(15.30 hodin)
Poslanec Václav Brousek: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Navrhovaný zákon vznikl jako reakce na neutěšenou situaci okolo dálničního obchvatu města Plzně. Město Plzeň leží v lokalitě na soutoku čtyř řek, a proto při neexistenci obchvatu se veškerá kamionová doprava valí přes střed města. Tento stav při stále se zvyšující automobilizaci je dlouhodobě neudržitelný a podepsal se na zdraví obyvatel Plzně např. výrazným nárůstem nádorových onemocnění.
Předložený tisk 758 je návrhem zákona, jehož posláním je usnadnit a urychlit dostavbu dálničního obchvatu města Plzně. Jeho neexistence je plzeňskou veřejností chápána již delší dobu jako zásadní společenský problém tohoto významného regionu a postupně, tak jak se stavba dále a dále odkládá, problém začíná zjevně přerůstat rozměr plzeňského regionu.
V současné době je, jak vyplývá i z důvodové zprávy, územní rozhodnutí opět u soudu a těžce zkoušení obyvatelé Plzně mají opět pochybnosti o dokončení stavby obchvatu.
Z těchto důvodů se všichni plzeňští poslanci pokusili řešit zcela nestandardní situaci okolo obchvatu nestandardním způsobem. Návrh je prvním skutečně předloženým pokusem řešit v ČR výstavbu zásadních liniových staveb na úrovni zákona a snaží se tím v prvé řadě eliminovat možnost neustálého zpochybňování jednotlivých správních rozhodnutí vydaných exekutivou, kterými jsou v těchto věcech především územní rozhodnutí a jednotlivá stavební povolení. Je konstruován jako speciální právní norma vůči správnímu řádu, stavebnímu zákonu a zákonu o pozemních komunikacích. Nemyslím si, že by jeho jednotlivá ustanovení šlo považovat za nepřímé novely těchto zákonů, protože se hodí pouze na stavby v trase tohoto obchvatu.
Návrh zákona vychází z existence nařízení vlády č. 104/1994 Sb., kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku "Plzeňská sídelní regionální aglomerace". Nařízením vlády chráněný koridor, tedy trasa dálnice a její prohlášení za stavbu ve veřejném zájmu, povyšuje návrh vědomě na úroveň zákona právě proto, aby tyto dva základní momenty stavby - trasa a veřejný zájem na stavbě - neměly jen povahu aktů exekutivy, ale byly zaštítěny zákonem, který se přece jen napadá a zpochybňuje hůře než obyčejné akty státní správy.
Předkladatelé si pochopitelně uvědomují, že přijetí zákona na takto konkrétní záležitost je nestandardní řešení, nicméně i Evropa podobná řešení zná.
Veřejný zájem, který se má v tomto případě uzákonit, spatřují předkladatelé v tom, že za prvé jde o zajištění realizace nařízení vlády, a tedy o naplnění právního řádu ČR, za druhé jde o zabránění průjezdu těžké dopravy významným městem s velkým počtem a hustotou obyvatelstva.
Průjezd městem má tyto zásadní společensky nežádoucí dopady:
- Dochází ke statisticky významnému nárůstu nádorových onemocnění, respiračních chorob, a to zejména u malých dětí, a kardiovaskulárních chorob, v Plzni bohužel stoupá i novorozenecká úmrtnost. Ochrana zdraví občanů by měla být přeci vždy věcí veřejného zájmu.
- Dochází ke zvyšování finančních nároků na údržbu komunikací a mostů, neboť v geograficky komplikovaně členěném městě se čtyřmi řekami a pěti železničními uzly, při existenci i městské kolejové dopravy, nelze vnitřní dopravu dost dobře rozptýlit a hlavní silniční spojnice současnou kamionovou tranzitní dopravou velmi trpí.
- Poškození povrchu hlavních komunikací a s tím spojené časté opravy vážně ohrožují bezpečnost silniční dopravy a nehodovost v Plzni je velmi, velmi vysoká.
- Chybějící obchvat přerušuje spojnici Prahy se západní částí Evropy a vážně tak narušuje image celé republiky v Evropě.
- Existující velká zátěž tranzitní dopravy narušuje systém městské hromadné dopravy a působí tak výrazně protiekologicky.
