Článek zní:
Valami bűzlik Csehszlovákiában.
Panama itt, panama ott, panama mindenütt Egy állami főtisztviselő tiz milliót kapott a szeszkartelltől - A szeszkartell rejtélyes sorsu tizenhat milliója - Az állam nyolcvanhét millios ajándéka.
Még el sem ültek a Morva-Sziléziat és utána a Bohemia-bank botrányának hullámai, máris ujabb panama átható szaga tölti meg a levegőt. Mint a Bohemiánál, most is a nagybirtokosok agrárpártja ad alkalmat a nyilvánosságnak a nagyuri világ rejtelmeinek kulisszái mögé tekinteni. Az eset a következő:
A csehországi szeszgyárak szövetsége nemrégiben tartott közgyűlést. Ebben a kartellben egyesülnek a kisbirtokosi szeszfőzök a nagybirtokosok és arisztokraták szeszipari vállaltaival és ahogyan az az ilyen természetellenes egyesülésnél lenni szokott, a nagybirtokosok kegyetlenül kijátszók a szövetségben lévő kisbirtokos tagokat. Ezek az elégedetlenek a közgyűlést megelőzően értekezletet tartottak, amelyen bizonyos kérdéseket tettek fel Prášek szenátornak, a szenátus elnökének, aki félmillió korona évi díjazás mellett ennek a szeszkartellnek az elnöke és Berka urnak, a kartell igazgatójának.
Így például az egyik tag megkérdezte, hogy mi történt a kartell 16 millió korona őszszegű rendelkezési alapjával?
Erre az interpellációra nem érkezett be válasz, ezzel szemben Prášek szenátusi elnök ur nagy méltatlankodással tiltakozott az ellen, hogy a tagok még egy rendelkezési alap kezeléséig terjedő bizalmat sem előlegeznek az elnökségnek.
Egy másik interpelláció azt kérdezte, hogy milyen címen kapott ebből a rendelkezési alapból egy magasállásu állami főtisztviselő 10 millió koronát?
Erre az interpellációra nagyon jellemző válasz következett:
Berka igazgató ur közölte, hogy ez a 10 millió 80 millió korona hasznot hozott a társaság számára, egyelőre azonban nem szabad erről a kérdésről részletesebben beszélni.
Sorra kerültek a gyűlésen további rendkívül érdekes leléplezések is lgy dr. Obertor, min. tanácsos közölte, hogy Kubiček agrárpárti képviselő, a most elkracholt Bohemia-bank igazgatója, háromszázerer koronával fizetett meg egy miniszteri főtisztviselőt, hogy az ő szeszgyára kapia meg a finomítási engedélyt. Neki, dr. Obertor miniszteri tanácsosnak, egymillió koronát kínáltak fel, hogy ne vállalja a szeszipari szövetség elnökségét.
A szeszpamákról a leplet továbbá a parlamentben rántották le. Mikuliček képviselő elvtárs már a mult évi költségvetési vitában elmondta, hogy az állam a szeszátvételnél 335 millió koronával többet fizetett ki a szesznagyiparosoknak, mint amennyit kellett volna, most pedig a parlament költségvetési bigottságában Bubnik elvtárs tette szóvá az ügyet. Elmodta, hogy a földművelésügyi minizstérium a szeszre nézve olyan átvételi árat irányzott elő, amely az állampénztárat csekély 128 millió koronával károsította volna meg.
A pezügyminisztérim kénytelen volt ugyan leszállítani ezt az összeget, de a szeszkartell még így is 87 milló koronával többet kapott a szeszért a kelleténei, természetesen az állampénztár rovására. Nem nehéz a földművelésügyi miniszter jóakaratának megértése akkor, ha tudjuk, hogy a földművelésügyi miniszter egyuttal a nagybirtokos agrárpárt elnöke.
Bubnik elvtárs kérdést intézett továbbá a szeszkartell ellenzéki csoportján elhangzott leleplezésekre, a 10 milliós megvesztegetésre és a többiekre vonatkozólag és a költségvetési bizottság előadója beismerte, hogy az általa felhozott papamák tényleg megtörtének, kérte azonban, hogy az ügy megvizsgálásáig az ügy kerüljön le a napirendről.
