IV.

O PRAMENECH A EDICI.

O povaze pramenů zde vydaných platí v celku totéž, co bylo řečeno v kapitole třetí předcházejícího svazku o pramenech tohoto dílu Sněmů českých vůbec. I v tomto svazku se vyskytují obdobné druhy písemností jako ve svazku prvém - mnohdy jde jen o pokračování - a musí býti tedy posuzovány se stejných hledisk historické kritiky. Není zapotřebí opakovati zde, co lze nalézti tam, je však nutno upozorniti na některé různosti a zvláštnosti materiálu zde vydaného.

Vlastní písemná pozůstalost po jednání tohoto sněmu, rozličných deputací a komisí s ním souvisících a všech činitelů, kteří tento sněm připravovali, s ním vyjednávali a byli ve styku s českou obcí stavovskou nebo některými jejími členy, je mnohem bohatší, nežli tomu bylo u sněmu předešlého a nežli tomu je u obyčejných sněmů českých vůbec.

Vězí to již v povaze generálního sněmu. Šlo tu nejen o Čechy, nýbrž o všechny země koruny České, jichž deputace byly povolány do Prahy. Již tedy materiál vyplývající z činnosti svolávací je mnohem bohatší.

Jsou tu listy, jimiž stavové čeští vyrozumívají stavy druhých zemí, že císař svolá generální sněm do Prahy, jsou tu císařova pozvání těchto zemí, akta o poradách jejich stavů a vypravení jejich poslů do Prahy, instrukce pro ně a pověřující listy, dále písemné pozůstatky po jednání deputací ze zemí vtělených v Praze s císařem, králem Matyášem, českými stavy a po jejich vzájemném vyjednávání. Veliký počet písemností je zůstatek přímého jednání těchto deputací se sněmem. Zejména to jsou jejich písemná vyjádření k sněmu, jejich žádosti a stížnosti sněmu podávané a odpovědi českých stavů na ně. Dále jsou tu pozůstatky po jednání deputací českých stavů s deputacemi zemí vedlejších. Jsou tu některé protokoly o tomto vyjednávání a relace vyslaných zemí inkorporovaných domů.

Již o to vše bohatší je písemný materiál generálního sněmu než sněmu obyčejného. Při sněmu generálním 1611 se zachoval v takové bohatosti, že poskytuje ucelený obraz celého řízení těžkopádného stavovského organismu zemí koruny České, když mezi její "hlavou a údy" začal na čas prouditi čilejší život.

I hledíme-li jen k českému sněmu a k jednání českých stavů samotných, různí se v mnohém písemnosti tohoto sněmu od akt sněmů jiných. Již přípravná akta jsou jiného druhu, protože sněm tento byl svolán z iniciativy stavů a ne z potřeby císařovy. Tudíž obvyklá akta předcházející proposici sněmovní a starající se především o požadavky královské a hlavně berně, chybí v aktech tohoto sněmu, svolaného na nátlak stavů, úplně. Naopak stavové sami připravují svůj materiál, sestavují své stížnosti proti vládě Rudolfově a chtějí sněm zahájiti svou "proposici", v níž shrnují důvody, proč nechtějí, aby jim Rudolf dále panoval a proč chtějí nastoliti na trůn krále Matyáše. [Viz č. 20.] Víme, že k předložení tohoto spisu na žádost krále Matyáše samotného nedošlo, a že sněm byl zahájen proposici císaře Rudolfa, která ovšem má ráz docela jiný než obyčejné proposice královské k sněmu, jsouc také vynucena a ohlašujíc jenom ochotu Rudolfovu k abdikaci za určitých podmínek. [Viz č. 40.]

Na prvním z těchto dvou aktů vidíme, jak opatrně je třeba posuzovati takové spisy. Vydavatel Briefe und Akten Chroust nalezl kopii konceptu tohoto spisu a vydal ji jako jiný kus, který vykonal své úřední poslání a byl skutečně předložen. [Viz Briefe und Akten IX., č. 136.] Zatím akt zůstal nepoužit a na místo svého určení se vůbec nedostal.

