(pokračuje Jan Bartošek)

160.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách, podepsaná v Praze dne 24. října 2024
/sněmovní tisk 844/ - druhé čtení

Prosím, aby se ujal slova ministr spravedlnosti, který zastupuje ministra zahraničních věcí Jana Lipavského. Prosím.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda předkládá Parlamentu k vyslovení souhlasu s ratifikací prezidentem republiky Smlouvu mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách, která byla podepsána dne 24. října 2024 v Praze, a to za českou stranu předsedou vlády panem Petrem Fialou a za Svatý stolec panem kardinálem Pietrem Parolinem. K obnově přímých jednání došlo na jaře 2023 a na základě prohlášení vlády. V něm je stanoveno: Budeme rozvíjet dialog se Svatým stolcem...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane ministře, ale přece jenom, kolegyně, kolegové, už jsme v bodu, už jsme v programu, už projednáváme první bod dnešního jednání. V sále je poměrně vysoká míra hluku. Kolegové v pravé části sálu, chcete-li diskutovat, v pravé části sálu, chcete-li diskutovat, přesuňte diskusi do předsálí. Kolegové. Prosím, pokračujte, pane ministře.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Ano, děkuji. Je to přesně ten typ bodu, kdy by tu měl být přímo kostelní klid. Takže děkuji, děkuji za upozornění a kolegy prosím, aby nehlučeli.

V programovém prohlášení vlády je stanoveno: Budeme rozvíjet dialog se Svatým stolcem, podnikneme kroky ke sjednání nové smluvní úpravy vzájemných vztahů a zasadíme se o její ratifikaci. Svatý stolec má v současné době sjednánu obdobnou s smlouvu s dalšími 16 členskými státy Evropské unie, mezi kterými jsou všechny čtyři sousední země České republiky. Celkem má sjednánu smlouvu se 64 státy světa. V letech 2023 a 2024 proběhlo s druhou stranou několik kol expertních jednání a v rámci jednání bylo pečlivě dbáno, aby smlouva nepřekračovala rámec současného vnitrostátního práva, to jest platného právního řádu České republiky. Smlouva má charakter takzvané prezidentské smlouvy, bude mít tedy aplikační přednost před zákonem. Byla nicméně sjednána tak, aby se nemusel český právní řád v důsledku ratifikace měnit.

V této souvislosti byl jak na senátních, tak na sněmovních výborech, kterým bylo projednání smlouvy přikázáno, diskutovány podrobněji zejména dvě otázky. Ta první se týká toho, zda se smlouva stane součástí ústavního pořádku České republiky, a tedy i referenčním rámcem pro posuzování ústavnosti běžných zákonů. Podnětem pro tuto otázku se stala skutečnost, že některá ustanovení smlouvy obsahují základní práva či na ně odkazují. Kategorie mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách a jejich privilegované postavení jako součást ústavního pořádku, respektive referenčního rámce, byla takzvanou euronovelou opuštěna a platná Ústava tento koncept již neobsahuje. Na uvedeném nic nemění ani značně kritizovaná závěrečná pasáž nálezu Ústavního soudu z roku 2002, která směřovala primárně k zachování účinku mezinárodních smluv ratifikovaných ještě před takzvanou euronovelou, tedy před rokem 2002. Není tedy potřeba se obávat, že by se smlouva stala součástí ústavního pořádku České republiky a byla měřítkem pro posuzování ústavnosti běžných zákonů.

Druhým diskutovaným bodem bylo zpovědní tajemství a právo obdobné zpovědnímu tajemství. V případě samotného zpovědního tajemství překládaná smlouva pouze konstatuje, že ji Česká republika uznává. To odpovídá současnému § 368 odst. 3 trestního zákoníku, který upravuje výjimky z povinnosti oznamovat určité trestné činy. Účelem dotčeného čl. 4 odst. 1 smlouvy na druhou stranu není vymezovat rozsah zpovědního tajemství. Proto také není v tomto ustanovení obsažen odkaz na český právní řád, ale oproti obdobným ustanovením v některých jiných smlouvách se Svatým stolcem není ani stanoveno, že by zpovědní tajemství bylo nedotknutelné či absolutní. Naopak v případě práva obdobného zpovědnímu tajemství, které netvoří jádro kanonického práva, je řešen rozsah tohoto práva odkazem na podmínky podle českého právního řádu. Ačkoliv v současné době toto právo chrání podle českého právního řádu i důvěrné hovory charakterově podobné zpovědi vedené i dalšími osobami pověřenými duchovní péčí než pouze kněžími, zajišťuje uvedený odkaz, že je může český zákonodárce do budoucna zúžit. Může tak omezit osobní rozsah práva obdobnému zpovědnímu tajemství, tedy že bude svědčit například pouze nemocničním kaplanům, stejně jako jeho věcný rozsah, tedy například, že bude dosahovat pouze úrovně profesního tajemství.

Konečně bych se rád vyjádřil k tvrzení oponentů smlouvy, která se v poslední době objevují v médiích, že smlouva posiluje zpovědní tajemství, což má vést ke zhoršení vyšetřování zneužívání v církvi. Za prvé, jak jsem právě uvedl, smlouva neupravuje zpovědní tajemství nad rámec současného českého právního řádu. Za druhé, a to je ještě podstatnější, smlouva prostřednictvím svého čl. 13 v odst. 2 vytváří jedinečný právní základ pro sjednávání ujednání mezi státem a Českou biskupskou konferencí v otázkách týkajících se celé katolické církve v České republice. Takové ujednání by se mohlo týkat například právě přístupu k obětem případné trestné činnosti v církvi. Čili nejenže smlouva postavení obětí zneužívání církví nezhoršuje, ale naopak poskytuje základ pro zlepšení přístupu k nim. Jako v případě jakéhokoliv právního aktu bude samozřejmě na aktérech smlouvy, zda i potenciál bude v tomto ohledu využitý. Jak vyplývá z prohlášení České biskupské konference publikovaného 25. února tohoto roku, církev je k takovému dialogu otevřena.

Závěrem bych rád uvedl, že sjednání a provádění smlouvy si nevyžádá zvýšené požadavky na státní rozpočet. Dovoluji si vás proto požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací této smlouvy a děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane ministře. Tento sněmovní tisk byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru a ústavně-právnímu výboru. Usnesení výborů byla doručena jako sněmovní tisky 844/1 a 844/2. A já prosím, aby se postupně ujali slova a odůvodnili usnesení - a jako prvního požádám zpravodaje zahraničního výboru pana poslance Ondřeje Benešíka a poté zpravodaje ústavně-právního výboru pana poslance Marka Bendu. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Zahraniční výbor projednal tento tisk a usnesl se takto: Zahraniční výbor

I. doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a svatým stolcem o některých právních otázkách, podepsané v Praze dne 24. října 2024.

II. Pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

III. Zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto vládního návrhu na schůzi zahraničního výboru.

Podepsaný Ondřej Benešík, vlastní rukou, zpravodaj výboru, Michal Ratiborský, ověřovatel výboru, Richard Brabec, předseda výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní požádám pana předsedu Marka Bendu.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové. Tentokrát jako zpravodaj ústavně-právního výboru. Ústavně-právní výbor doporučil Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s ratifikací tohoto sněmovního tisku. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. A já tedy otevírám rozpravu, do které eviduji dvě přednostní práva - paní Olgu Richterovou, potom pana předsedu Jakuba Michálka a další v pořadí tak, jak jsou přihlášeni. Jako první udělím slovo paní místopředsedkyni Olze Richterové.

Jenom se chci zeptat, zda v případě, že vystoupíte s přednostním právem, tak vaši přihlášku jako první v pořadí můžu odmazat, nebo zda budete chtít vystupovat ještě podruhé potom? Dobře. Tak. Paní místopředsedkyně Olga Richterová, připraví se pan poslanec Jakub Michálek. Prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, spoluobčané. Dnes stojíme před zásadním rozhodnutím, rozhodnutím, které bude mít dopad na vnímání práva a na jednání mnoha lidí v naší zemi na dlouhá desetiletí. Ta smlouva, o které dnes jednáme, to není jen nějaký formální papír, není to nic, co bychom prostě nějakým způsobem zde projednali, a bylo by to pryč. Ne. Bude to mít hmatatelné, naprosto konkrétní dopady na témata právní jistoty, ochranu obětí trestných činů a rovnost před zákonem.

Za Piráty dlouhodobě upozorňujeme, že tato smlouva je pro naši zemi úplně zbytečná. Nepotřebujeme ji, nepřinese nám nic konkrétního, hmatatelného, co by vyvážilo ta rizika. Mimochodem, Česká republika bez této smlouvy funguje od svého vzniku. Neměli jsme žádnou obdobnou smlouvu za první republiky. Tomáš Garrigue Masaryk obdobnou právní úpravu odmítl. A nejenom že vatikánskou smlouvu odmítl Tomáš Garrigue Masaryk, odmítl ji také, a to možná některé překvapím, že ho cituji, Václav Klaus.

Odmítla ji i spousta jiných států. Ta řada demokracií, které nepotřebují ke svému fungování se svatým stolcem takovouto smlouvu, obsahuje třeba katolické Irsko, Belgii anebo anglosaské země, Velkou Británii a Spojené státy americké. Stejně tak ale konkordát nemá ani Mexiko, opět země katolíky, myslím, velmi hojně obydlená. Proč bychom ji tedy měli přijímat?

Navíc v této době, kdy nás v naší zemi trápí opravdu úplně jiné věci. To, co reálně trápí občany a mělo by trápit i vládu, je třeba to, jak nastartovat skutečnou modernizaci naší země, ne návrat do středověku, a to i obracením se k zbytečnému sepětí s jednou církví. A takové věci jako protikorupční audit zdravotnictví, řešení toho, aby se peníze neztrácely, ale používaly pro lidi, a také řešení toho, aby tady byla skutečná důsledná ochrana obětí. To jsou věci, kterým by se vláda měla věnovat. Ne tomu, aby vnesla do našeho právního řádu další právní nejistoty.

Jedním z nejkontroverznějších bodů té smlouvy je právě to rozšíření zpovědního tajemství. Pan ministr to nakousl velmi stručně, pan ministr teď neposlouchá...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegové, poprosím o ztišení, pane ministře, jako za předkladatele, prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Mluvím k panu ministrovi spravedlnosti, protože jde o právní řád České republiky, který mu jistě velmi leží na srdci. A jde mi o to, že není pravda, že by ta smlouva neměnila rozsah zpovědního tajemství. Alespoň řada právních odborníků se obává toho, že právě to ta smlouva dělá. Ten kontroverzní bod rozšíření zpovědního tajemství se týká dvou věcí. Jednak rozšíření okruhu osob, které si mohou církve samy určit jako pastorační pracovníky. To může být úplně kdokoliv. A teďka, pane ministře, existuje jasná definice pastoračních pracovníků, pastoračních pracovnic? Neexistuje, není vůbec žádné omezení, kdo všechno v rámci církve, římskokatolické církve zejména, o které se tady jedná, může být pastorační pracovník. A to znamená, že kdokoliv, koho si církve označí za tuto osobu, úplně kdokoliv, kdo jde kolem, může to být někdo, kdo pomáhá s úklidem prostor, se zvoněním, s čímkoliv, může klidně být označen, že bude chráněn zpovědním tajemstvím. To je nepřijatelné.

