(12.50 hodin)
Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura To, že na mě křičí šéf komunistů, znamená, že jsem říkal pravdu. Ale kvůli tomu jsem k mikrofonu nešel. (Smích z levé části sálu.)
Mě mrzí, že se takhle musím přít se svým kolegou panem předsedou hospodářského výboru Urbanem. Když už tady říkáme a srovnáváme se s jinými zeměmi, tak zkusme srovnávat nejenom jeden ukazatel, což je růst HDP. Opravdu si myslíte, že ty tři země, které jste jmenoval, mají menší procento nezaměstnanosti než Česká republika? Je to pravda, nebo není? To přece není směšné číslo, počet nezaměstnaných! Já neříkám, že na tom jsme kdovíjak dobře a že bychom na tom nemohli být lépe. Ale když říkáte, jak jsou v jiných státech okolních na tom lépe, tak přijďte a řekněte, kolik je procent nezaměstnaných na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku, a porovnejte to s procentem v České republice, a pak si říkejme, jestli to je směšné, nebo není. Já říkám, že to není směšné, že u nás je mnohem nižší nezaměstnanost než v těch ostatních zemích. To směšné prostě není!
Místopředseda PSP Jan Hamáček: (K poslanci Paroubkovi:) Faktickou, nebo řádnou? Pokud je to faktická, prosím, pokud je to řádná, tak má přednostní právo pan poslanec Bárta.
Poslanec Jiří Paroubek: Fakticky. Je potřeba myslím reagovat hned a ne až za čtyři dny na to, co tady bylo řečeno. Především pokud jde o nezaměstnanost. Já jsem tady ve svém vystoupení uvedl téměř 600 tis. nezaměstnaných, dalších 200 až 250 tis. nezaměstnaných mimo evidenci úřadů práce, 250 tis. nezaměstnaných důchodců, kteří by chtěli pracovat. Takhle nevypadá, myslím si, dobrá činnost vlády.
Pokud jde o pana poslance Šeicha, jak tady hovořil o tom, jak bylo potřeba v té době, kdy rostl hrubý domácí produkt sedmi procenty, ne šesti, jak uvedl, jak bylo potřeba vytvářet rezervy. Rezervy byly vytvářeny, z těch 155 mld. korun deficitu ve dvou letech 2005 a 2006 tvořily 92 mld. korun rozpočtové rezervy a dalších 40 mld. korun byly rezervy, které byly použity ke krytí ztráty konsolidační agentury, která vznikla za vlád v 90. letech. Takže dámy a pánové, to je 132 mld. korun. Takže ten faktický schodek byl pouhé 23 mld. korun. Takže kromě toho HDP byl vytvářen, v tom jednom roce 2005 byl nárůst 200 mld. korun, ve druhém roce 180 mld. korun. Co jste dokázali vy? Od roku 2008 hrubý domácí produkt klesá. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, to byla faktická poznámka pana poslance Paroubka a s přednostním právem vystoupí pan poslanec Bárta. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Bárta: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi navázat na poznámku pana ministra Stanjury o pokrytectví levice. Myslím, že jestli existuje mnohem větší pokrytectví, tak je to pokrytectví pravice. Připustit fiskální ústavu s tezí, že je zákaz snižovat daně. Zákaz snižovat daně je jednoznačně pokrytectví pravice, mnohem horší než jakákoli kritika levice vůči této daňové pasti, resp. fiskální pasti, kterou pravice byla ochotna akceptovat na návrh sociální demokracie.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu poslanci Bártovi. Řádnou přihlášku má pan poslanec Dolejš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo a děkuji kolegům, že poté co vyplýtvali všechny své argumenty, došlo i na mě. Já si myslím, že v tom defilé truchlozpěvů nad mrtvolou finanční ústavy by měl zaznít i jiný, věcnější tón.
Nám od počátku nešlo snad ani o to pomoci vládní koalici schválit dluhovou brzdu, ale pomoci české ekonomice, a tím tedy i českým občanům, aby měli rozumnější, nadějnější budoucnost. A proto jsme k tomuto návrhu přistupovali velmi odpovědně, a připomínám, že jsme ve druhém čtení, takže v prvním čtení jsme navrhovali, aby tento návrh byl vrácen k přepracování, aby se základní koncepční výhrady do něj mohly dostat. Nestalo se tak, a tak v diskusi nad druhým čtením bohužel zdá se, že už vyhasl jakýkoliv elán vnášet do toho korekce, protože ty korekce, zdá se, že ten špatný základ už příliš vylepšit nemohou. A tudíž na začátku, ale i na konci této debaty by mělo být jasně řečeno, co si pod pojmem rozpočtová odpovědnost kdo představuje a jakou rozpočtovou odpovědnost by si vlastně měl přát občan. A upozornil bych, pánové z pravých lavic, abyste nespojovali celou opozici a celou levici jenom se sociální demokracií. Já vím, že byly různé doby, ale dokonce i v těch problematických dobách před rokem 1989, tak tato země patřila k těm, které se zbytečně nezadlužovaly. Ve srovnání s Polskem, s Maďarskem. V rámci jisté obezřetnosti Štrougalovy vlády českoslovenští ekonomové tuto zemi nezadlužovali a nemáme to v úmyslu ani my dneska.
