(14.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
V závěrečné deklaraci Evropské rady se uvádějí summity, které se budou konat - summit s Čínou, Indií, Ruskem a dalším - s tím, že je známo, že Evropská unie je připravena, nebo je odhodlána se daleko důkladněji připravit na jednání těch summitů s tím, že každá země má stanovit své priority na jednáních, která budou probíhat ještě před těmi summity. A pak s připravenou pozicí se mají ty summity stát daleko konkrétnějšími, než tomu bylo v minulosti.
Je evidentní, že na premiéra bude klást ta budoucí Evropská rada velké nároky. A bude klást velké nároky také na koordinaci české zahraniční politiky.
Přiznám se, že si dnes nedovedu představit - tady zaznělo třeba, že se dohodlo, že na summity věnované vnějším vztahům bude jezdit prezident. Myslím si, že to je otázka, jak to bude fungovat, pokud premiér, jeho tým bude připravovat pozici České republiky na summity, když potom na ten závěr pojede prezident. Nevím, jestli prezident bude předstupovat před výbory parlamentu, jakým způsobem se to bude koordinovat a jakým způsobem se bude informovat parlament o těchto pozicích. Domnívám se, že na to, abychom splnili ty úkoly, které se v oblasti vnějších vztahů Evropské unie před námi rýsují, tak je třeba, aby existovalo něco jako politika státu v oblasti zahraniční politiky a koncepce zahraniční politiky. Bez toho si nedovedu představit, že bychom dostáli těm úkolům, které z Evropské rady plynou.
A přiznám se, že mě znepokojuje, když vidím, co se píše v zahraničním tisku, kde vám zkusím jenom kousek ocitovat: Čekali byste, když v České republice se zahraniční služba krátí o deset procent, tak byste čekali, že česká vláda bude hledat nějaké zkušené státní úředníky, kteří by plnili seniorní funkce v zahraniční politice. A nicméně v České republice se vede spor o to, že by se státním tajemníkem pro evropské záležitosti stal dánský občan, jak se uvádí tedy v European Voice, dánský občan, lobbista automobilového průmyslu.
Ten článek v European Voice je psán viditelně velice ironicky s tím, že je pozoruhodné, že Česká republika nemá vyjasněné kompetence mezi základními představiteli státu vůči Evropské unii. Píše se tady, že schůzka mezi ministrem zahraničí Schwarzenbergem a Nečasem se odkládá a že jak ty kompetence skutečně vypadají, je tajemství.
Jestli to tedy je takto dnes činěno předmětem veřejné debaty v Evropě, tak si myslím, že tím spíš by zajímalo, mělo zajímat poslance české Poslanecké sněmovny, jak vlastně bude Česká republika reprezentována, jak se vlastně budeme snažit stát se součástí celé její politiky v oblasti vnějších vztahů, o které jsem na začátku řekl, že má být výrazně posílena její role, že se má stát daleko přesnější, konkrétnější, s daleko větším tahem za výsledky. Snad nemusím říkat, že ty země, o které se bude jednat na těch summitech, ty takzvané emerging countries, jako jsou Čína, Indie a podobně, jsou dneska docela významnými partnery Evropy právě z hlediska i hledání cesty z hospodářské krize. Tak to vůbec nejsou nějaké marginální věci, ale jsou to vlastně docela podstatné otázky, které jsou zásadní i pro Českou republiku. To snad není třeba rozvádět.
Já se domnívám, že je povinností Sněmovny, aby se těmi úkoly, které z Evropské rady vyplývají, zabývala. Já si dokonce myslím, že bychom dokonce měli chtít, aby vláda si v těch kompetencích udělala jasno, abychom se nestávali předmětem ironických poznámek evropského tisku.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu místopředsedovi Zaorálkovi. Další přihlášenou k návrhu pořadu dnešní schůze paní kolegyně Kristýna Kočí. Prosím tedy o slovo.
Poslankyně Kristýna Kočí: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, kolegyně, kolegové, dovoluji si vás požádat o zařazení bodu, nového bodu Žádost o zkrácení lhůty pro projednávání návrhu novely zákona o veřejných zakázkách, sněmovní tisk číslo 45, ve výboru. Tento tisk byl projednáván na schůzi Poslanecké sněmovny dne 7. září 2010 a Sněmovna mu svým usnesením číslo 38 zkrátila lhůtu na projednávání ve výboru o 30 dní.
Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj projednal tento sněmovní tisk dnes na svém jednání a vydal usnesení doručené poslancům jako tisk 45/2. Proto se Sněmovně nabízí možnost projednání sněmovního tisku již na této schůzi. Proto vás žádám o dodatečné zařazení bodu, ve kterém by Sněmovna zkrátila lhůtu třicetidenní na 13 dní, tedy o 18 dní.
