Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedo, pane předsedající, vážená sněmovno, pane ministře, v první řadě bych chtěl vyjasnit jen tu procedurální záležitost.

V tomto případě se jedná o přijetí usnesení sněmovny, tudíž není potřeba, aby probíhalo první, druhé, třetí čtení, takže to přikázání bylo vlastně jen formální.

Za druhé, zahraniční výbor projednal velmi odpovědně, mnozí poslanci velmi pečlivě sledovali vývoj celé přípravy, a doporučil přijetí usnesení. Usnesení máte před sebou.

Chtěl bych shrnout několik argumentů, jak pan poslanec Exner požádal, myslím si, oprávněně, přednést několik hlavních bodů, které obsahuje celý balík dohod.

Základní východisko bylo v tom, že v Bosně probíhalo naprosto chaotické zabíjení, které nemělo žádná pravidla, zabíjel každý každého. Tento balík smluv se pokouší nastolit pořádek takový, aby tento stav nemohl pokračovat, aby byl zaveden nějaký právní režim na území Bosny.

Zároveň základní podmínka sjednání těchto dohod byla, že bude zachována územní celistvost Jugoslávie. To bylo splněno a tento balík smluv obsahuje takovouto podmínku. Zároveň všechny zúčastněné strany se zavázaly, že nastolí tzv. normální poměry, tzn. mírové poměry v zemi. To je po mém soudu velmi důležitý předpoklad, který hraje důležitou roli i pro naši účast v této akci, že strany se zavázaly nastolit normální poměry. Zároveň souhlasí všechny strany s přítomností mezinárodních sil, které budou tyto dohody vynucovat. Zároveň všechny zúčastněné strany se vzájemně uznávají, to je také důležité. Ty strany spolu dosud nehovořily, nerespektovaly se, nerespektovaly vzájemně své představitele, tzn. nastává normální politický dialog.

Další věc je, že smlouvy stanoví hranice mezi jednotlivými etnickými částmi Bosny. Na těchto hranicích dojde k separaci sil. Strany se zavázaly, že stáhnou své vojenské jednotky z oblasti těchto hraničních čar a právě na těchto čarách bude vynucováno dodržování mírových dohod.

Zároveň je také stanoveno, že všechna cizí vojska nebo cizí ozbrojené síly, které tam případně jsou, že se stáhnou z tohoto území. Co je podstatné, a já myslím, že je to důležitý argument, že do 6 měsíců poté, co tyto dohody vstoupí v platnost, se budou konat volby. Jsou tam přímo předpisy o volebních komisích, o imunitách, které budou členové volební komise mít apod. To je proces, který je, po mém soudu, unikátní. Neviděl jsem nikde v mezinárodním právu dokumenty tohoto typu, které by se na území, kde se rozpadla státní moc, pokoušely nastolit právní režim. Řekl bych, že to je historický okamžik, protože nikde v dějinách diplomacie jsem nenašel podobný postup a možná se obávám, že by mohlo k podobné situaci dojít ještě na jiných místech.Tyto daytonské dohody vstoupí do dějin mezinárodního práva jako precedent pro řešení jiných sporů, pokud budou úspěšné.

Další věc je, že daytonské dohody přímo obsahují základní ústavní principy, na kterých bude Bosna konstituována. Je tam obsažena Listina lidských práv, alespoň v základním nárysu. Možná bychom tento ústavní dokument mohli přirovnat k naší deklaraci nezávislosti z 28. října 1918. Jsou to základní principy, na kterých má být vybudován nový bosenský jednotný stát.

Zároveň tyto dohody implamentují celou řadu mezinárodních smluv, např. o mezinárodním zločinu atd., řadu mezinárodních smluv, které již od samého počátku budou v Bosně platné, tzn. zavádějí na území Bosny určitý mezinárodněprávní režim. Zároveň stanoví, že pro uprchlíky, kteří se vrátí do svého domova, bude automaticky poskytnuta amnestie. To je ústavní dokument, který bude v Bosně platit, tzn. nikdo nemůže být trestán za to, že opustil své území, navrátil se do území, co dělal v mezidobí. To je také velmi důležitý prvek. Amnestie se nebude vztahovat na válečné zločiny. Podstatně je, že všem uprchlíkům, vyhnancům, bezdomovcům se umožňuje návrat do svých domovů a zároveň bude provedena výměna vězňů nebo osob, které jsou zadržovány druhou stranou.