Pokud argumentujete například nemocničními kaplany, tak ti prostě měli být ve smlouvě vymezeni takto. Pokud argumentujete, že přece církev neuznává ženy a ty často slouží jako nemocniční kaplanky, tak je to za mě velká chyba. Prostě v zájmu České republiky je vyjednat smlouvu, která bude poskytovat jasné právní jistoty pro občany naší země a nebude nadřazovat cizí zájmy zájmům našim.

Proč o tomhle mluvím? Protože v naší zemi už dnes právě v souvislosti se zpovědním tajemstvím někteří duchovní odmítají poskytovat policii, a to je strašně smutné a strašně závažné, někteří duchovní bohužel odmítají poskytovat policii informace o závažných trestných činech. Mluvím o věcech s tak obrovskými dopady na oběti, jako je sexuální zneužívání nebo domácí násilí. A přitom podle našeho českého práva dnes, tak, já bych opravdu potřebovala, aby pan ministr poslouchal...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás poprosím, kolegové, o součinnost. Prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: To je naprosto zásadní věc pro český právní řád, protože dnes se vztahuje zpovědní tajemství na trestné činy spáchané v minulosti, ale nejde do současnosti a do budoucna. Čili to, co někdo chystá a svěří se o tom ve zpovědnici, to má být překaženo, to, co právě probíhá, to má být překaženo. A v okamžiku, kdy spousta právních expertů se domnívá, že tato smlouva může změnit české právo neblahým směrem, a sice že toto přestane platit, že když se někdo svěří o tom, že bije svou ženu, anebo že si plánuje závažný trestný čin, tak proto, že to řekne ve zpovědnici, tak by to mohlo být jedno, nebyla by povinnost to překazit? Tohle přece nemůžeme dopustit, mohlo by to jenom vést k tomu, že oběti budou s ještě menší ochranou než dnes a pachatelé bez trestu.

Zlepšení přístupu k obětem mohli funkcionáři církve, kteří vyjednávali tu smlouvu, zařídit už dávno, kdyby vážně chtěli. Zlepšení přístupu k obětem jsou slovíčka, kterými jen, myslím, se chtějí nějak zaštítit, ale reálně hrozí, že se nestane pro pomoc skutečným obětem těchto trestných činů vůbec nic.

 

Já některé z těch příběhů připomenu jenom stručně, ale chci ukázat, jak závažné důsledky může mít zneužívání moci a zpovědního tajemství. Petra P. byla sexuálně zneužívána knězem, ale když se svěřila jiným duchovním, tak ti se odvolali na zpovědní tajemství a odmítli ji pomoci. Jenže ten nástroj - zpovědní tajemství, má být ochrana kajícníků, tedy těch, kdo se svěřují. To nemá být ochrana pachatelů. Ale příliš často je používaný k té velice snadné floskuli - víte, nemůžu o tom promluvit, řekla jste mi to ve zpovědnici, nemůžu být svědkem, nemůžu vypovídat, nemůžu vůbec nic. Tohle mi říkají oběti. Adam H. byl znásilněn farářem, který mohl být odhalen už o dva roky dříve. Církev měla informace, jenže biskupství nespolupracovalo s policií, takže místo toho mlčelo, chránilo pachatele, ne oběť, a došlo k dalšímu trestnému činu. Mluvím o lidech, které osobně znám. Je mi nesmírně líto, čím si prošli a čím si procházejí i ostatní oběti. Často jde o věc, která člověka poznamená na celý život. A nejsou to bohužel ojedinělé případy. Vypadá to jako vzorce, které se opakují - tutlání, přesouvání pachatelů na jiná místa, případné přesouvání pachatelů i na jiné země, ať v zemi, kde už se to popsalo, zapomenou, a v té jiné zase bude trvat roky, než se to zjistí. Tohle jsou věci, které jsou dokumentované, zveřejněné, a já se opravdu obávám, že tato smlouva vyšetřování takovýchto případů jenom ztíží a obětem bude házet další klacky pod nohy, když se budou snažit domoci spravedlnosti. Takže to je moje první otázka na pana ministra, aby se opravdu vyjádřil k tomu, jak zajistí, aby v rámci těchto případů zpovědní tajemství chránilo pouze ty činy spáchané v minulosti tak, jak je to doposud, ale nevztahovalo se na ty činy chystané nebo probíhající, na to se ptají právní experti a na to se ptám i já v zájmu obětí.

Co je další problém? A proč mluvím o těch právních dopadech na desítky let do budoucnosti? Jde o to, že to je smlouva zvýhodňující jednu církev, tu katolickou, na úkor ostatních. A zase, ostatní církve neměly možnost se k té smlouvě vyjádřit. A přitom se to dotýká celé společnosti a ony jsou často tázány. Mluvím i z té zkušenosti, že já osobně jsem věřící. Jsem evangelička, čili členka Českobratrské církve evangelické a vím, že právě ta církev, již jsem členkou, aktivně spolupracuje s policií a státními zástupci, když se řeší nějaký možný trestný čin. Neřeší to, netutlá si to doma, aby se ubránila skandálu, ne. Předává věci policii. A proto vím, že to jde, když se chce. Stejně tak roky přispívá na fond, na terapie, na pomoc obětem sexuálního násilí v církvi. Proč? Protože je to prostě věc, která se děje, a bohužel asi i dít bude, a jediné, co je možné, je takto aktivně pomáhat, nemařit vyšetřování, nepřesouvat pachatele do jiných diecézí, jiných farností a pomáhat obětem, jak je to jen možné. To heslo musí být "modlit se nestačí."

A proč jsem členka církve? Protože církve odvádějí spoustu dobré práce. Já si té spousty dobré práce vážím. Odvádějí spoustu práce od nemocnic, sociální oblasti až po službu komunitě, tomu, abychom jako společnost fungovali, ale k téhle dobré práci, a o tom jsem hluboce přesvědčena, není potřeba žádná mezinárodní smlouva. K téhle dobré práci jsou potřeba lidé, kteří vědí, že ta instituce žije pravdivě, v souladu s tím, co hlásá, že ta instituce nelže, netutlá, nestraní pachatelům namísto obětem. Jsem hluboce přesvědčená, že lidé, kterým opravdu záleží na fungování jejich církve, kteří trochu vidí do toho, jak fungují někteří církevní funkcionáři, také vědí, že nepotřebují žádnou takovouto smlouvu, že bohužel bude napomáhat jenom krytí pachatelů.

Proto za Piráty navrhujeme, aby Vatikánská smlouva byla odložena, aby ji přezkoumal Ústavní soud a abychom se k ní poté vrátili. To odročení do přezkumu Ústavním soudem konkrétně navrhne moje kolegyně Klára Kocmanová. Chceme, aby nezávislý experti, ti nejlepší, jaké naše země má, ústavní právníci, posoudili, zda je tato smlouva opravdu v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Co je důležité? Ústavní soud již avizoval, že by mohl rozhodnout velice rychle. Je 6. března, začátek jara. My máme do voleb do září spoustu času, abychom po tomto přezkumu Ústavním soudem se k tomu mohli vrátit. Dnes neměli ministři ani čas přijít do práce ráno na interpelace, určitě se jim bude hodit ten volný čas, který by tady mohl vzniknout, když bychom prostě odročili projednávání na přezkum Ústavním soudem tak, jako se tomu věnují i senátoři a formují skupinu senátorů, kterou vede a iniciuje toto jednání Adéla Šípová za Piráty a Václav Láska.

Abych to shrnula, vážené kolegyně, vážení kolegové, Vatikánská smlouva není jen tak nějaký dokument. Jde o ochranu obětí, rovnost před zákonem a také jde o svrchovanost naší země. Nechci, aby mezinárodní smlouva měla přednost před naším českým právem, když nám nepřináší žádné zřetelné výhody. Toto řekl pan ministr. Bude mít přednost před českým právem. Nechci, abychom takto narušovali základní práva a svobody našich občanů v zájmu jednoho subjektu, jednoho jediného subjektu. A navíc to může být precedent, který se může velmi šeredně vymstít i jinak. Tomu se budou věnovat v rámci rozboru právních aspektů moji kolegové, samozřejmě zejména právník Jakub Michálek. Já jenom nastíním, že například doktor Preuss upozorňuje, a nyní cituji: "Zatímco nyní má zákonodárce plnou kontrolu nad tím, jaká práva přiznal církvím se zvláštním oprávněním, po uzavření konkordátu může těžko odpírat práva garantovaná římskokatolické církvi ostatním církvím. Důsledkem konkordátu tak může být také požadavek, aby stát jako rovnocenné uznával církevní sňatky podle práva šaría. Stejně tak se to bude týkat šíře garantovaného zpovědního tajemství pravoslavných církví, což může být někým vnímáno i jako bezpečnostní riziko." Konec citace.

Závěrem - ta debata o roli oddělení státu a církve má být vedena opravdu důsledně, není to žádná maličkost. Stát tímto navrhuje garantovat výsadní postavení jedné církve. Potřebujeme pečlivou analýzu skutečných expertů, a já vás proto vyzývám, abyste tuto smlouvu odmítli. Česká republika ji nepotřebuje. Obešla se bez ní od začátku své svobodné existence.

Čeští věřící ji také nepotřebují. A pokud nepřistoupíte k odmítnutí, tak vás alespoň, kolegyně a kolegové, žádám o to odročení, které bude za nás velmi podrobně odůvodněno. Potřebujeme chránit oběti, ne pachatele, potřebujeme rovnost, ne výsady, a také, a to je důležité, potřebujeme skutečnou právní jistotu, ne rozmlžení toho, jak to skutečně má do budoucna být.

Děkuji, že berete toto téma vážně, tak jako ho bereme my, protože nám na všech těch věcech, které jsem popsala, skutečně hluboce záleží.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, paní poslankyně. Je zde jedna faktická poznámka paní poslankyně Bereniky Peštové. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem bedlivě poslouchala váš výklad a samozřejmě jste si nezapomněla do nás kopnout, do poslanců, že nebyli ráno v práci. My jsme tady byli, to za prvé...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Mým prostřednictvím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Vaším prostřednictvím. Řekla jste tady na kameru, respektive na mikrofon, že poslanci nepřišli na ranní interpelace. Tak já vám jenom chci říct, že tady nebyli ministři, my jsme tady byli... (Poslankyně Richterová mimo mikrofon oponuje.) Já jsem slyšela poslanci, tak se omlouvám tedy. Ale v každém případě jsem ráda, zareaguju na to, ministři tady nebyli a sedět tady a povídat si do prázdného sálu, je totální nesmysl. A jsem ráda, že už konečně zažíváte to, co my si tady zažíváme tři roky, když si nemáte s kým popovídat a prostě povídáte tady a nic se neděje. Tohleto my si tady zažíváme tři roky. Takže hallelujah! Abyste viděli, jaké to je. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám taky děkuji. Jenom pro pořádek poprosím, nepokřikujte po sobě, vážení páni poslanci. Z probíhající rozpravy jsem rozuměl, že se ta připomínka týkala nepřítomnosti ministrů, nikoliv poslanců. Jsou zde dvě další faktické poznámky, pan poslanec Hubert Lang a pan poslanec Ivan Bartoš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Já jsem taky rád a chtěl bych zareagovat na kolegyni Bereniku Peštovou. Protože se to jakoby hodí, aby to navázalo na sebe.

Já jsem byl od rána v práci, to znamená ve své poslanecké kanceláři, díval jsem se na to neštěstí, které tady dneska ráno proběhlo, kdy tady nebyli přítomní ti ministři. A samozřejmě jestliže tu není přítomen ani jeden ministr, a probíhala ta rozprava, jak probíhala, tak proč bychom se toho tady měli účastnit? Abychom tady slyšeli jenom, že buď se to odkládá, nebo prostě se to úplně dalo pryč?

