(16.30 hodin)
(pokračuje Grospič)
Nechci se vracet k polemice o podstatě předloženého občanského kodexu. Chtěl bych tady jenom říci, že tisk 362/2, ve kterém jsme obdrželi usnesení ústavněprávního výboru z 10. a 11. října k občanskému zákoníku, hovoří za vše. Když si prolistujeme oněch 61 stran pozměňovacích návrhů, které jsou soustředěny do 287 bodů zákonných úprav a 163 legislativně technických úprav, pak to samo o sobě vypovídá o kvalitě a srozumitelnosti předloženého nového kodexu občanského práva.
Zcela se potvrzuje to, co jsme tady říkali právě v prvém čtení. Občanský zákoník je dílo zcela určitě úctyhodné, tak jak byl po deseti letech prací předložen do Poslanecké sněmovny, je to však dílo plné archaismů, nesrozumitelnosti, neprovázanosti, dílo, které ruší 231, nebo předpokládá zrušení 231 předpisů právní úpravy, předpokládá urychlené přijetí celé řady nových zákonných úprav a ve své podstatě v řadě momentů, kdy právě hovoří o osobních právech člověka, se domnívám, že svým způsobem jde za mantinely stanovené Listinou základních práv a svobod a Ústavou České republiky. Vzniká tady otázka, zda do budoucna nebude také tato norma zpochybňována právě v souladu s Ústavou České republiky a zda ambice kodifikovat občanské právo, která svým rozsahem je kodifikací nikoliv občanského, ale soukromého práva, plní onen účel ve vztahu ke všem ostatním právním předpisům a zejména zákonným úpravám a nesituuje je do role zvláštních předpisů.
Občanské právo, jak je předloženo a navrženo k projednání nyní ve druhém čtení, ukázalo, že v průběhu projednávání v ústavněprávním výboru zdaleka není jednotná nejen právní veřejnost, ale ani laická veřejnost a že i v Poslanecké sněmovně existuje obrovské množství různých názorů na předmětnou kodifikaci.
Správné by asi v ten moment mělo být, když probíhaly ony odborné semináře s odborníky z různých politických stran o jednotlivých oblastech občanského zákoníku, kdyby Ministerstvo spravedlnosti - nebo vláda v podstatě stáhla předložený návrh a znovu se zabývala vážně jeho přepracováním, nikoliv aby koncentrovala určité návrhy, na kterých byla shoda převážně z hlediska opozičních poslanců, předložila je v podstatě jako komplexní pozměňovací návrh a nechtěla připustit širší diskusi o podstatě občanského práva. Potom z diskuse vzhledem k veřejnosti vyplývá, že ani tak nejde o člověka, ale jde třeba právě o práva zvířete či otázku majetkoprávní, ale úloha jednotlivce ve společnosti je svým způsobem degradována a je podřizována primárně ekonomickým a vlastnickým zájmům.
Já nezpochybňuji rozsáhlost předloženého návrhu, nezpochybňuji to obrovské množství práce, které na něm bylo vytvořeno, ale domnívám se, že v této situaci si promítnutí nového občanského kodexu vyžádá nemalé finanční náklady do veřejné správy i jiných oblastí života společnosti, samo o sobě bude velice komplikované. I navrhované prodloužení legisvakanční doby a účinnosti občanského kodexu až od 1. 1. 2014 bude zřejmě vysoce nedostatečné. Navíc se domnívám, že předurčuje ve svém momentu velice vážně řadu problémů, které nejsou vydiskutovány. Nechci tady hovořit třeba jenom o lichvě, nechci tady hovořit třeba jenom o nájemním bydlení a nechci tady hovořit vůbec o vztahu občanského zákoníku a pracovního zákoníku. Ale myslím si, že by nebylo dobré, abychom nový kodex občanského práva redukovali jenom na fikci práva o štěstí.
Dovolte mi, abych tady v této souvislosti navrhl za klub Komunistické strany Čech a Moravy zamítnutí předloženého návrhu občanského zákoníku. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Jan Látka. (K mikrofonu přistupuje i poslanec Paroubek.) Já jsem tady měl informaci, že pan poslanec Paroubek stáhl svůj příspěvek a zmizel z tabule. Pokud tomu tak není, tak se omlouvám panu poslanci Látkovi. Slovo má Jiří Paroubek.
Poslanec Jiří Paroubek: Vypadalo to, že jsem zmizel, dámy a pánové, po anglicku. Není tomu tak. To bylo nějaké nedorozumění v systému.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, rozhodl jsem se vystoupit v obecné rozpravě k vládnímu návrhu nového občanského zákoníku z několika důvodů. Tato vláda jako celek i pan ministr Pospíšil zvláště považuje návrh nového občanského zákoníku za jednu z nejvýznamnějších legislativních předloh svého funkčního období. Mohu s tím souhlasit. V řadě aspektů se určitě nemýlí. Občanský zákoník sám o sobě je základem soukromého práva. Mnozí pamětníci hovoří s nadsázkou o ústavě soukromého práva. Ano, tato norma podstatně změní život občanů v naší republice, a proto bychom k návrhu měli přistoupit přiměřeně tomuto významu.
Velice varuji vládní koalici před prosazením metodou slepé většiny, tedy lapidárně řečeno, jako vždycky, tedy že nedočkavě odhlasuje návrh na jedné schůzi Sněmovny svojí stopatnáctkovou mašinérií a hotovo.
Práce na občanském zákoníku byly zahájeny v polovině devadesátých let minulého století. V roce 2002 byl tehdejší vládou schválen jeho věcný záměr. Ten připravoval v podstatě stejný tým kolem pana profesora Eliáše. V té době zde byla poměrně silná názorová opozice - profesorka Pelikánová, profesor Cepl, na začátku i legendární manželé Knappovi - a to drželo tento tým v rozumných mezích. Tato vnitřní názorová - zdůrazňuji, nikoliv politická - opozice byla celému zpracování významným přínosem a výsledky práce tomu odpovídaly. V posledních letech, zejména poté, co vykonává funkci ministra spravedlnosti pan Pospíšil, se však atmosféra okolo tohoto týmu podstatně změnila. Docházelo k poměrně rozsáhlým změnám, které mnohdy byly pouze formálně dány k připomínkám, s krátkými lhůtami k připomínkám. Legislativní proces ve smyslu přípravy tohoto návrhu byl, jak se zdá, odfláknut, stával se stále více formálním. Ještě než se předloha dostala do Poslanecké sněmovny, její charakter se změnil a šíří se kolem ní legendy, ba mýty.
Takových mýtů je mnoho. Některé jsou zcela směšné, zbytečně politizující, například že teprve nyní se zbavíme totalitního občanského práva, což po mnoha podstatných novelách po roce 1989 je nesmyslné tvrzení, nebo že za vzor slouží občanský zákoník, o kterém se v právnických kruzích mluvilo s úctou, tedy občanský zákoník z roku 1811. I ve vystoupení pana ministra jsem něco takového zaslechl. ***