Česká národní rada 1992 – 1992

Přítomni:

Předseda ČNR M. Uhde, místopředsedové ČNR J. Vlach, J. Kasal, K. Ledvinka, P. Tollner a 190 poslanců.

Za vládu České republiky: předseda vlády V. Klaus, místopředseda vlády J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, ministr životního prostředí F. Benda, ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministr hospodářství K. Dyba, ministr kultury J. Kabát, ministr zdravotnictví P. Lom, ministr státní kontroly I. Němec, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr školství, mládeže a tělovýchovy P. Piťha, ministr vnitra J. Ruml, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci J. Skalický, ministr práce a sociálních věcí J. Vodička, ministr zahraničních vztahů J. Zieleniec, generální prokurátor L. Brunner, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu P. Hussar, předseda Nejvyššího soudu A. Mokrý.

Předseda ČNR Milan Uhde: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení hosté, zahajuji přerušené jednání druhé schůze České národní rady a všechny vás na ní srdečně vítám.

Vítám rovněž členy vlády České republiky v čele s jejím předsedou panem Václavem Klausem.

Budeme pokračovat v přerušeném jednání k bodu, který se nazývá

Dovolávám se toho, že jsem již na začátku naší schůze upozornil jednotlivé kluby, že bude třeba ustavit komisi, která na základě výsledků jednání poslaneckých klubů a výborů a na základě rozpravy připraví návrh usnesení ČNR k programovému prohlášení vlády včetně návrhu, jímž se vysloví nebo nevysloví důvěra vládě.

Upozorňoval jsem poslanecké kluby, aby na začátku dalšího jednání, tj. v tuto chvíli, měly připraveny návrhy na své zástupce v komisi. Doporučuji proto nyní ustavit tuto návrhovou komisi a žádám zástupce poslaneckých klubů, aby přednesli své návrhy na členy komise.

O slovo se hlásí pan poslanec Honajzer.

Poslanec Jiří Honajzer: Pane předsedo, klub ODS navrhuje dr. Ondřeje Zeminu.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji pane poslance. Prosím, aby se přihlásili další představitelé klubů. Hlásí se poslanec Severa.

Poslanec Pavel Severa: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, klub KDU navrhuje pana Pavla Šafaříka.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji. O slovo se hlásí pan poslanec Vik.

Poslanec Jan Vik: Za klub Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa navrhuji pana poslance Jaroslava Nováka.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Ortman.

Poslanec Jaroslav Ortman: Z pověření klubu Levého bloku navrhujeme pana poslance Josefa Hájka.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji. Prosím dále pana poslance Hirše, aby přednesl návrh svého klubu.

Poslanec Pavel Hirš: Liberálně sociální unie navrhuje pana poslance dr. Jaroslava Vlčka.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji. Dále návrh svého klubu přednese pan poslanec Benda.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, Křesťansko demokratická strana navrhuje poslance Michala Lobkowicze.

Předseda ČNR Milan Uhde: Dále se hlásí pan poslanec Dobal.

Poslanec Viktor Dobal: Za Občansko demokratickou alianci navrhuji pana poslance Oldřicha Kužílka.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji. O slovo se hlásí pan poslanec Opatřil.

Poslanec Rudolf Opatřil: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, klub HSD SMS navrhuje do návrhové komise dr. ing. Jeglu.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Grulich.

Poslanec Václav Grulich: Pane předsedo, dámy a pánové, za klub Československé sociální demokracie navrhujeme poslankyni Petru Buzkovou.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji. Konstatuji, že představitelé všech klubů přednesli své návrhy.

Má někdo z poslankyň a poslanců k těmto předneseným návrhům nějakou připomínku? (Nikdo.)

Při kontrole prezenčních listin bylo zjištěno, že je přítomno 148 poslanců, jsme tudíž usnášení schopní a doporučuji, abychom o členech návrhové komise hlasovali najednou.

Je nějaká připomínka k tomuto návrhu nebo nějaký jiný návrh?

(Nikdo se nehlásil.)

