K §§ 59 - 63.
Dosavadní předpisy nemocenského zákona (§§ 17 lit. e) a lit. f) novely z roku 1920) o dozorčím výboru přejaty zásadně beze změny. Dozorčí výbor jest 10 členný s tolikéž náhradníky; 8 členů volí zaměstnavatelé, pak zástupci pojištěnců v představenstvu.
Aby se mohlo dostati spravedlivého zastoupení zaměstnavatelům, v jejichž závodech jest velký počet zaměstnanců, v poměru k zaměstnavatelům s jedním neb několika málo zaměstnanci, bude nutno náležitě upraviti způsob volby zaměstnavatelských členů dozorčího výboru; úprava ta vyhrazena zvláštnímu zákonu.
Dozorčí výbor, jehož pravomoc jest jinak zachována nezměněna, může se usnésti, že návrhy představenstva na koupi neb zcizení a zatížení nemovitostí, jakož i jeho usnesení o počtu míst úřednických jest odložiti až do rozhodnutí Ústřední sociální pojišťovny; pro rozhodnutí toto jest však stanovena časová lhůta tak, že po marném uplynutí lhůty se považuje usnesení představenstva za schváleno.
Nevyhoví-li představenstvo výtkám dozorčího výboru, jest o tom vyrozuměti - na místě posaváde k tomu příslušného politického úřadu I. stolice - Ústřední sociální pojišťovnu.
K §§ 64 - 69.
O úřednících nemocenských pokladen obsahoval dosavadní nemocenský zákon stručná ustanovení v § 12 v ten rozum, že placené úředníky pokladen jest vzíti do přísahy, a že vedoucího úředníka jmenuje k návrhu představenstva politický úřad II. stolice, vyžádaje si dobrozdání dozorčího výboru.
Podstatně zvýšený význam nemocenských pojišťoven proti dosavadním nemocenským pokladnám zejména v tom směru, že jim svěřuje důležité funkce pro obor invalidního a starobního pojištění, vyžaduje přesné zákonné úpravy poměru úřednictva toho jednak k nemocenské pojišťovně, jednak k Ústřední sociální pojišťovně.
Pokud nemocenská pojišťovna bude činna v oboru invalidního a starobního pojištění, hade spravovati - byť jen po přechodnou dobu - také peněžní prostředky, patřící Ústřední sociální pojišťovně, a bude prováděti různé úkoly Ústřední sociální pojišťovny, takže tato má podstatný a bezprostřední zájem na tom, aby vedoucí úředníci nemocenských pojišťoven byli ustanovováni s hlediska povšechných potřeb a úkolů celoříšského nositele pojištění a nebyli odvislí od případných partikulárních zimu a vlivů, jež by snad uplatňovaly u volených funkcionářů nemocenských pojišťoven.
Proto osnova stanoví, že ředitele, pokladníka a hlavního účetního úředníka nemocenské pojišťovny ustanovuje a bere v slib Ústř. sociální pojišťovna, jíž přísluší také disciplinární pravomoc nad těmito úředníky.
Při jmenování ředitele, pokladníka a hlavního účetního nemocenských pojišťoven, je Ústřední sociální pojišťovna povinna dbáti, aby mezi těmito úředníky byl poměr národnostní příslušnosti přibližně shodný s národnostní příslušností pojištěnců; má tím býti zaručena dle možnosti nerušená součinnost a vzájemná důvěra mezi předními úředníky nemocenských pojišťoven a pojištěnci.
Zvláštní postavení přísluší řediteli, jakožto vedoucímu úředníku nemocenské pojišťovny; on se zúčastní valných hromad i schůzí představenstva a dozorčího výboru, a jest nejen oprávněn, nýbrž povinen předložiti usnesení valné hromady nebo představenstva, jež dle jeho přesvědčení jest v rozporu s platnými předpisy (tj. s předpisy zákonů, vládních nařízení neb stanov), k rozhodnutí Ústřední sociální pojišťovně a zadržeti výkon dotyčného usnesení až do rozhodnutí Ústřední sociální pojišťovny. Má tím býti zajištěno, že činnost nemocenských pojišťoven nevybočí nikdy z mezí práva, že se zamezí případné ohrožení řádného finančního hospodářství a poruchy administrativy pojišťoven. Vybavení vedoucího úředníka pojišťovny takovouto pravomocí jest nutné z toho důvodu, že dozor, příslušející Ústřední sociální pojišťovně, nemůže býti - nemá-li se státi příliš nákladným -pochopitelně nikdy upraven tak soustavně a účinně, aby učinil postradatelným bezprostřední zásah dopodrobna informovaného ředitele nemocenské pojišťovny.
