(15.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zunovi. Slovo má poslankyně Vlasta Parkanová, připraví se paní poslankyně Hana Orgoníková.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Vážená paní předsedající, kolegové a kolegyně, při pohledu na vládní předlohu zákona o veřejném ochránci práv si mnozí kladou otázku, k čemu takový ochránce práv může být. Nepředpokládám, že je mezi námi někdo, kdy by nechtěl chránit práva občanů, a bylo by krajně nefér kohokoliv z toho vinit jen proto, že nepodporuje tento vládní návrh. Sama vláda se netají tím, že ombudsman v českém pojetí nebude mít žádnou významnější pravomoc. Považuji za zcela legitimní pochybovat o tom, zda ombudsman, který nemá oprávnění přímo zasahovat či ovlivňovat činnost úřadu, má vůbec nějakou cenu, zda může mít nějaký vliv na zlepšení výkonu státní správy, zda může občanům skutečně přinést pomoc v jejich styku s úřady a se státní byrokracií.
Musím si přiznat, že sama jsem si dlouhou dobu tuto otázku kladla také. Odpůrci zavedení ochránce práv do našeho právního řádu vždy argumentují tím, že místo něj musíme usilovat o řádně fungující státní správu, o rychle fungující soudnictví, kde se lidé domohou svých práv. Zřizovat další úřad je prý zbytečné. Ještě před několika lety i mně to znělo velmi rozumně. Jak léta plynou, nic z toho ale nepřichází. Státní správa pracuje pomalu a nepružně, chybí nám stále zákon o státní službě, správní soudnictví zatím funguje jen částečně. A nejenom to. Ve všech sférách lidského života se přesvědčujeme o tom, že transformace nebyla a není jenom otázkou změny příslušné legislativy. Sebelepší zákony selhávají tam, kde chybí lidská vůle jednat v souladu se zákony, odpovědnost, přirozené morální zábrany a občanské ctnosti. Chci tím říci, že transformace vůbec není jen otázkou změn ekonomického nebo právního rámce, ale že je i změnou chování a přístupu lidí, kteří se v tomto rámci pohybují.
Právě toto poznání mě vede k rozhodnutí podpořit zřízení veřejného ochránce práv. Jsem přesvědčena, že je třeba podpořit každý, i zjevně nesystémový prvek, který bude posilovat postavení občanů vůči státu jejich občanské sebevědomí a vědomí vlastního významu.
Jedině sebevědomí a nerezignovaní lidé mohou být skutečně loajálními občany státu, kteří nebudou podléhat svodům totalitních ideologií a populistických slibů. Instituce ochránce práv může působit jako jakási antivirová ochrana proti setrvačnosti totalitních institucí v postkomunistické společnosti a totalitních reziduí v nás samotných. V mnoha případech může takový ombudsman zasáhnout rychleji a účinněji než naše přetížené soudy.
Věřím, že prostředky, které stát na zřízení a provoz úřadu ombudsmana vynaloží, nebudou utraceny zbytečně, i kdyby bezprostřední počet úspěšných zásahů nebyl nikterak velký. Z vlastní zkušenosti dřívější ministryně spravedlnosti i ze současné poslanecké práce vím, jak mnoho lidí trpí pocitem křivdy a nespravedlnosti. Zdaleka ne vždy jsou v právu a zdaleka ne vždy je v lidských silách jim pomoci. Stále je však řada těch, kteří přicházejí s oprávněnými nároky a stížnostmi, potýkají se s nezájmem úřadů, s neopodstatněnými průtahy či přímo s taktikou, která vychází z předpokladu, že dotyční neznají svá práva a neznají povinnosti úřadů. Přitom právě poskytnutí informace o jejich možnostech nebo prostý dotaz na příslušný úřad z poslanecké kanceláře dokáže velmi často zjednat nápravu. Ne každý má ale důvěru k poslancům nebo k senátorovi ze svého volebního obvodu. I proto si myslím, že funkce ombudsmana může být prospěšná. On totiž nebude spojen s žádnou politickou stranou, nemůže být podezříván ze snahy poškodit nebo naopak ochránit stávající vládu. Občané si mohou být jisti, že postupuje výhradně v jejich zájmu, a to není vůbec málo, i kdyby jim měl pouze vysvětlit, že jejich stížnost není oprávněna.
Ustavení instituce ombudsmana neznamená, že poslancům odpadne setkávání s voliči a řešení jejich bezprostředních, většinou osobních problémů. Myslím, si, že je to neoddělitelná součást poslanecké práce, a ta neslouží jen občanům, ale politikům samým. Tím neztratí kontakt s životem lidí, kteří stojí mimo politiku a mimo politické strany. Ochránce práv může poslance a jeho práci s voliči doplňovat tam, kde možnosti poslanců nebo senátorů z nejrůznějších příčin končí. V mnoha ohledech mohou vzájemně spolupracovat a svou práci koordinovat.
