Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.50 hodin)
(pokračuje Věra Kovářová)
Nejprve tedy k potřebnosti tohoto hlasování. Strany nové vlády vzešlé z loňských říjnových voleb slibovaly legislativní smršť. Prošla jsem pečlivě tisky předložené Sněmovně a tuto smršť nevidím. Máme zde něco přes 90 tisků, z toho je 23 vládních návrhů zákonů a novelizací. Naprostá většina byla připravena předchozí vládou a jde o slaďování legislativy s legislativou evropskou. Pak je zde množství poslaneckých návrhů. Pravda, některé z nich skutečně pocházejí od poslanců vládních, takže se nyní v době těžké mezinárodní situace budeme zabývat například novelou zákona o státních svátcích.
Nicméně ano, několik málo z nich lze dokonce zařadit mezi slibované vlajkové lodě koalice. Tak například stavební zákon. To je jistě zásadní dokument, který ale vznikl bez řádného legislativního procesu. Velká chyba. Podobně návrh zákona o státních zaměstnancích, který hrozí rozvratem státní správy. Další velká chyba. Bez řádného legislativního procesu. Jak by ale mohla mít vláda čas na řádný legislativní proces, když se po celou dobu svého vzniku, tedy nejen od jmenování prezidentem republiky, ale již předtím, zaobírá neustále personálními otázkami? Toto hlasování je budíček pro vládu a pro koalici. Potřebný budíček a výzva. Dořešte si své personální problémy a začněte dělat to, co jste slíbili svým voličům, a nejen těm svým. Vládnete totiž celé zemi, tedy všem občanům. Vyřešte své personální problémy a pak možná nebudete pro tuto Sněmovnu chystat návrh státního rozpočtu, který odporuje platným zákonům této země, což je špatné, samo o sobě, ještě horší ale je, že odporuje zdravému rozumu a zásadám správného hospodaření státu.
Ještě se krátce vyjádřím k tomu, proč jsem toto auditorium na začátku oslovila vážení přátelé, když se zde přátelsky nechováme. Chtěla jsem jen připomenout, že byly doby, kdy Sněmovna sice jednala tvrdě, ale přinejmenším se zachováním vzájemné úcty a respektu mezi koalicí a opozicí, kdy se zde hledala shoda přinejmenším nad technickými a odbornými otázkami. Já myslím, že to dlužíme všem našim voličům.
A rovnou také odpovím těm, kteří by chtěli toto hlasování o nedůvěře označit za aroganci opozice, protože to není arogance. To je připomenutí faktu, že personální problémy jsou něco, co nemá překrývat normální politickou práci, co nemá brzdit práci Sněmovny. Dokázal je vyřešit premiér Špidla s prezidentem Klausem, dokázal je vyřešit i premiér Sobotka s prezidentem Zemanem, jakkoliv někdy dosti podivuhodným způsobem, a dokázal je vyřešit již jednou i premiér Babiš s prezidentem Zemanem, tak je prosím vyřešte nyní i vy v tomto složení vlády, které určili voliči, tedy ve složení stávajícího premiéra se stávajícím prezidentem.
Mám v politice dost dlouhou zkušenost, aby mne to opravňovalo k tvrzení, že dokud neučiníte tento elementární krok, dokud budete prodlužovat tuto situaci permanentní personální krize, do té doby těžko bude moci tato Sněmovna přejít do normálního pracovního režimu.
A na závěr mi dovolte konstatování. Tato vláda moji důvěru nemá, proto při hlasování jí vyslovím nedůvěru. Děkuji. (Potlesk opozičních poslanců.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně, a další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Jakub Janda. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, členové vlády, dnes zde projednáváme vyslovení nedůvěry vládě. Scházíme se v rekordně krátké době poté, co tento kabinet důvěru získal. Ano, v rekordně krátké době, a to z toho důvodu, že jistý ministr propadl pocitu vlastní nadřazenosti, pocitu, kterému v Evropě ve třicátých letech minulého století propadala jistá skupina lidí také, a psal poradci pana prezidenta SMS zprávy, které lze označit bez váhání jako výhružné. Toto opravdu tolerovat nelze. A co na to pan premiér? Nic. Je to totiž nejslabší premiér v historii České republiky a sleduje pouze svůj vlastní zájem a o tom bohužel celá tato vláda je.