Vede nás k tomu nejen celý průběh zahájení sněmu, ale také český text aktu, k němuž je připojena odpověď krále Matyáše stavům, aby této stížnosti nepodávali. I jazykově má akt svou historii. Původní text je český, který stavové přeložili do němčiny, jak ukazují již bohemismy. Koncept německého textu dali stavové opsati pro krále Matyáše, aby mohl posouditi jeho obsah. To je kopie konceptu, kterou vydal Chroust; Matyáš ji ponechal ve své registratuře a s ní putovala pak do Vídně, kde je uložena s ostatním materiálem kanceláře Matyášovy v archivu ministerstva vnitra.

Podle povahy proposice císaře Rudolfa sněmu českému se i ostatní akta sněmu českého různí od sněmovních akt jiných sněmů, neboť jde v dalším o Rudolfovy abdikační podmínky a nastolení Matyášovo, tedy o věc jedinečnou, která též ve svých písemných pozůstatcích zachovala tento jedinečný ráz.

Odpověď na tyto podmínky byla předmětem obtížných porad stavů a krále Matyáše a jeho radů, její znění bylo přepracováno, než byla dána císaři a na písemné pozůstalosti jsou stopy těchto obtíží. Již ve dnech 18. - 19. dubna byl text hotov a teprve 9. května byl předložen císaři. Bylo nutno vydati ho v tomto svazku již o č. 113 k 18. - 19. dubnu, ač tehdy to byl pouhý návrh elaborátu císaři neodevzdaného, protože by se jinak nerozumělo celé složité akci ve dnech 18. - 19. dubna, kdy byl text prací stavů a zasahováním kanceláře Matyášovy redigován. Ovšem při 9. květnu opakován byl alespoň regest odpovědi o č. 315.

U jednotlivých kusů bylo při edici v úvodních poznámkách uvedeno, co je třeba k posouzení tohoto nesnadného a nedatovaného materiálu aktového. Také s hlediska jazyka akt je nutno si jich povšimnouti. Původní text stavovské odpovědi byl český, avšak kanceláři krále Matyáše k posouzení byl dán německý překlad. Královo dobré zdání bylo původně německé, neboť jeho kancelář vedl Khlesl; pro stavy však bylo přeloženo do češtiny, víme, že překlad byl svěřen Václavovi Vchynskému. [Viz Matyášovu odpověď o č. 114. a tamtéž úvodní poznámku.] Originál odpovědi předložený stavy císaři Rudolfovi 9. května byl psán česky, nezachoval se sice, ale máme tři jeho současné opisy. Jistě však byla pro Rudolfa pořízena také kopie německého překladu, aby obsahu lépe porozuměl.

I další akta pozůstalá po jednání stavů českých s císařem Rudolfem o důsledky proposice, t. j. o jeho abdikační podmínky a korunování nového krále, se různí od obvyklých akt sněmovních, následujících normální královské proposice. Další akta*vyplývají ze snahy stavů císařovy podmínky zmírniti a korunování Matyášovo urychliti a z opačné snahy císařovy. Ze vzájemného vyjednávání pocházejí akta, která končí zprošťovacími listinami Rudolfovými stavům českým, slezským a lužickým. U těchto listin je nutno se opatrně dívati na datování, neboť při zdráhavé povaze Rudolfově v datu listiny není záruka, že tehdy již listina byla druhé straně vydána. Někdy je tu rozdíl více dní, což při akcích politicky tak důležitých jest mnohdy velmi závažné.

Dalším důsledkem sněmovní proposice byla akta, vztahující se k jednání stavů s čekancem království Českého, který měl býti podle proposice korunován. Ani tu nebyla akce jednoduchá, neboť stavové se snažili zabezpečiti si u krále nastoleného mimořádně, mimořádné ústupky. Písemnosti ukazují, že se stavové dosti připravovali. V kapitole druhé jsme pozorovali, že se stavové zabývali delší dobu sestavováním svých požadavků, než se odhodlali předložiti je králi Matyášovi. Všeobecné artikule s požadavky stavovskými byly vlastně prací jen obou vyšších stavů, kdežto stav městský si své vlastní požadavky sestavil o sobě.

