Sněmovní schůze k problematice těžby lithia skončila přijetím usnesení směrem k vládě

16. 10. 2017

Kvůli rekonstrukci hlavního jednacího sálu Sněmovny se 61. schůze konala v náhradních prostorách v objektu Sněmovní 1. Přepis stenoprotokolu z jednání najdete zde

Na závěr jednání k problematice těžby lithia v České republice Poslanecká sněmovna po informaci vlády ČR o tzv. Memorandu mezi MPO ČR a firmou EMH a. s. žádá vládu

1. aby memorandum vzhledem k zřejmé neurčitosti jeho předmětu prohlásila za nulitní,

2. aby těžbu lithia v ČR prováděl státní podnik a zisk z této těžby zůstal příjmem státního rozpočtu ČR. V případě dalšího využití lithia je nutné podpořit projekty, zajišťující jeho zpracování na území ČR podnikatelskými subjekty se sídlem na území České republiky.

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR zároveň prohlašuje, že memorandum podepsané ministrem průmyslu ČR J. Havlíčkem se společností  EMH není pro ČR závazné a odvolání se na Dohodu o podpoře a vzájemné ochraně investic mezi ČR a Austrálií, podepsané v Canberře dne 29. 7. 1991, a další mezinárodně uznávané smlouvy o ochraně investic, které je v memorandu uvedeno, se právní závaznosti memoranda pro Českou republiku v případných arbitrážních sporech netýká.

____________________________

K historii zasedacího sálu č. 205, nazývaného též malá sněmovna, v objektu Sněmovní 1, kde původně stály dva výstavní renesanční domy „U divého muže“ a „U tří labutí“. Oba domy postupně zakoupili malostranští jezuité se záměrem zde založit gymnázium.

 Dům jezuitského gymnázia vznikl postupným spojením několika původně gotických domů ohraničených blokem ulic Thunovská, Sněmovní (Pětikostelní) a horní částí Malostranského náměstí. Jako první v roce 1629 odkoupili malostranští jezuité v čele s P. Valentinem Coroniem od Heleny Jakoberové z Lustenecka dům U tří labutí s úmyslem založit jezuitské gymnázium. Patrně pak došlo k přestavbě interiéru a stavebním úpravám, které se s velkou pravděpodobností týkaly i současného zasedacího sálu. Bohužel z důvodů absence písemných materiálů se nedá přestavba blíže specifikovat.

     V r. 1654 odkoupil jezuitský řád od rady Menšího Města pražského sousední opuštěný nárožní dům z pozůstalosti dona Baltazara de Marradase a připojil ho již k dříve nabytému domu U tří labutí. Až v roce 1672 po dlouhých jednáních se podařilo řeholníkům získat od malostranské obce povolení k vyjmutí domů z městské jurisdikce a zapsat majetek do desk zemských. V této podobě zůstaly domy až na menší, převážně vnitřní úpravy do roku 1711.

     Teprve v první polovině 18. století došlo ke dvěma výrazným přestavbám, které určily stavební podobu dnešní budovy. Není jasné, v jak velkém rozsahu byla první přestavba v roce 1711 realizována. Části objektu byly patrně zbořeny a nahrazeny novými křídly, které vyhovovaly potřebám gymnázia. Není zcela zřejmé, zda se na samotné realizaci projektu podílel sám stavitel Kryštof Diezenhofer a jeho spolupracovník, zednický mistr Thomas Haffenecker, či byli najati jezuity jen jako nestranný odborný dozor.

     Naštěstí k druhé, o mnoho významnější přestavbě, se zachovala řada archivních dokumentů včetně plánů, jejichž autorem není nikdo jiný než Kilián Ignác Diezenhofer, pracující též na výstavbě sousedního jezuitského profesního domu a přilehlém kostele sv. Mikuláše. K samotnému plánu přestavby se dochoval i Diezenhoferův podrobný popis jednotlivých místností nově vystaveného třípodlažního objektu. Podle tohoto popisu se ve 2. patře nacházelo přes celé jižní křídlo auditorium neboli divadelní sál. V podkroví nad sálem byl umístěn horní vstup do divadelního sálu, který vedl patrně na galerii nebo k nějakému jevištnímu zařízení. Sál měl též sloužit k reprezentativním účelům.