Tzn. dojde k významnému přesunu obyvatelstva. Není vyloučeno, že naši vojáci budou i v těchto věcech spolupůsobit.

Daytonské dohody obsahují i zvláštní oddíl, který pojednává o ochraně památek. Všichni víme, že v oblasti Bosny je celá řada významných míst, historicky významných míst a vojenské síly budou zároveň působit k tomu, aby tyto památky nebyly dále poškozeny, aby byly, pokud možno ochráněny. Obsahují dokumenty o stíhání válečných zločinců. Je tam také ustanovení, že ti, kdo jsou stíháni pro válečné zločiny, nesmí být ani voleni, nesmí kandidovat do žádných funkcí ani jmenováni do žádných státních funkcí. Je to vlastně obdoba našeho lustračního zákona. Zároveň tam budou nastoleny mezinárodní policejní síly, které budou stíhat případnou kriminalitu, bude tam nastolen i určitý soudní režim, aby případné přestupky mohly být řešeny legální cestou, před regulérními soudy. Zase si vzpomeneme, že například v poválečném období u nás soudnictví nefungovalo a dodnes z toho máme určité problémy.

V Bosně bude potřeba provést celou řadu akcí k obnově země, k obnově infrastruktury a tyto smlouvy obsahují oddíly, které na území Bosny řídí veřejnoprávní korporace, které budou v prvním okamžiku organizovány státem, budou financovány z některých mezinárodních fondů, bank apod. tak, aby bylo možno financovat první projekty k obnově země, aby ta země mohla začít normálně fungovat. Je potřeba obnovit elektrické vedení, zavést normální režim do této země atd. Nelze spoléhat, že soukromý sektor pokryje tyto záležitosti. Tam je nutné, aby nově vytvořené místní politické orgány s využitím finančních prostředků ze zahraničí zajistily obnovu silnic a obnovu normálního života - zásobování potravinami apod.

O otázce financování, kde se na tyto věci vezmou peníze, o tom se právě ještě vedou jednání, která teprve musí být ukončena. Tím se také vysvětluje ten časový posun od okamžiku, kdy dohody byly 20. listopadu parafovány, do okamžiku, kdy v polovině prosince mají být teprve podepsány, protože jestliže na to nebudou peníze, pak se to prostě nedá uskutečnit. Čili o těchto věcech se ještě vedou další jednání, jakož i o některých dalších prováděcích záležitostech.

To je zhruba náznak těchto mírových dohod. Máme je zde k dispozici, pokud někdo chce, je možné do nich nahlédnout, já rád každého seznámím podrobněji s jednotlivými těmi dohodami. A tyto dohody by naše armáda měla pomoci vynucovat, zajistit dodržování těchto dohod.

Kladu otázku, jaké jsou důvody, proč naše Česká republika se má zúčastnit této akce. Vidím několik důvodů.

Za prvé - konflikt v Jugoslávii byl přímým bezpečnostním rizikem pro ČR.

A k povinnosti vlády každého státu patří, aby se snažila snižovat bezpečnostní rizika, která daně zemi hrozí. Domnívám se, že naše účast v těchto jednotkách snižuje bezpečnostní rizika pro naši zemi. Ta bezpečnostní rizika by teoreticky mohla být i přímá - pravděpodobnost není vysoká v této věci -, ale i nepřímá, protože ten konflikt se může šířit. Dovedeme si představit scénář, kdy se bude šířit směrem k našim hranicím. Stačilo by, aby se dostal tento konflikt do východní Slavonie, a může pokračovat dál směrem na sever.

Za druhé - my máme zájem na stabilitě Balkánu. Je to tradiční země, se kterou máme historické kontakty, dokonce s některými částmi jsme po dlouhou dobu byli jedním státem a je to vlastně projev této historické sounáležitosti, že máme zájem, aby v této oblasti panoval normální, spravedlivý mír.

