(pokračuje Patrik Nacher)

67.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

V této chvíli se tedy dostáváme na písemné interpelace. Na pořad jednání 5. schůze Poslanecké sněmovny byly předloženy celkem dvě odpovědi na vznesené interpelace, s nimiž poslankyně nebyly spokojeny a z toho důvodu požádaly o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Upozorňuju všechny poslance na ustanovení § 112 odst. 6 jednacího řádu, které zní: není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko, ani o ní nejedná.

Nyní přistoupíme k projednání odpovědí na písemné interpelace. Jedna se týká na předsedu vlády Andreje Babiše, ta druhá na ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky. Předseda vlády Andrej Babiš odpověděl na interpelaci poslankyně Olgy Richterové ve věci Kdy splníte svůj slib a zařadíte trvalé zvyšování rodičovského příspěvku.

Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk číslo 80. Já zahajuji rozpravu v této věci. Předpokládám, že se... (K řečnickému pultíku přichází poslankyně Richterová, o slovo se z vládní lavice hlásí premiér Babiš.) ...ano, hlásí paní poslankyně Olga Richterová a pak pan premiér Andrej Babiš. Paní poslankyně, máte slovo. (Poslankyně Richterová gestikuluje, že nemá zapnutý mikrofon.) Pardon, já vám musím zapnout mikrofon. Ano, tak.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně, pane předsedající. Dobré ráno všem. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové a členky vlády, vážení občané, ta interpelace, tedy písemný dotaz jménem našich voličů, se týká obrovského tématu pro naši zem, protože téma podpory rodin a obavy vyplývající z rapidního poklesu porodnosti je něco, co si myslím zmiňují úplně všechny politické strany. A jedna z těch věcí, co rodiče malých dětí řeší, je, že trvale hodnota rodičovského příspěvku klesá. A já zde mám několik alarmujících grafů, na kterých bych ráda opět velice jasně ukázala, proč je to téma tak důležité a proč je s ním potřeba urychleně něco dělat.

Ta první věc je skutečně východisko. (Poslankyně Richterová ukazuje plénu graf.) To, kolik lidé mají dětí. Porodnost klesá mnohem rychleji, než statistici předpokládali. Je to obří věc. Tam, kde v ročníku ještě v roce 2019 bylo 112 000 narozených dětí, ještě v roce 2021 111 000, tak rapidní pokles v roce 2023 na 91 000, v roce 2024 na 84 000 a odhad v roce 2025 na pouhých 76 000, je snížení v tom jednom ročníku o mnohem víc než o čtvrtinu v průběhu pouhých pěti let.

To je obří věc. Takže to je východisko, proč to řešíme. Bude to mít i obrovské nejenom demografické, ale i ekonomické dopady, vznikne obrovský propad, obrovská mezera. Je to něco, čím bychom se měli prioritně zabývat. Jak rodiny podpořit, aby naplnily svoji svobodnou volbu a měly tolik dětí, kolik si opravdu přejí. Tak to jsou první čísla, která předávám panu premiérovi. Ta porodnost. (Poslankyně Richterová předává graf premiéru Babišovi do vládní lavice se slovy mimo mikrofon: Prosím, pane premiére, jenom abyste měl ten podklad. Prosím. Super.)

Druhá věc, co rodiče vnímají a co vidí, jsou výdaje na výplatu jiných dávek státní sociální podpory a výdaje na rodičovský příspěvek, a to, že vlastně to setrvale klesá. První je to porovnání, podíl výdajů státního rozpočtu. Opět ukážu jasný graf. (Poslankyně Richterová ukazuje plénu graf.) V roce 2010 byl rodičovský příspěvek 2,4 procenta toho objemu státního rozpočtu a důchody 29,3 procenta. V roce 2022 rodičovský příspěvek, ta přímá podpora rodin, byl 1,7 procenta, důchody narostly na 30,8 procenta státního rozpočtu. A v roce 2024 už rodičovský příspěvek tvořil pouhé více než jedno procento, 1,3, ale méně než 1,5, takže jenom 1,3 procenta státního rozpočtu a 31 procent státního rozpočtu šlo na důchody. Na tom je vidět samozřejmě už přímo ta demografická změna, pokles těch populačních ročníků, pokles porodnosti, ale i absolutní pokles hodnoty té podpory rodin.

Na tomhle vidíme ty neblahé trendy v jejich plnosti. A samozřejmě, že je v pořádku a stát to vždy má garantovat, protože jsme vždy říkali, že se mají valorizovat důchody o inflaci, že mají mít tu stabilní hodnotu, to je naprosto v pořádku. Na co upozorňujeme, je tohle; pokles podpory rodin s nejmenšími dětmi. Tak to je druhý graf vytištěný také pro pana premiéra. (Poslankyně předává graf premiérovi.)

(Poslankyně Richterová ukazuje plénu další graf.) A třetí graf jsou ty konkrétní výdaje v absolutních číslech, to, co bylo předtím vyjádřené podílem. Takže v roce 2010 šlo 28 miliard korun na rodičovský příspěvek a 339 miliard na důchody. V roce 2022 o 12 let později už pouhých 33 miliard - navzdory tomu obrovskému časovému oknu - na rodičovský příspěvek a 588 miliard korun na důchody a v roce 2024 pokles další i té absolutní nominální hodnoty na 29 miliard u rodičovského příspěvku.

Ta zpráva pro naši zemi je nejen, že procházíme obrovskou demografickou změnou, ale že máme prostě tuhle obrovskou mezeru a problém v podpoře rodin. (Poslankyně Richterová předává graf premiérovi do vládní lavice.) A když tedy nyní víme, že v roce 2010 rodičovský příspěvek tvořil 33 procent průměrné mzdy a byl tak i velmi blízko podílu k důchodům, ty důchody byly prostě také na podobné hodnotě, a dnes rodičovský příspěvek měsíčně je zhruba 22 procent průměrné mzdy, to, co lidé běžně pobírají, a důchody jsou 43 procent, a to je dobře.

To jenom zdůrazňuji, že se snažím dát srovnání různých období, kdy lidé nemohou pracovat. A jsme u otázky interpelace na pana premiéra - když známe tato čísla, když vidíme, že na tuto konkrétní prorodinnou politiku, na to, aby lidé mohli uskutečnit svou svobodnou volbu - mohli mít tolik dětí, kolik si přejí - jde v poměru ve státním rozpočtu tak málo. Tak se ptám, kdy - jak rychle - zvýšíte ten rodičovský příspěvek - což je ve vašem programovém prohlášení? A to je dobře. A současně bych velmi ráda přitáhla k vaší pozornosti, pane premiére, konkrétní návrh, který jsme už opět jako Piráti předložili, jak to řešit - a sice trvalé navyšování rodičovského příspěvku, ideálně podle růstu mezd a inflace.

S tím nárůstem o inflaci, aby se zachovávala přinejmenším stejná hodnota podpory rodin, souhlasí naprostá většina veřejnosti. Vyšly k tomu v nedávné době průzkumy a - rodiny jsou naše budoucnost. Takže v té odpovědi na interpelaci byly takové technicistní formální výhrady na to naše legislativní řešení. Já to dobře znám, že takhle to chodívá, když je zřejmé, že to je dobrá věc, ale proto, že to předložili Piráti, je neochota to podpořit. Ale je to tak důležité pro naše rodiny, že tady budu za Piráty s dalšími členkami a členy našeho klubu opakovaně stát a ptát se, kdy - kvůli podpoře a svobodné volbě rodin v Česku - zvednete rodičovský příspěvek, a to nejen jednorázově, ale i pravidelně, předvídatelně. Lidé si nezaslouží handrkování. A ano, my se snažíme jako Piráti osm let prosadit pravidelnou valorizaci. V minulém období jsme měli pouhé čtyři poslance, mohli jsme tedy zařídit jen jednorázové navýšení na těch 350 000 korun.

Ovšem nyní je situace jiná. Ve vládě má většinu Hnutí ANO, to má řadu vět o podpoře rodin ve svém programovém prohlášení. A proto se ptám v písemné interpelaci, kdy nastane to konkrétní uskutečnění podpory rodin v podobě navýšení rodičovského příspěvku, ať je předvídatelné, a jak se zajistí, že rodiče nebudou předmětem politických handlů, ale bude se rodičovský příspěvek navyšovat pravidelně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji paní poslankyně. Dále se do rozpravy hlásí premiér Andrej Babiš.

Mezitím přečtu omluvy: Vendula Svobodová od 16 do 17 hodin - pracovní důvody, od 14 hodin do 15.30 - rodinné důvody.

Pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Dobré ráno, dámy a pánové, vážení spoluobčané. Já jsem slyšel, že pan bývalý premiér sem moc nechodil a možná se mýlím, ale tu unikátní příležitost, kterou jsem dneska já tady dostal, určitě s radostí využiju. Já bych chtěl totiž vysvětlit voličům Pirátů, proč těch 500 000 hlasů, které teď dali Pirátům, skončí v koši, a proč ty hlasy, které jim dali - a byly ve vládě - taky skončili v koši. A víte proč? A já budu interpelovat paní Richterovou. První interpelace, paní Richterová, je - já se vás ptám, 17. 3. 2021 jste řekla: Pokud by koalice Pirátů a STAN uspěla, aspiruje Olga Richterová na post ministryně práce a sociálních věcí v nové vládě. Už má připravené odborné zázemí, které se stále rozšiřuje. V nejbližším okruhu spolupracovníků, má devět konkrétních týmů, představte si, ten čítá 75 lidí, v širším týmu je až 150 lidí. Takže jsme připraveni, a to nejen co se programu týče, ale i z pohledu lidské základny. To řekla paní Richterová.

A potom říkala 20. 3. 2021, že se chce ucházet o nominaci na ministryni práce a sociálních věcí v případě, že její strana zvítězí ve volbách. Já se ptám, proč jste se nestala? Paní Richterová? Víte, proč jste se nestala? Protože tam nahoře - (ukazuje na místo místopředsedy PSP) - místopředseda má příjem 396 000 měsíčně a auto s řidičem. Proto jste nešla na ministryni. Aleš Juchelka tam byl taky a teď je ministr - a umí to porovnat. Takže vy neplníte - (potlesk z řad poslanců ANO) - vy neplníte váš program, vy oblbujete vaše voliče - a já vlastně tady dělám obrovskou výjimku, že vůbec na vás mluvím, protože to vy - co jste řekla na moji adresu před volbami - po volbách, vlastně - se divím, že na vás mluvím, ale udělal jsem výjimku.

Tak si přečteme programové prohlášení vlády Petra Fialy k rodičáku: zvážíme zavedení systému valorizací tam, kde je potřeba zajistit větší předvídatelnost, například u rodičovského příspěvku nebo životního minima. Zavedeme daňové prázdniny, zastropování výše příjmů pro rodiny, které čerpají rodičovský příspěvek, (?) tři a více dětí. Umožníme flexibilnější distribuci péče v rodině. Rodičovský příspěvek budou moci dostávat i prarodiče.

Tohle je neskutečné divadlo o důvěře vlády. Všechna vaše vystoupení - je obrovská obžaloba vlády Petra Fialy, který nikdy veřejně neřekl lidem, jak plní program prohlášení vlády. Nikdy jste to neudělali. Toto je naše plnění - program prohlášení vlády, naší vlády za (?). A podle kapitol. Podle kapitol.

Ano. A víte, co tam je o rodičovském příspěvku? Po 12 letech jsme zvýšili rodičovský příspěvek z 220 000 na 300 000. Jsme splnili program. I platy učitelů. A můžete stokrát zpochybňovat náš program. Vlastně já nechápu celou tu debatu, protože ta debata je hlavně o urážení a dehonestaci.

Tady mám další článek, aby věděli vaši voliči, jak vyplníte program. To je článek z 10. září 2019. Piráti chtějí pravidelnou valorizaci rodičovského příspěvku. Odmítnutí MPSV považuji za absurdní. A co jste tam dělali v té vládě? Vždyť vy jste řídili vládu? Vždyť tam žádný premiér nebyl. Vy jste to řídili, vy jste tam prosadili... Hlavně jste tam prosadili - protože jak vás odrbal STAN kroužkováním, tak jste měli jenom čtyři poslance - tak všichni ti poslanci, kteří vlastně neuspěli - a to je ta vaše korupce, korytářská korupce, to je ta vaše - všude jste nacpali - hlavně na MMR. Co je tohle? (Ukazuje vytištěný papír.) To je vaše - Pirátská strana.

Piráti chtějí pravidelnou valorizaci rodičovského příspěvku, odmítnutí MPSV považují za absurdní. To si děláte srandu, vy máte tu drzost mě interpelovat? Víte, kolik je naše vláda ve funkci? 19 dní. Devatenáct. Kolik vy jste tam byli?1019. Poslední ministr odešel po 1019 - takže vy jste tam byli téměř tři roky. Co jste tam dělali? Vy máte tu drzost mě interpelovat - za co? Vy máte interpelovat sama sebe. (Smích a potlesk z řad poslanců ANO.) Sama sebe máte interpelovat.

Vy nás urážíte a vy s námi chcete se bavit? To je neuvěřitelné. A když jste teda potom prosadili ten rodičovský příspěvek - no, a jak jste ho - jak jste ho prosadili? Pamatujete, vážení spoluobčané? Za nás, když jsme to navýšili, tak byly jaké podmínky? Rodič si sám vybíral tempo čerpání. Nižší měsíční částka na delší dobu. Neexistovalo tvrdé pravidlo po tomto datu. Ano, předtím ne, protože vy - kdy jste to zavedli? 1. 1. 2024 - ti, kteří se narodili do půlnoci, měli smůlu. A dostali to jenom ti, kteří se narodili po 1. 1. 2024. Ani to jste nezvládli.

A vy jste jenom prokázali - Piráti - že všude, kde jste, tak je jenom spoušť. Vy jste tady mluvila o nějakém bydlení, o nějakých 200 000 bytech, ale to já si nechám na odpoledne, aby lidi pochopili, co vy jste za amatérskou partu.

Potom, co jste samozřejmě zničili tady dopravu v Praze a zničili stavební řízení, tak teďka jste se přesunuli sem.

No, takže já chci říct, a tyhle grafy, co jste mi dala, no, to mě strašně baví, fakt mě to baví. Co tím chcete říct, že za nás se narodilo 111 800 dětí. Ano. A kolik se narodilo za vás? 76 500? A proč? No, protože jste zničili stavební řízení. Teďka se nebudeme bavit o tom, jo, můžete se smát, jako nebudeme tady jako se bavit o nevím, ani to nebudu říkat. Vy jste vzali školkovné, vy jste zdanili ty rodiny, vy jste udělali byty jako prodražené. No, můžete se smát, kolik chcete.

Já jsem včera vysvětloval Pirátkám v bufetu, proč vlastně mají smůlu ty mladé, které tady přišly nové a jsou kompetentní a vzdělané a úžasné. No, akorát máte smůlu, že máte ty tři korytáře, kteří vás vedou. Toho Bartoše, který mi psal, že chce být primátor Prahy, když nebyl předseda, no a toho druhého pána ani nechci jako tady řešit moc, ale no, to je velká škoda. Já jsem vám říkal, že neprosadíte nic, protože se chováte, jak se chováte.

Co říkala paní Richterová o Babišovi? Řekneme si to otevřeně. Andrej Babiš je dotační podvodník. Fakt? Dotační podvodník, kterému záleží jen na něm samotném a na Agrofertu. Ten Agrofert, který tady zaplatil 60 miliard odvodu v této zemi, vy mi můžete děkovat, že jsem založil Agrofert a že odvedl v Evropě 103 miliard na daních a sociálu a zdrávku, můžete mi děkovat za to. Jo? (Ze sálu se ozvalo: Děkuji.) No, tak děkujte. (Smích v sále.) Za své zločiny by měl být ve vězení. To říká Richterová a mluví na mě, ale já na vás mluvím napoprvé a naposled. Vy se mi máte omluvit tady. Ve vězení mám být a ne v premiérském křesle. Vy jste dělali všechno pro to, abych se nestal premiérem, jste psali.

No, tak vy jste samozřejmě známí udavači. Tak si pamatujeme Bartoš, když měl tu šanci být premiérem začátkem roku 2021, tak už jste byli v Bruselu v parlamentu. Už jste předávali moc nad Českou republikou do Bruselu.

Tady vykládáte o nějakých hodnotách, vykládáte o Turkovi? Vždyť Bartoš nechtěl být v NATO. Běhal tam s vlajkou Antify.

Vy mluvíte o SPD, že jsou extremisti? Vy jste extremisti. Co jste tady předváděli? O jaké korupci tady mluvil ten váš člověk? Jo, že nám nalezli po roce 2013,protože jsme byli naivní, do našeho hnutí, ti ODSáci zkorumpovaní, Švachula v Pardubicích, nevím co.

Ale za mé vlády nebyla nikdy korupce. My jsme neměli, vy jste seděli ve vládě, kde byla kampelička, kde se praly prachy, vy jste seděli ve vládě, kde byl Dozimetr, vy jste seděli ve vládě, kde byly bitcoiny, vy jste seděli ve vládě, kde Válek dostával příkazy od Fialy, aby řešil prachy pro ODS v nemocnicích údajně. V té vládě jste seděli a bylo vám hej, byli jste tam. Teďka se tváříte, že jste nějaká opozice. Vy jste extremisti, vy jste nebezpeční. Jo? Vítači migrantů. (Potlesk.)

Takže paní Richterová říká, že já mám být ve vězení a že jeho parta šejdířů (Obrací se k lavici s vládou a počítá.) 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, třináct šejdířů, to jsme my, podle paní, tady se s ní mám bavit, nebude pracovat pro obyčejné Čechy. A co jste vy pro ně udělali? Vy tady mluvíte o samoživitelkách? Já jsem dal samoživitelkám 45 milionů korun ze svého. (Potlesk.) Moje nadace završí miliardu korun rozdaných, moji miliardu, moje miliarda to mohla být a dal jsem to lidem.

Já nepotřebuju si brát 50 000 někde z Magistrátu jak váš šéf. Vy mluvíte o korupci? Vy jste korupčníci, my určitě ne. Jo. No. (Směje se.)

Tady píše paní Richterová, že jsem dotační podvodník. Andrej Babiš se jako správný estébák rozhodl pošlapat zvyklosti. Fakt? Já jsem vyhrál všechny ty soudy. Neexistuje moje jméno v žádném spisu. Třikrát soud rozhodl, že mě StB evidovala bez mého vědomí. Proč mě stále urážíte? A vy chcete s námi spolupracovat?

Já si pamatuju, a nevím, kde je pan Benda, který se tady téměř narodil, ne? Byl tady 30 let. Já si pamatuju, když byly interpelace na mě jako na premiéra, tak tady jeden Pirát něco řekl a bylo to fajn a já jsem řekl, jo, dobrý, přijďte na Úřad vlády. My Jsme měli normální vztahy. Co jste tady vy nastavili za vztahy teďka? Vy se chcete s námi bavit? Vy chcete prosazovat váš program a s kým to chcete prosazovat? Vy se vlamujete do - vy jste vlastně všechno okopírovali od nás. My jsme v únoru 2025 začali mluvit o bydlení a o duševním zdraví. Vy jste asi zapomněli na to, že my jsme měli Radu, které jsem předsedal, pro duševní zdraví.

A já bych se rád s vámi bavil. Ano, ale s těmi novými, s těmi nezkaženými, kteří sem přišli ne kvůli korytům, ne kvůli funkcím. Vyměňte si to vedení, vážené Pirátky, mladé a vzdělané, a potom se s vámi budeme bavit. Tyhle tři, co tady máte, ty vás jenom dovedou tam, že když se vás budou ptát vaši voliči v roce 2029 co jste splnili, tak vy jim budete říkat, no, my jsme nic nesplnili, protože my jsme jenom uráželi, protože jsme si zvolili vedení, které chce jenom koryta a tu korupci a my mladé a vzdělané, a mně se to líbilo, jak tady vystupovaly ty dámy. No, tak si to musíte rozmyslet, jak to chcete teda. Jo?

No, a nebudu tady číst ty další věci. Takže se vrátím k té vaší tabulce. No, proč je nízká porodnost? Jaké jste dali podmínky mladým rodinám, to bydlení, školkovné, daně, všechno jste jim vzali. Proč tady ukazujete ten rodičovský příspěvek a důchody jako podíl výdajů státního rozpočtu? Co tím chcete říct? Proč tady zase děláte nějaký generační rozdíl? To, že Stanjura nazval důchodce hospodářskou škodou, to ti vaši prarodiče fakt jsou hospodářská škoda? Oni tady nevybudovali tuto zemi, oni si nezaslouží nějaké důstojné důchody?

Ta reforma vaše, co to je za reformu? Jaká reforma? Ne, to je, že říkáte lidem, že budou pracovat déle za méně peněz a my jsme 19 dní ve funkci, teda v pracovní, a už jenom nás kritizujete, jako kdybychom tam byli čtyři roky. Ukažte nám plnění vašeho programového prohlášení vlády. Nikdy jste ho veřejně nevyhodnotili a byli jste u toho. Nehrajte si tady na opozici. Vy žádná opozice nejste. Když vám šlo o koryta a o prachy, tak jste tam byli. No, akorát že premiér byl neschopný, tak já bych toho Bartoše vyrazil po dnech, ne, že mu to trvalo rok nebo dva nebo tři.

Vždyť to, co jste předvedli, ty vaše výsledky, tady vykládáte o bytech? Já jsem hodinu 40 seděl s tou, jak se jmenuje ta organizace? No, tak tomu neuvěříte, co oni vymysleli. Představte si, že ten projekt nabízí, paní ministryně, peníze na 20 nebo 30 let? (Ministryně Mrázová odpovídá mimo mikrofon.) No, představte si, tak proto je o to takový zájem. Představte si, že vám někdo nabídne peníze na 30 let za jedno procento. A potom přijde Národní rozvojová banka.

A já se jich tam ptám - za kolik si půjčujete? No, za pět... A to je co? To je jako... Kdyby dali dotace. A nejenom to. Oni to totálně zničili, Stanjura jim na to nedal vůbec prachy. Na 5 miliard projektu tam chybí 2 miliardy. A teďka přijde v pondělí Národní rozvojová banka, která v životě neemitovala dluhopisy. Jo, ti na to koukají, že co mají dělat, protože to dělá všechno Pavelek na Ministerstvu financí. A chybí tam peníze. A oni se tím chlubí. 200 tisíc bytů.

Vážení spoluobčané, voliči Pirátů, no, to nemyslíte vážně. Vy jim věříte ještě po tom, co vás tolikrát podvedli a co tady předvádějí? Já nevím, proč jste nastavili takovéhle věci tady? A proč to ukazujete tady?

Vy jste byli ve vládě téměř tři roky, mohla jste být ministryně, ale lepší je tady to řídit, ne? A nemít odpovědnost.

Takže já vůbec nechápu tu drzost, že nás po 19 dnech tady vůbec interpelujete. Já to nechápu. Sama sebe máte interpelovat, sama sebe. A říct lidem, co jste pro ně udělala. No nic, jenom kecy, jenom sliby, nesplněné vaše programy. Nic jiného jste neudělali. (Potlesk z řad ANO.) A všude, kde jste byli, pražská doprava, stavební řízení, všechno jste zničili. Vy tady mluvíte o nějaké korupci? Tak si přečtěte ty vaše kauzy veškeré, to bych tady četl asi pět hodin, co všechno tam máte za sebou. Takže já nechápu vůbec, proč mě interpelujete.

My to samozřejmě máme v programu, my to plnit budeme, ale my nebudeme plnit váš program. To si plňte, s kým chcete. Měli jste šanci. A ještě možná máte, když se budete chovat slušně. A když nás nebudete urážet. Vy nás jenom urážíte. A buďte rádi vůbec, že na vás mluvím, jo, po tom, co jste řekli o mně. Měli jste se tady omluvit. Ten člověk tady, co vystupoval včera, jak mě urážel osobně. A přitom jsem ani nebyl na té toaletě. Nebyl. Tam jsem ukecával tu jednu Pirátku. Jsem jim vysvětloval, že jsou ve špatné partě. Zbavte se toho vedení. Přijďte ke mně. (Mává k Pirátům směrem k sobě.) Já vás naučím, jak běží život. Já vám to vysvětlím. (Smích poslanců ANO.) Máme i Mladé ANO, můžete vstoupit. (Smích a potlesk.) Co se smějete? (S úsměvem.)

Takže prosím vás, duševní zdraví. To budeme řešit, já budu předseda té rady.

Tady vystoupila paní Pastuchová včera. Já si to nemůžu dovolit říct, co říkáte vy. (S úsměvem v reakci na poznámku mimo mikrofon z řad ANO.) Ale ono se to jmenuje anektická... Anetická psychopatie. Já vám to potom vysvětlím. No, dobrý.

Takže prosím vás, já jako vůbec nechápu, co paní Richterová od nás chce. Já jen říkám, že my jsme tam 19 dní, vy už dopředu víte, jak my jsme jako nemožní a jak my se rozpadneme a bude to vydání, a my jsme vlastně ta koalice... Je tu Okamura? (Dívá se za sebe, předseda Okamura sedí na svém místě.) Tady je předseda.

Vy nevíte o tom, že žijeme ve státě, kde si na vás objednají trestní stíhání? No, já vám to krásně vysvětlím potom. Proč to stále opakujete? A i ti vaši provládní komentátoři. A údajně, když nás nevydají, tak že ten Babiš se bude chovat jinak, oni všichni znají Babiše, všichni to vědí. Mně nabídl Zeman abolici na to účelové trestní stíhání. Třikrát jsem se nechal vydat. A to jsem si ještě myslel.... (Poslanec Benda mimo mikrofon: Nenechal.) Ano, pane Benda. (Poslanec Benda opakuje mimo mikrofon: Nenechal.) Třikrát jsem se nechal. Byl jsem vydán k stíhání. Byl jsem vydán k stíhání. (Poslanec Benda nakonec souhlasí.) To je jedno, byl jsem vydán. (Smích v sále.) No, tak to je jedno. Byl jsem vydán? Byl. Ale odmítl jsem abolici Zemana, ne? Je to tak? Je. Protože jsem si myslel, že veškerá justice rozhoduje nestranně, nepoliticky. Já nezpochybňuju justici, ale přece jenom se najdou soudci, kteří rozhodují politicky. A proto se nenechám vydat. Proto.

Musím říct korektně, že jediný z mála, co tady vystupoval k věci, byl pan Pospíšil. On je to takový matador, byl na městě, byl v ODS, teďka nevím, kde je. Nebo v topce. Kde je teďka, v ODS nebo v topce? (Poslankyně Malá mimo mikrofon: V topce.) V topce. A ten tam nominoval toho kvazi zkorumpovaného nejvyššího státního zástupce, který mě nechal účelově stíhat. A to já vám rád vysvětlím tady, jak se to dělá, jak se likviduje politický konkurent. Tak to je. Co vykládají ti vaši komentátoři? Babiš se nebojí ničeho.

A naše vláda bude úspěšná. To mi věřte, že bude úspěšná. Protože my pracujeme.

Klidně mluvte. (Vedle poslance Bendy k sedící pirátské poslankyni. Poslanec Benda nechce mluvit.) Ne, paní pirátka něco chce říct. (Pirátská poslankyně nechce.) Ne, nechcete. Jo, dobře. No, já jen říkám, že jste ve špatné partě.

No, takže aby bylo jasno, já vám to rád všechno vysvětlím. Já jen konstatuju, že vůbec nechápu, proč mě paní Richterová interpeluje, když je to obžaloba té vlády, kde jste seděli. Ta čísla jsou hrozná. Já s vámi souhlasím.

A co jste udělali pro tu porodnost? Co jste udělali pro ty rodiče? No, neudělali jste nic.

Takže my určitě jsme hnutí, které myslí na lidi, myslí na rodiny, na všechny generace. A nevím, proč tady zase rozdělujete mladou generaci a důchodce. My máme program pro všechny. A zkuste, když tedy tady tolik vystupujete proti nám, tady předstoupit. A ne ty výmysly, co jsme dostali od vás, zkuste bod po bodu ukázat lidem, jak jste plnili programové prohlášení. Vy jste ho neplnili. Vy jste splnili jenom jediný bod, a to je Antibabiš. A to jste se museli spojit pět lidí.

A mimochodem, když vy mluvíte o tom chození dozadu, já jsem to vůbec nepochopil. Ale chci vám to vysvětlit. Kdyby nepřišel covid, tak jsme vás drtivě porazili, protože čísla koncem roku 2019, kde jsme snižovali zadlužení - a bylo to 29 procent, kdy jsme nejdřív v první vládě dali do pořádku veřejné finance... A vy tady něco vykládáte o veřejných financích, když jste nasekali tolik dluhů. A já jsem tady v projevu jasně řekl ta čísla, která jsou. A ta čísla se mají porovnávat. HDP, inflace, zadlužení, deficity. Ano, a tam ta vaše čísla jsou úplně katastrofální.

A kdyby nepřišel covid a kdybychom nenaslouchali těm odborníkům z Ministerstva zdravotnictví, kteří se ukázali jako neodborníci... A udělali jsme plno chyb, protože jsme jim věřili, že jsou to odborníci, protože jsme nešli švédskou cestou, protože jsme uvěřili Evropské unii o těch skvělých vakcínách, které nebyly až tak skvělé... Ano, nechali jsme se napálit. A proto jsme prohráli volby. Ne proto, že vy jste nás porazili, ne. Ten covid nás porazil. Ano, byla to chyba, ano, musíme se z toho poučit. Takže to jenom tak, abychom věděli.

Já jsem si myslel, že když jsem vystoupil a ve svém vystoupení jsem neřekl slovo Fialova vláda, neřekl jsem slovo Fiala vůbec, nemluvil jsem o kampeličce, nemluvil jsem o Dozimetru, nemluvil jsem o IKEMu, že ta odezva bude nějaká. No, není žádná. Vy zkrátka nás chcete jenom kritizovat, urážet a v podstatě útočit. A my vás nepotřebujeme. My chceme spolupracovat, ale pokud budete takhle fungovat s námi, tak my s vámi nebudeme spolupracovat. A vy neprosadíte vůbec nic. A to by mi bylo líto.

Proto znovu opakuji, že tam máte šikovné mladé Pirátky a já je rád pozvu na Úřad vlády, můžeme se bavit. Tam máme nový odbor duševního zdraví a všechno to, co jsme dělali, můžeme dělat společně. A vysvětlíme vám i to bydlení, máme tam x projektů.

Takže ještě jednou bych chtěl říct, paní Richterová, ta vaše interpelace má směřovat na vás a zní - proč neustále lžete svým voličům, proč jste se nestala ministryní práce a sociálních věcí, proč jste nezařídila to, co mi teďka říkáte, a proč jste to neprosadila ve vládě? Takže ta celá interpelace je zvrácená a nesmyslná. Děkuji. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek. Jako první Ivan Bartoš, připraví se Adriana Chochelová. (Poslanec Bartoš: Já děkuju za...) Pardon, pardon, pane poslanče, jo, já, aby se všichni připravili - potom Aleš Juchelka. Já vám musím spustit vaše dvě minuty. Teď.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji. Já děkuji za slovo. Tak prvně, my jsme rodičovský příspěvek, jak vy jste ho zvedli na 300, my jsme ho zvedli na 350 000. V programu vy máte 400, my 420. Já jenom zopakuji, co ta interpelace, která je nevkusná (Místopředseda vlády Macinka komentuje z lavice.) - a pane Macinko, nemůžete být, prosím vás, ticho, když mluvím? - která je podle vás nevkusná, tak se ptá na dvě věci: Kdy splníte slib zvýšení rodičovského příspěvku? (Otáčí se do vládních lavic.) To je otázka na nějaký čas, letos, příští rok - to je velmi jednoduchá otázka (Místopředseda Macinka opět komentuje.), pouze to míří na - já se obracím na pana premiéra a vy buďte ticho, děkuju. (Místopředseda vlády Macinka komentuje: Bude vás slyšet v televizi.) - A druhá věc. A druhá věc: Zda zařídíte pravidelnou valorizaci? Tato interpelace má dvě otázky, vy jste ani na jednu nezodpověděl, ani jedna není útočná a reflektuje vaše programové prohlášení.

A pak bych si dovolil říct ještě dvě věci. Vy jste říkal - já tedy bych spíše zpochybnil, že premiér nedokáže odpovědět na dvě otázky, ale podle jednacího řádu je interpelace, když se poslanec libovolný ptá člena vlády nebo premiéra a ten na něco odpovídá. Je to zcela legitimní postup, vy jste vládu také interpelovali. A chtěl bych říct asi tři věci osobně. Pane Babiši, mě jako člověka uráží vaše fascinace ženami a mladými ženami v Pirátech. Prosím vás, neslintejte nám na Pirátky, já vám taky neslintám na paní Peštovou. Já si myslím, že to je vysoce nedůstojné. (Potlesk zprava.) Já být manžel některé z mých kolegyň a kamarádek, tak normálně, ty jo, normálně si vás vytáhnu za flígr, protože to je nehorázné urážet, urážet tady Pirátky. (Projevy nesouhlasu z lavic hnutí ANO.)

A druhá věc. Druhá věc, prosím zjednejte klid - (Předsedající: Pane poslanče, ne...) a poprosím stopnout tam ten čas. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám přidám, ale poprosím, poprosím, abyste tady zachoval nějakou kulturu projevu. Děkuju. (Nesouhlasné projevy z lavic hnutí ANO.) Jako když tady člověk vykládá: mladé krásné Pirátky (Poslanec Babka volá z pléna: Co si to dovolujete, on nic takového neříkal!) - jsou to zvolené poslankyně do Sněmovny - opět říkám, já také nekonfrontuji tamhle vaše poslankyně. Myslím si, že to je neslušné.

A druhá věc. Já jsem přesvědčený, že být proti fašismu je morální povinnost slušného člověka, žádný politický extrém. Tak si to uvědomte, podívejte se, s kým děláte vládu. (Potlesk a volání zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane poslanče, já vás poprosím, abychom tady dodrželi nějakou kulturu projednávání, abyste se neobracel od mikrofonu zády (Volání poslanců z lavic.), pak to není slyšet a nereagujte napřímo na sebe, poprosím vás, v tomhletom. Jinak jednací řád - já jsem to tady i konzultoval - je to dialog mezi tím, kdo interpeluje a kdo je interpelovaný, vždycky to takhle bylo a předsedající nikdy do toho nezasahoval, i když to bylo za minulé vlády. Takže já se tím také držím.

