(18.00 hodin)
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Já, pane místopředsedo vlády, jsem si dobře vědom, že v programovém prohlášení koaliční vlády je závazek předložit zákoník práce. My jsme se také velmi usilovně o dohodu o společném zákoníku práce snažili, protože jsme si přáli, aby byl předložen zákoník práce, tak jak zní náš společný závazek. Nikde ale v programovém prohlášení vlády se nedočtete, že jsme povinni podpořit legislativní zmetek. Že ten návrh vypadá, tak jak vypadá, to je jenom vaše odpovědnost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ptám se, kdo ještě v rozpravě. Dobře.
Nyní před ukončením rozpravy rozhodneme o procedurálním návrhu pana poslance Miroslava Kalouska, který tady specifikoval zpravodaj, o odročení do doby konsensu v tripartitě, do dosažení dohody v tripartitě, jestli to mohu takto zjednodušit. Má někdo námitku proti tomu, jak jsem přednesl návrh kolegy Kalouska? Nemá.
Já vás nejdřív odhlásím a požádám vás o novou registraci, abychom zjistili přesné počty ve sněmovně. Zvonil jsem myslím dostatečně dlouho už před vystoupením pana ministra Škromacha, takže věřím, že všichni, kteří mají zájem hlasovat o této věci, jsou již přítomni v jednacím sále.
O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 272, které jsem právě zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 272 z přítomných 166 pro 68, proti 95. Návrh nebyl přijat.
Protože nemám žádnou další přihlášku do rozpravy, rozpravu končím.
Budeme hlasovat o předložených návrzích, ale až poté, co vyzvu zpravodaje a pana předkladatele, ministra práce a sociálních věcí, o závěrečné slovo. Je zájem o závěrečné slovo? Ano. Zástupce předkladatele, místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí, pan poslanec Zdeněk Škromach. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, debata byla poměrně dlouhá. Já chci jenom krátce reagovat na celkový průběh, protože musím ocenit celkově věcnost té debaty. Myslím, že je dobře, že tady zazněly názory, které si myslím, že dávají jasně tušit, co od koho lze očekávat. I když jsem měl pocit po vystoupení paní poslankyně Páralové, že by mohla s čistým svědomím hlasovat pro tento zákoník práce, protože vše, co uvedla, že připravuje její strana do zákoníku práce, tak v tom zákoníku uvedeno je. Samozřejmě asi zřejmě z další diskuse vyplynulo, že v těch parametrech se možná budeme trošku lišit. (Smích.) Ale každopádně oceňuji ten zájem o diskusi.
Chtěl bych jenom zdůraznit, pokud jde o tu otázku zastupování zaměstnanců, že v České republice je, i v novém zákoníku práce, použit systém zástupců zaměstnanců, což jsou v tomto pojetí, a to už v této době, odborové organizace nebo odboroví funkcionáři, členové rad zaměstnanců a zástupci pro BOZP. Čili jsou to tři instituce, které se navzájem prolínají. Z tohoto hlediska taky je potřeba zdůraznit, že pokud hovoříme o právech odborů v té souvislosti, která tady zazněla, tak hovoříme o právech zástupců zaměstnanců. A ta jsou upravena mezinárodními úmluvami a směrnicemi Evropské unie jednoznačně, kterými jsme vázáni, ať se nám to líbí nebo nelíbí.
Možná pro ty, kteří tady hovořili o tom, že je potřeba pomoci nebo podpořit menší firmy - ano, počítáme s tím, že u firem do deseti zaměstnanců bude užší okruh nutnosti informací a projednávání.
Pokud jde o otázku, proč zákoník práce, to už jsem tady hovořil, ptal se na to pan ministr Kühnl. Protože prostě jsme ho měli v našem vládním programu a měli jsme ho konkrétně uveden. Já vím, že to bylo složité, ale je to tak.
Je to otázka taky minimálního sociálního standardu a já rozumím tomu, že tady zazněla různá stanoviska o tom, jak by měl minimální sociální standard v pracovněprávních vztazích vypadat. To je věc asi hodně i politická.
