(18.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Rád bych požádal Poslaneckou sněmovnu o to, aby nám umožnila tento návrh zákona postoupit do dalšího projednávání ve výboru Poslanecké sněmovny, a chtěl bych samozřejmě za předkladatele vyjádřit připravenost debatovat o tom, jaká má být míra posílení daňové progrese v rámci zákona o dani z příjmu. Tento náš návrh je pohledem sociální demokracie. Pokud by zde, v Poslanecké sněmovně, došlo ke kompromisu, který by odrážel také názory ostatních politických klubů na to, jaká má být míra daňové progrese, jakým způsobem by měla být posílena, tak bych chtěl deklarovat za sociální demokraty, že jsme k takovéto debatě připraveni a že jsme připraveni také k takovému kompromisu. Děkuji. (Potlesk z řad sociální demokracie.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážený pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Václav Votava. Pane poslanče Votavo, máte slovo.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, kolegové, kolegyně, myslím, že pan kolega Sobotka za předkladatele velmi důkladně zdůvodnil návrh tohoto zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Připomenul bych přece jenom některé věci ohledně tohoto návrhu.
Smyslem návrhu je obnovení progresivní sazby daně zavedením další sazby daně ve výši 30 % , která se bude od roku 2011 uplatňovat na příjmy přesahující 1 200 tisíc korun ročního základu daně.
Je třeba říci, že progresivní daňový systém je ve vyspělých ekonomikách Evropské unie i v dalších zemích světa zcela běžný. Pan kolega Sobotka tady již vzpomínal některé státy, které tento systém progresivního zdanění uplatňují. Připomenul, že v Německu je progresivní zdanění s nejvyšší sazbou 45 %, v Rakousku nejbohatší platí daň ve výši 50 %, zdanění ve výši 50 % připravuje i od roku 2010 Velká Británie, ve Francii se daňová pásma pohybují od nuly do 40 %, takže řada zemí Evropské unie, ale i zemí světa, toto progresivní zdanění uplatňuje.
Chtěl bych připomenout, že u nás platilo progresivní zdanění nepřetržitě již od dob Rakousko-Uherska. Byla zde opět vyjmenovávána jednotlivá období s jednotlivými pásmy zdanění až do roku 2007, kdy tedy byla přijata tzv. rovná daň.
Zavedení rovné daně ve výši 15 % České republice nepřineslo proklamované efekty v podobě zjednodušení daňového systému. To je třeba si říci. Výsledným efektem je pouze snížení daňové zátěže u poplatníků s vysoce nadprůměrnými příjmy. K čemu však došlo, to je pokles daňových příjmů státu.
Je třeba říci, že očekávaným přínosem tohoto návrhu je posílení příjmů veřejných rozpočtů o cca 5 mld. korun. To se samozřejmě promítne i do rozpočtů, do daňových příjmů obcí a krajů.
Závěrem bych chtěl připomenout i vyjádření pana ministra Janoty v médiích, že Česká republika se bude muset vrátit k progresivnímu zdanění fyzických osob. Z řady důvodů, samozřejmě, že i z důvodu naplnění daňových příjmů státního rozpočtu.
Jako zpravodaj doporučuji propustit tento návrh zákona do druhého čtení. Připomenul bych, že vláda nezaujala k tomuto návrhu zákona žádné stanovisko. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím dvě písemné přihlášky, a to přihlášku pana poslance Doktora a pana poslance Laudáta. Vážený pane poslanče Doktore, ujměte se, prosím, slova.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, členové vlády, dovolte, abych uvedl několik slov k návrhu zákona, kterým se má změnit zákon o dani z příjmu a kterým má být zavedena druhá sazba upravující zdanění pro osoby mající příjmy vyšší než 12 krát 100 tisíc korun ročně. Připomínám, že tento návrh se týká jak osob samostatně výdělečně činných, tak osob majících příjem ze závislé činnosti, tedy jak podnikatelů, tak zaměstnanců.
Já nezřídka kritizuji i tu nejmladší generaci poslanců a poslankyň sociálních demokratů, dejme tomu tedy ty, kteří jsou stejně staří jako já nebo mladší, za to, že řada jejich názorů, zejména v oblasti ekonomiky a tedy i v oblasti daní, je stará více než sto let. Vzhledem k tomu, jak výrazně se důvodová zpráva, z níž koneckonců tady bylo i citováno, odvolává, stanovisko a zdůvodnění jako takové, na myšlenku, názor prezentovaný v roce 1789, tady s údivem sleduji, jak modernizace vyhlášená Jiřím Paroubkem má směr projevující se v sociální demokracii tím, že sociální demokracie zestárla o dalších minimálních sto let a zápas o voliče z hlediska názorů prezentovaných poslanci a poslankyněmi zvolenými za sociální demokracii se blíží a soupeří více o voliče KSČM nežli ty voliče středové. Sociální demokracie i v rovině návrhu, který projednáváme, daleko více svádí tento už dávno prohraný zápas nežli skutečný zápas o modernizaci svých vlastních postojů a názorů na věci, které nepochybně mají nemalý vliv na to, jakým způsobem generuje společnost z peněz vybraných od daňových poplatníků svou schopnost řešit nejenom moderní výzvy, ale efektivní správu státu, efektivní správu věcí veřejných.
Vytýkám důvodové zprávě za prvé nepoctivost, za druhé polovičatost a velmi ledabyle zpracovanou projekci toho cíle, který tady byl zcela objektivně popsán, a je jím vyšší zdanění předem vybrané příjmové skupiny, na zájmy kterých se předkladatelé a sociální demokracie rozhodla rezignovat. To je jistě postoj, na který má sociální demokracie právo, na druhé straně bych očekával, že i takovýto návrh bude ve smyslu zdůvodnění zdůvodňován korektně, a nikoliv vytrženými souvislostmi a polopravdami.
Za prvé. Předkladatelé se snaží vytvořit dojem, že existuje jakási obvyklá, tedy v tom evropském kontextu, který sami ve svých vystoupeních používají, struktura daňových výnosů, něco jako obvyklý kontext toho, jakým způsobem, v jaké míře, v jakém poměru k hrubému domácímu produktu a jednotlivých komponentů mezi sebou evropské země, přinejmenším ty sousední země kolem nás, ale i ty staré evropské země, daně vybírají. Srovnávání se se sousedy. Příklady, které tady zaznívaly v jedné jednotlivosti. A vytváření dojmu, že my jsme něčím, co je naprosto anomální, něčím, co je naprosto atypické.
Žádná obvyklá struktura daňových výnosů neexistuje. Neexistuje něco jako univerzální, sdílený, respektovaný model, způsob, kterým generují jednotlivé parlamenty vlastní mix toho, jakou chtějí mít daňovou politiku. I když i tady, pohříchu, při vědomí toho, co je schvalováno Evropskou komisí, ten domácí prostor je výrazně limitován a je čím dál více zužován. Neexistuje ale nic takového jako představa, kterou vytvářejí předkladatelé, že je něco jako všemi respektovaný model, ve srovnání s kterým se Česká republika naprosto vymyká a je něčím, co je třeba změnit. ***