Na řadě je Adriana Chochelová, připraví se Aleš Juchelka, poté Věra Kovářová. Vaše dvě minuty spouštím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Adriana Chochelová: Já bych chtěla jenom vystoupit k tomu, abych připomněla panu premiérovi, co jsou vlastně interpelace, protože interpelace slouží k tomu, aby vy jste jako vláda odpovídali poslancům bez ohledu na to, zda jsou koaliční či opoziční, na dotazy ohledně vaší práce. Tak bych vás ráda požádala, abyste na tu interpelaci odpovídal místo toho, abyste tady vrhal urážky osobní na kolegyně a kolegy v Poslanecké sněmovně. Je to opravdu nedůstojné. A zároveň bych vás ještě chtěla požádat, abyste si laskavě nebral do úst mladé poslance a poslankyně. My se tady rádi budeme učit od lidí, kteří mají s politikou zkušenosti, ale vy jste naopak ten důvod, proč my jsme tady, protože takhle my tady fungovat nechceme. (Volání a potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Další na řadě je Aleš Juchelka, připraví se Věra Kovářová. Vaše dvě minuty, pane ministře.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Já děkuji. Co se týká rodičovského příspěvku, tak legislativa se na MPSV již připravuje, je to v legislativních návrzích prací. Jinak co se týče samozřejmě dalších věcí ohledně rodičáku, tak já jsem poslal paní poslankyni dopis, kde jsem jí vysvětloval podrobněji, jakým způsobem funguje valorizační mechanismus, proč není možné ho nějakým způsobem aplikovat v praxi. Takže tady na tento dopis možná mi třeba paní poslankyně taktéž odpoví a udělá nějaký mechanismus, který sama, sama navrhne.

Jinak co se týká toho navýšení, my samozřejmě rodičák máme v programu dlouhodobě, už druhé volební období, na navýšení na 400 000 korun. Piráti nehlasovali, nehlasovali v minulém volebním období, pozměňovací návrh, který já jsem měl několik let v systému Sněmovny na navýšení rodičovského příspěvku na 400 000 korun, to Piráti neudělali i přestože v minulém období věděli, jakým způsobem inflace požrala peníze všech rodičů s malými dětmi, o kolik přišli, až o jednu třetinu svých příjmů, tak nenavýšila rodičovský příspěvek na 400 000 korun. Nikdo z Pirátů pro to nehlasoval a naopak já jsem byl ten, který tady měl v předminulém volebním období pozměňovací návrh, který funguje doteď, a to je takzvaný doplatek rodičáku pro ty, kterým se narodí další dítě - jako schodeček, pokud rodičák pobírají, a doplatí se jim s prvním rodičákem (u) dalšího dítěte rodičák do výše 350 000 v tuto chvíli a do budoucna 400 000 korun. To je velká finanční pomoc pro každou rodinu, která má více než jedno dítě. A to jsme my podpořili a to my jsme prosadili díky mému pozměňovacímu návrhu a návrhu novely zákona. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Nyní je na řadě Věra Kovářová.

Než přijde, přečtu omluvu. Jiří Pospíšil do 11 hodin z osobních důvodů.

Paní poslankyně, spouštím vám dvě minuty.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážené kolegyně, vážený pane premiére, ráda bych reagovala na vaše vystoupení. Včera jsem zmínila, že se těším na písemné a ústní interpelace. A opravdu jste nezklamal, tedy nezklamal jste v tom směru, že jste přišel, ale zklamal jste mě svým přístupem. Říkáte, že co vás kdo má dnes interpelovat? Ale vy sám jste říkal, že vláda nepotřebuje sto dnů hájení, že můžeme do vás jít od prvního okamžiku. To je první věc.

Druhá věc. Otázka zněla na rodičovský příspěvek. Pan ministr Juchelka jasně ukázal, jak se odpovídá na dotazy poslanců - odpoví se věcně, odpoví se, jaký je záměr, jestli to půjde, nebo to nepůjde. A proč toto říkám? Snaha někomu namluvit, že vás chceme kritizovat - je to právo opozice, vy jste také kritizovali, my jsme se také zlobili - a urážet. A tady bych chtěla podotknout jen jedno. Ve vašem vládním prohlášení je napsáno: Základem vládního úsilí je slušnost, odpovědnost, spolupráce a respekt mezi lidmi. Debata může být ostřejší, ale vždy ten respekt musí být zachován. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji i za dodržení času. Nyní sem pozvu na faktickou poznámku Lenku Martínkovou Španihelovou, připraví se Julie Smejkalová a poté Andrej Babiš a Taťána Malá.

Vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lenka Martínková Španihelová: Krásný dobrý den, dámy a pánové. 45 milionů samoživitelkám je chvályhodné. Děkuju za každého rodiče, který je od pana Babiše dostal. Ale nestačí to. Víte, co pomůže samoživitelkám víc? Valorizace rodičovského příspěvku.

Celou dobu posloucháme, že se s námi nebudete bavit. Celý, opakuji, celý Pirátský klub přináší řešení pro oblast bydlení a rodiny. Takže notu Antibabiš teď střídá nota Antipiráti. Tím nám říkáte, že to děláme dobře, děkujeme.

Vítači migrantů, to je poněkud nahnědlý výrok, který si troufnu říct, že do úst premiéra nepatří. Kritizujeme programové prohlášení vlády. Ve vládě jste 19 dní a vaše první kroky jsou alarmující - čistky na jednotlivých ministerstvech, odborníci jsou pryč a plány, které přichází, jako například obsazení Jana Gregora, neukazují na podporu všech lidí a pestrost společnosti, ale pouze na podporu pro ty správné a vyvolené. Proto přichází naše kritika. A především, prosím, neodpověděl jste na dotaz, kdy zvýšíte rodičovský příspěvek. A to je účelem interpelace. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím Julii Smejkalovou, připraví se Andrej Babiš a Taťána Malá.

Vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Julie Smejkalová: Děkuju moc za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěla jen krátce reagovat na to, co řekl pan premiér. Mě zaráží, že pan Babiš ve svém výstupu naprosto ukázkově zpochybnil politický pluralismus, já bych doporučila k nastudování naši ústavu, konkrétně čl. 5, který mluví o tom, že politický pluralismus a volná soutěž politických stran je základ naší demokracie. Takže bych jenom chtěla poukázat na to, že i z legrace lákat opoziční poslance a poslankyně ke vstupu do hnutí ANO mi nepřipadá jako správný a státotvorný precedent. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Nyní je na řadě premiér Andrej Babiš se svojí faktickou poznámkou. Připraví se Taťána Malá. Tak vaše dvě minuty.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Já si nejsem vědom, že bych někoho urážel, to nevím, kde pan Bartoš byl, jsem nikoho neurážel. Nebo máte pocit, že jsem někoho urazil? Tak přijděte to sem říct, koho jsem... A já samozřejmě jsem připraven s vámi diskutovat, ale s vaším předsedou Bartošem a Richterovou, kteří mě nazývají starým estébákem a podvodníkem a nebudu.

A já si budu tady říkat, co já chci a buďte rádi, že tady vůbec jsem. Fiala sem ani nechodil. Já jsem připraven se s vámi bavit. Já vám vysvětlím i reformu psychiatrické péče v Opařanech, kde hejtman Kuba dal 16 milionů, naše nadace dala 6 milionů, Holečkova nadace dala 6 milionů a ten náměstek ministra zdravotnictví, co tady vykládal ty věci, ty neměli peníze, pár drobných. Rád vám to vysvětlím všechno, rád. Nikoho jsem neurážel. Pokud vás mrzí, že na vás mluvím, tak mi to řekněte, nemusím na vás mluvit a já tady budu říkat, co já chci.

Paní Kovářová, v Chýni jsme vám postavili za 300 milionů nové školy a sportovní halu, jo? No, tak buďte ráda, že jsem tehdá v červnu 2014 dělal ten projekt. Pamatujete, jak jste stála tady za dveřmi v listopadu 2013 a říkala: Potřebuju ty peníze, Kalousek mi nic nedá. Já jsem vám to dal, já jsem vám to postavil. (Se smíchem.) A já mám rád ženy, já vás navrhnu na místopředsedkyni místo Rakušana, pojďte sem. (Potlesk koaličních poslanců.)

Vy jste byla jediná, která se s námi bavila normálně, no, a to je všechno, takže já jsem ochoten se bavit, těším se na spolupráci.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Na řadě je Taťána Malá, připraví se Věra Kovářová.

Než paní Malá přijde k pultíku, jedna omluva. Zuzana Majerová se omlouvá od 10 do 11 z pracovních důvodů. Pouštím dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezké dobré ráno, kolegyně, kolegové, všimli jste si, jak to do včerejšího večera v pohodě probíhalo? Konstruktivní debata, vaše kritika, podle nás mnohdy neoprávněná. Ale dobře. Ale přišli k pultíku Piráti včera večer a všechno bylo pryč. Začalo to Zdeňkem Hřibem, dnes to pokračuje Bartošem. Já nevím, co je na tom, když řekne premiér, že oslovil hezké mladé ženy. Mně to přijde teda rozhodně kultivovanější výrok než to, co jste tady předvedli vy včera. A vážení voliči, občané, když se ptáte na to, proč Piráti nedostali nic v Poslanecké sněmovně, tady to máte, to je jejich chování a jejich přístup. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuju za dodržení času. Dále na faktickou je přihlášena Věra Kovářová, připraví se Ivan Bartoš. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Věra Kovářová: A Chýně, Chýně, v létě, v zimě. Budu reagovat na pana premiéra a také na paní kolegyni, předsedkyni hnutí ANO Taťánu Malou. Říkal jste, že si tady můžete říkat, co chcete. No, máme svobodu slova. To je pravda. Paní předsedkyně Malá, prostřednictvím pana předsedajícího, říkala, že Piráti jako mluví nehezky a ošklivě, a proto nic nedostali. Tak já tedy kontruji, oni si také mohou říkat, co chtějí, my si o tom můžeme myslet své a můžeme si také k tomu říct, co chceme. Ale tady máme retro, retro téma, škola v Chýni, školy po celé republice. Pane premiére, ano, pan ministr Kalousek měl připravený dotační titul, padla vláda a bylo po legraci. Tak jsem za vámi přišla a za ostatními poslanci, zda bychom nezřídili dotační titul a my jsme ho v Poslanecké sněmovně zřídili. A víte, kdo jako jediný v rozpočtovém výboru hlasoval proti tehdejšímu pozměňovacímu návrhu? Byl jste to vy, pane premiére. (Premiér Babiš: Dělal jsem to sám.) Dělal jste to sám. Musíte mít tým. Na všechno prostě nemůže premiér stačit, máte pro to svůj tým.

A prosím pěkně, včera jsme si to tady jako vyříkávali. (Hovoří směrem k premiérovi.) (Premiér: Půjdeme do bufetu spolu.) Ano, ale já nejsem mladá tedy, jestli vám to nevadí, jestli můžeme. (Pobavení a smích v sále.) Každopádně, každopádně ano. Dotační tituly, dotační titul byl zřízen za podpory Poslanecké sněmovny, vy jste byl proti tomu a naštěstí Poslanecká sněmovna rozhodla správně, tak jenom, abychom si ty věci vyjasnili. Děkuju. (Premiér ještě hovoří s poslankyní Kovářovou.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času, jenom poprosím, abyste tady nevedli ten dialog. My bychom to pak chtěli slyšet všichni také, když už jsme v Poslanecké sněmovně. Na řadě je Ivan Bartoš, připraví se Helena Válková. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji. Já bych chtěl asi reagovat trochu na paní předsedkyni poslaneckého klubu ANO, paní Táňu Malou. Já jsem pozorně poslouchal otázky Olgy Richterové, zazněly dvě. Pak si pan premiér trošku obstruuje možné budoucí jednání o důvěře vládě, protože jeho reakci jsem nepochopil, v jeho odpovědi nezaznělo vůbec nic, co se týkalo těch dvou konkrétních otázek, kdy bude hotový nebo kdy bude ten návrh na zvýšení rodičáku a jestli zvažuje jeho pravidelnou valorizaci. Tu jste neprosadili vy ve vládě, tu jsme neprosadili ani my se čtyřmi poslanci ve vládě. Já kvituji, že následně vystoupil pan ministr Juchelka, nějaký rámcový časový harmonogram nám tady představil a já si fakt nemyslím, že je normální komentovat jak pohlaví, tak vzhled, tak věk politiků a političek ve Sněmovně.

Přijde mi to krajně, já to nedělám, přijde mi to krajně nedůstojný, a tak jsem se ozval, mně by tedy tohle vadilo, kdyby se někdo takhle na mě obracel formou ne premiéra České republiky, ale chováním nějakého suger daady playboye někde na baru, kde zvu slečny na drink. Tady jsme v Poslanecké Sněmovně. To má nějakou důstojnost. Tak ji, prosím, zachovejme. Ale moje hlavní výhrada byla, že premiér neodpověděl na dvě otázky, které jsem tady zopakoval a já jsem si nevšiml, že bych u pultíku, kdy vystupoval, tak že bych někoho explicitně urážel, křičel na něj, nadával mu do korupčníků. Někdy mi ujedou trochu emoce, ale snažím se tu diskusi držet v nějaké rovině, kterou bych se snažil nazvat kulturní. Děkuju. (Potlesk z řad Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju za dodržení času. V této chvíli poslední faktická poznámka, Helena Válková, vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Já se zájmem od včerejška sleduji tady ty ping pongy a sleduji to i kvůli tomu, že v minulém volebním období jsme přijali doporučení pro etické chování poslankyň a poslanců a to doporučení ještě jednou nechám rozmnožit pro všechny. Vy jste to dostali, abyste si ho přečetli. A myslím si, že tam určité směrnice a návody jsou. Také nejsem mladá, ale nikdy by mě nenapadlo, že se někoho může dotknout označení mladá a krásná. Ale možná, že doba se změnila a v určitých souvislostech to někoho urazit může. Já bych strašně ráda, kdyby pan premiér řekl, že jsem mladá a krásná, ale musela bych ho opravit, že nejsem, bohužel. (Pobavení a smích v sále.)

A potom druhá věc ještě. Já bych si strašně přála, já to teď zneužiju trochu, já bych si strašně přála, abychom my, které máme kultivovat trošku to jednání, a to jsme my ženy určitě, tak tady měly zástupkyni i za místopředsednickým pultíkem. Takže já jenom reaguji na to, že je tady příliš mnoho mužů ve vedení Sněmovny. Děkuji. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já poděkuji paní poslankyni, i když jsem zástupce mužů, a děkuju za dodržení času. Na faktickou se přihlásila Adriana Chochelová. Spouštím vaše dvě minuty.

 

 

Poslankyně Adriana Chochelová: Já budu jenom rychlá, ale byla bych hrozně ráda, kdybychom mohli třeba někdy uspořádat nějaký seminář a prodiskutovat tam tedy to, zda nám přijde v pořádku objektifikovat ženy a jakým způsobem. Přijde mi, že na to teď není vhodný prostor. Přijde mi, že se to ve společnosti třeba nějakým způsobem posunulo. Ráda to proberu, ale prostě některé způsoby komunikace k ženám tady v tom sále jsou prostě hrozné. Bylo by fajn brát v potaz, co jsme za lidi, co máme za sebou, za práci, za politiku, a nebavit se o tom, jak vypadáme. To je to jediné, o co nám tady jde. A ocenila bych, kdybychom se k tomu zvládli všichni posunout. A děkuju kolegyni Válkové za to, že připomněla, že právě máme pravidla chování tady v tom sále a budu ráda, když je budeme všichni dodržovat. Děkuju. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, já střídám pana místopředsedu Patrika Nachera, protože má faktickou poznámku. Pane místopředsedo, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju. Já jsem se přihlásil na faktickou, protože to nemůžu komentovat ze shora, já jsem jenom chtěl zase pro kontext připomenout... dvě minuty poprosím, ano Připomenout, že pokud si dobře vzpomínám, já jsem dal první písemnou interpelaci v tom minulém volebním období a došlo na to asi půl roku po začátku toho volebního období, to je ten kontext.

Vy dáváte písemné interpelace 19 dnů poté, co nastoupila nová vláda a víte dopředu, že ta odpověď je, že se to prostě nedá naplnit, protože to souvisí se změnou zákona. Rozumíme si, o čem se bavíme? My máme ve volebním programu a v programovém prohlášení vlády něco, co možná vy kvitujete, co jste vy sami neprosadili, a po 19 dnech chcete výsledek, který je spojený se změnou zákona. A já jsem jako poslanec, který písemně interpeloval v předchozím volebním období Petra Fialu, se k písemné interpelaci dostal, a teď mě nechytejte za slovo, můžeme to zase najít, po půl roce, po čtyřech měsících, po pěti měsících, jednak kvůli neúčasti pana premiéra, ale i z jiných důvodů, já ani nevím, proč takhle pozdě. Tak jenom, aby pro kontext toho, co se teď tady odehrává, tak aby to věděli i diváci. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Také děkuji, do rozpravy se přihlásila předsedkyně klubu Pirátů paní Richterová.

 

Poslankyně Olga Richterová: Prosím o kontrolu toho, zda tam není ještě faktická, protože ta by měla přednost před přihláškou do rozpravy.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Žádná faktická není. Poslední s faktickou byl pan místopředseda Nacher.

 

Poslankyně Olga Richterová: Skvělé. Děkuji. Ta volba je prostá. My jsme dali možnost této vládě prostě odpovědět, říct, kdy plánuje zvýšit rodičovský příspěvek. V minulosti největší obavou rodičů byl ten chaos, co stihnou, co nestihnou. Je to nepředvídatelné, tak jak se to dnes navyšuje jednou za několik let. A právě proto jsme dali tu příležitost tím, že jsme velice akčně podali ten nástroj písemných interpelací, který nám jako opozici náleží. Takže ta otázka zní, kdy... Je to otázka na termín, pane premiére, kdy splníte svůj slib a zvýšíte rodičovský příspěvek. Stačilo říct datum, ta odpověď nepřišla.

A druhá otázka byla, že jsme opakovaně za Piráty navrhli trvalé, pravidelné, předvídatelné zvyšování rodičovského příspěvku, protože my chceme skutečná řešení pro rodiny, chceme skutečná dlouhodobá řešení té krize životních nákladů, zejména v rodinách s nejmenšími dětmi. Proto jsem ukázala ta jasná čísla, ty grafy, které ukazují, že oproti průměrné mzdě zkrátka rodičům peníze zásadně klesají celé roky. Je to dlouhodobý trend, neblahý trend od roku 2010. A my jsme dnes dali příležitost této vládě, představit svůj plán, jak rodinám pomoci. Pan premiér si bohužel vybral, že neodpoví a trvá-li to, že ta odpověď nepřijde, kdy to plánujete, tak v ten okamžik já musím dát návrh na nesouhlas s odpovědí, s touto interpelací a poprosím, aby se toto hlasovalo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, pan premiér se ještě hlásí s přednostním právem, já pak vás, paní poslankyně, vyzvu potom k závěrečnému slovu, takže předpokládám, že tento návrh zopakujete po skončení rozpravy.

Než pan premiér dojde k pultíku, jedna omluva. Berenika Peštová se omlouvá do 10.30 ze zdravotních důvodů a paní poslankyně Pošarová bude hlasovat s náhradní hlasovací kartou číslo 2. Pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Tak já nevím. Patrik Nacher se vám to pokusil vysvětlit, že jsme 19 dnů ve funkci jako vláda. My tady poslušně sedíme celé dny. Já jsem včera jednal s paní Schillerovou a vrchním ředitelem Tylem o rozpočtu, ano, příští týden znovu budeme jednat o rozpočtu. O rozpočtu kde jste nechali díru 47 miliard na dopravní infrastrukturu a kde jste nechali díru 90 miliard, ano, takže to je naše priorita, abychom schválili ten rozpočet, aby ŘSD mohlo podepsat ty smlouvy na dopravní infrastrukturu.

No, a samozřejmě se připravujeme na to neformální setkání lídrů Evropy ohledně konkurenceschopnosti a ohledně energií a ETS jedniček. A my to máme v programu. Vám to trvalo dva roky, než jste to prosadili, vy jste se chlubili, že jste to navýšili o 50 000, no, my jsme to navýšili o 80 000, takže je to jenom jako šikana z vaší strany, že vlastně... Já předpokládám, že tahle vláda vydrží čtyři roky. Ano, a vy od nás chcete, abychom tuhle věc, kterou vy jste měli v programu a nesplnili jste ji, neprosadili, tak nám řekněte tady na mikrofon, proč jste neprosadila tu valorizaci na koalici. Proč jste ji neprosadili, tu valorizaci, to nechápu. Protože asi Stanjura nechtěl zase nějaký vzorec. Takže my to nemáme ani koaličně prosazené a my budeme plnit náš program, ne váš program. Já už jsem vám to řekl, tak já nevím, proč vy tady chcete od nás, abychom plnili váš program? My budeme plnit náš program. S ním jsme vyhráli volby, takže určitě to bude, a já neřeknu přesný termín. Vám to trvalo dva roky. No, tak my se budeme snažit, abychom to jsme prosadili co nejdřív, ale já vám přesně datum neřeknu.

Takže já nevím, proč mě z toho tady zkoušíte a proč... Odpovězte vy na otázku, proč jste to neprosadili, proč jste nebyla ministryní práce a sociálních věcí. Vy jenom oblbujete vaše voliče a tady vlastně se snažíte lidem namluvit, že my jsme už měli tady něco plnit. Vy tady dva dny nebo tři dny nebo kolik kritizujete nás, přitom měli byste tady říct lidem, co jste pro ně za ty čtyři roky udělali. No, asi moc ne, když jste prohráli volby, a prohráli jste je, i když jste měli obrovskou podporu těch vašich provládních médií, vždyť ten Seznam, Zprávy a ty Novinky, které lžou každý den téměř, byly na vaší straně, a Aktuálně.

Vy tady mluvíte o nezávislosti České televize. No, my známe ty pořady, které jsou nezávislé. I tak jste prohráli. I tak, takže nevím, proč nás tady interpelujete. A to, že jsme nechtěli 100 dní hájení, ano, nechceme, protože my děláme jiné priority teď. A teď je priorita ten rozpočet. A priorita je zachraňovat Českou poštu a  dalších x priorit.

Takže nevím, proč vlastně... Vy tady chcete říct vlastně, že my máme plnit váš program. No, nebudeme ho plnit, nebudeme. A já se divím, že někdo vás ještě volí po těch letech, kde jste vlastně vy podvedli ty vaše voliče. Takže znovu opakuji, budeme to plnit, budeme plnit náš program a jestli tam bude valorizace, no, to já nevím. My se tady poradíme v koalici a uvidíme. Faktem je, že my jsme samozřejmě rodiny podporovali a že jsme navýšili po 12 letech ten příspěvek a že rodiny budeme mít na prvním místě. Ale samozřejmě rodiny, to je i o bydlení, to je o dalších věcech, kde jste nám to nechali v takovém stavu, jak to je, a ty lidi to jako vědí nejlíp, jak to je.

Takže už jsem vám snad odpověděl. Přesné datum vám neřeknu. A jestli tam bude valorizace, to taky nevím, protože na to nemám ani projekt, a protože jsme to zkrátka neřešili. Protože máme teď jiné priority. Takže by bylo dobré, kdybyste s těmi vašimi interpelacemi ještě počkali, protože znovu opakuji, byli jste tam tři roky téměř s tou vládou a tady všechno, co vy kritizujete, tak to je výsledek vašeho vládnutí, ne našeho. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. Poprosím Julii Smejkalovou. Připraví se Olga Richterová. Pardon, nejprve Julie Smejkalová. Ano. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Julie Smejkalová: Děkuju moc za slovo. Vážné kolegyně, vážení kolegové, já bych jen chtěla reagovat na to, že pan premiér se tu chlubí, že tu jako vláda sedí a poslouchají, když se řeší důvěra vládě. To je snad základní náplň jejich práce. A mně je jenom velmi líto, že pan Babiš se nemůže chlubit i svou účastí za předchozí čtyři roky, kdy tu jako poslanec měl jednu z nejvyšších absencí za celou dobu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju za dodržení času. My nicméně teď nejsme v bodě důvěra vlády, ale odpovědi na písemné interpelace. Olga Richterová, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já děkuji. Vážený pane premiére. My jsme si právě s kolegy říkali, že vlastně zazněla teď téměř odpověď a moje otázka pro voliče, rodiny v této zemi a pro lidi, kteří sledují vaše programové prohlášení a to, že tam je slib navyšování rodičovského příspěvku, tedy je. Můžete jenom upřesnit, jestli tedy plánujete to navýšení v tom roce příštím nebo třeba přespříštím? Ptám se zkrátka proto, že to byl ten největší chaos u rodičovského příspěvku, když tam nebyl jasný plán. A rodičovský příspěvek, právě proto, že se v České republice dlouhodobě bohužel zvyšuje jednorázově a nikoliv předvídatelně a pravidelně, tak vyvolává stres u rodin. Proto to řešíme. My prostě nechceme, ať vaše vláda zhorší tu situaci stresu u mladých rodin, chceme, ať to je předvídatelné. A proto se ptáme na ten plán, to je jediné.

Zazní-li tady nějaký alespoň trošku konkrétní termín, tak si myslím, že to rodinám v této zemi ulehčí představu, budou mít prostě představu, jak to chystáte. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Nyní se přihlásil ministr práce Aleš Juchelka. Jenom nevím, jestli faktickou nebo s přednostním právem. Pane ministře, faktická nebo přednostní právo? (Ministr Juchelka: S přednostním právem.) Tak pokud s přednostním právem tak faktická má přednost, tak mezitím se přihlásila Jana Pastuchová. A viděl jsem i pana premiéra, tak nevím, jestli to bylo faktická nebo s přednostním právem.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo, omlouvám se panu ministrovi. Dneska jsem opravdu se chtěla držet, ale zase nemůžu. Paní poslankyně Richterová vaším prostřednictvím: Víte, co to je štěnice? To je takové zvířátko, které prostě nedá a nedá pokoj. Já jsem neřekla, já říkám, že štěnice je zvířátko, které nedá a nedá pokoj. Pan premiér vám tady po 19 dnech vládnutí odpověděl, že v tomto volebním období splníme, co máme v programovém a vy pořád a pořád chcete datum, rok. Vždyť to ani není možné, a to musíte vědět, jste velice vzdělaná, ale vy tady opravdu si sbíráte PR body jenom na tom, že chcete říct 25. února příštího roku nebo 25. února roku dalšího. Já nevím, teď máme projednávat důvěru vlády. Ne my, ale vy to tady zdržujete celé dva dny.

A ještě se vyjádřím, když mám čas chviličku, k panu předsedovi Bartošovi. Jsme ze stejného města, z Jablonce nad Nisou a stydím se za vaše projevy, protože když řeknete, že tady někdo slintá na vaše poslankyně, to snad není možné. Já mám radost, když muž řekne, že žena je krásná, ale vidím, že Piráti chtějí asi říkat, že ono je krásné.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuju za dodržení času. V této chvíli pan ministr Aleš Juchelka s přednostním právem.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: My jsme v minulém týdnu schvalovali legislativní plán vlády. A navýšení rodičáku v něm je. Na čtyři roky jsme to schvalovali na vládě. Legislativa se v tuto chvíli na MPSV připravuje, bude klasicky v procesu legislativním, na výborech, v prvním, druhém, třetím čtení a tak dále. Budete se moci k tomu vyjadřovat například ve druhém čtení pozměňovacími návrhy. A určitě plánujeme podle toho, jak to máme v programovém prohlášení vlády, navýšit rodičovský příspěvek na 400 000 korun.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane ministře. S přednostním právem se přihlásil ještě premiér Andrej Babiš.

Mezitím přečtu omluvu. Karel Beran od 12 do 15.30 ze zdravotních důvodů. Máte slovo, pane premiére.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Ještě jednou to zkusím. Já už nevím, jak to mám vysvětlit. Paní Richterová, vy mě interpelujete, abych plnil váš program. Je vám to jasné? My to nemáme v programu tu valorizaci. A znovu opakuju, že jste slíbila vašim voličům, že budete ministryně MPSV, nesplnila jste to. Byli jste ve vládě, nesplnili jste to, tak já nevím, jakou to má logiku, že vy - my jsme tam 19 dnů a chcete od nás, abychom plnili váš program. My máme svůj program pro lidi. A to, že shodou okolností je tam stejné číslo? No, tak já nevím, my jsme ho tam měli už předtím to číslo, my jsme ho měli už v roce 2021. Tak teďka asi vy jste ho opsali od nás, měli jste tam, neprosadili jste, tak já nevím, co ode mě chcete.

My to budeme plnit a určitě se s tím budeme zabývat v příštím období. A já vám neřeknu to datum, já už nevím, jak to mám vysvětlit. Ale ještě znovu opakuji, že považuji za nenormální, že vy všechno, co jste nesplnili, a byli jste ve vládě a dlouho, chcete od nás 19 dnů po našem ustanovení, abychom plnili. Tak já už nevím, snad to spoluobčané pochopí, že celá ta debata je nesmyslná.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji. V této chvíli nemám žádnou faktickou, nevidím, že by se někdo přihlásil. Tedy rozpravu končím a ptám se poslankyně Olgy Richterové, která tu interpelaci přednesla, jestli navrhuje nějaké usnesení k té odpovědi.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Protože jsem se ptala na slib této vlády, následovat bude bod důvěra vládě a nebyl tady ani náznak plánu, kdy bude ten rodičovský příspěvek zvýšen. Ani náznak představy, zda to bude v tom roce příštím, přespříštím, nebo zda to bude řídit harmonogramem voleb třeba. Tak právě proto, že chci, aby rodiny měly předvídatelné fungování, aby věděly, jaký je plán na zvyšování rodičovského příspěvku, tak dávám návrh hlasovat nesouhlas s odpovědí na tento dotaz, kdy vláda Andreje Babiše splní svůj slib a zvýší rodičovský příspěvek. Jde o ten harmonogram, představu, plán. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Takže navrhujete usnesení nesouhlas s tou písemnou interpelací? Já vás všechny odhlásím, přihlaste se svými hlasovacími kartami. Kolega Pláteník ruší svojí omluvu, kterou jsem četl. Zároveň zagonguji. Pro nově příchozí: Budeme hlasovat o návrhu usnesení Olgy Richterové, který nesouhlasí s odpovědí na její písemnou interpelaci.

 

A protože se ustálil počet, já v této chvíli nechám o tomto nesouhlasném stanovisku hlasovat.

Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 36, bylo přihlášeno 164 poslanců, pro 48, proti 101. Návrh nebyl přijat.

 

Já vám děkuji. Tím tato interpelace skončila.

Máme tu druhou interpelaci na ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelku. Poprosím o klid v sále. Bývalý místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka odpověděl na interpelaci poslankyně Hany Ančincové ve věci ztráty 1,2 miliardy korun z Národního plánu obnovy z důvodu chybějících jednotných standardů v domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem.

(V sále je velký hluk.) Já vás skutečně poprosím, kolegové, jestli toto téma vašeho hovoru nesouvisí s touto interpelací, jestli byste opustili ten sál. Děkuju.

Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 81. Já zahajuji rozpravu a poprosím paní poslankyni Hanu Ančincovou. Jestli ji můžete pustit k pultíku? Děkuji. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Ančincová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, já bych chtěla jenom na úvod říct, že toto je interpelace, kterou jsem podávala ještě na minulou vládu. Ona teďka plynule přešla na pana Juchelku, takže já si myslím, že toto bude bod, na kterém se nebudeme tady výrazně točit právě s respektem k tomu, že to přešlo z jedné vlády na druhou.

Jenom bych chtěla na úvod říct, o co se jedná, protože to bude i problematika, se kterou se budou na vás výrazně obracet občané. Je to právě třeba nedostatek lůžek, nedostatek dlouhodobé péče. Vlastně došlo k situaci, proto jsem podávala tu interpelaci, kdy Evropská komise rozhodla o krácení prostředků z Národního plánu obnovy, bylo to konkrétně 1,2 miliardy korun z důvodu neprovedení některých požadovaných reforem týkajících se dlouhodobé péče o seniory a osoby se zdravotním postižením.

Česká republika tady konkrétně nesplnila reformy, které se týkaly standardů péče a právě monitorování jejich kvality, a ačkoliv český stát získá většinu z původně zadržené částky, tak přesto právě částka 1,2 miliardy korun je citelná a je tady nezbytné stanovit příčiny, odpovědnost a plán kroků, jak právě zmírnit ty dopady chybějící reformy. A právě navíc ta oblast dlouhodobé péče je jediná oblast, kde se dotace z Národního plánu obnovy snižovala.

Právě já, když jsem tu interpelaci podávala, tak to mělo dvě roviny. Jednu tu úřednickou, právě jednu tu politickou. Ta politická teďka právě přechází plynule tady na pana ministra Juchelku a já jsem za ten dialog, který tady vedeme nebo budeme vést, ráda, protože ono to ukazuje ty problémy v širším hledisku. Pokud my právě nestanovíme ty standardy, metodiky, tak nás to vždycky v dlouhodobém hledisku dožene. Ta potřeba dlouhodobé péče obrovsky narůstá, ten demografický vývoj je opravdu neúprosný. Chybí nám tady metodické vedení krajů právě na sjednocování praxe jak v samostatné, tak přenesené působnosti a vyvstalo nám tady v té problematice krácených prostředků i to, že je právě potřeba aktualizovat materiálně technické standardy pro pobytové sociální služby, ať už se jedná o domovy pro seniory, nebo domovy se zvláštním režimem. Sociální služby právě vykazují podfinancovanost, strukturální problémy, personální problémy a my pak ty standardy nemůžeme zavádět, protože je nemáme jak naplňovat.

