slavné a svaté paměti císaře Maximiliana, pana otce našeho nejmilejšího, se všemi třími stavy království Českého, které se jest stalo při sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta buožího 1575 v outerej po sv. Matouši evangelistu Páně [27. září], kteréhož i my potvrzujeme a bez porušení zachovati poroučíme, jakž slovo od slova níže poznamenáno jest, které jsme do těchto práv horních také vložiti poručili.

Jestliže by nejvyšší mincmejstr a nejvyšší perkmistr, i jiní naši ouředníci horní společně, anebo někteří z nich, na některé naše hory v našich potřebách vyjeli, aneb vysláni byli, tehdy má jim outrata, na kolik koní kterému dovoleno, vedle obyčejného lifergeltu na jeden kůň a jednu osobu za den a za noc po dvanácti groších šesti penězích českých z mince naší, z které od nejvyššího mincmejstra nejpříhodněji a s menším ublížením uznáno a nařízeno a vyměřeno bude, na jeho nejvyššího mincmejstra certifikací a proti toho, kdo outratu přijímá, kvitancí vydána bejti.

Pakli některej z stavův, majíc hory na svém gruntu, nebo za jinou příčinou, anebo někteří kverci, na našich neb na stavův gruntech, při nejvyšším mincmejstru toho by hledali a žádali, oznámíc příčiny, jaká by toho potřeba byla, aby na ty některé hory sjel, anebo ouředníky horní poslali: tehdy, vyrozumějíc příčinám a nejde je slušné, má tak učiniti a podle uznání potřeby sám osobně, přijma k sobě jiné ouředníky, jeti anebo v menších příhodách nejvyššího perkmistra aneb i jiné s ním, jak kdy potřeba káže, vyslati; takové outraty mají od toho neb od těch, kdo jsou příjezdu žádali, vedle partikulare od vejjezdu z domu až zase do navrácení domův jim zaplaceny bejti.

A jakož jest slavné a svaté paměti císař Maximilian, pan otec náš nejmilejší, z jistého a bedlivého uvážení, znajíce toho veliké příčiny dané a všem horám zlatým i stříbrným v království Českém vysoce důležité potřeby, ráčil jest skrze otevřené mandáty všechněm židům všecky své hory zlaté a stříbrné v témž království zapovědíti, jakž forma téhož mandátu, slovo od slova níže postavená, ukazuje: a protož i my, uznávajíce to též za slušné a potřebné bejti, toho potvrzujeme a nad to toto k tomu přidáváme, aby netoliko těch našich hor zlatejch a stříbrnejch, které nyní v vyzdvižení a těžení jsou, ale také i těch, které v časích budoucích povstanou, všelijak a dokonce prázdni byli, jakž jim v témž mandátu vyměřeno.

"My Maximilian Druhý, z boží milosti volený římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše etc. Věděti dáváme všem vůbec i jednomu každému, poddaným našim, jakéhož koliv stavu a úřadu neb povolání ti jsou, všudy po království našem Českém usedlým i obývajícím: jakož jsou nás nejedny hodnověrné zprávy došly, kterak židé, obzvláště pak ti, kteří v Kolíně nad Labem, míli od Hory Kutny, kdež jsou se nemálo zase, jako i jinde v zemi, vkořenili, bydlejí, chudej souženej lid horní i řemeslnej netoliko svými nekřesťanskými lichvami a jinejmi zlejmi židovskejmi podvodnejmi obmysly a převrácenostmi k zkáze přivozují, ale také příčina jsou, že rudy a na díle stříbra, obzvláštně pak hertovní zrna, kteréž mnohdykrát odneseny a skrze nevěrné lidi vzaty bejvají, skrze ně prohandlovány, a tak naši i obecních kverkův mnozí náležití užitkové a slušní důchodové odňati bejvají; protož se židé netoliko k dotčeným Horám Kutnám, ale také i k jiným našim horám v Cechách, obzvláštně rádi blízko osazují, aby takovejch handlů tím snáz vyhledali, a svejch židovskejch obchodův a praktik tím příležitěji vésti mohli. Ješto kdyby oni nebyli, tehdy mnohdykrát takovejch zpronevěření, kteréž se skrze ně zlodějským spůsobem vejš psanejch rud a stříbra děje a fedrováno bejvá, pominuto by bylo; také by obstřihování mincí, přepalování, zpagamentování a zvláště vystřelování těžké mince, poněvadž kusové ne vždycky mohou jednostejně na stříži se strefovati, s kterýmiž oni jako lidé prázdní, kteříž sice žádné živnosti, než s křesťanskou, lidskou a zemskou zkázou se obírajíc, nemají, tudy se zdržují a obzvláštně sobě pomáhají; i nemohli jsme my toho, poněvadž se tu netoliko na kverky a obecní lid, ale i důchody komory naší k škodě a ublížení vztahuje, žádným spůsobem déle dopouštěti a tomu se dívati, ale chceme a jim židům i těm, pod kterejch oni spravování v dotčeném našem království Českém okolo hor v městech a městečkách obydlí mají, mocí tohoto otevřeného mandátu našeho přísně přikazujem, aby oni židé v času jednoho měsíce, od datum tohoto našeho mandátu počítajíc, své věci tak spravili, aby po vyjití toho času, i budoucně, netoliko jmenovaných našich Hor Kuten, ale také Joachymstálských, i sice všech jinejch našich v tomto království ležících hor, kdežkoli a v kterejch místech ty jsou a jaké jméno míti mohou, dokonce a docela se jim vyhejbali, jich varovali i prázdni byli.

