, například z SPD, tak je v přímém rozporu s tím, co pan ministr Vojtěch hlásá. Například na tom očkovacím, takzvaném očkovacím semináři, který tady proběhl ve Sněmovně a po kterém já ještě opakuji, bych nechal naši Poslaneckou sněmovnu ideálně znovu vysvětit pražským arcibiskupem. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Uvidíme, jestli to stihne ten nový nebo ten dosluhující. A další přistoupí k řečnickému pultíku pan poslanec Vojtěch Munzar.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ještě jednou, dobrý den. Mě trochu mrzí, že odešla jak paní ministryně financí, protože některá slova moje budou určena jí, i když jsme si některé věci tady vysvětlili přes faktické poznámky, ale co mi mrzí úplně nejvíc, že vlastně tady není vůbec premiér České republiky, protože premiér má odpovědnost za fungování vlády, má odpovědnost za to, jak ta vláda vystupuje, co dělá a on nejenom dnes, ale vlastně celou dobu svého působení od toho všeho dává tak trochu ruce pryč, nesvědčí to úplně o jeho síle a integritě. Já jsem si vzpomněl včera přitom jeho projevu na jeden jeho jiný projev, na ten novoroční, kde mluvil o sjednocování společnosti a říkal, a v tu chvíli tehdy, když jsem slyšel ten novoroční projev, jsem si říkal, ano, pan premiér začíná chápat to, co je role premiéra, který má reprezentovat nejenom svou politickou stranu, ale vlastně celou zemi navenek. A trochu jsem se tedy bál, jestli je pan premiér v pořádku, protože ho známe tak trochu jinak. No, včera mě uklidnil, protože ten včerejší projev, to byl zase starý, dobrý známý Andrej Babiš, ten chaotický proud zášti nenávisti a útoku na všechny ostatní.
Pan premiér celou dobu nejenom včera, kde útočil na ODS a vlastně tím prostřednictvím útočí na celý polistopadový vývoj, možná by se mu více líbila v naší zemi nová normalizace, tak jsem si vzpomněl na jeden citát, a to citát lorda Actona: "Moc kazí a absolutní moc kazí absolutně." Někteří lidé jsou v politice, protože milují právě moc a někteří lidé jsou v politice, protože milují odpovědnost. A ti první jsou ti nebezpeční. Dějiny nám dodávají, že problém není moc sama o sobě. Problém je, když někomu začne až příliš chutnat. A bohužel to vidíme teď v přímém přenosu, když se z vládnutí stane permanentní kampaň, když se místo řešení hledají viníci a místo klidu a vládnutí se vyrábí strach, nejde o sílu, ale jde naopak o slabost. Slabý lídr totiž potřebuje konflikt, aby zakryl to prázdno, které za ním je.
A jak říká zkušenost, kdo musí neustále, pořád vysvětlovat, že to dělá v uvozovkách pro vaše dobro, pro dobro občanů, často tím myslí hlavně to svoje dobro. V takové chvíli je rozumné zkontrolovat nejen slovník, ale i mnohdy peněženku. Já se nechci zabývat tím, že mnozí členové vlády se chovají mnohdy jak umanuté malé děti, kterým někdo rozbil na pískovišti bábovičku. Je to jejich vizitka, ale je to bohužel i vizitka naší země a je to vizitka i tady té části Poslanecké sněmovny po mé levé ruce, která jim dala takovou důvěru.
Ale k faktům, když se některá moc opijí sama sebou, tak se mnohdy tváří jako velkorysá, jenomže většinou ta velkorysost není ze svého, proto chci mluvit o tom podstatném, a to je, jak vláda působí a musím říct, že začíná působit jako vláda rozpočtové rozmařilosti, protože účet za každé vládnutí nakonec vždycky zaplatí daňoví poplatníci. A těch pár dnů, které jsou od voleb a vlastně i od té důvěry vládě, ukázalo tragický obrázek přístupu k veřejným financím a k rozpočtu, a to nejen podobou rozpočtu jako takového, ale i svými neuvěřitelnými a nestoudnými mnohdy vyjádřeními, které jsme tady slyšeli a slyšeli jsme je od paní ministryně financí. Minimálně tři zazněly, minimálně tři falešná tvrzení.