Jak už jsem nastínila, je to právě věc, která přechází z minulého volebního období. Já bych chtěla právě jenom v základních konturách znát, jaká jsou tady stanoviska ministerstva, jak se třeba k tomu staví. A my už jsme tady vlastně poslouchali programové prohlášení vlády. Já si myslím, že my se budeme ve většině případů shodovat, a tak bych poprosila jenom o nějaké základní politické stanovisko. Moc děkuju za ten dialog. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. Poprosím pana ministra o reakci na tu zděděnou interpelaci a dále v pořadí je potom pan ministr Boris Šťastný. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji moc. Ano, je to zděděná interpelace po panu exministrovi Jurečkovi, takže já v tuto chvíli odpovím trošičku tak, jak jsme to vnímali v tom minulém volebním období a také trošičku samozřejmě za Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Ten zákon o sociálně-zdravotním pomezí, který se tady v minulosti přijal, tak byl navázán právě na Národní plán obnovy. Tam bylo 30 milionů euro, tuším, o které, kdybychom ten zákon nepřijali, tak bychom o ně přišli. Říkám na rovinu, že ten zákon je špatný. A udělali jsme tady skutečně zákon, který špatným je. My jsme i na výboru pro sociální politiku jako tenkrát opozice velmi chtěli po ministerstvu, aby nám dalo právě nejen ty standardy materiálně-technické, které se týkají samozřejmě výstavby těch domovů seniorů například, ale také personální standardy, bez kterých jsme my tenkrát jako opozice ten zákon schvalovat nechtěli.

Ty materiálně-technické standardy potom vypadly. Ony byly součástí návrhu takzvaného změnového zákona o sociálně-zdravotním pomezí, ale ten návrh, který obsahoval zmocňovací ustanovení pro vydání právě těch prováděcích předpisů, tak díky politickému rozhodnutí byl vypuštěn. Nešlo o krok Ministerstva práce a sociálních věcí, ale šlo o výsledek legislativního procesu. Tenkrát šlo o to, že se vládní koalice nějakým způsobem dohodla, a proto tady v tuto chvíli je nemáme.

Nicméně těch 1,2 miliardy korun, tak to není sankce, která by byla v rámci MPSV. To je v rámci toho, že vlastně ten Národní plán obnovy funguje obecně na základě milníků, principu milníků a cílů a je zde uplatňován princip takzvaného kolektivního plnění, takže to nejde vůbec za MPSV. A vím, že se to v tuto chvíli samozřejmě řeší.

Takže toto je zhruba má odpověď. Co se týká těch jednotlivých otázek, tak například, jaké jsou důvody toho, že MPSV nevyslyšelo návrh Asociace poskytovatelů sociálních služeb stanovit standardy kvality? My jsme se právě s Asociací poskytovatelů sociálních služeb o tom velmi, velmi pečlivě bavili, protože oni také tady toto chtěli, ale bohužel, jak jsem říkal, díky tomu politickému rozhodnutí tehdejší koalice, tak ten změnový zákon z toho vypadl, protože MPSV zvažovalo variantu personálních standardů, a to podle struktury klientů, kteří jsou navázáni na příspěvek na péči, ale tato varianta byla poté vyhodnocena jako administrativně náročná a obtížně realizovatelná, proto návrh MPSV vycházel prostě z jiného konceptu.

Zároveň také chci říct, že již současná právní úprava vyžaduje, aby poskytovatel při registraci služby prokázal odpovídající personální, materiální a technické podmínky a je to vždycky tady toto individuálně posuzováno. Ale rozumím tomu a tady tento dluh tady máme právě díky ne MPSV, ani ne díky panu exministrovi Jurečkovi, ale díky tomu, že se to nějakým způsobem v rámci koalice ztratilo nebo to vypadlo z toho samotného legislativního procesu při prosazování tady tohoto zákona, a to jenom z důvodu toho, abychom právě nepřišli o ty finanční prostředky z Národního plánu obnovy.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane ministře. V této chvíli požádal o vystoupení ministr pro sport, zdraví a prevenci Boris Šťastný. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, kolegyně, kolegové, já jenom, dovolte mi stručně v této věci vystoupit, protože je to oblast, které se dlouhodobě věnuji a i za Asociaci poskytovatelů sociálních služeb jsem v minulém volebním období byl přítomen řady těch jednání. Chtěl bych ocenit v tomto případě konstruktivní návrh předkladatelky. Je to přesně ten příklad, o kterém hovořil pan premiér, protože toto je věc, která se týká skutečně celé společnosti.

My dobře víme, že pokud nereformujeme sociální služby a zejména pak dlouhodobou péči, pak můžeme mít v horizontu 10 let obrovské problémy. Za tuto dobu se totiž zvýší počet osmdesátníků až o 30 až 40 procent a za 20 let se fakticky zdvojnásobí. Předchozí vláda předložila a prosadila takzvané zdravotně sociální pomezí. Já se domnívám, že vlastně ten předkládaný návrh měl jeden jediný důvod, a to je právě snaha sáhnout na tyto evropské dotace, a proto to takto špatně dopadlo.

Prostě tady zásadním způsobem dlouhodobě chybí zákon o dlouhodobé péči a tato vláda a tato Sněmovna se bude muset této věci skutečně intenzivně věnovat, protože právě zákon o dlouhodobé péči a jasné zakotvení vlastně toho zdravotně sociálního pomezí dokáže tuto věc řešit, a to nejenom organizačně, ale především finančně.

Já bych na závěr svého projevu chtěl říct jednu strašně důležitou věc, na kterou bychom neměli zapomínat, a je potřeba skutečně tuto věc ohlídat a my ji ohlídáme. Tady se za dotace z Národního fondu obnovy staví neuvěřitelně nehospodárně. Je potřeba se na to podívat. Jako jednoduchý příklad chci říci, že nedávno, bylo to v prosinci 2025, se například ve středočeských Poděbradech otevřelo nové pobytové zařízení sociálních služeb, odlehčovací služba, která nabízí nových 11 míst, a to právě je z fondu obnovy, čili z prostředků, které jsou tady díky této interpelaci zmiňovány. Náklady na těchto 11 lůžek včetně nějaké drobné rekonstrukce ještě dalšího zařízení ve městě dosáhly 125 milionů korun, přičemž ta dotace byla 73 milionů, 45 milionů byla půjčka města. Čili když si to přepočítáte, tak to jedno lůžko za normálních okolností, pokud by tam nebyla ta rekonstrukce toho druhého pavilonu, tak by byla 11 milionů korun za lůžko. Pokud bych bral i tu rekonstrukci, tak je to 4,3 milionu korun za lůžko. Čili my se pohybujeme někde mezi pěti a deseti miliony korunami za jedno vybudované lůžko z těchto dotací. Ano? Já jsem se této věci věnoval dlouhá léta a já vám garantuju, že v současné době normální obvyklá cena v naprosto maximálním standardu je milion a půl korun na jedno lůžko vybudované v pobytovém zařízení sociálních služeb.

To znamená, tento fond, tyto veřejné prostředky byly čtyři až desetkrát, desetinásobně vlastně předraženy ty náklady na vybudování takového zařízení. Já bych na to chtěl upozornit právě proto, že to souvisí s tímto zákonem, souvisí to právě i s těmi materiálně technickými standardy a souvisí to s naprostou nehospodárností, jakým způsobem v minulosti se tyto prostředky tady vynakládaly a jak neexistovala veřejná kontrola. A to musí skončit.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji. Teďka jenom pořadí. (Ministr Juchelka se chystá vystoupit, o slovo se hlásí poslanec Jurečka.) Pardon, pane ministře. Pan ministr Aleš Juchelka s přednostním právem, a potom bývalý ministr Marian Jurečka. Takže pane ministře, máte přednostní právo, tak pojďte, anebo pustíte... Tak, pan ministr vás pustí.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju, děkuju moc. Vážím si toho. Dobrý den, dobré ráno. Vážený pane předsedající, členové vlády, já, protože to je ještě na tabuli jako interpelace na mě, tak chci k tomu také stručně pár bodů říci. Já vlastně jako vnímám to, že nový ministr Aleš Juchelka celou tuhle oblast má jako jednu z priorit a tady si myslím, že je to klíčová věc, se kterou se prostě nepopasuje jenom MPSV a nejenom Ministerstvo zdravotnictví o spolupráci, ale i další ministerstva.

Když tady vystoupil pan ministr Boris Šťastný, tak já jenom chci vás požádat - ta data, která jsou zpracována, a pan profesor Dušek k nim má několik set slajdů, tak kdybyste si na to společně dokázali sednout, a myslím, že i pro pana premiéra by to byl jako hodně zajímavý pohled, protože tam vlastně se nám ukazuje nejenom ta potřebnost budování kapacit pobytových, ale budování kapacit nepobytových služeb. To je jedna rovina, o které se tady bavíme a všechny ty věci s tím související - podpora neformálních pečujících, změny v zákoníku práce, budování těch kapacit, investice do nich a tak dále.

Ale teď se obracím na pana ministra Šťastného a pana ministra Vojtěcha. Je tam vlastně jedna důležitá věc, která z toho vyplývá, nutnost výrazně více se zabývat otázkou kvality zdraví populace. V těch datech je vidět, jak se nám to trendově ale zásadně zhoršuje. Tam vidíme nárůst invalidit, vidíme tam nárůsty dočasných pracovních neschopností, vidíme, že se nám to promítá do daleko dřívější věkové struktury, a to je opravdu velký problém. A my v těch predikcích dneska říkáme, ano, budeme potřebovat tady o nějakých 30, 40 000 lůžek do necelých deseti let navíc, ale za předpokladu, že ta trajektorie nebude horší. Ale my v zásadě jako tipujeme, že spíše bude horší. To znamená, co s tím můžeme dělat v rodinách, jak podporovat, aby opravdu děti se nám hýbaly, aby měly prostě lepší zdravotní kondici, co s tím můžeme dělat v systému školství, co s tím můžeme dělat v systému zaměstnavatelů a zaměstnanců, jak můžeme podporovat firmy různými motivacemi, aby s tím oni dokázaly něco dělat. A pak, co s tím můžeme dělat individuálně.

Takže já velmi prosím, abychom hledali cesty, kdy toto všechno dáme nějakým způsobem dohromady, protože to je jako jedna z cest, jak vůbec ten obrovský nápor, který tady přijde, já jsem o tom mluvil včera, mezi roky 2030, 2035, ale obrovský to bude nápor, jak ho vůbec dokázat zvládnout, protože z toho se stane obrovské společenské téma. Dneska to lidi ještě nevnímají. Ale do tří, do čtyř, do pěti let skoro každý starosta bude chodit a říkat: jedno z nejpalčivějších témat je, když za mnou chodí lidé a říkají, kdo mně pomůže s péčí o moji maminku, tatínka, o někoho mého blízkého. Tak o to moc prosím, ať se opravdu na to zaměříme v obou dvou těch rovinách, nejenom budování kapacit, ale i zdravotní prevence. Děkuju moc.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. (K řečnickému pultíku přistoupil ministr Juchelka.) Pane ministře, moment. Toto vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku. Tak se prosím zase zpátky posaďte do lavic a poprosím Jiřího Maška, který se přihlásil na faktickou poznámku. Pak si to spolu vyřiďte, spouštím vám dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající kolegyně, kolegové, já bych rád zareagoval na pana ministra Šťastného a podtrhnul to, co on tady říkal. My budeme potřebovat ohromné lůžkové kapacity v řádu 10 000 lůžek v budoucích pěti, deseti letech. Za 6 milionů a více za jedno lůžko je to nereálné. Já mám obdobnou zkušenost z Královéhradeckého kraje, kde dosud působím a své působení tam ukončím do konce ledna v pozici náměstka pro zdravotnictví. Ale my jsme začali komunikovat se sociálním odborem, což tam dříve nikdy nebylo. A paralelně i tam vidím na té regionální úrovni, že se staví lůžka za 6,5 milionu a více a přitom se někde v nemocnicích omezují kapacity třeba akutní péče. Uvažuje se naopak o prodeji některých pavilonů, které se dají za nízké peníze zrekonstruovat právě tímto způsobem. Já jsem strašně rád, že se propojily registry sociálna a zdravotnictví na úrovni ministerstev a my této problematice nyní věnujeme i regionálně velkou pozornost, protože ty kapacity uvolňované se tam dají využít. A opravdu budovat lůžka za těch 6 milionů jedno, když nás jich čeká 10 000 a možná více, je nereálné a vidíme to úplně všichni.

Takže je to kombinace domácí péče, paliativní péče. Ta domácí péče ve vlastním prostředí je úplně to nejlacinější. Určitě bude potřeba uvažovat o alternativě rodičovské dovolené, taková pečovatelská dovolená na sklonku života těch lidí, kdy se o ně někdo z rodiny postará a ví, že se bude moct někam vrátit zase do práce. Ale v každém případě jde o smysluplné využití té lůžkové kapacity, která se uvolňuje, a ne za každou cenu budovat. Máme zkušenost, že když se buduje za "státní", je to za 6 milionů, a soukromý sektor toto umí do 2 milionů za lůžko. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji. Poprosím pana ministra Aleše Juchelku s přednostním právem.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: A já ještě to doplním, protože tady bylo několik ještě dalších podnětů a otázek. Takže za prvé je potřeba ty materiálně technické standardy udělat právě kvůli té ceně na jedno lůžko, ale také i kvůli tomu, že my občas, bych řekl, ustupujeme tomu, kolik těch lidí a kdy a kde a tak má být na pokoji, v jakých metrech čtverečních. To strašně prodražuje celou tu výstavbu. Já jsem dokonce byl v jednom domově seniorů před několika měsíci, kde ho rekonstruovali za stamiliony korun a snížili kapacitu o 11 lůžek právě díky tomu, že máme jakoby až iracionální představu o nějakém fungování těch domovů s dlouhodobou péčí. Takže velký důraz prostě klást na kvalitu, ale samozřejmě taktéž na nějakou ekonomickou rentabilitu.

Co se týká těch věcí, s panem ministrem Adamem Vojtěchem jsme byli tři hodiny na setkání s panem Duškem. Bylo to fantastické setkání, velmi osvěžující, kde nám představoval ENZIS. Něco podobného bych strašně rád udělal i v rámci sociálních služeb, kde můžeme dopočítat vlastně nákladovost až na jednoho klienta nebo jednoho opečovávaného, pečujícího v rámci příspěvku na péči.

S panem Duškem mám příští týden schůzku a setkání a budeme se o tom bavit. A taktéž jsme s Adamem Vojtěchem udělali a vytvořili platformu sociálně-zdravotního pomezí a budeme se o tom velmi intenzivně bavit. A všechny tyto věci vlastně budeme přetavovat do legislativního procesu právě proto, aby to bylo uchopitelné - materiálně-technické standardy, aby tam byly uchopitelné personální standardy a hlavně, aby to mělo logiku a mohlo to jít rychle kupředu bez jakýchkoliv postranních nepragmatických věcí, kterých jsme byli v poslední době svědky. Takže zhruba takovou máme představu a vizi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já děkuji panu ministrovi. V této chvíli není žádná faktická poznámka. Hlásí se někdo z místa do rozpravy? (Gestikuluje na poslankyni Ančicovou.) Paní poslankyně, nebojte. Nikdo se nehlásí, to znamená, já tu rozpravu ukončuji a ptám se paní poslankyně, která dávala tu písemnou interpelaci, Hany Ančicové, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi pana ministra? Máte slovo.

 

Poslankyně Hana Ančincová: Já bych chtěla jenom poděkovat předřečníkům - a všecko, co tady zaznělo, já tam cítím obrovskou souhru a právě tu nadstraničnost. Já jsem i ráda, za - co tady zaznělo, že se lidé opravdu dožívají vyššího věku, ale opravdu ve špatné kvalitě. A za posledních 20-30 let se výrazně proměnilo, v jakém stavu nám lidé chodí do těch pobytových zařízení. Opravdu dříve - já jsem to vždycky říkala, byli to senioři z reklamy na vitaminy, vitální, ve skvělém zdravotním stavu. Teďka už tam máme lidi opravdu s vyšším příspěvkem na péči a ve zhoršeném zdravotním stavu, kteří potřebují více tu zdravotnickou - ne ani tu sociální - a opravdu se nám teďka ty rozdíly mezi sociální a zdravotní péči výrazně v té dlouhodobé (péči) stírají.

A jenom musím říct, že ze své zkušenosti, když jsem mezi lety 2020 až 2024 byla náměstkyně pro sociální oblast ve Zlínském kraji, tak když jsme chtěli čerpat různé dotační prostředky - protože právě teďka veřejný sektor je ten, který má na sobě výrazné procento z těch pobytovek, není to ani ten soukromý - tak se asi čtyřikrát nebo pětkrát měnily různé materiálně-technické standardy na to, jak mají vůbec nová lůžka vypadat. A tím, že právě se nám proměňují potřeby, proměňují se nám klienti, tak veřejný sektor teďka není ani ty stávající baráky schopný opravovat.

A já jsem právě ráda, že to, co tady zaznělo, že nebudeme ty dotační tituly využívat - nebo měnit podmínky, aby to nasedalo na dotační tituly, ale bude to nasedat na skutečné potřeby, které v tom sektoru máme. A za to moc děkuju. (Mimo mikrofon směrem k předsedajícímu: Musím dávat usnesení, nebo můžu bez?) Souhlasím s odpověďmi, děkuju a nenavrhuju žádné usnesení. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuju, paní poslankyně. V tom případě jsme vyčerpali a ukončuji projednávání odpovědi na písemné interpelace.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, nyní bychom měli pokračovat v projednávání bodu 51, což je žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry. Po jeho projednání bychom se věnovali bodu 66, což je usnesení ke jmenování členů vlády. Poté bychom případně projednávali body dle schváleného pořadu schůze. Jak bylo avizováno na schůzi organizačního výboru, v jednání bychom pokračovali do 14.30, to znamená bez obědové pauzy, kdy bude zahájen bod 68 ústní interpelace. V případě, že nebude bod 51 - to je ta žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry - doprojednán, pokračovali bychom v jednání i po skončení ústních interpelací po osmnácté hodině.

V této chvíli poprosím poslance, jestli mají nějaké návrhy na změnu schváleného pořadu 5. schůze? A mám tady dvě přihlášky. Poprosím tedy předsedkyni klubu Hnutí ANO Taťánu Malou a připraví se Helena Válková. Máte slovo, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, já na základě debaty na včerejším organizačním výboru a s ohledem na to, že stále nebyl projednán bod 51, žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry, navrhuji přeřadit pevně zařazené volební body číslo 38, 37 a 50 z dnešních 12.30 na zítřejší den, tedy pátek 16. 1. na 13.30. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, děkuji a poprosím paní poslankyni Helenu Válkovou.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já jako členka petičního výboru a vedoucí pracovní skupiny, která napříč politickým spektrem připravila podrobnější pravidla pro volby veřejného ochránce práv, ochránce práv dětí a zástupce veřejného ochránce práv potřebuji, abychom vyjádřili naším hlasováním souhlas s tímto sněmovním dokumentem, které usnesení obsahuje. Je to sněmovní dokument číslo 98 a navrhuji ho - je to tak otázka časové dotace tří až pěti minut. Jinak by petiční výbor příští týden nemohl pracovat - pevně zařadit na zítřek, to znamená na pátek jako první bod našeho jednání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak poprosím, jestli se ještě někdo další hlásí na změnu programu? Pokud ne, dovolím si nechat o těch dvou změnách hlasovat. Předpokládám, že všichni poslankyně a poslanci - já jsem gongoval - nebo zvonil, teď mi někdo napsal, že nemám říkat slovo gongovat - tak, abyste sem přišli včas.

Ano, já to samozřejmě přečtu. Pokud zatím není zájem o odhlášení, tak já si dovolím zrekapitulovat.

První bude hlasování o změně pořadu 5. schůze, kdy ty volební body 37, 38, 50 se přesouvají dneska z 12.30 na zítřek 13.30 kvůli pokračujícímu jednání.

Ten druhý bod je návrh Heleny Válkové, sněmovní dokument 98, návrh usnesení parlamentu upřesňující pravidla volby - teď to takhle přesně nemám, jsou tu různé zkratky dětského ombudsmana, tuším, nevím - jako první pevný bod v pátek. Je to tak? Tak. Takže jestli nejsou žádné protesty, všichni jste přihlášeni.

 

Já tedy nechám hlasovat o té první změně, tedy Taťány Malé na přesun těch bodů z dneška na zítřek. Kdo je pro, prosím pěkně? Kdo je proti?

Hlasování číslo 37, bylo přihlášeno 180 poslanců. Pro 157, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Návrh byl přijat a my jsme tento přesun schválili.

 

V této chvíli budeme hlasovat o návrhu Heleny Válkové tak, jak zazněl, jak jsem ho předtím rekapituloval. Prosím, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 38 bylo přihlášeno 180 poslanců. Pro 158, proti nikdo. Konstatuji, že i tento návrh byl přijat.

 

Tím jsme se tedy vypořádali i se změnami této schůze a vracíme do bodu 51, žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry. Projednání tohoto bodu jsme přerušili včera 14. ledna 21.00 a my budeme pokračovat v přerušené rozpravě. Já jsem tady včera na konci nebyl, tak nevím, jak tady ty věci probíhaly, nicméně mám tady nachystáno, že na řadě je faktická poznámka Jany Pastuchové.

Paní poslankyně se toho vzdává. V tom případě faktické poznámky nejsou žádné a na řadě je tedy přihlášený poslanec Karel Haas, kterého tímto zvu k mikrofonu.

Připraví se Renata Zajíčková a Marie Kršková. Pardon, já vám musím zapnout mikrofon. Tak můžete, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Haas: Dobré dopoledne, dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, protože mluvím v novém ruce poprvé, tak napřed si dovolím něco, co přesahuje politiku. A všem v tomto sále vše dobré v novém roce.

Tak a teď už k samotnému bodu vyslovení důvěry vládě. Já se pokusím být naprosto věcný. Vláda mou důvěru nedostane, ale přes toto konstatování věřím, že ty mé důvody k tomu, které se pokusím vysvětlit v nějaké rozumné míře stručnosti, budou plně věcné, nebudou vůbec vedeny nějak ad per zonam, nebo že by byly nálepkující. Ty okruhy důvodů jsou v zásadě dva. Hned je popíšu a pak se kratince dotknu tří kapitol vládního programového prohlášení, ke kterým snad mám, alespoň doufám, kompetenci, něco málo okomentovat.

Tak teď dva okruhy důvodů. Ten jeden důvod je ryze ekonomický, to, co ve vládním programovém prohlášení přebývá. Já jsem zkusil dopočítat, on ten pokus vedlo pravděpodobně víc ekonomů, víc kolegů, já jsem si ten propočet opravdu dělal sám s tím, že jsem si k tomu dohledával veškeré ekonomické zdroje, tak jsem zkusil -

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pardon, pane poslanče, prosím o klid v sále. Děkuji.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju moc, pane místopředsedo. Tak jsem zkusil dopočítat rozpočtové dopady těch rozpočtově nejzásadnějších položek vládního programového prohlášení a mně ta číslovka vychází, že roční dopady v případě naplnění celého programového prohlášení, a vláda logicky, každá vláda to tak chce, chce naplnit celé programové prohlášení, tak ty rozpočtové dopady roční jsou někde v intervalu 160 až 180 miliard korun v tomto volebním období. A protože některé body týkají se třeba důchodové reformy a úpravy důchodové reformy přijaté naší vládou se projeví až v dalších volebních obdobích, tak v době po roce 2030 by případné naplnění vládního programového prohlášení mělo rozpočtové dopady v intervalu někde mezi 300 až 320, 330 miliardami korun.

Proč si to dovoluji říci? Takhle byste mě mohli obvinit z toho, kdybych nepokračoval, že si opravdu ta čísla tahám z paty. Já vám hned řeknu položkový rozklad, tak, jak jsem se snažil identifikovat ty nejzásadnější dopady. Takže minus cca 15 až 20 myslím si, že sama vláda, nová vláda, už avizovala, že to bude 18 miliard korun, takže tam si myslím, že jsem byl naprosto přesný, je převedení placení poplatků za obnovitelné zdroje na stát minus cca 15 až 20 miliard korun. Teď říkám, ty každoroční dopady je chybějící dividenda z ČEZu, pokud by se realizovala ta položka z vládního programového prohlášení, která mluví o zestátnění ČEZu výkupem vlastních akcií, je to chybějící dividenda, minus dalších cca 20 miliard korun. A myslím si, že to číslo už jsem stihl zavnímat i od nové paní ministryně financí a ze zdrojů Ministerstva financí jsou úpravy v oblasti korporátních daní, tam totiž není jenom to dvouprocentní snížení korporátní daně, ale jsou tam ještě věci týkající se odpisů, uznatelnosti nákladů na vědu a výzkum.

Zhruba minus 30 miliard korun ročně je vrácení valorizačního vzorce výpočtu starobních důchodů zpět před důchodovou reformu. To je ta část naší důchodové reformy, a to je politické rozhodnutí, to respektuju, byť s tím nesouhlasím, tak to z vládního programového prohlášení vyplývá, že valorizační vzorec starobních důchodů chce vláda vrátit do toho stavu před důchodovou reformou. Minus určitě nižší desítky miliard korun jsou navýšení platů pedagogických pracovníků. Vládní programové prohlášení konkrétní čísla obsahuje mimo jiné právě u těchto mzdových nebo platových položek, nástupní plat učitele 50 000, průměrný plat učitele 75 000 korun. Počty učitelů jsou v České republice známy naprosto přesně, včetně toho trendu v počtu, to znamená, tady se zase dal ten odhad velmi, řekněme, pregnantně stanovit. Minus zhruba 15 miliard korun ročně navýšení platů a benefitů příslušníků, teď to zjednodušuju, ozbrojených složek, plus zaměstnanců Celní správy, Hasičského záchranného sboru. Tam je zase ve vládním programovém prohlášení nástupní plat všech složek 50 000 korun. Minus 10 miliard korun jsou známé přesně ty rozpočtové částky Českého rozhlasu a České televize, tak je zrušení koncesionářských poplatků, to je číslovka zhruba minus10 miliard korun ročně, minus 8 miliard korun je zrušení a vrácení zpět před to naše zjednodušení daňového systému, kdy jsme opravdu proškrtali, bylo jich lehce přes 20, daňových výjimek, tak ne všechny, ale některé z nich, školkovné, nepracující manželé, pracující studenti, chce nová vláda vrátit. Tak to je číslovka minus 8 miliard korun ročně a minus 10 miliard korun jsou pak jednotlivé položky další, které se napříč vládním programovým prohlášením objevují, to je vrácení slev na jízdném na 75 procent, zvýšení rodičovského příspěvku na 400 000 korun. To je zhruba 10 miliard ročně.

Takže součet těchto konkrétních položek je ona částka 160 miliard korun ročního dopadu v případě splnění vládního programového prohlášení. A ten střednědobý horizont, proč jsem avizoval, že po skončení tohoto volebního období by naplnění vládního programu v tomto volebním období znamenalo zhruba dalších 160 miliard korun minus, je zrušení klíčových dvou parametrů důchodové reformy. O obojím se takto konkrétně ve vládním programu hovoří, a to je vrácení důchodového věku na 65 let a zrušení zpomalení tempa růstu nově přiznávaných důchodů.

V tomto směru, že opravdu snad ta čísla, která říkám, mám přesně ozdrojovaná. Obě dvě, řekněme, politické části této Sněmovny, to znamená, jak současná vláda, tak stávající opozice, často argumentujeme vůči sobě zprávami Národní rozpočtové rady. V dubnu tohoto roku zpracovala Národní rozpočtová rada, já si myslím, že u všech soudných poslankyň a poslanců v tomto sále má Národní rozpočtová rada a její analytické výstupy velkou míru důvěry, proto jsem zmiňoval, používáme je všichni, tak v dubnu tohoto roku zpracovala Národní rozpočtová rada přesné dopady a predikce důchodové reformy a zvýšení důchodového věku, to postupné navyšování, které jsme schválili ze 65 na 67 let, snižuje projektované deficity důchodového účtu o 1,2 procenta HDP. A přesně ta druhá věc, to zpomalení tempa růstu starobních důchodů nově přiznávaných, zpomaluje ty deficity důchodového účtu o dalších 0,8 procenta HDP. To znamená, tyto dvě změny, které jsme my prosadili v důchodové reformě, vy je ve vládním programovém prohlášení vlády chcete zrušit, tak mají podle Národní rozpočtové rady dopad dvě procenta HDP, což při současném HDP zaokrouhleno 8,5 bilionu korun, je 85 miliard korun krát dvě, je 160 až 170 miliard korun, a proto těch druhých 160 v tom střednědobém horizontu.

Takže to je to klíčové, tyto ekonomické rozpočtové dopady pro Českou republiku, které prostě nemůžeme v České republice ufinancovat, a já myslím, doufám, že to ví i většina ministryň a ministrů nové vlády a že třeba snad dojde i v důsledku tady toho mého malého střípku mého vystoupení k nějaké korekci v průběhu toho volebního období, tak prostě Česká republika si tyto dopady nemůže dovolit.

Proto nemůžu vládu, která jde s tímto vládním programovým prohlášením, s těmito naprosto konkrétními a drastickými rozpočtovými dopady, podpořit.

A ten druhý důvod je to, co ve vládním programovém prohlášení chybí. A chybí mně tam čtyři věty. Byl by to jeden malý odstaveček. Já můžu rozumět tomu, jak je koaliční vláda vytvořená, takhle to demokraticky rozdali voliči. Ale z mého pohledu mohly být ve vládním programovém prohlášení v jednom čtyřvětém odstavečku následující čtyři věty, které si myslím, že nejsou žádným hajpováním podpory Ukrajině, ale objektivně popisují realitu tohoto světa a zdůrazňují nutnost fungování mezinárodního právního řádu pro Českou republiku.

Ty čtyři věty - já vám je nemůžu nijak nutit, vládní programové prohlášení je legitimní vládní programové prohlášení této vlády - z mého pohledu měly znít: "Čtyřicetimilionová Ukrajina, která se chce vydat vlastní svobodnou cestou, se brání agresi 145 milionového imperiálního Ruska." První věta. Druhá věta: "Rusko vede proti Ukrajině útočnou agresivní válku v rozporu s mezinárodním právem." Třetí věta, která v tom vládním programovém prohlášení měla být: "Bezpečnost České republiky" - proto to mělo být ve vládním programovém prohlášení - "stojí na fungování mezinárodního právního řádu." A čtvrtá věta: "Proto Česká republika podporuje vojensky i humanitárně Ukrajinu v jejím oprávněném právu na sebeobranu."

Takže tyto věty mně tam chybí. Myslím, že by opravdu nebyly, řeknu, žádným vyhajpovaným konstatováním, ale byly by tím, co Česká republika bytostně ke své bezpečnosti potřebuje.

A teď komenty k těm třem - a u některých budou naopak velmi pozitivní komenty - ke třem kapitolám vládního programového prohlášení.

Právo, spravedlnost, justice - je kapitola 6. Tam jsem kritický pouze k jednomu bodu. V jednom bodu tam vládní programové prohlášení - a omlouvám se, pan ministr spravedlnosti je zde přítomen - v jednom bodu tam vládní programové prohlášení lže.

Pane ministře, moc se omlouvám, já ten bod odcituju: "Zamezíme zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory či veřejné postoje." Kdyby ta věta zněla nějak prediktivně do budoucna ve smyslu, že vyztužíme český právní řád, aby k něčemu takovému nemohlo docházet. Ono to nepotřebujeme, protože český právní řád máme v tomto směru v pořádku. Ale když tam je věta, která začíná - zamezíme zneužívání, tak ta věta konstatuje, že se to děje. A vy dobře víte, že nic takového jako zneužívání represivních složek vůči občanům za jejich názory či veřejné postoje se v České republice neděje. Omlouvám se za toto zdůraznění. To je jediný bod, se kterým jsem v apriorním nesouhlasu, protože to prostě není pravda a nic takového se v České republice neděje.

Ty další poznámky jsou už o odborné debatě.

Druhá poznámka k té části Právo a spravedlnost. Přijde mi, ale to se dá nějakým způsobem vyvážit, že v té kapitole je rozpor mezi tím, že v úvodu té kapitoly směřujete, a to je opravdu legitimní nejen politická, ale i právní debata, ke zvýšení trestní represe. Máte tam zvýšení trestní represe třeba u obětí dopravních nehod, zvýšení trestní represe u drogových deliktů, máte tam, a to jste prosazovali i v minulém volebním období, zvýšení trestní represe u neplacení výživného. A na druhou stranu uprostřed té kapitoly máte - a já jsem to alespoň tak vnímal - změny ve vězeňství. Vy koneckonců jste odborníkem na vězeňství, teď to říkám s plnou vážností a úctou, tak dobře víte, že to zvýšení trestní represe je v rozporu vlastně s tou částí té kapitoly, která pak mluví o reformování vězeňského systému.

To, co mě tam zatím netrápí, protože ďábel bude skrytý až v případném detailu, je to, že - a rozumím tomu, že to byl pravděpodobně požadavek koaličního partnera SPD, který to předkládal už v minulém volebním období - chcete otvírat nutnou obranu. To tam máte výslovně zmíněno. SPD mělo v minulém volebním období tady ve Sněmovně ten svůj kultovní návrh, který nazývali Můj dům, můj hrad. Otevření nutné obrany, velmi citlivého institutu, velmi důležitého institutu. Řekl bych, že praxí, výkladem doktrinálně, judikatorně již snad v České republice dobře ukotveného institutu, tak jeho otvírání ve smyslu těch případných požadavků SPD by mně přišlo relativně velmi nebezpečné.

Já nebudu tak kritický, jako včera byl kolega, prostřednictvím pana místopředsedy, Jirka Pospíšil. On se dotýkal té části, která mluví o reformě velkých procesních kodexů, to, co České republice zatím chybí. Já v zásadě nejsem tak kritický. Jirka Pospíšil volal po nových procesních kodexech. Já rozumím oběma cestám, i té cestě novelizace.

Ale co mně tam tedy chybí, je to, že Českou republiku brzdí ještě jeden procesní kodex, a to je správní řád, který tato země má od roku 2005, mám na mysli ten nový správní řád. A řekněme si na rovinu, všichni v tomto sále, kdo se nějak potýkají se správními řízeními, často i v roli samospráv, tak prostě ten český správní proces je zbytečnou atomovou elektrárnou. Takže ta reforma řekněme správního procesu je to, co mně tam chybí, ale je to zase o debatě.

A poslední poznámka, kterou vysloveně vítám. Pokud to půjde směrem, aby se to prodlužnické kyvadlo v českém insolvenčním a exekučním právu vracelo do vyvážené pozice mezi dlužníky a věřiteli, aby věřitel byl ten, protože jemu nebylo naplněno to, co po právu plněno být mělo, tak by on byl ten, kdo je v centru priorit insolvenčního a exekučního práva, tak jsem zavnímal v té kapitole, že se na insolvenční a exekuční právo chcete podívat. Já, pokud to půjde směrem k větší vyváženosti, od řekněme toho prodlužnického výkyvu toho kyvadla, tak já to určitě budu kvitovat a rozhodně z mé strany to bude naprosto konstruktivní přístup. Takže to je kapitola Právo, spravedlnost, justice.