Minden napra jut egy mutatvány annak a társaságnak a működéséről, amely az osztálytudatos munkássággal szemben szereti magát államfertartó elemnek feltüntetni amely a parlamentben a munkanélkülieknek szánt minden fillér fölött elkeseredett csatákat viv, ugyanakkor, mikor pálinkák és egyéb panamák címén milliókat és százmilliókat vesz ki az adózó dolgozók zsebéből.
(Překlad.)
Niečo smrdí v Čechoslovákii.
Panama tu, panama tam, panama všade. - Istý vrchný štátný úradník dostal 10 milionov od liehového kartelu. - Záhadný osúd 16 milionov liehového kartelu. -- 87 milionový dar od štátu.
Ešte ani neusadly vlny škandálu Moravsko-sliezskej banky a banky Bohemie a už zase preplňuje vzduch prenikavý zápach novej panamy. Ako pri Bohemii, tak aj teraz agrárnická strana veľkostatkárov poskytuje verejnosti príležitosť nahliadnuť za kulissy záhad veľkopanského sveta. Vec sa má takto:
Družstvo českých liehovarov nedávno konalo valné shromaždenie. V tomto kartele sú spojené liehovary maloroľníkov s liehovarskými podniky veľkostatkárov a aristokratov a ako sa to pri takomto neprirodzenom spolčení obyčajne stáva, veľkostatkári nemilosrdne okabátia pridružených členov-maloroľníkov. Títo nespokojenci konali pred valným shromaždením poradu, v ktorej kládli isté otázky senátorovi Práškovi, predsedovi senátu, ktorý za polmiliona korún ročnej odmeny, je predsedom tohoto kartelu, a pánu Berkovi, správcovi kartelu.
Tak na pr. istý člen sa dotazoval, že čo sa stalo so 16 milionovým dispozičným fondom kartelu? Na túto interpelláciu nedošla odpoveď, ba pán predseda, senátu Prášek s veľkou indignáciou sa ohraďoval, že členovia nepreliminujú predsedníctvu ani toľko dôvery, ktorá by sahala po správu dispozičného fondu.
Druhý interpellant sa dotazoval, že pod akým titulom dostal z tohoto dispozičného fondu istý vysoko postavený štátny úradník 10 milionov korún?
Na túto interpelláciu nasledovala veľmi charakteristická odpoveď:
Pán správec Berka sdelil, že týchto desať milionov korún vynieslo spoločnosti veľký osoh, avšak o podrobnostiach tejto veci nesmie byt prozatým prehovorené.
Potom prišly v shromaždení na porad ďalšie najvýš zaujímavé odhalenia. Tak ministerský rada dr. Obertor sdelil, že agrárnický poslanec Kubíček, riaditeľ práve skrachovanej banky Bohemie, s tristatisíci korunami podplatil jedného ministerského vrchného úradníka - aby za finančné povolenie dostal jeho liehovar. Jemu, dru Obertorovi, ponúkali jeden milion korún, aby neujal sa predsedníctva družstva pre liehový priemysel.
Ďalšie odhalenia liehových panam staly sa v parlamente. Súdruh Mikulíček ešte v loňskej rozpočtovej rozprave prehovoril o tom, že štát pri prevzatí liehu vyplatil liehovému veľkopriemyslu o 335 milionov viac, než bolo treba, - a teraz súdruh Bubník pretriasal túto vec v rozpočtovom výbore parlamentu. Riekol, že ministerstvo zemedelstva preliminovalo pre lieh takú prejímaciu cenu, ktorou by bol štát len o maličkosť 128 milionov korún poškodený.
Finančné ministerstvo bolo síce nútené túto cenu snížit, avšak liehový kartel i takto dostal za lieh o 87 milionov korún viac, než mu prináležalo, samozrejme na účet štátnej pokladne. Nie je ťažko porozumieť blahovôli ministerstva zemedelstva, vieme-li, že minister zemedelstva je zároveň predsedom agrárnickej strany veľkostatkárov.
Súdruh Bubník dotazoval sa ďalej ohľadne odhalení, učinených v opozičnej skupine liehového kartelu, ďalej dotyčne toho 10 milionového úplatku a ostatných vecí, a referent rozpočtového výboru doznal, že prednesené ním panamy naozaj sa staly, prosil ho však, aby vec až do vyšetrenia sňatá bola s denného poriadku.