Ale chtěl bych zareagovat, jak se tady rozohňovali dva pirátští poslanci pan Michálek, prostřednictvím vás, pane předsedající, a paní Richterová, kteří tady najednou jsou tou lepší, konstruktivnější opozicí. Tři a půl roku jsme je tady neviděli. Dokud byli součástí toho vládního angažmá, tak tady nebyli. A najednou si tady natřásají svoje pírka, začínají tady říkat, jak je to strašné, že sem nechodí ti ministři. Ano, mně se také nelíbí, že se ministři nezodpovídají nám poslancům a vlastně nereagují vůbec na ty písemné nebo ústní interpelace, ale o to víc se mi nelíbí, že dneska, půl roku před volbami, kdy pirátská várka má 4,5 procenta a jde dolů, tak vy tady využíváte této příležitosti a před tím sálem, jestli se tedy na to nějaký šílenec vůbec dívá, protože to bylo příšerné dneska ráno, tak tady říkáte něco o tom, jak je to skandální - tady říkala paní Richterová, prostřednictvím vás, pane předsedající, že sem nikdo nechodí. Já jsem na to hned reagoval na svém Facebooku.

My jsme v práci. Dneska, když je 11 hodin, zase jsme tady byli. Jsme tady, protože když je něco smysluplného, tak tady jsme. Ale pakliže prostě je něco, co bylo dneska dopoledne, tak proč bychom se toho měli účastnit? Mě to opravdu štve, protože já jsem člověk, který chodí pravidelně na písemné interpelace, na ústní interpelace, a jestliže tady někoho, kdo byl součástí pětikoalice, půl nebo tři a půl roku nevidím, a najednou potom někdo si tady vystupuje a takto hovoří, tak to není seriózní. Vy prostě už nevíte kudy kam, tak používáte všechny možné argumenty a i argumenty podpásové. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě jedna faktická poznámka pan poslanec Ivan Bartoš, prosím.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já bych chtěl zareagovat na pana kolegu poslance, prostřednictvím pana předsedajícího. Jeden z těch návrhů, o kterém se tady dopoledne hlasovalo, byl i návrh paní předsedkyně poslaneckého klubu Schillerové. Tak nevím, vy jste říkal, že to všechno byly hlouposti...

My dneska probíráme smlouvu. Pokud chceme řešit přítomnost ministrů vlády na interpelacích... My jsme tady ráno byli, mohli jsme to řešit ráno, mohli jsme si tady o tom povídat. Pokud jsme my byli členy vlády, já si pamatuju - a potvrdí to určitě kolegyně Peštová, protože často adresovala pana ministra Šalomouna, tak většinu času tady seděl pan ministr Šalomoun. Když byly interpelace na mou osobu, tak jsem tady byl, pokud jsem na interpelacích být nemohl, domluvil jsem se s interpelujícími poslanci i opozice, ano, i SPD, na kdy se ta interpelace dá přesunout tak, abych ji mohl odbavit.

Ale pojďme se vrátit k meritu projednávání. Já bych jenom zdůraznil, že Olga Richterová hovořila o ministrech, kteří tady nebyli, ostatně tady nebyl ani ministr Lipavský, dnes ho zaskakuje pan ministr Blažek. Myslím si, že je důležité posunout se dál k té smlouvě. Já si tedy myslím, že je důležité... (Nápověda zprava: Stranický kolega.) Stranický kolega. (S úsměvem.) Já si myslím, že je potřeba se posunout k tomu, abychom tu smlouvu probrali, a věřím, že najdeme podporu i pro to, aby nejdříve aspekty té smlouvy prozkoumal Ústavní soud.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. A i v souladu s jednacím řádem upozorním, že probíhající rozprava by se měla týkat právě ratifikace smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem. Požádám, abychom se drželi tohoto tématu. A nyní s přednostním právem pan předseda Jakub Michálek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení občané, já děkuji za to upozornění, abychom se drželi vatikánské smlouvy, ale nemyslím si, že by to mělo být určeno Ivanu Bartošovi, protože ten reagoval s faktickou poznámkou na předřečníka, což je jeho oprávnění, zatímco ten předřečník hovořil mimo téma. Takže ta poznámka byla správná, akorát ve špatný okamžik.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dneska tady projednáváme smlouvu s Vatikánem, ke které já už jsem se velmi podrobně vyjadřoval minule, takže mám pro vás dobrou zprávu, nebudu všechno opakovat. Ale chci upozornit na to, že ta smlouva je zbytečná, 106 let jsme žádnou takovouto smlouvu neměli, ničemu to nevadilo. A ta smlouva přináší pro Českou republiku a občany České republiky, zejména ty zranitelné osoby, akorát rizika a výhody zejména tedy pro církevní funkcionáře.

Když se podíváme na jiné státy, jako je třeba Irsko a Francie, což jsou katolické státy, tak ty žádnou smlouvu s katolickou církví nemají. A vzhledem k tomu, že na mě tady kroutí pan kolega, že nejsou katolické státy, tak si vyjeďte to sčítání lidu, ty průzkumy. Irsko 69 procent katolíků, Francie 70 procent katolíků, Česká republika podle sčítání lidí 7 procent katolíků. Takže Irsko a Francie, katolické státy, nemají konkordát s Vatikánem. To se pořád opakuje, že všechny země s katolickou tradicí to mají a tak dále, Irsko a Francie 70  procent katoliků nemají smlouvu s Vatikánem, Česká republika 7 procent katolíků podle sčítání lidu musí mít smlouvu s Vatikánem, protože to tlačí vládní koalice. Tak já myslím, že to je úplně absurdní. Ukazuje to na to, že někdo nemá vůbec srovnané priority, protože naše občany nezajímá náboženská agenda, naše občany zajímá reálné řešení věcí, každodenních starostí, každodenních problémů, které mají, a očekávávají od politiků, kterým za to platí, že se tomu budou věnovat, že budou řešit dostupnost bydlení. Vy jste to bydlení osekali místo toho. Místo toho tady řešíme Vatikán. Že se budou řešit ceny potravin. Mohli jsme řešit první čtení zákona, který by posílil antimonopolní úřad, aby si konečně došlápl na řetězce, které tady mají rekordní marže. Mohli jsme řešit problémy v Motole, kde by měly být protikorupční audity, v nemocnicích a tak dále. A místo toho tady řešíme tuhle umělou náboženskou agendu. Není to vůbec priorita, voliči to nechtějí a vůbec nechápou, proč bychom něco takového měli řešit. A kolegové, kteří to navrhujou, kteří to tlačí, tak to ani nejsou pořádně schopni v těch médiích vysvětlit, proč potřebujeme smlouvu s Vatikánem. Je to spíš symbol a opravdu tedy náboženská agenda.

Za nás, za Piráty, říkám, že my chceme sekulární stát, my chceme stát, který je oddělen od jakékoliv církve, stát, který je na církvích nezávislý a řídí se svojí vlastní politikou, demokracií, a nepřebírá tuto náboženskou agendu. My už dneska máme garance v Listině práv a svobod, které jsou zcela dostatečné. Takže pokud někdo říká, že potřebujeme další garance náboženské svobody, vždyť to všechno máme už v Listině práv a svobod, garanci náboženské svobody.

A představa, že se to posílí tím, že se schválí smlouva s Vatikánem, kterou je možné kdykoliv vypovědět, tak myslím, že je daleko, daleko silnější garance, že to máme v Listině práv a svobod, protože tu snad nikdo rušit, měnit nechce a posílení vatikánskou smlouvou je spíš iluzorní. Jestli chcete řešit náboženskou agendu, zaměřte se na ta skutečná rizika, co můžete řešit, třeba radikální islamismus nebo takové věci, které můžou skutečně ohrozit bezpečnost České republiky a sekulární charakter Česka. Tam ta rizika jsou, ale ne v této oblasti.

Soužití s církví v České republice mezi Českou republikou a státem funguje řadu let bezproblémově. Snad bychom mohli zmínit akorát to, že by bylo dobré více adresovat některé problémy, ke kterým dochází, kde jsou třeba oběti právě sexuálního zneužívání. OK, to jsou problémy, o kterých bychom měli mluvit, a já ještě se toho dotknu. Takže ty výhrady k té smlouvě, která je předkládána, nejsou vznášeny jenom z Pirátské strany, jak se tady snaží vytvořit dojem někteří kolegové, ale jsou vznášeny i od právních expertů, kteří upozorňují na různá rizika, která tam můžou být, na nejasnosti z té smlouvy. Dokonce to přiznává i sama katolická církev, jsou vznášeny od církevních soudců, od lidí, kteří se pohybují v církevním prostředí, dostali jsme tady jako všichni poslanci a poslankyně dopis od obětí zneužívání v rámci církví, takže to není, prosím vás, jenom agenda Pirátské strany, to je věc, kde my zastupujeme velkou část občanů, která je znepokojena tím, co je předloženo, a proto my se snažíme udělat všechny možné kroky, ať už na ústavně-právním výboru, ať už návrh na přezkum Ústavním soudem, případně potom návrh skupiny senátorů, nebo poslanců, aby to Ústavní soud znovu posoudil, aby se vyjasnily ty právní otázky, o kterých budu mluvit, to znamená třeba otázka toho, jaká ustanovení té smlouvy jsou nebo nejsou samovykonatelná, jaká mají přímý účinek, čili jsou proveditelná bez ohledu na zákon. No a já musím, já, když řeknu klidně konkrétně, protože jako právník se o to zajímám, a řešili jsme to na ústavně-právním výboru, kde byl zamítnut můj návrh, abychom předložili některé ty otázky právním expertům, na rozdíl od toho, jako třeba dříve se projednávalo zdanění církevních restitucí, tak tam ústavně-právní výbor postupoval korektně, že to skutečně předložil třem právním expertům, aby dodali stanoviska, tak teď to bylo všechno zamítnuto.

Já jsem chtěl, aby bylo vyjasněno od právních expertů postavení smlouvy v ústavním pořádku, protože jsou tady sporné otázky, jsou na to různé názory od renomovaných odborníků, jaký to má charakter lidskoprávní smlouvy, jestli to bude mít povahu, v podstatě sílu ústavního zákona a tak dále, jestli to nenarušuje čl. 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který zapovídá vázání se státu na určitou ideologii nebo náboženství, když máme smlouvu s jednou konkrétní církví.

Druhý okruh problémů byl stanovení mezí výkonu zpovědního tajemství a práva obdobného zpovědnímu tajemství.

Za třetí tam byl charakter práva na zpovědní tajemství a jeho potenciální rozšíření, a je to opravdu velmi podrobný materiál, který jsem k tomu zpracoval s pomocí renomovaných odborníků na právní postavení církví a na mezinárodní právo veřejné postavení jiných církví a náboženských společností nebo slučitelnost práva obdobného zpovědnímu tajemství s právem oběti trestné činnosti na ochranu jejich důstojnosti ze strany státu, protože i v nálezech Ústavního soudu pozorujeme, že dochází k vývoji, protože nález Ústavního soudu II ÚS 527/23 říká, že z ústavního pořádku vyplývá jednoznačná povinnost státu trestat a potírat všechny druhy sexuálního jednání bez souhlasu.