První falešné tvrzení. Vláda nemusí dodržovat zákon o rozpočtové odpovědnosti. Respektive vlastně jsme se dozvěděli, že ho vláda vlastně dodržuje, protože ten zákon vlastně neplatí. Vláda jednoznačně předkládá rozpočet v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti a popírá tím dokonce své programové prohlášení, kde je uvedeno - cituji: "Zdravé veřejné finance jsou základem silného, stabilního a suverénního státu." A právě ke zdravým veřejným financím měl vést zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. A jak začíná vládnout tato vláda (je) jeho jednoznačným popřením. Je to naprosto školácká výmluva, že tento zákon platí pouze v září, v říjnu, v listopadu a v prosinci, to znamená před začátkem roku, na který se schvaluje zákon o státním rozpočtu, ale už neplatí v průběhu toho roku. Koalice nás často kritizovala za vysoké schodky a sama hned na startu přichází s návrhem, který porušuje jak zákon o rozpočtové odpovědnosti, tak škrtá jednotlivé výdaje, které byly výjimky a mohly se použít.
To znamená, dostávám se k tomu druhému falešnému a nepravdivému tvrzení, a to druhé nepravdivé tvrzení je, že rozdíl v deficitech státních rozpočtů je pouze 24 miliard korun. Nová vláda navrhuje rozpočet 310 miliard korun. Podle zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti by to mělo být 237 miliard korun. Pokud vláda škrtá ty výjimky, jak půjčku na Dukovany a chce (je) použít na něco jiného, tak škrtá obranné výdaje ve výši 21 miliard korun, také je chce použít na něco jiného. Tak to není tak, že je může nahradit, ale měla by o to snížit deficit, aby dostála zákonu, co se neděje, proto výsledek je rozdíl skutečně 63 miliard korun.
Falešné a nepravdivé tvrzení číslo 3, i když dneska to paní ministryně tady možná nechtěně korigovala, slyšíme, že to je rozpočet minulé vlády, nikoliv. I paní ministryně řekla tady na mikrofon, je to náš rozpočet, rozpočet nové vlády a je to logické. Pokud vláda mění jak základní parametry příjmů a výdajů, ale mění i vnitřek, některé výdaje škrtá, některé přidává, tak v tento okamžik už je to rozpočet nové vlády. A já vám chci uvést jeden příklad. My jsme tady slyšeli včera od paní ministryně a slyšíme to i v médiích, že se zreální výdaje třeba na MPSV o 17 miliard korun. Slyšíme to, když to říká paní ministryně s dramatickou tváří. Se stejnou dramatickou tváří nám ještě před měsícem, před začátkem roku říkala jak na rozpočtovém výboru, tak v médiích, že ta sekera na tom MPSV je 32 až 34 miliard korun, bez uzardění se ta čísla mění a všechna tato čísla, která slyšíme, mají jedno společného, můžeme si klást otázku o jejich důvěryhodnosti, protože se mění jak na běžícím pásu.
Tato vláda začíná ve finanční oblasti vládnout hrou na schovávanou a fabulací veřejnosti. Ale vlastně ani ta konkrétní podoba z toho návrhu na rok 2026 není to nejpodstatnější. Podstatné totiž je, jak chce vláda přistupovat celkově k fiskální politice státu a ten je daleko důležitější, než si vybírat jednotlivé nástroje. Dále tady paní ministryně včera vyjmenovala opatření, které chce vláda dělat, zapomněla ke všemu dodat důležité sousloví, a to je, že to chce dělat na dluh. Žádný plán fiskální politiky tato vláda nemá. Chce utrácet a zaklíná se bojem se šedou ekonomikou. To je nová mantra, která má zaplatit vše. A druhou mantrou je, že nám budoucí ekonomický růst zaplatí dnešní dluhy, které si chce vzít, aby ten růst nastartovala, ale ekonomika opravdu nefunguje jako perpetuum mobile a státní rozpočet není výherní, bezedný automat.
Se stejnou mantrou tady hnutí ANO vládlo za svých předchozích vlád. A víte co tehdy o veřejných financích za rok 2019 řekl ještě před covidem Nejvyšší kontrolní úřad? Dovolím si odcitovat: "Státní rozpočet je na mimořádné události připraven hůře než v době ekonomické krize v roce 2008." Tohle je ve zprávě NKÚ za rok 2019. A vy se neustále vracíte do stále stejných kolejích. Dokonce i levicoví ekonomové, keynesiánci, s kterými já nesouhlasím, říkají, že fiskální impuls a vyšší výdaje za účelem ekonomického růstu se mají vydávat v době recese. ***
