Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Pane kolego, promiňte, jsme v bodě interpelace,
otázky a podněty poslanců.
Poslanec Jiří Šoler: To je podnět
generální prokuratuře, už budu končit.
Jenom jeden odstaveček. Domnívám se, že
naše společnost potřebuje podobnou očistu,
jako provedli Němci v Norimberku. Soudil bych nejméně
z morálního aspektu zločiny obou totalit,
jak té komunistické, tak té současné
postkomunistické. Na lavici obžalovaných bych
vedle sebe posadil odpovědné činitele obou
režimů. Symbolicky vyjádřeno - Havla
vedle Jakeše. Potom se snad podaří postupný
návrat morálních etických hodnot,
které jsou předpokladem jakéhokoli dalšího
pokroku. A právě zde vidím hlavní
úkoly prokuratury. Zůstat u důsledného
posouzení minulosti a současnosti může
nám opozičním poslancům být
zárukou, že nedopadneme jako naše kolegyně
Milada Horáková. V očekávání
vašich dalších zpráv o osudu mého
podání vám děkuji za trpělivost
při čtení mých utraistických
představ. Přikládám kopii trestního
oznámení.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Šolerovi za jeho vystoupení
v rámci - děkuji za tu milou pozornost, to není
obvyklé, v rámci bodu interpelace, otázky
a podněty poslanců ČNR na členy vlády
České republiky. Dovolte mi, abych dodal na vysvětlenou,
že generální prokurátor České
republiky sice není členem vlády, nicméně
je možno interpelovat generálního prokurátora
poslancem České národní rady, popřípadě
činit dotaz právě v tomto bodu programu jednání
schůze České národní rady.
Prosím, pan poslanec Wagner se hlásí s procedurálním
návrhem do rozpravy. Já si vás napíši,
bude asi praktičtější, když budeme
používat písemnou formu. Jinak jste sedmý
přihlášený do rozpravy. Jako další
se přihlásil do rozpravy písemně pan
poslanec Hirš s interpelací na ministra zdravotnictví
pana Petra Loma. Připraví se paní poslankyně
Váchalová.
Poslanec Pavel Hirš: Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
vážení páni ministři, dovolte
mi, abych přednesl interpelaci na ministra zdravotnictví
pana Petra Loma.
Vážený pane ministře, obracím
se na vás s touto interpelací ve věci vládní
politiky k úhradě nákladů, především
mám na mysli, léků spojených s léčbou
některých nemocí.
Povinnost pacientů hradit některé léky
buď v plné nebo částečné
výši považuji za odůvodněné
pouze v případech, kdy je k dispozici plná
odpovídající náhrada tuzemských
přípravků. Z dřívější
praxe mi je ovšem známo, že např. dependentnímu
diabetikovi je nutné v některých případech
indikovat inzulín zahraniční výroby,
a to z prostého důvodu, že při použití
domácího přípravku vzniká na
tento přípravek alergická reakce.
Dalším příkladem je onemocnění
skleróza multiplex, kde se aplikuje převážně
vitamínová terapie a podle stávajících
předpisů by preparáty hradil nemocný.
V pokročilém stádiu, kdy je spotřeba
vyšší, se lehce může stát,
že pacient by byl nucen vynaložit na léčbu
vyšší částku, než jakou např.
činí jeho invalidní důchod.
Dalším příkladem mohou být např.
žlučníkové či ledvinové
komplikace, nebo astmatická onemocnění.
Původně se uvažovalo o tom, že v takových
případech bude tyto preparáty hradit pojišťovna,
ale tento návrh byl zamítnut. Tito lidé by
byli v podstatě určeni jenom k rychlejšímu
umírání.
Jsem přesvědčen o tom, že pokud chceme
vytvořit skutečně spravedlivou společnost
a jestliže vytváříme novou kvalitu pro
naše občany, pak především musíme
vytvořit co nejvhodnější systém
pro zajištění bezpečnosti a ochrany
jejich zdraví. Je z humánního hlediska nepřípustné,
aby ti, kteří se nezaviněně dostali
do potíží a nemoc je nezaviněná,
nebyli chráněni státem, tj. dobře
promyšleným systémem zdravotního pojištění.