Dále podle Ústavního soudu v souvislosti s ochranou základních práv obětí má stát povinnost nejen objasnit trestnou činnost, ale také napravit způsobenou újmu, zamezit jejímu opakování a prostřednictvím přiměřených opatření obětí chránit před vznikem druhotné újmy. Tato povinnost vyplývá i z pozitivních závazků státu podle čl. 8 a dokonce i čl. 3 úmluvy podle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci x proti Řecku, bod 68. Takže to je věc, která má právní ukotvení.

Dále jsou tady věci jako hrozba exkomunikací v případě překaženého trestného činu, jestli toto je vůbec legální instrument srovnání s ostatními konkordáty, protože víme, že tam jsou, že některé jiné státy to mají formulováno odlišně a možnosti uplatnění výhrad a výkladu této smlouvy. Ta stanoviska expertů, těch je celá řada, já jsem si je tady vytiskl a nebudu to tady celé číst, je to prostě asi 10 odborných vyjádření, například od paní docentky Tlapák Navrátilové, expertky na trestní právo z Univerzity Karlovy, tak tam se v jejím odborném posouzení uvádí, že existuje... schválení smlouvy může znamenat, že kněží budou mít absolutní mlčenlivost i v případě závažných trestných činů. Existuje riziko, že čl. 4 odst. 1 bude vykládán tak, že zakládá ochranu zpovědního tajemství v širším rozsahu než aktuální zákonná úprava, to jest v rozsahu širším, než jsou nyní stanoveny výjimky pro duchovní obsažené v trestním zákoníku.

Dále stanovisko odborníka na ústavní právo z právnické fakulty Univerzity Karlovy, pana doktora Ondřeje Preusse, které uvádí, že smlouva bude mít aplikační přednost před českými zákony a zároveň může nevhodně omezovat jejich budoucí podobu, protože jakákoliv budoucí úprava vztahů mezi státem a církvemi bude muset respektovat tuto smlouvu, čímž omezíme možnost změn v českém právním řádu. To ostatně potvrdila i vláda na jednom z kulatých stolů, když přiznala, že hlavním důvodem sjednání smlouvy je omezení možnosti státu upravit i v budoucnu vztah s církvemi, jak uzná za vhodné. Já to tady nebudu celé číst, já už jsem se tomu docela podrobně věnoval v předchozích vystoupeních, ale samozřejmě ty právní výhrady jsou vážné a jsou to experti na právní otázky v oblastech práva, kterým se věnují.

Ostatně ty výhrady nebo obavy připouští i samotné církve, například z vyjádření Adama Csukáse, který je zástupcem ředitele ústředí Českobratrské církve evangelické. Z vystoupení na seminářích tam bylo uvedeno, že spolupráce s orgány činnými v trestním řízení či civilními soudy má pro církve přednost před Policií České republiky, státními zástupci a ani před veřejností nemají důvod něco skrývat a nemají, a kupříkladu z informací shromáždění během církevního disciplinárního řízení vyplyne podezření, že došlo ke spáchání trestného činu, tak vedení církve podává trestní oznámení a církevní řízení se po dobu trestního řízení přeruší. To je ta vnitřní praxe uvnitř církve Českobratrské evangelické. A potom doplňuje: Diskuse o smlouvě s apoštolským stolcem jednoznačně ukazuje, že není jasné, jaké jsou meze tajemství obdobného tajemství zpovědnímu, pokud je pravda, že některé církve nevydávají spisy Policii ČR nebo orgánům činných v trestním řízení s poukazem na obdobné tajemství, tak je to pro nás nepřijatelná praxe, která v konečném důsledku poškozuje pověst všech náboženských společností. Změnit to může stát a jsme připraveni za naši církev spolupracovat se státem na legislativním vyjasnění pojmu výkon práva obdobného zpovědnímu tajemství.

No a pak tam ještě píše o tom, že finančně podporují spolky, které řeší sexuální zneužívání a mají za to, že modlit se za oběti nestačí. Takže na tyto nejasnosti upozorňují i samotné církve, které, není to tak, že by všechny církve říkaly smlouva s katolíky nebo se Svatým stolcem, s římským biskupem, s papežem, tak že by byla věc, která by vycházela z toho, co oni potřebují.

Obrátily se na poslance i oběti sexuálního násilí, vyšly k tomu i články v novinách. Smlouva s Vatikánem pomůže jen sexuálním násilníkům, upozorňují oběti farářů. Takže tam je to všechno popsáno, kde docházelo, kde už dneska dochází k zneužívání zpovědního tajemství, a ta situace se může akorát zlepšit. Samozřejmě není věc, která by se týkala, všech kněžích, to zdaleka tak samozřejmě není, ani to není tak, že problémy se zneužíváním by byly věc, která se týká jenom církve, k tomu může docházet i v jiných organizacích, takže je potřeba na to upozornit, ale vzhledem k tomu, že se to ve veřejném prostoru opakovaně diskutuje, tak je to věc, na kterou nemůžeme zavírat oči.

A v tomto ohledu jsem chtěl upozornit i na určitý posun, ke kterému dochází uvnitř samotné církve. Když tady budu citovat dopis České biskupské konference z 25. dubna 2024 od pana doktora Kříže, pod kterým je podepsán pan Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference, což byl jeden z vyjednavačů na straně Svatého stolce, tak tam se ještě katolická církev domáhala, a budu citovat: "Navrhujeme, aby duchovní byli vyňati z osobní působnosti trestného činu nepřekažení trestného činu ve smyslu ustanovení § 367 trestního zákoníku ve vztahu k trestným činům sexuálního útoku a sexuálního nátlaku." Takže ještě v dubnu 2024 se katolická církev domáhala toho, aby se na ni nevztahoval trestní zákoník, pokud jde o sexuální útoky a sexuální nátlak, oznámení těchto dvou trestných činů.

A já musím ocenit, že došlo i na straně České biskupské konference k posunu a že jsme obdrželi jako všichni předsedové poslaneckých klubů dopis českých a moravských biskupů z 25. února 2025. A budu citovat z tohoto dopisu. Biskupové v něm uvádějí, že s lítostí si uvědomují, že rozhořčení právě nad otázkami vatikánské smlouvy má spravedlivou příčinu. Jakýkoliv akt sexuálního násilí ze strany kněze nebo pastoračního pracovníka je nepřijatelný a zaslouží si jednoznačné odsouzení. Sexuální agresoři nemají v církvi místo, a když se dopouštějí zločinu, ničí život obětem svého chování a zpronevěřují se svému poslání. Církev je vyslala, aby byli nablízku lidem a zprostředkovali jim milosrdnou Kristovu tvář, nikoliv aby jim ubližovali. Jako ti, kdo mají odpovědnost za církev v naší zemi, si uvědomujeme, že naše reakce neodpovídaly vždy vysokým standardům, jež na nás jako společnost oprávněně klade. Pokud se tak stalo, tak nikoliv ze zlé vůle či snahy zametat věci pod koberec, ale spíše z nedostatku zkušeností, jak s tímto novým jevem nakládat.

Česká církev je zcela oddána programu papeže Františka a připojuje se k jeho slovům. S hanbou a kajícností připouštíme, že jsme nedokázali stát tam, kde jsme měli stát, že jsme včas nerozpoznali rozsah a závažnost škod zaviněných v mnoha životech. List papeže Františka Božímu lidu 20. srpna 2018. Upřímně si přejeme, aby církev byla bezpečným místem, ve kterém se nikdo nemusí obávat, že bude zraněn ve své důstojnosti v sexuální oblasti. Chceme, aby pachatelé trestných činů byli po zásluze potrestáni. Pachatelé trestných činů byli po zásluze potrestáni? Myslím, že to slovo po zásluze je tam asi nadbytečné, ale v tomto je nezastupitelná také spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. Jakékoliv zpochybňování zpovědního tajemství poškozují především náboženskou svobodu věřících. V mnohém vnímáme zkušenost s hněvem části veřejnosti jako přínosnou, ukazuje ztrátu důvěry v církev a její poslání a chceme těmto hlasům pozorně naslouchat a rozlišovat užitečné impulsy, jež se v nich nacházejí. Čeští a moravští biskupové 25. února 2025. A je tam příloha, co dělá katolická církev proti zneužívání, jaká zavedla pravidla, jak pomáhají obětem, jaká opatření v oblasti prevence se snaží zavádět.

Takže toto já vnímám jako důležitý posun i reflexi v rámci církve, který sice neřeší právní záležitosti ohledně vatikánské smlouvy, které by měly být rozřešeny na úrovni českého státu kompetentními institucemi, což je jednak parlament, jeho ústavně-právní výbory, a jednak Ústavní soud, který má kompetenci posuzovat slučitelnost s ústavním pořádkem. Ale z hlediska věcného je pro mě zásadní, aby i v rámci církve došlo k vývoji a posunu, a budu mluvit konkrétně o katolické církvi, protože projednáváme smlouvu se Svatým stolcem, aby i tam došlo k efektivnímu, účinnému posunu v této oblasti.

A na důkaz toho, že není naším cílem zdržovat jednání Poslanecké sněmovny, protože máme tady velmi závažné problémy, které trápí občany, ať už je to bezpečnostní situace, ať už to jsou ceny potravin, ať už jsou to korupční kauzy v nemocnici Motol, drahé bydlení a další věci, které bychom tady měli řešit a kterým se chceme věnovat, tak jsme se jako Piráti snažili dosáhnout dohody na usnesení, které by zmírnilo ta rizika, která mohou ze schválení smlouvy s Vatikánem vyplývat. A té dohody se nám podařilo dosáhnout, která by adresovala tyto problémy v podobě doprovodného usnesení ke smlouvě se Svatým stolcem, které předkládáme já, Klára Kocmanová a kolegové a kolegyně Marek Benda, Jiří Navrátil, Josef Cogan, Helena Langšádlová a Taťána Malá. A obsah toho usnesení je následující: Poslanecká sněmovna

I. konstatuje, že záměrem Poslanecké sněmovny při souhlasu s ratifikací smlouvy České republiky se Svatým stolcem není rozšiřovat institut zpovědního tajemství nad rámec platné úpravy;

II. oceňuje roli katolické církve a dalších církví v české společnosti, zejména v oblasti charity, sociální péče, duchovní péče, školství a uchování kulturního dědictví;

III. bere na vědomí vyjádření obětí zneužívání a žádá vládu, aby pokračovala v účinných opatřeních na ochranu zranitelných osob před zneužíváním a v případě ratifikace smlouvy vešla v jednání s katolickou církví a dalšími církvemi o definici pastoračních pracovníků.

Toto usnesení adresuje ty největší problémy, které vyplývají z připraveného návrhu vatikánské smlouvy, a vedle stávajícího právního pořádku, Listiny základních práv a svobod, by mělo být garancí toho, že nebude docházet k negativnímu vývoji, který by měl dopad na vyšetřování trestné činnosti, ať už se bavíme o zneužívání zranitelných osob, nebo o majetkové kriminalitě, která souvisí s tím, že církev získala značné majetky, a můžou v této oblasti být daleko větší rizika, a je samozřejmě naším společným zájmem, aby k takovéto trestné činnosti nedocházelo.

Čili dovoluji si vás požádat o podporu těch návrhů, které jsme předložili, ať už k předložení smlouvy Ústavnímu soudu, anebo návrhu doprovodného usnesení ke smlouvě se Svatým stolcem, který jsme připravili s dalšími poslaneckými kluby. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče, a požádám, abyste návrh doprovodného usnesení předal vytištěný panu zpravodaji, aby to potom mohl přečíst při závěrečném hlasování. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Ivan Bartoš, připraví se paní poslankyně Barbora Urbanová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl vystoupit v této spíše krátce. Já i po všech věcech, které jsme zde slyšeli, projednávání, které v této Sněmovně bylo velmi bouřlivé, v diskusi s kolegy a kolegyněmi senátory, musím říci, že jsem skutečně přesvědčen, že vatikánská smlouva, tak jak byla předložena této Sněmovně, nám v budoucnu bude brát možnost bránit spravedlnost.