Budeme tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s tím, aby členy návrhové komise byli poslanci, které přečtu v pořadí, jak byli navrhováni:

paní poslankyně a páni poslanci Zemina, Šafařík, Novák, Hájek, Vlček, Lobkowicz, Kužílek, Jegla a Buzková, ať zvedne ruku. 183.

Konstatuji, že se sněmovna rozrostla proti okamžiku, kdy byla prováděna kontrola.

Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo.

Všichni navržení poslanci byli schváleni, návrhová komise se může ujmout své funkce a já ji k tomu vyzývám.

Nyní otevírám rozpravu a doporučuji, abychom nejdříve vyslechli stanoviska jednotlivých poslaneckých klubů, poté stanoviska jednotlivých výborů České národní rady a nakonec vystoupení jednotlivých poslanců. Zároveň vás, paní poslankyně a páni poslanci, žádám, abyste se pokud možno do rozpravy hlásili písemně. V tuto chvíli je zde již několik písemných přihlášek do rozpravy.

Konstatuji, že za jednotlivé kluby se přihlásili do rozpravy páni poslanci Honajzer, Benda a Hirš a já prosím, aby v tomto pořadí přistoupili k řečništi. Prosím pana poslanec Honajzera, aby se ujal slova.

Poslanec Jiří Honajzer: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, včera dne 13. 7. 1992 jsme v této zasedací síni vyslechli programové prohlášení nové vlády České republiky. Dovolte mi, abych jménem poslaneckého klubu Občanské demokratické strany vyslovil tomuto vládnímu prohlášení jednoznačnou podporu. Vzhledem k aktuální situaci se domníváme, že toto prohlášení je optimální a vyzýváme všechny ostatní poslanecké kluby, aby je podpořili.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Honajzerovi. Nyní promluví pan poslanec Marek Benda.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovoluji si vám přečíst Prohlášení klubu poslanců KDS v České národní radě k programovému prohlášení vlády České republiky, přednesenému jejím premiérem Václavem Klausem.

"Jsme si vědomi faktu, že Česká republika je jedním z mála státních útvarů bývalého východního bloku, kde se na základě výsledků demokratických parlamentních voleb podařilo sestavit vládu pravicových a konzervativních stran. Zároveň si plně uvědomujeme odpovědnost, která je na nás, jako členy vládní koalice tímto vložena, a to nejen ve vztahu k našim voličům a všem občanům České republiky, ale i ve vztahu ke všem těm, kteří se potýkají s dědictvím nadvlády komunistické strany, stejně jako my.

Jsme vládě vděčni za vstřícná, jasná a věcná stanoviska, která jsou v jejím programovém prohlášení obsažena. Jsme přesvědčeni o tom, že právě tato česká vláda, vedená premiérem Václavem Klausem, díky svému pozitivnímu přístupu k řešení problémů má a bude mít široký společenský konsensus k uskutečnění definitivního a nevratného přechodu od totalitní minulosti s centrálně řízeným hospodářstvím k svobodnému a na osvědčených zásadách parlamentní demokracie založenému právnímu státu s tržním hospodářstvím a respektováním svobod jednotlivce.

Vyslovujeme tímto nové vládě svoji plnou podporu a současně nedoporučuje přijímat žádné doplňující návrhy k textu vládního prohlášení, neboť - jak správně konstatoval pan premiér - vládní prohlášení není a nemůže být vyčerpávajícím výčtem všech problémů, jejichž řešení nám zde komunistická diktatura zanechala, ale musí obsahovat hlavní směry a cíle budoucí vlády, což toto programové prohlášení nepochybně činí". Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Bendovi, dále promluví pan poslanec Hirš.

Poslanec Pavel Hirš: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych přednesl stanovisko klubu Liberálně sociální unie k vládnímu prohlášení, které jsme vyslechli včera a které jsme dostali také včera písemnou formou. Lituji, že na podrobnější analýzu nebyl čas, protože krátký časový úsek k tomu neposkytl prostor.

Klub Liberálně sociální unie porovnal toto vládní prohlášení s vlastním volebním a realizačním programem a dovolte mi, abych se k jednotlivým pasážím vyjádřil trochu podrobněji.

