Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.10 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Kdo byl zpravodajem toho návrhu? Překvapivě Ondřej Knotek, europoslanec Evropského parlamentu. A co udělal? No, vlastně nic. On ani nenavrhl, aby se ten návrh vrátil, nenavrhl jeho odmítnutí, nepohlídal si žádné pozměňovací návrhy. Takže přestože Andrej Babiš má plná ústa toho, jak teď konečně zajistí uplatnění národních zájmů na úrovni Evropského parlamentu, nestalo se nic. Možná proto, že Ondřej Knotek se nestíhal věnovat tomu zákonu, protože v tu chvíli možná spíš řešil spolupráci se sektou, se kterou bude teď pořádat na půdě Evropského parlamentu nějaké akce.
Ale co to vypovídá o hnutí ANO? Že jsou to jenom slova, slova, slova, ale že skutek utek. Že ve skutečnosti u těch důležitých témat i evropských nemáme žádné jasné kroky. A my jsme tady připraveni a děláme to s našimi europoslanci, kteří se proti tomu návrhu postavili, jednoznačně a navrhli právě to odmítnutí. A jasně upozornili na to, že tohle ve výsledku neposlouží ochraně životního prostředí, ale že to ve výsledku bude zdražovat energie a ohrožovat konkurenceschopnost Evropy.
A znovu říkám, my jsme připraveni tady pomáhat s tím, aby se dařilo vytvářet lepší podmínky pro podnikání, omezovat zbytečnou byrokracii, snižovat ty ambiciózní cíle, které k ničemu nevedou, a přinášet realistické úpravy. Akorát k tomu je potřeba prostě v Bruselu jednat, vytvářet aliance a účastnit se těch klíčových jednání a v osobách europoslanců, kteří se navíc přihlásí o tu roli zpravodaje, to prostě odpracovat.
Ale odpověď hnutí ANO - nic, nekoná se. A tohle je věc, kdy reálně Česká republika místo toho, aby dokázala posilovat a aby její hlas byl slyšet víc, tak je vlastně slyšet méně. V rozporu s tím, co Andrej Babiš tady všem sliboval před volbami, ale vlastně i po volbách.
Čeká nás summit lídrů Evropské unie, kam Andrej Babiš pojede. Předtím poslal dopis, pod který je možné se v mnoha směrech podepsat. Ale chybí znovu konkrétní body, konkrétnější v tom, aby to nebyl jenom odpor, ale také volání po něčem, co nám může pomoct. Dvacátý osmý režim jako sjednocení podmínek a vytváření jednotnějšího trhu v rámci Evropské unie. Další důležitý bod, konkrétní odstraňování zbytečných sankcí a zbytečných regulací a zároveň podpora moderní digitální ekonomiky a podpora inovací. To v tom dopisu ale nečteme, ale hlavně ten dopis nestačí. Pokud se něco z toho má stát realitou, tak je prostě pro to potřeba vytvořit alianci, spojenectví s dalšími státy a k tomu prostě musíte jednat. Tady nestačí hlasité vykřikování všude po chodbách a do médií, tady se to prostě musí odpracovat.
Další téma, ochrana veřejnoprávních médií. Připomenu, jak současný ministr kultury hřímal, že koncesionářské poplatky nedá. Asi si pak pětkrát v duchu zarapoval, koncesionářské poplatky nedám, nedám, nedám, nedám. (Naznačuje za pultíkem rapování.) No, a pak se na něho možná Andrej Babiš zle podíval a Oto Klempíř otočil přibližně o 180 stupňů. Akorát za tím je teda větší míra odpovědnosti než jenom ten cirkus, který vláda předvádí.
Já znovu připomenu, co zaznělo v projevu Andreje Babiše na sněmu hnutí ANO. Novináři jsou naši největší soupeři. Novináři jsou naši největší soupeři. Když jsou naši největší soupeři, tak to asi nemáme v úmyslu, tedy hnutí ANO nemá v úmyslu pro ně vytvářet vlídné a vhodné podmínky. Já jenom cituju - když někdo kroutí hlavou - přesně tohle Andrej Babiš řekl: Novináři jsou naši největší soupeři. Ani slovo jsem nepřidal. No, a potom na tiskových konferencích po jednání vlády opakované útoky jak na konkrétní novináře, na konkrétní média a výsměch, který se obrací směrem k nim.