     Zrušením jezuitského řádu nastala nová etapa historie objektu jezuitského gymnázia. V roce 1787 byl připojen k sousednímu západnímu domu, který využívalo České gubernium. K reálnému propojení obou částí došlo patrně někdy před rokem 1814, neboť v tomto roce jsou již oba domy evidovány pod jednotným čp. 1. Plány k tomuto propojení jsou bohužel bez datace, avšak předpokládá se, že k němu došlo v prvním desetiletí 19. století. Od druhé poloviny 19. století až do vzniku samostatného Československa zde sídlilo České zemské místodržitelství.

     Od roku 1918 sídlil v prostorách areálu Zemský úřad. K významné adaptaci vnitřních prostor pro potřeby úřadu došlo podle plánů ing. arch. Feigla v roce 1928. Z dochovaných plánů vyplývá, že původně rozsáhlý jezuitský divadelní sál (celé jižní křídlo) byl následnými přestavbami rozdělen na tři menší salonky a větší rohový sál. Autor přestavby počítal s výraznou změnou tohoto prostoru. Rohový sál měl být příčkami rozdělen na dvě kanceláře a prezidentský salón, který by byl spojen s nově vzniklou zasedací síní vytvořenou spojením původních tří salonků. Proti této přestavbě se ostře postavil Památkový úřad, kterému však v případě nové adaptace zasedacího sálu a přilehlých salonků nebylo vyhověno. Stavební úpravy tak byly dokončeny následujícího roku. Z této doby pochází i nově pořízený mobiliář.

     Po roce 1948 přešel objekt čp. 1 do majetku ministerstva vnitra, které přikročilo k novým úpravám interiéru a ke generální opravě budovy v šedesátých letech. Dle stavebně historického průzkumu z roku 1968 byl objekt čp. 1 v celkem dobrém stavu. Dispozice hlavního zasedacího sálu patrně nebyla již významně změněna.

     Plochostropá zasedací síň je bohatě zdobena. Celá výzdoba síně je laděna v tónech bílé a zlaté. Dekorativnímu stropu dominují tří majestátní zlacené lustry, se kterými korespondují na stěnách umístěné svícny. Zlatavé závěsy oken nesou stejný květinový motiv jako tapety zdobící stěny celého sálu. Výrazným dekorativním prvkem jsou kachlová kamna umístěna u vstupu do sálu. Sál je zařízen dubovým nábytkem. V roce 1967 došlo k opravám interiéru jak v zasedací síni, tak i v přilehlých salóncích, k výměně tapet a opravě zlacení na stropech. Již v roce 1968 byl sál vybaven zvukovou aparaturou.

     V letech 1990 - 1997 prošla budova rekonstrukcí podle plánů SÚRPMO, pod vedením projektanta ing. arch. Jiřího Nováka, pro potřeby poslaneckých klubů. Od roku 1996 až do současnosti slouží zasedací síň pro účely poslaneckého klubu ČSSD.



Sněmovní schůze k problematice těžby lithia skončila přijetím usnesení směrem k vládě (16.10.2017) Sněmovní schůze k problematice těžby lithia skončila přijetím usnesení směrem k vládě (16.10.2017) Sněmovní schůze k problematice těžby lithia skončila přijetím usnesení směrem k vládě (16.10.2017) Sněmovní schůze k problematice těžby lithia skončila přijetím usnesení směrem k vládě (16.10.2017) Sněmovní schůze k problematice těžby lithia skončila přijetím usnesení směrem k vládě (16.10.2017)

Navigace sekce Poslanecká sněmovna



ISP (příhlásit), RSZ (přihlásit)