Úředníci nemocenských pojišťoven, jež jest vzíti ve slib, že budou zachovávaní zákony a jiné platné předpisy, mají ve své úřední činnosti povinnost úředníků veřejných stanovené v zákoně trestním, požívají však také ochrany jako úředníci veřejní.
K §§ 70 a 71.
Nemocenský zákon dosavadní obsahuje ustanovení o stanovách v § 14. Předpisy ty přejaty v podstatě do osnovy s tou změnou, že na místě dosud k tomu povolaného politického úřadu II. stolice, jemuž příslušelo rozhodovati o případném schválení usnesených změn, stanov, nastupuje Ústřední sociální pojišťovna; podle obdoby spolkového zákona nevyžaduje osnova pro změnu stanov positivního schválení (Ústřední sociální pojišťovnou), nýbrž vymezuje příslušnou pravomoc negativně, totiž v ten rozum, že Ústřední sociální pojišťovna může ve lhůtě 60 dnů zakázati změnu stanov, má-li za to, že změna není v souladu se zákonem nebo že by mohla ohroziti účely, pro něž nemocenská pojišťovna byla zřízena. Do rozhodnutí jest přípustna stížnost k vrchnímu pojišťovacímu soudu v Praze.
O organisaci pojištění invalidního a starobního.
K §§ 72 - 74.
Organisaci invalidního a starobního pojištění dlužno vybudovati tak, aby při nejmenších možných nákladech byla co nejúčelnější. Musí býti postaráno o blízký styk nositele pojištění s pojištěnci a zaměstnavateli jejich, což jest důležité zejména při přihláškách pojištěnců, evidenci pojištěnců a kontrole důchodců, a nutno se snažiti co nejméně zatěžovati pracemi centrálu, poněvadž tím vznikají značné náklady správní.
Počítáme-li asi s dvěma a půl milionem pojištěnců v oboru invalidního a starobního pojištění, stačí jediná ústřední pojišťovna, aby řídila celkovou správu tohoto odvětví sociálně-pojišťovacího, budou-li úkony rázu šablonovitého a typického účelně obstarávány základními organismy sociálně pojišťovacími, tj. nemocenskými pojišťovnami.
Budovati ještě nějaké střední organismy (na př. v podobě zemských neb župních organismů) mezi Ústřední sociální pojišťovnou a nemocenskými pojišťovnami, jest prozatím zbytečno, poněvadž by nebylo možno provésti účelnou dělbu práce; přenášeti na takové zemské (župní) úřadovny úkony, jež mohou dobře obstarati samy nemocenské pojišťovny, bylo by plýtváním penězi na zbytečnou administrativu, a svěřiti těmto úřadovnám ve větším rozsahu funkce, jež povahou svojí vyžadují řešení centrálního, není účelno.
S těchto hledisek osnova zřizuje jedinou celoříšskou ústřední sociální pojišťovnu se sídlem v Praze, jež jest oprávněna prováděti všechny úkony, týkající se invalidního a starobního pojištění pokud k tomu podle tohoto zákona nejsou výslovně povolány nemocenské pojišťovny.
Ukáže-li se potřeba nebo bude-li s hlediska zájmů pojištěnců účelno, aby některé opětující se úkony byly předsevzaty na více místech republiky, může Ústřední sociální pojišťovna delegovati tam své úředníky a zříditi tak zvláštní exponované úřadovny (expositury, jež by ovšem nebyly novou instancí, nýbrž pouze mandatářem ústředí. Tím by se mohlo prostým administrativním opatřením bez značnějšího finančního zatížení vyjíti vstříc různým tužbám, jež usilují o bližší, přístupnější styk pojištěnců s ústředím.
Současně však stanoví osnova, že Ústřední sociální pojišťovna může jednotlivé úkony svěřiti nemocenským pojišťovnám a jejich svazům (jež jsou dle 93 myšleny hlavně pro obor léčebné péče) nebo jiným sociálně pojišťovacím institucím. Jak již shora uvedeno, lze nemocenským pojišťovnám účelně svěřiti zejména vyřizování přihlášek pojištěnce, evidenci, kontrolu důchodců, předpis, vybírání a vymáhání pojistného.
Některé funkce bude možno snad také - byť jen v některých případech - dáti provésti úrazovými pojišťovnami dělnickými, předpokládajíc dohodu s těmito nositeli pojištění, poněvadž jim není uložena povinnost k převzetí takových úkonů. Naproti tomu nemocenské pojišťovny a jejich svazy jsou povinny převzíti úkony, svěřené jim Ústřední sociální pojišťovnou.
Jakožto orgány Ústřední sociální pojišťovny se stanoví výbor, představenstvo a ředitelství.
K §§ 75 - 79.