Jakub Michálek zde citoval názory expertů, kteří jsou nejen tedy v oblasti církevního práva, které jsme oslovili, ale pojďme si říci i jednu věc, která předcházela vyjednávání této smlouvy, a než tato smlouva dorazila do Sněmovny. Pokud jste měli možnost seznámit se s různými drafty této smlouvy, tedy návrhy, tak v původních návrzích skutečně to popasování se s českým právním řádem bylo obsaženo, nicméně finální smlouva, kterou potom vláda předložila do Sněmovny, už tuto část nemá a nám tedy doposud nebylo zodpovězeno, proč a kdo tuto část odstranil, jaké podmínky při vyjednávání byly kladeny, proč tam ta část, tedy vztah, definování vztahu vatikánské smlouvy nebo smlouvy se Svatým stolcem, najednou není, a jak je to, nebo není pro Českou republiku výhodné.

Já sám jsem věřící. Říkám to tady proto, že kritici této pro Českou republiku nevýhodné smlouvy, a byli to nejenom Piráti, ale každý, kdo se ozval, je i v tom veřejném prostoru poměrně šikanován jako jakýsi bijec církví. Jsem proto rád, že i to navrhované usnesení obsahuje uznání důležitosti role církví ve společnosti právě v oblasti charity, v pomoci třeba se zabydlováním, péče o těžce nemocné lidi. To je pravda. To se děje.

Já jsem člen Československé církve husitské, byl jsem křtěn v 18 letech, studoval, leč nedostudoval jsem bohosloveckou fakultu. Církevním právem jsem se také zabýval. Co chci říci? Ani Církev československá husitská není bez problémů. I ona má svoje skandály. I v mé církvi se skutečně dělo bezpráví, zametání věcí pod koberec. A často to bylo rychlejší než zametání před vlastním prahem.

I přesto si myslím jako věřící, že víra je věc interní. Víra je věc každého člověka. Instituce, každá instituce, kde se kontroluje moc, kde člověk vkládá důvěru v jisté lidi, kteří potom toho člověka vedou životem, způsobuje riziko, že tato moc bude někdy zneužitá. Ostatně o tom jsou těch 330 000 případů ve Francii, desetitisíce případů v Německu.

Já bych možná chtěl říct ještě jednu věc. My se zde bavíme často o tom, zda nějaké činy páchají, či nepáchají duchovní. Ale zpovědní tajemství se netýká pouze prohřešků duchovních ve výkonu jejich činnosti. To zpovědní tajemství je univerzální. Církev netvoří jenom kněží nebo pastorační pracovníci, ale církev tvoří ty komunity věřících, ty sbory. A o číslech, která se dějí právě v těchto sborech, nikdo nemluví. Když se podíváme na to, jak často je uváděno, že nějakým obětí (?) sexuálního násilí byla osoba blízká nebo osoba v rodině, tak se hovoří o 60 až 80 procenty. A není výjimkou, že tato věc, která se děje v rodině, která je v církvi, která je v nějakém sboru, ať je to církev katolická, ať jsou to adventisté sedmého dne, můžeme si vybrat, tak takto sdělené tajemství při té zpovědi se také bude krýti i probíhající právě klauzulí, která je obsažena v této vatikánské smlouvě.

Takže to není pouze o tom, zda členové církve páchají, či něco nepáchají. Ale pokud se dozvědí o takovéto činnosti právě v tom sboru, a já i z osobního života znám mnoho případů, kde ve sboru jako takovém, nikoliv u církevních hodnostářů nebo kněží, probíhalo násilí, sexualizované násilí na dětech, kdy toto bylo zameteno pod koberec, a člověk, který se obrátil na kněze u zpovědi a chtěl se mu svěřit, že se toto děje, nebyl vyslyšen, byl chlácholen a věc se dále neprošetřila.

Já si myslím, že naším společným cílem by mělo být maximálně a v každém případě chránit oběti. Když se podíváme na to, jak je ta smlouva navržena, zeptejme se sami sebe: zvyšuje tato smlouva, která je podle vyjádření odborníků, ostatně předpokládám, že bude vystupovat třeba i pan Balaš ze STAN, který to tu minule říkal, má přednost při výkladu? A zaznělo zde, že ano. Zvyšujeme tím tedy bezpečnost obětí? Snižujeme tím nějakým způsobem rizika třeba trestné činnosti, která nebude dohledná? Rozhodně nesnižujeme.

Já bych se proto chtěl připojit k tomu apelu, který tady zazněl už i od Jakuba Michálka, Olgy Richterové, a bude se tomu věnovat dále i Klára Kocmanová. Pokud nemáme záruky, a ministr Lipavský, který tady při minulém projednávání někde ve tři ráno vystupoval. Pokud nemáme záruky, a zároveň zde máme vyjádření odborníků v oblasti (nesrozumitelné) práva, prosím, vyslyšme ten apel a předtím, než se tato Sněmovna bude o smlouvě rozhodovat, dejme ji k prošetření, neboť myslím si, že napáchaná škoda může být teď i v budoucnu skutečně obrovská. Právo v sekulárním státě... Ale právo má chránit oběti, nikoliv ty pachatele.

A před závěrem řeknu jenom možnou paralelu. Je zde spousta lidí, které jsem slyšel vystupovat ve veřejném prostoru, když jsme řešili rizika islamizace Evropy, výkladu práva šaríja. Všichni se jistě shodneme, že v České republice má platit české právo. Tedy pokud někdo poruší nějaký zákon, porušuje, nebo plánuje porušit, tak se nekoukáme, jestli je malý, velký, tlustý, hubený, jakou má barvu pleti nebo o jaké náboženské vyznání se opírá, ale máme k nim přistupovat stejně - k ateistům stejně jako k věřícím. A já si myslím, že tohleto bychom jako Sněmovna demokratické země měli upřednostnit před nějakým zájmem pro vybranou skupinu lidí nebo jedinců, upřednostnit jejich zájmy, jejich právo býti s nimi nakládáno jinak, před právy ostatních lidí v České republice. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Prosím další přihlášenou, a to je paní poslankyně Urbanová.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý den, kolegyně a kolegové. Já se také pokusím hlavně na začátku svého projevu trošku zmírnit to, jakým způsobem se o této smlouvě vlastně i na veřejnosti mluví, že se vytváří dojem, že ti, co jsou proti přijetí té smlouvy, tak vlastně bojují nějakým způsobem, ať už proti náboženství, církvi, katolické církvi a podobně, obviňují například kněží z toho, že všichni jsou znásilňovači. Tak to rozhodně není. Já i na zahraničním výboru, pokud byl tam návrh mého ctěného kolegy Hayato Okamury, když jsme hlasovali o usnesení, které odsuzovalo pronásledování křesťanů po celém světě, tak jsem jej podpořila, protože si myslím, že je to důležité.

Stejně tak chci říct, že nejsem všeobecně proti tomu, abychom takovou smlouvu vůbec měli. Koneckonců jako vládní ještě tehdy pětikoalice jsme si uzavření této smlouvy dali do svého programového prohlášení. A bylo tedy tím pádem správné, že Ministerstvo zahraničí pod vedením pana ministra Lipavského na té smlouvě pracovalo.

Myslím si, že je také dobré uvést na pravou míru některé věci, které tady padaly zejména na minulém jednání, to znamená při prvním čtení. Není pravda, že ta smlouva se nějakým způsobem - použiju výraz - pytlíkovala na Ministerstvu zahraničí a my jsme neměli možnost se zeptat, jakým způsobem její sepisování probíhá. Já vím o tom, že ta smlouva se psala zhruba rok a několik měsíců. Věděla jsem o tom, jaké byly její verze. Považovala jsem to za problém už na začátku a vysvětlím proč.

Ono totiž i u těch případů sexuálního zneužívání slabších není problém to, jestli se to děje v církvi nebo jinde, není to vlastně, v podstatě ty trestné činy se nedějí pouze v církvi, problém je, když se dějí v nějaké uzavřené komunitě, kdy ten stát v podstatě do té komunity nemůže zasáhnout, nemůže do ní vstoupit. A čím je uzavřenější, tím je samozřejmě problematičtější ty trestné činy vyšetřovat a ty oběti chránit. U té církve je to problém veliký. Koneckonců v červnu roku 2024 proti nám, proti českému státu vynesl rozsudek Evropský soud pro lidská práva, který vlastně judikoval, že náš stát nedostatečně reagoval na tvrzené sexuální zneužívání stěžovatelky římskokatolickým knězem.

Pojďme si tedy říct, jak vypadá ten stav dneska, a budu se držet zejména té problematiky zpovědního tajemství. Dneska máme zpovědní tajemství v podstatě jen pro duchovní a říkáme, že se vztahuje na již spáchané trestné činy, ale ty budoucí nebo ty plánované nebo ty pokračující musí každý duchovní podle našeho českého právního řádu v podstatě překazit. A právě proto my v té větě v té navržené smlouvě o zpovědním tajemství chybí, že to zpovědní tajemství uznáváme za podmínek stanovených zákonem. A ano, vím o tom, že právě o podobě této věty se v průběhu vyjednávání hodně vyjednávalo.

Já mám pocit, že my jako zákonodárci máme... Vlastně náš úkol nebo náš mandát je o tom, že máme upravovat práva a povinností mimo jiné i církví. A jak už tady padlo, tak mezinárodní smlouva má před našimi českými zákony mít přednost. Což je problém už proto, že v roce 2024, minulý rok, jsme hlasy poslanců ze všech klubů, nikdo nebyl proti, pár našich kolegyň a kolegů se zdrželo, přijali novelu trestního zákoníku, ve které jsme právě tu dnešní povinnost překazit nějaký trestný čin v podstatě rozšířili o dva trestné činy. Jedním z nich byl nový trestný čin - sexuální útok a druhý z nich byl trestný čin - sexuální nátlak, který již existoval. A právě proti tomuhle našemu postupu, proti tomu návrhu v připomínkovém řízení Česká biskupská konference podala připomínku a nechtěla, aby vznikla tato povinnost. A to já vnímám jako problematické, ne kvůli tomu zásahu. Ta připomínka je samozřejmě v pořádku, to je naprosto legitimní. Ale nelíbí se mi v podstatě to, že by nemělo platit, že se ty trestné činy mají překazovat.

I proto jsem na zahraničním výboru navrhla přezkum Ústavním soudem, který by mohl svým výkladem korigovat nejasná ustanovení této smlouvy. Jsem ráda, že kolegyně Klára Kocmanová toto bude navrhovat také, myslím si, že je to důležité, ale z toho důvodu, který jsem tady popsala, tedy chybějící dodatek ve větě o zpovědním tajemství, tuto smlouvu nepodpořím, mám pocit, že to není úplně sebevědomý krok našeho státu. Moc děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Viděl jsem, že zde chvíli byla faktická od pana ministra, ale nakonec ji ruší, takže se můžeme posunout k dalšímu, a to je pan poslanec Síla. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřil taky k projednávané smlouvě s Vatikánem, kterou podepsal Petr Fiala v říjnu minulého roku. Je to konkordát se sekretářem Pietrem Parolinou a jde o podobnou smlouvu, která byla už v roce 2003 schválena původně, a protože byla jednostranná, nebyla ratifikována Parlamentem.