Artikule stavu městského, jak jsme viděli, byly uloženy ad acta; artikule ostatní zavdaly příčinu k nesnadnému jednání s králem, než se dal příměti, aby stavům na ně vydal revers. Písemnou pozůstalost po těchto akcích jest posuzovati velmi obezřele, i tu při několika změnách redakce artikulů a královského reversu jsou nesnadné otázky původní stylisace a definitivního znění a konečně i expedice královské odpovědi stavům. Není třeba zde opakovati, co bylo uvedeno při jednotlivých kusech; jen všeobecně je třeba zdůrazniti, že nestačí míti akt a podle něho reprodukovati průběh a výsledek jednání. I originál zavdá svým datem a svou expedicí příčinu k úvahám, jak jsme to výše viděli právě na originálu Matyášova reversu daného stavům. Nikde nelze posuzovati akt bez souvislosti s ostatními prameny sám o sobě. Originály úplně vypravené a nevydané, originály zrušené, koncepty déle zadržené nebo odložené ad acta, kopie pouhých návrhu, návrhy textu pocházející od příjemce listiny, to vše jsou průvodní zjevy bouřlivé doby obrážející se v její písemné pozůstalosti.

Také jazykově jsou akta pozůstalá po jednání stavů českých s králem Matyášem, jak jsme výše pozorovali, zajímavá, poněvadž původní texty jedné strany byly české a druhé strany německé. Slyšeli jsme, jak Vchynský fungoval jakožto překladatel. Při konečném jednání o královský revers máme také zprávu, jak si král dál český text přeložiti.

Bylo to právě velmi důležité, protože šlo o přesné znění královských ústupků stavům. Někde se původní český text ztratil a zachoval se jen německý překlad. Při jednotlivých kusech je na to upozorněno.

Písemný pozůstatek výsledku jednání sněmovního, artikule sněmem usnesené, neliší se svým zevnějškem od jiných artikulů sněmů českých, různí se od nich vlastně jen titulem "Tito artikulové na sněmu obecném aneb generálním.... svoleni a zavříni jsou." [Viz č. 495, kde je také popis oficiálního tisku těchto artikulů.] Abdikaci Rudolfově a nastolení Matyášově je věnována jen malá část textu na začátku u srovnání s dalšími usnesenými artikuly týkajícími se berní a sbírek stavy povolených a jiných věcí vztahujících se jen ke království Českému. Také celá stilisace artikulů je taková jako u jiných artikulů sněmovních, jakoby se změna panovníka týkala jen stavů českých. O deputacích druhých zemí koruny České a jejich účasti na sněmování a změně trůnu není ani slova. S hlediska českých stavů není to nic divného, neboť podle jejich právních názorů volba nového krále byla jen jejich věcí, kterou druhé země měly prostě přijmouti. Jen jednou se mluví v textu usnesení sněmovního také o vtělených zemích, totiž když stavové království Českého Matyáše za krále českého vyhlásili, aby království toto České se zeměmi vtělenými při dobrém pokoji zůstávalo. Tedy i na tomto jediném místě přiděluje text usnesení sněmovního zemím vtěleným jen úlohu pasivní.

Očekávali bychom, že výsledky dlouhého a úporného jednání deputací zemí vtělených se stavy království Českého budou pojaty do textu usnesení sněmu generálního, aneb že o nich bude učiněna alespoň zmínka, ale není o nich ani slova, ačkoliv je to text artikulů sněmu generálního.

Úmluvy stavů českých se zeměmi druhými byly, jak jsme viděli, vtěleny ve zvláštní listiny odděleně od artikulů sněmu generálního a také v časovém odstupu od něho.

Tato formální stránka písemné anebo tištěné pozůstalosti po výsledných akcích sněmu generálního a deputací zemí vtělených je neobyčejně výmluvným dokladem, jak nehotová byla stavovská ústava zemí koruny České.

Proti formální stránce textu usnesení sněmu generálního měly druhé země, předpokládáme-li, že to se svými nároky, tak houževnatě hájenými, myslily vážně, po vyjití artikulů sněmu generálního podati okamžitě své protesty.

Než skončíme stať o formální stránce písemné pozůstalosti sněmu generálního a komisí, majících s jednáním sněmu souvislost, obrátíme pozornost ještě k jednomu druhu písemností, který právě touto dobou se znenáhla začíná vyvíjeti, totiž k protokolům.

Zápisy o schůzích jsou pro historika pramenem neobyčejně cenným pro svou bezprostřednost. Málokdy ovšem jsou zachovány v původní formě, jak právě byly napsány na schůzi; působí pak ovšem svou krácenou a komolenou stilisací a zběžným písmem obtíže. Většinou je známe ve znění, které zapisovatel redigoval nebo dal redigovati po schůzi podle svých záznamů narychlo činěných za jednání. Často se nám dostane do ruky jen kopie těchto elaborátů.