Kdeby pak po jmenovaném času a přes tuto naši zápověď jeden, nebo jich více židův, na dotčených horách, kdež ty koliv jsou, postiženi a nalezeni byli, ten anebo ti mají ihned do vězení vzati, na hrdle i statku přísně trestáni býti. Protož se jeden každej žid před škodou a těžkostí sám bude věděti jak stříci a varovati.

A přikazujem taky N. našim zřízeným radám komory české, nejvyššímu mincmejstru, hejtmanům horním, nejvyšším perkmistrům a sice všem jiným hejtmanům a horníkům při dotčených horách v často jmenovaném našem království českém přísně, a chceme, aby nad tímto naším mandátem přísně ruku drželi, jej nepřestupovali, ani komu jinému přestoupiti dopustili. A to my přísně míníme a na tom se jistá a konečná vůle naše vyplní.

Dán v městě našem Vídni šestej den měsíce srpna léta etc. šedesátého osmého, království našich římského šestého, uherského pátého a českého dvadcátého."

Nacházíme, že předešlí císařové a králové čeští, někdy předkové naši, když jsou se Hory Kutny vyzdvihovaly, lidé rozmnožovali, město zakládali, domy stavěli, rozliční řemeslníci a jiní obchodnici se vosazovali, uznali jsou, že by správcové a ouředníci horní nemohli všeho lidu spravovati: i ustanovili jsou jim ku pomoci jiné soudce, kterýmž jest právo městské vydáno, ti aby městské a outrpní věci soudili, lid obecní při městě v dobrém řádu a pokoji zdržovali a spravovali, ouředníci pak horní aby hory tím pilněji opatrovati mohli, jsouce jiných prací a soudův obecních zproštěni, při samejch právích a řádích horních jsou zůstaveni.

A protož i my nyní, znajíce slušné příčiny a potřeby toho, potvrzujem a při tomto míti chceme, aby jedni druhým v jejich povinnosti nesahali, ani jaké překážky činili; alenasi ouředníci horní, kteří jsou k těmto právům ustanoveni a nařízeni, aby vedle nich ty věci, kteréž z hor pocházejí a k horám příslušejí, opatrovali, soudili a řídili.

Tolikéž ouřad městský aby ty věci, které k městskému právu náležejí, vedle práv městskejch soudili a spravovali, a co by horního bylo a před ně se dostalo, to aby k hornímu ouřadu podávali. Přihodiloli by se pak, že by se někdo pod správou ouředníkův horních jakéhožkoliv zlého skutku při horním díle neb jinak na našich stadiích k horám příslušejících dopustil, pro kterejby slušně mohl popravním mistrem ztrestán býti: vyslyšíc jeho se všemi omluvami a potřebnostmi, nejdeli se tak zlým skutkem vinen, tehdy teprva má od práva horního bejti podán k městskému právu se všemi aktami k souzení, a prvé nic; a ouřad městskej jest povinen ihned bez odtahův tu věc před sebe vzíti a souditi, a vedle práva se k němu zachovati.