Pokládám znevýhodnění pacientů
při některém onemocnění, které
jsem uvedl na příkladech nejen za nehumánní,
ale také nemorální a odporující
lékařské etice. Jediným, kdo může
s konečnou platností rozhodnout o indikaci toho
či onoho léku, bez ohledu na jeho cenu a výrobce,
může být pouze ošetřující
lékař, neboť pouze on zná stav a potřeby
svého pacienta.
Abych mohl s čistým svědomím předstoupit
před své voliče a zodpovědně
zodpovědět jejich otázky, obracím
se na vás, pane ministře, s následujícími
dotazy: 1. Jaké důvody vedly vládu k tomu,
aby léky nutné k léčbě některých
onemocnění zařadila do kategorie léků,
které si hradí pacient buď částečně
nebo úplně, 2. Uvažuje se o urychlené
změně dosavadních nebo vydání
upřesňujících předpisů
tak, aby ten, kdo s konečnou platností rozhodne
o plné úhradě použitého léku
pojišťovnou, byl ošetřující
lékař.
Děkuji za pozornost.
(Interpelaci předává písemně
ministru Lomovi.)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Hiršovi, předávám
slovo paní poslankyni Váchalové. Připraví
se pan poslanec Zdeněk Trojan.
Upozorňuji na to, že odpovědi členů
vlády jsou až dalším bodem programu. Prosím
proto nyní o písemné přihlášky
k tomuto bodu programu. Děkuji.
Poslankyně Anna Váchalová: Vážený
pane místopředsedo, vážená sněmovno,
obracím se s dotazem na předsedu české
vlády pana Václava Klause a na ministerstvo práce
a sociálních věcí v České
republice pana ministra ing. Vodičku. Československo
podepsalo v roce 1982 souhlas se závěry Charty na
pomoc invalidním občanům, vyhlášené
v roce 1981 Organizací spojených národů.
Tato charta je u nás obecně známá
jako charta na osmdesátá léta. Jedním
z jejích základních cílů bylo
zajistit, aby každá země měla ve své
vládě kancelář či výše
postaveného činitele, který by byl přímo
odpovědný hlavě státu nebo vládě
a který by řídil přípravu národních
plánů v oblasti komplexní problematiky zdravotně
postižených a zdravotně ohrožené
populace a koordinoval realizaci těchto plánů.
V České republice došlo k realizaci tohoto
úkolu až v roce 1991 ustanovením vládního
výboru pro zdravotně postižené občany.
Na schůzi výboru pro sociální politiku
a zdravotnictví dne 16. 9. 1992 jsme se od ministra práce
a sociálních věcí dozvěděli,
že tento vládní výbor bude společně
s dalšími vládními výbory zrušen.
Chtěla bych vědět, kdo nadále ve smyslu
výše uvedené charty bude řešit
problémy zdravotně postižených, které
jsou téměř vždy meziresortní,
např. v dopravě, bydlení, školství,
sociální oblasti, zdravotnictví apod.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji paní poslankyni Váchalové
a předávám slovo panu poslanci Zdeňkovi
Trojanovi. Připraví se pan kolega Valach.
Poslanec Zdeněk Trojan: Vážený
pane předsedající, vážené
dámy, vážení pánové. Dovolte
mi, abych přečetl interpelaci, která se týká
dnes nepřítomného ministra financí
ing. Kočárníka.
Vážený pane ministře, české
vysoké školství se v současné
ekonomické situaci s obtížemi vyrovnává
s udržením svého finančního stavu.
Napjatý rozpočet vysokých škol, navíc
omezovaný regulačními opatřeními,
zřejmě u některých vysokých
škol vyvolá nepříjemnou finanční
situaci ke konci roku. Řešení těchto
problémů navíc vysokým školám
komplikují určité administrativní
příčiny. Jednou z nich je stále přetrvávající
dělení finančních prostředků
na investiční a neinvestiční. Navíc
v letošním roce došlo k přesunu rekonstrukcí
a modernizací do kategorie investičních akcí.
