33. O dání neb prodání tálův.
Jestli by kdo komu tále dal neb prodal, má jeden druhému, nedadouc čtyřem nedělům projíti, toho trhu neb dání zápisem při knihách ouřadu horního potvrditi; pakliby prodávající neb dávající obmeškal, má jeho kupující napomenouti, a nevykonali toho po napomenutí, má jeho před ouřad horní obeslati a z toho viniti; ale zanedbá-li toho kupující neb přijímající a dá čtyřem nedělům projíti, již potom nemá toho užiti, léčby hodné a slušné příčiny ukázal, že jest mu se v tom překážka dala a toho vykonati nemohl.
Nebyl-li by kterej z nich při horách, tak že by ku právu přiveden bejti nemohl, bud prodavač neb kupec, a druhej by rád zápis vykonal: tehdy ten přítomnej, totiž prodavač, že by kupci svému chtěl, co jest mu prodal, rád dáti zapsati, anebo kupec že žádostiv jest, aby mu prodavač co jest od něho koupil zapsati dal, má to hofmistru neb perkmistru a písaři urburnímu neb hornímu oznámiti, a za poznamenání svého ohlášení, že jest čtyřem nedělům nedal projíti, žádati; a nejdeli se, že jedna strana druhé na ublížení lstivě zápisem protahuje, má skutečně trestán býti.
34. O zapovědí díla.
Vzniklali by inezi dvojími kverky jaká nevole, že by jedni druhým rudu v jich měrách sekali, aneb za jakoukoliv jinou příčinou by jedni druhým díla hájiti a na rudu se potahovati chtěli: tu nemá žádnému pro umenšení naší urbury dílo zapovídáno býti, léčby se vody anebo jiného nebezpečenství obávati bylo; však jestliže ta ruda, o kterou jest odpor, do erckafu prodána bude, anebo žeby zšmelco-vána a stříbro z ní uděláno bylo, tehdy z těch peněz za rudu neb stříbro přišlejch má toliko na košt, pokud stačí, vydáno býti, a budeli co přes košt zbejvati, má za ouředníky horními zůstávati, pokud by ta pře k vykonání nepřišla; a po vykonání pře má bejti vydáno tomu, kdo lepší spravedlnost ukáže. A nemají se nikdež jinde takové zápovědi neb přípovědi díti než při ouřadu horním těch hor, kde odpor jest.
Ouředníci horní mají strany obě povolati a přátelské smlouvy jim podati, a pokud možné, vložíc se v to, je srovnati; pakli by jich přátelským jednáním porovnati nemohli, tehdy teprv jim ku pořadu práva horního ukáží a k jistému dni je sroči, a se vší bedlivostí strany vyslyšíc vejpovědí spravedlivou podělí.
Pakli by se které straně vidělo, že jest vejpovědí obtížena, bude moci před nás a v nepřítomnosti naší před nejvyššího mincmejstra království Českého odvolání vzíti.
35. O svoláni kverkův.
Uznali některej z kverkův, šichtmejstr, štejgíř, nebo jinej správce, toho potřebu, aby kverci svoláni byli a o některé pilné potřeby svěho nákladu uvažovali, mají se toho při hofmistru neb perk-mistru, oznámíc mu příčinu, dožádati, aby dovolil kverkův svolání: a hofmistr neb perkmistr, uznali toho potřebu, má k tomu dovoliti a přísežného jednoho nebo dva, aby při tom byli, naříditi; ale bez dožádání a dopuštění hofmistra neb perkmistra nemá žádného svolání, a bez přítomnosti přísežných žádného jednání býti.
Svolání kverkův a jednání o dolové a horní potřeby nemá nikam jinam se dopouštěti scházeti, než tu kde se jiné ouřední a horní věci řídí; a na čem se kverci snesou, nebudeli proti právu a dobrému hornímu řádu, má to od ouřadu horního potvrzeno a v knihy k tomu náležité, i osoby které jsou se sešly a kterého dne to jednaly, poznamenáno býti. Pakli by jejich snesení proti právům a řádu hornímu bylo, mají je naši ouředníci z toho vyvésti a napraviti.