Máme samozřejmě také ekonomické zájmy, protože Jugoslávie byla naším obrovským obchodním partnerem. Když si představíte, jak dynamicky se rozvíjí náš obchod se Slovinskem a když si vynásobíte obchod, jaký jsme měli se zbytkem Jugoslávie bez Slovinska koeficientem rychlosti, jakou se rozvíjí obchod ve Slovinsku, pak si dovedete představit, že by dnes mohla být Jugoslávie jedním z našich hlavních obchodních partnerů, když to trochu přeženu, možná i srovnatelným s Německem.

Uvedu ještě jeden důvod, který nepovažuji za podstatný, ale který je možná zajímavý pro naši veřejnost. Oblast Jugoslávie je tradičním rekreačním centrem pro naše občany. Vzpomenete si, jaká byla situace pro občany letos v létě, kdy někteří z našich občanů se vracely za možná trošičku dramatických okolností domů z dovolené. Máme zájem, aby v této oblasti byl mír, aby se tam dalo normálně jezdit na dovolenou tak, jak jsme byly zvyklí v minulých letech.

Dalším důvodem je, že naše armáda se zúčastní smysluplného nasazení vojenských sil. Je to svým způsobem určité cvičení nebo lépe řečeno prověrka bojové připravenosti, bojeschopnosti naší armády. Myslím si, že i z tohoto hlediska je potřeba na to hledět.

Posledním bodem, který chci uvést, je ten, že světové společenství, mezinárodní veřejnost dává najevo, konečně dává najevo, že nehodlá trpět konflikty tohoto typu na evropském kontinentě. Myslím si, že byl nejvyšší čas. To volání se ozývalo dlouho a dlouho, aby mezinárodní veřejnost našla politickou vůli a zasáhla. V tomto případě to není neuvážený zásah. Ty dohody jsou právně velmi dobře připraveny. Je to unikátní mezinárodní dokument. Domnívám se, že je skutečně nejvyšší čas, aby mezinárodní veřejnost tak, jak je to stanoveno v hlavě VII Charty OSN, zasáhla, tzn. s tím, že když se strany dohodnou, že je možné, aby jiné státy dobrovolně spolupůsobily k dodržování mírových dohod.

Třetí část se týká konkrétně toho konkrétního nasazení. Jsem přesvědčen o tom, že vojenské zadání pro naši armádu je velmi zřejmé, je charakterizováno v dokumentech, které vám ministerstvo obrany může samozřejmě předložit. Jsou jasné nejen vojenské cíle, ale i jednotlivé fáze nasazení a rozvinutí těch jednotek a ukončení mise. V této věci je myslím všechno náležitě zabezpečeno. Máme k dispozici i analýzu rizik, máme zanalyzováno, jaká rizika budou hrozit. Jsem přesvědčen z těch našich seminářů a rozhovorů, že naše armáda se připravila a je připravena těmto rizikům čelit.

Domnívám se, že to jsou rozhodující věci, které jsem chtěl říci. Doporučuji odpovědnému hlasování návrh, který vám byl předložen, návrh branně bezpečnostního výboru, který je téměř identický s návrhem zahraničního výboru. Domnívám se, že ČR je nejen oprávněna, ale je povinna přinést svůj příspěvek ke stabilitě a k míru na evropském kontinentě.

Děkuji. (Potlesk)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu předsedovi Paynovi a otevírám rozpravu k tomuto bodu.

Do rozpravy se jako první hlásí se stanoviskem klubu, předseda klubu pan Jaroslav Ortman. Dále se připraví předseda klubu Sociální demokracie pan Stanislav Gross.

Prosím, pane kolego.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, ve schválení či zamítnutí návrhu na vyslání příslušníků armády ČR do bosenské operace řešíme bezpochyby jednu z nejzávažnějších otázek naší zahraniční politiky za poslední desítky let. Bude to rozhodnutí, které potvrdí nebo zamítne aktivní zapojení armády ČR do přímého válečného konfliktu.

