(15.50 hodin)
(pokračuje Nečas)
Považuji také za důležité mít v tomto regionu, podobně jako pan poslanec Paroubek, vyvážené vztahy. Proto bych chtěl připomenout, jenom jako symbolický znak tohoto vyváženého přístupu, že moje první mimoevropská cesta jako předsedy vlády vedla do Iráku, čili do arabského státu, který má za sebou velmi těžké období a opět si zaslouží naši podporu.
Chci také říci a zopakovat, že jsme zastánci dvoustátního řešení, že podporujeme toto řešení. Koneckonců samostatná Česká republika svým vznikem 1. ledna 1993 provedla právní sukcesi do uznání vyhlášení palestinské autonomie, to znamená, že na našem území působí palestinský velvyslanec. Mimochodem, já jako předseda vlády se s ním stýkám, nebo měli jsme setkání, takže i to je dokumentací toho, že postoj vlády České republiky pod mým vedením je vyvážený a že máme snahu o skutečný dialog. Nicméně to, že se jedná o hodnotové partnerství se Státem Izrael mající tento strategický prvek, to také říkáme velmi otevřeně.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Končí tato interpelace poslance Paroubka a začíná jiná. To je poslanec Stanislav Grospič. Ještě to stihneme. Stanislav Grospič ve věci ocenění bratrů Mašínů Zlatou lípou. Prosím, pane poslanče, máte zřejmě poslední interpelaci dnešní. Prosím.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane předsedo vlády, dovolte, abych se vás zeptal na jednu záležitost spojenou s činností vlády a Ministerstva obrany.
Dne 28. září letošního roku si připomeneme brutální vraždu příslušníka Sboru národní bezpečnosti četaře Jaroslava Honzátka. Podle plánu byl příslušník vylákán k fingované nehodě, odzbrojen a spoután a zavezen zpět na stanici. Byl přinucen vydat klíče a ukázat ukryté zbraně, následně omámen a po vyhodnocení nebezpečí bylo rozhodnuto, že musí být zabit, aby nemohl vypovídat a podat popis pachatelů, jež si zjevně velmi dobře zapamatoval. Ctirad Mašín ho tedy podřezal.
Dovolte, abych se v této souvislosti právě s úmrtím Ctirada Mašína 13. srpna letošního roku zeptal na váš názor a úvahu vlády České republiky, jakým způsobem opřela a zdůvodnila vyznamenání Ctiradu Mašínovi, které na tom pohřbu předal ministr obrany České republiky Alexandr Vondra. Vyznamenání Zlaté lípy je vojenské ocenění zavedené rozkazem ministryně obrany Vlasty Parkanové ze dne 30. září. Má být udělováno za mimořádný přínos pro rozvoj obrany a bezpečnosti České republiky. Jakým způsobem tedy pro vás podle vás Ctirad Mašín a ostatní ze skupiny bratří Mašínů, kteří brutálně vraždili na území tehdejší Československé republiky, přispěli k obraně České republiky. Pokud si dobře vzpomínám a pokud se dobře ujišťuji, trestný čin vraždy je i podle právního řádu České republiky nepromlčitelný. Bratři Mašínové vraždili. Je velice smutné, že vláda České republiky nedovede respektovat (Předsedající: Čas. Čas, čas, čas.) právní řád vlastní země.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď žádám premiéra, aby reagoval na tuto poslední interpelaci.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych připomenout zákon číslo 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, z 9. července 1993. Uvádí se v něm - cituji § 2 odst. 1. Prosím především poslance Komunistické strany Čech a Moravy, aby pozorně poslouchali znění zákona České republiky.
"Režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, byl zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný."
§ 2 odst. 2 téhož zákona: "Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou. "
§ 3 téhož zákona: "Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty."
Tolik znění zákona České republiky.
Kdyby v únoru 1948 nedošlo ke komunistickému puči, jímž se dostal k moci režim, jenž neváhal vraždit nejlepší osobnosti českého národa jen za jejich lásku k vlasti a oddanost ideálům svobody a demokracie, bratři Mašínové by žádnou odbojovou činnost neprováděli. K ozbrojeným akcím přistoupili teprve v září 1951, tedy v době, kdy již měli českoslovenští komunisté ruce potřísněné krví více než stovky nevinně popravených a umučených, mezi nimiž byli i blízcí přátelé rodiny Mašínovy. Za mnohé je možné uvést generála Heliodora Píku a doktorku Miladu Horákovou. Generál Píka patřil k nejbližším přátelům rodiny Mašínovy. Je i na fotografii z odhalování památníku v Lošanech v roce 1946. Milada Horáková byla vězněna spolu se Zdenou Mašínovou nacisty. I Ctirad Mašín měl osobní zkušenost s komunistickým režimem. Byl komunisty zatčen a strávil půl druhého roku v pekle koncentračních táborů na Jáchymovsku. Ctirad Mašín s bratrem Josefem, Milanem Paumerem, Václavem Švédou a Zbyňkem Janatou z Československa neutíkali proto, aby za hranicemi našli bezpečný a bezstarostný život, ale proto, aby dobrovolně vstoupili do řad americké armády, s níž, jak doufali, budou moci vlast zotročenou komunisty osvobodit. O jejich idealismu svědčí nejen to, že tak skutečně učinili, ale i další život.
K efektivnímu odboji potřebujeme zbraně a peníze. To je prostě realita. Obstarání zbraní na stanici SNB je logický krok. Tady bych chtěl připomenout, že pokladník Rošický byl zastřelen svou vlastní zbraní, kterou vytáhl na v tu chvíli neozbrojeného Josefa Mašína, při rvačce o ni. Zbývající dva lidé cestující s pokladníkem přežili a nikdo jim nijak neublížil.
Je jisté, že nebýt komunistického puče, osud bratří Mašínů by se odvíjel zcela jinak. Oba mladí muži, kteří byli již v roce 1946 vyznamenáni prezidentem republiky dr. Edvardem Benešem za svou odbojovou činnost v letech okupace, se totiž chtěli stát po vzoru svého otce, nacisty popraveného generála im memoriam Josefa Mašína, vojáky z povolání, a pokud by v Československu panovaly normální demokratické poměry, bezpochyby by se jimi bývali stali. ***