Jiné postranní schůzky, ukrytě před ouředníky horními, docela zapovídáme, a dopustili se kdo v svém domě, zahradě, na poli, neb kdežkoliv na svém gruntu neb nájmu, bez povolení hofmistra neb perkmistra, takových postranních schůzek, má nám propadnouti dvacet hřiven čistého stříbra; a ti kteří jsou se sešli, jeden každej z nich, po desíti hřivnásh čistého stříbra do komory naší položiti má.
Ale nad dolem sejdouce se o dolové potřeby rozvažovati a jednati Sfe jim v přítomnosti přísežného horního nehájí.
Pořádné svolání kverkův má se takto státi. Když na žádost žádajícího hofmistr neb perkmistr jedněch každejch hor k svolání kverkův povolí, tehdy písař urburní má ke všem kostelům, kde při těch horách kázání slova božího bejvá, cedule psáti v tento rozum: "Hofmistr a urburéř s ouřadem horním přikazují všem kverkům, nákladníkům, faktorům a správcům dolu neb vortu K., aby se dnes po samém obědě na vlaském dvoře v rejtuňku najíti dali pro pilné a důležité potřeby téhož dolu neb vortu, kteréž jim při sjití oznámeny budou; a kdo by se tak nezachoval a nepřišel, tehdy ten každej bude povinen to všecko podstoupiti a držeti, co od jiných přítomných nařízeno a narovnáno bude."
A takové cedule mají dány býti farářům, aby při každém kostele po kázání na kazatedlnici lidu přečteny a to svolání tak vůbec oznámeno bylo; ale na jinejch horách má bejti též příhodné místo k sjití oznámeno a to tu, kde se jiné ouřadní a horní potřeby obyčejně řidívají.
Jestliže by se pak žádnej z kverkův ani faktorův nepostavil, tehdy ten, kterej jest svolání učinil, má to tím nebo těmi přísežnými, kteří by od hofmistra neb perkmistra k tomu nařízeni a přítomni byli, osvědčiti, a při nejprvnějším sjití ouřadu hornímu, z jakých příčin jest svolání učinil, oznámiti a za opatření žádati; a ouřad horní, vyslyšíc příčinu a potřebu, má to uvážiti. A co tu za slušné uznáno a nařízeno bude, to budou povinni všickni kverci podstoupiti a tak se chovati. Nad čímž naši ouředníci horní při všech horách ruku na místě našem držeti mají; nebo nesluší toho trpěti, aby pro nedbalejch kverkův nescházení urbura naše hynouti měla.
36. O štolách a štolním právě.
Štoly dědičné jsou každým horám kovovým pro svedení vody a přivedení větrů k velikému pohodlí, ale že dlouhého času a mnohého nákladu i ustavičného opatrování ipotřebují, za kteroužto příčinou mnozí horníci takových nákladů činiti se ostejchají, rozvažujíc, že dlouhé čekání zisku tesknost přivozuje, nad to pak, že v starejch horních právích zatměle a nesrozumitelně o štolách se zmínka činí, z čehož jsou mezi kverky stolními a dolovými mnozí odporové pocházeli: a protož ten artikul taky k lepšímu vyrozumění vysvětlujeme, aby se jeden každej spraviti, a jakého zisku z nákladův svých očekávati má, věděti mohl.
Ale nejprve kdo chce buď znovu štolu začíti, nebo starou štolu k vyzdvižení a gveldikování ujíti, má při tom všecken ten řád a spůsob zachovati, jak napřed o ujímání dolův oznámeno jest.
A to má při tom věděti, že každá štola, která by znovu začata byla, má býti od žuly do firštu čtyř loket pražských zvejší a od hanthu do linthu půl druhého lokte zšíří; žula má býti rovná, nemá míti žádnejch špryní ani hrbolů, za kterými by se voda zdržovala, ale aby voda svůj tok volnej míti mohla. Také se nemá do vrchu žula náhle štakovati totiž povyšovati, ale má ve sto dumploších toliko jednoho pražského lokte a půl čtvrti lokte štaku míti, leč by toho hodné příčiny byly, tak že by nějací tvrdí kampi přistoupili a k některému dolu pro důležitou potřebu pospíchati museli, tehdy se poněkud k tomu [
Rukopis s letopočtem 1579 má ještě: "aby tomu dolu k odvedení vody a přivedení větru tím prvé pomohli a sobě stolního práva dobyli."] dovoliti může, však bez vědomí a dopuštění hofmistra neb perkmistra těch hor nemá se toho díti; a hofmistr neb perkmistr nemá toho dopouštěti, leč to s přísežnými ohledá a uváží, že bez toho bejti nemůže.