Levý blok od počátku kritizoval neuvážené politické a diplomatické přístupy a rovněž předpojatost některých zemí Evropské unie a NATO k procesu dezintegrace Jugoslávie, vedoucímu až k jejímu neústavnímu rozpadu. Považujeme za nutné zdůraznit, že na rozpoutání bosenského konfliktu nemá ČR žádnou vinu a nenese za něj také odpovědnost.

Po několika letech nesmírného utrpení tamních obyvatel dospěli představitelé znesvářených stran pod tlakem světového veřejného mínění k dohodě podepsané v americkém Daytonu. Uzavřená dohoda vyžaduje finální potvrzení dotyčnými stranami 14. prosince 1995 v Paříži, které musí být zaštítěno především zplnomocněním Rady bezpečnosti OSN.

K návrhu vlády ČR o účasti bojové jednotky armády ČR jako součásti mnohonárodních sil NATO zaujímá Levý blok následující stanovisko:

"Jsme toho názoru, že rozhodnutí vlády bylo přijato pod tlakem událostí a předčasně vylučuje možnost jiné alternativy. Jsme přesvědčeni o tom, že dosud nebyly vyčerpány všechny politické prostředky k tomu, aby se situace urovnala bez zásahu vojenských sil zvenčí. Levý blok nesouhlasí s účastí naší bojové jednotky tak, jak je uvedeno v návrhu vlády. Tento postup přesahuje možnosti ČR a je nezodpovědný vůči bezpečnosti její a jejich občanů. Mír není mírem, když musí být zpečetěn dalším bojem, dalšími obětmi a dalším krveprolitím. Tato hrozba je o to větší, že dohody z Daytonu znovu otevřely prostor pro dovoz zbraní do oblasti konfliktu."

Na závěr. Levý blok navrhuje přerušit projednávání tohoto bodu. Podle našeho názoru nelze totiž rozhodovat před závěrem pařížské konference - o datu jsem hovořil - a zejména před rozpravou a rozhodnutím v Radě bezpečnosti OSN o udělení mandátu jednotkám. A to i v tom případě, že návrh usnesení Poslanecké sněmovny je formulován v podmiňovací podobě k oběma výše zmíněným aktům.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Jsem trochu na rozpacích, protože o jiné formě přerušení jsme negativně rozhodli, nicméně si myslím, že asi nejrychlejší bude procedurální návrh podrobit hlasování. Dovolil bych si vás odhlásit. Prosím vás o novou registraci.

Budeme tedy hlasovat o procedurálním návrhu, který přednesl pan kolega Ortman jménem poslaneckého klubu Levého bloku. Je to návrh na přerušení až do doby, než budou ukončena panem kolegou Ortmanem, zmiňovaná jednání.

Dámy a pánové, kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 86. Kdo je proti?

Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 31 pro, 109 proti.

Jako další se do rozpravy přihlásil se stanoviskem klubu pan kolega Gross. Prosím, aby se ujal slova. Dále se připraví pan poslanec Matulka.

Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás ve stručnosti informoval o stanovisku poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické k projednávanému tématu.

Chci říci, že jsme se tímto problémem velice intenzívně zabývali a čerpali jsme informace z řady zdrojů, abychom mohli zaujmout co nejzodpovědnější stanovisko. Vnímáme toto rozhodnutí jako z lidského hlediska asi to nejzávažnější, které tato sněmovna udělala. Musím tady říci jednu věc, že mám pocit, že atmosféra ve sněmovně tomu příliš neodpovídá, alespoň před chvílí tomu bohužel příliš neodpovídala.

Vycházeli jsme z toho, že je zapotřebí čerpat informace skutečně ze všech zdrojů, které je možno u takového zásadního rozhodnutí. Čerpali jsme z dostupných informací, které byly zveřejněny ve sdělovacích prostředcích. Čerpali jsme z podrobností mírových dohod uzavřených v Daytonu a také jsme se samozřejmě zabývali i určitými historickými zkušenostmi, o kterých zde bylo již dnes hovořeno. Mluvili jsme také samozřejmě o rizicích, která mohou nastat při realizaci těchto mírových dohod. Je asi seriózní říci, že samozřejmě takováto rizika existují.