Na každý deň prijde jedna ukázka o činnosti tej spoločnosti, ktorá chce sa pred triedne uvedomelým robotníctvom ukazovať ako štátotvorný element a ktorá svádza v parlamente urputné boje za každý halier určený pre nezamestnaných práve vtedy, keď pod titulom pálenky a iných panam na stá milionov vyberie z vačku pracujúcich poplatníkov.
K charakteristice řádění censury na Slovensku i ve věcech kulturních uvádíme báseň známého autora Fráni Šrámka: "Přiletěli adjutanti... ", otištěnou ve sbírce recitací pod názvem "Komunistické večery" a přeloženou v následujícím znění do maďarštiny:
Báseň tato byla zcela bezdůvodně a nesmyslně košickým censorem škrtnuta. Postup policie při zabavování jest zřejmou provokací policejního aparátu v Košicích. Censura předkládá se na policii o 2. hod. odpolední. Před touto dobou již Klímovi detektivové obsadí ulice a jakmile objeví se kolportéři zatknou je a předvedou na policii přes to, že ještě nemůže býti známo, je-li časopis zabaven. Často až ve večerních hodinách přijde výměr po
A dobos.
Irta: Fráňa Šrámek.
Rohannak az adjutánsok,
Loholnak,
Jelentik, hogy a lázadók
Pusztítanak, rabolnak.
Doboskám, doboskám,
verd meg a dobod'!
Dobold, hogy a lázadókra.
Lövetni fogok!
Dobot verni az én kezem
Sose rest;
Dobos vagyok, dobolok hát,
Örömest.
Doboskám, doboskám,
Verjed a dobot!
Dobold, hogy a lázadókra
Lövetni fogok!
Kapitány ur, megkérdezném,
Ha szabad:
Mi lesz, ha dobolástól
Dobom böre kiszakad?
Doboskám, doboskám,
Verd csak a dobod'!
Dobold, hogy a lázadókra
Lövetni fogok!
S mi lesz, hogy ha köztük van a
Testvérem,
Akivel én együtt erek,
Együtt lázad a vérem?
Doboskám, doboskám,
Verd csak a dobot!
Dobold, hogy a lázadókra
Lövetni fogok!
Ha nem tud mást, a kapitány
belelni:
Megyünk, megyünk, megyünk, megyünk
Testvéreket ölelni!
Veri a doboska,
Veri a dobot:
"Nem játszom én katonásdit!
Lőni nem fogok!"
Fordította: Gábor Andor.
(Překlad)
Bubeník
Letia páni adjutanti
o prekot bežia
hlásia že už rebelanti
rabujú, pália.
Bubeníčku - bubeníčku,
musíš bubnovať,
vybubnuj, že rebelantov
nechám postrieľať.
Na buben ja zabubnovať
nikdy nelením,
bubeník som, zabubnujem
s veľkým veselím.
Bubeníčku, bubeníčku,
musíš bubnovať,
vybubnuj, že rebelantov
nechám postrieľať.
Kapitáne pýtam sa vás,
- jestli smiem -
čo bude, keď bubnovaním
kožu rozbijem?
Bubeníčku, bubeníčku,
musíš bubnovať,
vybubnuj, že rebelantov
nechám postrieľať.
A čo bude, je-li tam môj
vlastný brat,
s ktorým cítim, že musím
revoltovať?
Bubeníčku, bubeníčku,
musíš bubnovať,
vybubnuj, že rebelantov
nechám postrieľať.
Ak kapitán nič iného
nevie povedať,
pôjdeme mi pôjdeme
bratov objímať.
Tlče bubeníček,
ltče na buben,
"nehrajem sa na vojaka,
strieľať nebudem".
Preložil: Ondriš Gábor.
Báseň tato byla zcela bezdůvodně a nesmyslně košickým censorem škrtnuta. Postup policie při zabavování jest zřejmou provokací policejního aparátu v Košicích. Censura předkládá se na policii o 2. hod. odpolední. Před touto dobou již Klímovi detektivové obsadí ulice a jakmile objeví se kolportéři zatknou je a předvedou na policii přes to, že ještě nemůže býti známo, je-li časopis zabaven. Často až ve večerních hodinách přijde výměr policie, že číslo propadlo konfiskaci. Tento přímo chlapecký způsob, Klímou inspirovaný k materielnímu poškozování listu, sdělili jsme již v našich dotazech ministru spravedlnosti. Jakékoliv intervence proti řádění Klímovu zůstávají nezodpověděny, ale také bez jakéhokoliv zasáhnutí příslušných úřadů k nápravě ve smyslu platných zákonů a nařízení.