Bylali by některému dolu [Odstavec tento jest vynechán v rukopise s letopočtem 1579.] tak pilná potřeba, že by pro vody nebo pro nedostatek větrů volně dělati nemohli, a štolou k němu pospícháno bejti muselo, ale pro tvrdost kampu by bez špryní a štaku tak brzo jim spomoženo bejti nemohlo: tehdy aby obmeškáni nebyli, může dovoleno býti, aby poněkud i s špryněmi témuž dolu tím dříve ku pomoci přišli a sobě stolního práva dobyli.
Pakli by kteří štolníci bez povolení hofmistra neb perkmistra těch hor špryněmi neb štaky k některému dolu štolu hnali, nemají tím žádného práva dosáhnouti ani užiti.
A když tak štola začata a tak daleko dohnána bude, že by žulou jednoho lánu pod drnem byla, a kverci by potomně se rozmyslili a pro odjímání jiné štole práva, anebo pro nějakou jinou kořist nížeji zasednouti anebo vejšeji se štakovati chtěli: toho jim nikoli nemá dopuštěno býti, než jak jsou z počátku od zhlavy žulu začali a trekwerk položili, tak při tom zůstati jsou povinni.
Pakli by se v tom tak nechovali a jinak, nežli tuto vyměřeno, štolu hnali, tehdy nemají žádného práva stolního užiti a to potud, pokud by toho podle uznání ouředníkův horních zase nenapravili.
Mají také štolu často vyšlámovati a ustavičně vyčištěnou držeti, aby vody odpady své volné míti mohly, krně neb žlaby se nepřeplňovaly a větrové žádné překážky neměli. A jsou povinni, kudy kolivěk štolu po kluftě ženou, aby kmě totiž žlaby kladli a po straně, při linthu i po hanthu, kde by vody po skále slzaly [sic] [V rukopise s letopočtem 1579 slezaly."], střechy, po kterých by voda na krně uvedena byla, zdělali.
Dopustili štolníci, aby štola zapadla neb lichtloši se zabořili, tak že by voda odpadu neměla, ani vítr průchodu volného neměl, a neopatřili toho hned zase, ale na škodu dolův zanedbají a prodlejí, nemá jim z těch dolů, kteří by tak od nich obmeškáni byli, žádného práva štolního vycházeti, pokud toho nenapraví ; pakli by tím vždy na škodu dolův protahovali, mají od ouředníkův horních napomenuti bejti, a nenapravili jednom témdni po napomenuti, bude moci ta štola jiným, kteří by toho žádali, propůj červa býti.
Chtějíli štolníci štolhortu své štoly nepotratiti, mají v jednom roce při nejmenším půl lánu horského dále odsednouti, leč by pro tvrdost skály nebo jiné hodné příčiny toho učiniti nemohli. Což ouředníci horní spatříc se vší bedlivostí mají uvážiti, jsouli hodné příčiny; a nenejdouli hodnejch příčin, mají je k tomu přidržeti, co jsou jednoho roku obmeškali, aby druhého vyplnili. Protož mají ouředníci často k štolhortu, jakým pořádkem v něm dělají, přihlídati; nebo štolhort, pokud pořádně s opovědí .ouředníkův a zaštafováním nebude upuštěn, nemá pustej ležeti.
Pakli mají jaké doly před sebou, ježto by štoly pro odvedeni vody a pro přivedeni větru očekávaly, mají bez odkládáni dnem i nocí pospíšiti, a tomu neb těm dolům ku pomoci přijíti.
Ale jestliže by štolníci štolhortu štoly zanechali, .dáleji štoly hnáti nechtěli: jsou nicméně štolu vyčištěnou povinni, též i lichtlochy otevřené, žlaby neb krně vyšlamované a střechy zdělané držeti, ač práva štolního užívati chtějí.