S ohledem na to, že nastalo i radikální snížení
částek rozpočtovaných na investice
v tomto roce, je ohroženo financování již
dříve zahájených rekonstrukcí
a modernizací, případně proplácení
dodávek dříve řádně
objednaných.
Tuto situaci je podle metodiky ministerstva školství,
mládeže a tělovýchovy České
republiky možno řešit převodem neinvestičních
finančních prostředků na investiční.
K tomuto přesunu je však nutný souhlas ministerstva
financí České republiky o nějž
v červnu t. r. ministerstvo školství požádalo.
Do dnešního dne nebyla tato záležitost
ministerstvem financí ČR vyřízena.
Absence souhlasu ministerstva financí České
republiky vážně ohrožuje zabezpečení
provozu a činnosti některých vysokých
škol, a proto vás žádám, vážený
pane ministře, o vyjádření k těmto
otázkám: 1. Proč předmětný
převod, za jehož uskutečnění
odpovídá ing. Flekal, náměstek ředitele
odboru 11 ministerstva financí ČR, nebyl dosud realizován?
2. Jaká opatření ministerstvo financí
ČR přijme, aby nedocházelo k situacím,
kdy kategorizace rozpočtových prostředků
na investiční a neinvestiční způsobuje
vážné komplikace při finančních
zajišťování provozu vysokých škol
v České republice? Děkuji.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Zdeňku Trojanovi a předávám
slovo panu poslanci Valachovi. Připraví se pan poslanec
Wágner.
Rád bych ještě upozornil zejména členy
stran, které nejsou členy vládní koalice,
že při zahajování tohoto bodu jsem poněkud
znásilnil jednací řád, protože
projednávání tohoto bodu bylo již uzavřeno
a mně se nezdálo vhodné využít
situace, kdy poslanci z výše citovaných stran
ještě nebyli ve sněmovně k tomu, abychom
odsunuli tento bod programu až na příští
schůzi. Osobně jsem to považoval za krok k
tomu, co tady bylo označeno již několikrát
jako určitá kultivace, na rozdíl od jiných
kroků, ke kterým zde došlo těsně
předtím. Prosím pana kolegu Valacha, aby
se ujal slova.
Poslanec Vítězslav Valach: Pane místopředsedo,
dámy a pánové, častokrát jsem
za posledních dva a půl roku slyšel o tzv.
stodenním moratoriu na kritiku nové vlády.
Samozřejmě je třeba dát každému
novému orgánu prostor a čas k tomu, aby se
mohl zformovat a začít kvalitně pracovat.
Když však vidím, jak pan předseda vlády
Klaus obsadil ministerské posty a jak kvalitními
lidmi obsazují noví ministři důležitá
místa ve svých úřadech, jakékoli
moratorium se mi zdá být, mírně řečeno,
velice nevhodné.
Proto bych se rád zeptal pana ministra Rumla, který
bohužel je momentálně nepřítomen,
zda opravdu považuje pány Křižana a Fendrycha
za odpovídající osoby na místa svých
náměstků, a je-li pravdivá informace,
která už dokonce proběhla i tiskem, že
místo ředitele legislativy ministerstva vnitra bylo
obsazeno panem Kramářem, mimo jiné bývalým
ideologickým tajemníkem jedné organizace
KSČ. Pokud odpověď bude kladná, musím
tady vyslovit veliký údiv nad tím, že
se v celé vládní koalici nenajdou na taková
místa jiní lidé, než bývalí
komunističtí funkcionáři.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji. Jenom na vysvětlenou. V souladu se zákony
ČNR je i to, že ministři, členové
vlády jsou povinni odpovědět do určité
lhůty. Samozřejmě nejsou povinni reagovat
okamžitě, mohou tak učinit, pokud uznají
za vhodné, ale nejsou povinni reagovat neprodleně.
A samozřejmě je kompletní stenozáznam
právě pro ty případy, kdy člen
vlády, na kterého je směrován určitý
dotaz, není přítomen. Celý stenozáznam
je předáván vládě ČR.