Podepsaní se táží:
1. Jsou vládě uvedené poměry na Východním Slovensku známy?
2. Jest pan ministr vnitra ochoten učiniti přítrž provokačnímu řádění Klímovu?
3. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten dáti vyšetřiti případy uvedené o poměrech v soudnictví na Východním Slovensku a zjednati nápravu
V Praze dne 25. dubna 1923.
Tausik,
Teska, Blažek, Rouček, Svetlik, Toužil, Nagy, Malá, J. Kříž, Kučera, Burian, Bubník, Haken, Kunst, Krejčí, Kreibich, Merta, dr. Šmeral, Warmbrunn, Koutný, Houser, Skalák.
XVI./4157 (překlad).
Interpelace
poslance inž. Kalliny a druhů
vládě
o postupu při nostrifikaci báňských podniků, jichž správám se klade za podmínku propuštěni německých důlních inženýrů, což již samo jest hrubým porušením smlouvy o ochraně menšin.
Časopis "Grube und Hütte," orgán svazu německých důlních a hutních zaměstnanců v Teplicích, přináší v čísle 2. ze dne 1. února 1922 zprávu, že pražské ministerstvo veřejných prací uložilo mostecké společnosti pro těžbu uhlí při jeji nostrifikaci v Československu podmínku, by propustila, německé důlní inženýry a nahradila je inženýry českými.
Skutečně obdrželo 11 německých inženýrů tohoto důlního těžařství loňského roku pokyn, aby se poohlédli po jiných místech, což také několik z nich učinilo.
Jako pokračování této akce byl zbytek německých inženýrů mostecké společnosti pro těžbu uhlí propuštěn krutě a způsobem, jenž jest paškvilem veškeré lidskosti.
Tyto inženýry z nenadání, jednotlivě, aniž se mohl jeden s druhým dorozuměti, postavil zástupce mostecké ústřední komise před volbu, aby bud za odbytné 10.000 Kč dobrovolně vystoupili ze svazu mostecké společnosti pro těžbu uhlí, a podepsali listinu toho znění, že dotčený sám dal výpověď, anebo aby v opačném případě přijali výpověď na 3 měsíce bez jakéhokoliv odbytného. Nebyl jim vůbec dán čas na rozmyšlenou, neboť když jeden z těchto inženýrů prosil o čas na rozmyšlenou, bylo mu to přímo odepřeno.
K tomu ještě poznamenáváme že všichni tito inženýři vychodili hornickou vysokou školu v Příbrami, tedy úplně vyhovují zákonitým požadavkům.
Jest všeobecně známo, že se takový nezákonitý a nemravný nátlak objevil skorem při všech nostrifikacích nejrozličnějších hospodářských podniků. Většinou bylo přece vyřízení žádosti učiněno závislým na jmenována mnoha českých správních radů a tito opět žádali, aby němečtí úředníci a dělníci byly propuštěni a nahrazeni českými. Poněvadž nelze za to míti, že vláda schvaluje tento postup, musíme se domnívati, že jde jen o přehmaty tak zvaných podřízených činitelů.
Podepsaní se tedy táži:
1. Jest vláda ochotna zavésti ihned vyšetřování o vylíčených případech a oznámiti jeho výsledek?
2. Jest ochotna zaříditi vše, aby osoby tímto postupem ve své existenci těžce ohrožené, byly znovu dosazeny na svá dřívější místa?
V Praze dne 8. května 1923.
Inž. Kallina,
Böhr, Bobek, Kaiser, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, Windirsch, Matzner, J. Mayer, Kraus, inž. Jung, Schälzky, Simm, Medinger, Patzel, Knirsch, dr. Lodgman, dr. Radda, Schollich, Wenzel.
XVII./4157 (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministru železnic
o postupu plzeňského železničního ředitelství, které při svých opatřeních podléhá přímo vlivu štváčských článků časopisu "Český Deník".
