Neautorizováno!

Místopředseda PSP Jan Skopeček: A budeme pokračovat. Nyní vystoupí pan ministr Robert Plaga, připraví se pan ministr Aleš Juchelka.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, ctěné vládní kolegyně, vládní kolegové, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vám představil priority v oblasti školství naší vlády. Mohl jsem k tomu samozřejmě přistoupit tak, že bych vzal teď vládní programové prohlášení a na jednotlivých bodech vám ukázal, co se předchozí vládě nepovedlo. Mohl bych mluvit o financování, mohl bych se zastavit u obsahu vzdělávání pro základní školy, kde se rozchází situace v terénu s tím, co bylo deklarováno, ale to se ke školství nehodí.

Já jsem se ke školství snažil přistupovat tak, jak myslím - a doufám, že to máte i vy - že to je věc, která je nadčasová. Jakákoliv věc, která se povede této vládě poté, co obdrží důvěru, se projeví ve školství až s velkým odstupem let. Proto si stále myslím, jako jsem si to myslel dřív, že školství by mělo být v rámci možností apolitickou prioritou celé Sněmovny. Proto vládní programové prohlášení si přečíst můžete, budeme o něm určitě diskutovat na různých fórech včetně výboru pro školství, ale to, co vám chci teď říct, je v podstatě apel na celou Sněmovnu bez ohledu na to, jestli jste koalice, nebo opozice. Dejme, prosím, našim dětem budoucnost, protože - a je to pozitivní projev, podotýkám - máme na čem stavět. Já osobně chci žít v zemi, které se daří a kde nám všem bude dobře, na kterou můžeme být hrdí a která je tak bohatá, že nemusíme počítat každou korunu. Proto je z mého pohledu nejdůležitější dobře vychovávat a vzdělávat naše děti.

Před šesti lety, více než šesti lety, jsme společně zformulovali a následně schválili vizi, kam české školství posunout, Strategii 2030+. Tu se doposud nepodařilo naplnit a to je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl vrátit do politiky a proč jsem se chtěl stát znovu ministrem.

Další pozitivní fakt: naše děti na tom vůbec nejsou špatně. Díky vysokému nasazení mnohých učitelů a ředitelů škol, ale i všech ostatních lidí ve školství dosahujeme slušných výsledků navzdory nedostatku financí.

Dokázali jsme jako společnost, respektive učitelé, všichni pedagogičtí pracovníci, nepedagogičtí, zvládnout covid i přijmout mezi sebe přes 50 000 dětí prchajících před válkou z Ukrajiny. Učitelé, ředitelé a další lidé ve školách si za to dnes zaslouží nejenom respekt, ale i solidní ocenění.

Některé problémy nás trápí řekl bych dlouhodobě a rapidně se měnící svět na nás klade nové a nové požadavky. Za prvé, až příliš mnoho dětí trápí psychické problémy, školu a učení nesnáší, ale ne že by to bylo v přímé souvislosti. Stále hledáme, jak pomoci k dobrému vzdělání dětem se špatným zázemím doma, nemůžeme si dovolit je ztratit, jakkoliv se nám nelíbí, že se jejich rodiče o ně nestarají. Toto je povinnost státu, toto je jedna z priorit Strategie 2030+, rovný přístup ke vzdělání na všech úrovních.

Děti si nemohou na střední škole vybrat obor, který by si přály. Mnohé obory ani neodpovídají potřebám měnící se ekonomiky a světa, a vůbec ne budoucnosti. I to je potřeba změnit. Chceme být úspěšnou a prosperující zemí, ale máme skoro nejméně nejvzdělanějších lidí v Evropě. Výsledky našich dětí jsou průměrné v mezinárodních srovnáních. Vzhledem k vynakládaným financím a podpoře do regionů i do vysokých škol je to sice dobré, ale myslím, že všichni víme, že máme - respektive ty děti mají - na víc.

Až příliš často střídáme ministry školství a s nimi bohužel i ty priority, protože častokrát ty deklarované jsou sice hezké, ale ten výsledek se významně liší. Chci to změnit, chci na stranu moderního školství dostat celou Sněmovnu a jsem připraven pro to udělat vše, co bude v mých silách a v silách mých kolegů. Jednoznačně navážu na Strategii 2030+ a chci přinést kontinuitu do vzdělávání a nabídnout našim dětem šanci na lepší budoucnost. Potřebujeme školy kvalitní, bezpečné a dostupné pro všechny.

