Hierauf haben sich ihr kgl. Mt durch herrn Lasseil Poppell, oberlandcarnberer in Mähren, gnedigist erkleren lassen, das sie gnedigist gerne vernomben, das oberlaussitzische gesandten ihr kgl. Mt vor ihren könig und herrn zu erkennen und ihr kgl. Mt untertenigsten gehorsamb zu erzeigen sich erbiten teten, zue ihr kgl. Mt solten sie die stände auch keines andern als königlicher gnade und in allen, was billich und recht, gnedigisten schucz und hülf getrösten; in den übrigen schrieften wolten sich ihre kgl. Mt ersehen und sie hierauf gnedigist bescheiden.
Im herausgehen haben ihr kgl. Mt das haubt wiederumb etwas entblöst.
Den 19. Maii haben wier uns wiederumb aufs schloss begeben und seind ungefehr umb ein uhr nachmittage in der stände in Böhaimb mittel erfordert worden, do dann durch den obristen herrn burggrafen böhemisch und durch herrn Plateiss deuczsch uns angezeiget worden, es hetten sich die stende in Böhaimb und der herrn stende in Mähren abgesandten einer antwort, so den abgesandten aus Schlesien wie auch Ober- und Niederlaussicz auf ihre gravamina zue geben, entschlossen, die solten anjeczo vorlesen werden, welches auch alsobald darauf erfolget.
Nachmals jedes landes abgesandten dieselbe antwort zuegestalt worden, und die unserigen hier sub nro 29 zue finden. [Viz č. 428 ze dne 19. května.] Also haben auch die stende in Böhaimb auf unser antwort, so wier auf die den 10. Maii uns von ihnen ubergebene artiggel getan, wiederumb eine andere gegenschrieft vorfassen und publice ablesen lassen, und uns dieselbe zue unsern handen zuegestalt, wie sub nro 30 beigefüget. [Viz č. 429 ze dne 19. května.]
Darauf die herrn schlesischen abgesandten und wir dazuemal mündlich geantwortet, wier vormerkten, das den gravaminibus durch diese schrieftliche ventiliren nicht allein nicht geholfen, sondern vielmehr unsere principalen noch weiter dardurch graviret, wolten demnach dieselbe nicht weiter als ad referendum angenommen haben und unsere[r] principalen notturft alsdann darauf befördern, dessen sich die Niederlaussiczer auch in simili erkleret.
Und haben dieselben nachmals in unsern losament geschickt, unser gutachten, was auf obangezogene schrieften zue antworten, begehret, darneben uns anheimbgestalt, ob wier nicht mit den herrn schlesischen gesandten diesfals Unterredung halten wolten; wie dan auch solches auf volgenden morgen den 20. Maii geschehen. Und nach gehabter Unterredung mit den herrn schlesischen gesandten hat man allerseits dahien gezielet, sich mit den stenden in Böhaimb weiter in kein weitleuftiges disputai zue begeben und die gestrieges tages abgelesene und ubergebene schrieften per generalia contra zue beantworten. Ist auch unsersteils alsobald ein änderte] schrieft auf die uns gestrieges tages eingestalte antwort vorfasset worden, die sub nro 31 beigeleget. [Viz č. 440 ze dne 20. května.] Und haben wir dieselben den 21. Maii, als wier in der stende mittel wiederumb komben, übergeben, hat aber aus Ursachen, das es etwas spät, und herr Plateiss nicht zur stelle gewesen, nichts in publico vorlesen werden können, sondern ist der landtag bies auf morgenden tag, welches der heilige Pfingstag gewesen, umb 12 uhr verschoben worden; wier haben uns aber auch noch selbigen tages mit den schlesischen und niederlaussiczischen gesandten wegen den revers, so ihr kgl. Mt uns vor der chrönung zu erteilen angeboten, verglichen, eine notel unsersteils, wie auch die