(17.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Druhá poznámka, která tady k tomu náleží. Jestliže si uvědomíme, v jaké jsme situaci, tak potom je potřeba říci, jak to řešit, a to řešení musí být srozumitelné pro občana. Před chvílí jsme se tady bavili na jiné téma a říkali jsme, nakolik jsou složité daně, nakolik jsou složité odvody, jak je to s různým zvýhodněním apod. Jestliže chceme dále komplikovat tu situaci, tak jenom svým způsobem znepřehledňujeme právní řád, a promiňte mi, neodpovídáme lidem jasně na otázky, které nám kladou, kdykoli se s nimi potkáme. A je bez rozdílu, jestli se nás ptají ti, kteří mají názory více nalevo, nebo více napravo, to není rozhodující. Rozhodující je, jestli je to pro ně srozumitelné.
A jestliže zůstáváme u principu pojištění, a znovu opakuji, od roku 1922 si žádný režim nedovolil tento princip změnit, ani to nebylo v žádném volebním programu žádné politické strany, která má své zástupce v této Poslanecké sněmovně. A jestliže jsme to tedy neavizovali občanům, tak potom není v kompetenci, pokud se chceme cítit jako ti, kteří se nezpronevěřili svému mandátu této Poslanecké sněmovny, abychom k takovému kroku došli.
Já jenom zčásti opakuji svou argumentaci před Ústavním soudem České republiky při projednávání tzv. Topolánkova batohu, jak se tomu říkalo, neboli zákona o stabilizaci veřejných financí. A znovu opakuji, že to byl jediný moment, kdy Ústavní soud byl pozitivní této argumentaci a také tuto část normy zrušil. Já bych podruhé jednání před Ústavním soudem těm, kteří nesouhlasí s touto normou, nedoporučoval. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. To byla slova místopředsedy Sněmovny Vojtěch Filipa. Jsme stále ještě v obecné rozpravě. Předám zpátky řízení panu místopředsedovi. Hlásí se pan kolega Petr Nečas. Prosím, má slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem přesvědčen, že není asi cílem této diskuse rozebírat tady historii systému nemocenského pojištění. Mimochodem, nebylo zavedeno v roce 1922, ale roku 1891, tzv. Taaffeho reformou. Mimochodem, ten zákon, o kterém mluvil pan místopředseda Filip, měl zavedenou třídenní karenční lhůtu a tato třídenní karenční lhůta platila až do poloviny 50. Let. Tolik jenom, abych uvedl jaksi na pravou míru informace, které tady řekl pan místopředseda Filip.
Za druhé platí to, že Ústavní soud - ano, já jsem nesouhlasil s jeho výnosem, nicméně ho plně respektuji - prohlásil za neústavní právě onu vazbu zavedení karenční lhůty bez toho, aby se snížilo pojistné placené pojištěncem, tedy zaměstnancem, na nemocenské pojištění. Ale toto právě bylo příslušnou novelou opraveno. Mimochodem, pokles pojistného, které odpovídá výpadku příjmů za první tři dny, odpovídá podle pojistně matematických propočtů Ministerstva práce a sociálních věcí 0,1 procentního bodu a skutečné snížení pojistného bylo 1,1 procentního bodu, čili s obrovskou rezervou.
To, že jsou do nového systému nemocenské a náhrady mzdy zapojeny všechny tři vrcholy trojúhelníku, tzn. jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel, tak stát, považuji za naprosto správné. Mimochodem i v běžným pojistných systémech je přece pojistné placeno, až když je škoda dosažena v míře větší než malé, to znamená až od určité hranice. Každý ví, že vždycky je tam povinná spoluúčast a až od škody vyšší, než je tato povinná spoluúčast, nastává teprve pojistné plnění. Je to standardní model a tady je také vlastně takto vztažen, to znamená je to ona třídenní karenční lhůta, a teprve až je nemoc delší než tyto tři dny, tak nastává pojistné plnění.
Chtěl bych také připomenout, že minulé vlády zavedly vlastně latentní kvazikarenční lhůtu, protože si byly moc dobře vědomy toho, jak je u nás zneužívána právě ona krátkodobá nemocnost, s tím, že zavedly snížený náhradový poměr pro první tři dny. Já jsem tady uváděl statistická data, která jednoznačně ukázala, že tento model se jednoznačně osvědčil, že je přínosný. Chtěl bych také připomenout, že právě onen nárůst průměrné délky nemoci byl způsoben tím, že ve statistickém průměru obrovským způsobem poklesly velmi krátkodobé nemoci a tím se naprosto logicky v průměru potom zvedla délka pracovní neschopnosti. Je to v podstatě záležitost matematické statistiky.
