Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.10 hodin)
(pokračuje Adam Vojtěch)
Takže tady si myslím, že to je závazek vlády, že tuto problematiku bude aktivně řešit.
Poslední možná věc, kterou bych rád zmínil, tak je otázka rozpočtu vlastně, který Ministerstvo zdravotnictví v tomto roce získá. Myslím si, že také jsme museli řešit některé věci, které bohužel nebyly dořešeny v rámci předchozí vlády a vedení Ministerstva zdravotnictví, zejména pokud jde o investice. My tady máme projekty, které probíhají a jsou financovány z Národního plánu obnovy, a když jsem vlastně přišel na ministerstvo, tak jsem zjistil, že například chybí 800 milionů korun na kofinancování těchto projektů, které končí v polovině tohoto roku, musí být vyúčtovány. Jsou to například onkologické centrum v Motole nebo pavilon prevence v rámci Masarykova onkologického ústavu nebo Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně. To jsou všechno projekty, které jsou financovány z Národního plánu obnovy, z peněz, které ještě vyjednala naše tehdejší vláda Andreje Babiše a ty projekty jim chybělo kofinancování, které bylo přislíbeno ve výši 800 milionů korun, to je něco, co jsme samozřejmě museli řešit a v tom rozpočtu to v tuto chvíli je, takže nehrozí to, že by nemohly být ukončeny a dofinancovány, protože jinak samozřejmě pokud by se to tak stalo, tak ty peníze by se musely vzít někde jinde, případně by ty projekty nemohly být ukončeny a musely by se i ty evropské dotace vracet, a to určitě jsme nechtěli. Takže tady je garance toho, že ty nemocnice, které ty projekty dokončují a musí být vlastně skutečně hotové v létě, tak na ně budou mít peníze. Stejně tak se podařilo navýšit peníze na takzvaná rezidenční místa o 100 milionů korun, které tam také chyběly. Kdy nám jde o to, abychom podpořili vzdělávání mladých, praktických lékařů.
Rezidenční místa jsou klíčovým nástrojem pro vzdělávání nových praktiků. A já jsem si to dal jako jeden ze závazků. Máme to i v programovém prohlášení vlády, že chceme navýšit financování tak, abychom pokryli pokud možno co nejvíce těch rezidenčních míst, těch žádostí, které přichází od absolventů, kteří se chtějí stát novými praktickými lékaři, respektive od jejich školitelů, takže tam jde vlastně navíc 100 milionů korun na financování rezidenčních míst.
A poslední věc, která za mě také bohužel nebyla dořešena a považuju to za chybu, tak je podpora Krajských hygienických stanic. Já jsem o tom hovořil, že připravujeme tu reformu, ale k té reformě potřebujete lidi. A když se podíváte na to, jak jsou placeni třeba lidé na Krajských hygienických stanicích, tak to skutečně nejsou platy, které by byly jakkoliv nadhodnocené, naopak třeba v porovnání s klinikami jsou výrazně pod nějakým průměrem, a proto mimo jiné samozřejmě se jim navyšuje, jak bylo zmíněno, i devět procent navýšení platů, ale zároveň vlastně ještě navíc peníze, které půjdou ze státního rozpočtu, ze strany Ministerstva zdravotnictví přímo na platy pro tyto lidi, kteří na Krajských hygienických stanicích pracují, tak abychom vlastně ocenili jejich práci a udělali jsme i tu práci atraktivnější pro nějaké potenciální zájemce, protože ty Krajské hygienické stanice a celý ten systém je klíčový. Když se podíváme, čemu čelíme v tomto období, epidemie žloutenky typu A, chřipková epidemie a tak dále, a je to něco, co jsme tady zažili v předchozím období, černý kašel a budeme zažívat podobné situace a v tomto bez lidí, kteří se tomu budou věnovat, to zkrátka nepůjde. A tady jsme aspoň učinili určitý krok, abychom je finančně podpořili. Takže těch věcí je celá řada, kterými se zabýváme každý den, byť, jak říkám, jsme tam zhruba měsíc, já nebo a ostatní kolegové, věnujeme se tomu velmi aktivně, věnujeme se skutečně každý den naplno těm projektům, těm zákonům, které chystáme, včetně i toho projektu nové pražské nemocnice, což určitě není jakýkoliv vzdušný zámek, ale je to zcela reálný projekt, který připravujeme, včetně restrukturalizace celého pražského zdravotnictví a skutečně cílem je, aby vznikla v Praze zcela nová nemocnice, což se tady také nestalo desítky let, že by byla postavena nemocnice na zelené louce. A to také vlastně připravujeme.
