(18.00 hodin)
(pokračuje Páralová)
Navíc ústřední výbor Komunistické strany Československa rozhodl, že podnikům bude tato skutečnost kompenzována formou státního příspěvku na jedno pracovní místo ve výši 1,5 až 3 % hrubé mzdy."
Vraťme se raději do roku 1999. Zdá se, že autoři důvodové zprávy vycházejí z teorie, která je v učebnicích ekonomie definována jako tzv. mylné tvrzení o fixním množství práce. Příklad výpočtu to přímo implikuje. Autoři věří v existenci pevného množství práce, které lze rovnoměrně rozdělovat. Cituji z důvodové zprávy: "Zkrácením pracovní doby o 15 minut denně bude zachována jedna čtyřiatřicetina pracovního místa, což činí za celé národní hospodářství asi 118 735 pracovních míst v roce 2000, 116 971 pracovních míst v roce 2001, 115 235 pracovních míst v roce 2002 atd., až do roku 2005.
Málokomu jde plánování tak lehce jako komunistům. Nesnesitelná lehkost plánování - autor Jaroslav Štrait.
Jestliže je to tak jednoduché, pak navrhuji, aby se pracovní doba zkrátila ještě o jednu minutu, tedy celkem o 16 minut denně, čímž získáme dalších 7 916 pracovních míst. Bude-li předkládaný zákon přijat, dostanou zaměstnavatelé z prostředků aktivní politiky zaměstnanosti asi 200 Kč na pracovníka za měsíc za podmínky, že doloží oprávněnost nároku a podrobí se kontrole ze strany úřadu práce.
Zajímavá by byla prověrka nákladů po zavedení tohoto "zvýhodnění" jak na straně zaměstnavatele, tak na straně úřadu práce. Obávám se, že jediným skutečným přínosem ke zvýšení zaměstnanosti bude zvýšení počtu úředníků, kteří budou vyplňovat a kontrolovat nové krásné dotazníky či formuláře, a to opět na straně úřadu práce i na straně zaměstnavatele.
Položme si v souvislosti s předloženým návrhem a jeho zdůvodněním otázku, zda je v zájmu zaměstnanců, aby parlament právě v této době vstoupil do prostoru, kde se odehrává boj o zakázky a boj o možnost pracovat. Položme si otázku, zda může parlament v dobré víře odebrat prostor pro rozhodování.
Domnívají se předkladatelé, že když máme děravou střechu, je vhodné omezit dobu její opravy např. o dvě hodiny denně? Položme si otázku, odkud pramení bezstarostnost předkladatelů, kteří v důvodové zprávě počítají, zdůvodňují a rozdělují vydávání finančních prostředků bez sebemenší zmínky, jakým způsobem se má tým tvořený zaměstnancem a zaměstnavateli s takovýmto zásahem parlamentu vypořádat. Odpověď je nasnadě: komunistu odpovědnosti nenaučíš.
Není pravda, že v nastavení maximální pracovní doby zaostáváme za Evropskou unií, jak je uvedeno v důvodové zprávě. O pět hodin delší maximální pracovní dobu než Česká republika má např. Německo, Nizozemsko a Itálie. Devět zemí EU ze 17 má uzákoněnou maximální délku pracovní doby vyšší než naše země, nebo ji nemá omezenu vůbec. Položme si proto otázku, zda má parlament něco měnit, když údaje z naší republiky i ze zemí Evropské unie jasně říkají, že skutečná pracovní doba se zkracuje oproti maximální pracovní době stanovené zákonem až o 10 hodin za týden i bez zákonných donucovacích prostředků tak, jak to rostoucí produktivita práce umožňuje.
Dámy a pánové, věřím, že většina z vás odpoví na položené řečnické otázky tím, že podpoří můj návrh na zamítnutí návrhu poslanců Jaroslava Štraita a dalších na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní kolegyni Páralové. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu a jako první v ní vystoupí místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí České republiky Vladimír Špidla. Prosím.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, debata o délce pracovní doby a jejím vlivu na nezaměstnanost je debatou neobyčejně složitou a mohu prohlásit, že je řada států, které považují tuto cestu za nikoli stoprocentně účinnou, ale cestu, kterou je možné určitým způsobem jít. V posledním období se tímto směrem vydává Francie.
Paní poslankyně Páralová tu zmiňovala určitou mylnou představu o stálém množství práce, ale chtěl bych upozornit na to, že málokterá ekonomická poučka by trvala příliš dlouho, a že přesto lze vystopovat určité vztahy mezi délkou pracovní doby a zaměstnaností. V době 12hodinové a 14hodinové pracovní doby před rokem 1918 je daleko nižší zaměstnanost žen, mj. právě proto, že prostor pro vznik nových pracovních míst se neotevíral. Čili je to otázka velmi široké debaty a velmi pečlivého vážení.
Paní poslankyně také správně zanalyzovala ve stanovisku vlády určitý základní názor, který se dá vyjádřit velmi stručně. Je možné o snižování pracovní doby uvažovat, ale návrh, který je předložen, je z mnoha důvodů ušit horkou jehlou, je nedokonalý a není vhodnou metodou pro Českou republiku v současném politickém a ekonomickém prostředí.
Naší cestou je spíše volnější model, který otevře větší prostor pro kolektivní vyjednávání, a umožní tak dílčí řešení, nikoli řešení, které je všezahrnující a vychází ze striktně koncipovaného zákona. Proto, ačkoliv rozumím důvodům, proč byl zákon předložen, a myslím si, že to jsou důvody zřetelehodné, nezbývá mi, než i v tomto krátkém vystoupení podpořit nebo vyjádřit zamítavé stanovisko vlády.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministrovi práce a sociálních věcí. Rozprava je otevřena, vystupuje v ní pan kolega Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Já nechci, dámy a pánové, vystupovat pak v závěrečné zprávě, to se jaksi nehodí, tak pár poznámek řeknu v rámci rozpravy.
Paní zpravodajka pojala svou zpravodajskou zprávu jako nějaký umělecký útvar, ale to není předmětem debaty, vraťme se k realitě.
Vláda dříve nebo později předloží návrh novely zákoníku práce, to už bylo řečeno. Pak budeme muset chtě nechtě uvažovat o dalším zkrácení pracovní doby. Třeba to nebude 35 hodin, bude to třeba kompromis, ale povíme si to za krátký čas. V diskusi se v krátké době o délce pracovní doby v České republice jednoduše nevyhneme.
Jeden základní omyl však musím paní zpravodajce vyvrátit. My nevytváříme tímto návrhem nová pracovní místa, nýbrž ochraňujeme místa stávající. V tom je těžiště celého návrhu. Jsou tam i další věci, třeba zvýšení ceny české práce, je tam i třeba tlak na produktivitu práce atd., abychom nebyli jak za starého Rakouska.
Jedna věc je zcela neoddiskutovatelná. Za deset let činnosti pravicových vlád jsme se dostali do kritické nezaměstnanosti. Ale to už jsme řešili asi před 14 dny. Jsme na cestě k dalšímu zvýšení a já jsem tu uváděl vládní prognózy, že teď je to 500 000, za krátký čas to bude tři čtvrtě milionu.
***