Vycházíme ale z toho, že to rozhodnutí, před kterým dnes stojíme, spočívá vlastně ve zvážení dvou rizik. Podle našeho názoru to riziko, vyslovit souhlas s návrhem vlády je jednoznačně z dlouhodobého hlediska menším rizikem, nežli ponechat vývoj na území bývalé Jugoslávie tomu vývoji, který tam byl vlastně doposud.

Jsme přesvědčeni také o tom, že se jedná o jakési potvrzení zahraničně politické orientace České republiky, což samozřejmě je také velice významný a výrazný aspekt při rozhodování o této záležitosti.

Co se týče samotné účasti české jednotky, myslíme si, že vyplývá z toho, že Česká republika se nemůže zbavit spoluodpovědnosti za bezpečnostní vývoj na evropském kontinentu. Myslíme si také, že je morální povinností České republiky pomoci realizovat vlastně první dohodu, která má reálnou šanci nastolit mír nad územím bývalé Jugoslávie a zastavit to utrpení lidí, které tam za minulé roky bylo skutečně kruté.

Myslím si, že je také dobré vědět, že pokud se mírové dohody z Daytonu podaří realizovat, podaří se udusit jedno ohnisko, které je ohniskem nebezpečí nejenom pro ten prostor, ale i ohniskem nebezpečí pro celou Evropu, a to jak z vojenského hlediska, tak i z případného přímého ohrožení sousedních států z hlediska třeba nějakých migračních vln.

Z těchto důvodů, po hluboké debatě, kterou jsme měli, dospěl poslanecký klub České strany sociálně demokratické k závěru, že předložený návrh vlády podpoří.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Grossovi. Prosím pana kolegu Matulku, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Votava.

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás i já seznámil se stanoviskem našeho poslaneckého klubu k projednávané věci. Jak víte, poslanecký klub KSČM se opakovaně vyslovoval, i dnes se vyslovuje, pro mírové řešení konfliktu v bývalé Jugoslávii.

Nemůžeme ale v žádném případě vyslovit souhlas s vysláním našich vojáků do Bosny. Jsme přesvědčeni, že mír v každé zemi, i v Bosně, má mít jiný základ, než vojenskou kuratelu ze strany jiných států. Jsme si vědomi, že existence válečného ohniska v bývalé Jugoslávii není pouze vnitřní záležitostí Bosny nebo některé jiné země bývalé Jugoslávie a že tento problém má skutečně evropský rozměr.

Jsme však přesvědčeni, že otázka zajištění bezpečnosti evropských zemí musí být zajištěna jiným způsobem, než ingerencí NATO. Představa našeho klubu k zajištění celoevropské bezpečnosti naopak odpovídá myšlence zrušení NATO a koncepci Evropy bez vojenských bloků. Není to pouze představa naší strany, podobná koncepce je zastávána mnoha politickými stranami v celé Evropě.

Z těchto důvodů považujeme vyslání našich vojáků nejen za nepotřebné a neuvážené, ale z hlediska dlouhodobého postavení České republiky v systému celoevropské bezpečnosti za škodlivé. Kromě toho máme o deklarovaném mírovém působení NATO silné pochybnosti z hlediska nestrannosti tohoto vojenského bloku. S ohledem mj. i k tomu, že Českou republiku o vyslání svých vojáků žádná ze stran bosenského konfliktu, pokud je nám známo, oficiálně nežádala, domníváme se, že vlastní rozhodnutí naší republiky o vyslání ozbrojených sil do Bosny není k tomuto závažnému činu dostatečným mandátem, a proto by ani toto rozhodnutí nemělo být učiněno. Tolik stanovisko klubu.

Protože však předpokládáme, že Poslanecká sněmovna stanovisko našeho klubu nezohlední a bude tedy hlasováno o návrhu usnesení tak, jak jej předložily oba dva výbory; branný a bezpečnostní a zahraniční, dovoluji si podat vlastní doplňující návrh k tomuto usnesení.