Nynější smlouva byla vyjednávána prakticky dva roky víceméně v utajení, protože nemohl - veřejnost nebyla informovaná o tom, o čem se vlastně jedná. Nevíme vůbec, jestli se jedná o novou smlouvu, nebo se jedná o smlouvu - věc, která byla jenom přepracovaná, ta původní z roku 2002. Ale pojďme se podívat trošku dál do historie.

Už po svém vzniku v roce 1918 nemělo Československo dlouhodobou smlouvou smluvně upraveny vztahy s Vatikánem, protože v té době byla právem Katolická církev intenzivně chápána a vnímána jako spojenec starého mocnářství. V Parlamentu tehdy zazněly hlasy na (za) zrušení církevních seminářů, kompletní konfiskaci majetku a další omezení pro Katolickou církev. Od ní se odštěpila pouze husitská církev, která byla tolerovaná a vnímaná jako dobrá. Letos je tomu sto let od výročí Marmaggiho aféry, po zrušení tří mariánských svátků a naopak vyhlášení Dne upálení Jana Husa. Oslavy v roce 1925 se účastnila nejen vláda, ale i Masaryk jako prezident Masaryk, což Římskokatolická církev považovala za provokaci a nuncius Marmaggi opustil Českou republiku z jednoho prostého důvodu, že Husa považovali už tenkrát jako za heretika, a proto nesouhlasil s tím, aby prezident Masaryk se zúčastnil nějakých takových oslav. Prezident Masaryk reagoval na tento krok tím, že stáhl českou vlajku z Hradu a vytáhl, nechal vyvěsit vlajku husitskou, klasickou bojovou. Po tomto gestu tedy Marmaggi opustil Prahu.

Do té doby, do roku 2027 (?) prakticky (jakési?) umrtvené byly vztahy s Vatikánem, v roce (2027?) byla uzavřena nějaká taková smlouva modus vivendi, která víceméně ukládala oběma stranám, že si navzájem nebudou narušovat svoje jakési vztahy. To trvalo 40 let, potom od roku 1950 po represe církví komunisty to trvalo dál, tady tento modus vivendi, přičemž ale duchovní, církevní duchovní, byli placeni státem.

Další kolo nastalo vládním podpisem smlouvy v roce 2002, a to po velkých poslaneckých diskusích vznesených (?) výrazné pochybnosti představiteli dokonce Ekumenické rady církví, a to hlavně pro privilegované postavení Římskokatolické církve, byla zas tato smlouva odmítnuta, ratifikace byla odmítnuta Sněmovnou. Smlouva byla nevyvážená a jednostranně formulovaná v neprospěch České republiky. Zaručovala církvi možnost působit ve zdravotnictví, školství, vězeňství, armádě a charitě. Součástí smlouvy byl i slib, že český stát vypořádá majetkové vztahy s církvemi. A to byl hlavní důvod, proč vlastně v roce 2002 tato smlouva nebyla ratifikovaná Parlamentem. Nicméně hned za deset dalších let, v roce 2012, byla vyňat z původní smlouvy z roku 2002 pouze jakýsi zákon o církevních restitucích, který byl schválen v (roce?) 2012 jako samostatný. A nyní tady projednáváme další kolo konkordátu s Vatikánem. Jedná se o podobnou mezinárodní smlouvu, která byla zamítnuta v roce 2002. Je to velmi důležitý mezinárodní akt, protože v hierarchii právních aktů je nadzákonnou normou srovnatelnou s ústavou. Jde o smlouvu nejvyšší mezinárodní úrovně podléhají ratifikaci Parlamentem a tato smlouva znamená možnost přímé použitelnosti ve vnitrostátním právu bez toho, aby byla doplněna upravujícími zákonnými normami.

Od vzniku samostatné České republiky jsme jedním z nejsekulárnějších ateistických států a o zvrat tohoto stavu usiluje Římskokatolická církev už sto let. Kruciální pro církev jsou školství, to znamená, postavení církevních škol, vliv na vzdělávací programy, výuka katechismu, čili možnost ovlivňovat budoucí generace. Dalším zájmem je odvrátit kompletní odluku státu od církve. Smlouva zakotvuje nemožnost soudního prolomení zpovědního tajemství pro laické zpovědníky, za které bude možno považovat prakticky každého, kdo pravidelně navštěvuje kostel. Jde o praktické uznání pravomoci pouze kanonického práva ve vztahu vůči Katolické církvi. Všechny právní normy upravující naše životy jsou z pohledu konkordátů postaveny na druhou kolej aplikace. Pokud bude jen trochu možný výklad znění konkordátů v neprospěch těchto norem, tak se tak stane.

Další spornou oblastí je ta, že Římskokatolické církve jednoduše řečeno si dávají právo na život a (?) snaha omezit možnost ženy ovlivňovat možné mateřství bez ohledu na způsob početí, znásilnění, zdravotní rizika matky či hrozba genetických vad plodů a tak dál. Stačí se podívat, co se děje v Polsku.

Nejcitlivější bod se týká zpovědního tajemství. Právníci upozorňují, že by tato pasáž mohla být zneužitá při vyšetřování pro sexuální násilí a odvolávat se na mlčenlivost vyšetřovaného, protože v celém světě se po vlně skandálů sexuálního násilí kněží na dětech volá po tom, aby měli duchovní povinnost nahlásit podezření o deliktech na nezletilých, i když se o nich dozvěděli u zpovědi. Zpovědní tajemství je chráněno českým trestním zákoníkem, ale jenom částečně. Kněží stejně jako advokáti nemusí nahlásit, když se ve zpovědnici dozvědí o spáchání trestného činu. Ale pokud mohou nějaký připravovaný zločin překazit, tak se na ně výjimka nevztahuje. V případě sexuálních deliktů v církvi se kněží často odvolávají na zpovědní tajemství. Toto právo na mlčenlivost smlouva rozšiřuje i na pastorační pracovníky, protože to (ti?) zatím neměli oporu v zákoně. Já sám jsem otevřen víře a všem učením o snahách a o sebepoznání a vedoucí k blahu člověka, jsem také křtěný, ale jsem zásadně proti snaze indoktrinovat a dogmaticky vychovávat mladou generaci pod záminkou, že se tak děje v jeho nejlepším zájmu, spasení.

SPD je vlastenecké hnutí hájící zájmy občanů České republiky. Proč vláda místo řešení blížící se katastrofy ve zdravotnictví, sporného státního rozpočtu, eventuálně účinného řešení drahosti energií, potravin, se zrovna v této době zabývá podpisem smlouvy, která nijak nepomůže obyvatelům naší země, ale pouze Katolické církvi? - tážu se já. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. A poprosím paní poslankyni Kocmanovou.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Avizuji, že budu dávat procedurální návrh, ale není třeba v tuto chvíli spěchat do sálu, protože budu navrhovat, aby se o něm hlasovalo až po rozpravě. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes tedy opět projednáváme mezinárodní smlouvu mezi Českou republikou a Svatým stolcem. A tento dokument posvěcený vládou budí poměrně velké pozdvižení, jak mezi těmi, kterých se přímo týká, tak i v široké veřejnosti a mezi odborníky.

Není se čemu divit. Ta smlouva se Svatým stolcem totiž může mít dopad na spravedlnost, na práva obětí sexuálního násilí a vztah státu a církve v České republice. Ty dvě největší výhrady už tady padly. Jedná se za prvé o to, že smlouva není oboustranně vyvážená a výhodná pro Českou republiku. Za druhé, je tam ten zásadní problém v podobě rozšíření zpovědního tajemství i na takzvané pastorační pracovníky.

Vzhledem k tomu, že i Senát při projednávání hlasoval o předběžném přezkumu Ústavním soudem a také máme zprávy, že už se zformovala skupina senátorů na žádost o posouzení ústavnosti smlouvy v případě jejího přijetí, tak evidentně existují pochybnosti o souladu této smlouvy s ústavou. Proto by dávalo velký smysl, aby se touto otázkou Ústavní soud zabýval ještě předtím, než s ní i Poslanecká sněmovna vyjádří souhlas. Já k tomu dodávám, že předseda Ústavního soudu deklaroval, že by se tímto přezkumem Ústavní soud zabýval přednostně.

V Senátu byl návrh na předběžné posouzení souladnosti s ústavním pořádkem odůvodněn především pochybnostmi nebo nejasnostmi v následujících otázkách. Za prvé. Zásadními pochybami o tom, zda nebyl narušen princip svrchovanosti státu, který zaručuje autonomní postavení státu ve vyjednávání ohledně úpravy vzájemných povinností se smluvním partnerem vyváženým způsobem, který vyloučí diktát jednou ze stran. Smlouva obsahuje závazky a povinnosti České republiky vůči druhé straně smlouvy, aniž by Svatý stolec měl vůči České republice jakékoliv ekvivalentní povinnosti, což vyvolává otázky o zachování principu svrchovanosti České republiky.

Za druhé. Nejasnostmi o tom, zda zakotvení zpovědního tajemství pro duchovní a obdobného tajemství pro pastorační pracovníky nedojde k porušení principu, kde všichni lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech, neboť postavení konkrétního okruhu obětí trestných činů, o nichž se dozví pouze duchovní nebo pastorační pracovníci, bude zásadně znevýhodněné oproti postavení ostatních obětí. Smlouva přiznává pastoračním pracovníkům obdobné tajemství jako zpovědnímu tajemství kněží, což může vést k problému v oblasti trestního práva a vyvolává pochybnosti o souladu se zásadou rovnosti před zákonem.

Za třetí. Zásadními pochybami, zda ratifikací smlouvy nedojde k privilegovanému postavení jedné z ideologií nebo náboženského přesvědčení nad druhými, čímž by došlo k porušení základní zásady ústavního pořádku, který takové výlučné postavení zakazuje. Smlouva vytváří specifický právní režim pro Římskokatolickou církev, čímž dochází k možné kolizi s principem, že stát se nesmí vázat na žádné náboženské vyznání.

Za čtvrté. Smlouva upravuje zpovědní tajemství v absolutní podobě, čímž zasahuje do pravomocí orgánů veřejné moci v oblasti trestního řízení, což může být v rozporu s právem na spravedlivý proces.

Za páté. Smlouva umožňuje církevním soudům rozhodovat o určitých otázkách s právním účinkem, což může být v rozporu se zásadou, že rozhodování o právech a povinnostech náleží výhradně státní moci, tedy nezávislým soudům.

S tímto odůvodněním dávám i po konzultaci s legislativou procedurální návrh, abychom před samotným hlasováním o ratifikaci smlouvy se Svatým stolcem hlasovali o odročení projednávání do rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním zákonem podle čl. 87 odst. 2 ústavy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. To znamená, počítám s tím, že v závěru budeme hlasovat váš procedurální návrh. Ano, děkuji. Poprosil bych v tuto chvíli paní poslankyni Malou. Ještě bych poprosil paní poslankyni Kocmanovou, jestli by nám sem mohla dát, o čem ten procedurální návrh je, abychom to potom přesně přečetli. Děkuji.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já bych se také velmi ráda vyjádřila k projednávané smlouvě se Svatým stolcem a ráda bych uvedla, proč tuto smlouvu nepodpořím svým hlasem. Myslím si, že to není nijak překvapivé, a nebudu se tady příliš zaobírat těmi všemi argumenty, které zde už padly, ale pojmu to spíše lidsky. Souhlasím s drtivou většinou argumentů, které zde přednášeli předřečníci, kteří upozorňovali na ta rizika. Co tady znovu připomenu, je skutečnost, že jsem přesvědčena o tom, že ta smlouva není potřebná a skutečně občanům České republiky nic nepřinese. Vše fungovalo až doteď a myslím si, že to bez ní další roky zvládneme.