Prosím pane kolego, abyste se ujal slova, připraví
se pan poslanec Karas.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
obracím se v souladu s § 90 zákona o Jednacím
řádu ČNR na vládu České
republiky s otázkou: Má vláda ČR představu
o tom, jaká bude reakce mezinárodní veřejnosti
a jaké budou případné důsledky
pro Českou republiku, nebude-li k 31. 12. 1992 přijata
ústava ČR a dojde-li k tomuto datu k rozpadu České
a Slovenské Federativní Republiky. Potud otázka.
Považuji za podstatné nejen pro vládu ČR
zmínit některé vysvětlující
okolnosti, ale zejména pro vás, kolegyně
a kolegové. Tato otázka totiž se zdá
býti po vývoji posledních měsíců
velmi relevantní a kdokoli z nás by jí mohl
doplnit mnoha dalšími otázkami.
Jednou z otázek, která se přímo sama
nabízí, je otázka - a tu opět formuluji
ve smyslu § 90 zákona o Jednacím řádu,
- zda-li se vláda nedomnívá, že by bylo
možné v přijetí ústavy České
republiky postupovat malými kroky, a to tak, že by
byly přijímány postupně některé
hlavy ústavy. Potud opět otázka.
Mám na mysli především tu hlavu ústavy
České republiky, která by měla hovořit
o úřadu prezidenta České republiky
a mám na mysli též navazující
zákon ČNR o volbě prezidenta ČR. Domnívám
se, že za dané situace je téměř
jisté, pro někoho jen pravděpodobné,
že Česká a Slovenská Federativní
Republika nebude mít prezidenta. Dojde-li k rozpadu federace,
ať jakýmkoliv způsobem, domnívám
se, že by pro mezinárodní postavení
České republiky, pak svrchovaného státu,
bylo nanejvýš výhodné, kdyby měla
obsazený úřad prezidenta České
republiky, a to odhlédnouc od osobnosti, která by
byla do tohoto úřadu zvolena. Samozřejmě,
přihlédneme-li i k významu případné
významné osobnosti, pak by se mezinárodní
postavení České republiky do značné
míry mohlo zlepšit. V době tak kontroverzní
bych považoval za potřebné, aby vláda
České republiky na tuto otázku odpověděla
a vyjádřila se v této souvislosti i k alternativním
možnostem způsobu volby prezidenta ČR. Je zde
totiž opět otázka, do jaké míry
by nám všem, ústavním činitelům
ČR, prospělo, kdyby volba prezidenta ČR byla
provedena takovým způsobem, aby dala naprostou legitimitu
hlavě státu. Ta naprostá legitimita za zmíněné
situace, kdy Česká republika nebude již součástí
ČSFR, ale bude svrchovaným samostatným státem,
za této situace je možno očekávat řadu
námětů vedoucích k popření
legitimity dosavadních ústavních činitelů
zvolených za jiného ústavního stavu.
Domnívám se proto bez ohledu na to, který
právní názor zvítězí,
že by bylo nadmíru užitečné dohodnout
se na tom, aby volba prezidenta České republiky
byla provedena co nejdříve a aby byla provedena
jako přímá volba obyvatelstvem.
Samozřejmě nemohu očekávat od vlády
ČR na tyto otázky okamžitou odpověď
a ani ji neočekávám, ale byl bych rád,
aniž bych žádal sněmovnu o zkrácenou
lhůtu třiceti dnů, aby vláda ČR
vzala i tyto otázky jako významné otázky
života českého státu a odpověděla
v době co nejkratší.
Aniž bych vyčkal odpovědi, považuji za
potřebné sdělit vám, kolegyně
a kolegové, že za předpokladu, že nebude
zde předložen v dohledné době vládní
návrh ústavního zákona o úřadu
prezidenta České republiky a současně
zákona o volbě prezidenta České republiky,
uvažuji o tom, že tento návrh předložím
s kýmkoliv z vás, kdo se ke spolupráci připojí,
jako iniciativní poslanecké návrhy sněmovny.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Wágnerovi. Předávám
slovo panu poslanci Jiřímu Karasovi, připraví
se pan poslanec Vyvadil.
Poslanec Jiří Karas: Pane předsedající,
dámy a pánové, obracím se s podnětem
na pana předsedu vlády ve věci uceleného
řešení havárií a katastrof v
České republice.