Vrcholným orgánem Ústřední sociální pojišťovny jest výbor, jenž se skládá z předsedy, jmenovaného vždy na dobu 4 let presidentem republiky, a ze 40 členů, z nichž náleží 10 skupině pojištěnců, 10 skupině zaměstnavatelů a 20 skupině odborníků; tyto poslední jmenuje vláda z odborníků v otázkách sociálního pojištění a to po jedné polovině ze zaměstnavatelů a pojištěnců.
Pokud se týče jmenování předsedy, navrhne ministr sociální péče, jehož spolupodpisu jmenovací úkon presidenta republiky dle § 68 ústavní listiny vyžaduje, jistě takovou osobnost, jež kvalitou svojí skytá záruku odborných znalostí v oboru sociálního pojištění.
Členy výboru ze skupiny pojištěnců volí členové představenstev nemocenských pojišťoven, zastupující pojištěnce (tj. u každé nemocenské pojišťovny 8); členy výboru za skupiny zaměstnavatelů volí členové zmíněných představenstev, zastupující zaměstnavatele (tj. u každé nemocenské pojišťovny 2).
Toto rozvrstvení členů výboru a pak také představenstva Ústřední sociální pojišťovny jest odůvodněno a nutno s toho hlediska, že u Ústřední sociální pojišťovny schází korelát dozorčího výboru nemocenské pojišťovny, a že je u celoříšského ústavu, jenž jest povolán spravovati stamilionové ba miliardové hodnoty peněžní, nezbytností, aby při celkovém hospodaření pojišťovny spolupůsobili stále a bezprostředně také zástupci zaměstnavatelů, kteří dle § 162 hradí polovinu pojistného, a pak nestranní, byť i ze zaměstnavatelů a pojištěnců vládou jmenovaní odborníci, jaksi jako zástupci zájmů celkového národního hospodářství ve státě našem.
Volí se odděleně na základě kandidátních listin písemnou volbou přímou a tajnou podle zásady poměrnosti. Současně s 10 členy výboru se volí stejný počet náhradníků.
První výbor Ústřední sociální pojišťovny jmenuje podle § 271 vláda.
O provádění voleb členů výboru Ústřední sociální pojišťovny dlužno při použití obdobných ustanovení §§ 29 až 46 o volbách delegátů valné hromady nemocenských pojišťoven a se zřetelem ke zvláštním ustanovením 4. odstavce § 77 uvésti toto:
Volbu vyhlásí představenstvo Ústřední sociální pojišťovny způsobem určeným jednacím řádem, jejž poprvé vydá ministr sociální péče (§ 272), a oznámí konání voleb ministerstvu vnitra. Volbu řídí volební komise, která se skládá z předsedy Ústřední sociální pojišťovny nebo jeho náměstka a ze 4 přísedících. Přísedící a náhradníky jejich jmenuje ministerstvo vnitra ze členů představenstev nemocenských pojišťoven a to pro volbu členů výboru ze skupiny pojištěnců ze členů představenstev, zvolených delegáty pojištěnců, a pro volbu členů výboru ze skupiny zaměstnavatelů ze členů představenstev, zvolených zaměstnavateli. Při jmenování členů a náhradníků obou volebních komisí přihlédne ministerstvo vnitra k tomu, aby byla podle možnosti zastoupena všechna sdružení (politická, odborová a pod.), jež se zúčastní voleb.
Kandidátní listiny jednotlivého sdružení musí podepsati aspoň 50 členů představenstev nemocenských pojišťoven, a jest je odevzdati případně zaslati nejpozději čtyři týdny přede dnem voleb volební komisi. Současně jest jmenovati zmocněnce navrhovatelův a jeho náměstka.
Volební komise zkoumá, zda-li kandidátní listina jest správně podána, zda-li osoby kandidované jsou volitelny a zda-li táž osoba není uvedena na několika listinách.
Nebyla-li podána včas kandidátní listina, a když zájemníci takto projevili, že nemají, zájmu na volbě, ustanoví ji volební komise. Neučiní-li tak do 14 dnů přede dnem volby, rozhodne ministr sociální péče podle analogie § 92, že jest zříditi komisi, na niž přejde pravomoc výboru, aniž by však byla dotčena pravomoc a funkce. předsedy Ústřední sociální pojišťovny, neustanoví-li president republiky něco jiného. Vláda pak jmenuje 3 členy komise ze skupiny pojištěnců, případně 3 členy komise ze skupiny zaměstnavatelů, nechávajíc případně nedotčeny funkce 6 odborníků představenstva Ústřední sociální pojišťovny. Tato komise spravuje a zastupuje Ústřední sociální pojišťovnu až do doby, kdy se ustaví orgán, vzešlý z nových voleb. Ministr sociální péče musí dle období § 92 učiniti nutná opatření, aby nové volby byly provedeny v šesti měsících po jmenování komise.