Důležito je si uvědomiti, máme-li před sebou oficiální protokol o schůzi nebo jen soukromý záznam o ní, který ovšem za protokol pokládati nebudeme. Akt sám obyčejně prozradí svou povahu.

Tak přihlédneme-li k aktu uveřejněnému o č. 21 tohoto svazku, v němž jde o schůzi delegátů českých stavů s vévodou Brunšvickým, praví hned poznámka na tergu, že je to protokol: "Protocollum, so bei der behmischen stende beschickung den 11. April gehalten worden". Podle ní byl psán na schůzi. Ve skutečnosti vidíme, že byl redigován až po schůzi, a to podle poznámek, které si na schůzi činil sám vévoda Brunšvický. Praví se tam přímo, že, když četl Václav Vchynský protestaci (v kopii chybně "proposition"), kterou měl napsánu, vévoda psal její obsah, pokud mohl při rychlém čtení postačiti. Když Vchynský dočetl, chtěl prý vévoda Brunšvický opis protestace, aby mohl dáti příslušnou odpověď, ale Vchynský mu to odmítl řka, že nemají od stavů rozkazu, aby o něčem jednali písemně. Odpověděl tedy vévoda "ex tempore folgender gestalt". Následuje obšírný text jeho odpovědi na protestaci stavovské delegace.

Celý protokol je psán tak, že se mluví neosobně jak o vévodovi Brunšvickém se všemi tituly, tak o Václavovi Vchynském a jeho soudruzích. Protokol je podepsán Václavem Vchynským, ale je psán se stanoviska vévody Brunšvického. Jeho vznik lze si představiti jen tak, že si vévoda o schůzi dělal sám záznamy a po schůzi podle těchto záznamů a podle paměti dal sestaviti protokol svým písařem. Aby si zajistil authentičnost protokolu, protože mu šlo ve sporu s českými stavy o přesné zněni, vyžádal si podpis Václava Vchynského. S touto praksí se později setkáváme v diplomatických aktech u aide-mémoirů potvrzovaných druhou stranou.

Jiný protokol máme o č. 210 ze dne 29. května, kdy byla schůze saských vyslanců s radami krále Matyáše. Jeho nadpis ukazuje, že nejen zápisu, nýbrž i samotnému jednání se tehdy říkalo protokol. Jen tak si můžeme vykládati slova: "Protocol gehalten zu Praga den 19. Aprilis zwischen des königs in Ungarn und churfürsten zu Saxen raten". Je zachován v kopii v pozůstalosti saské kanceláře v státním archivu v Drážďanech. Datování nadpisu starým stilem ukazuje, že jej psali Sasové, od nichž protokol pochází, jak též ukazuje stilisace a hledisko, s něhož je psán. Krále zastupovali Khlesl, Meggau, Žerotín, Losenstein a Hofkirchen, na saské straně byli Gerstenberg a Lüttichau.

Protokol zaznamenává pravidelně přednášku jedné strany a odpověď druhé strany. Začíná: "Herr bischof" a píše neosobně, co pravil biskup Khlesl, načež následuje odstavec nadepsaný "nos", t. j. my saští vyslanci, a obsah odpovědi, dále je odstavec o záhlaví "Clossel" a pak zase odstavec "nos praehabita deliberatione", načež zase "Clössel praehabita deliberatione". Někde jsou poznámky v textu nejen o obsahu, ale i o chování se osob při jednání, jako o Khleslovi: "lächelte mehrersteils dazu" nebo o královských radách, když Sasové naznačovali, že by Matyáš mohl dosáhnouti ještě vyšší hodnosti než korunování na krále českého: "das protocolirten sie alle vleisig, und war ihnen sehr anmutlich".

Tyto poznámky ukazují, že hned na schůzi byly činěny záznamy. Jistě bylo vše zapisováno také, když každá strana měla poradu pro sebe, aby si mohla rozmysliti odpověď na přednášku strany druhé, proto slova: "praehabita deliberatione". Přece však celý text protokolu je tak vypracován, že nelze mysliti, že již na schůzi dostal tuto definitivní formu. Zase zde bylo postupováno podobně jako u protokolu dříve uvedeného. Podle záznamů zapisovaných hned při jednání byl koncept protokolu definitivně redigován teprve po schůzi. Z tohoto konceptu byla pak pořízena kopie, za jejíž oficiálnost a č je bez podpisu, ručí již její určení, t. j. saská kurfirstská kancelář, mezi jejíž akta byla uložena a kde dosud je zachována.