herrn schlesischen und niederlaussiczischen gesandten verfasset, und den 22. frühe zwischen 6 und 7 uhren uns heraufbegeben und ingesambt durch den obristen camberherrn, den von Meggau, ihr kgl. Mt übergeben lassen, darauf wier umb 10 uhr auf die antwort vortröstet worden, aber obzwar dieselbe stunde, wie auch albereit zuvor umb 6 uhr darumb angehalten worden, ist doch nichts darauf erfolget. Es haben auch die stende in Böhaimb den 20. Maii zuvor drei personen, als nemblich herrn Seidlicz, herr[n] Hannss Abrahamb von Saallhaussen neben noch einem von burgerstand zue uns in unser losament geschickt und dies vermelden lassen:
Es veren den ständen etliche artiggel übergeben worden, so ihr kais. Mt dem konig Matthiae durch die spanische und bäp[s]tische botschaft anbringen lassen, die hetten die stände in Böhaimb in deliberation gezogen und sich darauf einer antwort entschlossen, hetten aber die notturft erachtet, der incorporirten lande abgesandten dieselbe auch zue communiciren, und ihr gutachten darüber zu vornehmen, also die artiggel, wie volget, nacheinander erzehlet:
Erstlichen sei ihr kais, Mt zuefrieden, das die chrönung ihrer kgl. Mt ihren fortgang habe, sowohl das regiement der cron Böhaimb und incorporirten länder ihr kgl. Mt übergeben, ihr kais. Mt begehrten aber den titul eines königs in Böhaimb, herzogen [in] Schlesien und marggrafen in Ober- und Niederlaussicz wie auch marggrafen in Mähren zue behalten, desgleichen das sie die regierung im namen ihr kais. Mt per plenipotentiam vorgenomben.
Darauf die herrn stende in Böhaimb befinden, dieweil ihr kais. Mt vormals nicht allein in der chrönung, sondern auch in die cession der länder und derselben regierung dem könig bewilliget, und sich albereit diesfals erkleret, erachteten die stende darvor, das es auch billich darbei vorbleiben solte.
Vors ander, das sich ihr kais. Mt nicht schuldig erachteten, einen revers zue geben, dofern ihr kgl. Mt eher und als ihr kais. Mt mit tode abgingen, das sie sich der regierung nicht wiederumb anmassen wolten, und do einiger revers geschehen solte, damit er dem löblichen haus Österreich nicht praejudicirlich.
Darauf sie der stende in Böhaimb antwort, das sie befinden, es sei ihnen von diesen artiggel nach dem exempel der mährischen stende aus erheblichen Ursachen nicht wohl möglich abzuelassen.
Vors driette vermeinen ihr kais. Mt 100.000 taler jährlichen deputat sei zue geringe, begehrten dasselbe etwas zu erhöhen, damit es deroselben kaiserlichen hoheit correspondiren möchten.
Diese artiggel hetten sie der kgl. Mt anheimbgestalt, wassergestalt sie sich diesfals ohne beschwerung der lande möchten einlassen, wolten beim konige vor ihr kais. Mt mit zueziehung der incorporirten lande diesfals intercedimi.
Vors vierte begehren ihr Mt: die residenz in- und ausserhalb dies konigreich Böhaimb frei und ungehindert sowohl einen freien zueund abzueg in und aus dem konigreich Böhaimb.
Darauf die herrn stende in Böhaimb sich dieser meinung entschlossen, stelleten es ihr kgl. Mt discretion anheimb, wie sie sich mit ihrer kais. Mt diesfals vorgl[e]ichen, und sein zwar mit dem aus- und einzug ins konigreich Böhaimb dergestalt zuefrieden, doch das ihr kgl. Mt dies praeeaviren wolten, damit dem konigreich Böhaimb und den incorporirten lande(n) darauf keine gefahr zuestehen möchte.
Vors fünfte begehren ihr Mt, alle herrschaften in Böhaimb auf ihr lebetage zue besiezen und zue geniessen.