A ouředníci horní mají při štolhortu štufu vytíti, ceduli k ní přivázati, napíšíc odkud a z kterého místa jest, proč a kterého dne i roku vyťata, a při ouřadu horním ji s pilnosti schovati. Budeli pak kdo té štoly štolhortu za propůjčku žádati na ten spůsob, že by ji dále hnáti chtěl, má jemu bez odporu od vyťaté štufy propůjčena býti.
A kdyby novej příjemec tou štolou dále těžil a skrze prvních štolníků štolu a lichtloch se perky a jinými potřebami fedroval, nemá jemu toho hájeno bejti; však v témž lichtlochu i štole, kudy se fedruje, povinen jest na svůj náklad všelijakej rychtuňk, cimry i trekwerky držeti; nad to povinen jest v těch místech žůlu neb žlaby čisté a vyšlamované, také za sedm later od lichtlochův dolů po štole, držeti potud, pokud cizí štoly a Iichtlochu potřebovati bude. Ten novej nebo poslední příjemec, ženouce tak štolu vedle tohoto práva a nařízeni a přijde k některému dolu nebo pramenu, má toho všeho práva od štufy, od které propůjčka jeho jest, užiti, jakoby od zhlavy [sic] štolu hnal.
Ale kdyby potřeba byla žůlu nebo krně užabrovati neb vyšlamovati, poněvadž od posledních štolníkův štoly do první šlamové se s vodou nésti mohou, však v jednom místě vice toho nežli v druhém bývá: protož toho zanecháváme při uváženi a rozeznání našich ouředníkův 'horních, aby oni spatříce očitě mezi týmiž štolniky rozsoudili, jakou by pomoci poslední prvním na yčistění a vyšlamování štoly povinni byli; vedle takového rozeznáni ouředníkův mají se bez odporův tak zachovati.
Kdyby štolníci do některého dolu štolu prorazili a téhož dolu šachty k fudrnosti potřebovali , nemá jim hájeno bejti : nebo slušné jest těm, kteří mnohým pomáhají, poněkud svého práva půjčiti, však pokud nejvejš možné aby dolovým kverkům v jich nákladích překážky nečinili.
A pokud se jejich šachtou fedrovati a jim překážku činiti budou, potud doloví kverci nejsou štolníkům než polovici štolního práva dávati povinni; pakliby dolovým bez překážky bylo, mají jihl zouplna štolní právo dávati.
Také jsou štolníci povinni v těch šachtách, kudy by se fudrovali, cimry a jiné rychtuňky pomoci držeti, a to vedle uznání ouředníkův horních; pakli sami té šachty užívají, tehdy také sami rychtuňk držeti mají.
Bylali by v čích měrách štolníkům lichtlochu sníti a až na štolu prosednouti potřeba, budou moci to s povolením hofmistra neb perkmistra, bez překážky jich kverkův, učiniti; a kverci těch měr nemají toho hájiti, a nejdouli štolníci v tom lichtlochu zinkování [sic] rudu, tehdy ta ruda má kverkům dolovejm náležeti, ale oni jsou proti tomu štolníkům náklad, kterej na sekání té rudy vzešel, povinni zaplatiti, a toho lichtlochu budou moci i potom štolníci kolikrát by jim koli potřeba byla užívati; ale kdyby ho štolníci nepotřebovali, tehdy doloví kverci neb čí míry jsou, mohou v něm též těžiti a k svému dobrému užívati.
A jestliže by kteří doloví neb jiní kverci, kteří by své šachty neb dolu neměli, snadnější fudrnost skrze štolu mohli míti nežli skrze svůj důl, a bylo by štolníkům bez překážky, tehdy potud pokud by jim na překážku nebylo a kverci toho od nich žádali, mají štolníci těm kverkům skrze svou štolu fudmosti, však proti slušnému platu, jak by od ouřadu horního uznáno bylo, dopříti.
