(18.10 hodin)
(pokračuje Štrait)
To si dělme počtem pracovních míst v České republice a dojdeme k tomu, že není rodiny, kde by tato lepra nefungovala.
Chci říci ještě dalších pár slov. Nejde o nějaká nahodilá přání nebo návrh vycucaný z prstu, ale praktické naplňování praxe z vyspělých zemí. Měli jsme tu předlohy, např. francouzskou, ta byla hodně inspirativní. Jsme přesvědčováni o nezbytnosti evropské a světové integrace, ale naši kapitalisté - v uvozovkách - si berou jen zkušenosti, které se jim hodí. Evropská unie - paní zpravodajka se opět hluboce mýlila, když zde citovala délky pracovní doby. Já je nezakrývám, jsou v příloze číslo 1. Česká republika 42,5 hodiny, Portugalsko 44 hodin, Švýcarsko 45 hodin atd. Ale realita je úplně jiná. Délka pracovní doby dosažená kolektivním vyjednáváním se značně liší ve prospěch zaměstnanců. Ve většině jmenovaných zemí se pracuje 35 až 40 hodin maximálně. Naši občané ani nevědí, že v západním Německu je uzákoněna pracovní doba na 38,5 hodiny týdně, v bývalé NDR na 40 hodin, v německých strojírenských podnicích se pracuje u IGEMETAL 35 hodin. Francie 35hodinový pracovní týden připravuje, jak je známo, a to byla svým způsobem motivace, od 1. ledna 2000. Socialista Jospin prohlásil při snižování pracovní doby, že se nesáhne na platy.
Jsou ale i další recepty a měli bychom si hlavu skutečně v této oblasti lámat víc. Pro dnešní svět je typické zavádění pružné pracovní doby. Platí to, co si dohodnou zaměstnanci přes odbory nebo zaměstnanecké rady. Podtrhuji - my nemáme u nás zástupce zaměstnanců. Odbory - uvádí se maximálně 28 %. Další zaměstnanci jsou bez jakékoliv ochrany. Nechci přát nic zlého pracovníkům ČKD, ale ti, co jsou odborově organizováni, dostanou dnes podporu, ti, kteří odbory soustavně podceňovali, nedostanou nic.
Padne kosa na kámen, když zaměstnavatel navrhuje zkracování pracovní doby a současně snižuje mzdu. Odbory nebo zaměstnanecké rady v zemích, které jsem jmenoval, to nepřipustí. Nejnovější hit je např. v USA systém, kdy odměnu za práci si zaměstnanec může vybrat jiným způsobem, např. používá služební auto, služební byt, má delší dovolenou atd.
Jít cestou novely zákoníku práce v České republice bude asi nejlepší. Samozřejmě že bude. Nechat všechno na kolektivním vyjednávání s českými kapitalisty - český kapitalista je zvláštní kategorie, proto jej dejme do uvozovek - to by nedopadlo dobře.
Nedávno provedla agentura AISA průzkum délky pracovní doby v České republice. Starším lidem vyhovuje pracovní doba 8 hodin, mladí mají zájem jednoznačně o pracovní dobu kratší, případně pružnou.
Někteří politikové - tento návrh se diskutuje už delší dobu - náš návrh nazývali populistickým. Domnívám se, že ti, co takto mluví, situaci v okolních zemích znají poměrně málo. Není pochyb, že kratší pracovní doba - a to číslo efektivní je, je přesně spočítané nejen námi, ale i literatura a nedávno i ekonomické časopisy u nás - 35 hodin má vliv na snižování nezaměstnanosti. Rozhodující bude, aby zaměstnavatelé byli ochotni se vzdát části zisku ve prospěch sociálního smíru. To jsem chtěl poznamenat.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Štraitovi. V rozpravě dále vystoupí pan poslanec Zdeněk Škromach.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, zazněly zde některé informace, které nejsou úplně přesné, protože podnikové rady jako zástupci zaměstnanců ustanovené ze zákona nemají právo prakticky v žádné zemi kolektivně vyjednávat. To mají pouze odbory. Myslím, že právní úprava, která je v České republice, je dobrá úprava, protože stanoví maximální týdenní pracovní dobu. V rámci sjednaných kolektivních smluv je možné sjednávat kratší pracovní dobu.