Doporučuji, aby usnesení v tom textu, jak je předloženo, tzn. celá část "souhlasí" bylo označeno jako I. K tomu navrhuji připojit část II tohoto znění:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky doporučuje všem členům vlády České republiky, kteří navrhují vyslání jednotky České armády do Bosny a všem poslancům Parlamentu České republiky, kteří s vysláním této jednotky souhlasí, aby se dobrovolně přihlásili k osobní účasti v této jednotce. Pokud nesplňují podmínky pro osobní účast v této vojenské jednotce, doporučuje jim Poslanecká sněmovna Parlamentu, aby svým osobním vlivem působili na své nejbližší rodinné příslušníky, splňující tyto podmínky, aby se dobrovolně přihlásili do této jednotky místo nich." Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, prosím o klid. Projednáváme skutečně velmi závažnou materii. Pan kolega Votava se dostal na řadu. Připraví se pan poslanec Štrait.

Poslanec Vratislav Votava: Vážený pane předsedo, členové vlády, vážená sněmovno, také já jsem si vědom toho, jak závažný dokument dnes projednáváme, jaký má význam pro Českou republiku, pro její postavení v Evropě a ve světě.

Tím spíše mně řada okolností kolem projednávání připojení České republiky k účasti v tzv. mnohonárodnostních mírových silách pod vedením NATO hluboce znepokojuje. Odráží totiž určité symptomy, určité rysy ve vývoji naší zahraniční politiky, které rozhodně nepovažuji za správné, rozhodně nepovažuji za zdravé.

Stačilo, aby byla uzavřena mírová dohoda v Daytone, aby se teď zrodil, vlastně již předtím objevil plán na účast mnohonárodnostních tzv. mírových sil pod vedením NATO v bývalé Jugoslávii, aniž by kdokoliv o to Českou republiku žádal, již ústy svých představitelů vyjádřila nadšený souhlas s účastí v těchto silách. Zkrátka a dobře před vedením NATO v Bruselu opět srazila půllitry a vyštěkla své jawohl. Domnívám se, že to je postup, který není oprávněný, že vláda prostě k tomu neměla mandát, aby se takto iniciativně s horlivostí hodnou poručíka Duba a strategickým rozhledem hodným kadeta Bieglera přihlásila k této iniciativě, aniž by celá věc byla předtím projednána v Parlamentu, aniž by se celá věc stala předmětem nějaké širší diskuse v naší společnosti. A v té se domnívám, že názor na naši vojenskou účast v Bosně není příznivý, jak ostatně dosvědčují i výsledky televizní Arény v tomto týdnu, kde vystupoval pan náměstek ministra obrany Nečas a kde stanovisko k naší účasti v těchto sborech neobhájil.

Jak již bylo řečeno, domnívám se, že samotná účast mnohonárodních ozbrojených sil pod vedením NATO v Bosně nepřispěje k upevnění míru, nepřispěje k upevnění nějakých abstraktních morálních principů, k jakémusi vítězství boje nad zlem, novému křižáckému tažení za hodnoty demokracie atd. Ale spíše naopak vytváří skutečně vážné riziko, že se konflikt v bývalé Jugoslávii může dále rozšiřovat, dále prohlubovat a že povede ke skutečné destabilizaci poměru sil v Evropě, neboť zde nejde o žádné morální principy. Zde jde ze strany NATO o skutečná geostrategická, geopolitická hlediska, o snahu o přehodnocení a rozšíření sféry vlivu v Evropě, o posun geostrategického vlivu NATO dále na východ, získání strategicky výhodné pozice vojenské v oblasti, která bývá nazývána někdy měkkým podbříškem Evropy. Nemyslím si, že by prospělo Evropě to, jestliže zde získá NATO své v podstatě stálé vojenské základny, a to nejen na území bývalé Jugoslávie, která předtím než byla různými - převážně zahraničními - tlaky rozbita, patřila k zemím nezúčastněným, k zemím, které prosazovaly ve světě politiku míru, neutrality a neúčasti na blocích.