Za druhé bych v této souvislosti chtěl připomenout, že hlavním důvodem, proč v nemocenských pojistných systémech ve vyspělých zemích je nějaká doba karenční lhůty naprosto standardní, chtěl bych připomenout, že ve velmi sociálním Finsku je dokonce devítidenní karenční lhůta, tak tím důvodem vedle zavedení jakési formy spoluúčasti pojištěnce je primárně to, že právě kontrola orgány nemocenského pojištění u krátkodobých, několikadenních nemocí je v podstatě vyloučena, protože je jich takové množství a nemoc je tak krátkodobá, že je v podstatě vyloučeno ji kontrolovat, a proto jsou kontrolovány zpravidla až střednědobé a dlouhodobé nemoci. To je jeden ze základních důvodů, proč do pojistných systémů od 90. let 19. století byla naprosto standardně v evropském kontinentálním sociálním modelu zaváděna tato karenční lhůta.
Čili je to opatření standardní, normální, běžné, znovu připomínám, ve dvanácti z patnácti starých členských zemí Evropské unie je zavedeno, to opatření se jednoznačně osvědčilo v praxi. Rozhodnutí by bylo chybné, vedlo by ke zvýšení nákladů, ke zvýšení výdajů, opět ke zvýšení pracovní neschopnosti. Myslím si, že právě ve stávající ekonomické situaci bychom neměli rozvolňovat pravidla kteréhokoli sociálního systému, jestliže se nám podařilo tam zavést kroky, které jednoznačně vedly ke snížení zneužívání tohoto sociálního systému, které zcela zjevně u tohoto systému nemocenské tady bylo. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Nečasovi. Pan místopředseda Vojtěch Filip chce využít svého přednostního práva a hlásí o slovo, poté pan kolega Opálka.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, paní a pánové, nebudu zdržovat, vezmu to spíše jako technickou poznámku, resp. jako tři technické poznámky.
Za prvé. Je s podivem, že Komunistická strana Čech a Moravy musí hájit zájmy soukromých peněz proti zájmům státu, a nepochopitelným zájmům státu, které tady obhajuje pan kolega Petr Nečas. To tedy opravdu nevím, jestli si nepleteme role. Ale já tady trvám na tom, že jsou to peníze těch občanů, těch, jak vy říkáte dvou ze tří subjektů, a já je chráním proti tomu řekl bych erárnímu zájmu.
Za druhé. Prosím vás, nepleťme si pojmy s dojmy. Žádná spoluúčast při zákonném pojištění není. Spoluúčast je při soukromém pojištění, a nepleťte tedy povinné pojištění se smluvním. To tady prostě není, pane kolego, nezlobte se na mne, prostřednictvím předsedající. Ujasněte si to i teoreticky.
A třetí poznámka, kterou jsem si chtěl odpustit, ale když už vystupuji podruhé, tak si ji neodpustím, vůči panu ministru Petru Šimerkovi. Jednoznačně řečeno Ústavní soud také nedával žádnou legisvakanční lhůtu a také to stát zvládl, takže přijetí tohoto zákona není ohroženo v úřadech, pokud bude zavedeno tak, jak je připravováno. Ono těch 14 dní státnímu aparátu stačí, jak se ukázalo po rozhodnutí Ústavního soudu, nevidím v tom žádný problém, a já bych ty úředníky v tuto chvíli nešetřil. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu místopředsedovi. Pan kolega Opálka je nyní přihlášen do obecné rozpravy, prosím.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Nechci už polemizovat, ale chtěl bych se pozastavit nad tou statistikou. Víte, statistika je mocná čarodějka, má nepřeberné množství čísel. A když si vyberete ta pravá, tak podpoříte jakýkoli názor.
A tak když se podíváme na nemocnost, potřebovali bychom to rozdělit ještě do tří skupin. Protože víme, že zneužívání bylo jednak lékaři, kteří se v tržním prostředí v některých případech chovali podbízivě a nabízeli své služby tak, aby si udrželi svého zákazníka, klienta, pacienta, občana, zaměstnance. ***