Jiného rázu je protokol, uveřejněný o č. 217. Je to celkový protokol, vlastně snůška protokolů z několika schůzí ve dnech 29. dubna až 23. května, jichž se účastnili čeští stavové a vyslaní moravští, slezští a lužičtí k sněmu. Tento souborný protokol máme bohužel jen v opise v zemském archivu, protože jeho předloha nebyla nyní nalezena. Byl to podle záznamu koncept uložený v bývalém archivu pražského místodržitelství o signatuře: L 34. Jeho autorem byl, ačkoli se nepodpisuje, sekretář Jan Platejs. Víme o Platejsovi podle jiných akt, že se účastnil jednání stavů českých jakožto úřední činitel a jakožto překladatel, a v tomto protokolu píše autor o sobě také, že při poradách měl úřední funkce a že překládal. Také ze zpráv a relací vyslaných slezských a lužických k sněmu generálnímu poznáváme, že byl autorem tohoto protokolu.

Protokol sleduje jednání v každém jeho údobí:

Dne 29. dubna jdou zápisy takto za sebou: pozvání vyslaných do sněmu; řeč Žerotínova; odevzdání pověřujícího listu s otázkou, proč byli pozvání; řeč nejv. purkrabí s žádostí za posouzení sněmovních akt; odpověď Moravanů; díky českých stavů; odvedení Moravanů do jejich pokojů; začátek řeči nejvyššího purkrabí k Slezanům a Lužičanům, "sodan ich in deutsche sprach tolmetschen... müssen"; odpověď Slezanů a Lužičanů; odvedení vyslaných do jejich pokojů.

Dne 30. dubna porady vyslaných, marné čekání ve sněmu na jejich odpověď, odročení sněmu na 2. květen.

Dne 2. května: povolání vyslaných do sněmu; odpověď Žerotínova; dohoda s Moravany o odpověď císaři "auf welches den herrn gesanten in Schlesien, Ober- und Niederlausniz, welche etwas langsamber als die herrn marherischen gesanten in die landstueben komben, solches durch mich angemeldet".

Atd. podobným postupem jsou protokoly vedeny i v dalších dnech jednání, a jsou v nich údaje tak podrobné, že není myslitelno, aby byly psány jinak než po skončení každé schůze. Autor protokolů se účastnil jednání, jak z několika poznámek vidíme, jakožto úřední osoba. Když jednou "wegen anderen canzleigeschaften" musil opustiti schůzi, bylo to 19. května, poznamenává, že neví, co se usneslo. Také níže poznamenává: "Daber ich aber nit gewesen", ale přece udává výsledek.

To je ukázka velké svědomitosti, neboť chce míti evidenci o takových málo okamžicích jednání, kdy nebyl přítomen a kdy nemůže osobně ručiti za text protokolů. Patrně stavům českým i české kanceláři záleželo při těchto důležitých jednáních, kde šlo o pregorativy království Českého, aby bylo všechno přesně zaznamenáno pro budoucí potřebu. Jak je vidět, použil autor protokolů také všech akt, která byla sněmu odevzdána - sám je na sněmu předčítal - a po schůzích podle svých poznámek a aktového materiálu jednání protokoly revidoval.

Poněvadž šlo o věc jednotného rázu - poměr království Českého k nárokům vtělených zemí a jejich společné kroky směřující k změně trůnu - sestavil autor protokoly o jednotlivých schůzích v jeden souborný protokol, který měl sloužiti stavům českým, až se zase bude jednati o těchto věcech.

Ani nemůžeme dosti litovati, že se na českém sněmu této doby nepsaly protokoly o všech schůzích sněmovních vůbec. Na dokumentu tak vynikající ceny, jako protokoly právě uvedené, vidíme, oč jsme tímto opomenutím připraveni.

Dosud jsme se zabývali písemnými pozůstatky jednání sněmu, stavů českých, deputací zemí vtělených a komisí se sněmem souvisících, nyní se obrátíme k výsledkům činnosti zpravodajské.

