(12.20 hodin)
(pokračuje Grulich)
Takže tato otázka není opominuta. Na této otázce se pečlivě pracuje, ale bude předkládána postupně, jakmile se budou jednotlivé okolnosti zpřesňovat.
Pan poslanec Langer říkal, že vláda si chce udělat čárku. Vláda si nepotřebuje dělat čárky. Tato vláda předložila programové prohlášení, které bylo přijato touto Poslaneckou sněmovnou, a důsledně pracuje na realizaci tohoto programového prohlášení, ale v podstatě i na tom, co jí logicky vyplývá z přijetí ústavního zákona o zřízení VÚSC.
Pan poslanec Langer také řekl, že pokud nebude schválena koncepce reformy, nemá smysl se zabývat jednotlivými zákony. On říká, že nemá smysl, já bych řekl, že na takový nesmysl je škoda odpovídat. Protože kdybychom nepracovali na jednotlivých zákonech - a byla ta připomínka tady ještě také od jiného kolegy poslance, že vlastně je potřeba ten ústavní zákon obalit masem, nějak obrazně lidově řečeno -, tak ta materie, která obalí ten ústavní zákon, která mu dá smysl a náplň, to jsou právě ty jednotlivé zákony. A kdybychom na těchto zákonech důsledně nepracovali, kdybychom nepracovali v součinnosti na jejich vzájemných vazbách, pak bychom se zákonitě dopustili řady chyb, které by se nám v realizaci reformy potom velmi značně vymstily. Takže s tímto postupem, i když beru tuto námitku jako legitimní, nemohu souhlasit.
Pan kolega Frank upozorňoval na to, že bude nutná i změna kompetenčního zákona. Má pravdu, počítá se s tím, ale samozřejmě ne už tak, jak to on ve své poznámce formuloval - možná, že to vyplynulo z jiné souvislosti -, protože řadu kompetencí, které dneska mají jednotlivá ministerstva, nebude nutno převádět na Ministerstvo pro místní rozvoj, ale budou muset být převáděny právě na tyto krajské orgány, protože jinak bychom rozjeli jenom převádění kompetencí mezi jednotlivými ministerstvy a tímto směrem reforma nejde a nechce jít.
Ptal se také pan kolega Frank, jestli bude naplněn legislativní plán vlády tak, jak je zpracován. Chtěl bych ubezpečit jeho i vás, že jedna z nejtvrdších kontrol ve vládě, která je pravidelně prováděna, je realizace a plnění legislativního plánu jednotlivými ministerstvy. Na předvčerejším zasedání vlády zase proběhla tato pravidelná měsíční kontrola a není tam prominuto žádnému ministrovi naprosto nic, takže nejen že se domnívám, ale jsem přesvědčen, že legislativní plán vlády bude splněn a bude naplněn.
Přivítal jsem vystoupení pana poslance Kvapila a musím také reagovat na krátkou, ale naprosto jasnou otázku pana poslance Výborného, což byla otázka, proč vláda nerozhodla o jedné variantě - a ta otázka se objevovala i ve více dalších vystoupení -, proč předložila Poslanecké sněmovně tři varianty. Ve vystoupení pana poslance Svobody nebo někoho jiného - jestli se teď pomýlím, tak mi to promiňte - byla otázka, proč vláda vzala tento materiál na vědomí a neschválila ho, proč prostě nezaujala vláda jednoznačnější postoj. Já jsem věděl, že tyto námitky přijdou, a je třeba říci, že jsem tyto námitky předložil k diskusi také ve vládě a že jsme o tomto postoji debatovali.
Chtěl bych říci jedno. Od začátku příprav reformy veřejné správy jsme zdůrazňovali, že tato reforma musí být věcí veřejnou, že než přijmeme jakékoli závazné rozhodnutí, že tyto podklady, tyto materiály, ty varianty a koncepce budou dány k dispozici jak poslancům a senátorům k jejich vyjádření a debatě, tak starostům, okresním přednostům a široké veřejnosti. Snažíme se tento závazek plnit, snažíme se nevyhrotit situaci tak, že by vláda přijala určitou vyhraněnou variantu a pak sváděla ostrý boj s parlamentem a s veřejností na hájení svého přijatého stanoviska. Je více možností, a my to všichni víme. Mnozí z vás tady uváděli příklady z Evropy. V tom materiálu "Návrh koncepce reformy" máte vždycky také u každé kapitoly, jak to vypadá v Evropě, jaké jsou tam příklady a problémy.
Těch cest skutečně může být víc. My se musíme rozhodnout, kterými půjdeme. Jestliže se rozhodneme po vzájemné rozpravě, pak samozřejmě dojdeme k určitému rozumnému konsensu. Proto toto předložení ve variantách.
Na druhé straně vám musím říci, že materiál, který jsem předkládal v pondělí do vlády, sice byl zpracován ve variantách tak, jak mi vláda uložila, ale v každé variantě je jasné stanovisko, co ministerstvo nebo ministr vnitra doporučuje, aby vláda přijala, jakou variantu. Takže jak vidíte, v tomto směru po debatách o možnostech jdeme naprosto konkrétním směrem a žádný alibismus se tam nemůže projevovat. Chtěl bych tedy pány poslance ubezpečit, že to nebyla otázka alibismu, ale že je to snaha o to, dát širokou možnost se vyjádřit.
Proto musím říci, že jsem přivítal velice obsažný, ale naprosto věcný příspěvek pana poslance Payna. My se s panem poslancem nemusíme sejít názorově a také se nescházíme v řadě argumentů, premisy máme shodné, logické pochody jiné, závěry pochopitelně velmi často také jiné. Ale čeho si cením je, že to je věcné, že jsou to připomínky, které sice v mnoha věcech nesouhlasí s postupem a návrhem vlády, ale kde námitky jsou reálné, konkrétní a jsou v takové podobě, že se o nich dá diskutovat, že se k nim dá argumentovat, že se dají klást argumenty pro a proti. A to myslím je způsob, který je nutný pro to, aby reforma vykrystalizovala, abychom přijali takový postup, který bude co nejvíce odpovídat našim podmínkám, podmínkám našeho státu.
Pan poslanec Beneš - jak sám správně řekl, předseda mého bývalého mateřského výboru a musím říci, že spolupráce s tímto výborem z našeho hlediska je dobrá a velice účinná - říkal, že jsem ve svém úvodu volal po neměnění počtu VÚSC. Myslím, že trošku špatně poslouchal - nevolal. Já jsem se chtěl vyhnout této otázce, já jsem jenom žádal, aby problematika nebyla řešena a posuzována z lokálních hledisek jedné obce, jednoho města, jednoho kraje, protože toto lokální hledisko vůbec nemusí odpovídat celkovým požadavkům, které na reformu a na celkové uzpůsobení reformy klademe.
Takže tady jsem se chtěl této otázce záměrně vyhnout, protože vy víte, že je podán návrh na změnu ústavního zákona a nepochybně tato debata bude velice živá a proběhne při projednávání návrhu tohoto zákona. Dnes vycházíme z toho, jak je ústavní zákon přijat a jak chceme reformu realizovat. Mimochodem - patřím mezi ty, kteří si myslí, že určitá změna v počtu nehraje a nehrála by rozhodující roli pro realizaci reformy, ani její časovou dimenzi.
***