Dne 26. března 1923 v čísle 83 časopisu "Český Deník" se objevil štváčský článek s nadpisem "Učiní tomu železniční správa konečné přítrž", jenž směřoval proti německým železničním zaměstnancům stanice buchovské. V článku bylo uvedeno neslýchané tvrzení, že němečtí zaměstnanci páchají soustavně krádeže a tím poškozují železniční správu. Po tomto sprostém podezření, které má poněkud poskytnouti morální oprávnění k dodatečnému požadavku, aby němečtí zaměstnanci byli přeloženi a nahrazeni českými, stojí v článku dále:
"Na buchovské stanici jest kromě staniční budovy ještě nájemní dům, majetek dráhy, v němž bydlí 11 rodin, z nichž jest 8 Němců: 3 strojvedoucí, 1 topič, 1 dozorce trati, 1 staniční pomocník, 2 traťoví dělníci. Mimo ně jsou ve staniční budově německé rodiny a to skladištní zaměstnanci a traťový předák. Jest zde tedy 10 německých rodin; tyto bylo by lze snadno vyměniti za české beze všech bytových obtíží."
Pak jest tam dále:
"Neví o tom ničeho železniční správa? A ví-li, proč neudělá pořádek?"
Plzeňské železniční ředitelství porozumělo velice rychle tomuto pokynu a již po několika dnech uveřejnil úřední věstník přeložení průvodčích Adolfa Schromma (jenž mimo to mluví velmi dobře česky), Viléma Kiesewettera a staničního dělníka Josefa Jakoba. Přeložení 3 dalších německých zaměstnanců lze prý brzy očekávati.
Při rozličných státních úřadech v Buchově lze pozorovati štvanici pořádanou jistou českou poštovní úřednicí v Buchově; tato štvanice byla osudnou již mnoha německým rodinám.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
1. Jest ochoten provésti ihned přísné vyšetřování těžkých výtek, které byly učiněny ve výše zmíněném článku proti německým zaměstnancům stanice bachovské?
2. Jest ochoten ihned oznámiti výsledek vyšetřování a jestliže se dokáže nevina těchto zaměstnanců, naříditi, aby byli ihned přeloženi nazpět?
V Praze dne 1. května 1923.
Inž. Kallina,
dr. Brunar, dr. W. Feierfeil, Kraus, dr. Medinger, dr. Lehnert, Matzner, J. Mayer, Scharnagl, Wenzel, Patzel, Knirsch, Bobek, Böhr, dr. Keibl, dr. Lodgman, dr. Radda, Schälzky, Simm, inž. Jung, dr. E. Feyerfeil.
XVIII./4157 (překlad).
Interpelace
poslance H. Simma a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o poskytnutí zvláštních přídavků k pensím podle §u 64., č. 9. ústavní listiny.
Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 11. května 1922, čís. 4280 pres., uveřejněném ve Věstníku ministerstva školství a národní osvěty, ročník 1922, č. 5 na stránce 222 o "Opatřeních, ulehčujících státním zaměstnancům služby neschopným odchod do výslužby" bylo ustanoveno, aby státním zaměstnancům neschopným služby jakož i zaměstnancům podniků a fondů státem spravovaných, služby neschopným, kteří odejdou do výslužby během roku 1922, bylo v případech hodných zřetele, hledíc na vykonávání služby a poměry majetkové, navrhováno podle § 64, č. 9 ústavní listiny zvýšení pensijních požitků poskytnutím zvláštního přídavku.
Tento přídavek při zaměstnancích, kteří mají nárok na plné výslužné, bude činiti rozdíl mezi 75 % mimořádných a nouzových výpomocí, náležejících zaměstnanci v činné službě toho dne, v den odchodu do výslužby a mimořádnými a nouzovými výpomocmi náležejícími jemu v týž den jako pensistovi.
Mimo dalších jednotlivých ustanovení obsahuje tento výnos ještě také ustanovení, že vydání na tyto přídavky jest hraditi úsporami na služebních požitcích osobních.
Podle tohoto výnosu mohli tedy v jednotlivém případě státní zaměstnanci a učitelé, kteří vstoupili v roce 1922 do výslužby, dostati z úspor na osobním nákladu mimořádné přídavky ve výši 75 %ní mimořádných a nouzových výpomocí.
Učitelé podali na základě tohoto výnosu několikráte takové žádosti, aniž dosud byly příznivě vyřízeny. Zemský správní výbor hájí stanovisko, že takovýchto přídavků nelze přes tento výnos povoliti, poněvadž na osobních nákladech nebylo nic uspořeno. Zemský správní výbor pro Čechy se tedy obrátil na ministerstvo školství a národní osvěty se žádostí, aby částky, jichž je potřebí pro tyto mimořádné příspěvky, hradilo z vlastních peněz. Ministerstvo školství však odmítá poskytnouti peníze, odůvodňujíc to, že jich nemá a že z rozkazu vlády musí dosavadní rozpočet snížiti o 20 %.