To, co se objevuje v prostoru, je podle mého názoru skutečně až mnoho obav z toho, k čemu může přijetí této smlouvy vést. Na jedné straně tady máme zastánce této smlouvy, na druhé straně máme její odpůrce, ale taky tady máme věci, které se dějí za oponou. Myslím si, že nebyla zodpovězena velká řada otázek. Já se velmi často ptám na to, proč vadí někomu zavedení dětského certifikátu, který má ochránit děti před sexuálními predátory? Proč Česká biskupská konference požádala o výjimku, kterou žádá vynětí z povinnosti překážení trestného činu sexuálního nátlaku a tak dále? To si myslím, že jsou věci, které v tom prostoru jsou a do této chvíle opravdu nebyly vyjasněny.

Jsem přesvědčena o tom, že věřící chtějí bezpečnou církev, že ji chtějí bezpečnou pro sebe, pro své blízké a chtějí vědět, že je zajištěno jejich bezpečí. Z mého pohledu je i v maximálním zájmu církve dbát na to, aby sexuální násilí se v církvi nedělo, když se děje, aby bylo potrestáno, ale především aby se mu předcházelo. Co si moc přeji, je - a chtěla bych se toho dočkat - abychom se skutečně dobrali k nějakému otevřenému dialogu s církví na toto téma a skutečně našli a viděli snahu ten problém řešit. Podle mého prostě není v tuto chvíli na místě čas uzavírat tuto dohodu, a proto ji nepodpořím svým hlasem. Děkuji za podporu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím paní poslankyni Válkovou. Jenom bych chtěl poznamenat, že máme poslední dva přihlášené. Pokud to zvládneme do té třinácté hodiny, což vypadá, že by se dalo zvládnout, pak je všechno v pořádku. Pokud nikoliv, tak jenom podotýkám, že zde máme dohodu, že by se potom pokračovalo po ústních interpelacích v 18 hodin. Ale myslím si, že je šance to zvládnout. Děkuji. Čímž říkám, že když budeme struční, že to dáme.

 

Poslankyně Helena Válková: Pane místopředsedo, děkuji za takové velmi gentlemanské upozornění, zdvořilé a nenápadné, že mluvím vždycky příliš dlouho, a kvůli mně byste tady museli v 18 hodin pokračovat. Takže I do my best, tak se budu opravdu vyjadřovat jenom věcně, a to ve vztahu k připomínkám, které tady zazněly, a které zazněly i v mediálním prostoru a chtěla bych některé věci upřesnit. Víme, že jsou tady dva systémy - kanonické právo a právo v tomto případě České republiky, v tomto případě konkrétně ještě chráněné trestním zákoníkem. Jsou to dva paragrafy. Je to § 367 - nepřekažení trestného činu a § 368 - neoznámení trestného činu.

K tomu bych se ráda vyjádřila asi takto. Vůbec nic se nemění! Jsem asi mimo podezření jako spoluautorka zákona o ochraně obětí trestných činů, která prosazuje restorativní justici a chodí za ní oběti trestných činů, že bych jakýmkoliv způsobem chtěla oslabit jejich postavení. Nezlepšuje se jejich postavení, ale ani se nezhoršuje jejich postavení. Čili nepřekažení trestného činu se bezvýhradně vztahuje stále úplně na všechny. Přečtěte si ještě jednou pozorně čl. 4 odst. 2, odkaz na náš právní předpis, což je trestní zákoník, a na ten § 367. Nenajdete tam, že by směl kněz nebo biskup nepřekazit. On musí překazit ten trestný čin a nejjednodušší je to oznámit.

Nemění se ale také nic na neoznámení trestného činu. Tady z toho je vyjmut duchovní, ale podle platné právní normy je oprávněn jak podle kanonického práva, tak podle našeho práva ke zpovědi pouze pastorační pracovník, který je kněz nebo biskup. Takže takové ty řeči o tom, že je to široký vágní pojem, no tak to je, ale mně to nevadí, protože tam mám odkaz a jinak bych to nikdy nepodpořila. Proto podpořím tu smlouvu, protože mám ráda právní jistotu.

 

 

A také se tam církev zavazuje ke spoustě věcí obligatorně a není to už jenom na její dobré vůli. Charitativní činnost, školská činnost, teda vzdělávací činnost, v oblasti lékařské péče, ve věznicích. Tak ať to mají jako povinnost. Já budu jedině ráda.

Ale vůbec nikde není ohrožené to, že by pastorační pracovník, a mluvily jste tady, milé kolegyně a kolegové, třeba o kaplanech v nemocnicích, u určitých útvarů vojenských, no tak ti jsou maximálně vázáni profesním tajemstvím. Pokud ten kaplan je i kněz, tak je to opravdu, tak se může odvolat na ten § 368 jako dosud. Neoznámení trestného činu. Nic se na tom nemění. Pokud není kněz, a to bude v řadě případů, a je to v uvozovkách jenom pastorační pracovník v pozici nemocničního nebo vojenského kaplana, pak má smůlu, pak se na to odvolat nemůže.

Čili dobré je si nastudovat to, co už platný právní řád zakotvuje, a odlišit to od toho, co nám říká třeba mediální prostor. Já bych nikdy jako absolutní zastánce obětí, a je mi jedno, jestli zneužije dítě, jestli mého vnuka, kdyby na něj sáhnul trenér, učitel, kněz, budu vždycky pro přísné potrestání. Vždycky, kdybych měla ty pochybnosti. Jejich postavení obětí se ani nezlepšuje, ale rozhodně se nezhoršuje. A vágní pojmy tam nevidím, protože je tam jasný odkaz na náš platný právní řád, a to je trestní zákoník, nepřekažení trestného činu a neoznámení trestného činu.

Takže z hlediska lidskoprávního si myslím, že je to celkem jasné, ale chápu, že a vůbec ani nekritizuju ty kolegyně, které tady třeba vystoupily a říkaly, že je ta situace nejistá a neurčitá a tak. Ale jako právník s tím nemám problém. Opravdu ne, protože si tam najdu ty definice, které jsem vám tady řekla. Zpovědní tajemství z pastoračních pracovníků pouze kněz a biskup. Takto je to upravené. A to, že to tam nemám, ale mám odkaz na náš právní systém, tak to mně stačí. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou poznámkou paní místopředsedkyně.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Právě proto, že to je právně velmi složitá smlouva, i když vypadá krátce, tak musím říct, že bohužel to, co tady právě zaznělo, absolutně se neopírá o to, co říkají právní experti. Podívejte se na čl. 4 té smlouvy. Tam je první bod. Česká republika uznává zpovědní tajemství. Tečka. To je podle kanonického práva. Podle církví je to něco, co požadovala ve vyjednávání římskokatolická církev.

To, co říkala paní profesorka Válková, je bod 2. Ten limit za podmínek stanovených zákonem se maximálně bude vztahovat na české pastorační pracovníky, ale ne na kněze. A tenhle klíčový rozdíl, to rozšíření zpovědního tajemství, které nebude zakládat povinnost hlásit ty trestné činy včetně sexuálního útlaku, to je něco, s čím absolutně nesouhlasíme, a byli bychom rádi, aby se nesměšovaly tyto dvě věci. Čl. 4 bod 1, tam je jenom, že Česká republika uznává zpovědní tajemství. Tečka. Čili to bude podle kanonického práva, které se navíc může měnit. Bude to podle toho, jak bude chtít římskokatolická církev. To jsou ty otázky právních expertů a to je i to, co veřejně potvrdil vyjednavač za Ministerstvo zahraničí pan Smolek, který vlastně jasně řekl, že tam původně právě v tom čl. 4.1 bylo, že to má být podle českého právního řádu.

Ale Vatikán si vynutil, aby toto bylo škrtnuto. To je ten zásadní moment, kterým se rozšiřuje zpovědní tajemství pro římskokatolickou církev nad rámec dnešního právního řádu. A to je ten moment, kterého se tak obáváme, a jde to v neprospěch ochrany obětí.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. S faktickou poznámkou poprosím nejdříve pana předsedu Michálka a poté paní poslankyni Válkovou.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo. Já už jsem nechtěl vystupovat, ale vzhledem k tomu, že to tady zaznělo podle mě nesprávně, tak považuju za důležité, abychom si ujasnili, abychom všichni věděli, o čem hlasujeme. Protože ta smlouva, pokud já vím, mám ji tady před sebou, všech 16 článků, neobsahuje žádné závazky v oblasti školství ve prospěch České republiky. Tam není žádný závazek kromě toho, že církve budou dodržovat zákony, no tak to snad musíme všichni dodržovat zákony, to není žádný závazek. Takže to je první věc, kterou jsem chtěl uvést na pravou míru.

A za druhé, když se bavíme o pastoračních pracovnících, tak je potřeba říct, že se tady nebavíme o tom právu, které souvisí s mlčenlivostí kvůli zpovědnímu tajemství, ale bavíme se tady o právu obdobném, kterým jsou nadány osoby pověřené duchovní péčí, jako jsou třeba právě ti pastorační pracovníci. Takže je to o něco složitější a v tom spočívá právě ten základní problém. A ty osoby pověřené duchovní péčí jsou duchovními ve smyslu trestního zákoníku. Takže to je celá ta zapeklitost, o které se bavíme, a myslím si, že je důležité, aby toto tady zaznělo zcela jasně, abychom neměli pochybnosti, o čem hlasujeme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a poprosím paní poslankyni. (V sále je trvalý silný hluk.)

 

Poslankyně Helena Válková: Já děkuji. Já to beru jako takovou malou přihrávku, že můžu ještě vystoupit. Tak jenom k tomu čl. 4 odst. 1. My jsme tam ale vyjednali a taky pan náměstek Smolek nám to opakovaně říkal, že všechny ostatní smlouvy tam mají nedotknutelnost zpovědního tajemství. A my právě proto, že jsme si jasně v tom čl. 4 odst. 2 prosadili odkaz na ty naše právní předpisy, tak tam ta nedotknutelnost není. Je tam jenom zpovědní tajemství, jo? Takže to je veliký rozdíl. To myslím, že každý, kdo právo studuje, a určitě pan Jakub Michálek to ví, tak to, že tam byla vypuštěna ta nedotknutelnost, to z toho činí úplně něco jiného. To je první věc.

A druhá věc, o které chci hovořit, oni jsou vázáni jenom profesním tajemstvím pastorační pracovníci. Ale pouze kněží a biskupové mají možnost té zpovědi v tom smyslu, která je chrání před tím neoznámením trestného činu. Ale na tom se nic nemění, to je pořád. To bychom museli změnit teda trestní zákoník, který nám upravuje možnost, že například advokát nebo zaměstnanec, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe, tak nemá tu oznamovací povinnost. Myslíte, že bych to mohla...

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, já bych poprosil všechny, jestli by se mohli v sále ztišit.

 

Poslankyně Helena Válková: Já už končím, já už opravdu končím, abych nezdržovala. Ale máme to v § 368 odst. 3 a vztahuje se to i na advokáty. A vztahuje se to také samozřejmě i na duchovní...

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ještě prosím jednou všechny v sále, aby se ztišili!