Nemyslím si tedy, že by šlo jen o chystání pozic NATO v bývalé Jugoslávii, jde o celkové rozšíření NATO na východ. Proto je také politika české vlády v tomto směru vstřícná, protože to odpovídá jejím záměrům. Je ovšem otázka, zda tyto záměry odpovídají zájmům českého národa, odpovídají zájmům naší republiky. Já si rozhodně myslím, že neodpovídají.

Zároveň bych chtěl ještě v závěru svého vystoupení upozornit na jednu důležitou věc, o které si myslím, že není ani tak důležitá z hlediska mezinárodně politického, jako spíše z hlediska vnitropolitického. Je známo, že naše vláda utrácí velmi velmi nerada. Jakmile se setká s oprávněnými mzdovými požadavky určité sociální skupiny, ať už to bylo v případě železničářů, učitelů, lékařů, ať už je to při současných tahanicích opět probíhajících kolem jednání s odbory atd., vždy se ukazuje, že naše vláda nerada vydává finanční prostředky. Svědčí o tom i projednávání rozpočtu v této sněmovně, i otázka toho, že opět bude patrně odmítnut požadavek severočeských starostů na přiznání ekologické miliardy. Tedy na sociální, na ekologické a na jiné cíle, které skutečně přispívají ke zvýšení kvality života v této zemi, vláda prostě prostředky nemá, ale jednu a čtvrt miliardy na účast jednotky v Bosně vydá velice ráda.

Žádám proto, aby sněmovna zvážila i tuto skutečnost, aby uvážila, zda-li prostředky, které budou vynaloženy na vyslání naší jednotky, aby utužovala své bratrství ve zbrani s vojsky Severoatlantického paktu, aby dělala mír způsobem, který dobře známe z různých amerických akčních filmů, zda-li by nebylo skutečně příkladnější, aby ty prostředky vynaložila jiným způsobem k dobru a prospěchu občanů této země. Děkuji za pozornost.

(Pokřikování ve sněmovně.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pánové, prosím o korektní přístup, nebo vás budu muset v souladu s jednacím řádem napomenout. Každý poslanec má právo pronést na mikrofon, co uváží za vhodné.

Přihlásil se pan poslanec Štrait, připraví se pan kolega Mašek se stanoviskem klubu.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych měl dva dotazy. Nejdříve k předloze 2004 - kdyby nám pan ministr mohl říci, zda mu je známo, jak velké, resp. jak početné ešalony budou přesunovány přes území České republiky. Dotaz druhý - zda se počítá a jakým způsobem bude transfer zajišťován. Mám na mysli zpravodajské zajištění, jestli si to budou dělat samy orgány NATO nebo orgány zpravodajské naší armády.

Dovolte mi ještě, pokud jde o vyslání vlastních jednotek, několik poznámek. Při projednávání lustračních zákonů před nedlouhým časem jsem se dozvěděl od jednoho kolegy, že lustrace mají i svoji filozofickou rovinu. A těch 12 tis. občanů, které na zákony doplatily, je až druhořadé. Podle stejné filozofie se posuzuje i otázka vyslání ryze dobrovolnického kontingentu vojáků České armády na Balkán. Shodou okolností bude většina vojáků z východních Čech a názory některých znám. Vidina zcela neobvyklého žoldu je u většiny jediný motiv a žádná velká filozofie v tom není. To je ale první krok k tomu, aby se opakovala situace z různých částí světa, kde podobně složené jednotky operovaly. Na rozdíl od některých kolegů jsem měl možnost navštívit bývalá bojiště v Koreji a ve Vietnamu. Důsledky jsou tam patrny dodnes. Je tam spousta mrzáků v obou zemích a ve Vietnamu je navíc ještě dodnes zničena příroda. Ve Vietnamu bylo také typické, že pod vlajkou USA bojovali a umírali jiní. Vedle Američanů tam bojovalo 7 329 Australanů, 50 355 Jihokorejců, 1 825 Filipínců, 2 423 vojáků z Thajska, 523 Novozélanďanů, byli tam také specialisté ze Španělska a Thaiwanu. Soudný a moudrý člověk si udělá závěr sám. Jsou totiž vojenské operace a úkoly, které voják USA - byť je to profesionál - dělat nebude.