Byla-li podána jenom jedna kandidátní listina, volba se nekoná (analogie § 37) a odpadá povinnost představenstva Ústřední sociální pojišťovny (argumentum § 81) kandidátní listinu uveřejniti v Úředním listě republiky Čsl. aspoň 14 dní před původně stanoveným dnem volby, a odpadá také další povinnost zaslati kandidátní listinu každé nemocenské pojišťovně. Podobně se nekoná volba, obsahují-li předložené kandidátní listiny dohromady nejvýše tolik jmen, kolik jest voliti členů výboru Ústřední sociální pojišťovny (analogie § 38).
Je-li nutno voliti, uveřejní představenstvo Ústřední sociální pojišťovny kandidátní listiny v Úředním listě republiky Čsl. aspoň 14 dní před volbou a zašle každé nemocenské pojišťovně po desíti výtiscích; představenstvům nemocenských pojišťoven je dále zaslati hlasovací lístky.
Starosta nemocenské pojišťovny potvrdí na hlasovacím lístku volební právo voličovo, tj. zejména, že dotyčný jest členem představenstva a není u něho důvodu vylučujícího jej z volebního práva do obecního zastupitelstva.
Hlasovací lístky vyplněné, tj. prostě označené kandidátní listinou, pro niž volič hlasuje, zašle každý volící člen představenstva poštou volební komisi.
Představenstvo nemocenské pojišťovny má tolik hlasů, za kolik pojištěnců invalidního a starobního pojištění dotyčná nemocenská pojišťovna odvedla pojistné ke dni 31. prosince roku předcházejícího; volí-li se zejména v případě, kdy byl výbor Ústřední sociální pojišťovny ministerstvem sociální péče rozpuštěn (§ 92) dříve, nežli nemocenská pojišťovna mohla odvésti pojistné k tomuto dni, jest rozhodujícím počet pojištěnců, za něž bylo zaplaceno pojistné naposledy.
Že za základ počtu hlasů přiznaných představenstvu jednotlivých nemocenských pojišťoven vzat byl počet pojištěnců invalidního a starobního pojištění, za něž dotyčná nemocenská pojišťovna odvedla pojistné k poslednímu dni roku předcházejícího volbu, má důvod v úvaze, že tak účelně se pobídnou nemocenské pojišťovny, aby ke konci roku bez prodlení odvedly Ústřední pojišťovně pojistné za pojištěnce invalidního a starobního pojištění a postaraly se také o rychlé vydobytí případných nedoplatků pojistného od zaměstnavatelů, takže nevzrostou větší nedoplatky.
Jednotlivý volící člen představenstva nemocenské pojišťovny má pak jednu desítinu hlasů přiznaných takto dotyčné nemocenské pojišťovně, při čemž se počet zaokrouhluje na číslici desíti dělitelnou nejblíže nižší a ke zlomkům se nepřihlíží. (Příklad: Nemocenská pojišťovna A odvedla pojistné za 1015 pojištěnců invalidního a starobního pojištění, takže jí přísluší 1015 hlasů pro volbu členů výboru Ústřední sociální pojišťovny. Každý z 10 členů představenstva nemocenské pojišťovny A má pak 101 hlas při volbě; že takto připadá 808 hlasů na členy představenstva ze skupiny pojištěnců a 202 hlasy na členy představenstva ze skupiny zaměstnavatelů, nemá co do absolutní výše těchto hlasů pro volby obou skupin významu, neboť rozhodujícím je, poněvadž se volí pro obě skupiny členů výboru Ústřední sociální pojišťovny odděleně, relace mezi počtem hlasů připadajících jednotlivým nemocenským pojišťovnám. Připadá-li na nemocenskou pojišťovnu B 2030 hlasů, má každý člen představenstva této pojišťovny 203 hlasů; při volbě členů výboru Ústřední sociální pojišťovny uplatní se pak vliv zástupců obou skupin nemocenské pojišťovny A v poměru ke vlivu zástupců obou skupin nemocenské pojišťovny B zcela stejně; ve skupině pojištěnců 808 : 1624 = 1 : 2 a v skupině zaměstnavatelů 202 : 406 = 1 : 2.)
Přikazování mandátů jednotlivým kandidátním listinám, určení volebního čísla, přidělení nevyčerpaných mandátů, případně odeřčení nadpočetného mandátu některé kandidátní listině, pak individuelní příděl mandátu jednotlivým osobám jakožto členům výboru neb náhradníkům, konečně vyhotovení volebního zápisu a vyhlášení výsledku volby dějí se dle obdoby §§ 42 - 45.