Ve světě i u nás dochází stále
k většímu počtu havárií
a je nutné přistoupit k rychlejšímu
řešení v souladu s potřebami u nás
i v sousedních státech. Dosavadní způsob
řešení směřoval přes sekretáře
Rady obrany okresu, útvary obrany, anebo do sfér
Civilní obrany. Přesto, že tyto instituce mají
k této problematice nejblíže, charakter jejich
práce je přeci jen odlišný, neboť
jsou zaměřeny a vyčleněny na obranu
a mimořádné situace. Jejich částečné
uvolnění není stálým řešením,
nehledě na to, že i veřejnost cítí
stále větší potřebu profesionálního
řešení, od ekologických havárií
až po katastrofy, které často jsou řešeny
Záchrannou službou, požárníky s
minimálním vybavením a se zastaralou technikou,
na kterou stále finanční prostředky
nejsou a hledají se.
Situace je již neúnosná. Jediným řešením
je vytvoření uceleného komplexního
záchranného systému pro řešení
katastrof v České republice.
Táži se v souvislosti s tímto pana předsedy
vlády, jak hodlá vláda ČR tuto situaci
řešit.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Karasovi. Předávám
slovo panu poslanci Vyvadilovi, připraví se pan
poslanec Vladimír Procházka.
Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený
pane předsedající, chtěl bych jen
vysvětlit nebo osvětlit svůj právní
názor na výklad ustanovení § 90 odst.
2 zákona o jednacím řádu. Budou-li
učiněny dotazy, mohou členové vlády
odpovědět v příští schůzi,
ale není to dáno tím, že by to bylo
limitováno, pokud nejde o interpelaci.
Chtěl bych trochu uvolnit atmosféru, která
je tu - myslím, že je to možné - a chtěl
bych hovořit o problému, který může
vyvolat úsměvy, může vyvolat pohoršení,
může vyvolat ledacos. Ten dotaz - není to interpelace
- se týká pana ministra vnitra, týká
se pana prokurátora ČR a i pana ministra financí
ČR.
Problém, o kterém chci hovořit, je problém,
který nepochybně musí být upraven
komplexní právní normou. Je to problém
prostituce.
Toto řemeslo nebo - chcete-li - služba existovalo
zřejmě vždy, co lidstvo bylo lidstvem a nepřichází
v úvahu, že by tato společnost nemohla nějakým
způsobem tuto službu odstranit. Socialistická
společnost to řešila tím, že ji
prostě ignorovala. Nepochybně i toto je součást
našeho života.
Musím říci, že s určitou radostí
vidím, že obecní zastupitelstva v současné
době vydávají vyhlášky a řeší
tuto situaci tím, že ony dámy vykazují
na okraj měst. Je to řešení, ovšem
samozřejmě jenom částečné.
Na druhé straně, když se dívám
na televizní obrazovku a tam redaktoři posmutněle
konstatují, že nejsou na to zákony, že
nelze to upravit, že s tím nic nelze dělat,
pak musím říci, že to není pravda.
Především je třeba říci,
že když taková dáma-profesionálka
řekne na televizní obrazovce, že vydělává
za den 70 marek, což - nejsem finančník - je
přibližně 7000 Kčs, pak při několika
měsíční činnosti nepochybně
jde o příjem - nemusí ta čísla
hrát - který přesahuje určitou obvyklou
hranici.
Chtěl bych konstatovat, že podle § 25 živnostenského
zákoníku - jak říkají autoři
Dědič a Kříž - nepochybně
lze zařadit prostituci, je-li provozována opakovaně,
mezi tak zvané volné živnosti. To je nejen
můj názor, je to také názor oficiálních
autorů zákona, což je vedoucí katedry
obchodního práva VŠE.
Jestliže tato výdělečná činnost
není přihlášena živnostenskému
zákonu nepochybně jde o neoprávněné
podnikání. A teď jde o rozsah - buď jde
o přestupek nebo jde o trestný čin.
Já samozřejmě jsem dalek toho domnívat
se, že trestní represe může vyřešit
problémy. Ale na druhé straně mám
za to, že všude tam, kde existují zákony,
musejí dopadat.
