(16.40 hodin)
(pokračuje Tejc)
Pan děkan a poslanec Pospíšil tady hovořil o tom, že je třeba chránit akademické svobody. Tak pak ale nechápu, proč poslanec, kandidát a lídr politické strany v daném kraji se stane děkanem právě v kraji, kde kandiduje, a myslím, že tady jestli někde vůbec můžeme hovořit o možném střetu a o tom, že by mohly být porušeny akademické svobody, tak je to v této věci. A já jsem také tady ve svém předchozím vystoupení někdy před měsícem či dvěma upozorňoval také na to, jak probíhala volba děkana a jakým způsobem se jí účastnila ministryně školství. Já myslím, že to je také věc, na kterou bychom měli si vzpomenout.
Já bych nechtěl, aby nastala situace, kdy rektor např. rozhodně o odnětí titulu podle toho současného zákona, všichni budou spokojeni před volbami, Jiří Pospíšil bude jako děkan chodit a říkat, tak já jsem dopadl těch 10, 20, 100, 300 podvodníků, a oni se potom budou soudit. A protože ten zákon je nejasný, tak všichni uspějí. Ale to už bude za tři roky, to už bude volbách, to už tady Jiří Pospíšil nebude potřebovat mít řekneme tu auru toho, který to řeší bez milosti, bez ohledu na to, koho se to týká. A právě tomu musíme zabránit, musíme tady dát jasná pravidla nejen pro tu kauzu plzeňské fakulty, ale především pro všechny ty, kteří studují na vysokých školách, aby věděli, že tady jsou jasná pravidla, která je potřeba dodržovat, a také pravidla pro ty, kteří budou rozhodovat o tom odnětí těch titulů.
My v tom návrhu zákona stanovujeme přesný postup a stanovení komise, která by měla každého jednotlivce podezřelého z toho podvodného jednání přezkoumávat. Já myslím, že není dobře, abychom nechávali to zcela na univerzitě. Ta univerzita, ta fakulta, pokud někomu, kdo podvádí, dá titul, tak sama porušila pravidla. A ona potom bude sama od sebe rozhodovat, jestli tedy nakonec to bylo dobře, nebo špatně? Já myslím, že to je chyba, že by bylo potřeba, aby tam byla jasná pravidla, která my právě navrhujeme.
Velice jednoduše, my navrhujeme, aby rektor vysoké školy odebíral tituly na základě přezkumného řízení, přičemž toto přezkumné řízení bylo navrhováno buďto z jeho iniciativy, nebo na návrh ministra školství, vědecké rady vysoké školy anebo vědecké rady fakulty, aby toto řízení mohlo být zahájeno do pěti let od udělení titulu, a myslím si, že o té lhůtě je potřeba také diskutovat, jestli bude pět let, nebo bude tři roky. Ale je potřeba, aby tady byl nějaký stav, který bude konečný, aby se neznejisťovala právní jistota těch lidí, kteří v dobré víře třeba se domnívali, že vystudovali, a za 15 let jim někdo řekne, že ta pravidla byla posouzena tou školou, která jim ten titul udělila, jinak. Navrhujeme, aby to přezkumné řízení prováděla pětičlenná komise, která by se skládala z profesorů, docentů a dalších významných představitelů daného nebo příbuzného oboru, přičemž předsedou té komise by byl profesor a nejméně dva členové by museli být odborníci z jiného pracoviště než z vysoké školy, na které se přezkumné řízení koná, a jeden by byl zástupce Ministerstva školství. Tak podle našeho názoru zajistíme dostatečnou nezávislost tomuto posuzování na těch vlivech té školy, na které se toto řízení koná.
Zároveň chceme, aby v případě, že tedy bude odebrán rektorem na základě tohoto nezávislého přezkumného řízení titul, aby ti lidé, jimž ten titul bude odebrán, měli možnost se obrátit na soud a aby v tom případě to rozhodnutí soudu mělo odkladný účinek, aby tedy pokud ten titul je odebrán a oni se v té chvíli brání u soudu, mohli např. vykonávat to své povolání. Pokud by nakonec totiž s tou svou žalobou uspěli a např. pět let by pro odebrání titulu nemohli vykonávat své povolání, tak si myslím, že bychom se vystavovali docela vážným žalobám, a to nejen my, ale i ty vysoké školy.