O případných námitkách proti volbám rozhoduje ministerstvo vnitra, jemuž jest podati námitky do 14 dnů po vyhlášení výsledku voleb; z rozhodnutí ministerstva jest přípustna podle § 231 stížnost k vrchnímu pojišťovacímu soudu. Ve skupině zaměstnavatelů mohou býti voleny také osoby, zastupující podle stanov osoby hromadné (tj. osoby právnické neb veřejné společnosti obchodní, i když náležejí do skupiny pojištěnců, jakož i ředitelé a správcové podniků, zaměstnávající pojištěnce pojištění invalidního a starobního). (Srovn. podobné ustanovení § 52 o členech představenstva nemocenských pojišťoven, jež volí členové dozorčího výboru.)
Dlužno připomenouti, že ve stejnou dobu a týmž způsobem jako volba členů výboru Ústřední sociální pojišťovny koná se též volba 20 přísedících a 20 náhradníků pojišťovacího soudu podle § 217 a volba 20 přísedících a 20 náhradníků vrchního pojišťovacího soudu podle § 229; volí se v oddělených skupinách (zaměstnanci a zaměstnavatelé) po 10 přísedících a 10 náhradnících.
Z předpisů o delegátech valné hromady nemocenské pojišťovny, případně o představenstvu převzata také zásada § 29 odst. 2 a § 55 do § 78, jenž stanoví, že ministr vnitra zbaví funkce voleného člena výboru,:který přestane býti příslušníkem skupiny (zaměstnanecké nebo zaměstnavatelské), za niž byl zvolen a nestane se jím o-pět v době šesti měsíců.
Poněvadž výbor Ústřední sociální pojišťovny jest vrcholným orgánem této pojišťovny podobně jako valná hromada delegátů nemocenských pojišťoven jest vrcholným orgánem těchto ústavů, jest také působnost výboru Ústřední sociální pojišťovny stanovena (§ 79) obdobně jako působnost valné hromady delegátů nemocenské pojišťovny (§ 47).
Pravomoc výboru jest stanovena taxativním výpočtem funkci, jež jsou mu vyhrazeny.
Výbor svolává předseda Ústřední sociální pojišťovny podle potřeby, nejméně dvakráte do roka; musí jej pak svolati - nejpozději do 1 měsíce - usneslo-li se na tom představenstvo nebo žádají-li za svolání aspoň 3 členové představenstva.
§§ 80 a 81.
Funkce, jež nejsou zákonem vyhrazeny výboru neb jednacím řádem ředitelství Ústřední sociální pojišťovny, spadají v pravomoc představenstva Ústřední sociální pojišťovny (§ 81).
Představenstvo to se skládá z předsedy pojišťovny (§ 76) a 12 členů, z nichž 3 náležejí skupině pojištěnců, 3 skupině zaměstnavatelské a 6 skupině odborníků. Členy představenstva a jejich náhradníky volí výbor odděleně podle skupin z jejich středu.
Rozvrstvení členů představenstva dle tři skupin vyplývá ze složení představenstva.
Členové představenstva zastupující pojištěnce a zaměstnavatele volí v oddělené volbě po jednom náměstkovi předsedy.
Schůze představenstva svolává předseda, jenž jim též předsedá. Hlasuje však pouze při rovnosti hlasů. Při zaneprázdnění předsedy přecházejí jeho funkce na jednoho z místopředsedů; vzhledem k rozdílenému rázu základu pravomoci předsedy (jenž je jmenován presidentem republiky) od základu pravomoci místopředsedů (voleni ze skupin zaměstnanců a zaměstnavatelů) dlužno souditi, že místopředseda hlasuje vždy, i když zastupuje předsedu.
Ve funkci zástupce předsedy (§ 76) při schůzích výboru a představenstva jest dotyčný místopředseda, má-li za to, že usnesení výboru nebo představenstva jest v rozporu s platnými předpisy, oprávněn a povinen předložiti usnesení k rozhodnutí ministerstvu sociální péče a zdržeti výkon až do tohoto rozhodnutí. (Toto v § 76 stanovené právo, ale zároveň také povinnost předsedy Ústřední sociální pojišťovny má obdobu v § 69, jenž obsahuje analogickou normu o řediteli nemocenské pojišťovny.)
Požadavek, aby aspoň polovina členů představenstva bydlela v Čechách, jest odůvodněn potřebami účelné správy Ústřední sociální pojišťovny, jež vyžaduje, aby členové představenstva měli rychlé a snadné spojení s Prahou, jakožto sídlem Ústřední sociální pojišťovny.
K § 82.
Ustanovení o vícečlenném ředitelství Ústřední sociální pojišťovny jakožto výkonného orgánu správy Ústřední sociální pojišťovny pojato do osnovy dle vzoru § 49 zákona o pensijním pojištění soukromých zřízenců ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., jenž stanoví, že výkonným orgánem správy ústavu jest ředitelství, které sestává aspoň ze dvou členů. Členy ředitelství přijímá a propouští výbor se souhlasem ministra sociální péče.