Preambule. V preambuli vládního prohlášení jsou některé pasáže, které stojí za zmínku. Vítáme, že vláda zásadně odmítá federaci z roku 1968, federaci v husákovském pojetí, neboť ta je již skutečně překonána a byla zdrojem současných problémů.

Poněkud zarážející je konstatování, že nyní není čas na podrobnou analýzu toho, kde a kdy se staly chyby. Jsem naopak přesvědčen, že pouze z důsledné analýzy lze vycházet, abychom dalším chybám předcházeli. Na takovou analýzu si musíme udělat čas a pokud ne nyní, tak věřím, že v nejbližších měsících se tak stane, aby další vláda opět nemusela konstatovat, že začíná opět od začátku, jako vláda tato.

Lze uvítat snahu po formování české národní politiky. Chybí mi však jasná formulace. Chtěl bych vám, dámy a pánové, připomenout, že klub LSU má připraven vlastní dokument, který je k dispozici.

Zcela chybí definice funkčního státu, jaké funkce musí stát plnit, aby byl ještě státem. Chceme-li udržet společný stát, musíme jasně vymezit pravidla funkčnosti. Nebude-li partner ochoten tyto minimální funkce respektovat, pak se již nejedná o společný stát a je třeba uvažovat o jeho rozdělení, ale i o možnosti, a to bych zdůraznil, vystoupení jednoho celku ze společného svazku.

LSU prosazuje spolkové uspořádání založené na občanském a historicky regionálním principu, decentralizaci státní moci a samosprávném systému. Lze jen přivítat, že vláda hodlá postupovat ústavní cestou, což je důkaz, že myšlenku právního státu považuje za zásadní. Ovšem nejsem si jist, zda tato vláda dostala mandát, aby spolu s námi položila základ samostatné České republiky, ale současný vývoj toto nevylučuje.

Co chybí? Jasná definice funkčnosti společného státu a ochota dále hledat možnosti stát udržet, ovšem nikoliv za každou cenu a ochota diskutovat o jiných variantách jako je například spolkové uspořádání.

Chtěl bych připomenout, že náš klub LSU předložil v polovině minulého roku ústavu Spolkové republiky Československo, bohužel, tehdy ji nikdo nevzal na vědomí. Tato ústava, která vychází z našeho návrhu z roku 1946, je modifikací ústavy z roku 1920 a je solidním základem pro další státoprávní uspořádání. Nyní jen stručně k dalším kapitolám.

Právní stát.

Konstatuji, že tato kapitola není s programem LSU v rozporu. Prosazujeme právní stát, žádáme odsouzení těch jedinců, kteří jsou zodpovědni za zločiny spáchané minulým režimem, jsme pro uznání třetího odboje. Naši odsouzení členové po roce 1948 i k trestu nejvyššímu nás k tomu zavazují.

Vláda přišla s iniciativou předložit ústavu České republiky. Domnívám se, že toto je úkolem zákonodárného sboru. Vláda by měla mít především výkonnou moc a uvádět v činnost legislativní usnesení parlamentu. Na vrcholu musí stát parlament jako nejvyšší orgán státní moci volený občany. Vláda musí parlamentu sloužit a jemu skládat své účty.

Demokracie a veřejná správa.

Musím konstatovat, že zde se shodujeme s vládním prohlášením v základních rysech. Domníváme se, že program LSU je trochu konkrétnější. Požadujeme co největší míru decentralizace státní moci, stát by neměl řídit, ale vytvářet podmínky, mít funkci regulátoru.

Postavení státních zaměstnanců je třeba vyřešit např. tzv. definitivou. Je třeba opět obnovit historické územní celky, opět obnovit samosprávu Moravy a Slezska a k tomu opět nejlépe slouží spolkové uspořádání i v rámci České republiky. Cituji z vládního prohlášení:

Rozhodování v co největší míře přenést přímo k občanům, tedy použít mechanismu referenda, ale i dát místní samosprávě co největší rozhodovací pravomoc. Toto vítáme.