Darauf die stende in Böhaimb geantwortet: Wüsten nicht, wie die schulden ausser der königlichen herrschaften solten gezahlet werden, Hessen es derowegen bei voriger erklerung verbleiben, doch, was die regalia und jagten anlanget, weren der hoffnung, ihr kais. und kgl. Mt würden sich diesfals wohl vergleichen.
Vors sechste begehrten ihr kais. Mt, das alle begnadungen bies auf den tag der chrönung in esse verbleiben solten.
Darauf sich die stende ["stedte" chybně rk.] erinnert, das dergleichen donationes excessive und immeritis möchten wiederfahren sein, hielten demnach darvor, was vor dem passauischen einfall in die Kleine Stadt Prag vor begnadungen erteilet, das dieselben billich bei würden gelassen, die andern aber könten ihr kgl. Mt zue einem ["keinem" chybně rk.] praejuditio gereichen.
Vors siebende begehrten ihr Mt, das derselben rate aus dem gefengnus und bestricknus liberiret.
Darauf die stende geantwortet, dieser artiggel beruhe bei ihr kgl. Mt discretion.
Vors achte, nachdem auch ihr kais. Mt, das ihr kgl. Mt derselben schulden zahlen solten, begehrten, würde auch dieser punct zue ihr kgl. Mt discretion gestellet.
Nachmals weren etliche puncten, die ihr kais. und kgl. Mt allein antreffen, als nemblich erstlich, das ihr kgl. Mt keine confoederation wieder das Römische reich eingehen solten, vors ander, das ihr kgl. Mt die cession der grafschaft Tyroll bei dem erzherzog Maximiliano solicitiren solle, vors dritte begehren ihr Mt ein recompens aus der chron Ungern und vor dieser zeit cedirten ländern, vors drittell), das ihr kgl. Mt dem erzherzog Alberto ohne ihr kais Mt zuetuen ain satisfaction tuen solle wegen dessen ihr Dt zuestendigen und vor vielen jähren hero vorsessenen deputats, welches sich auf eczlich tausent taler erstrecket.
Betten demnach die stende in Böhaimb, wier wolten in ["ihnen" chybně rk.] erwegung der kürze der zeit, weil man noch heutiges tages ihr kgl. Mt diesfals beantworten solte, alsobald in continenti unser gutbedunken den stenden in Böhaimb diesfals eröffnen.
Darauf wier ein abtriet genommen und von diesen puncten alle[i]n deliberiret und volgender meinung unser antwort darauf getan:
Was den ersten artiggel anlanget, wüsten wier darbei nichts zu erinnern, Hessen es bei ihren aussaez verbleiben, den andern betreffende, hetten wier die revers und contenta nicht gesehen, verhoffen aber, sie würden derogestalt formalisiret sein, damit ihr kais. Mt würden können zuefrieden sein.
Was den drietten belanget, stelten wir an seinen ort, was die stende der cron Böhaimb zue tuen in willens, uns wolte gebühren, mit der herrn fürsten und stende in Schlesien abgesandten uns diesfals zu unterreden und ihre mainung darüber zu vornehmen.
Bei den vierten Hessen wier es auch bei ihrer der stende aussaez verbleiben wie nichtsweniger wüsten wier bei den fünften, weil dieselben den stenden principaliter anginge[n], auch nichts zu erinnern.
Der sechste concernire auch die stende in Böhaimb, unsersteils wüsten wier uns nicht zue bescheiden, das jemand im lande nach der Pasauer einfal einige begnadung weder in genere noch in specie geschehen were.
Der siebende artiggel gienge uns auch nicht an, stünde bei ihr kgl. Mt, wie sie einen und den andern zu erledigen oder nach seinem verdinst zue strafen geruhen.
Was den achten anlanget, hetten wier in unserm voto diesfals erinnerung getan, erwarteten darauf ihr kgl. Mt erklerung, betten aber die stende der cron Böhaimb, wolten die oberlausitzischen. stende auf diesfals in acht nehmen.