Rozhodla-li se osnova přímo pro tříčlenné ředitelství, měla tím na zřeteli, že celoříšský ústav takového rozsahu a významu, jako bude Ústřední sociální pojišťovna, vyžaduje k dokonalé správě a hladkému vyřizování různorodé agendy vedoucích odborníků ve 3 hlavních složkách funkcí sociálního pojištění.
Složky takové tvoří:
1. agendy administrativně-právnické spolu s finančními (ukládací politika, účetnictví a pokladnictví),
2. agendy pojistně-matematické spolu se statistickými,
3. agendy léčebné péče, zejména také po stránce dozoru v tomto oboru nad nemocenskými pojišťovnami.
Ředitelství rozhoduje ve všech důležitějších otázkách běžné agendy kolegiálně, nikoliv tedy každý ze 3 ředitelů sám pro svůj obor; nedocílí-li se na společných poradách ředitelů většiny, rozhodne předseda Ústřední sociální pojišťovny, jenž se může zúčastniti schůzí ředitelství a v nich předsedati. S druhé strany zúčastňuji se ředitelé schůzí výboru a představenstva s hlasem poradním.
Obor působnosti ředitelství a jednotlivých členů upraví blíže instrukce, již vydá výbor. (Podobně byla otázka řešena ve Všeobecném pensijním ústavě, kdež instrukce vymezuje pravomoc jednotlivých ředitelů - nyní tří - a upravuje způsob vyřizování kolegiálního.)
Ředitelství přijímá a propouští pomocné síly úřednické, zřízenecké neb dělnické; ostatní úředníky přijímá a propouští představenstvo.
Úředníky Ústřední sociální pojišťovny vezme předseda neb jiný jednacím řádem k tomu povolaný funkcionář ve slib, že budou zachovávati zákony a jiné předpisy a že budou poctivě a svědomitě plniti převzaté povinnosti.
Úředníci Ústřední sociální pojišťovny mají ve své úřední činnosti povinnosti úředníků veřejných, stanovené v zákoně trestním, požívají však také ochrany jako úředníci veřejní.
K § 83.
Vypočteny jsou příkladmo (demonstrativně) otázky, jež má upraviti jednací řád Ústřední sociální pojišťovny, jejž vypracuje představenstvo a jenž vyžaduje v případě změn schválení ministerstva sociální péče. První jednací řád vydá podle § 272 ministr sociální péče.
K § 84.
Ustanovení zákona ze dne 26. ledna 1907, č. 18 ř. z. o ochraně svobody volební a shromažďovací se vztahují dle § 2 na volby do zákonodárných sborů, do zastupitelstev obecních a okresních a do všech jiných korporací a zastupitelských sborů, jež jsou po zákonu povolány opatřovati veřejné záležitosti. Mají za účel postihnouti zejména podplácení volební, veřejné hoštění voličů, nucení k volbě, rozšiřování nepravdivých zpráv při volbě, falšování volby, omezení výkonu práva volebního, neoprávněný výkon práva volebního, překažení volby, porušení tajemství volebního a omezování uchazečů o mandát.
Zákonný článek XXIII. z roku 1913 se týká dle doslovu svého voleb do zákonodárného sboru a voleb, jež předseberou obce (města) při dosazení úředníků, představených, členů zastupitelského sboru, výboru a komisí. Účel předpisů těch jest obdobný jako uvedeného zákona z r. 1907.
Ustanovení citovaných zákonů se mají vztáhnouti obdobně na volby do správních orgánů pojišťovacích ústavů v oboru pojištění nemocenského, jakož i invalidního a starobního, tj. na volby delegátů valné hromady, představenstva a dozorčího výboru nemocenských pojišťoven a na volby výboru a představenstva Ústřední sociální pojišťovny.
K § 85.
Funkcionáři nemocenských pojišťoven a Ústřední sociální pojišťovny, tj. delegáti valné hromady, členové představenstva a dozorčího výboru nemocenských pojišťoven, pak členové výboru a představenstva Ústřední sociální pojišťovny spravují své úřady jako úřady čestné, majíce pouze nárok na náhradu hotových výloh (výdaj za jízdné drahou, parníkem, tramwayí do místa úředního úkonu) a na platy presenční, jež představují jakýsi paušální ekvivalent za ztrátu mzdy neb výdělku, kterou případně utrpí funkcionář dotyčný následkem své přítomnosti (presence) při tom kterém správním úkonu (sezení, poradě) příslušného orgánu pojišťovny.
