(11.20 hodin)
(pokračuje Janeček)
Z dokumentace přitom vyplývá, že jen náhodnou shodou okolností nedošlo k jeho poškození připravovaným odběrem orgánů. Hrubé chyby nemůže omluvit ani skutečnost, že charakter poranění byl neslučitelný se životem.
Případ B z roku z 1994, kdy po indikaci pacienta k angiografickému potvrzení smrti mozku byl při druhém nástřiku angiografického vyšetření mozku zaznamenán průtok. Po 23 hodinách, aniž bylo provedeno nové neurologické vyšetření a zopakováno angiografické vyšetření mozku, rentgenologové při opakovaném čtení rentgenového snímku z předchozího dne konstatují angiografický obraz smrti mozku, na základě kterého byl pacient i přes nárůst tělesné teploty odeslán k odběru a orgány mu byly odebrány.
Případ osmiletého pacienta C z roku 1995, kdy po převozu na ARK FN Ostrava nebylo respektováno neurologické konzilium doporučující CT vyšetření. Neurochirurgické konzilium bylo provedeno až 4,5 hodiny po přijetí a nebylo prováděno ani monitorování nitrolebního tlaku. Absenci provedení těchto vyšetření, resp. urychlení jejich provedení, nelze i podle vyjádření znalců omluvit ani skutečností, že se jednalo o smrtelné poranění.
Případ pacienta D z roku 1997, kdy veřejně vyslovená podezření o možném poškození zemřelého dárce orgánů nerespektováním doporučení neurologa ošetřujícím lékařem je dalším příkladem mnohdy "specifického" postupu v procesu stanovení smrti mozku v RTC FN Ostrava.
V případu E z roku 1999 oba nástřiky při angiografickém vyšetření smrti mozku odpovídaly angiografickému obrazu smrti mozku. Protože nebyl dodržen předepsaný časový interval mezi nástřiky, ošetřující lékař i z důvodů v té době již vyslovené řady podezření trval na opakování celého angiografického vyšetření. V průběhu probíhajících diskusí, kdy pacient byl již zpět na příslušné klinice pod stálým dozorem ošetřujícího lékaře, byl podle výpovědi řady jiných lékařů včetně ošetřujícího dodán rentgenový snímek s časem upraveným tak, aby odpovídal 30minutovému intervalu. Tento snímek nebyl akceptován. Po vynuceném opakovaném angiografickém vyšetření mozku byl již při prvním nástřiku popřen závěr předchozího angiografického vyšetření mozku, proto nebyl odběr proveden. Rentgenové snímky, které popsanou skutečnost dokumentují, se podařilo zajistit, až na snímek s upravenými daty, který se údajně ještě týž den ztratil.
Vyšetřovací komise posoudila i vícekrát diskutovaný případ zemřelého dárce orgánů F z roku 1998, kterému přes prokazatelně zjištěné základní onemocnění mozku - meningitidu - byly v rozporu s § 3 odst. 1 písm. b) směrnice č. 1/1984 orgány odebrány. Skutečnost byla taková, že všechna TC v ČR po informaci o charakteru základního onemocnění neprojevila o orgány zájem. Berlínské TC v součinnosti s Eurotransplantem však zájem projevilo, a proto byl odběr žádaných ledvin a jater po rozporuplné diskusi uvnitř FTC FN Ostrava nakonec proveden a orgány i s vědomím, že pocházejí od zemřelého dárce se základním onemocněním mozku meningitidou, byly v Německu transplantovány. Podle dostupných zjištění všichni transplantovaní žijí. Za daných a bezpečně prokázaných okolností postrádá jednání indikujících a odebírajících lékařů, byť jím byl porušen předpis, společenskou nebezpečnost.
Evidence zemřelých dárců orgánů, počtu a druhu odebraných orgánů, jejich dislokace a využití.
Úvodem je třeba poznamenat, že v každém TC v ČR, tedy i v RTC FN Ostrava, evidence dárců orgánů a jim odňatých orgánů existuje, a to i přesto, že evidenci dárců orgánů a jim odňatých orgánů centrálně vede OKOT TC IKEM Praha. Stejně tak si jednotlivá transplantační centra vedou seznam čekatelů na transplantaci těch orgánů, jejichž transplantací se zabývají.
Za účelem zjištění počtu zemřelých dárců orgánů, počtu a druhu odebraných orgánů v RTC FN Ostrava a jejich dalšího osudu byly opatřeny průběžně tvořené evidence zemřelých dárců orgánů z RTC FN Ostrava a evidence, kterou pro vedení FN Ostrava dodatečně vypracovala skupina pověřených lékařů. Protože evidence se lišily nejen počtem, ale i druhem odebraných orgánů, ale i počtem zemřelých dárců, byla na základě údajů získaných z existujících evidencí, dostupných materiálů jednotlivých klinik, svědeckých výpovědí, informací z Eurotransplantu, Scandiatransplantu a Virchowovy nemocnice v Berlíně postupně vyšetřovací komisí sestavena evidence nová, ze které vypovídají následující fakta.