Was die leczten vier punct anlangete, weil sie ihre kais. und kgl. Mt allein angiengen, verhoffen wier, sie würden sich deswegen ohne der stende und incorporirten lande zuetat brüderlich vergleichen.
Téhož dne, 20. května, dostali do svého pokoje na hradě odpověď a dekret krále Matyáše na svou žádost o revers a jiné body [Revers krále Matyáše Hornolužičanům má datum 22. května; viz č. 470. Zde mohlo jíti tedy jen o listinu podobnou, jako je králova odpověď Slezanům, která má datum 20. května; viz č. 443.].
Dne 22. května odpoledne v jednu hodinu vyslaní hornolužičtí odešli k českým stavům do sněmovní světnice, Kde za přítomnosti druhých vtělených zemí čtena jejich odpověď na prohlášení českých stavů o hornolužických gravaminech. [Viz č. 440 ze dne 20. května.]
Čeští stavové replikovali ústně, "sie könten von ihren landtagesbeschluss wegen des vicecancellariatambts, das dasselbe dem herrn obristen canzlern zu erseczen gebühre, nicht ablassen". Zemský hejtman moravský je poté napomenul, že nemají jen na sebe hleděti, nýbrž též na vtělené země a že nemají tak úporně ("stracks") trvati na svém mínění.
Konečně rozhodnuto, že se z českých stavů deputuje několik osob, aby s vyslanými zemí se domluvili o gravaminech. Hornolužičané s jinými vyslanými to při tom nechali a odstoupili. Čeští stavové zůstali pohromadě a protože ještě nedostali slíbeného reversu od krále, chtěli odložiti korunování na 24. květen, ale protože král připomínal, aby se korunovace konala, a slíbil, že zítra ve 4 hodiny jistě podepíše reversy, o čemž se jednalo až do 11 hodin v noci, svolili čeští stavové, aby byl korunován 23. května, což Hornolužičanům a Slezanům ve 12 hodin v noci oznámeno.
Dne 23. května ráno o půl sedmé jeli na hrad a čekali na sále, míníce, že vedle jiných vyslaných budou vyzváni k proklamaci, jak včera někteří z českých stavů svolovali ("ad partem vorwilliget"). Proklamace se stala bez nich, načež si, a rovněž Slezané a Dolnolužičané, u českých stavů stěžovali, kteří odpověděli, že to nebylo dříve zvykem, jinak že by neradi činili něco na jejich úhonu.
Konečně přišli asi ve 12 hodin ze sněmovní světnice Turn a Hohenlohe ("Hollach") k slezským a lužickým vyslaným a je vyzvali, aby zaujali svá místa v kostele, hned proti vysokému oltáři "auf einen tabulat"; nejpřednějším vyslaným vykázána "gewiesse subsellia". Než odešli do kostela, zastihli v kanceláři králova dvorního maršálka Losensteina a upomenuli o reversy, za jejichž dodání se jim sám zaručil.
Kolem druhé hodiny přišel král do kostela, byl veden do kaple sv. Václava, tam oblečen v královský hábit a vyšel téměř ve tři hodiny s průvodem z kaple, aby byl slavnostně korunován.
Po korunování šli Hornolužičané s jinými před králem do sněmovní světnice, král následoval, po cestě házeny mince. Ve sněmovní světnici měl král tabuli, několik tabulí bylo připraveno pro nejvyšší úředníky, k nimž byli Hornolužičané a vyslaní druhých zemí přibráni a u rozličných stolů seděli.
Dne 25. května žádali za vydání reversů; Khlesl je měl v rukou; byly opatřeny pečetí, avšak králem dosud nepodepsány. Bylo jim řečeno, aby se dříve ucházeli o propuštění ("losszehlung") [z přísahy], s reversy že nebude zle.
