(9.50 hodin)
(pokračuje Dostál)
Vycházím z toho, že v roce 1999 nový bankovní zákon zakázal IPB mediální aktivity. Banka tehdy se souhlasem rady prodala licenci dceřiné firmě Domeana. Přitom zde už bylo řečeno, že to bylo za velice neprůhledných okolností. Zjistil jsem si, že 23. listopadu 1999 IPB poskytla Domeaně úvěr na 241 mil. Kč. Za týden IPB prodává Domeaně televizní licenci za 241 mil. Kč. To by ještě nebylo tak divné, kdyby neexistoval posudek auditora z února 2000, že skutečná hodnota licence v den prodeje činila 1,4 mld. Kč. Přitom IPB, která prodala Domeaně, dostala nabídku na prodej od jednoho zájemce za 1,8 mld., od dalšího zájemce nabídku na 2,4 mld. a myslím, že mohu říci, že od pana Laudera dostala nabídku na 1,25 mld. Přesto inkasovala za TV Prima pouhých 241 milionů.
Tedy v listopadu 1999 Domeana mění svého majitele a 100 % jejích akcií, jak již zde bylo řečeno, kupuje GES Holding. GES vydává akcie na jména. Zveřejnění akcionářů je, jak je nám všem známo, možné pouze s jejich výslovným souhlasem. Přitom se rada neptá po majiteli, stačí jí ujištění, že licence bude u pana Zacha umístěna jen dočasně. Přitom když budeme citovat zákon, licence je podle zákona nepřevoditelná.
Na základě těchto informací prosím o doplnění těchto otázek: proč rada souhlasila s nepřehledným prodejem Domeany? Tato otázka tady nepadla. Proč rada souhlasila s převodem licence na skutečně neznámého majitele? Děkuji vám předem za odpovědi.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Pan poslanec Talíř.
Poslanec Jaromír Talíř: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, velice stručnou poznámku. Byl zmíněn fakt, že sněmovna se zabývá přípravou nového zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Je mi líto, že tady vidím jen málo členů stálé komise pro sdělovací prostředky, která si osobuje také právo tento zákon vytvářet a projednávat.
Mám pocit, že tento problém velice silně poukazuje na jednu část tohoto zákona, a to je udílení licencí. Kolega Pleva mluvil o tom, že jsme se vlastně shodli na postupu, který je navržen v zákoně a který hovoří o tom, že stát, dokud nebude digitalizace, dokud jsou omezené technické prostředky, vydává zadarmo, za nějaký správní poplatek, licenci, která se potom stává předmětem obchodování. Myslím, že to je problém, který tady se vznáší nad tím, co dnes řešíme.
Proto si myslím, že bude velice správné se při projednávání tohoto zákona ještě jednou zamyslet nad tím, zda by nebylo rozumné u celoplošných licencí jak televizních, tak rozhlasových zavést jejich přímý prodej a zabránit tak tomu, aby stát něco napřed zadarmo rozdal a s tím se pak vesele obchodovalo.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Talířovi. Padají zde silná slova. Kdo další se hlásí do rozpravy? Znovu poslanec Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedo, dovolte mi jen krátkou reakci a doufám, že tuto poznámku vyřídíte panu poslanci Talířovi. Potom ovšem musíme připravit dva zákony - jeden o celoplošném vysílání a jeden o ostatním vysílání, protože pokud někomu něco prodáme, musí být režim zacházení s tímto majetkem úplně jiný, než když někomu něco dáme za správní poplatek.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Kdo se další hlásí do rozpravy? Pan poslanec Mlynář.
Teď jsem na rozpacích, zda mám dát slovo panu předsedovi rady teď, nebo standardním způsobem po skončení rozpravy v závěrečných slovech.
Poslanec Vladimír Mlynář: Chtěl jsem vás, pane předsedo, právě požádat o to, abyste ještě neuzavíral rozpravu a umožnil panu předsedovi Muchkovi zodpovědět otázky, které padly.
Předseda PSP Václav Klaus: Dospěl jsem ke stejnému závěru. Pane předsedo, jestli vás mohu požádat, tak prosím.
Předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Martin Muchka: Když dovolíte, pokusil bych se to vzít chronologicky. První hovořil pan poslanec Sobotka. Otázka zněla zhruba, jak rada komunikovala s vlastníky společnosti, držiteli licence, ať už to byla IPB, Domeana a další. Rada komunikovala standardním způsobem, který jí umožňuje zákon, to znamená kromě písemné korespondence nařizovala v těchto věcech ústní jednání, kterých se zúčastňovali zplnomocnění a relevantní zástupci těchto společností. Tady problém nebyl. Nemohu říci, že by tam byla nějaká bariéra. Spíš byl určitý problém v ochotě těchto zástupců sdělit některé údaje, ale o tom až později.
Jaké nástroje rada využila, aby pronikla do vlastnických struktur. Rada využila nástroje, které má v tomto případě k dispozici, a to převážně ne ty, které dává zákon o vysílání, protože z pohledu zákona o vysílání jsme v podstatě mohli přestat a nekonat nic. Museli jsme použít správního řádu. Rada tak učinila několikrát už jen z toho prostého důvodu, že v rámci správního řízení není možné podávat informace nezávaznou formou. Takže rada použila hlavně nástroje, které jí dává správní řád.
Pan poslanec Sobotka se ptal na srpen 1999 a prakticky léto 2000. Tam se odbývaly věci, které byly svým způsobem naplněním toho, že rada povolila ve smyslu bankovního zákona to, že IPB musela realizovat změnu toho, že nebyla vlastníkem Domeany, ale že vlastníkem Domeany měl být někdo jiný tak, aby to odpovídalo bankovnímu zákonu. Ostatně podrobněji je to opravdu popsáno v naší zprávě za rok 1999. Byla k tomu samozřejmě vyžádána i stanoviska ČNB. Do určité fáze dění, do toho, jakým způsobem převod bude proveden, vlastně rada ani nemohla zasahovat.
Je pravda - a v tom vřele souhlasím s panem poslancem Sobotkou - že z praxe se jeví, že to, co zákon v tuto chvíli radě dovoluje, je trochu málo. Poprosil bych vás, abyste to zvážili při koncepci zákona nového v souvislosti s tím, jak je to v Evropě. Je asi opravdu dobře dát možnost proniknout do vlastnických struktur poněkud hlouběji.
Dále důvody rady k rozhodnutí, to znamená stabilizace finanční situace společnosti provozovatele, posílení regionů. Tam byla otázka, jak dlouho rada věděla o finanční situaci.
***