V letech 1993 - 1999 byla v RTC Ostrava stanovena smrt mozku u 210 nemocných. Orgány byly odebrány 206 zemřelým dárcům orgánů, protože u ostatních 4 byla v průběhu odběru orgánů zjištěna kontraindikace vylučující jejich použití pro transplantaci. Ve většině případů se jednalo o multiorgánové odběry, z nich 19 v letech 1993-1994 bylo provedeno v IKEM Praha, 5 v CKTCH Brno, jeden v TC FN Olomouc a ostatní v domácím RTC FN Ostrava.
U všech odňatých orgánů s výjimkou 24 se podařilo ověřit, že s nimi bylo naloženo v souladu s platnými pravidly. Osud 24 orgánů, a to 4 údajně kontraindikovaných ledvin, 1 (?) srdce, 11 jater a 7 slinivek břišních, již nelze zjistit. 20 orgánů z 24 údajně zmíněných až na 4 údajně kontraindikované ledviny není uvedeno ani v evidenci RTC FN Ostrava ani OKOT TC IKEM se zdůvodněním, že nebyly určeny k transplantaci. Není však pochyb o tom, že 18 z 24 orgánů - 4 údajně kontaminované ledviny, 2 srdce, 11 jater a 1 pankreas - bylo odňato, neboť údaje v protokolu o odběru orgánů a údaje z pitevního protokolu se shodují. U zbylých 6 - jedná se o slinivky břišní - není v operačních protokolech jejich odběr zmíněn, ale v pitevních protokolech je uvedena jejich absence. Existující rozpor mezi údaji chirurgů a soudních patologů FN Ostrava v těchto 6 případech nebyl schopen nikdo vysvětlit.
Pro úplnost vyšetřovací komisí uváděných údajů je třeba konstatovat, že 8 svědků potvrdilo, že na FN Ostrava byl v rámci transplantačního programu jater prováděn nácvik našívání jater odebraných některým zemřelým dárcům orgánů do těl zemřelých. Výpovědi se však co do počtu nácviků liší. Zatímco pracovníci UP FN Ostrava hovoří nejvíce o 4 nácvicích, členové transplantačního týmu uvádějí, že nácvik prováděli v 5 až 7 případech. Protože o tomto nácviku ve FN Ostrava nebyla nikým a nikde vedena žádná dokumentace, nelze již žádným způsobem hodnověrně zjistit jak data jednotlivých nácviků, tak ani jména zemřelých dárců orgánů, jejichž játra byla k nácviku použita, stejně jako jména zemřelých, na nichž byl nácvik prováděn.
Další plně prokázané údaje o druhu a počtu odňatých orgánů zemřelým dárcům z RTC FN Ostrava, jež byly využity pro transplantaci v ČR a v zahraničí, jsou jasně patrné z přiložené tabulky, stejně jako údaje o počtu orgánů poskytnutých k transplantaci ze zahraničí pro potřeby RTC FN Ostrava.
V případech, kdy některý či některé z orgánů odňatých zemřelým dárcům orgánů z RTC Ostrava byly poskytnuty do zahraničí, jejich leteckou dopravu stejně jako dopravu zahraničních odběrových týmů si zajišťovalo na své náklady příslušné zahraniční transplantační centrum. RTC Ostrava pak zabezpečilo dopravu mezi letištěm Ostrava-Mošnov a FN Ostrava zpravidla sanitními vozy.
Nejfrekventovanější leteckou trasou byla trasa Berlín-Ostrava-Mošnov a zpět. Letadla použitá pro přepravu odběrových týmů a odebraných orgánů byla označena v souladu s předpisy platnými v letecké dopravě, jejich lety byly vesměs označeny jako lety sanitární. V evidencích vedených na letišti v podstatě čtyřmi subjekty - letiště Ostrava-Mošnov, řízení letového provozu, celnice, cizinecká a pohraniční policie - jsou zadokumentována data a přesné časy příletu a odletu, místo odletu a směr odletu, imatrikulační značka, typ letadla, letecká společnost a zpravidla druh letu.
Vyšetřovací komise nezjistila, že by pro orgány létala neoznačená letadla, to ostatně vzhledem k používanému systému evidence a kontroly není ani možné. Je zcela zákonité, že datum a čas příletu jsou závislé na tom, jak se po stanovení smrti mozku podaří dárcovskému transplantačnímu centru zorganizovat odběrový proces.
***