Zahraniční politika.

Domnívám se, že tady je shoda jasná. Je ovšem třeba jasně formulovat českou politiku a to i v oblasti zahraniční.

Problematické je převzetí všech závazků v případě jiné formy státu, ale pokud se zvolí takový postup, že Slovensko opustí společný stát, pak zbytek republiky zcela přirozeně si uchová mezinárodní kontinuitu a tím zcela přirozeně přebírá všechny další závazky. Pokud se ovšem toto nestane a z Československa vzniknou dva zcela nové státní útvary s dělenou kontinuitou, pak nevidíme důvod přebírat závazky za Slovenskou republiku. Zcela ve shodě je vládní prohlášení s dřívějšími postoji LSU k otázce sudetsko-německého krajanského sdružení i v otázce restitucí, kde i my považujeme hranici 25. únor za konečnou.

Kapitola národní hospodářství.

Domnívám se, že této kapitole byla věnována značná pozornost ve vládním prohlášení, což je přirozené, takže na mne vládní prohlášení budilo dojem spíše ekonomického prohlášení vlády. Touto problematikou bych se mohl zabývat ze široka a na to zde není čas.

Předně chci zdůraznit, že konečný cíl reformy bude pravděpodobně shodný. I když vládní prohlášení mluví o standardním tržním hospodářství, je potřeba toto blíže definovat. Naopak se domníváme, že tržní hospodářství a privatizace nejsou pro nás cílem, ale prostředky dosažení konečného cíle, to je k vyrovnání našich hospodářských i životních ukazatelů s nejvyspělejšími státy světa. Otázkou pouze je, jak k tomuto cíli dospět. Hospodářská reforma je nezbytně nutná. Je nezbytně nutná transparence a změna vlastnických vztahů. Je dokonce nutná určitá rychlost reformy, ovšem nikoliv na úkor kvality. Mám pouze obavu, abychom opět nezůstali stát uprostřed cesty, abychom místo soukromého vlastnictví nevytvořili jakési rozptýlené vlastnictví bez konkrétní náplně, abychom neodradili ty, kteří chtějí skutečně podnikat a nikoliv pouze spekulovat. K tomu nám musí sloužit celá série promyšlených legislativních opatření, tedy jasná pravidla hry.

Rovněž začlenění sociálních aspektů do celého systému transformace je podstatná otázka. Nerespektování tohoto problému jen nahrává levicovým extrémistům a může vést i ke ztrátě důvěry našich občanů v celkový výsledek reformy.

Výsledek voleb na Slovensku jistě není náhodný.

Zcela odmítáme systém centrálního plánování, i když jistou formu strategického plánování musí vláda provádět, ale nikoli, aby podnikům nařizovala, ale aby jim ukázala záměry vlády pro další období. Vláda a její ministerstva také nesmějí podniky direktivně řídit, ale vytvářet podmínky pro rozvoj. Musí je podporovat především zaváděním nových technologií - to v novém vládním prohlášení postrádám - a s tím rozvíjením konkurenceschopnosti našich výrobků, orientace na západní trhy, neboť ty budou určovat naši kvalitu.

Vítáme rovněž prohlášení o postupné deregulaci mezd, protože k tržnímu hospodářství patří nejen tržní ceny, ale i tržní mzdy a dokonce i trh pracovních sil.

Máme určité výhrady ke kupónové privatizaci, prosazujeme spíše systém zaměstnaneckých akcií známý pod zkratkou EZOP. Pokládáme však za nutné dokončit to, co se začalo. Pouze čas ukáže správnost toho, nebo druhého postupu.

V oblasti restitucí budeme iniciovat zákonné opatření o navrácení majetku i některým právnickým osobám, jako byla malá družstva, spolky apod., pokud se spolehlivě prokáže jejich oprávnění.

Jsme rovněž odlišného názoru, pokud jde o úlohu státního rozpočtu. Zde se domníváme, že to je účelný nástroj iniciace rozvoje hospodářství a že právě státní rozpočet může za jistých okolností sehrát v tomto přechodném období významnou úlohu v oživování naší ekonomiky.

