(16.10 hodin)
Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nejsem si jist, že se s tím můžeme vypořádat tak jednoduchým způsobem, že přečtením prezidiální zprávy, cituji vás, věřím, že přes nepřítomnost ministra zahraničních věcí můžeme tento bod projednávat, se do tohoto bodu dostaneme. Tato sněmovna se usnesla, že vyjmenované členy vlády chce mít u projednávání tohoto bodu přítomny. Usnesení samozřejmě platí. Dnes se můžeme usnést jinak - že respektujeme nepřítomnost ministra Kavana a budeme bod projednávat. Ale dokud se takto neusneseme, projednávat nemůžeme. Jsem o tom přesvědčen.
Procedurálně navrhuji, abychom tento bod neprojednávali, dokud nebude splněno usnesení sněmovny, které zatím nikdo nezrušil.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji za upozornění. Nicméně aby formální čistota věci byla skutečná, musel by někdo v tuto chvíli navrhnout projednávání tohoto bodu i vzhledem k nepřítomnosti ministra zahraničních věcí, protože při logice věci a argumentaci pana kolegy Výborného bych vůbec neměl zahájit projednávání tohoto bodu.
Hlásí se předseda klubu KSČM pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, formálně navrhuji, abychom tento bod projednávali bez přítomnosti ministra zahraničních věcí. Odůvodňuji to tím, že já jsem byl tím, kdo navrhoval jinou variantu projednávání. Mně stačil místopředseda vlády, který to má na starost. Pokud je zde předseda vlády, příslušný místopředseda a ministr obrany, ministr vnitra a pan ministr bez portfeje, myslím, že je možno tento materiál projednávat.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Nicméně rozumím připomínce pana kolegy Výborného a chci se dotázat, zda v případě, když vezmu tento návrh pana kolegy Filipa jako procedurální a nechám o něm hlasovat, uspokojím tím jeho procedurální námitky, které měl. To znamená, že nechám sněmovnu odhlasovat, že souhlasí s nepřítomností ministra zahraničí a souhlasí s tím, aby i v jeho nepřítomnosti byl uvedený bod projednán.
Není-li námitka proti takovému hlasování, nechal bych hlasovat o usnesení, které by znělo: Poslanecká sněmovna souhlasí s projednáváním bodu Bezpečnostní strategie České republiky při účasti členů vlády Egona Lánského, Vladimíra Vetchého, Václava Grulicha a Jaroslava Bašty, předsedy vlády Miloše Zemana, za neúčasti ministra zahraničí Jana Kavana.
Na žádost poslaneckého klubu KSČM vás odhlašuji a prosím, abyste se zaregistrovali svými hlasovacími kartami.
V tuto chvíli zahajuji hlasování pořadové číslo 113. Kdo je pro předložený návrh usnesení, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Z přítomných 179 poslanců se pro vyslovilo 153, proti 10. Návrh byl přijat.
Nyní tedy se ještě jednou omlouvám panu kolegovi Výbornému. Věřím, že jsme procedurám učinili zadost. Prosím předsedu výboru pro obranu a bezpečnost poslance Petra Nečase, aby odůvodnil usnesení výboru.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych zdůvodnil usnesení výboru, kterým výbor doporučil Poslanecké sněmovně zařadit bezpečnostní strategii České republiky do jednání pléna Poslanecké sněmovny.
Výbor pro obranu a bezpečnost dospěl k názoru, že za prvé je zvykem ve všech demokratických státech s parlamentní demokracií, že podobné dokumenty jsou projednávány a diskutovány v celém parlamentu. Druhým důvodem je, že bezpečnostní strategie je komplexní dokument, který se netýká pouze výboru pro obranu a bezpečnost, ale který se neméně týká zahraničního výboru, rozpočtového výboru, beze sporu výboru hospodářského a mnoha dalších, byl vládou - místopředsedou vlády panem Lánským - postoupen pouze výboru pro obranu a bezpečnost a my jsme dospěli k názoru, že jak z prvního, tak druhého důvodu tím pravým místem, kde by tento dokument měl být odůvodněn, kde by o něm měla být vedena rozprava, je plénum Poslanecké sněmovny.
Jsme také přesvědčeni o tom, že by tím měla být založena tradice, na základě které i v následujících letech všechny podobné strategické dokumenty typu bezpečnostní strategie, typu vojenské strategie budou diskutovány v plénu Poslanecké sněmovny, jak je tomu zvykem ve všech státech, od Velké Británie přes Norsko, Belgii, Německo až dejme tomu po Španělsko.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane předsedo. Nyní prosím o úvodní slovo pověřeného člena vlády, kterým je místopředseda vlády Egon Lánský. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda vlády Egon T. Lánský: Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s dokumentem, který vláda České republiky přijala na svém zasedání dne 17. února letošního roku, a současně mě pověřila, abych s tímto dokumentem seznámil výbor pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Tuto informaci jsem ve výboru podal dne 4. března 1999 a rád na jeho žádost informuji také plénum této Poslanecké sněmovny, tím spíše, že jde o materiál, který je prvním materiálem svého druhu od vzniku samostatné České republiky před šesti lety.
Dovolte mi právě proto, že se domnívám, že jde o materiál svého druhu historický, abych udělal trochu rekapitulaci a vrátil se k historii jeho vzniku. V roce 1994 byla vládou České republiky projednána a schválena vojenská strategie České republiky. Následně byl tento dokument projednán ve výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a to v té době, kdy dokument nahrazoval i vojenskou doktrínu, která po rozdělené České a Slovenské Federativní Republice nebyla převzata.
Od roku 1996 byla připravována národní obranná strategie, kterou vláda schválila v březnu 1997. Hlavní úkoly v tomto dokumentu byly stanoveny v oblasti obrany v době míru a v krizových situacích a definovány jako zdroje pro obranu a systém ochranného plánování. Nepodařilo se prosadit přijetí hierarchizovaného souboru bezpečnostních dokumentů jako národní bezpečnostní strategie, národní obranná strategie a vojenská strategie České republiky, které by už v ucelené podobě rozpracovaly zásady bezpečnosti a obrany ČR.
V první polovině loňského roku byly tři základní bezpečnostní dokumenty připraveny a byly projednány na prvním jednání nově ustavené Bezpečnostní rady státu dne 29. června 1998. Měly být také upraveny a předloženy urychleně na jednání ještě tehdejší vlády dne 22. července 1998 s tím, že v dalším období, po vstupu České republiky do NATO, budou zpracovávány pouze dva hlavní dokumenty, totiž národně bezpečnostní strategie a vojenská strategie České republiky. Cílem tohoto rozhodnutí bylo sloučit národní bezpečnostní strategii a národní obrannou strategii do jediného dokumentu a tím zjednodušit systém bezpečnostních dokumentů státu a v souvislosti s připravovaným vstupem do NATO jej přiblížit obdobným dokumentům států Atlantické aliance.
***