(pokračuje Ouzký)
Ve světě je obvyklá zákonná norma. My zde projednáváme trestní postih za něco, co není v našem právním řádu dostatečně definováno. Již to považuji za závažný fakt. I mí oponenti na výboru tvrdili, že vyhláška o pohřebnictví, případně metodický pokyn ministra dostatečně specifikuje nakládání s lidskými orgány. I kdybych na to přistoupil, tak si myslím, že je nemožné v právním státě za porušení vyhlášky dostat 8 let nepodmíněně, jak je možné dle tohoto návrhu.
Žádný z předložených návrhů nedefinuje jednoznačně a přesně lidský orgán a tkáň. Dle mnou prostudovaných norem obvyklých v Evropské unii je jiný náhled na tuto definici z lékařského a legislativního hlediska. Obecně platí, že nemůže existovat něco jako legální obchod s lidskými orgány. S lidskými orgány není možné podle obecných etických norem i mezinárodních zvyklostí obchodovat, to je ani je vykupovat, ani je dále prodávat. Ale také zde již zaznělo, že existují výjimky. Nejedná se o orgány či tkáně, které by nebyly orgány či tkáněmi z lékařského hlediska, ale jedná se o orgány a tkáně, které nejsou orgány a tkáněmi z právního hlediska dle legislativních norem dotyčných států. Zazněla tu zmínka o krvi, o olcytech, o spermatocytech, o fetální tkáni. To jsou tkáně, které běžně podléhají obchodu, běžně je používají farmaceutické společnosti, stejně jako jejich deriváty, na výrobu dalších produktů. A proto i zákonné normy zemí, které jsem stačil prostudovat, konkrétně se jednalo o Německo, Švýcarsko, Nizozemí a Dánsko, z tohoto důvodu jasně specifikují, co je orgánem či tkání z hlediska tohoto zákona.
Proto bych se přimlouval za to, co zde také zaznělo z úst mých předřečníků - za přerušení projednávání obou těchto novel, případně to ještě přednesu v podrobné rozpravě. Dík.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Ouzkému. Nyní vidím přihlášku, respektive už byl vyzván předem pan poslanec Kučera, potom pan poslanec Zuna. Prosím, hovořit bude pan poslanec Kučera st.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych chtěl ve svém vystoupení reagovat na tu pasáž projevu kolegy Payna, kde se zmínil o krvi a krevních derivátech. Sám patřím řadu let mezi dárce krve, což neříkám proto, abych se tím chlubil, ale proto, že jsem samozřejmě přemýšlel o tom, a patřil jsem zřejmě k té menší části dárců krve, kteří přemýšlejí, kam se jejich krev po darování děje.
Samozřejmě vím, že není používána bezprostředně jenom k operacím, ale že může být zpracovávána a je zpracovávána na krevní deriváty a dále komerčně využívána. Myslím si ale, že je tady jeden základní rozdíl, který by měl být v této souvislosti připomenut. Totiž to, že jdu-li do nemocnice na transfúzní oddělení odevzdat patřičnou dávku své vlastní krve, je to záležitost mé dobrovolné dohody člověka žijícího, člověka, který buďto ví nebo chce-li může vědět, co se s takto darovanou krví děje, a je jen a jen na něm, jestli chce nebo nechce svou krev darovat, jestli chce být dárcem dobrovolným, čestným či jak to budeme nazývat. V tom spatřuji podstatný rozdíl, na rozdíl od diskuse o tkáních či jiných orgánech lidského těla zemřelých osob a myslím si, že by diskuse o krvi a krevních derivátech neměla být s tímto návrhem zákonem směšována. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Kučerovi. Nyní se slova ujme pan poslanec Zuna.
Poslanec Milan Zuna: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, budu se snažit být maximálně stručný. Je notoricky známo, že zákonná úprava v oblasti zdravotní péče je zastaralá, roztříštěná, nepřesná a neúplná. Právní norma odkazující na takovéto nepřesné, zastaralé a roztříštěné vyhlášky a nikoli na zákon je prostě špatná. O konkrétním rozsahu trestného činu by neměly rozhodovat vyhlášky či dokonce směrnice. Proto jsem přesvědčen, že napřed musí být provedena zákonná úprava v oblasti zdravotní péče, neboť trestně právní odpovědnost ji nesmí předbíhat. To podtrhuji.
