(16.20 hodin)
(pokračuje Melčák)
Samotná úprava spočívá v tom, že v § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny se doplní nový odstavec 4, který říká, že ustanovení předchozích odstavců, to znamená odstavců 1 až 3, se nepoužije pro stavební řízení vedené podle stavebního zákona.
Je sice a byla to také jedna z námitek, která byla ve stanovisku vlády určena, že tento návrh je v rozporu s § 90 odstavec 4 zákona 114/1992 Sb., ovšem jak si dobře pamatujete, když jsme projednávali sněmovní tisk 632, tak jsme ten odstavec 4 ze zákona o ochraně krajiny vypustili a částečně jsme jistotu stavebních orgánů snížili, neboť tento sněmovní tisk už byl proměněn v zákon 349/2009 Sb. Ale přesto existuje právní názor, že je nutné ten § 70 rovněž doplnit tak, aby byl v souladu se stavebním zákonem.
Já nechci rozebírat jednotlivé námitky, je jich zhruba šest. Většinou jsou postaveny tak, že je interpretován nějaký zákon nebo předpis, který říká například, že Česká republika může svým vnitřním právním předpisem stanovit, jak to bude, což je stavební zákon, a velmi často je to na základě odvolávání se na tyto předpisy zpochybňováno. Jedna z námitek také říká, že tento náš návrh neobsahuje takzvaná přechodná opatření. Domnívám se, že to je hrubý omyl, protože jestliže § 70 nemohl být používán pro vstup do stavebních řízení, není absolutní důvod uvádět jakákoli přechodná opatření. Nebyl také k tomu nalezen žádný judikát. Domnívám se, že tak jak je ten návrh koncipován, prospěje především ke zrychlení stavebního řízení a zabrání různým účelovým zásahům a zpomalování staveb.
Myslím, že to pro tuto chvíli stačí, a děkuji vám všem za pozornost. Doporučuji, abyste tento návrh nezamítali a propustili ho do druhého čtení. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážený pane poslanče. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Robin Böhnisch. Vážený pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi krátce okomentovat poslanecký návrh na změnu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Jádrem návrhu je úprava § 70 o účasti občanů, tedy paragrafu, který periodicky čelí snahám o změnu snad po celou dobu existence zákona. Namátkou lze uvést návrhy z roku 1999 související se stavbou dálnice D5 nebo další snahy v letech 2002 i 2003. Posunem je, že snahou navrhovatelů změn § 70 už není zastavit občany a jejich sdružení již ve stadiu územního plánování, v němž jsou přijímány pouze základní regulativy investorské činnosti v katastru obce, ale zastavit jejich konání ve stadiu územního rozhodování.
Navrhovatelé současné změny uvádějí, že jejich cílem je odstranit nesoulad mezi ustanoveními § 85 a § 109 stavebního zákona o účastnících územního a stavebního řízení a současným zněním § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny. V důvodové zprávě uvádějí, že nesoulad mezi ustanoveními zmíněných zákonů vede ke zbytečným nedorozuměním a soudním sporům a vyžaduje bezodkladné řešení. Z toho lze vyvodit jejich domněnku, že pokud není účast občanů ve stavebním řízení definována přímo ve stavebním zákoně, ale v zákoně speciálním, v tomto případě v zákoně o ochraně přírody a krajiny, jde o situaci, která vyžaduje nápravu.
Minulá vláda ve svém stanovisku naproti tomu uvedla, že ustanovení § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny je vůči § 109 stavebního zákona ustanovením speciálním a tam taxativně vymezený okruh účastníků stavebního řízení rozšiřuje. Na základě toho označila navrhovateli naznačený rozpor jako zdánlivý a tak v zásadě už v úvodu svého stanoviska smysl navržené novelizace zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zpochybnila.
Podobně se vláda postavila k tvrzení navrhovatelů v důvodové zprávě, že jejich návrh není v rozporu platnými mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Uvedla, že případná aplikace navrhované změny § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny, která by ze stavebního řízení vyloučila občanská sdružení nebo jejich organizační jednotky, jejichž hlavním posláním je podle stanov ochrana přírody a krajiny, by zapříčinila nesoulad vnitrostátní úpravy jednak s Aarhuskou úmluvou, jednak se směrnicí Rady 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí.
Co lze říci jednoznačně, je fakt, že novela není legislativně technického charakteru, jak uvádějí předkladatelé, ale i přes svou stručnost je citelných zásahem do legislativy, představujícím výrazné omezení zákonem garantovaných občanských práv. Minulá vláda, během jejíhož funkčního období novela vznikla, uváděla ve svém programovém prohlášení - cituji: "(Vláda) zachová stávající úroveň účasti veřejnosti na rozhodování v oblasti životního prostředí s tím, že rozhodovací procesy budou zpřesněny tak, aby nedocházelo k neopodstatněným průtahům v řízení." Poslaneckým návrhem vtěleným do tisku 580 se možná podle předkladatelů naplňuje druhá část souvětí, tedy dochází k zpřesnění rozhodovacích procesů, ovšem za cenu omezení účasti veřejnosti na rozhodování v oblasti životního prostředí.
Jakkoli lze mít pochopení pro frustraci regionálních politiků nebo investorů z případů, kdy dojde v některém ze stadií řízení ke zdržení nebo zmaření investice, nelze hledat vinu a priori u zúčastněné veřejnosti. Nadřízené úřady nebou soudy nejednou upozornily na řadu chyb v řízení předcházejícím jejich rozhodnutí, které každopádně nebyly vinou těch, kteří na ně upozornili nebo jich využili. Namístě proto rozhodně není vyšachování veřejnosti z řízení, v tomto případě stavebního, ale zkvalitnění práce úřadů a dohledu nad jejich prací.
Domnívám se, že tento poslanecký návrh zákona je v současnosti nadbytečný, a pokud vůbec existuje nutnost dávat do souladu ustanovení stavebního zákona a zákona o ochraně přírody a krajiny nebo vyjasnit vztah národní legislativy s Aarhuskou úmluvou, měla by to udělat vláda systémově a ve standardním legislativním procesu.
Navrženou poslaneckou novelu nedoporučuji ke schválení, a pokud v následné rozpravě nepadne návrh na zamítnutí, přihlásím se ještě do rozpravy a tento návrh podám. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím čtyři přihlášky - pana poslance Melčáka, paní poslankyně Jakubkové, paní poslankyně Konečné a pana poslance Ambrozka. První tedy pan poslanec Melčák. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Miloš Melčák: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, musím trošku reagovat na to, co tady přednesl zpravodaj. Především to, do které etapy podle Aarhuské dohody budou v rámci stavebního zákona vstupovat jednotlivé iniciativy a jednotliví účastníci řízení. Tuto vůli jasně stanovila Sněmovna, když schvalovala stavební zákon v minulém období. Když se podíváte a podrobně se seznámíte s protokoly z tohoto jednání, tak uvidíte, že jednoznačně byla vypuštěna z toho paragrafu - ty paragrafy byly přečíslovány - týkajícího se stavebního řízení účast takzvaných ekologických iniciativ.
Další vůlí, kterou tato Sněmovna vyjádřila, byla vůle při projednávání sněmovního tisku 632, který jsem zmiňoval ve svém úvodním vystoupení. Jasně stanovila, že zákon č. 114/1992 Sb., není nadřízeným zákonem stavebnímu zákonu. Já si myslím, že toto je potřeba si jasně v tuto chvíli říct. A dovolte mi, abych se trochu podrobněji ještě probral tím, co to je územní řízení a co to je stavební řízení. ***