Co je ale podstatné: Je rozpočtovou odpovědností zbavit zcela Parlament politického vlivu na fiskální politiku? Zbavit ho politického rozhodování? Anebo si vyříkat politickou, ale zároveň i ekonomickou rozpočtovou filozofii? A jestli je cílem rozpočtové odpovědnosti pouze umrtvující stabilita, anebo také rozvoj. A je v zájmu tohoto rozvoje umrtvit daňovou politiku, anebo pouze řekněme stabilizovat daňovou kvótu, ale najít rozumné recepty na rozdělení daňového břemene tak, aby neškodily občanům a zároveň neblokovaly ekonomický růst? A na výdajové straně to samé. Jestliže my bychom stáhli do tak úzkého koridoru českou ekonomiku, tak nenecháte prostor pro jiné fiskální impulsy než pro impulsy, které přicházejí ze soukromého sektoru. A jak jsme si v posledních deseti letech mohli v praxi ukázat, tak žádné významné impulsy ze soukromého sektoru pro růst české ekonomiky nepřicházejí. Jinak by česká ekonomika pod vládou pravicových reprezentantů přece vzkvétala. A ona nevzkvétá! Je na tom dokonce o minimálně jeden procentní bod hůře než její okolí.
To, že ten prostor pro fiskální impulsy i veřejného sektoru je nesmírně důležitý, a nedivte se, že my jsme upozorňovali na to že jistá flexibilita hospodářské politiky v této oblasti je důležitá a že žádným ústavním krokem by neměla být zcela zablokována. Tady byla řeč, myslím že to byl kolega Paggio, který se prohlásil za polokeynesiánce. Já nevím, co to je. Jestli je to něco jako poloopice. Ale já znám ortodoxní pravověrné keynesiánce, ti už dneska skoro nežijí, protože ta politika už vyšuměla z velké části. Znám neokeynesiánce nebo pragmatické novokeynesiánce, znám levičácké postkeynesiánce. A především jsem si vědom toho, že dokonce i v dobách pravověrného keynesiánství nešlo jenom o to nasypat peníze do spotřeby, ale že šlo udržet dynamickou rovnováhu, tedy v době, kdy ekonomika je v recesi, tak ji nakopnout, a v době, kdy vzkvétá, tak ty dluhy splácet. To je jednoduchá logika, byť samozřejmě ty nástroje mohou být nahlíženy různě. A tato logika se zcela vytratila z těch debat.
Takže jestliže se říká, že kdo nejde s námi, jde proti nám, myslím teď autory návrhu finanční ústavy, a že kdo nejde s nimi, vede zemi pryč z integračního hlavního proudu Evropské unie, tak nemá prostě pravdu. Protože Evropská unie dnes diskutuje o tom, do jaké míry její nastavení hlavních nástrojů hospodářské politiky včetně používání fiskálních impulsů bylo adekvátní. V podstatě všichni říkají, že se to přehnalo a že by Evropa měla jít do určitých fiskálních impulsů. A navíc Česká republika není v situaci jako zbytek Evropy. Když si uvědomíme, že průměr eurozóny, pokud jde o váhu dluhu na HDP, je 95 % a Česká republika v letošním roce pravděpodobně dosáhne 48. Jestliže růst v eurozóně se pohybuje kolem nuly, my jsme minus 1,5, možná, že budeme na konci roku přes 2 %. Takže to je ten rozdíl. Takže kdo vede kam zemi? Kdo ji vede ven z Evropy a z hlavního integračního proudu?
Bohužel musím říct totéž i na téma fiskálního kompaktu. On když selhal Pakt stability, tak samozřejmě přišlo se s fiskálním kompaktem, ten je podepsán zeměmi eurozóny. Ale první, kdo přišel brečet, že se ty sankce nesmějí vymáhat, že si požádá o výjimku z režimu nadměrného deficitu, byla socialistická Francie v čele s Hollandem, protože logicky zjistili, že to není tak jednoduché a že tam deficit je 3,9 % dneska! ***