A pokud se týká onoho požadavku na to, aby děkan či rektor měl akademické vzdělání vyšší, tedy alespoň Ph.D. nebo CSc., tedy pokud studovali dříve, tak si myslím, že to je něco, co je oprávněné a co podle mého názoru nelze zpochybňovat. Já si pamatuji na kauzu, která se stala na Právnické fakultě v Olomouci, kdy, jestli si dobře vzpomínám, tam byl zvolen do čela akademickým senátem student a nakonec nebyl jmenován rektorem a vznikla z toho jakási podivná situace, kdy na jedné straně ze zákona bylo možné jmenovat studenta děkanem a v té praxi se ukázalo, že to úplně tak vhodné asi není, a rektor, pokud si to dobře pamatuji, se tomu vyhýbal. Myslím, že by bylo dobré, abychom stanovili jasně pravidla, a já si nemyslím, že získání titulu Ph.D. je řekněme v našich podmínkách tak obtížné, že by to byla podmínka, která by zhatila vysokým školám najít vhodné děkany.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jeronýmu Tejcovi. Změna v pořadí, protože jsou dvě faktické poznámky. První poznámka faktická je od pana poslance Votavy, druhá od pana poslance Ivana Langera a pak s přednostním právem paní ministryně školství Kopicová. A pak řádně přihlášený pan kolega Ohlídal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, pan kolega Pospíšil je poslancem, pobírá tedy poslanecký plat, zároveň je děkanem právnické fakulty, předpokládám tedy, že pobírá další plat v pracovněprávním vztahu k právnické fakultě. Mě by docela zajímalo, jak to řeší, když jezdí na jednání Poslanecké sněmovny, na výbory, to přece zabere spoustu času, jak to řeší ve vztahu k právnické fakultě, zdali má náhradní volno, dovolenou. To by mě docela zajímalo. Byl bych rád, kdyby mi na to mohl odpovědět.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, i za dodržení času. Nevím, jestli k faktické poznámce bude dostačovat panu kolegovi Ivanu Langerovi ten čas. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Ivan Langer: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Oznamuji střet zájmů. Jsem členem správní rady Univerzity Palackého a jsem předsedou správní rady Vysoké školy CEVRO Institut.
Já bych chtěl poprosit všechny diskutující, a vaším prostřednictvím, pane předsedající, zejména pana poslance Tejce, pana poslance Sobotku i pana poslance Votavu, aby zanechali těch primitivních, politicky motivovaných útoků na jednoho člena Poslanecké sněmovny. Protože potom lze velmi snadno reagovat obdobně směrem k rektorovi Západočeské univerzity panu Průšovi a napadat jeho politickou příslušnost. Toto je cesta? Toto je smysl této debaty? Může, nebo nemůže být akademický funkcionář členem politické strany, nebo dokonce voleným zastupitelem na úrovni státu?
A současně také prosím, aby tady nikdo nezpochybňoval a neútočil na někoho kvůli jeho možné podjatosti, neboť každý z nás tedy, nebo drtivá většina někde studovala, má nějaká akademické tituly a každý z nás může být podjatý, protože se mu něco může nebo nemusí líbit. Zda zrovna jeho práce na brněnské Právnické fakultě odpovídá těm standardům, či nikoli.
Zkusme se prosím držet věci, zkusme se držet tématu. A myslím, že vystoupení Jiřího Pospíšila na téma respektování akademických svobod, míry zasahování státu do jednoho z největších výdobytků listopadové revoluce, bylo vystoupením zcela na místě a bylo zbytečně degradováno těmi primitivními urážkami z úst tří mých předřečníků. (Potlesk poslaneckého klubu ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji Ivanu Langerovi za dodržení času. Hlásí se paní ministryně školství? Paní ministryně, poté pan poslanec Jeroným Tejc ještě s faktickou poznámkou... Tak dobře, paní ministryně počká. Faktická poznámka Jeroným Tejc. ***