Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.50 hodin)
(pokračuje Oto Klempíř)
Proto říkám, omezovat nebo dokonce rušit ji v žádném případě nikdo nebude a nechce. Ani se to nestane. Nicméně je plným právem všech, včetně nás politiků, tato média chválit, ale i kritizovat. A instituce, které naplňují tuto veřejnou poptávku, musí být připraveny na tuto chválu či kritiku odpovídajícím způsobem samozřejmě reagovat. Je totiž správné se ptát, kde je analýza obsahové vyváženosti těchto médií, kde jsou důkazy o tom, že se chovají šetrně a hospodárně? Ony nejsou, a to je ten skutečný problém, který tu roky nikdo neřešil. A aby bylo jasno, toto je podle mého chyba managementu, není to nic proti řadě poctivých redaktorů a zaměstnanců, kteří v televizi i v rozhlase odvádějí skvělou práci.
Znovu opakuji, aby bylo jasno. Bavíme se o službě, kterou si platí všichni občané České republiky, nemluvíme o žádném zaopatřovacím ústavu pro jednu, druhou či třetí politickou nebo názorovou platformu. Zaměstnanci stejně jako tamní redaktoři nejsou součástí žádné chráněné dílny, ale nabízejí servis veřejnosti, která si jejich práci objednala a platí za ni. A všichni, kteří platí, mají nárok stejně jako v restauraci, si přijít tak trochu na své. Vnímám velmi dobře zároveň obavy veřejnosti, že změna financování může tato média ohrozit. A věřte mi, že platí to, co jsem už řekl několikrát, ztráta nezávislosti, náhubkování, udržitelného rozvoje a předvídavosti se prostě nestane, nestane.
Bavme se však o tom, co tato média mají plnit a jaká je dnes jejich úloha. Tady jsou mé body, o kterých si myslím, že by tento typ médií měly definovat.
Za prvé. Mají vyrábět obsah pro všechny věkové a sociální skupiny, od dětí po seniory, od velkých publik po ta nejmenší.
Za druhé. Posilovat demokracii, podporovat společenskou soudržnost, kulturu, rovnost a bojovat proti dezinformacím.
Za třetí. Mají odolávat komerčním a politickým tlakům. Vždyť média veřejné služby stále více čelí rostoucí politické polarizaci a nepřetržitému tlaku politických stran.
Za čtvrté. Mají vyvažovat vliv sociálních médií. Vždyť se tak často opakuje, že v době sociálních sítí nejsou média veřejné služby potřeba. Opak je pravdou. Sociální média mohou pořádně zúžit rozhled, potlačit přirozenou národní identitu a nekompromisně vyostřit nálady ve společnosti. V současné době jsme toho zrovna tak trochu svědky.
Za páté. Mají poskytovat nezávislé, nestranné a kvalitní zpravodajství.
Za šesté. Mají zaštiťovat mediální pluralitu a podporu nezávislé domácí tvorby a kulturního sektoru a přitom aktivně podporovat kreativní průmysl.
Za sedmé. Mají být partnerem dalším veřejným a veřejnoprávním subjektům v České republice a podporovat je. Především pak školy a dále ty, kteří se aktivně starají o kulturní dědictví a památky.
Za osmé. V mém případě poslední bod. Média musí být maximálně transparentní, aby veřejnost věděla, jaké náklady jsou spojené se službou a zda v nich nedochází k plýtvání.
Nyní tady mám ještě druhé téma, které považuji v současné době za důležité, a tím je změna podpory kultury a umění. Tady jsou opět tři pro mě důležité body, neříkám, že někdo jiný nemusí mít nějaké jiné body. Já mám zatím tyhle tyhle tři. Za prvé chci skončit s dotačním alibismem v kultuře. Za druhé chci ukončit podporu byznysu s uměním. A za třetí chci podpořit excelenci v kultuře. Pojďme postupně.
Bod první - dotační alibismus. To je situace, kdy podmínky pro získání dotací se záměrně nastaví tak, aby je získali všichni, kteří dokáží správně vyplnit formulář. To je zdánlivě výhodné, protože jako ministr jste za hodného rozdavačného chlapce, na kterého se nikdo nezlobí. Je tohle ale opravdu cíl dotací? Podle mého není, protože hlavním cílem má být podpora dříve zmíněné excelence.
A tím se dostávám k bodu číslo dva - ukončit státní podporu byznysu s uměním. Nemyslím si, že je v zájmu veřejnosti, aby stát podporoval aktivity, jejichž jediným cílem v umění je zisk. Veřejné prostředky nemají mířit k podnikatelům jen proto, že se zrovna rozhodli dělat byznys s umělci. V tomto případě existuje snad jen jeden legitimní důvod, a to je, pokud výše zmíněné byznysově umělecké záležitosti nebo eventy díky naší podpoře sníží prokazatelně cenu vstupného tak, že se stane dostupnou i pro lidi, kteří si běžně nemohou dovolit platit vysoké částky.
A nakonec třetí bod. Podporujeme excelenci, ne průměr. Jsem rád, že zde máme kupříkladu takový áčkový filmový festival mezinárodní, jako jsou Karlovy Vary, kterému se skvěle daří a dále úspěšně roste.
Je dobře, že zde máme řadu dalších uměleckých projektů, které patří do světové špičky a mohou nás reprezentovat v zahraničí. A ty si zaslouží maximální pozornost a podporu. Je mi totiž osobně upřímně jedno, jestli třeba na festival do Tokia pojede velký symfoňák z Prahy nebo malý soubor odněkud ze severu Čech. Stačí, když budou prostě vynikající a my je v tom podpoříme. Ale musí skončit podpora umění ze státních peněz, kterou úředníci dávají jen ze strachu, aby se náhodou někdo proti nim neozval.
Já budu vždycky na straně umělců a budu bojovat za jejich podporu, ale oni nám musí ukázat, že za to stojí. Slušnost není slabost. A já nabízím vám ke společnému dílu svou ruku a vy ji buď přijmete, nebo na ni plivnete. Děkuji vám za důvěru. (Potlesk nemnoha přítomných poslanců koalice.)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak pěkný večer. My jsme se krátce vystřídali v řízení schůze. Děkuju panu ministrovi. V této chvíli s přednostním právem vystoupí ministryně Zuzana Mrázová. Připravím se já. Tak já pak poprosím kolegu, by mě vystřídal.
Než paní ministryně přijde k řečnickému pultu, přečtu omluvy. Jana Filipovičová od 18 do 21 - pracovní důvody, Pavel Karpíšek celý jednací den - pracovní důvody, Barbora Rázga od 17.15 do 19.15 - pracovní důvody, Jiří Strýček od 17 dál - zdravotní důvody.
Paní ministryně, máte slovo.
Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení občané. Pouhých 19 dní od získání důvěry naší vlády od Poslanecké sněmovny jsme se zde opět setkali, tentokrát na opozicí svolané schůzi k hlasování o nedůvěře vládě. Proč, co se za těch 19 dní změnilo? Nic. Je to jen šaráda a divadlo opozice, jak již bylo několikrát řečeno i mými předřečníky. Tato schůze nepřinese nic nového a my všichni to zde víme. ***