Náhradu výloh a platy presenční stanoví pro funkcionáře nemocenské pojišťovny valná hromada v rámci směrnic, vydaných Ústřední sociální pojišťovnou (§ 47 lit. f), pro funkcionáře Ústřední sociální pojišťovny pak výbor (§ 79, odst. 1, lit. a). Výbor Ústřední sociální pojišťovny může pak stanoviti pro funkcionáře své specielní odměny za zvláštní výhony, tj. výkony závažné důležitosti a mimořádného rázu. (Výjimečné ustanovení jest vykládati striktně.) tentýž výbor může podle § 76, odst. 6. vyměřit předsedovi Ústřední sociální pojišťovny stálý plat místo platů presenčních.
K §§ 86 - 88.
Podle dosavadního právního řádu byly v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dozorčím úřadem nad nemocenskými pokladnami politické úřady I. stolice, v dalším postupu instančním pak zemské správy politické a konečně ministerstvo sociální péče (§ 19 nemocenského zákona z roku 1888).
Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi přísluší výkon funkcí dozorčích podle §§ 173, 174, 175, odst. 1. zák. čl. XIX. z roku 1907 ve znění, upraveném § 30 vládního nařízení ze dne 14. července 1922, č. 199 Sb. z. a n. Zemské úřadovně pro dělnické pojištění v Bratislavě a nejvyšší dozorčí funkci vykonává dle § 168 cit. zák. článku ve znění, upraveném § 30 dovolaného vládního nařízení č. 199 z r. 1922 ministerstvo sociální péče.
Osnova, jež uvolňuje důsledně politické úřady ode všech úkonů v oboru sociálního pojištění až na úkony agendy volební, pověřuje úředními dozorčími úkoly nad nemocenskými pojišťovnami Ústřední sociální pojišťovnu, jež však sama podléhá dozoru ministerstva sociální péče.
Politické úřady mají tolik různorodých agend, takže soustavnou dozorčí činnost nad nemocenskými pokladnami nemohly fakticky ani prováděti, čímž se omezovala činnost ta na zásahy vyvolané případnými stížnostmi zájemníků. Ústřední sociální pojišťovna, majíc odborné síly a také bezprostřední zájem na řádné správě všech složek nemocenského pojištění, jest nejvhodněji způsobilou k výkonu soustavného a odborného dozoru.
V této dozorčí funkci přísluší Ústřední sociální pojišťovně zejména:
a) jmenovati ředitele, pokladníky a hlavní účetní úředníky nemocenských pojišťoven (§ 65) a vypracovati služební smlouvy pro ně (§ 66);
b) vydávati vzorné stanovy a vzorné instrukce pro lékařskou a ostatní službu nemocenských pojišťoven a zakazovati změny stanov podle § 71;
c) vydávati se závaznou platností vzorce o hospodářském vedení pojišťovny, zejména o účetnictví jejím;
d) dozírati na celkové hospodaření nemocenské pojišťovny, zejména na to, zda-li jsou zachovávány platná předpisy.
Ostatní ustanovení o dozoru Ústřední sociální pojišťovny nad nemocenskými pojišťovnami vyčerpávají předmět podrobně, takže nepotřebují dalšího vykladu. Upravují právo Ústřední sociální pojišťovny vyžadovati svolání orgánů nemocenské pojišťovny ke schůzím, případně svolati a říditi schůze ty, právo dáti vykonati svým zástupcem na útraty nemocenské pojišťovny určité úkony, jež se zdráhá předsevzíti povolaný k tomu orgán nemoc. pojišťovny, jmenovati představenstvo a dozorčí výbor, odepřeli-li voličově zvoliti tyto funkcionáře. Odepřela-li valná hromada vykonávati své funkce, přechází působnost její na představenstvo.
Ústřední sociální pojišťovna může v krajních případech rozpustiti představenstvo případně dozorčí výbor a přenésti oprávnění a povinnosti představenstva na prozatímní představenstvo, které současně jmenuje, a které spravuje nemocenskou pojišťovnu až do doby, kdy nastoupí činnost nové představenstvo zvolené. Aby dle možnosti byla zachována samospráva nemocenských pojišťoven, sta-noví osnova, že takové rozpuštění představenstva jest ihned oznámiti politickému úřadu I. stolice, aby zařídil provedení voleb ve 3 měsících ode dne, kdy rozhodnutí o rozpuštění představenstva nabylo právní moci. (Do rozhodnutí Ústřední sociální pojišťovny možno si totiž stěžovati ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení výměru, ten den v to nepočítaje (§ 193) u Ústřední sociální pojišťovny k vrchnímu pojišťovacímu soudu.)
K §§ 89 - 92.
Nemocenské pojišťovny nepodléhají, jak plyne z §§ 86 - 88, přímému dozoru státní správy, nýbrž dozoru Ústřední sociální pojišťovny. Tato jest pak povinna zpracovati zprávy nemocenských pojišťoven v přehled o stavu pojištění nemocenského a předložiti jej ministru sociální péče za každý kalendářní rok. Přehled ten podá zprávy o pohybu členstva nemocenské pojišťovny, o nemocech, úmrtích, o počtu dní nemocenských, o pojistném a dávkách, o výši a uložení reservního fondu, o účetních závěrkách a výsledku jejich prozkoumání.