Proto ze shora uvedených důvodů navrhuji to, co navrhuje i náš ústavně právní výbor, aby bylo toto jednání přerušeno.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Zunovi. Další přihlášku do obecné rozpravy nevidím. (K poslanci Janečkovi:) Je to v rozpravě pane poslanče, nebo chcete vystoupit se závěrečným slovem? (Reakce mimo mikrofon.) V tuto chvíli nevidím žádnou přihlášku do obecné rozpravy. Obecnou rozpravu uzavírám a před hlasováním po uzavřené rozpravě dám prostor zástupci navrhovatelů panu poslanci Janečkovi. Poté požádám zřejmě pana zpravodaje Matulku, aby přednesl návrh, o kterém budeme hlasovat po ukončení obecné rozpravy. Prosím pana poslance Janečka. Můžete hovořit.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové. Domnívám se, že musím asi zopakovat některé argumenty. Tím prvním jsou námitky terminologické. Znovu bych zopakoval, že onen termín orgán se v trestním zákoně vyskytuje, čili není to termín nový. To, co je tím hlavním pilířem námitek, je obava z toho, aby soudy řeknu nesmyslně neodsoudily lékaře, který nakládá s orgány. Chtěl bych říci, že naše soudy mají dost možností k tomu, aby rozeznaly, co je činem pro společnost nebezpečným, a naopak co je činem prospěšným. Mohl bych tady přečíst např. § 3, kde je popis trestného činu, kde se říká, že čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když vykazuje znaky trestného činu. To je jenom pro příklad, takovýchto definic je víc. To je o chápání práva.
Jde o to, zdali věříme soudcům, že dokáží poznat, jestli to, co lékař nebo kterýkoli občan našeho státu učinil, bylo ve prospěch společnosti, eventuálně ve prospěch nemocného, anebo naopak, jestli to výrazným způsobem tuto společnost ohrožuje. Máme zde vlastně dva úhly pohledu. Ten jeden říká, že tento návrh zákona nemůžeme přijmout právě z obavy, že by soud mohl špatně rozhodnout, i když může rozhodnout naprosto kvalifikovaně. To druhé nebezpečí - a to já vidím jako mnohem větší - je to, že i kdybychom všichni chtěli, aby určitý čin odsouzen byl, tak díky tomu, že tento návrh nebude přijat, tento čin odsouzen nebude. Nebude trestným. A jestliže dneska už se hovoří o tom, že onen organizovaný zločin se zabydlil na našem území, říkáme pouze, že mu dáváme další prostor a další čas k tomu, aby zde rostl, zapouštěl své kořeny.
Je to hlasování o těchto dvou věcech, hlasování proti - že máme obavy z toho, že soudy špatně rozhodnou, a hlasování o tom, že nám je jedno, že někdo může být těžce postižen. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Nejprve se ptám, zdali se chce vyjádřit zpravodaj Ouzký. Není tomu tak. Nyní požádám pana poslance Matulku, aby předložil návrh, který je hlasovatelný po uzavření obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážené dámy, vážení pánové, pokud byste se poněkud ztišili, tak byste možná zaslechli to, co hodlám zrekapitulovat a navrhnout k hlasování.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Kolegyně a kolegové, já vás žádám, abyste poněkud zmírnili hluk v tomto jednacím sále. Upozorňuji všechny, aniž bych chtěl jmenovat, že používání mobilních telefonů je platným usnesením v této sněmovní síni zakázáno. Vás, pane zpravodaji, jsem zrovna nemyslel.
Poslanec Dalibor Matulka: Já jsem si to ukázněně vypnul.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Požádám vás, abyste přednesl usnesení, o kterém v tuto chvíli budeme hlasovat.
***