(15.10 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám také děkuji za uvedení. Pan ministr se ve svém vystoupení už zmínil o tom, že jsme v prvním čtení přikázali tento návrh zákona k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Také mluvil o tom, že jsme ho přikázali výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a že návrh iniciativně projednal výbor pro evropskou integraci. Také jsme ho přikázali - tuším - petičnímu výboru.
Usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a výboru pro evropskou integraci byla rozdána jako sněmovní tisky 128/1 až 3. Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu přijal záznam z jednání, petiční výbor nám usnesení nepředložil.
Myslím, že zástupci výboru by měli nyní dostat příležitost se vyjádřit. Prosím, aby se slova ujal jako první zpravodaj výboru pro sociální politiku a zdravotnictví pan poslanec Josef Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně a kolegové, moje zpravodajská zpráva bude v podstatě krátká. Jedná se o projednání tisku 128. Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví se touto materií zabýval na několika sezeních. Po velmi podrobném a důkladném projednání přijal usnesení, kterým podporuje přijetí tohoto návrhu ve znění pozměňovacích návrhů. Tyto návrhy máte shrnuty v tisku 128/3. Já doporučuji tento návrh projednat a přijmout. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Anna Čurdová, která by nás informovala o výboru pro evropskou integraci a výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji, pane předsedající. Dovolte mi, abych vás seznámila s usnesením výboru pro evropskou integraci ze 17. schůze konané dne 12. června 2003 k vládnímu návrhu zákona o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů, sněmovní tisk 128. Výbor pro evropskou integraci po úvodním slově prvního náměstka ministryně zdravotnictví České republiky dr. Rostislava Čevely, po vyslechnutí zpravodajské zprávy poslankyně Anny Čurdové a po rozpravě doporučuje Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona schválila.
Dovolte mi, abych vás zároveň seznámila se záznamem z jednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu ze 16. schůze ze dne 5. června 2003, rovněž ke sněmovnímu tisku 128. Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu po odůvodnění ministryně zdravotnictví Marie Součkové a zpravodajské zprávě poslankyně Anny Čurdové a po rozpravě a po bouřlivé diskusi nepřijal žádné usnesení.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám také děkuji. Ještě poprosím předsedkyni petičního výboru paní poslankyni Rujbrovou, jestli by nám mohla něco říci k jednání petičního výboru.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Zpravodajkou byla paní poslankyně Boháčková, ale já ji ráda zastoupím, protože petiční výbor se o tento tisk zajímal především z pohledu četných petic, které se k návrhu zákona vyjadřovaly. Petiční výbor vedl rozsáhlou obecnou rozpravu společně s petenty a o jejich stanovisku informoval výbor pro sociální politiku a zdravotnictví. Jako neodborný výbor jsme podrobnou rozpravu o tomto tisku nevedli.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji i za tuto informaci paní poslankyni a teď mohu otevřít obecnou rozpravu, do které se přihlásila písemně jako první paní poslankyně Emmerová.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedo, vážení přítomní, chtěla bych se vyjádřit k jednomu dílčímu problému, který z tohoto zákona do jisté míry vyplývá.
Jak plyne ze samotného názvu "porodní asistentka", tradičně u nás užívaného, jde o asistenci porodníkovi v širším slova smyslu, o plnění standardních úkolů, které zejména během porodu přicházejí běžně v úvahu, anebo i těch úkolů, které lékař indikuje navíc s ohledem na průběh těhotenství a porodu včetně jeho komplikací. Konstatování, že porodní asistentka je s ohledem na své vzdělání a dosavadní praxi oprávněna vést samostatně fyziologický, anebo jinak řečeno, normální porod, není logické. Nikdo totiž nemůže předem říci, a to přes všechny pokroky v medicíně, že porod bude normální, a není tedy možné pověřit porodní asistentku vedením kteréhokoliv porodu bez bezprostřední přítomnosti lékaře. Ten je totiž vzdělán i v jiných oblastech medicíny a je mu svěřena plná odpovědnost za výsledek ukončení porodu, a to jak ve vztahu k matce, tak i ve vztahu k narozenému dítěti. Jeho úkolem je časně objevit hrozící komplikace a změny stavu matky i dítěte během každé porodní doby. Osobně bych považovala jisté změny kompetencí a tím i odpovědnosti dané zákonem za odtržení od dosavadní praxe, to je, co se týká charakteru teoretického i praktického vzdělání porodní asistentky. Porodní asistentka by pak přejímala větší část odpovědnosti, než jí přísluší z titulu jejího specifického odborného vzdělání, a tak vlastně ohrožovala svoji bezúhonnost.
Za příklad výhodnosti těchto v České republice neobvyklých postupů nemůže pro nás sloužit statistika z Afriky ani ze Srí Lanky, s čímž jsem se setkala při návštěvě Světové zdravotnické organizace. Statistické údaje v našich poměrech vykazují vynikající výsledky co do nízké novorozenecké úmrtnosti a s ohledem na poporodní zdravotní stav matky, a to za podmínek zachování dosavadních osvědčených postupů. V naší době, která je zatížena snižující se plodností a porodností z mnoha vnitřních i vnějších příčin, záleží na optimálním zajištění péče o matku a dítě během celého těhotenství, porodu i šestinedělí. Do praxe jsou zaváděny nákladné a náročné metody umělého oplodňování, aby touha po dítěti mohla být u mnoha manželství naplněna. Záleží nám nejen na naplňování individuálních zájmů mladých rodin, ale i na zájmech celospolečenských, to je zvyšování porodnosti v zájmu nás všech. Je tedy málo zdůvodnitelné, abychom dosavadní medicínskou praxi jakýmkoliv způsobem zatěžovali určitým rizikem neúspěšnosti.
Po vstupu do Evropské unie při volném pohybu osob po přijetí tohoto zákona bude docházet k přílivu zdravotníků odjinud do naší republiky. O jejich praxi a vzdělání bude k dispozici pouze administrativní doklad, ale jejich skutečné kvality budou předmětem sledování nejlépe v lůžkových zařízeních, kde je bezprostřední dohled přirozený. Jen zcela nezasvěcený laik se může domnívat, že předložené diplomy, ať už od našich, nebo od zahraničních odborníků, jsou známkou zaručené kvality.
I posledně uvedená okolnost a řada připomínek z řad lékařů porodníků mě nutí k tomu, abych prostým pozměňovacím návrhem zdůraznila, jakou si žádáme zdravotní péči u ženy matky a jejího očekávaného potomka. Chceme zachovat péči takovou, která se u nás osvědčila ve všech ohledech, a proto není zatím důvod k tomu, ji změnit.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Další písemně přihlášená je paní poslankyně Táňa Fischerová. To už jsou do obecné rozpravy všechny písemné přihlášky, které jsem obdržel. Hlásí se ještě potom paní poslankyně Dundáčková jako další. Nyní paní poslankyně Fischerová.
Poslankyně Taťána Fischerová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, i já se chci vyjádřit k problematice porodních asistentek, ovšem z trochu jiného úhlu pohledu. Je pravda, že lékařství není obor, kterému se věnuji, ale myslím, že v tomto případě mám k němu co říci. Jsem žena a operaci zvanou porod jsem zažila před 27 lety. Teprve nyní při projednávání tohoto zákona jsem pochopila, proč na tento zážitek nevzpomínám ráda a že souvisel se systémem, ve kterém to ani nemohlo být jinak.
***