Vydat k trestnímu stíhání, či nevydat. To je, oč tu běží. Jde o to, zda budeme mít v historii pravomocně odsouzeného premiéra přímo ve funkci. Jeho věrní se samozřejmě postarají o to, aby společně s předsedou Poslanecké sněmovny vydáni nebyli. I tak ale čelíme obrovské mezinárodní ostudě. Dva z našich nejvyšších ústavních činitelů jsou trestně stíháni. Je to výsměch všem slušným občanům této země. To však není jediný důvod, proč tato vláda moji důvěru nikdy mít nebude.
Před volbami se pan premiér bil v prsa, jak mu na srdci leží český sport. Ano, jmenoval sice ministra sportu a přiznám se, že já jsem byl vždy zastáncem Ministerstva sportu, ale ne ministra bez portfeje, ministra bez jakýchkoliv reálných kompetencí. Co dnes může tento ministr dělat? Já vám to řeknu. Podle zákona o podpoře sportu může tak maximálně vařit kafe předsedovi a místopředsedům na Národní sportovní agentuře a fotit se s vizitkou ministr.
Hned na začátku se ukázalo, jak slabý a zbytečný tento ministr je. Podívejme se na navržený rozpočet pro sport - 7,4 miliardy korun. Kde byl pan ministr, když se o sportu na vládě rozhodovalo? Možná zrovna vařil to kafe na NSA. Pro srovnání, vloni šlo na sport 7,9 miliardy, tedy o půl miliardy více, než navrhuje dnes. A kolik činil původní návrh státního rozpočtu na rok 2026? 8,2 miliardy. To je o 820 milionů víc, než navrhuje tato vláda pro sportovce a hlavně pro sportující děti. Pane ministře, vidím, že tady nejste, to jste vážně připustil? Jak jste tedy bojoval za sport? Já odpovím za vás. Nijak. A ptám se: Kde je pan poslanec Nacher, který zde obvykle vystupuje ke všemu a ke všem? Proč toto selhání premiéra a ministra sportu ostřeji nekomentuje? Počkám si na první čtení rozpočtu a doufám, že pan kolega Nacher bude první, kdo vystoupí a řekne, že s takto navrženým rozpočtem na sport nesouhlasí, a rozpočet, pokud tak zůstane, nepodpoří. Jinak vše, co tady vykřikoval před volbami, byly jen plané řeči a já bych si dovolil říct dokonce kecy.
Závěrem mi dovolte říct toto: Vláda, která stojí na základech arogance a čistě osobních zájmů jejích protagonistů, nemůže vést naši zemi k prosperitě. Tito lidé nás dnes a denně přesvědčují o tom, že jim nejde o budoucnost České republiky, ale pouze o vlastní moc a beztrestnost za každou cenu. Styl politiky, kde namísto odvahy vidíme jen lhostejnost k pravdě a kde se zákony ohýbají podle potřeby, si nezaslouží nic jiného než konec. A právě proto pro tuto naprostou ztrátu soudnosti a rezignaci na elementární politickou kulturu tato vláda prostě nemá a nikdy nemůže mít moji důvěru. Já vám tímto děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A slovo dostává poslankyně Zdena Kašparová.
Poslankyně Zdena Kašparová: Děkuji za slovo. Vážení přítomní členové a členky vlády, kolegyně kolegové, stojím zde dnes ve chvíli, která je pro naši zemi ojedinělá a především hluboce alarmující. To, že se k vyslovení nedůvěry scházíme v takto krátké době po začátku vašeho vládnutí, je bezprecedentní stav, který byl vyvolán zejména zásadním pochybením jednoho z vašich ministrů. Tento stav není alarmující jen pro nás zde v Poslanecké sněmovně, ale především pro občany venku, kteří již o víkendu na mnoha místech ukázali, že s tímto postupem nesouhlasí.
Každý příspěvek do rozpravy z úst poslanců a poslankyň obsahoval podněty, kterými by se vláda měla zabývat, a já bych i svým vstupem chtěla do této diskuse přispět. Pokud tu máme totiž diskutovat, pojďme se věnovat tomu nejpodstatnějšímu, a to budoucnosti. ***