O zprávách vyslanců a agentů, kteří svým vládám referovali o událostech a situaci v Praze, platí totéž, co bylo již uvedeno. Zde jde většinou jen o pokračování jejich zpráv, které psali již o událostech za sjezdu stavů na hradě Pražském a za sněmování na radnici staroměstské. K zprávám osob nám již známých přibyly na tomto sněmu zprávy vyslanců saských Gerstenberga a Wolfa z Lüttichau a zprávy vyslance kurfirsta mohučského Brömsera. Brzy přestávají zprávy starého zástupce Saska Pfretschnera, jehož vystřídali dva jmenovaní státníci, jichž zprávy patří k nejcennějším pramenům vypravovacím tohoto sněmu, protože tito Sasové nejen měli o situaci neobyčejný zájem a přístup osobní k mnoha jednáním, nýbrž také svým politickým postavením jakožto ustanovení zachránci císaře Rudolfa proti revolučním krokům stavů českých a krále Matyáše representovali vedle vévody Brunšvického při posledních zápasech o Rudolfův trůn stranu císařskou. Zprávy psané s tohoto hlediska jsou pro historika těchto událostí neobyčejně cenné a doplňují materiál psaný s hlediska strany královské. [O saských diplomatech Gerstenbergovi a Wolfovi z Lüttichau a jejich zprávách viz B. Jenšovský, Politika kurfiřta saského v Čechách v posledních letech vlády Rudolfa II. V Praze, 1913, st. VII. - VIII., st. 60 a násl.]

Brömserovy zprávy jsou psány vedle několika jednotlivých depeší souborně po týdnech. Brömser sám je někdy nazývá protokoly "extract meines prothocolls", jindy "mein protocol", jindy je jmenuje relacemi; jsou sestaveny po týdnech chronologicky podle událostí jednotlivých dní v jeden celek. Mnohdy jsou tu zprávy o poradách, jichž se sám účastnil a při nichž si patrně činil zápisky; odtud slovo protokol. Své zápisky ze schůzí redigoval společně s jinými zprávami o událostech v týdenní celkové relace přikládané k dopisům posílaným kurfirstovi mohučskému.

Nad relací ze dní 8. - 14. května čteme nadpis: "Continuatio relationis vel protocolli." Pokračování ze dní 15.-21. května a ze dní 22. - 28. května mají už jen titul: "Continuatio relationis" [Viz č. 312, 387 a 478.] Správný je ovšem název "relatio", a u něho zůstaneme.

Tyto relace se zachovaly v arcikancléřském archivu mohučském, později převezeném do Vídně ve svazku: Reichstagsakten 1611 Bd. 103 c.

Svou přehledností vynikají sice Brömserovy zprávy nad depeše vyslanců saských, ale nedostihují jich v líčení událostí a podrobnostech.

Novinkou proti pramenům sněmu předešlého jsou u tohoto sněmu generálního celkové relace poslů zemí vtělených domů. Měli jsme dosti příležitosti se jimi zabývati v druhé části předešlé kapitoly.

K celkové charakteristice korrespondencí, novin, diarií a memoriálů není třeba více říci, než co bylo řečeno ve svazku předcházejícím. Hledě k jednotlivostem, upozorňuji na velmi cenné listy kurfirsta saského, které psal nejen svým vyslancům v Praze, nýbrž i českým stavům a králi Matyášovi, na listy královy, na listy vévody Brunšvického, na listy vévody Lehnického a Břežského, posílané do Slezska, na listy vévody Karla z Münsterberka a j. Je zřejmo, že dopisy osob účastněných politických akcí jsou něčím docela jiným než listy pouhých zpravodajů, neboť zasahují činně do jednání, dávajíce mnohdy impulsy k novým akcím.

Jak tendenčně bývají zabarveny pamětní spisy, memoriály a pod. spisy, vyšlé s určitým úmyslem působiti na mínění některých činitelů, po př. na veřejné mínění vůbec, zmínil jsem se již v úvodu předešlého svazku. Zde máme v pamětním spise Krištofa Pfluga vévodovi Karlu z Münsterberka [Viz č. 181.] ukázku takového tendenčního, v tomto případě protistavovsky zabarveného, psaní memoriálů.