Kapitola Sport, prevence a zdraví, to je kapitola 16 vládního programového prohlášení. Začnu konstatováním - ta kapitola je v zásadě správná. V té kapitole není co vytknout. V té kapitole, a teď to řeknu naprosto realisticky, se podle mého názoru, nemůžu to tvrdit najisto, propisuje vlastně řada bodů, materiálů, které zpracovala už naše vláda nebo naše koalice a třeba jsme je jenom nestihli prosadit. Proč si to dovoluji tvrdit? Protože třeba k přípravě komplexního zákona o sportu, který je výslovně zmíněn a který Česká republika ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi potřebuje jako sůl, tak i pan ministr díky tomu, že jsme přizvali k té přípravě komplexního zákona - a on je napsán v hotovém paragrafovém znění s kompletní důvodovou zprávou i s kompletním hodnocením dopadů regulace RIA, jenom jsme ho nestihli prosadit - tak k jeho přípravě jsme úplně transparentně přizvali i opozici v tom minulém volebním období, takže má to plné znění k dispozici.

Takže ta kapitola sportu je opravdu správná. To, co je v tuto chvilku vlastně hotovo, to chci jenom okomentovat a pak si myslím, že to naplnění už v zásadě nastalo díky tomu, že ty věci jsou buď zprocesované, tak je za a) nový zákon, komplexní zákon o sportu. Není prosazen. Pokud bude prosazen, mně nejde ve sportu o prýmky, kdo si to odnese, řeknu ty prýmky toho úspěchu, ale aby se v apolitickém sportu ty věci děly, to znamená, návrh komplexního zákona o sportu je kompletně připraven. Nový pan ministr, my už jsme spolu mluvili, tak ho má k dispozici, takže to je věc, která je připravená.

Podpora inovací, výzkumu a vývoje ve sportu, další část té kapitoly. Letos třetí rok funguje ve spolupráci Národní sportovní agentura a Českého olympijského výboru high-performing team. To znamená, už třetí rok Česká republika implementuje opravdu špičkovou vědu a výzkum do sportovní praxe, takže pokud se v tom bude pokračovat, tak já jsem jenom rád.

Další část, která je v té kapitole, podpora úspěšných olympioniků ve starobním nebo invalidním důchodu. V loňském roce na podzim, na podzim roku 2025, už ten program byl Národní sportovní agenturou vypsán. Takže tento bod také již běží a je realizován jednotný evidenční systém aktérů ve sportu, sportovců, trenérů, dobrovolníků, financí ve sportu, dotací ze všech stupňů veřejné správy této země - stát, kraje, obce. Veřejná zakázka na nový portál sportu, který by přesně toto splňoval, již na Národní sportovní agentuře běží.

A pátý bod, který v této kapitole je, přesné vymezení rolí státu, krajů a obcí v podpoře sportu, jak investiční, tak provozní. Tak zase úplně přesná matice, včetně konkrétních legislativních textů, jak tato chybějící věc - ono to skutečně chybí, zatím ty tři vrstvy českého státu v oblasti podpory sportu vlastně vůbec spolu nekomunikují a nemají jak. Tak ta matice je součástí právě připraveného návrhu komplexního zákona o sportu.

Takže to byla druhá kapitola, které jsem se chtěl dotknout. A pak třetí kapitola, ke které - kdybych ji komentoval celou, tak by to z mé strany nebylo korektní, nebylo by to fér, protože nejsem brouk Pytlík a nejsem specialista na celou oblast ekonomiky, průmyslu a hospodářství, ale v kapitole 7 zdůrazním jeden bod - já proti němu vystupuji konzistentně. Názory v odborné veřejnosti jsou, řekněme, různé. Já jsem na tom názorovém spektru, kde na něm určitě nejsem sám, je na něm spousta odborníků z oblasti kapitálového trhu i z oblasti energetiky, a to je plán, který se ve vládním programovém prohlášení objevil a já jsem dlouho doufal, že se tam neobjeví, a to je konkrétní plán na zestátnění ČEZu cestou výkupu vlastních akcií. Já ten plán absolutně nepodporuji a řeknu zase k tomu pět nebo šest konkrétních, primárně ekonomických a tržních důvodů.

Za prvé, kdo zná ekonomické výsledky ČEZu - ony jsou dohledatelné. Pro vaši představu, pokud nesledujete nějakým způsobem dlouhodobé hospodaření ČEZu: ČEZ má EBITDA někde na úrovni kolem 130 miliard korun. Za rok 2025 se čistý zisk očekával - on ještě nebyl auditovaný samozřejmě - prezentován někde na úrovni 27 až 30 miliard korun na základě pravidelných zpráv pro akcionáře a zpráv pro trhy, takže to byly poslední, když byl poslední konferenční hovor s finančním ředitelem ČEZu, tak tam někde se pohybuje čistý zisk. Chápu, že skončí vliv windfall tax. Její konec pošle čistý zisk ČEZu rozhodně výš, ale EBITDA to vyjadřuje celkem jednoznačně a prostě těch zhruba 250 miliard korun na výkup vlastních akcií ČEZ negeneruje, respektive pokud by se to uskutečnilo, tak se tím naprosto popraví jiné nutné investiční aktivity ČEZu a všichni dobře víme, že ČEZ má ohromné množství a nutných investic, které musí realizovat. Takže to je jedna věc.

Druhá věc. Tou finanční náročností, proto ji zmiňuji jako druhou, si stát zařízne - v uvozovkách - tu dojnou dividendovou krávu. Pro vaši informaci: ČEZ za pět let od roku 2020 do roku 2024, za posledních pět ukončených let tak stát investoval na dividendě ČEZu 129 miliard korun. To znamená, toto si stát zařezává, pokud půjde cestou výkupu vlastních akcií.

Třetí věc, a ta se týká celé České republiky, všichni včetně nové vlády se zaklínají tím, že máme, řeknu, nějakým způsobem restartovat, modernizovat tržní prostředí v Česku. A případné zestátnění ČEZu, odchod ČEZu z pražské burzy znamená fatální ránu pro český kapitálový trh, který prožil - v roce 2025 pražská burza už své výsledky oznámila - zažil rekordní rok a ČEZ v roce 2025 tvořil 35 procent objemu obchodů, akciových obchodů - ony se nerealizují na pražské burze jenom akciové obchody - 35 procent objemu akciových obchodů na pražské burze, absolutně nejvíc obchodovaná emise, celkový objem jenom za rok 2025 165 miliard korun. Tak jestli chceme pražskou burzu popravit, tak zrealizujte to, co máte ve vládním programovém prohlášení. To bylo samozřejmě z mé strany, řeknu, přání jenom v uvozovkách. Opravdu, tato fatální rána pro český kapitálový trh a pražskou burzu, nechtěl bych se jí dožít.

Hodíte tím přes palubu drobné akcionáře ČEZu, těch je samozřejmě proměnlivý počet, ale v zásadě dlouhodobě to číslo osciluje mezi 155 a 160 000 drobných akcionářů. A drobní akcionáři na rozdíl od velkých - a já to nezpochybňuji, jsou samozřejmě obě dvě akciové strategie legitimní, velcí hráči, ti legitimně hrají na cenovku při exitu z ČEZu, tak těm samozřejmě případné zestátnění za férovou cenu nevadí - ale drobní akcionáři, ti ČEZ kupují, prosím vás, jako dividendou akcii a jako zajištění na důchod. A zase jsem si myslel, že naprostá většina - tady tedy nebudu tak odvážný, abych řekl, že všichni v tomto sále - poslankyň a poslanců v tomto sále podporuje aktivní lidi, kteří se chtějí na důchod zajistit třeba investováním do silné české dividendové akcie. To ČEZ je a my tady těch 155 až 160 000 drobných akcionářů ČEZu, kteří takhle dopředně dividendově investují, aby se zajistili na důchod, tak my je odepíšeme.

Takže to jsou důvody, pro které mně ten nápad připadá opravdu nebezpečný, odborníci potvrdí a nepochybně odborníci vlády to vědí, že s cenami energie v České republice to stejně, řeknu, nezahýbe a nižší cenovky energie zestátnění ČEZu samotné nijak nezajistí. To není cesta ke snížení cen elektrické energie.

Takže tolik má poslední poznámka k jednotlivým kapitolám. Věřím a doufám, že jsem naplnil to, co jsem slíbil v prvních dvou větách, že budu věcný, že nebudu nálepkující, že budu konkrétní. Děkuju mnohokrát za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Karlovi Haasovi.

Než předám slovo panu prvnímu místopředsedovi Havlíčkovi, který má faktickou poznámku, tak tady mám ještě dvě omluvy. Paní poslankyně Anežka Nedomová od 9 do 10.25 z pracovních důvodů a pan poslanec Marek Výborný od 10 do 10.50 z pracovních důvodů. Děkuji.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Děkuji. Já budu reagovat věcně - a do dvou minut se vejdu - na pana poslance Haase. Prosím pěkně, vztah vůči minoritním akcionářům ČEZu - zrekapitulujme si, co udělala předcházející vláda v rámci takzvané windfall tax. Nikdy tady v historii nikdo neprohodil minoritní akcionáři ČEZu více dveřmi než minulá vláda prostřednictvím windfall tax. Takže těmi se, prosím, nezaštiťujme. Ale to je jedna věc.

Druhá věc je: Zestátňování společnosti ČEZ zahájila už vláda Petra Fialy a v zásadě správně, nemůže ani postupovat jinak. Situace na energetickém trhu v Evropě se totiž zásadním způsobem změnila a pochopitelně všechny velké zdroje, ať už to jsou zdroje jaderné nebo jakékoliv jiné, není možné financovat dnes tak, že tam stát musí poskytnout absolutní záruku a zcela ovládnout společnost Dukovany II, která je vlastním investorem. A stejně tak to bude například u Temelínu.

Další věc je ta, že nepostavíte dneska prakticky žádný silný zdroj bez toho, aniž byste garantoval výkupní cenu. Ať už na bázi Contract for Difference nebo na bázi různých kapacitních mechanismů a bude to u velkého jádra a dělá se to v celé Evropě, bude to pochopitelně u malých modulárních reaktorů, bude to u plynových zdrojů a dokonce se možná půjde do aukce ještě u obnovitelných zdrojů. De facto si všechny země s ohledem na to, co se odehrávalo, de facto předfinancovávají dostatek energie a já se ptám: Kde je tedy riziko těch podnikatelů, kteří tam jsou?

Za další, stát si nebude kupovat něco jaksi, co nemá hodnotu - naopak, má to obrovskou hodnotu, nevyhazuje peníze někde do kanálu, ale zcelí aktiva, která kdykoliv bude moci pustit, například v obchodní části nebo v distribuční části, opět na burzu, jinými slovy, dokáže si zajistit nemálo zdrojů, záleží na tom přesně, jak se zvolí model té vlastní realizace, který, když bude šikovně zvolen, nenaruší burzu, o které jste se zmiňoval. Když bude šikovně zvolen, nenaruší tolik cash flow společnosti ČEZ a hlavně - budeme mít aktiva pod kontrolou a v případě jakéhokoliv problému, který třeba nastal v dobách minulých, v dobách krize, budeme moci zareagovat. Děkuji. (Předsedající: Čas, pane místopředsedo.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji prvnímu místopředsedovi vlády a ministrovi obchodu a průmyslu Karlovi Havlíčkovi. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Karel Haas. Dvě minuty jsou vaše.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo. Jenom rychlá reakce, k tomu přesně faktická slouží a věřím, že věcná. Já jsem tady avizoval, že ohledně ČEZu skutečně existují v zásadě dva odborné názory - jeden, řekněme, přiklánějící se k tomu, co obsahuje vládní programové prohlášení, jeden, řekněme, ten proud, který reprezentuji já. Je to argumentační bitva a to takhle beru. Já jsem shrnul pět argumentů, které, řekněme, vedou mě k tomu, že jsem k cestě výkupu vlastních akcií ČEZu a stoprocentního ovládnutí ČEZu skeptický. To je jedna věc.

Nikdy jsme nezpochybňovali - a to jste skutečně, pane ministře, uvedl správně - že samozřejmě cesta dostavby Dukovan přes dceřinku 80 : 20 je cesta správná, tu samozřejmě nikdo nezpochybňoval a nesouvisí se samotným výkupem vlastních akcií ČEZu.

Třetí poznámka. Zmínil jste lex ČEZ a zmínil jste windfall tax. K lex ČEZ jenom rychlá poznámka. Myslím si, že jsou veřejně dohledatelné mé a byl jsem tady zpravodajem, vy jste byl ve Sněmovně též, tak si mé názory pamatujete a jsou veřejně dohledatelné. Co se týká windfall tax, tak ano, teď zpětně a já nemám někdy rád, a to nemyslím teď k vám osobně, říkám to obecně takový ten postoj po bitvě je každý generálem. Vzpomeňme si přesně na to, kdy ten peak, byl to přelom srpna, září, peak byl v Evropě někde těsně pod 900 eur za megawattu, tak samozřejmě v té době naše vláda hledala všechny možnosti tak, jako vy jste třeba v době covidu museli reagovat velmi operativně a zpětně třeba ten pohled je velmi kritický na ta opatření, která dělá, ať ta nebo ona vláda, tak samozřejmě vláda hledala z nějakého existujícího vějíře příjmů, kterými by kompenzovala ty zvýšené výdaje, tak hledala tu cestu. Jednou z nich byl ten koaliční kompromis na windfall tax.

A poslední poznámka k windfall tax. Vy určitě dobře víte, to vůbec o tom nepochybuju, že řeknu, tento model byl použit ve více demokratických a řekněme, pravicově orientovaných západních zemí. Děkuju mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pardon, i můj mikrofon jsem si vypnul. V tuhle chvíli přichází s faktickou poznámkou první místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Tak já už dál to nebudu rozvíjet, ale jenom ještě krátkou reakci na to. Já jsem tím spíš chtěl dokreslit to, že se šíří jakási fáma toho, jak se vycucnou peníze od státu nebo od společnosti ČEZ. A chtěl jsem říct, že když se zvolí dobrý model, který jsem tady ukázal, tak to může být velmi, velmi efektivní a stále si musíme uvědomovat, že všechny další nové zdroje, které budou, se budou dělat podle modelu elektrárna Dukovany 2. Bude to Temelín, já věřím, že k tomu dojdeme, budou to zdroje na bázi SMR malých modulárních reaktorů a ten stát tam vlastně bude garantovat výkupní cenu a současně bude plně ovládat tu společnost, protože ono to není jenom o tom, že má 80 procent a oni mají 20 procent, myslím tím ČEZ, ale je to samozřejmě o těch akcionářských právech, které jsou naprosto jasné v rukou státu. A já logicky říkám, kde je tedy ten podnikatelský příběh těch minoritních akcionářů? Takže nejenom z úhlu pohledu nabytí aktiv, posílení energetické bezpečnosti, ale současně i z toho podnikatelského pohledu, když ten stát to garantuje, tak by to takto mělo být.

A co se týká té windfall tax, tak ta primární kritika nesměřuje ku windfall tax, ale k tomu vlastnímu provedení, jak to bylo. Za prvé, my jsme navrhovali, nedávejte tam 60 procent, ale dejte jenom 30 procent, jako navrhovala Evropská unie. Ne. Ministr Stanjura si bouchnul do stolu, že bude 60 procent. A my jsme říkali, jediný, kdo nakonec tam uvázne, tak nakonec bude společnost ČEZ, která to musí všechno odvézt, ale tam si musíme uvědomit, že je to samozřejmě proti těm minoritním akcionářům, což je přesně, jak jste říkal, tisíce a tisíce drobných, taky akcionářů, kteří samozřejmě chtějí férové prostředí, no, a jestliže stát si to nevzal na bázi dividendy, ale vytáhnul to přes windfall tax a odstavil je, no tak to není nic jiného než to, že je de facto, musím to říct to slovo okradl, protože nikdo další vlastně už v té windfall tax příliš neuvázl, neuvízl. Vzpomeňme si na banky. Měly odvést přes 30 miliard korun, zaplatily 800 milionů, takže de facto zaplatila to nakonec společnost ČEZ. A  já jenom tvrdím, že to nebyl šťastný model.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji prvnímu místopředsedovi vlády a ministrovi Karlovi Havlíčkovi. V tuhle chvíli tady nemám žádnou faktickou poznámku, a proto bychom pokračovali v rozpravě vystoupením paní poslankyně Renáty Zajíčkové.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Dobré dopoledne všem, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové vládo, dovolte i mně, vám všem popřát vše dobré v roce 2026, také jsem u mikrofonu letos poprvé, takže si dovolím popřát samozřejmě i všem občanům České republiky úspěšný rok 2026.

Dnes, včera i předevčírem už bylo řečeno mnohé, mluvilo se tady o ekonomice, o zahraniční politice, o bezpečnosti, zdravotnictví, sociální politice, velmi okrajově se tu mluvilo o vzdělávání, a to je právě to téma, kterému se chci teď ve svém projevu věnovat, protože je to moje doména a považuju za povinnost se vyjádřit k programovému prohlášení vlády právě v oblasti vzdělávání. V plánech nové vlády bohužel téma vzdělávání nehraje tak klíčovou roli, jako by si naše společnost a mladá generace zasloužila. Z mého pohledu postrádá odvážnou ambici a o tom bych vlastně ve svém projevu chtěla hovořit. Ale hned na úvod bych chtěla odmítnout jeden velmi nebezpečný narativ, který se vláda snaží lidem v naší republice vnutit. A tím narativem je, že přichází jako zachránce do spálené a rozvrácené země.

To je lež, to je nebetyčná lež, protože ze všech mezinárodních, ale i domácích dat jednoznačně vyplývá, že naše vláda a naše země velmi dobře prosperuje, je tu ekonomická i osobní svoboda a například index nezávislosti médií nás řadí na přední příčky ve světě. A pokud se v nějakém rezortu, odvětví objevují procesní nedokonalosti, může to být způsobeno tím, že jsme přistoupili k modernizačním změnám a že jsme zavedli mnoho reforem. Například to, co dnes v terénu vidíme nebo zažíváme, ať už je to pnutí okolo financování nepedagogů, anebo pnutí okolo změny v odkladech povinné školní docházky, tak to není krize a není to ani rozvrat, jsou to možná porodní bolesti modernizace, které české školství nutně potřebovalo po letech a kterou naše vláda Petra Fialy měla odvahu odstartovat. Řízli jsme do živého, protože změny byly nutné. Zdá se, z programového prohlášení, že započatou modernizaci chce nastávající vláda zpomalit, občany uspokojit líbivými sliby a vrátit naše vzdělávání do 20. století. Proč? Protože je to pro vás politicky pohodlnější. Předstupujete před nás s žádostí o důvěru, ale důvěra, vážení, není bianco šek, důvěra se musí opírat o vizi, o kompetence a o hodnoty. Realizaci vaší ekonomické vize zpochybňují i renomovaní ekonomové. Jak jí potom máme věřit my? Kompetence některých vašich ministrů jsou zatím nulové a hodnoty, na kterých stojí náš demokratický stát od roku 1989 od počátku vašeho vládnutí, zpochybňujete. Od ministra Plagy jsme předevčírem slyšeli projev, který se točil okolo naplnění Strategie 2030+. Pomineme-li fakt, že tato strategie plně kopíruje Strategii roku 2020, kterou dvě předchozí vlády hnutí ANO nedokázaly naplnit, musím zdůraznit jednu věc, byla to právě teprve vláda Petra Fialy, která provedla z první skutečné a ano, možná do jisté míry bolestivé modernizační kroky popsané právě ve vzývané strategii 2030+.

My jsme se totiž nebáli v zájmu dětí se pustit do leckdy nepříjemných, ale přesto potřebných změn. Začali jsme digitalizovat, sáhli jsme do neefektivního financování našeho školství, omezili jsme ostudný počet odkladů, modernizovali přijímací a maturitní zkoušky, zakotvili prvky duálního vzdělání. Do hry vrátili odsunuté vyšší odborné školy, v zákoně ukotvili podpůrné profese a v zájmu profesionalizace zřizovatelů jsme také výrazně zapojili obce. A nastupující vláda? Její programové prohlášení v oblasti vzdělávání je především málo ambiciózní. Například vůbec neřeší systémové přežitky a uspokojuje se pouze kosmetickými změnami. Nejde po podstatě věci, neobsahuje změny, které si vyžaduje současná mladá generace a obsahuje povrchní opatření, která se navíc budou uskutečňovat na zastaralém a nefunkčním podvozku.

 

Programové prohlášení vlády v mnohých ohledech rezignuje na potřeby mladé generace v 21. století. Je to velmi často dokument, který je vítězstvím formy nad obsahem a je zároveň kapitulací na budoucnost. Slibuje stabilitu, ale pozor, ve školství může být stabilita jen jiným vyjádřením slova stagnace. Svět nečeká, změny se promítají do našich každodenních životů a žádné, zdůrazňuji žádné odvětví nezůstává ušetřeno zásadních změn, nevyjímaje vzdělávání. Pokud budeme zavírat oči před potřebami mladé generace a budeme urputně trvat na přežitých pořádcích, tak mladou generaci připravíme na konkurenční nevýhodu. Jako příklad neochoty přizpůsobit vzdělávání mladé generaci mohu uvést například absenci tématu modernizace středního vzdělávání v programovém prohlášení. Je neuvěřitelné, že o potřebě inovovat odborovou (oborovou) oustavu, proměnit maturitní zkoušku či vytvořit flexibilnější a prostupnější systém středního vzdělávání, není v programovém prohlášení ani slovo.

V programovém prohlášení také nenajdeme nic o tom, jak řešit problémy se strukturálními nerovnostmi v našich regionech. Jednoznačně ze všech analýz a zpráv, jak mezinárodních, tak českých, vyplývá, že nerovnosti ve vzdělávání jsou jednou z hlavních brzd prosperující ekonomiky a je neuvěřitelné, že tato vláda absolutně pomíjí a odmítá tuto problematiku řešit.

Řekněme si to na rovinu. Naše školství netrpí tolik nedostatkem peněz, ale trpí unikátně nehospodárným systémem, který zavedla právě Babišova vláda v minulosti. Uvedu konkrétní příklad. Inkluze bez jasných a daných pravidel a hranic nebo drahý způsob financování našeho regionálního školství. Data hovoří jasně, rozpočet školství se za posledních 10 let více jak zdvojnásobil. Přestože počet žáků výrazně neroste, ba naopak v některých věkových kohortách dokonce klesá, učitelů a dalších pedagogů abnormálně přibylo, ale bohužel kvalita výuky se k tomuto úměrně nezvýšila a ani nezvyšuje. Místo aby se školy financovaly podle počtu žáků, jak je to běžné všude v Evropě, platíme v Česku za počet odučených hodin. To je česká anomálie, před kterou varovali všichni renomovaní ekonomové, ale také ODS, která jako jediná proti tomuto opatření se postavila. Paradoxní je, že samotný pan ministr Plaga tento obří problém v kuloárech přiznává, ale ani ve svém projevu a ani v programovém prohlášení tento fenomén našeho školství neřeší. A toto hrubé podcenění této skutečnosti ve výsledku odnášejí právě naši učitelé a žáci.

O obrovské množství nalitých peněz nevíme, jaký přínos pro školy mají. Nevíme, jak ovlivňují kvalitu výsledků vzdělávání jednotlivých dětí. Dodnes nemáme nástroje, které by dokázaly měřit poměr vynaložených peněz k výsledkům učení. A na tomto místě bych chtěla požádat pana ministra, prostřednictvím vás, pane předsedající, aby již hotový zákon o registrech žáků a pedagogů, který kompletně připravila a do závěrečné fáze dovedla naše vláda, přinesl na vládu co nejdříve. Pro řízení kvality vzdělávání je tento zákon bezpodmínečný.

Ale zpátky k unikátnímu financování podle odučených hodin. Naše předchozí vláda parametry financování upravila, ale pokud chceme finančně udržitelný a spravedlivý systém školství, musíme mít odvahu postupně se vrátit k financování na žáka. A opět je tu jeden paradox, tuto změnu ve své hospodářské strategii má pan ministr Havlíček a je s podivem, že se tato změna do programového prohlášení vlády nepropsala. Jak je možné, že Motoristé, kteří slibovali ozdravení veřejných financí, neprosazovali zrušit drahý způsob financování našeho školství.

A nyní se dostávám k tomu nejbizarnějšímu, a tím je otázka, kdo vlastně bude řídit naše české školství. Při pohledu na kroky této vlády se zdá, že ministr školství je jen fíkovým listem, zatímco reálná moc se přesouvá jinam. Zatímco Robert Plaga sedí na Ministerstvu školství, pan premiér Babiš si na Ministerstvu průmyslu a obchodu zřídil fakticky druhé, stínové Ministerstvo školství. Jmenování pana Tomáše Hambergera zmocněncem pro technické vzdělávání na MPO není jen detail. Je to důkaz, že Andrej Babiš svému ministrovi školství nevěří. Je to důkaz, že vzdělávací politiku nebude určovat pedagogická veřejnost a experti na MŠMT, ale průmyslová lobby na MPO. Vytváříte tím ve státě nebezpečnou dvojkolejnost. Školy nebudou s největší pravděpodobností vědět, ke komu vlastně patří, jestli jejich ministrem je pouze pan Plaga, nebo zároveň i pan Havlíček. Mají následovat Strategii 2030 + a učit děti ke kompetencím pro 21. století, jak chce Ministerstvo školství? Nebo mají plnit zadání pana Hambergera z MPO a na obsah strategie rezignovat? Peníze a energie se pravděpodobně budou ztrácet v žabomyších válkách mezi dvěma ministerstvy, zatímco ředitelé škol budou čekat na jasné zadání.

A další. Ke školství nepatří jen tabulky a peníze, ale patří k němu především hodnoty. A tady, pane ministře, prostřednictvím vás, pane předsedající, jsem vůči vám měla větší očekávání. Předevčírem jsem vyslechla váš projev, děkoval jste učitelům a ředitelům za zvládnutí pandemie a za to, jak skvěle zvládli přijmout do svých škol 50 000 ukrajinských dětí. Mluvil jste o solidaritě, lidskosti a pomoci. Pane ministře, ta slova znějí hezky, ale z vašich úst jsou bohužel málo uvěřitelná. Sice mluvíte o solidaritě, ale mlčíte k tomu, že váš koaliční partner posílá ty samé děti a jejich rodiny zpět do války. Vaše vláda stojí a padá s hlasy lidí, kteří šíří nenávist, zpochybňují, že agresorem války na Ukrajině je Rusko a pořádají štvanice na ukrajinské uprchlíky. To je vaše pokrytectví v přímém přenosu.

Právě v těchto dnech čelí školy útokům poslanců z Trikolóry jen proto, že si dovolily pustit studentům dokumentární film Velký vlastenecký výlet, který je o ruské propagandě. Kde jste byl, pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího? Proč jste se těch ředitelů a pedagogů veřejně nezastal? Proč jste neřekl jasně, ve školách rozhodují ředitelé a pedagogové, ne politici z SPD, PRO a Trikolóry.

A není to jen o strachu z koaličních partnerů, je to ještě horší. Vy mlčíte i tam, kde se děje nespravedlnost na dětech, a to přímo z vašich řad. Kauza poslance Hnutí ANO Denisa Doksanského a jeho škol Sion je toho důkazem. I Česká inspekce potvrdila nezákonné konání tohoto poslance. Stručně o co jde. Rodiče a studenti byli nalákáni na sliby, aby se následně stali rukojmími bezprecedentního vydírání. Desetitisícové doplatky vymáhané pod hrozbou vyhazovu před maturitou, to je absurdní, to považuju za absolutně nemorální. A vy? Mlčíte.

Dámy a pánové, české školství nepotřebuje další sliby, další miliardy nalité do neefektivního systému, ani další ústupky extremistům.

Potřebujeme odvahu a ambici k modernizaci našeho školství, kterou jsme my začali. Bohužel nic z toho v programovém prohlášení vlády nevidím. Pro mě byly a jsou a určitě budou děti vždy na prvním místě a to očekávám i od ministra školství, i od celé vlády. Na vzdělávání se musíme dívat očima mladých lidí a ne očima vyhořelých učitelů.

Z těchto důvodů programových, ale především morálních, nemohu já a ani poslanecký klub ODS této vládě vyslovit důvěru. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, děkuji paní poslankyni Renátě Zajíčkové. S přednostním právem se přihlásil pan ministr školství Robert Plaga. Ještě, než začne mluvit, prosím, pro záznam, pan poslanec Hrnčíř hlasuje s náhradní kartou číslo 5. Pane ministře, mikrofon je váš.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi reagovat na to, co tady zaznělo v tom předchozím příspěvku. Protože to bylo v některých ohledech sice plamenné, ale falešné a nehorázné především.

Takže pojďme si vysvětlit, jak jsou věci ve skutečnosti, byť musím říct, že mě v některých ohledech strašně ten projev bavil, hlavně co se týká eufemismů, které za chvilku řeknu, a které paní poslankyně Zajíčková použila.

Ale pojďme možná začít rovnou technicky po jednotlivých věcech. Je naprosto pokrytecké, co tady zaznělo ve vztahu k hodnotám, neb zrovna vy, paní poslankyně, a mohu vás oslovovati přímo, jste byla ten, kdo inicioval zákon, který z ukrajinských dětí, o kterých já jsem mluvil, udělal občany třetí kategorie, co se týká zápisů ve školách. Proto naprosto ta vaše slova neberu, protože to, co jste tady iniciovala vy v předchozí Sněmovně, je skutečný čin, který tváří v tvář těžké situaci v pražských a středočeských školách, ano, ale je tisíc jiných nástrojů, které jsou desegregační a které jsou správně, než že řeknete, že ukrajinské děti, kterých jste teď měla plná ústa, jak se jich zastáváte, poslala někam do třetí řady oproti všem dalším dětem.

Jak ta Sněmovna potom hlasovala, s tím já, který jsem tady neseděl, nesouzním. Získala jste pro to podporu. Ale ten, kdo s tím chodil a tímhle velkým kladivem se snažil spravit věc, která potřebovala hodinářskou práci, to jste byla vy. To je k těm hodnotám a skutečným činům. Takže začněte, prosím, u sebe. Tohle byla fakt velká věc, která opravdu měla dopad na ty ukrajinské děti. Ne, tady ty řeči u pultíku. Tak pojďme dál.

Rozebereme si strategii 2030+. Strategie 2030+ plně kopíruje strategii 2020 a neřekl bych, myslím si, že ta strategie byla přijímána, ostatně vládní programové prohlášení vlády Petra Fialy o této strategii hovořilo a plně se přihlásilo k tomu, že je potřeba zvyšovat podíl výdajů na školství tak, aby se dostal, respektive aby se udržel v té hodnotě roku 2021 tedy u průměru výdajů OECD.

Nesplnili jste to. Slíbili jste 130 procent učitelům, nesplnili jste to. To jsou tvrdá čísla, měli jste to ve vládním programovém prohlášení. Tak tady teďka to nezkoušejte zahrát tím, že se to ukázalo jako neefektivní. To, co jste jmenovala mezi úspěchy této vlády, tak vy o školství víte hodně, to znamená, víte, že jak ty nové modely toho, jak pojmout maturitní zkoušku, tak ty všechny další věci se prohnaly takzvaným pokusným ověřováním, tedy startovaly za té předchozí vlády té naší vlády 2017 až 2021. Stejně jako některé věci, které se posunuly teď. A za to já bych chtěl poděkovat. Třeba revize pregraduálního vzdělávání, to znamená příprava učitelů, tak se nezastavily během toho období a já za to děkuji, protože já jsem řekl, že školství má být apolitické. Ale prosím, nechlubte se cizím peřím! Zvlášť v situaci, kdy zastupujete stranu, na kterou se Starostové a nezávislí vymlouvali, když říkali, proč to nedopadlo v tom předchozím období, protože jim Stanjura z ODS nedal peníze na věci, které jsou potřeba. Ať to byli školní psychologové, ať to byli sociální pedagogové a další věci. Je to další pokrytecký způsob vyjádření, který jste tady předvedla.

To, co mě pobavilo naprosto, tak bylo to, že bude školství řízeno přes zmocněnce pro technické vzdělávání na MPO. Je úplně úsměvné, že řeknete, že přes zmocněnce pro technické vzdělávání, tedy asi jednu desetinu toho, co je v agendách Ministerstva školství, bude řízeno, bude řízena školská soustava. A ještě úplně bizarní je, že řeknete, že to tím pádem bude ovládat průmyslová lobby na MPO. Vzhledem k tomu, že vy jste Zajíčková a pan Zajíček je prezidentem Hospodářské komory, což je největší subjekt hospodářské a průmyslové lobby v České republice! (Hovoří nahlas.) Tak si to doma vysvětlete, že to tak není. Zeptejte se doma, protože manžel vám řekne, že skutečně přes vládního zmocněnce nebo zmocněnce MPO ministra Plagu řídit nebude. Nebo mu to jenom vyřiďte. Děkuju.

A teď vám chci poděkovat, protože ten pojem, který v politice se určitě dá používat, tak jsou procesní nedokonalosti, které jste použila proto, že jste zavedli a převedli nepedagogickou práci na obce. Akorát jste převedli 80 procent toho, co to stojí, akorát jste jim to na začátku neřekli, že převedete jenom čtyři pětiny. U těch odkladů bychom se také mohli bavit. To znamená, věci, které jste v tom systému udělali navzdory či proti strategii 2030+, kterou jste měli ve vládním programovém prohlášení, tak nazvete procesními nedokonalostmi. Líbí se mi to, je to úžasný eufemismus, politicky to má určitě velký potenciál tady toto sousloví. Porodní bolesti bych nenazval, nebo aktivity, které nebyly připraveny, nebyly na základě analýzy bych rozhodně nenazval, že mají jen porodní bolesti. Byť v principu převod nepedagogické práce i snížení míry odkladovosti jsou témata, na kterých se určitě shodneme.