Chtěl bych konstatovat, že trestní zákon
říká... "Kdo neoprávněně
ve větším rozsahu poskytuje služby nebo
provozuje výrobní nebo jiné výdělečné
podnikání, bude potrestán odnětím
svobody až na jeden rok, nebo peněžitým
trestem." A potom jsou ještě přísnější
sankce.
Chtěl bych položit otázku na pana ministra
vnitra, jaké v jeho resortu jsou činěny kroky
ke zjišťování této trestné
činnosti, na pana generálního prokurátora,
zda jsou zahájena trestní stíhání,
ale zejména - a to pokládám za nejdůležitější
- na pana ministra financí zda a v jakém rozsahu
postupuje vůči těmto daňovým
únikům jeho ministerstvo a jak je zkoumá.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Vyvadilovi. Předávám
slovo panu poslanci Vladimíru Procházkovi, připraví
se pan poslanec Jaroš.
Poslanec Vladimír Procházka: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážení páni ministři, dámy
a pánové!
Dovolte mi, abych přednesl dvě interpelace. První
se týká pana místopředsedy vlády,
ministra zemědělství.
Vážený pane místopředsedo, obracím
se na vás ve věci svízelné situace
v zemědělském výzkumu.
Zemědělská věda se u nás formovala
od roku 1924, kdy byla založena Československá
akademie zemědělská. Ta navazovala na bohaté
tradice zemědělského školství
a byla značně podporována zemědělskými
průkopníky, především odborníky,
a různými hospodářskými společnostmi.
Významné osobnosti navázaly v tehdejší
době zahraniční spolupráci v mnoha
směrech.
Od roku 1950 se postupně formovala síť specializovaných
výzkumných ústavů, někdy až
do nežádoucích rozměrů. V posledních
letech byl vytvářen ekonomický tlak na omezení
některých nevýzkumných aktivit, omezení
vlastního výzkumu a režimních nákladů.
Výsledky výzkumných ústavů
byly značně rozdílné, ale řada
z nich vytvořila značné hodnoty, které
je nutno v současné době přinejmenším
zachovat a využít pro další období.
Na zemědělské poslance jsou vznášeny
různé dotazy, ale hlavně předkládány
žádosti o pomoc při řešení
privatizace různých ústavů, např.
Výzkumného ústavu technických plodin
a luskovin Šumperk, Výzkumného ústavu
obilnářského Kroměříž,
Výzkumného ústavu Hrušovany u Brna a
dalších. Aby se neřešily jednotlivé
případy samostatně, nesystematicky, je nutné
určit při jejich další činnosti
směry a rozvoj zemědělského výzkumu.
Ty musí vycházet z potřeb českého
zemědělství v návaznosti na světový
trend v zemědělství. Východiskem se
musí stát nově zpracovávaný
agrární program vlády ČR. Vzhledem
k hluboké krizi a bezvýchodnosti, v níž
se výzkum nachází, je třeba zásadní
rozhodnutí ze strany ministerstva zemědělství
ČR.
Z výše uvedených důvodů podávám
tedy interpelaci na ministra zemědělství
ČR a vznáším tyto požadavky:
- přehodnotit privatizace specializovaných výzkumných
ústavů
- vypracovat koncepci vědní agrární
politiky při souběžném vymezení
kompetencí ČAZV na tvorbě a realizaci vědní
politiky
- v rámci této koncepce vymezit roli a poslání
stávajících ústavů
- spolehlivě zabezpečit úchovu genových
zdrojů rostlin a zvířat
- cíleně organizovat mezinárodní spolupráci
v agrárním výzkumu a umožnit vstup do
této spolupráce.
Zároveň požaduji odpověď na tyto
otázky a podání zprávy o těchto
záměrech:
1. Záměr privatizace výzkumu a jejích
očekávaných důsledků.
