Jakož slavné a svaté paměti císař Ferdinand, pan děd náš nejmilejší, rozvažujíc, že Hora Kutná skrze neřádné a škodlivé rud a kyzův kupování od erckafeřův k znamenitému snížení přichází, ano i ku pádu se schyluje a to za příčinou, že erckafeři toliko svých vlastních užitkův hleděli a ná-kladníkův i chudejch havéřův, skrze kteréžto hory zdržáni býti musejí, nic v tom nešetříc a nelitujíc, na kupování je ujímali a utiskali, od některých pak dokonce kupovati nechtěli a tím jsou mnohé doly a vorty k spuštění přivedli: i majíce JMt lítost nad těmi horami i nákladníky a chudým havířstvem, ráčil jest léta Páně 1549 při času sv. Václava při erckafeřích ten jejich škodlivý erckaf zastaviti, a erckaf pořádnej, aby od každého rudy i kyzy i vitrunky, vedle váhy a proby skrze přísežné osoby k tomu zřízené, přijímány byly, k své ruce ujíti a tak naříditi, aby se v tom žádnému žádného zkrácení nedalo, ale jednomu každému aby jeho rudy a kyzy podle váhy a proby vedle jistého s kverky snesení placeny byly, a čímž koho pán Buoh naděliti ráčí, toho aby mohl vedle spravedlnosti své užiti.

Ale potom léta Páně 1563 dne dvamecítmého měsíce března, slavné a svaté paměti, císaři Maximilianovi, panu otci našemu nejmilejšímu, při svoláni obecního rejtuňku všickni horníci, kverci, nákladníci, faktoři a kteří se koliv sešli, šetříce v tom JMti velikých nákladův a pomocí, které jest při těch horách činiti ráčil, ulevili jsou všickni zespolka dobrovolně nějakej díl z předešlého vysokého placení stříbra a v hrudách z stříbrných hor, při čemž i my na ten čas ještě zanechávati ráčíme, aby níže oznámeným spůsobem rudy, kyzy a vitruňky placeny byly.

Vitruňky na Kaňku a Taurkaňku platiti se mají tak jako kyzy, však kteří pod půl druhého lotu drží, ti nemají placeni ani přijímáni býti.

Též i toho šetřiti mají, aby rudy i kyzy, šlichy, grejple, i jiné k tomu podobné, na čisto vypravovali a čistě vypravené do erckafu dodávali, jinak od nich nemá přijímáno bejti.

Poněvadž se huti se všemi svejmi i uhelnými štadly, kde naším neb kverkovským nákladem uhlí pálí, od hor nikoli děliti nemohou, neb jedno druhému vlastně se vším příslušenstvím náleží: a protož také i osoby při hutech a uhlí pálení pod správu nejvyššího mincmejstra a ouřadu horního přísluší, všecky případnosti a příhody napřed oznámeným podobné právu hornímu jako i horní souditi a říditi náleží, a protož se všickni ti ouředníci i dělníci našimi horními ouředníky a těmito právy spravovati, v svých potřebách se utíkati a nápravy hledati mají.

Co se pak hutních řádův strany šmelcování a ouředníkův nařízení dotyce, kteří se na jistej spůsob vyměřovati nedadí, za příčinou, že jsou rozdílní, jako na Horách Kutnách my erckaf i všecky huti a šmelcování k své nice držeti ráčíme, a může toho na některých horách s volí kverkův a pro lepší fedruňk hor a chudých nákladníkův, kteří základův nemají, od nás nebo pánův gruntu více nařízeno bejti; někde pak kverci sami své rudy na svůj náklad šmelcovati dají, místy musejí bejti s zagrovnami a jinde bez zagroven, jakž pak při rozdílných rudách rozdílná díla a šmelcování bejti musejí.

A protož jeden každej bude moci své huti podle příležitosti, jak se nejlépe bude moci hoditi, šmelcovánim, ouředníky, dělníky a dobrým řádem opatřiti a zříditi; však ouředníkům přísahy vydávati, i košty hutní a uhelní před ouřadem horním jako i jiné pořádně kladeny bejti mají.

Narození pána Krista. Nové léto. Buoží křtění. Hromnic. Svatého Matěje. Zvěstování panny Marie. Svatých Filipa a Jakuba. Buožího vstoupení. Buožího těla. Svatého Jana Křtitele. Svatých Petra a Pavla. Rozeslání apoštolův. Svatého Jakuba. Svatého Vavřince. Matky buoží na nebe vzetí. Na den svatého Bartoloměje. Narození matky buoží. Svatého Matouše. Svatého Michala. Svatých Šimoniše a Judy. Všech svatých. Svatého Ondřeje. Svatého Tomáše. Vzkříšení Páně. Svatého Ducha a všecky neděle.

Tito svátkové mají bejti tak zachováni: jestliže by se kterého týhodne dva svátkové přitrefili, tehdy těm havířům, hutníkům a jiným dělníkům, kteří stále z lůnu dělají, má jim jeden svátek k svěcení prominut a zaplacen bejti, by pak nedělali; ale za druhý, nebudouli dělati, nemá jim placeno, ale sraženo bejti, pakli by dělali, má jim zaplaceno býti. Když se pak toliko jeden trefí, tehdy jim má k svěcení propuštěn a nicméně jako by dělali zaplacen býti.

Pakli by nějaká důležitá potřeba byla, že by i v ty svátky děláno býti muselo, nemají dělníci tomu na odpor bejti, však jim má ten den neb ta šichta obzvláštně, co se vedle velikosti lůnu dostane, nad to nade všecko, že jim za svátek taky dáno bude, placeno býti.

Ale když se trefí narození pána Krista v témdni, tehdy dva svátkové, totiž narození pána Krista a druhej hned po něm sv. Štěpána, mají oba dva těm dělníkům pasirováni i placeni býti tím spůsobem, jak vejš oznámeno.

Ale kteří dělníci teprva toho téhodne k dílu přistupují, když se tak kterej svátek trefí: tehdy nemá jemu žádnej prominut, ale toliko ledyšichty toho téhodne, kolik jest dní neb šichet dělal, placeny bejti. Tolikéž kteří mají nádenní díla, aneb na šichty a lozuňky, jako hašplíři, nájemní zedníci, tesaři, přidavači a kteří i jiná nádenní díla dělají, jakož je naši ouředníci horní budou uměti a věděti, kterak jedny od druhejch rozděliti: těm toliko, kolik dní, šichet neb lozuňkův spravedlivě dělali, má placeno bejti.