Přijde mi zajímavá ta unikátní nehospodárnost, případně to, že není vize a kritika těch věcí poté, co jste čtyři roky byli ve vládě, poté, co jste čtyři roky mohli všechno posunout dopředu a ono se tak nestalo. To znamená, že pokud měly být ty změny, a ostatně vy jste tlačila systém 8+2, který se, tuším, neobjevil v programu do voleb, to znamená, byla to věc, kdy jste možná falešně lákala voliče na něco, co je vaší vlajkovou lodí, ale osobní nebo možná odéeskovou, to nevím, každopádně jste měli čtyři roky na toto prosadit. Co se týká toho způsobu financování, o kterém jste mluvila, čtyři roky jste s tím mohli něco udělat. Měla být v roce 2022 analýza, nebyla, jenom jste na konci a ne vy, ale možná pan ministr Bek, ale s přispěním vašeho ministra Stanjury prostě hledali peníze, abyste je ušetřili. I ten totální nepořádek v nepedagogických pracovnících a v tom převodu a posun na 1. 1. 2026 souvisel s tím, že v roce 2025 chtěl ministr Stanjura ušetřit 10 miliard korun v rozpočtu na těch číslech, proto také rozpočtové určení daní bylo napočítáno v plné hodnotě až do konce roku, ten výnos pro státní rozpočet, a nebylo tam, že od 1. 9. se to mění, ale na straně výdajové ty peníze chyběly.

Podotýkám, že 15. 12. teprve ty školy dostaly peníze na dofinancování svých platů právě proto, že od března váš ministr Stanjura tu situaci neřešil a tlačil to před sebou a vytloukal klín klínem. Takže je naprosto, až bych řekl pokrytecky nepřípustné, ale vlastně ve vašem případě typické, že tady říkáte něco poté, co máte máslo na hlavě, které je tak olbřímích rozměrů, že tak velký máslo jsem snad v životě neviděl. Prostě 15. 12. dorazily peníze a učitelé a ředitelé byli v nejistotě. A vy se tady teďka tváříte jako spasitelka českého školství a varujete před lobbistickými tlaky svého manžela. To mně přijde úplně bizár.

Co se týká toho, abych vám neutekl z té otázky na poslance Denise Doksanského. Postavím se k tomu čelem. Česká školní inspekce je ten subjekt, který to řešil, řeší a řešit bude a já mu do toho vstupovat jako ministr nebudu. Kdybych to udělal, tak teprve mě můžete plísnit, že dělám něco špatně.

To znamená, Česká školní inspekce ty věci prošetřovala, prošetřuje a prošetřovat bude, pokud k tomu bude důvod. S výsledky se můžete samozřejmě seznámit nejenom tady ve Sněmovně, ale na stránkách, protože všechny zprávy České školní inspekce jsou veřejné. Děkuji vám. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji ministrovi školství panu Plagovi a s faktickými poznámkami jsou tady přihlášeni tři poslanci a poslankyně. Jako první je paní poslankyně Jana Černochová, potom následuje první místopředseda vlády a ministr Karel Havlíček a jako třetí v pořadí potom s faktickou poznámkou paní poslankyně Renáta Zajíčková. Dvě minuty jsou vaše.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuju. Krásné dopoledne, dámy a pánové. Já bych chtěla požádat pana ministra Plagu, aby na tomto plénu ubral ze své arogance a aby tady opravdu neřešil, kdo je koho manželka nebo manžel, protože to je, myslím, něco, co do slušné společnosti nepatří a co považuju... Řekl to v nějakých emocích, tak možná méně hysterie, pane ministře, více slušnosti, více pokory a více nějakého vhodného chování vůči ženám, vůči dámám. A přestaňte tady opravdu útočit těmito osobními nechutnými výpady. Nepatří to sem. Já jsem sem vstupovala s nějakou nadějí, že Poslanecká sněmovna se třeba i v tomto volebním období stane nějakým místem, kde se budeme k sobě chovat slušně, bez těch osobních výpadů. Ale to, co jste tady teďka předvedl vy, to opravdu je za hranicí slušnosti.

Já dlouhé roky dělám školství na Praze 2 a ten návrh, který paní poslankyně Zajíčková předkládala, tak vzešel z požadavků ředitelů těch základních škol. Nevymyslela si to ani ODS, ani paní poslankyně. Jsou to opravdu dennodenní problémy, se kterými se vedení škol v hlavním městě Praze potýká. Takže i v tomto prosím trošku ubrzděte svoje emoce a svoje výrazivo. Děkuju. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S další faktickou poznámkou je přihlášen pan místopředseda, první místopředseda vlády a ministr obchodu a průmyslu Karel Havlíček, potom následuje poslankyně Renáta Zajíčková a potom se z místa s faktickou poznámkou přihlásil pan ministr Plaga.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Děkuji. A já věřím, že paní ministryně Černochová stejně razantně vystoupí anebo vystoupila i vůči Pirátům, kteří tady dva dny nedělají nic jiného než bohapustě všechny uráží. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.) Toto není o urážkách, toto je nějaká technická diskuse a já jsem do ní ani nechtěl vstupovat, ale u mě, paní poslankyně Zajíčková, prostřednictvím předsedajícího, ani ve snu nenapadlo, že tohle bude nějaké jádro sporu. Proboha, jaká průmyslová lobby? Proč za mnou nepřijdete? Proč si nezjistíte základní, elementární věci? Vždyť jsme to připravovali právě s tou Hospodářskou komorou, nikoliv vládní zmocněnec, ale ministerský proto, abychom provázeli technické vzdělávání s Ministerstvem školství, tak jako jsme to začali už v roce 2021. A víte čím? Že jsme připravili skvělý předmět společně s ministrem Plagou Člověk a technika, studijní oblast. Napsal se na to skvělý manuál. 60 pilotních škol to začalo otestovávat. Nový ministr Gazdík řekl, nebojte, já to dotáhnu. Dal to k ledu.

Připravili jsme s Tomášem Hambergerem, což je ten člověk, který bude tím ministerským zmocněncem, a je to zaměstnanec MPO, nic jiného v téhle oblasti, tour kamionu, která učí malé děti, jakým způsobem využívat techniku ve školách. Chodí tam učitelé. Je o to obrovský zájem, na několik měsíců dopředu v uvozovkách vyprodáno. Skvělá věc, která právě učí technické dovednosti tou nejpopulárnější, nikoliv v tuto chvíli povinnou formou.

Stejně tak jsme s ním připravili mistrovskou zkoušku. Tato vláda, i když to bylo napsáno, za čtyři roky, s tím neudělala vůbec nic. Skvělá práce Hospodářské komory, Asociace malých a středních podniků a dali jsme to do dohromady. Nic povinného, pouze podpora profesního technického vzdělávání na nepovinné bázi. Ta vláda minulá s tím neudělala lautr vůbec nic. Co se udělalo s duálním vzděláváním? Chápeme všichni to, že když na tom nebude participovat průmysl a nebude vytvářet s Ministerstvem školství nějakou přirozenou podporu tomuhle, tak že to nikdy nedáme dohromady? Proč? No, protože to samozřejmě ten průmysl vyžaduje, a nejenom průmysl, ale vyžadují to dneska i vysoké technické školy, kde máme nedostatek těch lidí. Takže není to nic jiného než přirozená podpora, nikdo nic nechce řídit, ale chceme tomu pomoct. A vy jste tomu v minulé vládě udělali stopku! (Předsedající: Čas! - Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji panu prvnímu místopředsedovi vlády. Než předám slovo paní poslankyni Zajíčkové, tak tady máme omluvu. Do 12 hodin se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Zdeněk Hřib.

Nyní předávám slovo paní poslankyni Renátě Zajíčkové.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Tak zaznělo tady mnoho témat. Mám dvě minuty, určitě nestihnu reagovat na všechna. Začnu tím posledním. Myslím si, že mně nemůže někdo vyčítat, že já nepodporuji duální vzdělávání a dejme tomu polytechnickou výuku. Polytechnická výuka je v nových rámcových vzdělávacích programech, takže mluvit tady o technickém vzdělávání už trošku pozdě. Polytechnická výchova je jednoznačně konkrétně popsána v RVP a musí zařazovat všechny základní školy.

O středním školství jsem tady mluvila, o tom nemáte v programu prohlášení ani větu, ani tam větu nemáte víceméně o duálním vzdělávání nebo velmi obecnou. Takže to je tolik k duálnímu vzdělávání. Já jsem zavedla do školského výboru téma, problematiku celoživotního učení, které také souvisí v podstatě právě s technickým vzděláváním, se zdokonalováním se lidí, s novými rekvalifikacemi třeba i v technických oblastech. Takže věřte tomu, že nejsem určitě ta, která by bránila tomu, aby se technické vzdělávání dostalo do popředí našich škol nebo našeho zájmu, ale jmenování ministerského zmocněnce prostě pro mě není důvěryhodné. Počkám si, dobře, vyhodnotíme, možná i společně, jak tahle funkce bude efektivní, dejme tomu za půl roku. To je tedy k tomuto tématu.

Vrátím se ještě k těm dvojím zápisům. Je to tak, jak říkala moje kolegyně Jana Černochová. Ano, já jsem slyšela to, co se děje v terénu. Nerozhoduji nebo nerozhodovala jsem se nikdy na základě jenom nějakých svých dojmů a nějakých svých zkušeností, ale vždycky jsem poslouchala, co říká terén.

Tady je potřeba říct jednu důležitou věc. Byl to nástroj pro zřizovatele. Nástroj pro zřizovatele, kteří si po něm volali, a ti, kteří ho využili, tak se ukázalo, že to zafungovalo. Žádné dítě, ukrajinské dítě nezůstalo bez umístění do základní školy, jenom možná nebylo v té nejbližší škole, ale povinnou školní docházku jednoznačně má zachovánu a samozřejmě naplňovánu. Takže byl to nástroj pro zřizovatele, jak lépe rozprostřít cizince ve svých školách. Nic víc, nic míň. Ale řekla jsem to i veřejně. Respektuji rozhodnutí Ústavního soudu a považuji tuto věc za vyřešenou. Doufám, že nastávající, budoucí - současný ministr Plaga zatím ale bez důvěry přinese nějaký nástroj, aby se právě v těch třídách, které mají velmi složitou skladbu, lépe učilo, aby tam bylo lepší klima (Předsedající: Už máme čas, paní poslankyně!) a aby tedy byly i dejme tomu rovnoměrněji rozmisťováni cizinci. Bohužel více nestihnu nebo se přihlásím znovu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Omlouvám se, že jsem ten čas kousek posunul, protože jsem tady řešil situaci, ke které došlo. To znamená, že vy jste se, pane ministře, hlásil z místa, ale písemná přihláška má přednost, takže s faktickou poznámkou je přihlášen pan první místopředseda vlády Karel Havlíček.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Jsem rád, že jsme si vyjasnili to, že tady není žádná průmyslová lobby, která by tady válcovala Ministerstvo školství, ale naopak, že zde vzniká přirozená podpora v tom, že když se mají vytvořit předměty, oblasti a tak dále zaměřené na technické vzdělání, tak že tam musí být rovněž i ten hlas průmyslu nebo říkejme podnikání.

Přešla jste to, a opakuji, že studijní oblast člověka a technika, perfektně připravená, odpilotovaná na 60 školách, ne žádné fráze o polytechnickém vzdělávání, ale něco konkrétního, co bylo sepsáno, připraveno, rozjeto, podpora od škol, podpora od rodičů, podpora od dětí, podpora od všech svazů, proč to vaše vláda minulá zapíchla, proč se v tom nepokračovalo navzdory tomu, že ty kamiony, které to vlastně vyučovaly, jak to učit a jak to bude fungovat, jezdí dodneška po České republice a má to obrovský úspěch. Takže to je to k tomu vlastnímu předmětu.

A jinak já jsem samozřejmě připraven o tom kdykoliv, jakkoliv diskutovat, ale prosím pěkně, říkejme si tady fakta a nezaměňujme to prostě s tím, co bychom si možná ve vašich politických kuloárech přáli. Udělali jsme maximum pro to s Ministerstvem školství, aby to fungovalo, a bohužel se to zaseklo.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy faktická poznámka z místa - pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy, pan Plaga.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Děkuju, děkuju za slovo. Jak by se řeklo ve fotbalové terminologii, tak dáme balon na zem. Takže se omlouvám za tu energii, kterou jsem do toho vložil. A co se týká té fakticity, tak já jsem jenom měl na mysli to, že pokud někdo skutečně může mít tu informaci, že se nejedná o řízení Ministerstva školství přes vládního zmocněnce a lobbistické skupiny v průmyslu, tak mi to přišlo jako velmi úsměvné, a proto jsem řekl, že se může paní poslankyně zeptat doma. Omlouvám se za to.

Přesto si skutečně myslím, že bylo nefér z vaší strany tohleto vytáhnout, že hrozí tady tahleta věc, že skutečně máte možnost se fakt zeptat doma. Teď to říkám úplně klidně. Prostě toto byl falešný argument. Víme to. Pojďme vrátit zpátky na zem, na tu rovinu, jak vládní zmocněnec pro technické vzdělávání může pomoct tomu, co jste sama řekla, že byste chtěla více, aby bylo akcentováno ve vládním programovém prohlášení. Tak máme zmocněnce. Já v té oblasti jsem spolupracoval s Karlem Havlíčkem už předtím, budu i teď. A to je ta věcná rovina školství. Pojďme se na ni prosím vrátit.

Co se týká těch ukrajinských dětí, dovolte mi jiný názor. Ano, řešila se situace. Já jsem vůbec neřekl, že jste neřešili situaci, která v Praze a středních Čechách byla složitá, ale ty nástroje, kterými se to dalo řešit, desegregační, na úroveň zřizovatelů a tlak na zřizovatele, aby rozmístili ty děti, skutečně byly a některá města, třeba Plzeň to udělala, a tím směrem měla směrovat ta energie. Já chápu, že to bylo nejjednodušší, nejrychlejší řešení. Nebylo však správné a rozhodně nevyslalo, vy používáte slovíčko signál v ODS, nevyslalo ten dobrý signál směrem k těm Ukrajincům. Tam směřovala moje poznámka. Pokud to zklidníme, budeme se o tom školství bavit věcně a ne takhle útočně, tak já jsem na to připraven. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu ministrovi. A s faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Renáta Zajíčková.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Tak už jenom malý dovětek k těm Ukrajincům. Chtěla bych říct, aby tady zaznělo nahlas, že předtím, než jsem podala ten pozměňovací návrh, jsem se spojila s několika asociacemi ukrajinských lidí, uprchlíků, kteří tady žijí, a konzultovala jsem s nimi tento pozměňovací návrh. A vlastně jsem chtěla od nich zpětnou vazbu. Nikdo z nich mi neřekl, že by to vnímal jako diskriminační. Oni naprosto chápou to, že prostě české děti se do škol taky dostat musí. A vzhledem k tomu, že oni ani nepočítají někteří z nich, že tady zůstanou, tak fakt, že jejich dítě nebude chodit do nejbližší školy, ale bude chodit do té vedlejší, jim vůbec nevadil. Takže i toto jsem řešila s ukrajinskými asociacemi. Konec tohoto tématu.

Já jenom ještě - další bych chtěla krátce reagovat na toho ministerského zmocněnce. No, víte, nemůžete se nám divit, že máme obavy z toho, jakou roli budou hrát zmocněnci ve vaší vládě. Jmenovali jste vládního zmocněnce pro klimatickou změnu a Green Deal, a vlastně je to jenom jiná cesta a nějaké obejití běžných procesů, protože prostě potřebujete dostat pana Turka na ministerstvo, a protože ho zatím pan prezident nejmenoval ministrem, no tak jste z něho udělali vládního zmocněnce a očekáváte, že bude řídit ministerstvo. Takže nemůžete se divit těm pochybnostem, které já mám.

A poslední téma, víc už asi nestihnu, k té strategii. Pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího, já jsem si udělala takovou rešerši a analýzu Strategie 2020 a 2030. A víte co, do Strategie 2030 se propsalo 70 až 80 klíčových témat ze Strategie 2020. A víte proč? Protože těch 70 až 80 procent nebylo naplněno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak já taky děkuji i za dodržení času a pokračujeme v rozpravě, do které je přihlášená paní poslankyně Marie Kršková.

 

Poslankyně Marie Kršková: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, páni ministři, vážené kolegyně, kolegové, hlasování o důvěře vládě není jen procedurální akt. Je to chvíle, kdy se ptáme, jaký stát chceme řídit, jaké hodnoty má hájit a komu má především sloužit, zda lidem v obcích, regionech a na venkově nebo jen politikům k vytváření líbivých sloganů. Jako členka výboru pro evropské záležitosti a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj se ve svém vystoupení zaměřím právě na tyto oblasti.

Po pečlivém prostudování programového prohlášení vlády bych chtěla položit několik zásadních otázek členům vlády. První dotaz směřuje na ministryni pro místní rozvoj a týká se tématu rozvoje venkova, tématu, který tady kupodivu vlastně už třetí den nezazněl. Jako starostka malé obce, vím, že rozvoj venkova nestojí na proklamacích, ale na stabilních pravidlech, předvídatelném financování a skutečném partnerství státu se samosprávami.

Právě v této oblasti ve mně programové prohlášení vlády vyvolává největší pochybnosti. Téma venkova je tady pouze takové vágní. Vláda sice deklaruje, že připraví novou a kvalitní koncepci rozvoje venkova. Ale chybí odpověď na základní otázku, v čem má být tato koncepce vlastně nová. A především, proč je podle vlády nekvalitní koncepce rozvoje venkova z roku 2020, kterou schválila předchozí vláda Andreje Babiše. A nejasnosti nekončí jenom u strategií, ale pokračují i v samotném institucionálním nastavení. Vláda říká, že chce sjednotit problematiku venkova pod Ministerstvo pro místní rozvoj. Ale zároveň byl tady ve Sněmovně z vůle vládní většiny ustanoven podvýbor pro rozvoj venkova přímo pod zemědělským výborem a nikoliv pod výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj, kam by tematicky patřil. A proto se ptám: je venkov vnímán jako komplexní prostor pro život lidí a obcí? Nebo je to stále jen taková podkapitola zemědělství?

A zásadní problém však vidím především ve financování. V programovém prohlášení vlády nacházíme několik konkrétních opatření, která oslabují příjmy obcí, aniž by bylo kdekoliv jasně řečeno, jak budou tyto výpadky nahrazeny. Vláda například uvádí, že zastaví automatické valorizace daně z nemovitostí prostřednictvím inflačních koeficientů. Daň z nemovitosti je přitom jedním z mála příjmů, které mají obce plně ve své kompetenci. A proto se ptám zcela otevřeně: bude tento výpadek příjmů obcím kompenzován navýšením rozpočtového určení daní? A pokud ano, proč o tom programové prohlášení mlčí?

Dalším bodem je návrh, aby čistý zisk z provozu městských radarů byl odváděn do Státního fondu dopravní infrastruktury. A opět se ptám, jaký dopad to bude mít na rozpočty měst a obcí, které tyto systémy financovaly, zaplatily, provozují je a udržují, a jakým způsobem jim stát tyto prostředky nahradí?

Třetí oblast je téma financování nepedagogických pracovníků ve školství. Vláda deklaruje, že chce zajistit důstojné platy kuchařkám a uklízečkám, školníkům a dalším zaměstnancům škol, a tím stabilitu provozu škol. To je cíl, se kterým se dá souhlasit. Ale opět chybí odpověď na klíčovou otázku, z jakých peněz to má být financováno. Částečně jsme tohle téma slyšeli v předchozím příspěvku a já zcela otevřeně říkám, že jsem z toho příspěvku pana ministra pochopila, že nesouhlasí s tou reformou, která byla provedena, a ač jsem za lidovce, tak ráda podpořím, pokud tato nespravedlnost vůči obcím bude narovnána.

Venkov a obce nemohou fungovat na základě dobrých úmyslů, potřebují kontinuitu, jasná pravidla, stabilní příjmy a férové rozdělení odpovědnosti mezi stát a samosprávy. Pokud vláda na jedné straně mluví o posílení obcí, ale na druhé straně jim bere příjmy bez jasných kompenzací, pak to není podpora venkova, ale jeho postupné oslabování.

Druhý dotaz směřující na ministryni pro místní rozvoj se věnuje oblasti cestovního ruchu. Cestovní ruch má bezpochyby význam pro regiony a místní ekonomiku. Ale ani zde nelze oddělovat ekonomiku od hodnot. Dovolím si krátkou citaci z programového prohlášení vlády. "Zvláštní pozornost bude věnována přilákání turistů s vyšším potenciálem útrat, zejména z ekonomicky rostoucích regionů. Budeme podporovat cestovní ruch bez ideologických předsudků a jednostranných prohlášení, která by mohla narušit hospodářské či turistické vztahy České republiky se zahraničními partnery."

Ano, cestovní ruch přináší peníze a ne malé. Ale dovolte mi říct jednu věc otevřeně. I peníze mohou smrdět. A proto se ptám ministryně pro místní rozvoj: má tato vláda nějaké limity ekonomické spolupráce? Nebo opravdu přivítáme s otevřenou náručí každého, kdo je ochoten zaplatit bez ohledu na to, koho reprezentuje a jaký režim za ním stojí?

Budeme lákat na dovolenou v Čechách elity autoritářských režimů a oligarchy s nimi spojené, zatímco jejich vlastní občané žijí v chudobě, jsou vězněni, mučeni nebo popravováni pro své politické přesvědčení, víru či jinou jinakost. Cestovní ruch není jen byznys. Je to vizitka země a stát, který rezignuje na hodnoty ve jménu krátkodobého zisku, ztrácí důvěryhodnost doma i v zahraničí.

A třetí moje otázka se týká zahraniční politiky a vztahu k Evropské unii a směřuje na pana premiéra.

Pane premiére, často od vás slýcháme, že Evropská unie je neefektivní, pomalá a málo akceschopná. Mnozí z nás s touto kritikou mohou v některých bodech souhlasit. Ale pak čteme v programovém prohlášení, že nepřipustíte oslabování principu jednomyslnosti. A zde je zásadní rozpor, proto se ptám přímo: není právě jednomyslnost a právo veta jednou z hlavních překážek větší akceschopnosti Evropské unie? Evropská unie má 27 členských států. Jaké zákony by byla schopna přijmout tato Poslanecká sněmovna, kdyby se na nich musely shodnout všechny politické strany - a to jich tady máme jenom osm?

Nelze současně říkat, že systém nefunguje a zároveň blokovat jakoukoliv debatu o jeho změně. To není státnická pozice, to je pohodlný alibismus. Programové prohlášení mluví o Evropské unii především jazykem odmítání - odmítání migrační politiky, odmítání ekologických regulací, odmítání další integrace.

Chybí zde ale odpověď na základní otázku: jak chce vláda v Evropské unii aktivně prosazovat české zájmy, když zároveň oslabuje naši vyjednávací pozici? Česká republika nebude silná tím, že se bude vymezovat a odmítat, silná bude tehdy, když bude v Evropské unii aktivním, respektovaným a konstruktivním partnerem, který hájí své zájmy, ale umí hledat spojence a řešení.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tato vláda žádá o důvěru s programem, který mluví o rozvoj venkova, ale neřeší jeho skutečné potřeby a zároveň bere obcím prostředky, bez nichž se venkov rozvíjet nemůže. Programem, který staví proti sobě krátkodobé příjmy z cestovního ruchu a hodnotovou politiku.

Vláda také kritizuje Evropskou unii, aniž by měla odvahu otevřít debatu o její skutečné funkčnosti. Jako bývalá starostka vím, že odpovědnost se nedá přenést na papír ani na Brusel. A jako poslankyně nemohu vyslovit důvěru vládě, která nabízí spíše slogany než řešení. Proto této vládě důvěru vyslovit nemohu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za vystoupení paní poslankyni Marii Krškové a nyní prosím o vystoupení paní poslankyni Janu Filipovičovou.

Než přijde paní poslankyně, mám tady další omluvu: od 14.30 do 18 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga.

 

Poslankyně Jana Filipovičová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, v průběhu včerejšího i dnešního jednání zde zaznělo mnoho důvodů, proč nové vládě důvěru nevyslovit. A já s většinou z nich souhlasím. Nechci je ale opakovat, ani vstupovat do ideologických sporů. Ráda bych zde vzpomněla a zaměřila se na důvody, které vycházejí z letité praxe. Z toho, jak stát skutečně funguje v terénu, a to v malých firmách, obcích, kancelářích účetních a daňových poradců. Zkrátka tam, kde se politická rozhodnutí mění v každodenní realitu. Je fér říci, že programové prohlášení obsahuje i myšlenky, které dávají smysl. Myšlenka jednotného inkasního místa, které by sloučilo výběr daní, sociálního a zdravotního pojištění, je sama o sobě rozumná, stejně tak slib jednodušších daňových přiznání a přehlednější digitální komunikace se státem.

V ideálním světě by to mohlo znamenat jeden formulář, jeden termín, jednu platbu, to je cíl, se kterým lze souhlasit. V praxi to však bohužel nefunguje. Každá podobná reforma má dlouhé přechodné období. Místo jednoho systému pak několik let fungují systémy dva. Místo jednoho formuláře vznikají nové verze, výjimky, metodiky a dočasná pravidla. Úřady testují, opravují, mění. A právě v této fázi administrativa neroste méně, ale více. Chaos mezi starým a novým nenese stát, ale lidé v praxi - podnikatelé, účetní, obce či spolky.

A do tohoto prostředí vláda plánuje zavést EET2. Přestože je prezentována jako moderní, nenáročná a přátelská, realita každého nového systému je stejná. Znamená další povinnost, další výkaz, další změnu v softwaru, další metodiku, další termín. Tyto dopady se přitom netýkají jen samotných podnikatelů, ale velmi výrazně i daňových účetních a poradců, kteří už dnes nesou obrovskou administrativní zátěž. Není to jen daňové přiznání, máme kontrolní hlášení, souhrnná hlášení, přehledy pro zdravotní pojišťovny, správu sociálního zabezpečení, elektronickou komunikaci s finanční správou, datové schránky, portály a neustále se měnící formuláře.

Každý nový nástroj se v praxi promění v další tabulku, další termín, další riziko sankce za formální chybu a další večery strávené nad metodickými pokyny. V tomto kontextu nebude EET2 vnímána jako zjednodušení, ale jako další vrstva byrokracie, ať už se bude jmenovat jakkoliv, bude to další povinnost, kterou někdo musí zpracovat, zkontrolovat, odeslat a archivovat. Ne stát, ale lidé v terénu. Vláda říká, že nechce podnikatele zatěžovat. Skutečné zjednodušení by ale znamenalo povinnost ubírat, nikoliv je přebalovat do modernějších názvů. Znamenalo by slučovat výkazy, rušit duplicity, prodlužovat lhůty, omezovat sankce za formální chyby. Nic z toho však v programovém prohlášení nevidím v konkrétní podobě. Podobně vágní je i slib, že digitalizace nebude znamenat povinnou on-line komunikaci.

Každý, kdo dnes pracuje se státem, ví, že realita směřuje přesně opačným směrem. Starší lidé, drobní podnikatelé, malé spolky, ti všichni se stále častěji ocitají v situaci, kdy bez prostředníka už se státem nekomunikují vůbec a tím prostředníkem je opět účetní nebo poradce, tedy další náklad, další závislost, další bariéra.

Přátelský stát se nepozná podle počtu aplikací a portálu. Pozná se podle toho, že svým občanům důvěřuje, že každou novou povinnost posuzuje očima toho, kdo ji bude muset plnit v praxi, nikoliv očima toho, kdo ji navrhuje od stolu. Já osobně proto nemohu této vládě vyslovit důvěru. Ne proto, že bych odmítala modernizaci nebo pořádek ve veřejných financích, ale proto, že za líbivými slovy vidím pokračování trendu, v němž stát přenáší své povinnosti na občany a v programovém prohlášení slibuje nesplnitelné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni Janě Filipovičové a další na řadě je pan poslanec Jan Berki.

 

Poslanec Jan Berki: Pane předsedající, dovolte mi, já bych možná trošku netradičně se vaším prostřednictvím nejprve obrátil na vás a chci vám tady veřejně jako nováčkovi poděkovat. Za prvé za to, jak se vlídně snažíte vést zasedání, schůze, a za druhé ještě vzhledem i k některým situacím, které tu vznikly. Chci vám vyjádřit jakousi jako podporu v tom, že neočekávám, že někdo na začátku umí hned všechno a já věřím na proces učení se, jehož součástí jsou chyby. Tak se nenechte některými věcmi jaksi znervóznit. A tímto jsem vám chtěl vyjádřit jakousi lidskou podporu.

Vážené členky, vážení členové vlády, byť teď dost prořídlá místa, vážené kolegyně, vážení kolegové, byť také prořídlá místa, diskuse v rámci žádosti o vyslovení důvěry vládě logicky má vždycky dvě části. Jedna je ta obsahová, když se díváme na to, co si ta vláda vetkla do svého programového prohlášení a pak se také věnujeme tomu, jestli důvěřujeme tomu týmu tak, jak je složen, že ho bude naplňovat.

Trošku mě mrzí, že ovšem to projednávání ve skutečnosti až na nějaké výjimky moc diskuse není, respektive pevně doufám, že třeba na závěr toho bloku rozpravy někteří ministři nebo ministryně vystoupí a ten svůj pohled nám sdělí. Tu diskusi jsme v zásadě zažili z mého pohledu možná včera ve chvíli, kdy se bavilo o ETS2 a až na jeden z mého pohledu nevhodný vstup do té diskuse to byla diskuse poměrně zajímavá.

Já se chci teď podívat vzhledem ke své praxi na oblast vzdělávání v tom programovém prohlášení a začnu body, které jsem tam identifikoval, ve kterých ta vláda bude navazovat na tu vládu předchozí, stejně jako to dělala ta předchozí vláda. Je to mimo jiné vidět, ta kontinuita, ke které i sám pan ministr tady vyzýval. Jediné, v čem bych si dovolil drobně opravit, vzdělávání není apolitické, každý z těch rezortů je o tom, že tam nastavujeme nějakou politiku, ale to, co v tom vzdělávání by skutečně mělo platit, že je pokud možno víc nadstranické právě proto, že se tam ty reformy promítají dlouho a vlastně ty vlády na sebe logicky navazovat musí.

Tak já se chci nejdřív podívat na body, ve kterých jednoznačně ta kontinuita vidět je. Je to příprava učitelů. Tu už pan ministr zmiňoval. V té se udělal za předchozí období a teď nemyslím jenom naše, i to předchozí, na všech úrovních obrovský kus práce. Je tam vidět velikánský posun a jsem rád, že to bude pokračovat dále.

Stejně tak jsem rád, že se bude pokračovat v úpravách přijímacího řízení, a to teď nezmiňuji jenom ohledně té digitalizace, ale už za předchozího pana ministra začaly diskuse právě o tom, jak a jestli přesunout právě pořadí, nejprve psaní testů a teprve se znalostí bodů podávání přihlášek na střední školy, což považuju za správné.

Stejně tak jsem rád, a tady bych si dovolil drobně poopravit pana ministra Havlíčka, není pravda, že by se nic v tom technickém vzdělávání neudělalo, že by se vše zastavilo. Mimo jiné právě to, že součástí té revize je otázka toho technického vzdělávání, stejně tak se udělal nějaký krok v duálním vzdělávání a jsem velmi rád, že se v tom zase bude pokračovat, že se budeme bavit o tom, jak to vylepšovat dál. Stejně tak mezi ty kontinuální body, ze kterých mám radost, bych tam zařadil atraktivitu a prestiž doktorského studia jako něco, co je kruciální pro naší vědu, co je kruciální pro naše vysoké školy. Tak i v tom jsem rád, že se bude pokračovat a vidím to jako jeden z těch bodů, který bych označil právě jako kontinuální.

A stejně tak je to otázka kvality terciárního vzdělávání, což je opět věc, která se nedá udělat najednou a jsem rád, že se na tom postupně pracuje.

Pak jsou tam body, se kterými v zásadě bych řekl, že mohu souhlasit. Mají takovou drobnost, a to je velká finanční náročnost. Mezi ně můžu zařadit samozřejmě budování kapacit škol a jejich modernizaci nebo podporu dětí a mladých z ekonomicky slabých rodin, sportovní infrastrukturu, podpůrné profese. Tam teda se přiznám, že jenom úplně si nejsem jist, jak je myšlena poznámka, že se nebudou zaměřovat na kvantitu, ale pouze na kvalitu. Já to vnímám a doufám, že jsem to jako navnímal dobře, že to znamená, v této fázi se zaměřujeme na to, aby ten systém byl vybudován kvalitně, ale my tu kvantitu budeme potřebovat, protože bez těch podpůrných profesí samozřejmě některé ty náročné úlohy, se kterými se musí vzdělávací soustavy vypořádávat, nepůjdou. Takže tohle jsem si vyložil tak, že v této fázi se zaměřujeme na kvalitní nastavení systému, ale kvantitu tam potřebovat budeme časem taktéž. Kariérové poradenství, navýšení kapacit Erasmu, dobré finanční ohodnocení pracovníků a pracovnic ve školství.

Když jsem zmiňoval, že to má tu drobnou, v uvozovkách drobnou vadu, že jsou to většinou ale kroky, které jsou velmi finančně náročné, tak chci upozornit ještě na jednu věc. Ony nejsou náročné pouze na svém startu. To, co nám většinou v těch diskusích velmi chybělo, a to bohužel v tom programovém prohlášení opět úplně nečtu, ale pevně doufám, že to bude součást těch diskusí, je udržitelnost těch opatření. A tady si dovolím jeden takový drobný šťouchanec, protože někteří se velmi často vymezují vůči Evropské unii. A omlouvám se i teď za ten výraz, ale peníze Evropské unie nám nesmrděly, když jsme z nich platili právě většinu těchto opatření v rámci vzdělávací soustavy.

Tak jenom tady zdůrazňuju, mysleme na to, že ta opatření musí být udržitelná a taky přemýšlejme nad tím, z čeho je budeme platit.

Pak jsou tam body, které jsou napsány relativně řekl bych obecně, takže možná ten kámen úrazu pak bude právě při jejich implementaci. Podle mě se téměř všichni shodneme na tom, že kariérní řád je potřeba. Já jenom dodávám, že nejen pro učitele, ale i pro ředitele, protože i tato profese má mít kam růst. Má tam být vidět nějaký posun u těch, kteří chtějí. Otázkou je, jestli se pak shodneme, jak ten kariérní řád má vypadat. A to "my" teď nemyslím jenom my politicky, ale i ta komunita, protože já jsem byl v praxi ve chvíli, kdy se pokoušel poprvé zavádět kariérní řád a v zásadě to velmi ztroskotalo na tom, že právě ta komunita nebyla schopná přijmout ten systém tak, jak byl představován a nastaven.