Dne 26. května žádali v kanceláři za propuštění, které, jak dostali zprávu, bylo koncipováno již 22. května. [Srovn. č. 468, Rudolfův propouštěcí list Hornolužičanům, nejen koncipovaný, nýbrž i datovaný 22. května.] Také dostali zprávu, že reversy jsou již králem podepsány, a zároveň jim v kanceláři naznačeno, že by měli o propuštění napsati císaři memorial, což k večeru učinili, o memoriálu se dohodli se Slezany a Dolnolužičany a ještě téhož dne jej odevzdali nejvyššímu kancléři.
Při tom jim bylo naznačeno, že by měli býti v 9 hodin ráno v zeleném pokoji, kde jindy bývá komorní soud, protože osoby deputované českými stavy chtějí s nimi jednati o gravaminech.
Dne 27. května ráno čekali v zeleném pokoji, ale protože nejvyšší purkrabí a jiní úředníci přišli teprve v 11 hodin od krále, odložilo se jednání na zítřek na sedmou hodinu. Nejvyššímu purkrabí, který žádal o výtah z gravamin, dán tento výtah k večeru. [Viz č. 498 ze dne 27. května.] Šli k němu opět tři osoby, aby urgoval sproštění povinnosti k císaři.
Dne 28. května šli Hornolužičané zase vedle Slezanů a Dolnolužičanů na hrad, aby vyřídili gravamina, ale zase se vyskytla překážka, a jednání odloženo na 30. květen. Večer poslal vévoda Brunšvický syndikovi vratislavskému sproštění přísahy Slezska a obojí Lužice, podepsané sice císařem, avšak neopatřené pečetí, vedle císařovy protestace, což bylo hned vyslaným horno- a dolnolužickým komunikováno.
Dne 29. května šli Hornolužičané k vyslaným slezským o jejich votum o císařově protestaci, které jim Slezané přečetli. Hornolužičané chtěli, aby se odpovědělo císaři společně, jako byla protestace všem společná, ale Slezané, protože je v protestaci bod, který se týká jen jich, mínili, aby se učinily omluvy každá zvlášť, což pak Hornolužičané učinili a odpoledne ve 3 hodiny svou odpověď odevzdali vévodovi Brunšvickému, aby ji přednesl císaři.
Vyslaní ze Slezska a obojí Lužice byli téhož dne povoláni ke králi Matyášovi a po jakémsi zdržení se k němu dostali ve 4 hodiny odpoledne. U krále byl Khlesl, Meggau, Žerotín a Popel. Khlesl promluvil toto: Král chce býti Slezanům, Horno- i Dolnolužičanům milostiv za jejich lásku a pevnost. Dověděv se, že jim byla včera "durch eczliche, so zue nichts dan zue miessverstand arsach geben" odevzdána císařská protestace, aby je zmátla, slibuje jim pomoc, prohlašuje za spravedlivé, aby jejich privilegia byla potvrzena, a bude jim nápomocen, aby se jejich i českých stavů sproštění [povinnosti k císaři] stalo beze všech podmínek.
Poté dr. Geiszler, slezský "landesbestalter", jménem všech vyslanců "nach genombenen abtritt" omlouval nejdříve, že se zdrželi, děkoval za nabízenou královu milost a projevil důvěru, že král bude dobře vládnouti, jak to již slavně dokázal v Uhrách a v Rakousích. Dále děkoval za audienci, podával o věci zprávu a dovolával se písemných dedukcí ve spisu, který byl zase odevzdán vévodovi Brunšvickému i s protestaci, jejíž kopii chtějí s originalem propuštění [z povinnosti] odevzdati králi. O klausuli obsažené v propuštění "das man nichts neues und praejudicirliches suchen solte" pravil, že doufají, že nebude zemím bráněno, aby nehledali svého prospěchu u krále. Konečně prosil, aby je král opatřil reversem a určil termín holdování, a poroučel stavy králově přízni.
Khlesl jménem královým "nach gehaltenen abtritt" odpověděl, že bylo srozumitelně předneseno, jak je to s propuštěním a protestaci, a že král zařídí, aby byly země spokojeny. O ostatních bodech že král se poradí a dá jim své rozhodnutí.