2. záměr vyňatých osmi centrálních
ústavů z privatizace
3. záměr specializovaných ústavů
takzvaného výrobkového zaměření
4. záměr dalšího systému řízení
zemědělské vědy v oblasti zemědělství
a toho, jaká bude role ministerstva zemědělství
ČR
5. záměr vazby na agrární program
vlády ČR
6. vazbu vědy na vysoké školy zemědělské
předpokládám, že způsob financování
vědy na vysokých školách zemědělských
nebude řešen samotným trhem vědy, a
proto je nutno to určitým způsobem financovat
7. záměr k další existenci Akademie
zemědělských věd ČR.
Dovolte mi, abych zároveň přednesl interpelaci
na pana ministra Ing. Jiřího Skalického,
ministra pro správu národního majetku a jeho
privatizaci ČR.
Vážený pane ministře, postup a způsob
privatizace a zejména zbytečné průtahy
v jednání o jednotlivých privatizačních
projektech jsou neustále zdrojem nespokojenosti a předmětem
řady stížností, směřujících
jak k předsedovi ČNR, tak jejímu hospodářskému
výboru, ministerstvu pro správu národního
majetku a jeho privatizaci a ke Komisi pro privatizaci v ČNR.
Osobně jsem dohodl s vámi, že jednotlivé
případy budou urychleně řešeny
kontrolním oddělením ministerstva.
Stížnosti pokračují a já sám
bych se chtěl podrobněji v této interpelaci
zabývat jedním z konkrétních případů.
V lednu letošního roku podával pan Karel Skácel
konkurenční privatizační projekt na
Šlechtitelskou stanici v Kralicích na Hané
- jeden ze závodů Morstar, Moravský šlechtitelský
ústav v Kroměříži. Na šlechtitelskou
stanici byly podány celkem tři projekty, jeden hlavní
a dva konkurenční. Tyto projekty byly několikrát
aktualizovány ve smyslu požadavků regionálního
odboru ministerstva zemědělství v Olomouci.
Projekt, o kterém hovořím, prošel schvalovacím
řízením s kladným doporučením
v komisi regionu ministerstva zemědělství
v Olomouci, mezi resortní komisi ministerstva zemědělství
v Praze a u okresní privatizační komise v
Prostějově. Koncem července byl projekt doporučen
jako přímý prodej na ministerstvu pro správu
národního majetku a jeho privatizaci. Jeho další
osud nezná ani sám předkladatel, který
se snaží marně dopátrat, zda bylo konečné
rozhodnutí ve vládní komisi pozastaveno či
zda byl projekt vůbec do vlády předložen.
Jedná se o odkoupení objektu pro zemědělskou
výrobu a pokusnictví ve finančním
objemu cca 18 - 22 mil Kčs. Vyřešení
případu je velmi naléhavé, protože
předkladatel objektu nemůže v současné
době uzavřít s vlastníky půdy
nájemní smlouvy, což mu situaci velmi komplikuje,
protože provoz zaměřený na zemědělkou
prvovýrobu ztrácí bez odpovídajícího
vybavení půdním fondem zcela význam.
Časové prodlevy také umožňují,
že autoři nedoporučených projektů,
kterými jsou lidé přímo ovlivňující
chod šlechtitelské stanice, a to vedoucí, ekonomka
a manželka vedoucího, využívají
všech možností ke zhoršení současného
stavu, což se projevuje likvidací půdního
vybavení, úplnou likvidací živočišné
výroby - prodejem pod skutečnou cenu, prodejem strojů
a zařízení za velmi nízké ceny,
pronájmem části stájí a dílen
na opravu automobilů a klempířství,
na výrobu dřevěných paleb, plastů
atd.
Hovořím o jednom případě a
samozřejmě mi na jeho vyřešení
záleží. Ale není to hlavním důvodem
mé interpelace. Tím je, že tento případ
je velmi signifikantní z hlediska celkové sumy obdobných
případů.
Z uvedených důvodů tedy podávám
tuto interpelaci a požaduji, aby byly urychleně řešeny
všechny podobné případy, které
jsou předmětem stížností, neboť
z uvedeného je zřejmé, jakým způsobem
se dají hodnoty určené k privatizaci snižovat
a ničit, za druhé, aby byla urychleně dořešena
neudržitelná situace související se
šlechtitelskou stanicí v Kralicích na Hané.
Děkuji vám za pozornost.