Ve skutečnosti mají však zemské správní výbory úspory na osobních nákladech na obecné a občanské školy, poněvadž do dnešního dne bylo zrušeno podle zákona o menšinových školách nejméně 500 německých školních tříd ve státě. Tím, že nebude třeba vyplatiti požitky pro tyto zrušené školy, musejí býti částky, jichž by bylo lze užíti pro výminečné případy, na něž je pamatováno hořejším výnosem a pro něž by úplně postačily. Těchto úspor ze zrušení německých školních tříd se nespotřebuje ani na zřízení mnoha českých menšinových škol, poněvadž úhrada vydání, vzniklých zřízením menšinových škol, se nehradí z řádného osobního nákladu, nýbrž tato vydání hradí podle zákona stát sám.
Podepsaní se táží:
1. Jest pan ministr ochoten postarati se, aby úspor, jichž se nabylo zrušením německých škol na osobním nákladu, se užilo podle §u 64, čís. 9 ústavní listiny?
2. Jest ochoten naříditi, aby podle uvedeného výnosu žádosti o přídavky pensistů z roku 1922, vyhovuji-li podmínkám u §u 64, byly příznivě vyřízeny?
V Praze dne 8. května 1923.
H. Simm,
inž. Jung, Patzel, dr. Spina, Wenzel, Knirsch, Heller, dr. Körmendy-Ékes, dr. Lodgman, dr. Radda, Kraus, dr. Lehnert, Matzner, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, dr. Brunar dr. Keibl, dr. Medinger, Palkovich, Füssy, dr. Jabloniczky.
XIX./4157 (překlad).
Interpellácia
poslanca dra Lelleyho a súdruhov
ministrovi s plnou mocou pre správu Slovenska
o terroristickom postupe okresného náčelníka v Hlohovci.
V obci Hlohovec bola organizácia kresť.-soc. strany riadne utvorená a okresnému úradu ohlásená. Ján Kniha, farár v Čermanoch, ústredný orgán strany, prišiel do Hlohovca, kde svolal členov strany k menšej porade, do členskej schôdze. Na schôdzu dostavilo sa asi 20 členov, a keď zahájilo sa pojednávanie bežných vecí, rozpustila polícia schôdzu, odvolávajúc sa na nariadenie okresného náčelníka.
Tento postup náčelníka je zrejme protizákonný, bo schôdzka členov menšieho počtu nie je viazaná na úradné povolenie.
Dňa 17. apríla t. r. prišiel Ján Kniha zase do Hlohovca, aby s poverením slovenského ústredia strany zúčastnil sa výborovej schôdze strany na tento deň svolanej.
Jána Knihu napomínali jeho známi, aby sa na ulici neukazoval, bo okresný náčelník pred viacerými osobami (na pr. aj pred Pavlom Šiškom, farárom v Hlohovci) sa vyjadril, že ho nechá zatknúť, ukáže-li sa v Hlohovci.
Ku tomu síce nedošlo, avšak stalo sa to, že policajti po celú dobu, čo sa Ján Kniha tam zdržoval, stále ho pozorovali a na viacerých miestach sa naň spytovali.
Keďže aspoň dľa písaných zákonov - politická sloboda vynajdená bola nie len pre vládne, ale aj pre oppozičné strany a poneváč právo osobnej slobody prísluší každému občanovi bez rozdielu, a poneváč rozpustenie členskej schôdze je urážkou politickej slobody a policajné pozorovanie Jána Knihu je však priamo rázu úradného terroru, tážem sa pána ministra:
a) či je ochotný túto vec čo najprísnejšie vyšetriť,
b) či je ochotný okresnému náčelníkovi v Hlohovci uložiť, že on nie je v okrese politickým agentom vlády a tedy že oproti oppozičným politickým stranám môže postupovať jedine na základe zákona, napokon,
c) či je ochotný náležite ho potrestať?
V Prahe, dňa 24. apríla 1923.
Dr. Lelley,
dr. Jabloniczky, Palkovich, Böhr, Schälzky, dr. Petersilka, Schubert, dr. Schollich, Wenzel, Matzner, Füssy, dr. Körmendy-Ékes, Křepek, Simm, Patzel, Knirsch, Pittinger, Zierhut, Röttel, inž. Kallina, dr. Radda.