Jako v minulém svazku, je i v tomto svazku několik diarií, která svými denními záznamy doprovázejí události. Vedle pokračování starých jsou zde některá nová diaria. Ze starých pokračuje tu diarium kutnohorské, musejní, Megerlovo a vídeňské. Jako v minulém svazku, sestavuji i zde čísla, o kterých jsou diaria při jednotlivých dnech uveřejněna, aby byl o každém diariu rychlý přehled pro toho, kdo by je chtěl rozbírati kriticky.

Kutnohorské diarium je zde uveřejněno o číslech:

37, 52, 60, 71, 79, 94, 135, 151, 240, 356, 367, 388, 408, 418, 425,

Musejní diarium "Acta veřejná" pokračuje již jen o číslech: 53, 95.

Vídeňské diarium je uveřejněno o číslech:

118, 162, 177, 196, 218, 241, 265, 271, 281, 287, 308, 313, 389, 409, 417, 419, 426, 437, 438, 447, 448, 466, 479.

O číslech kursivně tištěných jsou zvláštní zprávy diaria vídeňského.

Megerlovo diarium je uveřejněno o číslech:

117, 146, 349, 358, 381, 391, 446, 465, 480.

Z diarií, která pocházejí teprve z doby generálního sněmu, budiž jmenováno na prvém místě diarium, které je uváděno v tomto svazku o názvu "Pražské diarium". Zachovalo se v pražském městském archivu v souborném svazku Chaos rerum memorabilium: rk. 323 A fol. 442 - 448. Je to současná kopie a má na začátku in margine připsánu jinou rukou poznámku "Acta při sněmu 1611". Akta v našem smyslu to nejsou, jsou to pouhé denní záznamy, někdy velmi stručné, hlavně o tom, co se dělo na sněmu. Autor je anonymní jako u většiny druhých diarií. Vyjadřuje se někdy takovým způsobem a má takové zájmy, že bychom ho měli hledati mezi příslušníky měst Pražských. Když se na sněmu četl list vévody Bavorského se žádostí, aby stavové potrestali útočníky proti klášterům, praví autor diaria, že pánům novoměstským jest poručeno, poněvadž některé osoby mají "před rukama", aby osoby ty byly ztrestány. [Viz č. 134.] Ve zprávě o uvěznění Františka Tengnagla zajímá se i o takové podrobnosti, jako že mu má biřička ze Starého města vařit jídlo. [Viz č. 150.] Protože mluví o jednání na sněmu jako osoba přítomná, mohli bychom snad uvažovati o některém zástupci měst Pražských na sněmu. Také naleziště diaria vede nás do Prahy.

Diariurn toto má někde zajímavé podrobnosti, ale zdaleka se nevyrovná diariu městských poslů kutnohorských. Také brzy končí, uzavírajíc své vypravování přestěhováním se krále Matyáše na Hradčany 27. dubna. [Viz č. 182.]

Je níže uveřejněno o těchto číslech:

18, 36, 51, 59, 70, 78, 93, 116, 128, 134, 147, 150, 161, 182.

Jiné diarium, které si také vytklo za úkol sledovat události sněmovní, zachovalo se v státním archivu ve Štutgartu. Podle nadpisu chtělo líčiti, co se sběhlo na radnici, t. j. ve schůzích stavů na radnici staroměstské, a co ve sněmu. Má zprávy jen z několika dní, od 11. do 15. dubna. Na konci má poznámku, která ukazuje jen na tyto dny, ale mluví též o korunování krále Matyáše, jako by se bylo odbylo v těchto dnech. Poznámka je jistě pozdější; jejímu pisateli, který věděl, že tento sněm provedl změnu na trůně, se přihodil omyl, že ji v poznámce přiřadil k událostem těchto dní. Patrně četl jen začátek diaria.

Autor diaria byl přítomen jednání sněmu, jak vidíme ze slov při líčení událostí ze dne 12.dubna: "Nachmals seind wir alle sampt hinauf in das schloss in die landstuben in grosser anzalkommen". [Viz č. 38.] Více o své účasti neudává ani neprozrazuje. Nevíme, měl-li snad psáti zprávy o sněmu pro vévodu wirtmberského, ani nevíme, jakým způsobem se dostaly do Štutgartu.

Uveřejněny jsou o těchto číslech:

19, 38, 54, 61, 72, 80.