Věřím, že předložený návrh zákona je k tomu dobrým předpokladem, i když při jeho dalším projednávání bude zcela nepochybně potřeba podrobit ho důkladné analýze co do rozsahu pravomocí, které jsou navrhovány, a odstranit jeho dílčí nedostatky, o nichž již zde bylo mluveno.
Dovolte mi závěrem vyjádřit určité rozpaky nad tím, že předkladatelé používají v názvu a v textu předlohy slovo ochránce s velkým počátečním písmenem, což je v rozporu se zvyklostmi českého pravopisu.
Z toho, co jsem řekla, vyplývá, že podporuji, aby návrh byl projednáván i ve druhém čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Parkanová. Slovo má paní poslankyně Hana Orgoníková. Připraví se pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážená paní místopředsedkyně, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, zákon o veřejném ochránci práv jsme předkládali jako poslaneckou iniciativu petičního výboru ke konci volebního období v roce 1996. Navázali jsme na více než tříletou studijní a koncepční práci výboru petičního, pro lidská práva a národnosti v prvním volebním období Poslanecké sněmovny, která tehdy vyústila v podání sněmovního tisku 2007. K jeho schválení sněmovnou však pro časovou tíseň a třeba i z jiných důvodů před novými volbami do Poslanecké sněmovny nedošlo.
Na počátku minulého volebního období jsme podávali nový návrh zákona opět jako poslaneckou iniciativu - sněmovní tisk 25. Vycházeli jsme z původního návrhu zákona, do kterého jsme zpracovali připomínky vzešlé ze stanoviska vlády, z projednávání ve výborech Poslanecké sněmovny, z připomínek Helsinského výboru a na základě zkušeností z působení ombudsmanů v různých zemích Evropy, které jsme zatím účelem s výborem navštívili. Zákon nebyl ve třetím čtení schválen.
Nyní předkládá návrh zákona o veřejném ochránci práv vláda České republiky. Návrh vychází z potřeby občanů moci se obracet na instituci, která přezkoumá, zda byla ochráněna jejich práva, či zda proti nim nebylo postupováno v rozporu s právem.
Důležitost a nutnost zákona spočívá zejména v tom, že právo, které jinak může být uplatněno u soudu, se občan nemusí domáhat soudní cestou, která je dosud zdlouhavá a finančně náročná. Chceme, aby na uplatnění práva měl nárok i občan, který není bohatý. Pro zákon o veřejném ochránci práv hovoří zejména to, že řeší otázku, která je v této zemi dosud v plenkách, řeší otázku etiky, otázku citu pro to, co je a co není správné. Veřejný ochránce práv by měl být morální autoritou. Tak funguje v zemích, kde byl tento úřad zřízen.
Jsem ráda, že zákon předkládá vláda České republiky. Svědčí to o tom, že tato vláda se nebojí autority veřejného ochránce práv a že spolu s ním chce prohloubit demokratický systém v naší zemi. Úsilí vlády koresponduje s jednoznačným doporučení výboru ministra Rady Evropy ve věci ustavení a působení ochránce práv v jednotlivých zemích Evropy. Chceme do Evropy, udělejme to k tomu další reálný krok.
Vážené kolegyně a kolegové, žádám vás o podporu zákona v prvém čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Orgoníkové. Slovo má pan poslanec Cyril Svoboda, připraví se paní poslankyně Jitka Kupčová.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážená sněmovno, projednáváme návrh o ochránci práv. Je to téma kontroverzní, je tady už poněkolikáté. Je to instrument, který bude dělit sněmovnu politicky a možná i lidsky v pohledu na to, zda je dobré tento instrument zavést do našeho právního řádu. Jsou tady ti, kteří mají výrazné pochybnosti, protože iluze, že ombudsman vyřeší něco zásadního, je na místě. To je důvod, proč mám určité pochybnosti o některých ustanoveních tohoto zákona - například § 15 a 19. Mám výrazné pochybnosti o tom, zda má být tento institut tak dotažen do důsledku, že by ombudsman mohl zasahovat do jednotlivých řízení.
Sám za sebe jsem tohoto názoru, že ombudsman má být schválen, a proto si myslím, že by měl být zákon propuštěn do dalšího čtení. Navrhuji, aby byl projednáván v petičním výboru, ale netoliko v petičním výboru. Tady jde více než o právo a ústavní zakotvení tohoto instrumentu. Jde o ochranu lidských práv.
***