Takže těch věcí je hodně. A proto si myslím, že si zasloužíme důvěru, protože zdravotnictví potřebuje změny, potřebuje posun, potřebuje modernizaci a já jsem k tomu připraven se tomu věnovat, a proto tedy si myslím, že tu důvěru si zasloužíme a nezasloužíme si, aby nám byla vyslovena nedůvěra. Díky za pozornost, hezký den. (Potlesk koaličních poslanců.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak dobrý večer. A další v pořadí vystoupí ministr zemědělství Martin Šebestyán a připraví se ministr kultury Otto Klempíř. Tak, pane ministře, máte slovo.
Ministr zemědělství ČR Martin Šebestyán: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi i mně, abych se vyjádřil v rámci jednání o nedůvěře vlády k tomu, co zatím na rezortu se odehrálo, co děláme a kam směřujeme a proč, jak řekl i můj kolega, ministr zdravotnictví, ví, proč vlastně ta naše vláda pracuje pro náš stát a tak, jak by měla.
Dovolte mi na úvod několik málo čísel. Rezort zemědělství jako takový byl za poslední čtyři roky značně podhodnocen a ponížen i z pohledu politiky Antibabiš. Ještě před pěti lety vlastně rozpočet tohoto rezortu činil nějaké 4,5 procenta z výdajového rámce státního rozpočtu. Já jsem vlastně ten rezort přebral, když ten rozpočet klesl asi na 2,5 procenta, což bylo těch navržených 55 miliard rozpočtu předložených minulou vládou. Tento dramatický propad během těch čtyř let měl za následek samozřejmě i vytvoření určité dluhové zátěže. Nebyla realizována, nebyly realizovány programy odstraňující dopady kůrovcové kalamity. Ten dluh vlastně vůči vlastníkům lesů je větší jak 3 miliardy v současné době. Odložila se povodňová opatření a samozřejmě to mělo i dopad na konkurenceschopnost našeho průmyslu potravinářského a zemědělství.
Z pohledu těch základních čísel bych chtěl uvést ještě tyto věci, že v současné době Česká republika z pohledu Evropské unie je na nějakých 64 procentech průměru produkce na hektar a 39 procent přidané hodnoty. To znamená, že kdyby Česká republika se dostala aspoň na průměr Evropské unie, na výši ze sektorové tržby a teď se bavíme o zemědělství a částečně zpracování v rámci zemědělské prvovýroby, tak se tržby zvýší o zhruba nějakých 100 miliard v sektoru. Pokud bychom se chtěli dostat na úroveň Německa, tak je to asi 200 miliard tržeb v rámci celého sektoru. A proto jsme si my vytkli ten jeden z cílů, to znamená podporu přidané hodnoty, motivace zemědělců i potravinářů ke zpracování a vytkli jsme si to, aby Česká republika nebyla vývozcem jednoduchých komodit, jako jsou obiloviny, živá zvířata a mléko, ale aby se tyto komodity v České republice zpracovávaly a vytvářela se tady právě ta přidaná hodnota a stát z toho měl ten benefit.
Pravděpodobně víte, že moji nominaci na ministra podpořila celá řada nevládních organizací. Můžu říct, že to jsou organizace, které zastupuje 85 procent zemědělské produkce a 90 procent potravin, které se produkují v České republice. Chtěl bych říct, že to nejsou ani velký, ani malý, ani střední, ani jiný, jenom jsou to všichni dohromady. Velice mě mrzí, že se v České republice rozhořela tady ta válka. Malý, velký, střední. Já bych jenom chtěl připomenout, že třeba prezident Agrární komory, pan Doležal je z rodiny se 130 hektary, viceprezident Martin Ludvík, zemědělec, sadař, který vede ovocnářskou unii. A myslím si, že tady ta dělba, že je tady nějaká jako skupina rodinných farem, která nesouhlasí s tou politikou, je naprosto lichá. Tak. Jinak nás samozřejmě v rámci toho našeho jednání - a já se k tomu dostanu - podporuje většina stakeholderů v jednotlivých oblastech, a já je pak vyjmenuju a vezmu je jednu po druhý. ***