Důležité ale tady v té souvislosti taky je zdůraznit jednu věc, která možná nebyla dostatečně doceněna, že možná právě proto, že Česká republika má poměrně dobrý pracovní kodex, je Česká republika zemí, kde mimo jiné patříme k premiantům v tom, že zdaleka neplníme průměr Evropské unie v prostávkovaných a v prodemonstrovaných hodinách. Já si myslím, že nikdo tady nedocenil sociální smír, který v České republice existuje. A že samozřejmě ta práva mnohdy, která nejsou v některých zemích v zákonících práce nebo v zákonech, které se týkají pracovního práva, tak mají zaměstnanci dohodnuta v kolektivních smlouvách. A z tohoto hlediska myslím, že jeden z vystupujících hovořil o tom, že Česká republika je atraktivní zemí pro investory. Ano, je atraktivní, a to i z toho důvodu, že právě pracovněprávní vztahy a práva, která vyplývají jak ze zákonů, tak z kolektivních smluv, jsou jedny z nejnižší v Evropě. Proto je Česká republika zajímavou.
Zaznělo tady trošku s ironií, že pan komisař Špidla vyzval Německo. Pravda je, že v Německu probíhaly a v jiných zemích probíhají úpravy těchto vztahů. Jenže jestliže v České republice je podpora v nezaměstnanosti šest měsíců, a to je jedna z nejnižších v Evropské unii, tak v Německu dramaticky snížili délku podpory v nezaměstnanosti ze čtyřiadvaceti měsíců na osmnáct. Vážené paní poslankyně a páni poslanci, tam, kam směřují mnohé země Evropské unie, tak my už dávno jsme. My už nemáme kam snižovat, protože v mnoha věcech, které tady navrhujeme, tak jsou na hranici vůbec mezinárodních úmluv.
Například otázka odstupného. Já bych velmi kvitoval a docela mé srdce sociálního demokrata poskočilo, když pan kolega Říman hovořil o tom, že by mělo být odstupňováno odstupné podle věku. Fajn, zvýšíme. Proč ne? Tak jako to mají v jiných zemích, jako třeba právě uváděné Rakousko, Německo a podobně, kde nemají dvouměsíční výpovědní lhůty, ale podle délky zaměstnání mají až pěti-, šesti-, sedmiměsíční a delší.
Několik řečníků tady hovořilo o možnosti výpovědi bez uvedení důvodu. Docela když to tak porovnáváme, já jsem si nechal vytáhnout z různých - podle možností, které máme - zemí v Evropské unii, zda některá země takové ustanovení má. Já jsem je nenašel. Nevím, že by v Evropské unii v některé zemi bylo ustanovení o tom, že by mohl být ukončen pracovní poměr bez uvedení důvodu. Jestliže ano, tak prosím, byl bych rád, kdybyste argumentovali takovýmto případem. Ve všech zemích je jednoznačně dáno, že oprávněné propuštění musí být plně nebo částečně založeno na některém z důvodů, které vycházejí z mezinárodních úmluv a tak dál, které bych mohl citovat.
Možná ještě bych chtěl konstatovat, že tady bylo řečeno, že nebylo přihlíženo k tomu, co chtěli zaměstnavatelé. A tady bych se trošku pozastavil a možná hledal důvod, proč zaměstnavatelé tak urputně v poslední době se stavějí proti zákoníku práce. Možná že je to tím, že mají určitý příslib, možná i politický, o tom, že ta příští úprava bude daleko dramatičtější, bude daleko tvrdší. To je možné. Ale každopádně si dovolím tvrdit, že mnoha věcem, které zaměstnavatelé požadovali, vyhověno bylo. Na druhé straně v mnoha věcech nebylo vyhověno například odborovým svazům, které požadovaly. A mohl bych uvést konkrétně, ale věřím, že k tomu bude ještě prostor ve druhém čtení.
Chtěl bych možná se ještě malinko zmínit o tom, co tady zaznělo, jestli mají být, nebo nemají být vztahována některá práva i na nečleny odborů. Tady znova bych chtěl konstatovat, že odbory v našem pojetí práva představují institut zástupců zaměstnanců, všech zaměstnanců. A zaměstnanci mají určitá práva na informace, na projednání, na spolurozhodování.
***