Historická zkušenost je jednoznačná. Mír bodáky se nepodařilo nastolit ještě nikde. Platí o Falklandách, jihovýchodní Azii, Afghanistánu, afrických zemích atd.

Zdůrazňuji, že jsou-li dohody z Daytonu udělány dobře, budou fungovat. Jsou-li však předem považovány za nevyvážené, nepomůže ani 60, ani 600, ani milión vojáků. Domnívám se, že patrně nevyvážené jsou, protože všechna tři etnika v Bosně už vyjádřila nespokojenost s těmito dohodami. Potlačování silou je vlastně okupace, ať se hledá jakékoli vysvětlení. A s tím máme své špatné zkušenosti. Škoda, že paměť zvlášť některých disidentů je tak chabá.

Osobně jako historikovi mně nejvíc vadí srovnávání skvěle placených vojáků s legionáři z první a druhé světové války. Musejí se obracet v hrobě. Ti, co žijí - a řada z nich ještě nedostala od tehdejších agresorů ani haléř - jsou pohoršeni. V minulosti při balkánských dobrodružstvích bývalo dobrým zvykem, že v čele podobných výprav a expedic stáli členové císařské rodiny, mám na mysli vídeňské císařské rodiny, synové a synovci, arcivévodové a různá arciknížátka. Nebyla to praxe tak špatná.

Naše účast na Balkáně, stejně jako v minulosti v Kuvajtu, je jakoby vystřižena z Macchiavelliho Vladaře, kapitoly 21, jak si má počínat vladař, aby si ho poddaní vážili. Macchiavellni radí, cituji: "Nic nevzbudí větší úctu vladaři, než když podnikne slavná tažení a podá důkaz o své zdatnosti." Ve stejné 21. kapitole radí vladař malým mocnářstvím, jaký poměr mají zaujmout k velkým mocnostem. Radí stručně a výstižně, cituji: "Okamžitě s nimi souhlaste, vyjděte jim ve všem všudy a bezvýhradně vstříc." A uvádí příklad Římanů, atd.

Ohlédnu-li se zpět, musím v závěru jednoznačně konstatovat: ozbrojené výpravy, dělové čluny, defolianty atd. jsou historickým anachronismem. Nová vojenská dobrodružství nemají s mírem nic společného, stávají se dnes v podstatě v podání amerických televizních komentátorů velkou show a hlavně - a na to už se chystá celá řada mocností - skvělým obchodem. Zásadně s vojenskou účastí české armády nesouhlasím a nemíním ji nikdy podporovat. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Prosím pana kolegu Maška, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Payne.

Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych vystoupil v trochu jiném duchu než předřečníci. Jménem poslaneckého klubu ODA chci říci, že náš poslanecký klub jednoznačně podporuje vyslání naší bojové jednotky na území Bosny v rámci mírové operace mnohonárodních sil pod vedením NATO.

Jsme si plně vědomi rizik, která s tímto vysláním souvisejí. Jde však o to, vážení kolegové na levici, ukázat, zda patříme k těm, kteří hájí určité hodnoty jen slovy anebo k těm, kteří hodlají nést skutečnou odpovědnost. Máme zato, že Česká republika musí dát jasně najevo své morální stanovisko a vyjádřit svoji ochotu účinně se podílet na kvalitě hodnot humanity a západní civilizace. Je naší povinností ukázat světu a všem případným narušitelům těchto hodnot, že Česká republika patří k těm zemím, které jsou ochotny tyto hodnoty hájit, a to bez ohledu na náklady a i s rizikem nasazení životů českých vojáků. Věříme, že to povede i k založení nové a úctyhodné tradice České republiky. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Maškovi. Pan kolega Payne stahuje svou přihlášku. Na řadu se dostal pan poslanec Šoler. Připraví se pan kolega Gjurič.