No, a v tomhle světle, v téhle souvislosti navrhuje hnutí ANO zrušit koncesionářské poplatky. Nejde o ten akt jenom, zrušení koncesionářských poplatků, jde přece především o to, že tím naváží rozpočty Českého rozhlasu a České televize na státní rozpočet. No, a pak bude následovat jednoduchý akt před koncem každého roku. Bude chodit ředitel České televize a ředitel Českého rozhlasu pěkně na kobereček a dozví se, kde udělali jeho novináři chybu, když kritizovali, když si dovolili kritizovat vládu. Tohle fakt nedělejte. Tohle znamená ohrožení svobody médií, tohle znamená, že chcete veřejnoprávním médiím nasadit jednoduše náhubek prostřednictvím přímého ekonomického vlivu.
Tohle fakt ničemu nepomůže a jsme připraveni se bavit o tom, jak přesně mají veřejnoprávní média fungovat, jaká má být jejich role na kulturním poli, na sportovním poli. A myslím, že tady se v mnoha směrech shodneme, že jejich role je mnohde nezastupitelná. A když hovoříme o tom, že je potřeba podporovat sport, ubezpečuju vás, že bez toho, aniž by se veřejnoprávní média věnovala menšinovým sportům nebo menšinovým kulturním žánrům, tak se jim prostě v té společnosti nebude dařit. A potom ještě víc budete naříkat na to, že společnost leniví, nebo že je méně kreativní a ve výsledku to bude jenom vaše vina a snaha podmanit si Českou televizi a Český rozhlas svému vlivu a tímhle způsobem jim nasadit náhubek.
A tady, kde tedy nejenom Motoristé Andreje Babiše nepohlídali, to už je teda druhý případ, kdy úplně selhali v plnění svého předvolebního slibu, tak tu máme další zásadní věc. A my se k ní dokavaď nebude vyřešená, musíme jako opozice vracet, a to je střet zájmů Andreje Babiše. Ten princip je přece všem jasný. Tady přece jde o rovnost před zákonem a rovnost před institucemi. V okamžiku, kdy ten, kdo zároveň určuje pravidla, tak zároveň je na druhém konci toho finančního potrubí a čerpá dotace, tak samozřejmě všichni ztrácejí důvěru v to, že se všem píská stejně, že hrají na hřišti, kde všem platí a pro všechny platí jednotná pravidla. Tohle je závažná věc.
Uplynul měsíc a několik dnů od chvíle, kdy to podle zákona, podle zákona měl mít Andrej Babiš vyřešené. A má? No prostě nemá, to je konstatování faktu. Nic víc a nic méně. A znovu se k tomu budeme vracet a znovu budeme tento bod navrhovat na program schůze a budeme to dělat do okamžiku, než se s tím Andrej Babiš vypořádá. Protože to jsme nebyli my, to byl Andrej Babiš, který předstoupil před národ ve svém videu - oko nezůstalo suché a patetismus přímo ukapával - dozvěděli jsme se, že to bude navždy vyřešeno, navždy. Navždy! To slovo tam zaznělo několikrát. No, tak navždy se nekoná, protože podle zatím statusu toho svěřenského fondu, který měl být veřejně známý, který měl být takhle jasně položený na stůl, tak se zatím daří některým médiím z něho alespoň citovat. A z těch citací, pokud jsou pravé, protože můžeme se jenom dohadovat, tak vyplývá, že ten svěřenský fond jenom pro dobu, kdy Andrej Babiš bude ve vládě, je schopen jakžtakž odříznout právě ten vliv střetu zájmů. Ve skutečnosti vlastně moc ne, protože hned po tom, co Andrej Babiš podle těch zveřejněných citací ve vládě skončí, tak s celým tím jměním bude moci nakládat rodina Andreje Babiše. Ale to je přesně to, na co nejenom evropská legislativa, ale na co další legislativy v pokročilých demokraciích pamatují. Aby se podařilo odříznout právě vliv střetu zájmů. Takže místo toho, aby to Andreji Babiš vyřešil, aby splnil sliby, které dal lidem, tak se tohle prostě nekoná.
No, a místo toho jen tak vládou projde čtvrtmiliardový titul pro velké agropodniky. Co chcete jako jasnější doklad střetu zájmů? A my se budeme znovu ptát, jak je tohle možné? A jak je dál možné to, že se nevymáhají ty neoprávněně přidělené dotace Agrofertu a dalším společnostem Andreje Babiše? Jak se s tím vypořádají instituce, které před českou veřejností nesou odpovědnost za to, že se všem měří stejným metrem.
Alena Schillerová tady opakovaně říká, jak si posvítí na šedou ekonomiku. ***