XX./4157 (překlad).
Interpellácia
poslanca dra Lelleyho a súdruhov
ministrovi s plnou mocou pre správu Slovenska a ministrovi vnútra
o menovaní notára Viliama Backera.
Viliam Backer, býv. notár v Továrníkoch podal žiadosť o definitivu.
Jeho vládne menovanie do X. hodnostnej triedy bolo uverejnené v bratislavských "Úradných Novinách" z 19. februára 1921, čís. 9.
Vzdor tomu však bolo mu ministrom s plnou mocou pre správu Slovenska zo dňa 26. júna 1922, čís. 20.762/22. pres. adm. sdelené, že jeho žiadosť bola ministrom vnútra zamietnutá.
Poneváč minister vnútra nemá práva pozmeniť rozhodnutie vlády (ministerskej rady) a poneváč práve uvedený postup je veľmi podezrelý, pýtame sa pánov ministrov:
a) či menovanie, ktoré učinila ministerská rada (vláda), bolo odvolané ministerskou radou?
b) čo bolo dôvodom, že menovanie bolo odvolané, a napokon
c) akým spôsobom ste ochotní takéto bezprávie a nespravedlnosť reparovať?
V Prahe, 23. IV. 1923.
Dr. Lelley,
dr. Körmendy-Ékes, dr. Petersilka, Wenzel, Böhr, dr. Radda, Schälzky, Patzel, Schubert, dr. Schollich, Matzner, inž. Kallina, Zierhut, Simm, Křepek, Füssy, dr. Jabloniczky, Knirsch, Pittinger, Röttel, Palkovich.
XXI./4157 (překlad).
Interpellácia
poslanca dra Körmendy-Ékesa a súdruhov
ministrom spravedlnosti a financií
o napravení krívd vzniklých následkom nesprávneho používania §u 18. vládneho naradenia z r. 1922, čís. 247 Sb. z. a n., poťažne o novelizácii tohoto nariadenia o stanovení penzijných požitkov štátnych zamestnancov.
Po nesmiernom súrnení a orodovaní slovenských a rusinských verejných zamestnancov a penzistov bol vládou zákon z r. 1921, č. 99 Sb. z. a n. o stanovení penzijných požitkov štátnych zamestnancov konečne vládnym nariadením z r. 1922, čís. 247 Sb. z. a n. i na Slovensko rozšírený, bo už v evropský kultúrny škandál vyriastla tá indolencia našej demokratickou zvanej vlády, že verejných úradníkov, ktorí po 30-40ročnej službe utiahli sa na odpočinok, so 100-300korunovou tak zvanou penziou v tej horrentnej drahote ku väčšej sláve západoeuropskej kultúry a humanity nechala zápasiť so smrťou hlady alebo vsotila ich do samovraždy.
Toto rozhodnutie vlády prijali zbylí penzisti s úprimným povďakom. Avšak čo chvíľa museli okusiť, že pražská centrálna vláda nechá svojim na Slovensku žijúcim penzistom a zamestnancom ešte aj vtedy svoju moc pocítiť, ešte i vtedy zašvihne štátna moc nad nimi svojim ostrým bičom, keď im chce dobré činiť.
Je totižto vo vládnom nariadení čís. 247 jeden nad britvu ostrý paragraf, ktorý čo do kozáckej manýry pretromfuje i "lex Dérer", je to § 18, ktorý dáva každému koncipientovi alebo "referentovi" (bo veď je všeobecne známe, že v našom štáte nevládne "parva sapientia", ale spravuje ho veľa, preveľa "referentov", ktorí by stačili pre správu celých U. S. Amerika) generálneho finančného riaditeľstva v Bratislave takú moc, ktorá naozaj prevyšuje moc toho najautokratickejšieho panovníka.
Ani v caristickom Rusku, ani v ríši tureckého sultána nemohlo sa prihodiť, že keď v týchto štátoch vydala vrchnosť, k tomu príslušná, niektorému svojmu poddanému cestovný pas, riekol by iný orgán toho istého štátu: "daj si zarámovať tvoj cestovný pas, biedny štátny otroku, bo ja všemohúci financ ti povedám, že nesmieš cestovať".