Naše děti mohou dosáhnout špičkových výsledků v matematice, čtení, přírodovědné gramotnosti. Každé má dosáhnout co nejvyššího vzdělání, jak jen to je možné, bez ohledu na socioekonomický status, bez ohledu na rodinu, o které jsem tady mluvil. Dejme tuhle šanci, prosím, všem dětem bez ohledu na to, do jaké rodiny se narodí. Pokud byste to hledali ve Strategii, stále jsme v prioritní ose 2. Dejme všem možnost připravit se na práci, kterou si vyberou a která naši společnost posune. Já nechci už ten boj mezi všeobecným vzděláním, mezi odborným vzděláním. Potřeba je vše a je potřeba, abychom vycházeli z talentu toho dítěte, a ne uměle určovali tu cestu vzdělávací pro rodinu, pro dítě.

Téma, které v souvislosti s covidem a v souvislosti s válečným konfliktem je možná úplně nejaktuálnější ze všech: pomozme prosím dětem, aby byly odolné, aby se do školy mohly těšit a učily se s chutí. Odolnost - resilience, chcete-li - v sobě zahrnuje jak psychickou složku, tak složku fyzickou, kterou budeme řešit s novým ministrem Borisem Šťastným.

Aby se nám něco takového opravdu podařilo, budeme potřebovat úsilí nejenom nás všech ve Sněmovně a ve vládě, ale úsilí všech, kteří se na vzdělávání podílejí. Proto prosím, dejme školství vizi a dobré řízení. Potřebujeme dostatečné a stabilní finance. Ministerstvo, zřizovatelé, tedy kraje a obce musí být kompetentní a rozhodovat se na základě dat, to by byl ideální stav. Musíme vytvořit co nejlepší podmínky pro lidi ve školách, abychom těchto cílů společně dosáhli. Bez podmínek, bez podpory se to nestane, budou to jen slova. Dejme podporu všem učitelům a ředitelům škol - potřebujeme obsah vzdělávání pro členy školského výboru, rámcové vzdělávací programy, které jsou dobrým nástrojem v rukou učitelů. Potřebujeme špičkovou přípravu učitelů, ředitelů i dalších lidí ve školách, potřebujeme, aby měl každý možnost s ostatními sdílet, co umí, a učit se od těch nejlepších, a aby za to byl, znovu opakuji, adekvátně odměněn.

Třetí apel, chcete-li priorita: neztraťme žádné dítě. Zajistit v systému vzdělávacím takové podmínky a podporu, která dokáže dovést ke skvělým výsledkům i děti, které neměly to štěstí na rodinné zázemí nebo naopak mají mimořádný talent. Podpora talentovaných je jedna z mých priorit. Už jsem jmenoval zmocněnce, který má zkušenost s touto oblastí, protože nejenom sportovci, ale i vědci jsou ti, kterými se můžeme pyšnit.

Čtvrtá priorita: ať každý získá kvalifikaci, se kterou se uplatní a která nás posune. Všechny děti mají odcházet s kvalifikací, se kterou uspějí v pracovním životě. To je ta provazba na trh práce - skutečná, nikoliv deklarovaná, nikoliv řízená z centra nebo nějakými tabulkami. Co nejvíce dětí má dojít co nejdál, abychom se z montovny posunuli ke znalostní ekonomice. Zní to jako fráze - není to fráze. I u těch učňovských oborů, které jsem tady zmínil, tak 40 procent dětí nám odcházelo do montoven, místo abychom je viděli v těch řemeslech a nečekali jsme tak dlouho na instalatéra nebo kohokoliv dalšího.

To, co jsem teď řekl, je nejlepší cesta, jak dětem i naší společnosti zajistit prosperitu. Ano, něco to stojí, ano, vrátí se to, až tu, babičko, nebudete, to znamená, vrátí se to s velkým zpožděním, ale bude se to vracet desítky dalších let celé společnosti.

Nechci opomenout vysoké školy, protože musíme mít dostupné a kvalitní vysoké školy. Každý talentovaný student - a podpora těch sociálně znevýhodněných nekončí střední školou, musí pokračovat na školy vysoké, aby každý talentovaný student měl možnost studovat, i když si to nemůže finančně dovolit. A samozřejmě že to (se) váže s tím, aby vysoké školy nabízely obory, které bych nazval obory budoucnosti, a musí být celospolečensky potřebné, ať je to zdravotnictví, ať jsou to moderní technologie, ale ať je to i psychologie anebo obecně technické vzdělávání a tolik vzývané profesní studijní programy, které připraví studenty rovnou na praxi, na ten výkon, a nemusí být přeškolováni.

Osobně bych chtěl připravit také zákon o zajišťování kvality ve vysokém školství, protože nemá to být nějaká debata o černých dírách a autonomních vysokých školách, ale máme také jedním dechem jako politici říct: bude kontrolována kvalita, české vysoké školy se posunou třeba v mezinárodních žebříčcích, kterých nejsem úplně zastáncem, ale určitě to nějaký obraz toho, jak si stojíme, je. ***