Obdobně tomu bude u zákona o vysokých školách. V zásadě se asi shodneme na tom, že má být, akorát je otázkou, jestli se shodneme na tom, co v těch změnách má být. A když se teď jenom podíváte už teď na vyjádření reprezentací, tak ty nejsou úplně kompatibilní. Takže i tady bude velkým úkolem pana ministra najít dobré řešení pro to, aby to zase v té komunitě nevyvolalo velký odpor, aby se s tím pracovalo.

No, a v neposlední řadě je tam bod financování vzdělávání a vědy na vysokých školách. A tady bude opět velký úkol stát před ministrem, protože bude potřeba najít takové financování, které krom toho, že samozřejmě podpoří takzvané kamenné univerzity, ale my potřebujeme dobré univerzity i v regionech, protože bez dobrých regionálních univerzit ten rozvoj v těch regionech nebude možný. Opět to nebude lehký úkol a pevně doufám tedy, že na něm budeme moct i nějakým způsobem spolupracovat.

Pak tam mám nějaká poměrně významná ale. Jedno z nich je společné vzdělávání. Já přiznávám a říkal jsem to všude, uvědomuji si, že společné vzdělávání není lehké, to je těžký úkol. Je k němu potřeba vytvářet dobré podmínky. Ovšem to, co ve mně trošku vzbuzuje opatrnost nebo je tam nějaký vykřičník, je otázka neefektivních prvků inkluze. Já zatím moc nevím, podle čeho se chce určovat, co je neefektivní prvek. Já totiž nevím ani případně, na které studie se autoři v tomhle odvolávali, které prvky jsou neefektivní. Naopak vím o longitudinálních studiích, které ukazují, jak společné vzdělávání prospívá nejen těm žákům, ale té společnosti. A to, co právě mně přijde jako je rozpor a teď trošku vnitřně koaliční, protože já jsem vždycky Roberta Plagu vnímal jako někoho, kdo si uvědomuje důležitost společného vzdělávání a toho, že k tomu musíme vytvářet dobré podmínky a vyjádření některých jeho koaličních partnerů, kteří se minimálně v předvolebním období vyjadřovali úplně opačně.

A taky bych chtěl připomenout, když už tu byla zmiňována Strategie 2030+, na kterou se i z mého pohledu logicky a správně Robert Plaga odkazoval, že jedno z opatření, nemýlím-li se v kapitole 1.1 je vysvětlování výhod inkluzivního vzdělávání.

Tak si teď nejsem úplně jist, jak tyto věci půjdou dohromady. A jsem v tom velmi ostražitý. Naopak si myslím, že bychom měli vytvářet maximální podmínky k tomu, aby společné vzdělávání mohlo skutečně probíhat. Ale tady se vracím zpátky k tomu, že to je něco, co je náročné jak časem na přípravu té podpory, tak na ty finance.

Druhá věc je, že si nejsem úplně jist, jestli u některých těch opatření, která v tom programovém prohlášení najdu, jsou domýšleny všechny kontexty, a to především jejich udržitelnost. O té finanční udržitelnosti, o té jsem mluvil. Ale otázkou je, jestli si také uvědomujeme, že to musí být udržitelné vzhledem k rozvoji celé České republiky.

A opět se vracím k těm regionům. Někdy totiž ta řešení, která budeme hledat, když se budeme na ně dívat z hlediska finančního, tak půjdou trochu proti tomu, abychom zároveň mysleli na ty regiony. A je velkým úkolem, abychom zase našli řešení, která jsou vyvážená. A vzhledem k tomu, jaké je zastoupení v té koalici, tak si nejsem úplně jist, jestli zvláště některé koaliční strany budou na ty regiony myslet.

Zároveň když zůstanu trošku u těch peněz. To, že se vzdělávání nedostalo mezi top pět, byť je to mezi dalšími klíčovými, tak já budu držet Robertu Plagovi pěsti, aby se mu podařilo přesvědčit koaliční partnery, a to především i ty, kteří měli jako vývěsní štít vyrovnaný rozpočet, protože investice do vzdělávání je skutečně investice do budoucnosti, která se nám vyplatí.

Pak jsou tam témata, která z mého pohledu tam nejsou zastoupena vůbec, anebo příliš málo. Poměrně dost je podceňováno předškolní vzdělávání, které je tam v uvozovkách v oblasti kapacit a včasné podpory. Protože když se podíváte na téměř všechny zprávy a výzkumy, tak říkají, že jestli někde je důležité řešit právě problémy a předcházet jim, tak je to předškolní vzdělávání a včasná podpora v něm. Protože pokud to řešíme až v průběhu toho vzdělávacího procesu, tak už vlastně hasíme problémy, kterým se do jisté míry dalo předcházet.

Stejně tak mi v programovém prohlášení chybí do značné míry nějaká ucelená strategie podpory mladých lidí a mládežnických organizací, organizací, které velmi často zajišťují smysluplné trávení volného času dětí a mladých lidí.

Také tam není zřejmé, byť to pan ministr naznačoval ve svém proslovu, ale v samotném programovém prohlášení není zřejmé, co se bude dít s revizí. A to nejenom s revizí, která teď běží - a tam chápu, že máme na některé věci třeba odlišné pohledy, byť i já nejsem zastáncem toho, že to proběhlo úplně ideálně, ale mě by spíš zajímalo, jaká bude i na ty následující kroky, protože se bavíme o revizi předškolního a základního vzdělávání, ale bezesporu na to musí navázat revize vzdělávání středoškolského.

Stejně tak jsem tam nenašel příliš zmínek o tom, kam bychom měli směřovat u náhradní nebo ústavní péče, co je ten cíl, jak to chceme podporovat.

Co je pro mě ale velmi zajímavé, je, že tam je zvláštní péče věnována některým svatým válkám, a to jsou takzvané politické neziskovky a pak obsah, který je označován za politický a aktivistický. Dokonce tam je jedno z mála konkrétních opatření, které říká, že vznikne registr, kde neziskovky budou vykazovat, na co použily výdaje z peněz, které dostaly od státu. To by mohlo vypadat, že je vlastně jako chvályhodné až na to, že nevím, jestli si kolegové uvědomují, co všechno do neziskovek spadá, které všechny organizace ve skutečnosti toto budou muset dělat. Nebudu tady ten jejich široký záběr vyčítat, protože to udělala například včera Andrea Hoffmannová ve svém proslovu, doporučuju se na to znovu podívat, koho všeho se vlastně tohle bude týkat. A nejsem si jist, že jim ve skutečnosti chceme přidělávat takovouhle práci, že ve skutečnosti chceme, aby většina těch organizací mohla dělat bez nějakého zvyšování administrativy to, co přináší společnosti. A dokonce v některých případech ani nechceme, aby to dělal stát. Chceme, aby to dělaly neziskové organizace, protože to je jedním z nástrojů, jak můžeme podporovat aktivní společnost.

No, a pokud budou kolegové například potom argumentovat tím, že to budou řešit jenom u politických neziskovek, tak já jsem zvědav, kdo to bude určovat, kdo bude říkat, která neziskovka je politická, a která není. Mimochodem, opět se vracím k tomu, že z logiky věci nastavování politiky nebo případně vytváření politiky není nic špatného. Politika je o tom, že určuju, kam chci směřovat.

No, a druhá věc je, myslím, že to byl kolega Macinka, který se tu vymezoval vůči tomu, že vznikají zákony u neziskovek. Pro mě je velká otázka, v čem je to odlišné, když zákony vznikají u developerů nebo jiných institucí. Já obecně tady musím říct, lobbing nepovažuju za něco špatného ve své podstatě, vždyť ono je legitimní, že nějaká skupina se snaží prosadit své vidění světa, svůj zájem. To je OK. To, co na tom není OK, je, v případě, že potom ten, kdo ten zákon předkládá, z toho má nějaké nelegitimní benefity. A opět si potom kladu otázku, jestli tedy to znamená, že někdo bude určovat, kdo může lobbovat, kdo nemůže lobbovat. A zároveň otázkou je, jestli když to tedy zakážu všem, kdo pobírají peníze od státu jakýmkoliv způsobem, kdo tedy vlastně v té kategorii zůstane. Tak jenom bych byl opatrný v tom, když tedy proti nějaké skupině útočíte, abyste si dobře rozmysleli, kam vlastně ta vaše slova mohou směřovat.

Ta druhá svatá válka je obsah. Na jednu stranu podle mého názoru chceme, aby si děti přece dělaly názor, aby si uměly dělat názor, aby uměly hledat relevantní zdroje, aby uměly poznat kvalitní zdroj, aby uměly naslouchat v diskusi, aby uměly formulovat správné argumenty v té diskusi. Chceme propojovat vzdělávání s reálným životem. Ale nebudou moct diskutovat aktuální otázky? V historii nebo v občanské výchově zakážeme nějaká témata? Nebudou se bavit o historických událostech v kontextu současné doby? Případně kdo bude tím, kdo tedy bude určovat, co se smí, a nesmí v těch školách?

Opět varuju před tím, abyste v rámci těch svých svatých válek nepřekročili nějakou hranici, kterou vy ani sami původně nechcete. Já vám teď nepodsouvám to, co byste tím chtěli říct, jenom vás upozorňuju na to, že to má nějaké konsekvence, které to může znamenat.

Když se podívám potom na ten tým, který je složený, tak pro mě třeba v těch proslovech úvodních - a opět se vracím k panu ministrovi Macinkovi - zazněly zajímavé informace. Jedna z důležitých otázek, kterou si pokládal u většiny věcí, je, co z toho máme? OK. Pak tam zmínil znovu nástup, že především ekonomická diplomacie . OK. Ale ale pak se mi tam vkládá otázka, které všechny hodnoty jsme ochotni prodat? Když tedy tím, co je na vrcholu těch našich hodnot, jsou ty peníze?

O těch neziskovkách už jsem mluvil. Opět, vy jste na ně útočil poměrně dosti. Otázkou je - my tedy nechceme aktivní občany s názorem? Já si myslím, že chceme. A jedna z aktivit, jak se mohou projevit, jsou právě neziskovky. A myslím si, že to je důležitou součástí naší společnosti.

Pan ministr Tejc mluvil o svobodě slova a trestání menšinového názoru. Já chci jenom upozornit, že svoboda slova, aspoň tak, jak ji vnímám já, není bezbřehá. Je to o tom, že mám nést zodpovědnost za slova, která vypouštím. Protože slova, ať se to možná nezdá, mají sílu.

Myslím, že je historicky prokázáno, že jsme tu měli režimy, které potlačovaly a to nejen svobodu slova. A jejich adorování - na tom jsme se jako společnost většinově shodli nebo aspoň doposud jsem měl ten pocit - jejich adorování není přípustné, a to především proto, že pak takové adorování v podstatě vyzývá právě k tomu, abychom porušovali svobodu slova a nejen svobodu slova.

A na závěr. Přemýšlel jsem trošku nad tím, jak ten tým je vlastně poskládaný dohromady. Adam Vojtěch a Robert Plaga minimálně v předvolebních diskusích byli v nějakou chvíli nepřátelé číslo jedna. Nikoliv však naši. Ty útoky přicházely z dnes již koaličních stran, bylo to především tedy za období covidu. A já nejsem rozhodně ten, kdo by Roberta Plagu nebo Adama Vojtěcha chtěl jakkoliv za to kritizovat nebo soudit, protože v jejich kůži se přiznám, že bych v žádném případě být nechtěl. Bylo potřeba dělat nějaká rozhodnutí, a to rozhodnutí, k nimž longitudinální studie logicky mít nemohli, byť tedy k některým rozhodnutím, která chtějí dělat dneska, již jsou a nepřijde mi, že by to bylo v souladu s nimi.

Ale nebyli jsme to my, kdo na Roberta Plagu a Adama Vojtěcha tak vehementně útočili.

Já jsem Roberta Plagu vždycky vnímal - a doufám, že budu moct i nadále vnímat - jako někoho, kdo chtěl zdravou, aktivní, solidární společnost. Nejsem si tak jist, že to chtějí úplně jeho koaliční partneři. A tak si dovolím na úplný konec otázku. Jak se tomuhle týmu dohromady dá věřit? A pro mě největší otázka je: Co je vlastně spojuje?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Janu Berkimu a děkuji i za slova, která směřoval směrem ke mně.

Nyní je na řadě paní poslankyně Jana Bačíková.

 

Poslankyně Jana Bačíková: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte i mně pár slov, protože dnes nás žádá o důvěru vláda, která už svým programem dává jasně najevo, že nehledí na budoucnost této země, vláda, která rezignuje na odpovědnost za ekonomickou prosperitu občanů, za dlouhodobé strategické zájmy státu, ale i za bezpečnost České republiky. Tato vláda přebírá moc v době, kdy se podařilo stabilizovat veřejné finance a dostat hospodářské ukazatele do velmi dobré kondice. Právě tuto pozici je nyní tato vláda připravena promarnit. Nastupující vláda Andreje Babiše otevřeně oznamuje, že chce masivně zvyšovat státní výdaje. Současně ale nedokáže říct jediné konkrétní slovo o tom, kde na tyto výdaje vezme peníze. To není plán, to je hazard. Co je tedy mottem této koalice? Dnes rozdáme, zítra se uvidí? Stát přece není marketingová akce a státní rozpočet není billboard na sliby. Rozpočtová nezodpovědnost má vždy stejné důsledky - rychle rostoucí dluh, méně peněz pro obce, zdravotnictví, školy, na infrastrukturu, vyšší daně v budoucnu, ale také další inflaci, která vždycky dopadne nejvíce na obyčejné lidi. A právě v této situaci chce tato vláda například rušit klíčové části důchodové reformy. Ona naše důchodová reforma nebyl žádný ideologický experiment, byla odpovědí na realitu - více důchodců, méně pracujících, rostoucí schodek. Když vláda tyto pojistky ruší a odmítá říct, čím je nahradí, neřeší problémy, jen je odsouvá. Kam? Na budoucí vlády, ale hlavně na budoucí generace. To není vláda odpovědnosti, to je vláda politického utrácení, která vědomě jede směrem ke zdi. A nejde jen o peníze, jde i vlastně o bezpečnost státu. Tato vláda stojí na hlasech SPD a už dnes vidíme, jakou cenu za tuto spolupráci Česká republika platí. Ministři této vlády se bojí jasně pojmenovat agresora a bojí se říct jasné stanovisko k obraně této země. Vláda, která mlčí tam, kde má mluvit, a uhýbá tam, kde má stát pevně, není suverénní vládou. Je to vláda rukojmí extremistických a proruských hlasů. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda, která chce rozjíždět zásadní nové výdaje bez jasného krytí, ruší důchodovou reformu bez adekvátní náhrady a mlčí tam, kde má mluvit o bezpečnosti státu, a to je pouhý výsek důvodů, proč si tato nastupující vláda důvěru Poslanecké sněmovny nezaslouží. A nezaslouží si ani důvěru moji. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za vystoupení paní poslankyni Janě Bačíkové. A nyní je v pořadí se svým vystoupením pan poslanec Bohuslav Niemiec.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, z komunální politiky jsem se naučil jednu věc, že důvěra se buduje. Stojím tady poprvé a musím říct, že je to pro mě zajímavá zkušenost. Ale jelikož jsme tady už hodně dlouho, pokusím se svůj projev zkrátit a zaměřit se pouze na důležité body. Jsme před hlasováním o důvěře vládě. Nejde o formální proceduru, ale o jeden z nejzásadnějších bodů parlamentní demokracie. A za tyto tři dny jsme svědky dvou různých přístupů. Na jedné straně od některých ministrů padaly výzvy ke spolupráci mezi koalicí a opozicí, což oceňuji, protože existuje opravdu spousta témat, na kterých bychom měli mít shodu napříč politickým spektrem. Chtěl bych vládu pochválit například za hospodářskou strategii a také za obrat v názoru na českou muniční iniciativu. No, ale na druhé straně se objevili takoví členové vlády, kteří mluví pouze ke koaličním poslancům, a tomu vůbec nerozumím - zrovna u tak důležitého bodu, jakým je hlasování o důvěře vládě. Dobře, pochopil jsem, na některé věci je potřeba si zvyknout, ale třeba na umlčování ministra obrany si zvykat nechci. Dámy a pánové, dovolte mi nyní jasně a věcně říct, proč této vládě nemohu dát důvěru.

Za prvé, už v první kroky vlády jsou v přímém rozporu s tím, co sama slibuje. V programovém prohlášení hovoří o obnově důvěry ve stát a jeho instituce, přesto jsme už byli svědky zpochybnění ústavních institucí, nestrannosti Senátu i Ústavního soudu. Zaznívají výroky, které relativizují naši zahraniční politickou orientaci a oslabují jasný postoj České republiky k ruské agresi na Ukrajině. Důvěru ve stát nelze budovat tím, že podkopáváme pilíře, na kterých stojí.

Za druhé, vláda slibuje odpovědné hospodaření a předkládá program, který je spíš souborem přání, než realistickým plánem - snižování daní, nové výdaje, ale absence jasného financování nejsou projevem odpovědnosti, jsou to rozhodnutí, jejichž důsledky ponesou další generace. A to není politika, kterou bych mohl podpořit.

Za třetí, vážné obavy vzbuzuje přístup vlády k veřejnoprávním médiím. Zrušení koncesionářských poplatků a převedení jejich financování přímo pod stát znamená riziko politického vlivu. Nejde pouze o technickou změnu, ale o zásah do principu nezávislosti. A zkušenosti z okolních zemí jako Slovensko nebo Maďarsko nás varují, že tato cesta vede k oslabení svobody médií, a tím ji demokracie samotné. Dámy a pánové, důvěra se nevyhlašuje, důvěra se buduje. Buduje se s respektem k institucím, odpovědnosti v hospodaření a s jasným hodnotovým ukotvením doma i v zahraničí. Tyto předpoklady u této vlády nevidím, a proto této vládě důvěru dát nemohu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Bohuslavu Niemiecovi a nyní se svým vystoupením přichází pan poslanec Martin Baxa.

 

Poslanec Martin Baxa: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych své vystoupení v rámci jednání o důvěře vládě věnoval tentokrát oblasti kultury a rezortu Ministerstva kultury, a budu svou řeč směřovat především panu ministru Klempířovi a jeho projevu, který byl vlastně projevem inauguračním při této příležitosti, ale také samotnému textu programového prohlášení vlády. Já jsem svůj projev rozdělil na dvě části z hlediska nějakého pohledu na věc. První část bude možná rekapitulační a také budu pana ministra chválit, v další části se budu soustředit naopak na to, co v programovém prohlášení vlády není a kde naopak vidím velké problémy.

Já bych chtěl úvodem ocenit, pane ministře, tón, který jste ve svém inauguračním projevu zvolil, tón pozitivní, narativ, který o kultuře mluví s velkou vážností. Václav Klaus, zakladatel mé strany a duchovní otec hnutí Motoristé sobě, nemýlím-li se, tak kdysi dávno měl údajně říci, že kultura je jakousi třešničkou na dortu - nevím, zda ten výrok opravdu řekl, ale každopádně je třeba takový výrok odmítnout, protože kultura má mít ve vyspělé, moderní demokratické společnosti naprosto nezastupitelnou roli, je sférou, která zdaleka nemá sloužit jenom k tomu, aby se naplňovaly kulturní potřeby, umělecké záměry a sounáležitost lidí, ale má také velmi významný podíl jako sociální tmel.

Je to sféra, které je důležitá pro udržení sociální soudržnosti a jako taková si kultura zaslouží nejenom podporu, péči, ale také velká veřejná slova. Tak to bych určitě ocenit chtěl. Na druhou stranu, pane ministře, je třeba říct, že už meziválečná lingvistika odhalila, že jazyk formuje představy skutečnosti a tedy mají se říkat věty, které jsou pravdivé. Vy jste řekl větu: Je nepřijatelné, že se tu roky rozdávaly dotace bez toho, aniž by někoho zajímalo, jaké mají výsledky. A ještě nepřijatelnější je, že to předchozí ministři věděli a nic s tím nedělali. Já si myslím, že ta věta není pravdivá, nezobrazuje skutečnost. Já jsem druhý nejdéle sloužící ministr kultury a nikdy se mi nestalo, že bych měl o nějaké dotaci pocit, že ji dáváme tak, abych nevěděl, jaké má mít výsledky. A chtěl bych vám dát možná trošku nevyžádanou radu. Já jsem před nějakou dobou tweetoval nějaký příspěvek, který se týkal televizních a rozhlasových poplatků. A váš pan kolega Gregor hned do té debaty poukázal na to, že jsem jako ministr rozhodl o podpoře projektu knihy Zrušme rodinu, kterou tedy chci zdůraznit, považuju za knihu špatnou nejenom obsahově, ale i tím, jakým způsobem byla sepsána, ale ministerstvo ji podpořilo na základě standardního nezávislého dotačního řízení. Takže ta moje rada k vám je taková, abyste nedbal na doporučení kolegy Gregora a svých všech dalších, kteří vás vybízejí k tomu, abyste hodnotil dotační řízení nějakým ideologickým podtextem nebo ideovým podtextem nebo z pohledu hodnot, které vyznáváte. Není to správné, nevyplácí se to a nemá se to tak na Ministerstvu kultury dělat. A tím nepředjímám, že tato věta znamenala to, co jste právě řekl.

Chtěl bych k programovému prohlášení vlády a k vašemu vystoupení ve třech blocích zdůraznit nejprve to, co v programovém prohlášení vlády je správné, co si zaslouží pozitivní hodnocení, co v programovém prohlášení vlády chybí. A svou třetí část bych chtěl věnovat médiím veřejné služby, což je téma, kde si myslím, že bude velký střet mezi současnou opozicí a vládní koalicí, protože se s největší pravděpodobností nemůžeme shodnout na tom, jakou roli mají média veřejné služby ve společnosti hrát.

Co v programovém prohlášení vlády v oblasti kultury je podle mého názoru správné a v čem pan ministr Klempíř a vláda navazuje na to, co bylo vykonáno. Určitě téma zvýšení platů, je to téma, které je bolestné, dlouhodobé v kultuře, myslím, že se to netýká jenom platů samotných, ale týká se to vůbec finančního ohodnocení v kultuře. Je smutnou pravdou, že řada zaměstnanců státních kulturních institucí pracuje za platy, které jsou hluboko pod nějakým standardem.

Naše vláda se tím zabývala, zabývaly se tím vlády předchozí. Myslím, že tady je velký prostor k tomu, aby se v tomto něco pozitivně změnilo a věřím, že ekonomická prosperita, kterou vaše vláda zdědila po naší vládě, umožní udělat takový krok. Velice kvituji důraz na péči o památky. Já bych raději používal termín kulturní dědictví jakoby v širším slova smyslu, nejsou to jenom ty hmotné památky, ale jsou to také sbírky mimořádné, které mají sbírkotvorné instituce. Opravdu je kulturní dědictví to, na co naše země může být pyšná, co si zaslouží, obhajobu, péči a podporu samu o sobě. A co samozřejmě představuje také důležitý aspekt z hlediska podpory turismu, které v programovém prohlášení vlády podle mě je také velmi správně zdůrazněno.

Už při předávání ministerstva jsme s panem premiérem hovořili o velkých investičních projektech našeho ministerstva, nemyslím si, že se táhnou roky, jak jste zmiňoval, jsou to projekty, které si prostě vyžadují dlouhodobou přípravu.

Chci s hrdostí zdůraznit, že právě naše vláda a moje administrativa v čele Ministerstva kultury zajistila robustní financování pro tyto projekty. Zmíním novou scénu Národního divadla, depozitář Národní galerie v Jinonicích, Muzeum železnic a elektrotechniky, které připravuje Národní technické muzeum, ambiciózní projekt Invalidovny nebo Středoevropské fórum v Olomouci. To, že naše vláda zajistila peníze, ale nutně neznamená, že tím je vše vyřešeno. Ty projekty budou vyžadovat pečlivou koordinaci mezi ministerstvem a těmi příspěvkovými organizacemi. Jedná se o velké investice, velké zakázky a samozřejmě v posledku to bude znamenat také zajištění provozních prostředků na ty nové výdaje. Tak to kvituji, že k tomuto se hlásíte. Sdílím také pozitivní vztah k folkloru a tradičních řemesel. Pan ministr se narodil v Kyjově, moje manželka je z Kyjova, máme rádi Slovácko.

Nejsem si jistý, zda můžeme v dnešní době s takovou velkou naléhavostí říkat, že tradiční řemesla a folklor jsou páteří národní identity, ale bezpochyby tvoří její významnou část. A jenom zmíním to, že Česko díky Ministerstvu kultury a tamním expertům je mimořádně úspěšné v získávání zápisu do seznamu UNESCA, jak v té části v uvozovkách hmotné, tak v té nehmotné. Zmíním nedávný zápis amatérského divadla a řady dalších věcí. To si určitě podporu zaslouží. Stejně jako zdůrazněný aspekt podpory audiovize a gamingu. Naše novela audiovizuálního zákona, která byla přijata napříč Poslaneckou sněmovnou a s velkou podporou hnutí ANO, znamenala zásadní systémový posun a mimo jiné vytvoření toho finančního mechanismu, který vlastně už nevyžaduje takovéto každoroční handrkování o těch rozpočtových pravidlech, ale tím, že se zavedly poplatky pro platformy, tak také finanční stabilitu.

A pane ministře, fandím vám ve vašem úsilí o z několikrát zmíněném zavedení víceletého financování různých projektů, my jsme už tam takový pilotní pokus udělali. Je velkou ambicí udělat víceleté financování třeba ve velkých dotačních programech, vyžaduje to vždycky velkou koordinaci s Ministerstvem financí, třeba to vyjde. Myslím, že těch věcí, které si zaslouží kladné hodnocení, je více. Chtěl jsem je poctivě vyjmenovat.

Nyní to, co v programovém prohlášení vlády chybí. Mělo by tam být a nenalezl jsem to. Já si myslím, že programové prohlášení vlády v oblasti kultury je málo ambiciózní. Vy jste hovořil v tom inauguračním projevu velmi, bych řekl, důrazně o velké podpoře kultury, ale ne úplně se to v programovém prohlášení vlády promítlo, v tom, co se tam vlastně jednotlivě neuvádí nebo co je tam zdůrazněno málo. V tom programovém prohlášení vlády fakticky absentují jakékoliv legislativní kroky. My jsme během těch našich čtyř let udělali doslova legislativní smršť, řadu zákonů, které v mnoha oblastech znamenaly zásadní, přelom jsme přijali, velká mediální novela audiovize, zákon o veřejné kulturní instituci. Je ale třeba v tom pokračovat. Nestačili jsme knihovnickou trojnovelu. Bude s velkou pravděpodobností třeba připravit novelu autorského zákona. Otázka, o které se tam nemluví, jak bude implementována veřejná kulturní instituce. Ale tady je možné, že se dozvím to, co není v programovém prohlášení vlády v plánu legislativní činnosti, kde jednotlivé právní normy budou popsány.

V programovém prohlášení vlády, fakticky úplně chybí finanční ambice rezortu. Já jsem už během svého působení, bych tak řekl, ne úplně vždy s pozitivním přijetím veřejně polemizoval o tom, zda máme pořád trvat na bodu jedno procento výdajů státního rozpočtu na kulturu, prostě proto, že to číslo samo o sobě neobsahuje to, co by kultura jednoznačně potřebovala, protože to znamená, na straně jedné podporu toho, co ministerstvo podporuje v oblasti dotací, na straně druhé ale se málo zdůrazňuje to, jak pomoc potřebují státní příspěvkové organizace, ale tady v programovém prohlášení vlády v oblasti kultury fakticky o financování není nic. Není tam žádná ambice, není tam žádný plán. Já neříkám, že tam má být jedno procento, ale není tam napsáno, jakým způsobem bude chtít pan ministr Klempíř, vy, pane ministře, zajistit financování kultury. A je to trošku zpráva zneklidňující, protože řada těch výdajů ministerstva je postavena tak, že ti aktéři mají legitimní očekávání, že to financování bude pokračovat velkých dotačních programů. A to není tak, že jak někdy zejména Motoristé zdůrazňují, že tam někdo jako tak natahuje ruce a chce dotace. Jsou to v naprosté většině případů kulturní akce, které projdou velmi přísným hodnocením ministerských dotačních komisí, které jsou nezávisle stavěny a za ně se uskuteční akce, které by jinak proběhnout nemohly.

 

Ministerstvo kultury podporuje akce, které naplňují přísná kritéria. Nejsou tím byznysem, o kterém vy jste mluvil. Jedná se o kulturní aktivity vhodné veřejné podpory, a ti aktéři mají podle mého názoru už teď právo slyšet, že ministr se bude snažit zajistit finanční prostředky na to, aby všechny tyhle akce proběhly. Tak jako se legislativa uvidí v plánu legislativních prací, tak brzy se objeví rozpočet, který budeme hodnotit.

Chybí mi v programovém prohlášení vlády téma připomínání dějin a obětí totalitarismu. Připomenu, že pan premiér Babiš často mluví o věznici v Uherském Hradišti. Nám se podařilo získat do vlastnictví státu po neuvěřitelně klopotném úsilí rudou věž smrti v Jáchymově a připomínání tedy oběti jáchymovského pekla, běží projekt Centra připomínání holocaustu v Bubnech, to znamená těch obětí, které opustily nádraží Bubny, která už je v rozběhu, ale bude potřeba finanční prostředky.

Nepodezírám vás z toho, že byste tyto projekty nechtěl uskutečňovat, ale chybí v tom programovém prohlášení vlády, patří k tomu, aby ministr kultury se přihlásil i k těmto věcem. A postrádal jsem také v programovém prohlášení důraz na vzdělávání v kultuře. Nám se podařilo spustit na půdorysu Národního plánu obnovy ambiciózní projekty spolupráce v sektoru kultury a sektoru školství, vzdělávací projekty, budu pečlivě sledovat, zda se toto naplní.

Tak to je to, co v programovém prohlášení vlády chybí a co ho podle mě činí neúplným. A teď k tématu médií veřejné služby.

Já sám. a nemyslím to nějak jako ironicky, jenom prostě jsem čekal, jak dlouho vydrží ten váš disentní postoj k tomu názoru na zrušení poplatků. Byl to měsíc, myslel jsem, že to bude trvat trošku déle. Teď už je jasno. I ministr kultury chce naplnit to, co je v programovém prohlášení vlády, tedy zrušení koncesionářských poplatků.

Věnoval jste, pane ministře, v tom svém projevu tomu všehovšudy, dvě věty klíčovému tématu. Ministerstvo kultury se prostě tradičně jmenuje Ministerstvo kultury. V řadě zemí, až budete na setkání Rady ministrů Evropské unie, tak ta ministerstva se jmenují jako Ministerstva kultury a médií, je to agenda stejně důležitá, jako je samotná kulturní agenda. Ministerstvo kultury spravuje všechny zásadní zákony, které se týkají úpravy sektoru médií, a média veřejné služby jsou v nich nejdůležitější. Já považuju ten návrh na zrušení.... (Hluk v sále.) Mohu poprosit, pane místopředsedo,,,

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Prosím o větší klid v sále. Tím, že tady mám u sebe přímo ten reproduktor, tak jsem to tak úplně nevnímal, ale vím, že u vás to může působit jinak. Tak prosím o klid. Děkuju,

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuju. Já ten návrh na zrušení poplatků za veřejnoprávní média v režii této vlády považuju za jednoznačně rizikový a neplatí tady argument, opravdu to říkám velmi důrazně, neplatí tady argument, že v mnoha zemích Evropské unie prostě už poplatky neexistují a veřejnoprávní média jsou financována jiným způsobem. Vládní koalice, vaše vládní koalice je postavena na hlasech mnoha poslankyň a poslanců, kteří se dlouhodobě vymezují proti veřejnoprávním médiím, útočí na ně, napadají jejich smysluplnost. Pan premiér Babiš mluvil o České televizi jako nenažrané hydře. Předseda Poslanecké sněmovny a předseda hnutí SPD Tomio Okamura chtěl transformovat veřejnoprávní média na příspěvkové organizace, které jsou přímo řízené, nebudí ten záměr seriózní důvěru. Nemůžeme věřit tomu, že zrušení koncesionářských poplatků, tak jak je explicitně pojmenováno v programovém prohlášení vlády, s sebou nenese rizika pokusu, ovládnout tato média.

Ten argument, že v mnoha státech Evropské unie i jinde po světě jsou zavedeny jiné systémy, je validní, ale pak tedy uvidíme, až sem bude přinesen ten návrh, který toto bude uskutečňovat, jak seriózně ten záměr na zachování nezávislosti médií veřejné služby míníte. Je to zmíněno v tom programovém prohlášení vlády, ale prostě museli by pro něj hlasovat poslanci a poslankyně, kteří jsou ostře proti veřejnoprávním médiím v samém slova smyslu. Až se tady ta legislativa objeví, budeme o tom určitě detailně hovořit. Varující je i to, že to programové prohlášení vlády neobsahuje, co má být tedy tím krokem dva po zrušení koncesionářských poplatků. Vy jste o tom nehovořil v inaugurační řeči. V tom velkém rozhovoru, který jste nedávno poskytnul, se tomu vyhýbáte. Já respektuju, že měsíc po nástupu do úřadu nemusíte vědět detaily toho, jakým způsobem ten plán chcete provést, ale je to jako neuralgický bod programového prohlášení vlády v oblasti kultury.

Já jsem připraven, a předpokládám, že i kolegové v rámci výboru pro mediální záležitosti, vést otevřenou debatu o tom, jak se tento záměr má naplnit, zda, kdy, jakým způsobem. A také v neposlední řadě, co konkrétně znamená věta programového prohlášení vlády: Na základě analýz připravíme další legislativní změny, které povedou k aktualizaci definování veřejnoprávní služby, efektivnějšímu využívání zdrojů a odstranění duplicitních nákladů.

Já toto považuju za slovní mlhu. To je prostě takové jako nic, za kterým se může skrývat nějaká drobná úprava typu, že se nějaké skupiny osvobodí od poplatků, až po sloučení České televize a Českého rozhlasu, o kterém mluvil opakovaně premiér Babiš.