Dne 30. května Hornolužičané opět čekali na vyřízení gravamin až do 10 hodin, načež jim byl s omluvou oznámen odklad na zítřek. Téhož dne jim vévoda Brunšvický poslal dekret, že císař je při jejich omluvě a při propuštění zanechává. Protože dekret nebyl vévodou podepsán a protože se zmiňoval o donativu, kdežto stavové hornolužičtí císaři žádného donativu nepovolili, vrátili dekret 31. května vévodovi a prosili, aby jej opravil, podepsal, donativ vynechal a vymohl císařskou vlastnoruční rekognici, což vše vévoda slíbil. Od sekretáře appellací jim bylo oznámeno, protože je mnoho práce se slezskými gravaminy, že na Hornolužičany dnes nedojde.
Téhož dne, 31. května, dostali u oběda královský dekret, aby urgovali zrušení protestace a podali dobré zdání, kdy a jak by měl král jeti do Slezska a Lužice.
Téhož dne jim poslal vévoda Brunšvický dva dekrety, jeden podepsaný císařem, druhý vévodou, z nichž je patrno, že císař je ponechává při omluvě na protestaci a při sproštění. Slezané jim po Henscherovi dali zprávu "von artiggeln zue artiggeln", jak pokračují při vyřizování svých gravamin, aby se mohli podle toho říditi.
Den 1. Junii haben die von den stenden in Böhaimb deputirte personen unsere gravamina auch vorgenomben und nach hinc inde gehaltener Unterredung, auch von uns in einem und andern artiggel geschehen vleissigen repliciren sich entlich mit uns einer gewiessenheit vorglichen, wie den gravaminibus zum teül abzuhelfen. Das solte alsdan ihr kgl. Mt zur ratification vorbracht, wie denn auch auf der stende in Oberlaussicz genembhabung gestellet sein. Téhož dne, 1. června, sepsali a poslali králi memoriál, "darinnen wegen einstellung der revers und losszehlung gebeten worden"; také poslali králi opis dekretu, který dostali od císaře, a učinili zmínku ("andeutung") o cestě do Horní Lužice k holdování.
Dne 3. června poslal ráno Malczan k Hornolužičanům, aby šli k Slezanům před audiencí. Učinili tak, ale šlo jen o reversy a sproštění. Když se Slezané a obojí Lužičané dostavili ke králi, přednesl jim Khlesl, že král se rozhodl dát jim doručit sproštění i revers v originále, protože je pokládá za poctivé a upřímné Němce. Král že žádá jen revers s doslovným textem sproštění a potvrzení, že dostali originál. Žádali poté, aby se jim ukázali reversy, načež jim je Khlesl přinesl v originále. Když je prohlédli, vrátili je s oznámením, že jsou spokojeni. Poté jeli "na sál", zda by deputovaní českých stavů jim nechtěli odpověděti na jejich gravamina, ale nic nepořídili, protože deputovaní nebyli pohromadě.
Dne 4. června dostali Slezané i Lužičané u krále slyšení, a nabídli, že dodají reversy od nich požadované. Geiszler mluvil za všechny a děkoval za audienci. Opět se králi zmínili o klausuli v císařově sproštění, že země nemají žádati "nichts neues und praejudicirliches" s prohlášením, že to nemá takového smyslu, že by se tím bránilo zemím, aby u krále nehledali svého blaha a podpory svých věcí.
Požádavše ještě, aby jim bylo dodáno císařské zproštění a královské reversy, a aby král dal oznámiti nejvyššímu zemskému hejtmanu (ve Slezsku) a zemským fojtům (v Lužicích) čas svého příchodu a přijetí holdu, přáli králi štěstí a prosili za propuštění.
Král jim odpověděl po nejvyšším kancléři, že nařídil, aby jim byly dodány žádané listiny, že je spokojen, odjedou-li domů, a že klausulí v sproštění není míněno nic proti privilegiím a svobodám stavů, nýbrž jen že nemají žádati nic, co by bylo proti regaliím královým; o čase svého příjezdu že ještě podá včasně návěští.