K otázkám zemědělství a ekologie se nebudu vyjadřovat, to učiní moji kolegové.

Závěrem k této kapitole konstatuji. V řadě otázek a řešení je shoda s naším ekonomickým programem, někde se ovšem rozcházíme. Je to zcela přirozené, neboť jediná správná cesta neexistuje a ke konečnému cíli se musíme dopracovat společně. Jen bych chtěl vládě připomenout, že každý systém, chce-li být stabilní, má jistý mechanismus, který se nazývá zpětná vazba. Částí této zpětné vazby je v demokratickém systému i opozice, která vystupuje spíše v roli oponentury a hledá vlastní řešení. To však neznamená, že zásadně budeme odmítat vše, co vládní strana předloží. Pouze je naší povinností vše podrobit podrobné analýze, hledat nedostatky a na ně upozornit.

Ke kapitole sociální politika.

Ve vládním prohlášení je zpracována dosti nejasně a nekonkrétně. Zde jsme ve shodě s názorem, že především občan je odpovědný za své sociální postavení. I my odmítáme takzvaný dávkový sociální systém a jsme spíše zastánci aktivní sociální politiky. Domnívám se, že zde klub LSU má řadu odborníků a může pomoci v této oblasti.

Totéž se týká zdravotnictví, školství, vědy, kultury a sportu, o kterých bych se nechtěl blíže šířit.

Závěrem.

Jsme přesvědčení, že vládní prohlášení není žádné dogma, a že se bude přizpůsobovat změněným podmínkám v duchu svých zásad. Na podrobné studium, jak jsem uvedl, nebyl bohužel čas, a tak závažný dokument si to jistě zaslouží. Proto se omlouvám za případné nesrovnalosti ve svém projevu.

Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Hiršovi. Promluví pan poslanec Kužílek, připraví se pan poslanec Výborný.

Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte, abych přednesl stanovisko klubu Občanské demokratické aliance k programovému prohlášení vlády České republiky.

První otázkou, kterou si poslanci klubu ODA při projednávání programového prohlášení české vlády kladli, bylo, zdali toto programové prohlášení mohlo být lepší, zdali mohlo být podrobnější, zdali mohlo být konkrétnější.

Samozřejmě, že nás mrzí, že v něm chybí některé záležitosti, jako například je kladen malý důraz na přesnější představu o systémových opatřeních k nápravě stavu životního prostředí, nebo na politiku bydlení, kde bychom rádi žádali vládu o práci na privatizaci bytového fondu, včetně řešení cenových aspektů.

Chápeme však, že díky snaze politické reprezentace Slovenska o rychlou emancipaci Slovenské republiky není vyjasněno v této době státoprávní uspořádání Československa. A tento stav podle našeho názoru neumožňuje vládě České republiky podrobnější specifikace.

O to více klub Občanské demokratické aliance doporučuje, aby Česká národní rada dala vládě České republiky zmocnění a pokyn k rychlé přípravě všech opatření, která by byla nutná v případě zásadní změny státoprávního uspořádání ČSFR. Zejména doporučujeme, aby vláda byla vyzvána k co nejrychlejší přípravě české ústavy.

Druhou otázkou, kterou si kladli poslanci klubu ODA, bylo, zdali základní zaměření programového prohlášení nás opravňuje k tomu, abychom projevili jeho schválením důvěru české vládě. Klub ODA pokládá na základě programového prohlášení za zcela nepochybné, že vláda je rozhodnutá co nejrychleji překonávat všechny problémy společenské a ekonomické transformace, spojené s přechodem od centrálně řízeného státu ke svobodné společnosti s tržním hospodářstvím a navázat přitom plynule na předchozí státní politiku. Tento základní trend klub ODA bezvýhradně podporuje.

Obsah u zásady programového prohlášení otevírají prostor pro realizaci volebního programu Občanské demokratické aliance v praktické politice. Domníváme, se, že obsah a filozofie vládního prohlášení nás opravňují k tomu, abychom pro ně hlasovali a tím projevili důvěru vládě.