A v neposlední řadě má tento plán i důležitý finanční aspekt. Jenom připomenu, že schválené rozpočty obou médií veřejné služby představují v součtu více než 9 miliard korun předpokládaných příjmů z poplatků. Česká televize zhruba šest a tři čtvrtě miliardy, Český rozhlas zhruba 2,5 miliardy korun, to jsou příjmy, které mají z poplatků podle naší novely, která nabyla účinnosti 1. května, to znamená po tom rozšíření okruhu plátců a mírném zvýšení poplatků. A vedle toho, že se bude měnit pravděpodobně ta forma, kterou jsou média, veřejné služby financována, také bude muset vláda říct, jakým způsobem toto zajistí. A zase to může znamenat, do rozpočtu Ministerstva kultury půjde nových téměř 10 miliard korun, což je jako dramatický nárůst, to je růst rozpočtu ministerstva...

 

Poslanec Martin Baxa: Jenom pardon, pane poslanče, prosím o klid v sále, děkuji.

 

Poslanec Martin Baxa: To je nárůst o 50 procent. Nebo to bude znamenat dramatické seškrtání rozpočtů obou institucí. Dramatické, kdy ale nemluvíme o penězích, které se týkají zpravodajství, hovoříme o tom, co média veřejné služby zajišťují v té nejširší nabídce. To, co definují zákony, to, co říkají kodexy, prostě co znamenají média veřejné služby ve společnosti. Vidím v tom velké varování. Třeba budu, a budeme s kolegyněmi a kolegy z opozice příjemně překvapeni, že míníte naplnit to, co tam hovoříte o nezávislosti. Absolutně budeme podporovat zavedení kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu, měli jsme to udělat už za naší vlády, z různých důvodů se to nestalo, nicméně my to podporujeme. Ale toto já prostě považuju, osud médií veřejné služby, za jedno z klíčových témat, nejenom samotného rezortu kultury, ale i vlády samotné.

Já jako člen opoziční strany, jako bývalý člen vlády, jako člověk, který sleduje samozřejmě nejenom svůj rezort, ale politickou sféru jako takovou, nemohu tuto vládu podpořit, musí to zaznít, ale v těch médiích veřejné služby je to fakt závažné téma. Opravdu to považuju to fakt za jedno z důležitých témat, témat dělících mezi opozicí a koalicí z těch důvodů, které jsem tady zdůraznil. Protože, pane ministře, zejména vaše hnutí se opakovaně zaklínalo a zaklíná tím, že vám záleží na svobodě slova, na tom, aby nebyly názory cenzurovány, a média veřejné služby v té veřejné debatě hrají naprosto zásadní roli. A boj za to, aby toto zůstalo, bude určitě jedním z důležitých momentů toho vzájemného setkávání, potýkání, spolupráce koalice a opozice v Poslanecké sněmovně. Děkuju za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, panu poslanci Martinovi Baxovi. S přednostním právem se přihlásil pan předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib. Prosím, pane předsedo, než začnete mluvit, mám tady dvě omluvy, pan poslanec Tomio Okamura, tedy zároveň samozřejmě i předseda Poslanecké sněmovny, se omlouvá od 12.30 do 14 hodin z pracovních důvodů. A pan poslanec Martin Šmída z pracovních důvodů od 14 též do 15.30. Děkuji.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji, pane předsedající. Já se omlouvám, že se tady vmezeřím do té probíhající debaty s tématem trošku odlišným, ale myslím si, že poměrně zásadním, protože to, k čemu došlo, je poměrně bezprecedentní a já tedynevycházím z úžasu.

 

Já jsem se seznámil teďka se seznamem, finálním seznamem těch ústních interpelací tak, jak byly rozlosovány a zjistil jsem, že shodou okolností několik našich interpelací není v tom finálním seznamu tak, jaké budeme dneska projednávat. Je to binec, za který může právě pan Okamura, je škoda, že tady jakoby není. Je velice mrzuté, že pan Okamura tady dělá spoustu nesmyslů od svého zvolení, kromě toho, že teda zakazuje ostatním jezdit na nějaké zahraniční cesty, potom si tam sám letí speciálem. Ale já bych mu rád připomněl, že on má dělat něco úplně jiného. Kromě toho, že má reprezentovat a namísto toho, aby v novoročním projevu rozděloval společnost, taky, má naopak spojovat, tak kromě toho, že má dělat tohle, tak má také nějakým způsobem tuhle Sněmovnu nějak jako zajišťovat, že bude fungovat. Samozřejmě prostřednictvím aparátu. Nicméně tu vrcholnou odpovědnost má pochopitelně on jako předseda.

A to, co se tady stalo, je naprosto nehorázné, že tady pod Tomio Okamurovým vedením došlo k tomu, že naše interpelace nejsou zařazeny v tom seznamu. Prostě se jaksi ztratily. To je naprostá nehoráznost. Podáno to bylo samozřejmě správně, ale s ohledem na to, že dneska už toho tady bylo teda poměrně hodně, tak já deklaruju za nás, že my nebudeme požadovat nové rozlosování těch ústních interpelací, abychom si to dneska zjednodušili. Nicméně je to opravdu definitivně naposledy. Jestli se tohle bude opakovat ještě jednou, tak samozřejmě budeme požadovat to nové rozlosování a opakování toho mechanismu. Protože jedna věc je, že se někdo chová jako hulvát nebo jako buran při novoročním projevu, ano, že nereprezentuje tady všechny poslance tak jako slíbil, a druhá věc je dodržování zákonů, například jednacího řádu Sněmovny. To je potom už úplně jiná liga.

Takže já upozorňuji, že jestli se toto bude opakovat, pane předsedo Okamuro, tak k tomu budeme přistupovat s veškerou razancí. Není možné, není možné opravdu, abyste tímto způsobem omezoval naše práva. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu předsedovi. Informace, které mám já teď úplně čerstvé od paní ředitelky (organizačního odboru) skutečně vypadla technika, byl tam technický problém. V tuhle chvíli to tam řeší předsedkyně poslaneckého klubu Pirátů, paní Richterová u pana kancléře. A jednalo se o čtyři, kteří technicky vypadli z těch interpelací. Určitě to není žádný záměr, je to technika, i tahle věc se může stát.

Tak a s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla zareagovat na svého ctěného kolegu, poslance Hřiba prostřednictvím vás. Pane poslanče, bylo tady několikrát napomínáno i tady naší ctěnou kolegyní paní Černochovou, že se máme chovat slušně. Jestli došlo k nějaké závadě, taky jste to mohl říct slušně. To, že jste vlastně se vlomil do úplně jiné rozpravy, dobře, to se stává, ale v každém případě taky jste mohl krotit tu svoji řeč. Takže jestliže to chcete po nás, zkuste i zapracovat sám na sobě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni a faktická poznámka, prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Jenom faktická na paní předřečnici prostřednictvím pana předsedajícího. Zkuste příště využít příležitosti nekomentovat téma, které se vás netýká. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: S faktickou poznámkou se nám ještě jednou vrací paní poslankyně Pešková.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, to je moje právo. Já jsem reagovala na váš výstup. A jestli jste si z toho nic neodnesl, pouze to, že vystartujete jak čertík a okamžitě to vrátíte, tak to je mi vás líto.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: S písemnou faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Robert Králíček, po něm pan poslanec Zdeněk Hřib, předseda Pirátské strany a z místa se přihlásil pan ministr Plaga.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Já musím předem ocenit sebekritiku pana Hřiba, který hodnotil ve svém výstupu své hulvátské chování. To se mi líbilo. A druhá věc je, pane Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, vaše paní předsedkyně to teď řeší. Stala se technická chyba a vy tady budete osočovat lidi ze Sněmovny a pana Okamuru z toho, že vám úmyslně nebo nějak záměrně nebo smazali interpelace. Stala se technická chyba. A já bych čekal, že člověk, který říká, že dělá IT, a po tom, co předvedli Piráti v digitalizaci, tu technickou chybu pochopí. Za mě jste prostě ubožák.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, prosím, odpusťme si tady ty osobní invektivy. (Z místa poslanec Králíček: Co je invektiva?) Hodnocení toho, jaký kdo je. Já si myslím, že jsme tady dospěli lidé, že bychom se tady tohohle mohli vyvarovat. Děkuji a máte své dvě minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: To je v pořádku. Mě pan tady poslanec Králíček, který se tady vodil za ručičku s dozimetrovým Dovhomiljou, nemůže urazit.

Co se týče, já bych rád zareagoval s dovolením na předřečnici paní Peštovou, která říkala, že je její právo tady komentovat věci. Já vám vaše právo neberu, ale naše právo je s dovolením interpelovat. Naše právo bylo tímto pokráceno. Takže já tady konstatuji, že tentokrát jsme schopni to jako přehlédnout, Tomio Okamurovi prominout, protože on je, ať říkáte cokoliv o IT systémech a podobných věcech, tak prostě Tomio Okamura je coby předseda Sněmovny odpovědný za to, co se tady děje. S tím se prostě smiřte, smiřte se s tím, že prostě musíte přijmout odpovědnost za ty věci v momentě, když stojíte v čele něčeho, prakticky čehokoliv, v tomto případě Sněmovny. Zkuste se s tím prostě smířit, přestaňte se chovat jako malé děti, přestaňte to svádět na ostatní, zkuste prostě přijmout tu odpovědnost. Je to strašně jednoduchý.

Já jsem vám tady nabídnul pomocnou ruku, řekl jsem, my nebudeme žádat opětovné rozlosování. Myslím, že dneska té zábavy bylo dost. Ale říkám, jestli tohleto se bude opakovat a je fakt jako strašná náhoda, že zrovna z těch X interpelací vypadly čtyři pirátské, to je mi ale náhodička, tak já pevně doufám (Poslankyně Malá reaguje nesouhlasně.), seskákejte mi do řeči, paní Malá, buďte tak hodná, prostřednictvím pana předsedajícího samozřejmě.

A jak říkám, je to strašná náhoda, že teda zrovna ausgerechnet naše čtyři interpelace z toho vypadly, tak já pevně doufám, že se ty náhody nebudou opakovat. To je celé. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Já bych se ještě možná znovu vrátil k tomu, co jsem říkal. Chovejme se tady k sobě slušně. Já bych nerad jednu či druhou stranu zbytečně napomínal. Snažme se být v duchu fair play a jako dospělí. Dalším, kdo je přihlášený s faktickou poznámkou, tak je pan místopředseda Patrik Nacher.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju za slovo. No, vážené poslankyně, poslanci, já moc nerozumím, proč zdeněk Hřib to takhle štengruje. Prostě došlo k technické chybě, která byla dána délkou názvu té interpelace. Já jsem si to teďka tady nechal stáhnout. To se prostě může stát. Jsou to sice čtyři interpelace, ale vlastně s jedním názvem, který se furt opakuje. Takže vlastně je to jedna interpelace.

Není to nic proti Pirátům. Nevím, proč každou takovou věc, která je skutečně technicky i vysvětlitelná, délka názvu té interpelace, musí Zdeněk Hřib obrátit proti vedení Sněmovny, proti Okamurovi, proti zaměstnancům Poslanecké sněmovny. Prostě se to jednou stalo. Je to poučení i pro vás, abyste správně vyplňovali ty názvy, protože se tam ještě přidává to slovo k věci a bude všechno úplně v pohodě. Ale to přece není nic proti Pirátům. Proč tady děláte z takovéto technické lehce vysvětlitelné věci kauzu?

To je to, čemu já fakt jako nerozumím a říkám to teďka velmi, velmi vstřícně. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu místopředsedovi Nacherovi. Nyní už v písemné podobě s poznámkou, tedy s účastí ve faktických poznámkách pan ministr Robert Plaga.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Já bych chtěl požádat o novou časomíru a ne 23 vteřin. Děkuji. (Předsedající: Ano.) Děkuju. Děkuju za slovo. Já poprosím kolegy z této strany spektra (ukazuje na poslance ANO 2011, Motoristů sobě a SPD), abychom se k tomu již nevyjadřovali ani osobně, ani jinak. Já si myslím, že bylo jasně vysvětleno, že to byla technická chyba. Pokud by vás někdo chtěl z toho vytlačovat, tak rozhodně si myslím, že by se to nedělo takto tímto způsobem. Takže pojďme vrátit, prosím, ten míč zpátky na zem, pojďme se bavit o věcech, které souvisí s důvěrou či nedůvěrou této vlády, ať to dokousneme. Takže poprosím i Piráty, aby se vrátili klidně na tu svou věcnou kritiku, neměli osobní útoky. Tuto naši část spektra požádám o to, aby se nenechala vyprovokovat tady tímto, a pojďme prosím jednat o důvěře vládě ve věcných tématech. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu ministrovi Plagovi. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Robert Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Dámy a pánové, já tedy nebudu osobní, protože moudřejší ustoupí, a jak pravil Werich, s některými lidmi nemá cenu diskutovat, ale vyzval bych pana Hřiba, aby se omluvil zaměstnancům Sněmovny, které tady bezdůvodně obvinil z toho, že zmanipulovali ty interpelace, přitom to jasně byla technická chyba. Pane Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, omluvte se! (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za vystoupení. Děkuji za vystoupení panu poslanci Králíčkovi a nyní tedy s faktickou poznámkou předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Na pana poslance Králíčka, který tady zase lže a dezinformuje. Já jsem o zaměstnancích Sněmovny tady nemluvil. To je první věc. Já jsem mluvil o Tomiu Okamurovi. Byl bych možná méně razantní v okamžiku, kdyby pan Tomio Okamura pochopil správně svoji roli předsedy Sněmovny a dělal to, co jako předseda Sněmovny dělat má, tedy kdyby skutečně reprezentoval většinový názor Sněmovny, kdyby nedělal ostudu, kdyby ve svém projevu spíše spojoval, než rozděloval, kdyby se nezabýval nesmysly typu, že bude ostatním poslancům zakazovat zahraniční cesty, kdyby potom hned vzápětí se nevydal papalášsky tím vládním speciálem a podobně. Ano, tak tehdy kdyby se pan Tomio Okamura skutečně věnoval pečlivě tomu, co má, jako že je odpovědný za i ten chod Sněmovny, tak tehdy já bych byl podstatně méně razantní. Takže pochopitelně, ještě jednou, je to o té odpovědnosti.

A potom ještě jednu věc, že je to taková náhoda. Heleďte, to je taková náhoda, že se to stane zrovna nám. To máte úplně stejně jako s tím podezřením na volební podvod v tom Blansku. To je prostě taková náhoda, akorát vždycky se to stane Pirátům. Tuhle se nám zatoulá nějakých 20 hlasů k ANO, tady náhodou zmizí nějaké čtyři interpelace. No, prostě těch náhod se tady nějak začíná stávat stále a stále víc a shodou okolností vždycky v neprospěch Pirátů. To je prostě - prostě to tak vyšlo! To je ale náhoda!

Takže znovu, jak říkám, já nabízím tady velice vstřícně podanou ruku, říkám, my nebudeme požadovat to nové rozlosování, ale je to opravdu definitivně, definitivně, naposledy! (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu předsedovi Pirátské strany Hřibovi a s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Renáta Zajíčková.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Dvě poznámky. Já jsem byla s kolegyní Barborou Rázga při losování interpelací. Myslím si, že nebo jsem přesvědčena o tom, že tam k žádnému ovlivňování, manipulaci nebo nějakým nestandardním krokům nedošlo. Bylo to poprvé v tomhle volebním období, takže řešily se tam trošku technické záležitosti, ale losování jako takové proběhlo naprosto standardně. Takže tady bych se chtěla zastat všech zaměstnanců Poslanecké sněmovny. Ad jedna. (Potlesk poslanců ODS a ANO 2011.)

A ad dvě. Nemám úplně v plánu se zastávat Pirátů, není to úplně mým cílem, ale víte, já si zkouším představovat, co by se stalo nebo co byste říkali, kdyby se tohle stalo před rokem, před dvěma, tak byste nás tady nazývali, jako jste to měli v oblibě, novou totalitou, umlčujeme vás, tady se prostě manipuluje s interpelacemi. Zkuste si tohle přiznat a představit, jak by to vypadalo, kdyby se to stalo vám. Já si myslím, že na obou stranách by bylo vhodné, kdyby byla větší empatie. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobré odpoledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Já vás všechny zdravím a budeme pokračovat faktickými poznámkami. Jako další je v pořadí přihlášen pan předseda Fiala a já ho prosím, aby svoji interpelaci přednesl. Prosím, pane předsedo, vaše dvě minuty. Připraví se pan poslanec Králíček.

 

Poslanec Radim Fiala: Vážené poslankyně, vážení poslanci, jsem rád, že mě paní kolegyně Zajíčková předběhla, protože jsem vám chtěl říct, že u toho losování byli dva ověřovatelé. Dva ověřovatelé a prostě to, co se stalo, tak se nestalo úmyslně. Nebyl tam Tomio Okamura, pane kolego Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, který by ukradl vaši interpelaci, vytáhl ji z klobouku a řekl, tak to tedy rozhodně ne! Byli tam dva ověřovatelé, kteří dbali na to, aby to losování bylo uděláno tak, jak bylo. A i mně je líto, že se stalo, že se vaše interpelace prostě z toho ztratila. Byl to technický problém. Já jsem také mluvil se zaměstnanci Sněmovny a i já, mě by to také naštvalo, kdyby zrovna naše interpelace chyběla, a i já doufám, že se to už nebude opakovat u žádné politické strany ve Sněmovně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. To byla poslední faktická poznámka zatím. Vrátíme se k rozpravě. A nyní by podle pořadí měl vystoupit pan poslanec Schrek. Tak prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, mohu slíbit, že se pokusím nastolit už zase po té krátké přestřelce pracovní a klidné atmosféry.

Budu se ve svém příspěvku držet části programového prohlášení vlády, a to konkrétně kapitoly sociální politika a zaměstnanost. Jakkoliv mohu do jisté míry vnímat vládní programové prohlášení jako určitý marketingový plán, očekával bych, že bude přece jen vycházet z nějakého reálného stavu věci či situace, což minimálně v této části tento dokument už v jeho úvodní tezi nesplňuje svým tvrzením, a teď budu citovat: "Česká společnost čelí výraznému poklesu životní úrovně, který těžce dopadá na seniory, rodiny s dětmi a další zranitelné skupiny.". Toto je dle mého názoru zavádějící generalizace a nepravdivé zkreslování skutečnosti, což dokládá nejen běžný a každodenní obraz české společnosti, který podle mého názoru musíme všichni kolem sebe vidět, ale pominu-li i tento subjektivní pohled, tak především to nepotvrzují takzvaná tvrdá data, která uvádí ve své ročence Český statistický úřad. Ten za rok 2025 uvádí, a opět budu citovat: "hrubý domácí produkt vyjádřený ve standardech kupní síly je se svými 91 procenty průměru Evropské unie na úrovni Slovinska či Španělska a je nejvyšší ze zemí Visegrádské skupiny. Až za Českem následuje Polsko ze 79 procenty, Maďarsko se 77 a Slovensko se 75 procenty. Ze zemí, které vstoupily do Evropské unie od roku 2004 je Česko na sdíleném 3. místě se Slovinskem, před ním jsou pouze Kypr a Malta, a ze starých členských zemí je životní úroveň v Česku vyšší, než je v Portugalsku, v Řecku", a to jsou mimochodem země, do kterých každé léto směřují z letiště Václava Havla a z dalších českých letišť plná letadla turistů, včetně seniorů a rodin s dětmi na letní dovolenou.

Nechci se tady nějak dlouze ale přít o relativnosti vnímání životní úrovně. Pouze nemohu souhlasit s obecným tvrzením v tomto zásadním vládním dokumentu, že senioři a rodiny s dětmi dramaticky čelí poklesu životní úrovně. To prostě pravda není. Věnuji se sociální problematice řadu let a díky poměrně bohaté praxi jsem přesvědčen, že nijak netrpím syndromem růžových brýlí a nejsem zvyklý věci zlehčovat. A samozřejmě připouštím, že některé sociální skupiny mohou vnímat svou životní situaci jako nepříznivou, že v porovnání s okolím nemusí být se svou životní úrovní spokojeni a že v porovnání s okolím zkrátka mohou cítit, že jsou v nelehké situaci, že je pro ně nelehké v životě obstát, postarat se sami o sebe, své blízké a rodinu. Hodnotit to však takto zobecňujícím tvrzením, to v kontextu našeho robustního sociálně zdravotního systému považuji za politicky laciné, nekorektní a skutečnosti neodpovídající.

Předpokládám, že ta část programového prohlášení věnující se sociální politice je dílem současného ministra práce a sociálních věcí pana Aleše Juchelky. Doufal jsem, že by tady mohl být. Věřím, že mě třeba poslouchá někde v zákulisí. Kroky pana ministra samozřejmě velmi pozorně sleduji a musím říct, že mě zaujaly z jeho posledních vyjádření hned dva takové jeho highlighty.

Tím prvním je sociální smír. Já musím upřímně říct, že mě to těší, protože je to termín, který s oblibou sám užívám už řadu let a považuji ho vlastně za velmi potřebný nejen při plánování vize, kterou Česko v oblasti sociální politiky hodlá v budoucnu naplňovat. Je to zároveň termín, který lze prakticky využívat při každodenním naplňování jakékoliv sociální služby, kterou náš zákon 108/2006 zná. Sociální smír však už ze své podstaty musí být především vyvážený, nelze ho nikterak upřednostňovat jednostranně, uplatňovat k uspokojení nároku pouze určité sociální skupiny, anebo ho používat jako nástroje k upevňování politické moci. Sociální systém je velmi složitý a křehký organismus, který nezohledňuje pouze humanitní složky, jako jsou lidská práva, solidarita, láska k bližnímu, dobročinnost, ale samozřejmě také neméně důležité ekonomické aspekty, které musí vést k dlouhodobé udržitelnosti. A tu já ve výčtu uvedených priorit bohužel zcela postrádám.

V dokumentu prohlášení je uvedena řada opatření, která povedou nepochybně k vyšší nákladovosti a utrácení více peněz z veřejných rozpočtů. Tím nejdůležitějším z veřejných slibů je zastropování věku odchodu do důchodu v 65 letech, a to přesto, že se délka lidského života významně v posledních letech prodloužila, že si díky lékařské vědě dokážeme poradit s celou řadou dříve zdraví omezujících, ale také fatálních diagnóz. Víme, že celá česká populace stárne na úkor počtu osob aktivně činných a že výplata důchodů je z hlediska objemu veřejných financí tou nejvýznamnější složkou státního rozpočtu. Takový zásah se v našem důchodovém systému zcela nepochybně projeví v horizontu let příštích a přestože je zde zmiňován důraz na podporu zdrojů, není nikde důvěryhodně uvedeno, o jaké zdroje se jedná a jak budou tyto očekávané schodky pokryty. Logicky to musí směřovat k zadlužení budoucích generací dnešních mladých lidí, a to je v mém vidění v plném rozporu s tezí jakéhokoliv sociálního smíru, protože jedním z těch důležitých aspektů je samozřejmě smír mezigenerační.

Tím druhým highlightem je důraz na slovo spravedlivý. Spravedlivá sociální politika, spravedlivý valorizační rámec, spravedlivá valorizace příspěvku na péči, spravedlivé přidělování míst v domovech pro seniory. Já považuji takto formulovanou argumentaci za veřejnou fabulaci hraničící až s balamucením našich obyvatel, protože nic takového jako sociální spravedlnost v podstatě neexistuje, stejně jako celý náš svět, není spravedlivý. Sociální politika má být přiměřená, vyvážená, široce akceptovatelná, pokud možno předvídatelná a především dlouhodobě ekonomicky a personálně udržitelná. Neznám žádné měřítko spravedlivého důchodu, ani žádného spravedlivého příspěvku. Jakákoliv spravedlnost je v tomto případě relativizací něčeho, co má být primárně společensky a politicky dohodnutým kompromisem postaveným na potřebách, možnostech a pravidlech.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, sociální politiku nelze stavět na marketingových heslech, na dojmech, na líbivých slovech o spravedlnosti. Sociální politiku je nutné tvořit na základě skutečných dat, čísel, ověřených potřeb, a to vše s respektem ke všem generacím včetně té budoucí. V takovém případě jsem připraven ze své pozice místopředsedy výboru pro sociální politiku spolupracovat a plně se na takové práci podílet. Pokud je však záměr současné vlády dělat sociální politiku na dluh, kterým jednou budou zatíženy naše děti, na takovém plánu participovat odmítám. Skutečný sociální smír se opravdu nepozná podle toho, kolik toho dnes slíbíme, ale podle toho, co tu zítra zůstane. Pokud nebude tento princip naplňován, pak nejde o strategii postavené na solidaritě, ale o politickou krátkozrakost, jejímž důsledkem bude jednou naopak sociální lhostejnost a společenský egoismus.

Pojďme se namísto líbivých slov zamýšlet nad tím, jaké jsou skutečné potřeby naší země, nad vytvořením podmínek pro bydlení všech sociálních vrstev, nad přípravou na stárnutí, nad vyrovnáváním ekonomických důsledků stárnutí populace, nad motivačním systémem sociální pomoci bez paternalistických tendencí, nad zajištěním dostatku kvalifikovaných pracovníků v sociálních službách, nad službami, které nepovedou k trvalé uživatelské závislosti, nad efektivním propojením sociálně zdravotního prostředí, nad rizikem nadužívání systému sociální pomoci, nad regionálními nerovnostmi a v neposlední řadě nad tím, jak sladit současné podmínky pracovního trhu se zdravým fungováním rodiny. Nechovejme se populisticky, neslibujme nesplnitelné, nehrajme si na jednoduchá řešení složitých problémů. Sociální politika, pokud má skutečně plnit svou roli ve státě, má být odpovědná, předvídatelná a udržitelná. S jiným pojetím se ztotožnit opravdu nemohu.

Snažil jsem se, kolegyně a kolegové, být ve svém příspěvku věcný a vyslovit určité konkrétní pochybnosti, možná upozornit na některé věci, které nepovažuji za proveditelné, možná správné, možná rozumné. Na závěr si ale dovolím přece jen být trochu osobnější a tak jako správný nováček v této Sněmovně jsem se nechal trochu inspirovat zkušenějšími a vybral jsem si s dovolením paní ministryni financí, která tady v tuto chvíli není, paní Alenu Schillerovou. Možná mě to napadlo ve chvíli, kdy jsem při ustanovení Sněmovny měl tu čest sedět vedle ní, tamhle v první lavici.

A já musím říct, že téměř obdivně dokáže paní ministryně svým politickým konkurentům vymyslet skvělý příběh, příběh, který zní dostatečně skandálně pro média, zaplňuje novinové titulky, její kolegové nezůstávají na pochybách, že to tak opravdu je a poslušně donekonečna opakují její tezi, její příběh. A opravdu klobouk dolů, já to myslím upřímně. To je dobrá politická práce. A naposled to myslím byl ten příběh o Stanjurově letadle. Ten se mi opravdu moc líbil. A tak jsem si po včerejším projevu pana ministra Juchelky, pana ministra práce a sociálních věcí připravil podobný příběh. Není to Stanjurovo letadlo, je to Juchelkův automat. Kdyby tady pan ministr byl, tak ho ujistím, že v tom není nic zlého. To je takový automat na přání, ke kterému přijdete, když jste s něčím nespokojen, hodíte do něj pětikorunu a tam se ozve z takového malého reproduktoru: haló, tady ministr Juchelka. A vy své přání vyřknete a do rána se vám splní. Zkrátka se probudíte a najednou budete mladý, krásný, hubený, šťastný, zamilovaný, bohatý, slušný, prostě takový, jaký si přejete opravdu být. A bude to přesně tak, jak si to pan ministr představuje, protože to bude konečně to spravedlivé, když každý dostane to, po čem touží.

A já to nemyslím opravdu nijak zle. Já bych upřímně panu ministrovi přál, aby to takhle fungovalo a vlastně já bych to přál všem těm, kteří jsou s něčím nespokojeni. A možná bych i já sám přišel do toho automatu si potajmu zavolat, protože taky mám pár takových malých osobních bolístek, kdy si myslím, že ke mně svět není úplně spravedlivý. Akorát že takhle to, dámy a pánové, není a takhle náš svět nefunguje. Respektive může takový Juchelkův automat fungovat, akorát že pak nenarazí letadlo do zdi, ale narazí obrovský asteroid do naší planety a jak na potvoru se přesně trefí do místa, kde se nachází Česká republika. A bude rázem veta po snu pana premiéra, že se naše země stane nejlepším místem pro život na planetě. Naopak promění se to tu ve spálenou zemi, o které jsem v dalším příběhu z dílny hnutí ANO v posledních letech tolikrát slyšel. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Králíček. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Robert Králíček: Mně nedá, pane Schreku, prostřednictvím pana předsedajícího, nereagovat na váš posměšný a urážející projev - protože on mě vlastně přesvědčil o tom, že pan Juchelka to dělá dobře. Vy jste tady osočil nás, že opakujeme automaticky věci, které nám říká paní Schillerová, zesměšňujete historii pana Juchelky, víte, ale - měl byste si zamést před vlastním prahem. My tady v projevech slyšíme to samé, všichni opakujete urážlivá hesla na adresu našeho předsedy, na adresu nás. A je pravda, že možná mě mrzí, že tu nemůže vystoupit Martin Kukla, hejtman Vysočiny. Ono bychom se dozvěděli i něco o vaší historii, jak jste vedl úřad. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Schrek s faktickou poznámkou bude reagovat. Tak prosím vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuju za slovo, pane předsedající. To mě teda hrozně mrzí, prostřednictvím pana předsedajícího, pane kolego, poslanče, že neumíte vnímat věci s nadsázkou a s opravdu, řekl bych, lehkým humorem, a že jste takhle vztahovačný. Jestli jste takhle vztahovační všichni, pak se nedivím, že se tady odehrávají takové debaty, jaké jsme před chviličkou byli všichni svědky. Ale věcně k tomu, co jste řekl: pojďte, vstaňte a řekněte mi, co jsem jako hejtman v kraji Vysočina udělal špatně. Nevyhrožujte tady, prosím, prostřednictvím pana předsedajícího, jenom jakýmisi fabulacemi. Pojďte sem a řekněte mi, co jsem na Vysočině udělal špatně. Já si to moc rád poslechnu. Děkuju. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak očekávatelně pan Králíček s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Robert Králíček: Já jen krátce - myslím, kdo je tady vztahovačný, teď bylo vidět, pan Schrek se úplně lekl.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak tím jsme vyčerpali faktické poznámky a na řadě je paní poslankyně Němečková Crkvenjaš, která vystoupí jako řádně přihlášena. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, vážení členové vlády, moc vás tady sice není, ale děkuji za to, že aspoň někteří tady ještě sedí a poslouchají.

Já jsem sice měla připravené dlouhé vystoupení, nicméně pak jsem přemýšlela o tom, že v podstatě pro vyslovení nedůvěry vládě pro mě stačí jedna jediná věc, - a to je, že pan premiér opakovaně lhal jak nám, tak občanům. A to o tom, že vyřeší svůj střet zájmů a dodneška ho nevyřešil. A pokud vím, tak v procesu je jenom Agrofert - a ostatní firmy, jako Hartenberg nebo SynBiol vůbec nejsou v tom svěřeneckém fondu, respektive neuvažuje se, že by tam byly, takže to si myslím, že je jedna jediná věc, která stačí.

Nicméně dovolte mi věnovat se programovému prohlášení vlády v kapitole zdravotnictví. Tam musím říct, že naopak pro mě je to příjemné překvapení, protože spousta věcí, které tam jsou popsány, jsou věci, které jsem taky psala do programu ODS, a tím pádem budu velmi ráda, pokud se je podaří prosadit. Vy tady - zmíním několik z nich: je to posílení primární péče a dostupnost lékařské péče v regionech.

Za mě je velmi, velmi důležité, aby praktičtí lékaři dostali kompetence tak, aby byli schopni se starat o chronické pacienty, ulevilo se tím pádem ambulatním specialistům a mohli přijímat více akutních pacientů - tím pádem by se i zkrátily čekací lhůty u lékaře. Takže určitě tomu bodu fandím velmi.

Podpora prevence a hlavně zapojení zaměstnavatelů, to už jsme řešili v minulém období. Tam jsme bohužel narazili na to, že daňové odpočty by byly velmi složité a zatížily by náš rozpočet. Tím pádem pan ministr financí byl proti, takže jsem velmi zvědavá, zda pan ministr bude schopen vyjednat u paní ministryně Schillerové podporu tady v tomto bodě.

Domácí paliativní dlouhodobá péče. Tady už zaznělo opakovaně, že to jsou důležitá témata vzhledem ke stárnutí populace, protože ten demografický vývoj určitě není příznivý.

Pokud jde o elektronizaci zdravotnictví, tam už jsme udělali kus práce, nicméně stále ještě zůstává dlouhá cesta před námi a tady budu velmi sledovat, kdo vlastně zaplatí tu elektronizaci, zda ty výdaje ponese stát, anebo to zaplatí poskytovatelé zdravotní péče, protože jak se v současné době zdá, tak velká část těch nákladů padá právě na ně. A myslím si, že to není dobře.

Posílení role zdravotních pojišťoven, jejich větší odpovědnost a konkurence. Tady u toho bodu bych se zastavila, protože tady musím říct, že hned první věc, kterou pan ministr udělal, mě velmi zklamala, a to je, že podal poslanecký návrh, který 8 miliard z Všeobecné zdravotní pojišťovny přerozdělí do ostatních zdravotních pojišťoven. Myslím si, že je to velmi neprozíravý a nesystémový krok. Já chápu, že některé pojišťovny nejsou na tom nejlépe, nicméně ne všechny zaměstnanecké pojišťovny jsou na tom špatně a tím pádem bych se spíš zamyslela nad tím, jak jsou řízeny a zda neudělat některé další kroky, jako je třeba sloučení některých pojišťoven. Mimochodem už jsme schválili v minulém období zákon, který by to umožňoval. A pokud nechce rovnou začít tímto krokem, tak si myslím, že by stačilo dát předsunuté platby pojišťovnám, případně nějakou půjčku. Takže tady si myslím, že opravdu ukázal, že to, co je na tom papíře, co vypadá tak líbivě, tak ve skutečnosti hned tím prvním zákonem ukázal, že to nechce dodržovat a že to nakonec nebude všechno tak růžové.