A veru takéto anomálie vyskytujú sa u nás každodenne, ba shora uvedený § 18 povoľuje cestu vzdor pravidelnému cestovnému pasu vystavenému policajnými a politickými úrady a vízumom opatrenému - tej ohromnej, na tisíce počítajúcej masse štátnych penzistov len vtedy, jestliže sa to tomu všemohúcemu a naozaj plnou mocou nadanému koncipientíkovi u bratislavského generálneho finančného riaditeľstva páči. § 18 nariadenia totiž ponecháva bez podrobnej taxácie jedine ľubovôli príslušného referenta, kedy má nešťastnému penzistovi povoliť cestu do cudzozemska, bo veď naprosto vyhraďuje posudku dotyčného referenta, kedy je žiadosť "riadne odôvodnená".
Sú konkrétne prípady, že penzista súrne prosil o cestovný pas, bo mal odpredať svoje víno v Maďarsku, a kupec nemohol dlho čakať so svojou cenovou nabídkov. Odpoveď bola: ráčte najprv vysvedčením obce preukázať, či máte a kde máte víno na predaj. Výsledok: kým si dotyčný nešťastník zadovážil požadované vysvedčenie z Maďarska, kupec už dávno inde nakúpil.
Iný penzista žiadal o povolenie, bo správa jeho majetku, ležiaceho v cudzozemsku, nezbytne vyžadovala jeho prítomnosti. Odpoveď: Zamieta sa, ráčte najprv pozemnoknižným výpisom dokázať, či máte majetok v Maďarsku.
Istý sudcovský penzista žiada o povolenie; musí súrne do Maďarska odcestovať v diškretnej rodinnej veci, ktorú nemožno a nesluší per longum et latum pretriasať v otvorenej žiadosti, ktorá prejde cez ruky viacero ľudí. Odpoveď je zamietavá, bo diskrétna rodinná vec, za dôvod udaná, je nedostatočným dôvodom.
Mohol bych uviesť ešte veľa iných prípadov, myslím však, že i tieto stačia cteným pánom ministrom spravedlnosti a financií ako dokumenty, že dotyčné nariadenie je absolutistické, nehumánne, že ukrivďuje štátnych penzistov a volá po oprave. Uznal to ovšem i pán minister a plnou mocou pre správu Slovenska, dr. Jozef Kállap, bo keď bola uňho deputácia štátnych penzistov na Slovensku tým cieľom, aby nariadenie bolo odvolané alebo zmiernené, odpovedal - podľa novinárskych zpráv - predsedníctvu, že prednesie pražskej ministerskej rade, že zmena nariadenia je potrebná.
Poneváč však už viac ako dva mesiace uplynuly bez výsledku od tých čias, čo to bolo sľúbené, s úctou tážem sa Vás, pane minister spravedlnosti:
1. Či viete o tom, že i justiční zamestnanci, sudcovia, ktorí patria do Vášho rezortu, musia v smysle vlád. nariadenia čís. 247 z r. 1922 o povolenie cesty do cudzozemska obraciať sa na bratislavské gen. fin. riaditeľstvo, ktoré podlieha ministerstvu financií?
2. Ako môžte, pane minister spravedlnosti, srovnať to so sudcovským stavom, aby penzionovaní sudcovia prikázaní boli rezortu iného ministerstva, ktoré spôsobom, ktorý sa ich osobnej slobody nielen dotýka, ale ju aj uráža, posudzuje ich žiadosti vtedy, keď policajné a politické úrady mohly sa už nadostač presvedčiť o úplnej loyalite žiadateľov a preto im cestovné pasy aj vydaly.
3. Či to nepokladáte, pane minister spravedlnosti, ako najvyšší sudca, ako strážca štátnej pečati, za nedôstojné jak pre seba tak pre celý sudcovský sbor, že - keď už tento predpis, ani stredoveku nedôstojný, a diametrálne priečiaci sa humánnemu duchu moderného XX. stoletia, volnému pohybu človeku vrodenému a demokracii, s hľadiska údajného vyššieho štátneho záujmu musí byť uplatňovaný, - že by bolo tedy správnejšie, aby sa justiční zamestnanci obracali o povolenia na svoje vlastné ministerstvo, alebo aby toto diškrecionálne právo prenesené bolo na príslušných tabulárnych predsedov, ktorí v priamom styku lepšie by mohli žiadosti posúdiť, než bratislavský "referent", ktorému sú osobné pomery žiadateľov vonkoncom neznáme.