Ačkoli při Horách Kutnách ti ouřadové v tom, jak vejš dotčeno, rozděleni jsou, aby ouředníci horní o horách a horních potřebách, a ouřad městskej o městské a obecní potřeby, spravedlnosti vyhledávajíc, soudili, pilnost a péči měli: však o potravách i jiném, co k vychování a zdržení chudého robotného lidu náleží, též o lojích, kožich, železích, provazích, a co více k horám potřebí, o to mají se obojí ouřadové snažiti, aby ty věci hodné a v slušné ceně byly, na všelijaké věci, aby míra a váha spravedlivá byla, často obojí ouřadové přihlídati mají, tak aby sobě chudej, robotnej lid, též i kverci bez obtěžování a přesazování potřeby jednati mohli.

Dalali by se kdy kterému kolivěk ouřadu příčina o rozmnožení a vyzdvižení hor anebo o obecní dobré jednati a uvažovati, poněvadž ty a tak rozšířené hory bez obce města a to město Hora Kutná, i obyvatelé v něm, také bez hor v své podstatě nikoli by státi nemohli: a protož mají jedni druhejch ku pomoci a radě požádati a povolávati; aniž mají jedni druhými pohrdati, ani žádosti takové odpírati, ale, jsouce spolu v jednotě a lásce, mají sobě společně z obou stran radni a pomocni býti.

Ačkolivěk ouřad horní [Odstavec tento jest v původním rukopise červeným inkoustem podtržen.] na Horách Kutnách pro starožitnost hor před ouřadem města starší a prvotní se býti nachází, však poněvadž obojí, jak horní tak městský, nám saditi a říditi i řády mezi nimi ustanovovati v moci naší zůstává: protož tomu chceme, pro uvarování budoucích mezi nimi nesrozumění a nevolí, aby od tohoto času vydání těchto našich práv horních ve všech příčinách a připadnostech, kteréž z hor pocházejí a pod práva horní náležejí, též o horních lidech, havířskejch, hutnickejch, i jiných všech k horám připojených pořádkův se dotejkajíc, při svolání, vyhlášení, buď na kazatedlnicích neb jinak, neb v jakémkoli jiném v takových příčinách jednání, aby ouřad horní přední slovo, hlas a přímluvu měl; a tolikéž ve všech městskejch, obecních, cechovních i jiných k městu a pod právo městské náležitých-případnostech ouřad městskej přední slovo, hlas a přímluvu míti má.

A jakož jsou za slavné a svaté paměti císaře Maximiliana, pana otce našeho nejmilejšího, mnohé ztížnosti a žaloby na řezníky na Horách Kutnách přednášeny bej valy, kterak že by, nemajíce při tom tak velkém a lidném městě žádného kutlofu, jak v jiných velkých i malých městech obyčej jest, ale v svých domích někdy nehodné, nemocné dobytky, stelné krávy i jiný dobytek a jinak lidem na zdraví škodlivá hovada nočně bíti obyčej měli, a k tomu všelijaké nečistoty od těch zbitejch hovad po ulicech kladou, skrze město ulicemi aby tekly, pouštějíc, smrady činí a na lidi nemalé těžkosti i nemoci skrze to uvozují, z čehož také i to pochází, že z takovejch nehodnejch dobytkův ani koze k hornímu dílu hodné a na právej špermas, ani lojové jadrní bejti nemohou, na čemž horám nemalá ujma jest, a proto nicméně to všecko vysoce odbejvati chtějí a vtom drahotu činívají; ač jsou mnohokrát od nejvyšších mincmejstrův království Českého a od šepmistrův k dobrému řádu a vystavení kutlofu napomínáni bejvali, ale nikda jsou od nich k tomu přivedeni býti nemohli, až léta etc. sedmdesátého skrze psaní od JMCské, slavné paměti, kteréhož datum na hradě Pražském ve čtvrtek po neděli oculi [2. března], nejvyššímu mincmejstru, toho času Karlovi z Bibrštejna poručeno bylo, odpory mezi šep-mistry a řezníky vyslyšeti a pokud možné spokojiti. Jakož jest pak v tom jednání řezníky k tomu přivedl, že jsou se před týmž mincmejstrem a ouředníky horními i mincovními, též před šepmistry uvolili místo obrati a kutlof postaviti a v řádu dobrém státi, ale až posavad jsou toho svého uvolení a přípovědi nevykonali: a poněvadž my ten obyčej, kterej se v těch příčinách při městech Pražskejch i jiných netoliko v království Českém, ale i jiných zemích, za dobrej řád drží, také schvalujem, a oni řezníci na Horách Kutnách jsou se na onen čas v to uvolili, protož chceme, aby nejvyšší mincmejstr s našimi ouředníky na Horách Kutnách a šepmistry bez odtahův to před sebe vzal a řezníky, aby sobě v místě příhodném, kdež se nejvyšší mincmejstr s ouředníky a šepmistry o to snese, kutlof spůsobili, k tomu skutečně měl a přidržel, a řád, jakej se v Pražskejch i jinejch městec při tom zachovává, a kterak by se k Horám Kutnám nejlépe trefiti a hoditi mohl, jim přísežné osoby k tomu nařídil, ustanovil a nad tím, aby se v tom tak a nejinak chovali, pod propadením pokuty deset kop grošův českých, kolikrátby koli kterej přestoupil, aby nám, kdež jiné pokuty vyměřením těchto práv skládány bejvají, za každé propadení obzvláštně položiti byl povinen, ruku držel a žádného z toho nepropouštěl. A při jiných horních městech všech, kdeby až posavad takovej řád držán nebyl, má nejvyšší mincmejstr též s ouředniky těch hor a ouřadem téhož horního města to tak, jako na Horách Kutnách, naříditi a též nad tím ruku držeti.