Navíc ještě se vrátím k důvodové zprávě a tam je napsáno, že VZP v podstatě vydělala ty peníze na ukrajinských pojištěncích, které pojistila, a v té důvodové zprávě není napsáno, že to mohly dělat i ostatní pojišťovny, ale neměly tu odvahu, protože se čekalo, že se bude čerpat mnohem víc, než se ve skutečnosti čerpá. V podstatě trestáme VZP za to, že měla odvahu, že udělala ten krok a my teďka ty peníze vezmeme a převedeme je jinam. To znamená, že když někdo bude třeba investovat na burze a ve velmi rizikové investici získá peníze, tak přijde jeho soused, který neměl tu odvahu, a řekne, tak mi ty peníze dejte a někdo mu to nařídí. V podstatě si myslím, že to je to samé. Ukradli jsme někomu peníze, dali jsme je někomu, kdo si je vlastně nezaslouží, protože špatně hospodařil.

Takže vážené dámy a pánové, já nebudu už déle své vystoupení protahovat. Myslím si, že jsem připravená spolupracovat na krocích, které, které budou vést k naplnění programového prohlášení vlády v oblasti zdravotnictví. Já zdravotnictví považuji za apolitické téma, protože všechno, co tady uděláme, se projeví až v následujících letech, to znamená, že opravdu musíme dělat systémové kroky tak, abychom mohli potom dalšími vládami na sebe navazovat a aby ten zdravotní systém zůstal stabilní a nezhroutil se nám v průběhu let. Takže děkuji za pozornost a ještě jednou zopakuji, tahle vláda mou důvěru nedostane.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Olšáková.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji za slovo, pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení páni ministři, vážené kolegyně poslankyně a vážení kolegové poslanci, já bych se zde ráda na půdě Poslanecké sněmovny vyjádřila, proč nevyslovím důvěru vládě premiéra Andreje Babiše. Premiér se v klíčových chvílích neprojevil jako silný lídr. Pokud nemá problém s vystupováním poslance Filipa Turka a hlavně s výroky předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury, které zazněly v jeho novoročním projevu a které jdou proti základním demokratickým hodnotám, tak tím premiér vysílá nebezpečný signál, že překračování hranic je tolerovatelné a že je akceptovatelné.

Tento problém se ještě prohlubuje ve chvíli, kdy jsou bez jasné reakce premiéra přecházeny i výroky předsedy poslaneckého klubu SPD Radima Fialy, které popírají závěry českých bezpečnostních složek o ruském podílu na výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Popírání prokázaného útoku cizího státu na území České republiky není jen otázka svobody slova, ale je to oslabování státu a jeho bezpečnosti.

Moje nedůvěra vůči vládě však ale nevychází pouze z postoje premiéra k výrokům některých, abych byla spravedlivá, poslanců SPD a Motoristů. Stejně tak vážným důvodem je pro mě i nerespekt k legislativnímu procesu a principům právního státu, který předvádí současná vláda. Já jsem si z programového prohlášení vybrala jeden bod, a tím je závazek vlády, která říká, že připraví nový stavební zákon, který má přinést zjednodušení a zrychlení územního plánování i povolovacích řízení. Ve skutečnosti se podle mého názoru nejedná o novelu zákona, ale o reformu stavebního řízení, která byla předložena do Sněmovny bez konkrétních čísel, bez výpočtu dopadu a bez vyhodnocení nákladů, takže se o ní vlastně fakticky rozhoduje naslepo.

A stále častěji se ve veřejnosti objevuje taky otázka, kdo je autorem navrženého znění, kdo zmíněný dokument připravoval a komu má ve finále sloužit. Trochu poznámka z praxe. Již dnes ze 70 procent činnost stavebních úřadů financují obce. Takže kde vznikne slibovaná úspora a zjednodušení úplně není jasné. A z návrhu, který je předložen, taky není jasné, jak bude hustá síť stavebních úřadů v rámci České republiky, jestli jich bude 205, 300, 400.

Při této příležitosti ale také musím připomenout, že funkční digitální stavební řízení bude až v roce 2030 a že je také nutné dostatečné personální zajištění, protože bez toho žádné zrychlení, zjednodušení a zlevnění nebude, zvláště když ten návrh zákona zásadně nemění zákonné lhůty.

A to vše se, prosím, vlastně teď odehrává v době, kdy nový stavební zákon není v platnosti ani dva roky, kdy nebyl vyhodnocen jeho dopad a kdy na současné podobě byla shoda i s Hnutím ANO, které pro tento návrh zákona nebo pro stavební zákon, který platí, tady v této Sněmovně hlasovalo a na jehož vlastně přípravě i finální podobě se podílela i bývalá předsedkyně výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Klára Dostálová.

Dnes je vládou schválen dokument, který neprošel meziresortním připomínkovým řízením, není to řízení, které by mělo ten proces zdržovat, je to řízení, kde by se měla většina odborníků k němu vyjádřit kvůli odstranění nedostatků, je předložen bez projednání s odbory, s obcemi, s územím a také s dalšími resorty. A jak už jsem říkala, bez výpočtu dopadu nákladů.

O ambici schválit tuto normu během šesti měsíců se vyjadřovat nebudu nebo nebudu ji komentovat.

Takto časté, nepřipravené a neodůvodněné zásahy do klíčové legislativy rozkládají právní jistotu, podkopávají důvěru ve stát, v jeho instituce a odporují principům demokratického právního státu. (Poslankyně se odmlčela.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, rozumím, paní kolegyně. Poprosím poslankyně a poslance, aby se ztišili, pokud je to možné, aby mohla paní kolegyně poslankyně v klidu pokračovat. Děkuju.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Chci připomenout, že to budou opět pracovníci stavebních úřadů, na které dopadne tíha tohoto lehkovážného rozhodnutí. Úředníci ale nejsou položky systému, jsou to také občané, lidé.

Nejde přitom jen o stavební zákon. Stejně alibistický a nekoncepční přístup vláda uplatňuje i v oblasti bydlení. Místo aby řešila narůstající bytovou nouzi a předcházela jejímu dalšímu prohlubování, osekává zákon o podpoře v bydlení, odkládá jeho účinnost, a to i přesto, že tento zákon vznikl na základě zkušeností z více než 70 funkčních projektů, které byly úspěšné a které byly realizovány napříč Českou republikou.

Zároveň je nutné otevřeně říci, že stavební zákon dostupné bydlení nepřinese, stejně jako ho nepřinese ani nově navržený veřejný zájem. Ve skutečnosti totiž ve veřejném zájmu nebude stavět stát, ale developeři, jejichž motivací primárně není řešení bytové nouze. To je věcí a úlohou státu.

A tak namísto věcné debaty o parametrech zákona o podpoře bydlení, což by bylo úplně legitimní, slyšíme hlasy, že by bylo nejlépe tento zákon úplně zrušit. A stejně lehkovážně, jako se fakticky zruší stávající stavební zákon, který bude nahrazen zcela jiným novým dosud neexistujícím systémem.

Já tento přístup vnímám jako rezignaci státu na ochranu lidí ohrožených bytovou nouzí, chaotické a nekoncepční rozhodování v tvorbě zákonů a jako další přenášení odpovědnosti na obce, které se fakticky dnes potýkají s tíhou nedostatku dostupného bydlení bez odpovídajících nástrojů a řekněme si taky bez dostatečné finanční podpory. Je nutné říci, že toto nepovažuji za selhání jednotlivců, ale jde o systémový problém vládnutí. Oblast bydlení i stavebního práva spadá do gesce Ministerstva pro místní rozvoj, které je řízeno hnutím ANO. Pokud vláda v tak zásadních otázkách jedná bez dat, chaoticky, bez respektu k obcím, bez respektu k zaměstnancům, bez ochrany lidí v bytové nouzi, vlastně v neprospěch této země, nejde už jen o odborné pochybení, ale o selhání politického vedení státu. Premiér, který není schopen sjednat pořádek ve vlastní vládě, nést odpovědnost za klíčové resorty a dát jasný směr, oslabuje instituce, které mají demokracii chránit.

A právě v takovýchto chvílích nelze mlčet ani se vymlouvat na jednotlivé ministry či koaliční kompromisy. Historie a politická teorie nás učí, že demokracie se nerozpadá najednou, ale skrze slabé instituce, protože právě slabé instituce dovolí, aby zemi ovládli lidé, kteří nemají charakterové ani hodnotové dispozice k výkonu moci, jejichž chování odporuje právu, slušnosti, demokratickým principům a ústavnímu pořádku. Premiér je přitom první a klíčovou institucí v řadě. Právě on má mít vládu pod kontrolou, má nastavovat hranice přijatelného chování a má veřejnosti jasně sdělovat, že stát stojí na hodnotách, které chrání demokracii, právní stát, lidskou důstojnost a menšiny. A pokud v těchto momentech premiér nekoná, nekomentuje, nereaguje a nedává občanům jasný signál, selhává ve své institucionální roli. A v takové situaci musí zafungovat Parlament jako pojistka demokracie. Pokud premiér není ochoten chránit základní hodnoty demokratického státu, je na místě, aby Poslanecká sněmovna reagovala a nevyslovila důvěru vládě, vedené slabým premiérem, vládě, která toleruje normalizaci extremistických a protiústavních postojů. Nevyslovení důvěry není útokem na stabilitu, ale je jejím posledním nástrojem. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak to byla paní poslankyně Olšáková. A nyní pozvu k řečnickému pultíku paní poslankyni Nedomovou a poprosím ji o její projev. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Anežka Nedomová: Vážení kolegové, vážené kolegyně, vážená vládo, vážený pane předsedo, důvod, proč nemohu vyjádřit důvěru této vládě, bych chtěla ilustrovat na konkrétní osobní zkušenosti. Není z učebnice mezinárodních vztahů ani z bruselských kanceláří, je z jednání s představitelem jednoho z našich nejbližších evropských spojenců, kterého jsem se nedávno zúčastnila a které mi znovu připomnělo, jak snadno se u nás teď momentálně mluví o Evropě bez Evropy.

Jednání začalo otevřeně, lidsky a bez frází. Mluvili jsme na rovinu a právě tehdy se ukázalo, jak velký rozdíl je mezi kritikou a skutečnou politikou. Dokonce tam z vaší vládní koalice byl přítomen jediný zástupce. A když přišla řeč na zahraniční politiku České republiky, na Ukrajinu, na emisní povolenky, na migrační pakt, úsměv tohoto představitele začal pomalu mizet z obličeje. Z české strany zaznívalo totiž opakovaně jedno a totéž - odmítáme, nechceme a nebudeme.

Migrační pakt byl hodnocen velmi jasně. Ne jako trest pro Českou republiku, ne jako diktát, ale jako nutná dohoda, aby vůbec mohla fungovat kontrola vnitřních hranic Evropské unie. Protože buď máme společná pravidla, nebo nemáme žádný Schengen. Nic mezitím neexistuje. Migrace totiž není ideologická otázka, migrace je realita. Byla tady, je tady a bude tady. Demografický vývoj v Evropě, klimatická změna, která mění celé regiony v neobyvatelné oblasti, diktátorské režimy, chudoba a konflikty - to všechno jsou faktory, které lidi ženou k pohybu. A je na nás, jestli budeme tuto realitu řídit, nebo před ní zavírat oči.

No, a Ukrajina? Podpora musí pokračovat. A zaznělo něco, na co bychom měli být hrdí. Česká republika totiž odvedla excelentní práci při přijetí uprchlíků. A připomeňme si jednu věc. Přibližně 70 procent ukrajinských uprchlíků u nás pracuje, odvádí daně a je součástí společnosti. To není selhání systému, to je důkaz, že solidarita a pragmatismus mohou fungovat společně.

Migrační pakt zároveň posiluje boj s nelegální migrací tam, kde má smysl - proti pašerákům, kteří na lidském neštěstí vydělávají, proti nefunkčním návratům a proti chaosu na vnějších hranicích. Zavádí povinné bezpečnostní a zdravotní kontroly, azylová řízení přímo na vnějších hranicích Evropské unie a flexibilní solidaritu. Státy si mohou vybrat, zda pomohou finančně, materiálně nebo jinak. Povinné relokace neexistují ani v krizové situaci. Tento výklad potvrdila i Evropská komise.

Moc mě samozřejmě potěšilo, že tady pan premiér při ranních interpelacích vyzdvihl vzdělané mladé Pirátky. Tak my vás, pane premiére, všichni společně jako mladé starostky a mladé Pirátky rády pozveme na schůzku, kde vám vysvětlíme, proč je migrační pakt pro Českou republiku důležitý.

A teď se ptám znovu, jak chceme v Evropě něco ovlivňovat, když se jednání účastníme jen napůl nebo vůbec? Jak chceme měnit evropská pravidla, když je doma prezentujeme jen jako strašáka? Jak chceme respekt, když místo spolupráce volíme permanentní odpor?

Evropské předpisy nevznikají ve vzduchoprázdnu, vznikají u stolu, kde buď sedíme, nebo nesedíme. A pokud u těch stolů nejsme, anebo tam jen trucujeme, nemůžeme se divit výsledku. Evropa nám nic nepřikazuje. Evropa je prostor, kde se buď domlouváme, nebo se izolujeme. A izolace nikdy nebyla a nebude zahraniční politikou.

Takže tento projev není jen o migračním paktu. Je o tom, že spolupráce není slabost, je nutnost. A pokud chceme, aby Česká republika byla slyšet, musíme přestat mluvit o Evropě a začít mluvit s Evropou. Děkuji vám. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Já děkuji paní poslankyni Nedomové a dalším řečníkem je pan poslanec Libor Hoppe.

 

Poslanec Libor Hoppe: Tak dobré krásné odpoledne. Mnozí už jste po obědě, někteří ne, ale já budu celkem stručný.

Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, už tu zaznělo mnoho. Přesto se chci vrátit k věci, která už byla zmíněna, ale podle mě je natolik důležitá, že má zaznít znovu.

Žádost vlády o důvěru není pouhá formalita, ale je to zásadní rozhodnutí, možná dnes důležitější než kdy dřív. Česká republika i celá Evropa prochází složitou dobou plnou zkoušek. Právě proto musíme být schopni našim spojencům a partnerům jasně ukázat, že stojíme společně na stejné straně. Místo toho ale od koaličních poslanců posloucháme, že je naše země v rozpadu, že se musíme zadlužovat a že na tom zkrátka nejsme dobře. To není pravda. Česká republika v poslední době rostla v dopravní infrastruktuře, rostla v ekonomice, posílila se i v mezinárodním kontextu.

Programové prohlášení vlády ovšem působí, jako by se kolem našich hranic vůbec nic nedělo. Nikde v něm nenajdeme jasnou zmínku, že Česká republika stojí na straně Ukrajiny v boji proti Rusku, které je agresorem. Očekával bych, že tento zásadní bod zahraniční politiky v dokumentu bude. Jenže Andrej Babiš ho tam dát nemohl, protože by mu ho jeho koaliční partneři nedovolili. Já nechci, aby se česká zahraniční politika řídila tím, co koaliční partneři této vládě dovolí, nebo nedovolí. A pokud jde o vztah České republiky k vnitřní politice, programové prohlášení vlády připomíná tak trošku dopis Ježíškovi - každý si tam napsal, co by chtěl - vyšší platy, nižší daně, podporu podnikatelů, pravidelnou valorizací platů a další věci, ve kterých mohl pokračovat. Jenže dohromady to není ani realizovatelné, ani ufinancovatelné. A hlavně, kde na to vezmeme, se nedozvíme.

Co z toho plyne? Některé sliby se nesplní, na jiné zapomeneme a ty, které splní, to zaplatí naše budoucí generace. Vláda Andreje Babiše upřednostňuje osobní zájmy a výhody na úkor prospěchu naší společnosti a celé republiky.

Děkuji za důvěru, kterou si vláda ode mě nezaslouží. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Hoppemu. A nyní je zde prostor pro pana poslance Jiřího Vojáčka.

 

Poslanec Jiří Vojáček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážená paní ministryně, dovolte, abych krátce pohovořil na téma důvěra vládě.

Chtěl bych svůj projev rozdělit do takových třech podkapitol. A první bych chtěl hovořit o vzniku vlády.

Měl jsem opravdu upřímnou radost, když nynější pan premiér v předvánočním čase vystoupil a sdělil národu, že hodlá vyřešit svůj střet zájmů, ostatně jak sliboval svým voličům a nám všem i v předvolebním čase. Nyní jsme však svědky toho, že řadu těch věcí, které byly v tom předvánočním projevu, tuším, na Twitteru nebo na Instagramu, nedodrží. Nedodrží jednak ten termín, nevloží do svěřenských fondů svůj veškerý majetek, a nedodrží pravděpodobně ani parametry toho svěřenského fondu.

Může se stát, že tím poškodí nejenom dobré jméno své a své vlády, ale že tím poškodí Českou republiku jako celek, poněvadž orgány Evropské unie většinou tyhlety věci docela bedlivě sledují. A když se mohlo stát v Maďarsku, že je mu omezen přístup k fondům Evropské unie a k financování z Evropské unie, tak je docela možné, že i naši zemi tímto způsobem poškodí. Já bych si moc přál, aby se to nestalo, ale možná se to bohužel stane.

Potom k vlastnímu programovému prohlášení. Je v něm hodně dobrého a hodně věcí, které umožňují naší zemi řekněme nějakou kontinuitu, protože kontinuita je vždycky zásadní a důležitá pro to, aby některé dlouhodobé koncepty mohly pokračovat a aby byly úspěšné. Ale v několika málo oblastech mám výhrady tak zásadní, že této vládě nebudu moci vyjádřit důvěru.

Ta první oblast je oblast bezpečnostní, protože poměrně nedaleko od našich hranic je regulérní válka s tím, že agresorem v té válce je Ruská federace. A tento fakt v programovém prohlášení není nijak reflektován.

Druhá oblast, která mi chybí v programovém prohlášení, je, řekněme, dobrý popis současné situace a orientace na budoucnost, zejména v ekologické oblasti, protože je tam sice mnohokrát zmíněno, jak bude vláda rozdávat, v kolika různých oblastech, je tam také zmíněno, že hodlá zásadním způsobem změnit parametry důchodového systému, a to všechno bude mít významný dopad na budoucí rozpočty naší země. Ovšem řešení toho, jak tyto propady a deficity vyrovnat v programovém prohlášení, buď není zmíněn, anebo je zmíněn tak, že je to zcela nevěrohodné. Mám na mysli zejména slib, že se bude snažit budoucí vláda o omezení šedé ekonomiky. Všichni odborníci a nezávislí ekonomové nebo jejich převážná, relevantní část hovoří o tom, že takto lze získat, řekněme, nějaké desítky miliard, nikoliv však stovky, které je vláda připravena utratit. Přitom současně vláda slibuje vyrovnané rozpočty, což je zásadním způsobem protimluv a znevěrohodňuje to programové prohlášení.

V třetí části bych chtěl se věnovat vzdělání. A protože celý život na tomhletom poli ořu, a jsem tedy pedagog, a musím říci, že se mi moc líbilo vystoupení pana ministra Plagy prostřednictvím předsedajícího, protože slibuje, že naváže na práci právě svých minulých předchůdců, že slibuje, že bude pokračovat ve Strategii 2030, což je důležité, protože slibuje, že bude pokračovat v inkluzi, byť chce změnit některé její parametry, což si myslím, že dává jako dobrou racionalitu, protože po nějaké době, když probíhá nějaký koncept anebo nějaké změny, tak jako má smysl se ptát, kde to je racionální a kde třeba některé věci změnit a v čem naopak pokračovat. Nicméně i v téhleté kapitole musím říct, že mi některé věci zásadním způsobem chybí. Za prvé mi chybí koncepce toho, jak budou probíhat revize rámcových vzdělávacích programů, protože už jsem i od pana ministra Plagy slyšel, že ve stávající revizi chce udělat nějakou změnu. Za druhé, jak budou ty revize pokračovat, zejména na středních školách, a s tím související, jestli bude probíhat nebo ne tak dlouho připravovaná, tak dlouho chystaná reforma oborové soustavy středních škol.

No a nakonec mě v téhleté kapitole o vzdělávání zásadním způsobem chybí reakce na nějakou nejbližší výzvu, s kterou se budeme muset jako Česká republika vyrovnat, protože síť škol a školských zařízení v České republice je momentálně velice problematicky strukturovaná. Máme strašně moc základních škol, a to extrémně malých základních škol, a to je velký úkol pro budoucí vládu, zejména pak s ohledem na to, že natalita v posledních letech zásadním způsobem padá. Určitě to není způsobeno, že by se to dalo kauzálně spojit s tím, že špatně funguje, řekněme, stavební zákon, což je realita a je to pravda, ale kauzálně to takhle spojovat, jak to tady udělal pan premiér Babiš před chvílí nebo včera, tak to určitě takto není možné vykládat. A přitom je to úplně zásadní výzva. A to je právě to, co mi na programovém prohlášení tak zásadně vadí - jsou tam moc málo nebo nedostatečně reflektované budoucí výzvy, které stojí před naší zemí.

Takže dovolte mi ohlásit, že tahle vláda moji důvěru nedostane, nicméně jsem připraven na konstruktivních věcech s budoucí vládou jednat a na tu spolupráci se i těším, protože na druhou stranu jsem realista a vím, že současná vláda má dostatečnou politickou podporu, aby důvěru získala, byť ne moji. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji poslanci Jiřímu Vojáčkovi a nyní předávám slovo poslanci Janu Lipavskému.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážené členky, vážení členové vlády, my dneska jednáme o vyslovení důvěry vládě, která byla jmenována 15. prosince 2025 panem prezidentem Petrem Pavlem. Je to tedy vláda, která respektuje výsledky voleb do Poslanecké sněmovny 3. a 4. října a respektuje je z logiky věci i politicky a myslím si, že to je v pořádku. Takže na základě § 68 třetího odstavce české ústavy zde projednáváme tento bod.

Zároveň jsme v situaci, kdy vláda Andreje Babiše a Tomia Okamury je ve funkci již 31 dnů, nicméně já nemám projev postavený tím způsobem, že bych se věnoval tomu, co všechno tato vláda za 31 dnů, vláda tedy žádající o důvěru, již stihla nebo nestihla, byť kauz a přešlapů je za tu dobu i dobu, kdy nastupovala, poměrně dost. A nebudu to dělat z toho důvodu, že se tedy bohužel domnívám, že jsem přesvědčen, že to hlavní teprve přijde, a bohužel říkám, protože si myslím, že to, co tato vláda, pokud získá důvěru, prosadí a zavede, tak rozhodně nebude ve prospěch této země a jejích občanů. A dovolte mi to trochu vysvětlit.

Vláda, která žádá o důvěru, je postavena na politickém slepenci neuvěřitelných šesti politických uskupení. Nám jste se dříve v opozici smáli, že jsme pětikoalice, ale my jsme vládli dobře, vládli jsme stabilně. A já se tedy obávám, že šestikoalice, která zde nyní nastoupila a získá pravděpodobně dnes nebo zítra důvěru, spíše chystá pro tuto zemi antickou tragédii. Kdo nám tedy vládne? Vládne nám Andrej Babiš z ANO 2001, to se dříve nazývalo Akce nespokojených občanů - já bych to spíš dneska nazval Akce spokojeného občana; vládne nám Tomio Okamura z SPD, Svoboda a přímá demokracie; Filip Turek a Petr Macinka, Motoristé, Motoristé sobě; PRO, Právo Respekt Odbornost, to je Jindřich Rajchl; vládnou nám Svobodní, Libor Vondráček, Strana svobodných občanů; a Trikolóra hnutí občanů, paní poslankyně Zuzana Majerová. Někteří z nich sedí ve vládních lavicích, mají jmenovací dekret od prezidenta republiky, někteří ne, někteří mají jinou politickou funkci - to je zcela legitimní, ale já mám potřebu to zde zmínit a popsat, protože těchto šest politických stran a subjektů a jejich hlavní představitelé jsou síla, která formuje sněmovní stoosmičku. To je ta síla, která dodala hlasy k tomu, aby se třeba Tomio Okamura stal třetím nejvyšším ústavním činitelem, předsedou Poslanecké sněmovny. A já samozřejmě nemám žádné pochybnosti o tom, jak dopadne hlasování o důvěře vlády, už se k němu blížíme, že tedy tato vláda získá důvěru. A bude to tato stoosmička, bude to těchto šest politických stran a hnutí, které ponesou odpovědnost za budoucnost a vývoj České republiky. A možná si společně se mnou kladete otázku, co tedy tento nesourodý slepenec - na jedné straně etatistů, na druhé straně libertariánů, populistů, extremistů - co je spojuje. Já jsem se nad tím také dlouze zamýšlel, ale tedy opravdu nedošel jsem k jiné odpovědi, než že je to touha po moci. A proto jim taky politicky nezbývá, než se vymezit vůči vládě předchozí, než se vymezit vůči všemu, co udělala minulá vláda, naše vláda, vláda Petra Fialy.

A proto můžeme slyšet: Antifiala, AntiStanjura a tak podobně. Neustálé a nekonečné lži o tom, v jak špatném stavu naše země je nebo byla. Musím uznat, že vytrvalost, se kterou Andrej Babiš a Tomio Okamura polévali naši vládu nekonečnými kyblíky špíny, je skutečně obdivuhodná. A jestli něčeho tedy Andrej Babiš s Tomiem Okamurou dosáhli, tak to bylo neuvěřitelné snížení politické kultury v této zemi, aby vzápětí poté, co Andrej Babiš vyhraje volby, je jmenován premiérem na Pražském hradě, mluvil o tom, že z Česka udělá nejlepší místo pro život na planetě.

A mnozí se tomu smáli a já jsem se tomu tehdy nesmál, protože já si myslím, že to je správná ambice. Já si myslím, že je správné usilovat o to, aby Česko patřilo k těm nejvyspělejším zemím na světě s vysokou mírou životního standardu, sociální péče, kvalitního zdravotnictví, kvalitního školství, abychom byli země, která stojí na špičkovém výzkumu, na špičkových inovacích, abychom měli průmysl skutečně s vysokou přidanou hodnotou. O to je potom samozřejmě na zbytku globálního trhu zájem. My víme, že 80 procent hodnoty našeho hrubého domácího produktu jde na export, abychom tedy byli země, která je globálně konkurenceschopná a především také bezpečná, a to nejenom z hlediska vnitřní bezpečnosti, ale i geopoliticky odstíněná od hrozeb, které přichází z Ruska, z Číny, z Íránu, ze Severní Koreji nebo z oblasti Blízkého východu.

Ale to, že Česko bude úspěšná a prosperující země, nebude zásluha Andreje Babiše ani Tomia Okamury, ani jejich vlády, ale bude to zásluha lidí, kteří v té zemi žijí, všech nás tady 11 milionů, kteří tady žijeme a poctivě pracujeme a podílíme se na fungování této země, takže kdybych to měl nějak shrnout, tak to bude zásluha českého národa. A to je něco, co ale vůbec jako nedochází myšlenkově tomu, jak je vláda Andreje Babiše a Tomia Okamury postavená, ani její program. Přichází vláda regulací, dotací, vláda zaklekávání. Já bych to nazval takové normalizační zahnívání. Nebude to vláda, která bude podporovat lidskou svobodu, kreativitu, ani podnikavost. Já, když jsem tady poslouchal některé ministry, tak jsem se úplně vrátil o 40 let zpátky, já jsem tedy nebyl na světě, ale znám to z různých záznamů ze studia české historie.

Ty představy o řízení ekonomiky a národního hospodářství prostě skutečně patří do těch sedmdesátých let minulého století, kdy se všechno plánovalo, dotovalo, řídilo se to z Prahy z ústředního výboru Komunistické strany Československa. A tohle retro mě ve skutečnosti děsí.

No, a protože Andrej Babiš a Tomio Okamura poslední čtyři roky skutečně věnovali neskutečné množství energie těm kyblíkům špíny, kterými polévali vládu Petra Fialy, naši vládu a zároveň teďka si připisují všechny zásluhy vlastně celé společnosti, tak já považuji za velmi důležité znovu popsat, v jakém stavu Andrej Babiš a Tomio Okamura dostávají od minulé vlády tuto zemi. Je to skutečně důležité, Andrej Babiš sám tady v úvodním projevu vyjmenoval celou řadu čísel a statistik a říkal, že by chtěl, aby i nastupující premiéři takto dokládali výsledky své práce.

A já si myslím, že je opravdu důležité, abych mluvil o tom, že předáváme zemi, která má míru schodku veřejných financí okolo dvou procent HDP, předáváme uzdravující se veřejné finance a my, když jsme před čtyřmi lety přebírali jako vláda schodek veřejných financí, tak ten byl pět procent. A jenom pro porovnání, když se podíváme k velké inspiraci vaší vlády na Slovensko a do Maďarska, kam tak obdivuhodně vzhlížíte a jezdíte se tam učit, jak dělat ekonomiku, jak řídit stát, tak tam dneska mají míru zadlužení pět procent a zatímco Česká republika má vůči celému HDP dluh 44 procent, tak na Slovensku je to 60 a v Maďarsku dokonce 75. HDP České republiky roste. Pro letošní rok je odhad hrubého domácího produktu od České národní banky někde v rozmezí 2,3 až 2,8 procenta, takže dostáváte darem nastartovanou ekonomiku.

A když se podíváte ke svým učitelům na Slovensko a do Maďarska, tak to se potácí okolo jednoho procenta. To rozhodně není něco, co by nás mělo inspirovat. Samozřejmě díky tomu Česko má výborné ratingy u mezinárodních agentur Moody's, známky AA1, AA2 a AA3. Velmi nízké kreditní riziko. Vaše inspirace takto nízké kreditní riziko rozhodně nemá. Takže nerozumím tomu, proč to pro nás má představovat nějakou inspiraci.

Další dar, který jste dostali od Petra Fialy a jeho vlády, je vyvedení České republiky z energetické nezávislosti na Rusku, v ropě, v plynu, v jádru, a to všechno jsme zvládli udělat v době, kdy tato země procházela společně se zbytkem Evropy energetickou krizí, protože Vladimír Putin díky svému imperiálnímu projektu zahájil válku proti Ukrajině a chtěl oslabit evropskou podporu. Zavřel kohoutky, přestal dodávat plyn. Energetický trh se proměnil. TAL-PLUS - terminály, nové kontrakty na dodávky jaderného paliva, zvýšení zásob, to všechno zde zanecháváme.

Průměrná mzda téměř 50 000 korun, 49 402 ká čé. Za naší vlády vzrostly mzdy o více než 10 000 korun měsíčně, dnes reálné příjmy opět rostou. Česko má druhou nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Postavili jsme 222 kilometrů nových dálnic, dalších 273 kilometrů dálnic a silnic I. třídy dostáváte ve fázi přípravy nebo rozestavěných. Kdybych to měl porovnat s tím, co jsme dostali po první vládě Andreje Babiše, tak za těch se postavilo 105 kilometrů. Takže dostáváte rozjetou stavební mašinu na infrastrukturu, a to nemluvím o infrastrukturních projektech ohledně železnic. Kdybych to měl konkretizovat, taky se opravovaly vlakové stanice v Plzni, v Budějovicích, v Berouně, ve Světlé, ve Vsetíně, staví se železnice na Letiště Václava Havla, modernizace trať Brno- Přerov, aby se tam dalo jezdit 200 kilometrů za hodinu, a to už jsou ty vysokorychlostní tratě. Spuštění ETCS, spolehlivost přes 99 procent, zvýšení zabezpečení na železnicích, takže vlaky jezdí bezpečněji, bezbariérové přístupy a lávky třeba v České Třebové. Spousta věcí se povedla i v dalších oblastech. Mluvím o tom z toho důvodu, že naše vláda, byť ve velmi těžké době, zvládla investovat do toho, co je důležité a co nám přinese v budoucnosti prosperitu, ať už infrastruktura, anebo bezpečnost. Kdybychom se na to měli podívat v sumě, tak za vlády Andreje Babiše, já si vzpomínám, seděl jsem tady ve Sněmovně, Andrej Babiš tady neustále chodil a ukazoval ten investiční plán a mluvil o tom, jak bude investovat a dělat projekty, tak celkově se proinvestovalo 170 miliard korun a za vlády Petra Fialy, a nemyslím si, že Petr Fiala trávil čas, aby tady chodil s nějakým plánem, on to totiž realizoval, se prostě proinvestovalo čtvrt bilionu, 250 miliard korun. Nejvíc v historii Česka.

Paní ministryně financí tráví hodně času tím, že mluví o Stanjurově letadle, ale to žádné Stanjurovo letadlo nebylo. Vy jste vyplnili tři měsíce veřejného prostoru debaty tím, že vláda v demisi, vláda, která nemá většinu v parlamentu, vláda, která je na odchodu, má předložit nové Poslanecké sněmovně rozpočet, tak, abyste potom v momentě, kdy ten rozpočet sem přišel, zcela správně, dospěli k závěru, že s tímto rozpočtem pracovat nechcete a nyní pracujete na novém rozpočtu. Je to zcela legitimní postup, je to postup, který udělala naše vláda a bohužel tím, že máme rozhozený volební a rozpočtový cyklus, takto v případě, že se prostě promění politické síly, ani jinak úplně nejde. Ale naše vláda zarazila jiné skutečné letadlo, ne to letadlo, kde se jako hádáme o to, jakým způsobem funguje cash flow ve státu, anebo jestli přišly nebo nepřišly peníze z Evropské unie. A to bylo letadlo důchodového systému, které skutečně mířilo svým čumákem k zemi a hrozil opravdu bolestivý náraz a my jsme ho vyřešili, vy jste nám v tom bránili, obstruovali jste, zablokovali jste Sněmovnu. Jednání této Sněmovny bylo téměř k neudržení. My jsme to zvládli.

Vy dnes přicházíte s návrhem na reformu nebo proměnu jednacího řádu. My konstruktivně říkáme ano, takto nemá fungovat Parlament, my to s vámi klidně změníme. Vy jste snížili politickou kulturu, dneska to chcete napravovat. Budiž. Nemáme s tím problém

Ale zpátky k té důchodové reformě, protože to je velký úspěch...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pane poslanče, já se omlouvám, musím vaše vystoupení přerušit z důvodu projednávání bodu 68, což jsou Ústní interpelace. Přerušuji tedy tento bod, ve kterém budeme pokračovat po Ústních interpelacích, což by mělo být v 18.00 hodin, a předávám řízení schůze panu předsedovi.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, přeji dobrý den. Dalším bodem našeho pořadu jsou

Aktualizováno 16. 1. 2026 v 12:51.