Zařazení bodu žádost o zkrácení lhůty navrhuji na dnes po pevně zařazených bodech. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, paní kolegyně. Prosím nyní o slovo pana poslance Michala Haška.
Poslanec Michal Hašek: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vládo, kolegyně, kolegové, já rovněž přicházím s návrhem na zařazení nového bodu do programu schůze Poslanecké sněmovny, a sice bodu s názvem Informace vlády České republiky o důvodech zrušení kofinancování regionálních operačních programů ze státního rozpočtu a o možných dopadech tohoto rozhodnutí na veřejný a soukromý sektor.
Návrh na zařazení tohoto bodu, dámy a pánové, odůvodňuji následovně. Už druhý den po tom, co Poslanecká sněmovna vyslovila této vládě důvěru, předložil ministr financí zásadní změnu ve financování rozvoje regionů a vláda přijala usnesení číslo 563 z 11. srpna 2010, kterým stanovuje spolufinancování státního rozpočtu České republiky na regionálních operačních programech ve výši nula procent od roku 2011. Tato změna je velmi zásadní. Vláda nelogicky, bez jakéhokoliv avíza krajům, městům, obcím, neziskovým organizacím, ale také soukromým podnikatelům navrhla zcela zásadní změnu pravidel pro zajištění spolufinancování prostředků Evropské unie. A jistě je pro všechny překvapením, že se týká všech krajů České republiky mimo hlavního města Prahy.
Odůvodnění tohoto návrhu u vlády, která si dala do vínku rozpočtovou odpovědnost, je však, dámy a pánové, více než kocourkovské. Dovolím si citovat z příslušného vládního materiálu: Po čtyřech letech implementace operačních programů už mají regionální rady dostatečné zkušenosti s řízením programů a pominul důvod pro účast státního rozpočtu na jejich spolufinancování. Z tohoto důvodu a na základě usnesení vlády číslo 563 již nebudou poskytovány prostředky státního rozpočtu.
Slyšeli jste dobře, kolegyně a kolegové: Důvod změny pravidel spolufinancování spočívá v tom, že ROPy mají dostatek zkušeností. Zjednodušeně řečeno, pokud by byly ROPy řízeny špatně, spolufinancování zůstane zachováno. Nebo - a to hůře - ten, kdo nečerpá, špatně řídí své operační programy a promarňuje jedinečnou příležitost využít vyjednaného finančního rámce pro toto období, bude odměněn tím, že spolufinancování ze státního rozpočtu bude zachováno.
Domníváte se stejně jako já, že to nemá žádnou logiku? Skutečně nemá, pokud cílem nemá být škodit regionům za každou cenu. Já nevím, jak jinak si vysvětlit, že předkladatel vůbec - a to myslím zcela vážně - při návrhu zapomněl na jakoukoliv elementární analýzu tohoto problému a na elementární slušnost sdělit, že vláda chce k takto zásadnímu kroku ve financování projektů z regionálních operačních programů přistoupit. V usnesení vlády, kde se standardně uvádějí také adresáti příslušného vládního usnesení - dámy a pánové, mezi nimi nebyli ani kraje, ani hejtmani, ani regionální rady, ani jejich předsedové, což považuji za lapsus vlády.
Protože předkladatel návrhu nezvážil a nezohlednil všechny negativní dopady tohoto rozhodnutí, dovolím si vás ještě upozornit před rozhodnutím o zařazení bodu na základní aspekty tohoto návrhu a dopady, které z něj vyplývají. V rámci regionálních operačních programů jsou s příjemci na realizaci příslušných projektů uzavírány smlouvy na základě obchodního zákoníku na rozdíl od přidělování dotací na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace v tematických operačních programech. Z tohoto důvodu jsou podle mě nemyslitelné takto zásadní změny ve financování realizované v průběhu smluvního vztahu. Ano. Dámy a pánové, po celé České republice jsou uzavřeny tisíce smluv s příjemci z regionálních operačních programů. A nejsou jimi pouze kraje, jak se možná domníval předkladatel na schůzi vlády, jsou jimi z jedné třetiny města a obce České republiky a z jedné třetiny je jím neziskový sektor a také soukromí podnikatelé.
Vláda rozhodla fakticky retroaktivně, to znamená zasáhla do již uzavřených smluvních vztahů se závazkem financování ze státního rozpočtu. Já jsem přesvědčen, dámy a pánové, že toto rozhodnutí vlády přináší riziko. Riziko soudních sporů v první řadě s úřady regionálních rad, ale samozřejmě ve druhé řadě soudních sporů se státem, protože je jasné, že tady vznikne škoda a z titulu odpovědnosti za škodu budou pak muset regionální rady, které byly zřízeny zákonem, jako veřejné právnické osoby uplatňovat vzniklou škodu po České republice. Takových případů, opakuji, mohou být stovky, možná i tisíce.***