Spojme však tento souhlas s náročnou kontrolou její činnosti. Přijměme toto programové prohlášení jako výzvu ke spolupráci této vlády s Českou národní radou a jako výzvu ke spolupráci České národní rady s českou vládou.

Na závěr mi dovolte, abych jménem klubu Občanské demokratické aliance v České národní radě popřál vládě České republiky při naplňování programového prohlášení mnoho síly, mnoho nervů a mnoho odvahy.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Kužílkovi, k řečništi se nyní dostaví pan poslanec Výborný, připraví se pan poslanec Grulich.

Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, páni místopředsedové, členové vlády, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem KDU ČSL v ČNR k Programovému prohlášení vlády České republiky, tak jak bylo předneseno jejím premiérem Václavem Klausem dne 13. července letošního roku.

Vláda, která předložila své programové prohlášení, je vládou koaliční, je vládou složenou ze zástupců čtyř politických stran, vládou, která odvozuje svůj mandát z výsledků bezpochyby svobodných a bezpochyby demokratických parlamentních voleb.

Jako vláda koaliční předkládá programové prohlášení, které odpovídá politickým programům všech subjektů, které ji vytvořily. Navíc se zadostiučiněním konstatujeme, že podle našeho názoru její program v rozhodujících a zásadních bodech vystihuje i přání občanů, kteří vládní strany z těch či oněch důvodů nevolili.

Není tajemstvím, že východiskem pro vytvoření předloženého prohlášení vlády je koaliční dohoda, uzavřená mezi ODS, KDU-ČSL a ODA dne 1. července letošního roku. V této dohodě je vyjádřena vůle vládních stran sloužit zájmům České republiky i jejím občanům. Co tato dohoda vyjadřuje stručně, to programové prohlášení rozvádí do podrobnější podoby.

Poslanci KDU-ČSL nikdy nechápali a nechápou uzavřenou koaliční dohodu jako cestu k obsazení vládních křesel. Naopak, rozumí této dohodě v jejím nejvlastnějším slova smyslu, stejně jako této dohodě takto rozumí jejich partneři, jako závazné smlouvě o tom, kudy povede vláda svoji činnost. Proto také není, dle našeho názoru, podstatné a rozhodující, co v programovém prohlášení chybí, co by mělo být podrobněji rozvedeno. Rozhodné je, co vládní program nabízí.

My, jako poslanci KDU-ČSL, máme pak to mínění, že program vlády je průnikem programů těch stran, které vládu tvoří.

Se zadostiučiněním podpoříme proto vládu, která obnovení prosperity naší země nevidí pouze v ekonomice, ale i v duchovní oblasti jejího života.

Se zadostiučiněním podpoříme vládu, která v rodině vidí základ společnosti a pro níž účinná sociální politika a udržení sociálního smíru patří mezi základní předpoklady úspěšné transformace, tedy úspěšné přeměny života občanů tohoto státu.

Se stejným zadostiučiněním budeme hlasovat pro program vlády, která standardní tržní hospodářství a svobodu jednotlivce chápe i v neodmyslitelném rozměru zodpovědnosti každého člověka za rozvoj svobodné a demokratické společnosti. V této zodpovědnosti vidíme prvek solidarity, bez které je skutečná svoboda vyloučena.

Našemu programu odpovídá přenesení rozhodovací pravomoci státu co nejblíže občanovi a posilování samosprávných prvků v územním členění státu, jehož základem, dle prohlášení, budou samosprávné obce, přirozené regiony, případně historické územní celky, vybavené odpovídajícími kompetencemi a prostředky, jež omezí jejich závislost na rozpočtu republiky.

Bude mnoho kritiků, poukazujících na to, že v té či oné oblasti vládní prohlášení mělo být podrobnější. Jistě mohlo tomu tak být. Ani náš klub a ani vláda samotná netvrdí, že tímto programem jsou plány a představy vlády vyčerpány. Jde vskutku o koncepci vládní práce, kterou bude tato vláda vždy realizovat u vědomí své odpovědnosti parlamentu, jenž jí vysloví důvěru.