 

Poslankyně Helena Válková: - těch registrovaných církví, a to jsou kněží a biskupové. Takže nemůžu změnit to, co jsem tady řekla. Je to tak, jak to říkám. Ale chápu, je to otázka svědomí, a pokud někdo tomu nerozumí úplně tak do detailu, tak samozřejmě se podle toho rozhodne i při hlasování.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní místopředsedkyně chtěla ještě reagovat s faktickou poznámkou.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Kolegyně, kolegové, já se nedivím, ta smlouva se totiž opírá o velice složitou materii, že se v tom ne každý orientuje. Proto tady vám chci připomenout, abyste věděli.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vás přeruším, protože opravdu je velmi špatně slyšet, kolegyně, kolegové. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Přidáte mi čas? Slovinsko si vyjednalo smlouvu, která neobsahuje tady ty garance toho rozšířeného zpovědního tajemství. Je to v materiálu Parlamentního institutu, který mapoval smlouvy těch evropských zemí se Svatým stolcem. Takže to samozřejmě bylo možné vyjednat, ale to byla zásadní podmínka, kterou prostě Vatikán chtěl. Ten čl. 4.1, ten odst. 1 odkazuje na kanonické právo. A to opravdu je strašně důležité vědět. Kanonické právo říká, že zpovědní tajemství je neporušitelné. Kanonické právo to vztahuje i na ty probíhající a chystané trestné činy, včetně toho sexuálního zneužívání a domácího násilí.

Není pravda, že by se nic neměnilo. Právě proto je to tak právně složitá věc, protože tento bod Česká republika uznává zpovědní tajemství, tečka, znamená, vy, kdo pro to budete hlasovat, říkáte, že Vatikán bude určovat, že nebudou muset kněží překazovat ten trestný čin, který je chystaný.

Nebudou muset hlásit sexuální útlak, který bude chystaný nebo probíhající. To je ten čl. 4 odst. 1, protože na něj se vztahuje čistě kanonické právo. A zdůrazňuji vám, že to klíčové je, že to bylo vyškrtnuto. Původně to čeští vyjednavači navrhovali. Chtěli, aby to zpovědní tajemství bylo omezené tak, jak je to dnes českým právem, ale to byl právě klíčový bod, o který těm vatikánským vyjednavačům šlo. A co zdůrazňuji, pastorační pracovníci, to může být úplně kdokoliv, ti nemusí mít žádné vzdělání, církev si může už dnes... (Předsedající: Čas, prosím.) Ne, já jsem byla přerušena.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já jsem vám sebral slovo, tak dobře, tak to dořekněte samozřejmě.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: A co je důležité, to může být kdokoliv, kdo je tam na brigádě. A to je pravda, to si může určit církev jakkoliv už dnes. A tím, že se rozšiřuje nárok, aby měli to právo obdobné zpovědnímu tajemství. To není žádné profesní tajemství, to je normálně rozšíření zpovědního tajemství významně nad rámec toho, jak to funguje dnes, že tyhle dva body jsou samozřejmě právně složité, ale jsou naprosto klíčové pro pochopení toho, proč já jako věřící zásadně nesouhlasím s tím, co může být beztrestnost pro pachatele a opravdu zhoršení situace pro oběti i sexuálního násilí.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Válková se ještě přihlásila s faktickou. A ještě prosím všechny, abychom se ztišili, je opravdu špatně slyšet. Děkuju.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo. Já jsem to pochopila, jako že se tady teď začalo obstruovat ze strany Pirátů a že to je taková léčka nás vyprovokovat zřejmě. Takže já to omezím ne na dvě minuty, ale jenom na to, že platí, co jsem řekla. Jako právník si zatím stojím, že pastorační pracovník, který zpovědní tajemství, na kterého se vztahuje tedy ta ochrana, ale nikoliv nepřekažení, ale neoznámení trestného činu, je jenom kněz a biskup. A nebudu se k tomu už jinak vyjadřovat, protože vidím, že tady je snaha o obstrukci, abychom do jedné hodiny o tom nemohli hlasovat. Já myslím, že to je otázka svědomí každého z nás.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a faktická žádná další není, ale je zde zatím v tuto chvíli poslední přihlášený. Pane poslanče, máte slovo. (Hluk v jednacím sále přetrvává.)

 

Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den. Já z časových důvodů budu mimořádně stručný. Jednak bych chtěl podpořit to, co tady říkala paní kolegyně Válková. Sám nejsem právník, čili jsem takový naivista, tak jsem získal dokument od papeže, tedy ne od něho, ale jako materiál, který se jmenuje Vy jste světlo světa. A tam se jednoznačně hovoří právě o tom, že mají klerikům za povinnost, když jsou prostě delikty sexuální, tak jim ukládá oznamovací povinnost, a to i vůči církevním autoritám. V každé diecézi je kontaktní místo pro oznámení deliktu. Ten problém prostě se snaží řešit.

Čili chtěl bych zdůraznit, že ta církev je, i když je to konzervativní záležitost, tak je pružná. A docela se mi tady líbilo víc prohlášení kolegy Ivana Bartoše, který zdůrazňoval "padni komu padni" v kontextu islamizace. Samozřejmě křesťani čili papež v podstatě chce, aby byl respektován státní zákon, a tu tezi "padni komu padni", tak tu tam také uplatňuje. Čili spousta věcí, snad kromě toho článku 4, si myslím, že tam ta shoda jak opozice, tak koalice je. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a vzhledem k tomu, že zde nevidím žádného dalšího přihlášeného, tak tímto končím rozpravu a táži se nejdříve pana ministra, jestli má zájem o závěrečné slovo? Prosím.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Tak děkuji za slovo. Já jsem vlastně spoustu těch argumentů právních řekl v tom úvodním slově. Myslím si, že ta smlouva je doprovázena spoustou různých mýtů. Nebudu se už vyjadřovat k nějakým právnickým debatám. Jednu poznámku ale obecnou si neodpustím.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vás fakt musím přerušit, protože ještě jednou vás žádám všechny; máme zde celou řadu přihlížejících, kteří chtějí dobře slyšet každé slovo. Prosím, kolegyně, kolegové, ještě jednou vás o to žádám, ať nemusím zvonit.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Já, ačkoliv nejsem organizovaný v katolické církvi, tak nemám tu zpupnost, bych to nazval, tuto organizaci, která toho tolik vykonala za dva tisíce let své činnosti, a kdybych vyjmenoval například to, že byla to katolická církev spolu s dalšími, která zachránila různá dědictví z řecké, z židovské kultury a z mnoha dalších, abych tady z katolické církve zjednodušeně dělal nějakou organizaci, kde se páchají pouhé nepravosti, a to z toho důvodu, že já mám opravdu úctu k tradicím. Církev tu tradici má obrovskou a zcela jednoznačně za ty dva tisíce let převažují pozitiva. To, co jsem tady poslouchal, je takové zjednodušení a souvisí s širším útokem některých sil na všechno, co si zachovávalo trvalost, platnost a kvalitu. A z tohoto pohledu bych tato zjednodušení chtěl jednoznačně odmítnout nikoliv jako ministr spravedlnosti, ale jako občan této země a Pavel Blažek. (Potlesk.)

A ještě se vyjádřím k jednomu právnímu aspektu, který tady říkala například kolegyně Richterová a někteří další. Ústavní soud tu není proto, aby v průběhu schvalování čehokoliv ostatními mocemi nějak vykládal, co je správné a co není. U nás je zcela správně nastolena následná kontrola ústavnosti a Ústavní soud není nějaký notář, který by nám měl v průběhu říkat, co je zákonné, co je správné, co je ústavní a co není. To znamená, pokud ta smlouva dnes bude ratifikována tady ve Sněmovně, respektive schválena, tak je to proces schvalování, který je naprosto správný, a u každého našeho hlasování, úplně u každého, může dojít k tomu, že se jednoho dne třeba Ústavní soud vyjádří, že to nebylo správné. Ale naprosto nesprávné je to, aby to říkal v průběhu. Děkuji za pozornost a myslím, že nic nebrání tomu, abychom tuto smlouvu schválili.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím zpravodaje, který má zájem vystoupit.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, děkuji vám za slovo. Já jsem ve střetu zájmů, protože jsem praktikující katolík, takže se nebudu vyjadřovat k tomu návrhu jako takovému. Ale možná jedna poznámka, jako praktikující katolík. My nejsme lepší než ti ostatní. Nejsme. My jenom víme, že nejsme lepší než ti ostatní. A prosím, takto nás vnímejte, já už budu mlčet.

Každopádně já mám tady návrh od paní poslankyně Kláry Kocmanové, je to procedurální návrh, a sice hlasování o odročení procedurální do rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu na posouzení v souladu mezinárodní smlouvy s ústavním zákonem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy. Načítám to, o tomto budeme hlasovat. Poté jsem tady načetl taktéž usnesení zahraničního výboru, ke kterému se hlásím a nebudu ho opakovat. Doporučuje, dává souhlas, pověřuje, zmocňuje. Všichni jsme slyšeli. A pak tady mám návrh doprovodného usnesení ke smlouvě se Svatým stolcem, které taktéž bylo načteno. Takže o těchto návrzích budeme hlasovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Tak já vám děkuji. Viděl jsem zde ještě s přednostním právem pana předsedu Michálka.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo. Opravdu jenom jedna věta. Zaznělo v závěrečném slově pana ministra chybně, že tohleto je jediný správný proces. Prosím - a nevystupoval bych, kdyby tady nebyla popírána Ústava České republiky, která v čl. 87 odst. 2 jednoznačně stanoví, že Ústavní soud rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Je to přímo v Ústavě, tak se prosím netvařme, že to je nějaký nestandardní proces. Takto to ústavodárce předvídal a prosím respektujme Ústavu České republiky.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Tak já děkuji a můžeme se pustit do hlasování. Jenom prosím, ještě zopakuji, abychom tedy všichni věděli, a poprosím všechny o klid v sále. Nejdříve budeme hlasovat odročení, a to je návrh paní poslankyně Kocmanové. Poté, pokud by se nepřijalo, tak budeme pokračovat a máme zde usnesení dvou výborů, ale samozřejmě je to shodné usnesení. A naposledy bychom hlasovali o doprovodném usnesení pana poslance Michálka.

Pokud s ním takto všichni souhlasí, tak se můžeme pustit do hlasování. Slyším, prosím, abyste se přihlásili všichni. Takže se můžeme pustit do hlasování.

 

Nejdříve hlasujeme návrh paní poslankyně Kocmanové o odložení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel?

Hlasování číslo 65, přihlášeno 152, pro bylo 21, proti bylo 62, zdrželo se 69. V tomto případě zamítnuto.

 

Můžeme přikročit tedy k dalšímu hlasování. Jenom ještě chviličku posečkám na pana ministra, který bude hlasovat s kartou číslo 6, a jedná se o pana ministra Stanjuru. Takže budeme hlasovat nyní o navržených usneseních obou výborů, a to je výbor ústavněprávní a zahraniční, jedná se o totožná usnesení. Byli jste s nimi seznámeni.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tato usnesení? Kdo je proti?

Hlasování číslo 66, přihlášeno 152, pro bylo 92, proti bylo 9. Přijato.

 

A nyní budeme hlasovat doprovodné usnesení pana předsedy Michálka.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 67, přihlášeno 154, pro bylo 110, proti byli 2. Přijato.

 

V tom případě jsme se vypořádali se vším. Nemám zde žádný další pokyn. Já děkuji všem za spolupráci.

Vzhledem k tomu, že ještě máme čas do 13 hodin, tak je šance, že zvládneme bod číslo

Aktualizováno 19. 3. 2025 v 20:06.