Ještě kratší je Thurzovské diarium. Zachovalo se v aktech thurzovských uložených v státním archivu v Budapešti. Snad bylo určeno pro samotného Thurzu. Podle poznámky na tergu obsahuje jednání na sněmu ve dnech 21., 22. a 23. dubna. [Viz č. 152 úvodní poznámku.] Nejcennější z něho je začátek líčící relaci Šindlovu na sněmu o poslání do říše. [Viz č. 136.]

Diarium toto má jen tři denní zprávy, které jsou otištěny o číslech:

136, 148, 152.

Torsem bez začátku je berlínské diarium, jehož nadpis "Continuatio diarii" ukazuje, že začátek se ztratil. Zachovalo se v státním archivu v Berlíně a neprozrazuje, komu mělo sloužiti. Autor se velmi zajímá o slezské a lužické věci. Zpráva jeho ze dne 16. května je společná se zprávou z téhož dne diaria vídeňského. Měli tu tudíž oba zpravodajové týž pramen anebo společnou redakci.

Berlínské diarium je otištěno o číslech:

242, 266, 272, 282, 341, 359, 369. 389.

Že stavové hornorakouští měli velmi živý zájem na jednání stavů českých, vyplývá ze situace, do jaké se dostali vpádem pasovského vojska. Nelze se tedy diviti, že v zemském archivu v Linci v aktech stavů hornorakouských v tak zv. Annalenbandu 52 nalézáme zvláštní diarium o událostech v Praze. Je níže uveřejněno o záhlavích: Linecké diarium. Začátek mu chybí, první jeho zpráva ze dne 13. května je pokračování "Continuatio diarii" [Viz č. 357.]. Jeho zprávy nijak nevynikají nad ostatní prameny a zachovaly se jen čtyři. Je otištěno o číslech:

357, 368, 390, 410.

Pokud jde o způsob edice pramenů, platí o tomto svazku totéž, co o svazku minulém. Poněvadž jde jen o druhý svazek téhož dílu, nebylo možno zaváděti nějaké novoty hledě k způsobu vydání i ke kvantitě látky.

Budoucí díly Sněmů bude lze poněkud restringovati. Zatím vznikla nová česká publikace materiálu z konce XVI. a ze začátku XVII. století, české oddělení zpráv nunciů na dvoře císařském, a tu ovšem nebudou v publikaci Sněmů českých otiskovány nunciatury vztahující se k jednání sněmovnímu, nýbrž se odkáže na zprávy uveřejněné ve svazcích nunciatur. Tím se Sněmům velmi odlehčí. Snad se ještě jiným způsobem podaří odsunutí některého materiálu do jiných edicí, aby Sněmy tak netonuly v množství látky a mohly pokračovati rychleji.

Louče se s tímto dílem, pokládám za svou povinnost poděkovati především českému zemskému výboru, který nikdy neodepřel prostředků, když šlo o vydávání pramenů osvětlujících dějiny země a národa českého, a který i tento díl svým nákladem štědře vypravil.

Dále znovu děkuji správám všech archivů i knihoven, domácích i zahraničních, které mi dovolily čerpati ze svých bohatých zdrojů, a jichž jména jsem uvedl již v úvodu k prvému svazku.

Díky jsem zavázán také všem, kdo mi při vydávání tohoto svazku přispěli na pomoc. Tak děkuji svým milým kolegům za vše, čím mi byli při práci nápomocni. Nejvíce pro ni vykonal archivní rada dr. Bedřich Jenšovský čtením korrektur tisku, které bylo edici velmi na prospěch. Archivní rada dr. Jos. Borovička byl mi nápomocen při čtení španělských textů a vyvaroval mne tak nejednoho omylu. Prof. dr. Vladimír Klecanda nalezl v deskách zemských několik neznámých písemností, které jsem mohl vydati v dodatku.

Ředitel schwarzenberského archivu v Třeboni dr. Antonín Markus opatřil mi laskavě správný opis celkové relace o průběhu sněmu, jíž jsem mohl užíti v tomto úvodu. Ředitel moravského zemského archivu dr. František Hrubý ochotně vyhověl mé žádosti týkající se textů zachovaných v zemském archivu v Brně.

Všem těmto jmenovaným patří mé nejsrdečnější díky jakož i všem kolegům historikům, jichž jména byla vytčena již v úvodu k prvému svazku, kteří byli nápomocni při pracích v domácích i cizích archivech souvisících se získáváním látky pro oba svazky.