Realitou také je, že v našem zákoníku práce je v podstatě stanovená placená půlhodina na přestávku, což není běžné v zemích Evropské unie. De facto, jestliže v kolektivních smlouvách je sjednána 40hodinová týdenní pracovní doba, odpovídá 37,5hodinové pracovní době v zemích Evropské unie. Domnívám se, že možnost smluvní volnosti a kolektivního vyjednávání je prostor, který dává možnost ve firmách, kde to zaměstnanci cítí jako potřebu a kde tyto možnosti a podmínky pro zkrácení pracovní doby jsou, aby si toto sjednali ve svých kolektivních smlouvách.
Dalším reálným faktem, se kterým jsem se setkal a je poměrně běžnou záležitostí, je, že zaměstnavatelé naopak některé nedostatky pracovníků řeší přesčasovou prací, což samozřejmě nevyřeší ani zkrácení pracovní doby. Reálným faktem je, že zaměstnanci to mají jako určitý zdroj příjmů a považují ho za samozřejmý.
I když úřady práce mohou proti tomu nějakým způsobem vystupovat, ani to neplní svůj účel, protože možnost přesčasových hodin zde je. Nemyslím si, že by to byla samospasitelná záležitost, která by přinesla v tomto okamžiku nějaký mimořádný počet pracovních míst.
Domnívám se, že by otázka pracovní doby řešena komplexně právě v rámci velké novely zákoníku práce, protože právě např. zesouladěním práva Evropské unie s Českou republikou bude nutné řešit i otázku placené půlhodiny na přestávku, kdy to může být značným problémem při přepočtu pracovní doby a odměny za práci.
Z tohoto hlediska bych považoval za vhodné vrátit tento návrh k přepracování a tento návrh podávám.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Zdeňku Škromachovi. Nyní bude hovořit paní kolegyně Müllerová.
Poslankyně Ludmila Müllerová: Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, chtěla bych se v této obecné rozpravě dotknout zásadních připomínek k navrhované novele zákoníku práce i dalších zákonů, které se týkají změny pracovní doby.
Pokud se shodneme na tom, že nebudeme opakovat důvody, které vedly vládu k vydání nesouhlasného stanoviska s tímto poslaneckým návrhem, je třeba se pozastavit u některých argumentů, které předkladatelé uvádějí jako podpůrné ve své důvodové zprávě.
Již na první pohled je z tohoto návrhu patrné jedno: za méně práce - rozuměj kratší pracovní dobu - stejnou mzdu. V důvodové zprávě se sice uvádí nepoměr mezi fondem pracovní doby v zemích Evropské unie a v naší republice, ale jsem přesvědčená, že takových nepoměrů mezi námi a Evropskou unií je mnohem více a daleko zásadnějších.
Je pravdou, že tento návrh byl podáván již v měsíci únoru, tedy v době, kdy situace nevypadala zdaleka tak černě a vývoj státního rozpočtu i dalších makroekonomických ukazatelů byl samozřejmě předpokládán a očekáván v lepších hodnotách. V dnešní situaci mi ovšem tento návrh připomíná tak trochu plavbu na Titanicu: jen hrajte, stejně půjdeme ke dnu.
Domnívám se, že je nutné se právě vzhledem k Evropskému společenství zabývat nikoliv otázkou rozsahu fondu pracovní doby, ale zejména předpokládanou výší deficitu státního rozpočtu, a to jak v letošním roce, tak v letech následujících.
Připadá mi zcela naivní očekávat, že takto navržená úprava pracovní doby povede ke snížení nezaměstnanosti. Jestliže v doprovodných tabulkách důvodové zprávy uvádí poslanecký návrh využití použitelného fondu pracovní doby 86 %, lze těžko očekávat, že zkrácením pracovní doby o 15 minut bude zachována 1/34 pracovního místa. Domnívám se, že vytvoření oněch 118 tisíc pracovních míst z takto zkráceného fondu pracovní doby je spíše matematický propočet než reálný pohled na věc.
Návrh dále předpokládá financování státního příspěvku pro zaměstnavatele z prostředků aktivní politiky zaměstnanosti, ale my přece již dnes víme, že tyto prostředky jsou v současné době již nedostatečné, a neočekáváme, že i v následujících letech bude možné na aktivní politiku zaměstnanosti čerpat násobky stávající úrovně.
***