(pokračuje Payne)
Mám pocit, že tento příklad názorně dokumentuje nedokonalost úpravy obou těchto návrhů, naléhavost řešení. Vyzývám vládu, aby takový zákon urychleně připravila a předložila sněmovně.
Zároveň podávám návrh na zamítnutí sněmovního tisku 24. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Paynovi. Nyní se ujme slova paní poslankyně Emmerová, připraví se pan poslanec Ouzký.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedající, vážení přítomní, dnes tedy, znovu po delší odmlce probíráme návrh poslanecké a vládní novely trestního zákona, kde se vyskytují sankce za nedovolené nakládání s lidskou krví, tkáněmi a orgány, kde je odvolávka na jakýsi "zvláštní předpis", který není citován, jestliže takovým činem pachatel získá zvláštní prospěch. Je zde také zmínka o spáchání činu tzv. většího rozsahu apod.
V poslaneckém návrhu, který časově předcházel tvorbě vládní novely, je uvedeno jak neoprávněné nakládání s lidskými orgány a tkáněmi, tak i nedovolený odběr tkáně a orgánů. Poslanecký návrh se zabývá potenciálním živým dárcem, jak vyplývá z formulace zákonné normy, nebo hraniční situací, kdy dosud bije srdce, ale musí být konstatována smrt mozku, aby celý lidský život mohl být prohlášen za ukončený. Přitom chybějí v právním systému přesná pravidla pro konstatování smrti jak ve vztahu k dárci, tak k zabezpečení kvalitního odběru orgánů k potřebám transplantace. Stručně lze shrnout, že chybí norma, jak se co má provádět a co je vlastně dovoleno. Naléhavá je i problematika souhlasu nebo nesouhlasu dárce či příbuzných, v popředí je i specifická situace u nezletilců apod.
V těchto naznačených souvislostech - jak už zde pravil předřečník - je na místě přemýšlet o takových kategoriích, jako je vztah etiky a práva. Především si musíme naléhavě uvědomit, že etika je širší kategorie než právo, resp. že právo je minimem etiky.
Znovu zdůrazňuji, že transplantologie je již samostatným medicínským oborem, resp. tedy existuje odborná společnost, která se problematikou kolem transplantací velmi zasvěceně a intenzivně zabývá.
Přes relativně velký rozmach tohoto oboru, přes znalosti všech výhod transplantace pro pacienta, s vysokými nároky na znalosti a dovednosti lékaře, při složitosti kolem etiky a práva neexistuje bohužel dosud moderní právní norma, která by ochraňovala pacienta či zemřelého a stejně tak i lékaře. Bohužel stále platí směrnice č. 1/1984 Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČSR o mimořádném odnímání tkání a orgánů z těl mrtvých a bohužel doposud nebyla Poslaneckou sněmovnou přijata fundamentální zákonná norma, kterou si tato problematika tak naléhavě vyžaduje. Přitom návrh transplantačního zákona - jak už jsem tu říkala při prvém čtení - který byl výborem Českého transplantu předložen v únoru 1994 vládě i Poslanecké sněmovně k projednání, přijat dosud nebyl.
Tento zákon při posuzování současného poslaneckého i vládního návrhu chybí zvláště proto, že neexistují jasné definice podmínek odběru tkání a orgánů ze zemřelých, a vyvstává proto otázka, jaká kritéria tedy existují pro výrok o neoprávněném odběru a nakládání s lidskými tkáněmi a orgány, a tedy i oprávněnost eventuálně následných sankcí definovaných v obou návrzích trestního zákona. Zejména se však jedná z hlediska právních norem o rozpor, kdy zákonná norma o správném provádění určité činnosti chybí, ale sankce přicházející v úvahu při jejím, dle úsudku soudce a event. znalce, chybném vykonávání jsou definovány v zákoně. Co si s tím pak počne soudce?
V televizi v současné době probíhá český seriál pod názvem "Na lavici obžalovaných justice". Aniž bych se chtěla dotknout profesionality a etiky většiny soudců, pak se kupodivu tímto způsobem poučuji, co se všechno může u soudu přihodit. Za tentýž čin dostane jeden obžalovaný několikaměsíční podmíněný trest, druhý pak několikaletý trest nepodmíněný. A přitom šlo v obou případech o krádež luxusního automobilu a o chuť se s ním svézt.
V denním tisku z doby nedávné se bohužel setkáváme s případy, kdy lékaři ve své řevnivosti a pravděpodobně sociální frustraci udávají své kolegy u profesní komory. Nedáváme takovýmto nekalým vztahům zelenou nedůsledností v přijímání zákonů?
Chápu, že novelizace hodlala ochránit těla některých živých i zemřelých před - s prominutím - "kšeftováním". Přitom by však neprospěla těm spravedlivým činům, jakými jsou realizace adekvátní péče u indikovaných pacientů, a to obětavými a poctivými zdravotníky. A tak bude nejlépe uskutečnit to, co navrhují oba poslanecké výbory, které se novelami zabývaly podrobně.
Podle poučení "všechno zlé je k něčemu dobré" bychom měli vzít na vědomí některé obecné závěry, které jsem se pokusila zformulovat. Tvorba zákonné normy, která se dotýká určité speciální profese - v daném případě převážně transplantačních týmů - by měla probíhat po konzultacích s těmito specialisty, kterých se bude norma v jejich práci dotýkat, ať už ve smyslu kladném, nebo záporném. Dále při posuzování zákonných norem by měli všichni poslanci zachovávat zdravou soudnost a velkorysost a nedomnívat se tvrdošíjně, že pouze jeden názor - a to právě ten jejich - je právě jedině správný. Jinak bychom mezi sebou pěstovali stereotypy totalitního režimu, které naopak do vyspělé demokracie nepatří a naši práci ztěžují. A konečně - pokročilá demokracie snese i ten fakt, že přes maximální snahu o loajalitu ji nelze dodržet, a to především s ohledem na své dosavadní znalosti a svědomí.
Za některá kladná poučení bych chtěla jménem nás mnohých, napříč tzv. politickým spektrem, poděkovat moudrému přístupu pana ministra Motejla a kolegy Janečka, ale i oběma parlamentním výborům, jejichž závěry doporučuji v zájmu nás všech respektovat a hlasovat v souhlase s nimi. Z řečeného tedy vyplývá, že nemluvím za naštěstí menšinu těch, kteří jen tak nepochopí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Emmerové. Nyní se ujme slova pan poslanec Ouzký. Prosím, aby přistoupil k řečništi.
Poslanec Miroslav Ouzký: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a páni poslanci, k mému vystoupení kromě zpravodajské zprávy mě přiměla trochu paní kolegyně Fischerová, která zde lehce zaútočila na city s tím, že kdo má výhrady k předloženým novelám, zřejmě podlehl jakémusi lobbingu kosmetických či jiných společností.
Dnes projednáváme dva návrhy novely trestního zákona, které se snaží postihnout nedovolené nakládání s lidskými orgány, tkáněmi a krví. Doufám, že se shodneme v názoru, že jde o problematiku apolitickou, i když eticky a odborně velmi závažnou. Domnívám se, že právní úprava v této oblasti je velmi žádoucí, a přesto mám k předkládaným materiálům řadu výhrad.
Jak zde již zaznělo, i já bych považoval za logické začít tuto problematiku řešit z opačného konce, tedy rekodifikací pravidel odběru a nakládání s orgány, tkáněmi a krví včetně derivátů. V současné době je problematika řešena pouze vyhláškami Ministerstva zdravotnictví, vyjma § 26 zákona 20, který zde byl již dnes citován.
***