Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.20 hodin)
(pokračuje Karel Haas)
Odhlédnu teď od politické rétoriky, házení takové té politické špíny o proukrajinské nebo ukrajinské vládě Petra Fialy a podobně. Je to sice odporné, ale beru to za politickou rétoriku. Ale to, když se Tomio Okamura staví opravdu proti oběti a v tom, kdo je oběť a kdo je agresor v té útočné, agresivní, imperialistické válce - nebo imperiální, protože je jedno, jaký státní útvar na území současné Ruské federace existoval, to impérium, ty imperiální choutky jsou tam od doby Ivana Hrozného, možná ještě o něco déle, měnila se jenom vnější slupka, vnější skořápka - tak přece každý soudný člověk na celém světě ví, kdo v té agresivní útočné válce proti jiné zemi je obětí a kdo je agresor. Kdo by to měl cítit víc než země, kterou zradili demokratičtí spojenci v roce 1938? Naše bezpečnost závisí na tom, že bude mezinárodní právní řád dodržován. Já už jsem to zmiňoval v jednom z těch svých důvodů. My sami se izolovaně nejsme schopni ubránit, tak musíme ctít a respektovat a všemi silami bránit mezinárodní právní řád, a zásadou mezinárodního práva je neporušování hranic jiných států silou.
Proč jsem zmínil, že tento poslední důvod je pro mě osobní? Já jsem na Ukrajině byl před půl rokem, v dubnu tohoto roku, v době poslaneckého týdne. Já jsem tam nebyl s žádnou delegací. Mám spoustu kamarádů mezi neziskovým sektorem a mezi skauty, takže s jedním kolegou, kamarádem, skautem od nás z našeho regionu, jsme vzali bágly hned ten první den z devíti dnů poslaneckého týdne, v Pardubicích jsme skočili do vlaku a jeli jsme za skautskými a neziskovými sociálními organizacemi na Ukrajinu. Projeli jsme samozřejmě přes Lvov, přes vstupní bránu u tamních skautů, dojeli jsme do Dnipra, zaokrouhluju 90 až 100 kilometrů od fronty - Dnipro je až na východě Ukrajiny - kde jsme nějakým způsobem řešili případnou pomoc tamním sociálním organizacím, které se starají o sirotky padlých ukrajinských bojovníků ve válce. Vraceli jsme se přes Kyjev do Buče a do Irpině. Myslím si, že ty hrůzy, které tam Rusáci napáchali v úvodu války, jsou zase známy vám všem.
Tam úplně úžasně funguje přes ty hrůzy, co zažili, skautská organizace. Takže jsme tu Ukrajinu takhle projeli a opravdu jsme tam řešili pracovní věci vůči těmto sociálním organizacím a skautským organizacím, takže si troufám říct alespoň malinký vhled. Tisíce lidí z Dárku pro Putina a z jiných organizací mají tu osobní zkušenost ještě mnohem silnější, ale opravdu nejsem z těch, kdo by o Ukrajině mluvil tady v uvozovkách z tepla České republiky. Proto zmiňuju - byli jsme tam v dubnu tohoto roku - tři dny před naším příjezdem do Dnipra tam došlo k relativně velkému raketovému útoku na obytné civilní čtvrti a v den našeho odjezdu tam zemřel člověk v Dnipru.
Takže ten ostře protiukrajinský postoj Tomia Okamury a hnutí SPD je tady z té mé osobní zkušenosti tím šestým důvodem, proč nemůže být Tomio Okamura předsedou Poslanecké sněmovny. Toť za mě šest snad konkrétních - tam, kde se to dalo ozdrojovat, tak ozdrojovaných - důvodů, pro které určitě nepodpořím, budu aktivně hlasovat proti zvolení Tomia Okamury předsedou Poslanecké sněmovny.
Nemůžu z mé pozice řadového poslance té aktuálně opozice, než jenom poprosit všechny kolegy napříč tímto sálem, zda by moje argumenty nezvážili. Dobře vím - já to nijak nekritizuju, protože se to stalo i v minulosti - o dodatku ke koaliční smlouvě podepsaném všemi 108 poslanci. Nicméně jména jste na ty funkce s výjimkou jednoho jediného jména, a nebyl to Tomio Okamura, tak v té koaliční smlouvě nemáte. Už to tady zmiňoval Marek Benda, že tím se určitě nově rodící koalice nijak nepohřbí, takže vysílám prosbu napříč touto Sněmovnou, zda by těch mých šest důvodů pouze nezvážila a zda bychom nedokázali na funkci předsedy nebo předsedkyně Poslanecké sněmovny zvolit mnohem, mnohem lepšího kandidáta z řad - zdůrazňuju z řad - nově rodící se vládní koalice. Děkuju mnohokrát.
Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je na řadě se svým vystoupením v rozpravě pan poslanec Jiří Pospíšil, poté se přihlásil pan poslanec Jan Bartošek. Prosím, máte slovo. Ještě než vám ho udělím, vydržte chvilinku.
Přečtu omluvu: omlouvá se Adriana Chochelová od 10.15 do 11.05 z pracovních důvodů.
Prosím. Děkuji za trpělivost.
Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně, paní předsedající. Je to pro mě silný emocionální zážitek tady vystoupit po 12 letech. Dámy a pánové, dovolte mi, abych také v této dlouhé rozpravě řekl několik poznámek k nominaci Tomia Okamury na post předsedy Poslanecké sněmovny. Stejně jako ostatní kolegové z TOP 09, nikdo z poslanců TOP 09 nepodpoří Tomia Okamuru ve volbě na post předsedy Poslanecké sněmovny. My máme jasno, proto by zde nebylo třeba pro nás vystupovat, ale vystupuji zde proto, abych poprosil zbylé kolegy z rodící se vládní stoosmičky, aby ještě jednou zvážili, jestli tato konkrétní nominace tohoto konkrétního politika je opravdu v zájmu České republiky.
Jak už řekl můj předřečník, vážený pan kolega doktor Haas, nikdo nezpochybňuje, nebo já nezpochybňuji také jako on, že budoucí vládní stoosmička má právo vybrat a zvolit předsedu Poslanecké sněmovny. Je to takový úzus české demokracie. V některých státech je vybírán lídr opozice, ale faktem je, že většina demokratických zemí volí předsedu Parlamentu z řad vládních politiků. Ale přece - už to tady také několikrát padlo - je to člověk, který jako třetí nejvyšší ústavní činitel bude reprezentovat celou Českou republiku, celou společnost. Tedy ne pouze svoji politickou stranu - tu zcela pomíjím - ale ne taky pouze 108 poslanců této vznikající většiny a jejich voliče.
Všichni respektujeme, kdo vyhrál volby, všichni respektujeme, jaká je zde parlamentní většina, ale člověk, který zastupuje Českou republiku i v zahraničí a vytváří u zahraničních partnerů dojem o tom, jaké asi poměry jsou v České republice, by měl být přece jenom podle mého názoru o trochu více konsenzuální. Padla zde celá řada důvodů - já je nebudu opakovat - ze strany mých kolegů, jako je politika populismu, šíření rasové nenávisti. Počkejme, jak rozhodne soud. Byla podána trestní oznámení. Policie a státní zastupitelství je berou vážně, celé řízení postoupilo do podoby hlavního líčení. Uvidíme. Pravděpodobně bude asi na čtyři roky přerušeno to řešení, ale třeba se jednou dočkáme spravedlnosti a zjistíme, zda tedy byl, či nebyl, porušen trestní zákoník.
V každém případě zde i vzhledem k tomu, že chci šetřit čas, chci hovořit o jedné věci, a to je o pozici předsedy Parlamentu, předsedy Poslanecké sněmovny ve vztahu k zahraničí. Podle mého názoru je třetí nejvyšší ústavní činitel mimořádně důležitý hráč i zahraniční politiky. Sice nemá formální zákonné povinnosti a práva v zahraniční politice jako prezident republiky, jako premiér vlády či ministr zahraničních věcí, ale svými zahraničními cestami, svými postoji, které na nich prezentuje, ale i svým životním politickým příběhem, reprezentuje Českou republiku. To tak zkrátka je. I proto je česká zahraniční politika koordinována na schůzkách, které svolává prezident, a i proto tam vystupuje předseda Poslanecké sněmovny, stejně jako předseda Senátu.
Žijeme v době, kdy Evropa je ve válce. Na východě Evropy zuří útočná válka vůči jedné suverénní evropské zemi a v takovémto případě bychom měli s velkou citlivostí vybírat předsedu Poslanecké sněmovny a zjišťovat, jaké názory na tento mimořádný agresivní vojenský konflikt má. Jedná se o největší vojenský konflikt od druhé světové války. Je to konflikt, který se nás bezprostředně dotýká. Nám nemůže být lhostejno, co se děje na Ukrajině nejen z pohledu etického, protože tam umírají civilisté, nevinní lidé, ale i z pohledu vlastního pragmatického zájmu. Pokud Putin uspěje na Ukrajině, je zřejmé, že další obětí bude některá ze zemí NATO. Možná to budou dříve pobaltské země, než země střední Evropy, ale je to otázka možná. ***