Zato podléhá Ústřední sociální pojišťovna sama dozoru státní správy, jejž vykonává ministr sociální péče, jenž jest oprávněn vyžadovati, aby jemu nebo orgánům jím jmenovaným byly předloženy knihy, listiny, zápisy a doklady, a aby mu byla dána vysvětlení potřebná k provádění státního dozoru.
Uvádí-li § 89, odst. 1, že dozor tento se obmezuje na dohled na to, aby byla zachovávána ustanovení zákona, nařízení a jednacího řádu, má tím býti projádřeno zásadní hledisko osnovy a pokud možno širokém rozsahu samosprávy nositelů sociálního pojištění. Státní dozor nemá zkoumati větší neb menší účelnost neb vhodnost jednotlivého opatření Ústřední sociální pojišťovny (na př. uložení peněz, koupi nemovitosti, jmenování úřednictva), nýbrž jen zda opatření ta nejsou v odporu s předpisy zákonů, vládních nařízení, prováděcích výnosů a jednacího řádu, jejž po prvé vydá ministr sociální péče (§ 272) a jehož změny vyžadují schválení ministerstvem sociální péče (§ 83).
Dospěje-li ministerstvo sociální péče zkoumajíc Ústřední sociální pojišťovnou předložený přehled o stavu pojištění nemocenského k názoru, že ta která nemocenská pojišťovna vybočila z rámce právních předpisů, že správa jednotlivé nemocenské pojišťovny jest na úkor její a jejích úkolů, může dáti Ústřední sociální pojišťovně příkaz, aby zjednala nápravu. Tím je s hlediska praktických potřeb s dostatek zaručen nepřímý vliv státní správy, jež jest povinna pečovati o zájmy veškerenstva, na zdárný vývoj nemocenského pojištění.
Spolu s přehledem o stavu pojištěni nemocenského je Ústřední sociální pojišťovna povinna předložiti ministru sociální péče zprávu a statistické výkazy o svém hospodaření, o vývoji ústavu a o stavu jmění a způsobu jeho uložení. Tyto výkazy a zprávy o nemocenském, invalidním a starobním pojištění předloží ministr sociální péče Národnímu Shromáždění.
Ministerstvo sociální péče může vyžadovati, aby orgány Ústřední sociální pojišťovny (představenstvo, výbor a ředitelství) byly svolány ke schůzím, a může je samo svolati, nebylo-li jeho vyzvání vyhověno. Tyto schůze může ministerstvo sociální péče říditi svým zástupcem.
Zdráhá-li se orgán Ústřední sociální pojišťovny vykonávati své povinnosti, může je vykonávati ministerstvo sociální péče svým zástupcem na útraty Ústřední sociální pojišťovny.
Odepřeli-li zaměstnavatelští neb zaměstnanečtí členové představenstev všech nemocenských pojišťoven neb obě skupiny zvoliti výbor Ústřední sociální pojišťovny, jmenuje ministerstvo sociální péče příslušné zaměstnavatelské neb zaměstnanecké členy Ústřední sociální pojišťovny.
Obdobně jmenuje ministerstvo sociální péče příslušné členy představenstva Ústřední sociální pojišťovny, odeprou-li zástupci skupiny zaměstnavatelů neb pojištěnců neb obou skupin ve výboru Ústřední sociální pojišťovny zvoliti členy představenstva.
V krajních případech může ministr sociální péče rozpustiti výbor nebo představenstvo Ústřední sociální pojišťovny, nedbá-li tento orgán ve svých usneseních opětovně ustanovení zákona, vládních nařízení, prováděcích výnosů a jednacího řádu, nebo vzpírá-li se příkazům, směřujícím k provádění státního dozoru, a přenésti správu a zastupování Ústřední sociální pojišťovny na komisi, kterou jmenuje vláda. Pravomoc a funkce předsedy Ústřední sociální pojišťovny zůstane nedotčena, neustanoví-li president republiky něco jiného. Zmíněná komise spravuje a zastupuje za vedení předsedy Ústřední sociální pojišťovny (§ 76) pojišťovnu až do doby, kdy se ustaví orgán vzešlý z nových voleb.
Proti rozhodnutí ministerstva sociální péče, jímž rozpouští výbor nebo představenstvo Ústřední sociální pojišťovny, lze si stěžovati k vrchnímu pojišťovacímu soudu. V zájmu nejmožnějšího zachování samosprávy Ústřední sociální pojišťovny stanoví zákon, že ministerstvo sociální péče musí učiniti nutná opatření, aby nové volby byly provedeny v 6 měsících po rozpuštění orgánu pojišťovny.