Také i to míti chceme, poněvadž město Hora Kutná od hor a lidu horního svůj počátek i všecku podstatu vzalo, a obyvatelé jeho pro hory a od předkův našich římských císařův a králův českých mnohými milostmi a svobodami, mimo jiná města v tomto království Českém, obdařeni a horníky jmenováni jsou: a protož jest povinen jeden každej z obyvatelův toho města, jakéhož koli povolání neb ouřadu byl by, i čeleď jejich, i podruzi, ouřadu hornímu v horních a městskému v městských věcech, poněvadž oni od nás obojí zřízeni jsou, všelijakou uctivost a náležité poslušenství zachovati a na jejich obeslání se postaviti, i z těch věcí, z kterých by před nimi obviněni byli, pokudž by se horního aneb městského práva dotejkalo, odpovídati jsou povinni.

Kteří by pak stavu rytířského sobě v městě Hoře Kutné, v předměstí, anebo na horách, pod jejich právo náležejících, domy kupovali, stavěli, v dluzích ujímali, od oumrti darem, neb jakým koliv spůsobem v držení měli neb potom v držení uvedli: tehdy ti mají sami v těch domích osobami svými bydleti a ne podruhy toliko osazovati; a mají tím vším povinni býti i to všecko podstupovati, co jiní horníci a obyvatelé Hor Kuten i jiných měst horních, kde se hory pavují, povinni jsou a podstupují, vymíňujice ouřady městské, do těch aby potahováni nebyli. Než jestli bychom my, anebo na našem místě nejvyšší mincmejstr království českého, uznali neb uznal, že by se některej z těch k některému našemu ouřadu při horách neb jinde hodil a k tomu potažen byl, ten aby se beze všech odporův, jako jiní obyvatelé téhož města horního, k tomu potřebovati dal.

Pakli by tomu čemu, jak svrchu oznámeno, kterej na odpor se postavil a svoliti nechtěl, tehdy nejvyšší mincmejstr, povolajíc k sobě ouřednikův horních a ouřadu města, má toho také povolati a napomenouti, a nechtěl-li by po napomenutí svoliti, má jemu oznámiti, aby se ve třech měsících pořád zběhlejch vyprodal, a dům ten aby hodnou osobou, kteráž by těm věcem odporná nebyla, vosadil. Pakli by prodati zanedbával, tehdy nejvyšší mincmejstr, a v nepřítomnosti mincmejstra ouřadové horní a městský, ten dům mají dáti šacovati osobám přísežným, a kdoby jej v tom šacuňku ujíti chtěl a peníze složil, tomu jej v tom pustiti mají, tak aby hory nepustly a domové sousedy a ne podruhy osazeni byli; neb není slušné, aby ti měli těch svobod užívati, kteří by nechtěli toho břemene nésti, pro které ty svobody dány jsou.