- Zpomalení cesty z Prahy do Spolkové republiky Německo mnoha křižovatkami a semafory v Plzni vede nejen k nárůstu spotřeby pohonných hmot, ale také ke zvýšeným exhalacím a tím následně opět ke zhoršení životního prostředí.
Návrh si dále klade za cíl právě z důvodů výrazného státního zájmu zjednodušit správní agendu týkající se stavby obchvatu a zamezit zneužívání jednotlivých institutů správního řádu a stavebního zákona k bezdůvodným protahováním jednotlivých řízení, především cestou přerušování řízení pomocí podávání námitek nebo posuzování předběžné otázky.
Zjednodušuje se rovněž vyvlastňovací řízení. Je samozřejmě zachován princip, že vyvlastnění je možné až po vyčerpání ostatních prostředků vedoucích k potřebné majetkové změně. Navrhovatel vyvlastnění se však zbavuje povinnosti prokázat odmítnutí dohody druhou stranou ještě před zahájením vyvlastňovacího řízení a přestává pro něj být i překážkou nesouhlas s výší náhrady za vyvlastnění. Navrhovateli vyvlastnění tedy postačí, že má doloženo doručení návrhu na uzavření dohody obsahující návrh náhrady za vyvlastnění nejméně ve výši určené znaleckým posudkem a že uplyne 30 dnů, aniž by byl návrh protistranou akceptován.
Snahou předkladatelů bylo jít na maximum možného, co ústavní pořádek a český právní řád v těchto věcech umožňuje.
Žádám vás, abyste přistupovali k tomuto speciálnímu zákonu skutečně tak, abyste měli na vědomí zdraví občanů města Plzně. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Brouskovi. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Pavel Hojda.
Poslanec Pavel Hojda: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Poslanecký návrh reaguje na situaci vzniklou při výstavbě dálničního obchvatu Plzně postupem, který, jak již zde bylo řečeno, je zcela nestandardní. Příprava trasy byla podle zákona ukončena a schválena vládou ČR v roce 1994 a v rámci schválených změn a doplňků územního plánu velkého územního celku nařízením vlády č. 104/1994 Sb., kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku "Plzeňská sídelní aglomerace".
Vyhlášením koridoru dálnice D5 jako závazné části územního plánu a stavby jako obecně prospěšné byl dán titul k vyvlastnění pozemků, staveb a práv k nim podle § 108 odst. 2 písm. a) a odst. 3 stavebního zákona.
Stavebně správní odbor Magistrátu Plzně vydal územní rozhodnutí v prosinci 1995. Poté ale následovaly kroky, které stavbu oddalovaly a prakticky do současné doby znemožnily. Jednalo se o opakované žaloby, které zpochybňovaly postup při přípravě a vydání citovaných rozhodnutí. Žaloby mají prakticky jediný účel - znemožnit stavbu podle schváleného nařízení vlády a územního rozhodnutí Magistrátu města Plzně. Právě uvedená rozhodnutí vycházela z místních podmínek pro jednání s dotčenými obcemi a respektování ochrany životního prostředí. Postup odpůrců stavby ale velmi negativně přispívá k prodlužování neúnosného stavu dopravy a zamoření ovzduší centra města Plzně.
Při této příležitosti ale musím připomenout, že na uvedeném stavu se podílí i nekoncepční rozhodování vlád po roce 1990, které nedokázaly citlivě reagovat na předpokládaný rozvoj nákladní automobilové dopravy a nesnažily se zmírnit dopady výraznější podporou železniční nákladní dopravy a systémů využívajících železniční nákladní dopravu, jako např. kontejnerovou dopravu se systémy překladišť apod. Právě ústupem z podpory rozvoje železniční nákladní dopravy došlo k tomu, že téměř veškeré náklady, i ty, které nemusí být přepravovány urychleně, jsou přepravovány po silnici.
O tom, že silniční doprava má v konečném důsledku negativnější vliv na životní prostředí než doprava železniční, ani netřeba diskutovat.
Posláním navrhovaného zákona je prohlášení stavby D5 ve sporném úseku, tj. Ejpovice - Sulkov - obchvat města Plzně, jako stavby ve veřejném zájmu se zkrácením lhůt pro jednotlivé úkony ve správních řízeních a zrušení povinnosti pro správní úřad přerušovat správní řízení v případech, kdy účastníci řízení evidentně zneužívají institutu správního řádu a stavebního zákona.
***