Král poté poněkud obnažil hlavu a podal každému ruku. Když se rozloučili, dal jim nejvyšší kancléř v antikomoře zproštění a královský revers.
Po skončení odešli "na sál" domnívajíce se, že deputované osoby před se vezmou gravamina, ale nic se nestalo. Přece jim však tři appellační radové přečetli recess o tom složený.
Dne 6. června zase čekali "na sále", ale protože bylo procesí, nedostali deputované osoby dohromady. V kanceláři se rozloučili s nejvyšším kancléřem, který chtěl od nich taxu za císařské zproštění, která, jak se dověděli, měla dosahovati výše 3000 tolarů. Omluvili se, že nejsou splnomocněni a že někteří z nich již odjeli, a že se to musí předložiti všem stavům. Tázali se též kancléře, co žádá, "von der confirmation der ambtsordnung". Rozloučili se též s vévodou Brunšvickým. Téhož dne dostali také opisy dědičných úmluv se třemi světskými kurfirsty a poslali k nejv. purkrabí, nejv. sudí a hraběti Turnovi, aby se jim vyřídila zítra gravamina.
Dne 7. června se konečně deputované osoby sešly v zeleném pokoji "und die recess der gravaminum erstlich den herrn schlesingern abgesandten vorgelesen, volgends seind wier auch herein zue ihnen erfordert worden, und ist uns gedachter recess ebenennassen vorgelesen."
Dohodnuvše se úplně s pány deputovanými, musili sami, aby se to urychlilo, jejich jména a tituly u desk zemských "auszeichnen und deucz machen lassen" a také svá vyřízení gravamin sami domů vzíti a třikrát opsati dáti, aby mohla býti zítra dodána k pečetění a podpisu.
Dne 8. června, když přišli nahoru v 8 hodin, byly recessy pány deputovanými vyslaným slezským, horno- i dolnolužickým dohotoveny. Jeden exemplář dostali Hornolužičané v originale, druhý bude předložen s obšírnou relací králi, třetí bude dán k registraci do desk zemských.
Konečně se pánům deputovaným, mezi nimiž byli nejv. purkrabí a nejv. sudí, poděkovali, s nimi se rozloučili a ještě téhož dne odejeli až do Brandejsa.
Pokud jde o potvrzení "der geschlossenen ambtsordnung", bylo jim na jejich naléhání oznámeno, že to bylo odevzdáno k podpisu, ale dosud nevráceno kanceláři. "Weil nun an derselben [confirmation] sowohl der letzten generalquittung den herrn stenden viel gelegen", zanechali hornolužičtí vyslaní dru Lucké o těch a jiných věcech memoriál a doufají v brzké vyřízení.
Na konci projevují naději, že stavové hornolužičtí budou se zprávou o jejich obtížném poslání spokojeni, a ujišťují, že učinili, i když všechny věci nedopadly podle přání, co jim bylo možno pro blaho společné vlasti. Nabízejí, kdyby stavové hornolužičtí o některém bodu nebyli dostatečně zpraveni, ústní informaci a poroučejí se jejich přízni.
"Geschehen zue Budissin in gehaltenen wilkürlichen landtage den 6. Julii.... in 1611 jahre."
Tím končí tato nejdůkladnější relace o jednání vyslaných vtělených zemí s českými stavy na generálním sněmu v Praze a po něm; je také ze všech relací nejobšírnější.
Obdobnou relaci dolnolužických vyslaných se nám nepodařilo nalézti.
Relace tyto, uvedené v této kapitole společně, jsou materiálem velmi instruktivním pro poznání nejen průběhu jednání na generálním sněmu 1611, nýbrž i způsobu vzájemného vyjednávání inkorporovaných zemí koruny České vůbec a jsou tudíž důležitým pramenem pro ústavní dějiny koruny České.