A když štola vedle těchto práv pořádně k dolům hnána bude, k kterému koliv dolu přijde, a bude zhloubí při nejmenším půl druhého lánu horského, to jest půl jedenáctá latra štyglem zavěšeně, vodu odvede a vítr přivede, má stolního práva zouplna bez odporů užiti, a to takového práva: jestliže jest štola skrze celej kámen do téhož dolu hnána, tehdy ze všech rud, rejlů, šlichu i jiného všeho odtud pošlého, které věci v tom dole sekány [Rukopis s letopočtem 1579 má ještě: "a na čisto vypraveny."] budou, by pak rejle, perky, neb cožkoliv toho někomu zadáno neb zaprodáno bylo, však má štolníkům z toho též devátej díl náležeti. Pakli jest stará štola a toliko dobejváním, totiž žabruňkem a trejbováním, dohnána, má též ze všech rud i jiných věcí od rud pošlých, jak vejš oznámeno, však toliko dvanáctej groš nebo díl štolnikům stolního práva dáván bejti.
Ale bylali by štola z staré štoly k některému dolu skrze celou skálu dohnána a prolomena, má z toho dolu, do kterého skrz celej kámen dohnána jest, devátej díl dáván bejti.
Do kterejch měr štolníci [Odstavec tento jest vynechán v rukopise 1579.] štolou přejdou, bypak durchšlaku do šachty neudělali, tehdy kverci těch měr mají bejti povinni štolníkům, pokud v jejich měrách štolu hnáti budou a z měr štolhortem nevysednou, čtvrtej díl koštu totiž nákladu dávati, a ouředníci horní mají štolníky napomínati a k tomu skutečně přidržeti, aby štolhortem nezaháleli, nýbrž podstatně dělajíc pospíšili.
Přejdouli štolníci k některému dolu svou štolou, a odvedli by vodu a nepřivedli větru anebo přivedli vítr a neodvedli vody, má jim toliko polovice stolního práva, jak vejš o nové a staré štole rozdílně doloženo jest, dáváno bejti potud, pokud by obojího nevykonali, totiž větru nepřivedli a vody neodvedli.
Přijdouli štolou do některého dolu, kde by dvě šachtě neb hlubiny byly, v jedné by rudu sekali a v druhé nic, a přišli by štolou do té, v které by rudy ani těženo nebylo, nejsou jim kverci nic dávati povinni, pokud by do té šachty, kde ruda jest, nepřišli; ale kdyby v té šachtě, kde rudy není, pro pohodlí druhé šachty, kde rudu sekají, voda držána a na štolu slévána byla, anebo že by skrze tu šachtu vítr do druhé k rudě přiveden byl, tehdy polovici stolního práva dávati jsou povinni. A když štolu i do druhé šachty, v které rudu sekají, doženou, žlaby položí a střechy, pokud by jich potřeba byla, zdělají, teprv jim má zouplna stolní právo dáváno býti.
Jestliže by kterému dolu, skrze kterej jest štola hnána, z jiného pramene anebo z jinejch starejch a pustejch dolův, buď z lintu anebo z hantu, voda škodila a pod štolou k nim tekla: štol
níci nejsou povinni toho napravovati, ani k těm pustým dolům, kdež by naděje k zisku neměli, štoly hnáti, leč by se doloví kverci, kterým se škoda děje, s štolniky o to urovnali; pakli by vejš nad štolou tekla, tu jsou štolníci povinni na štolu střechami do krní uvésti.
Podsednouli štolníci kterej důl, že by skrze ode vřenou kluftu neb jakžkoliv voda z něho na štolu odpadla, má jim z toho dolu polovice stolního práva vycházeti, a když by porazili [sic] a tak i vítr přivedli, tehdy celé právo stolní jim dáváno býti má.
Pakli by kterej důl podsedli, v kterém by rudu sekali, a ten důl nebyl by tak daleko zpavován, aby mohl štolou dosažen bejti a voda by z něho na štolu nespadala, tehdy z toho dolu nejsou stolním právem povinni, pokud jim vody neodvedou a větru nepřivedou; ale když by do toho dolu štola proražena, anebo ten důl na štolu proražen byl, tak že by voda odpadla a vítr přiveden byl, ač by koliv rudu nad štolou sekali, však jsou povinni celé právo stolní dávati. A když tak do některého dolu štolu pořádně doženou, vítr přivedou a vodu odvedou, krně skladou a střechy, pokudž toho potřeba, zdělají, a doloví kverci moha nechtěli by vodu na štoly slévati, ani stolního větru užívati za příčinou, aby stolního práva nedávali, nemá jim ten obmysl prospívati, ale stolní právo jsou dávati povinni, by pak z toho žádného užívati nechtěli.
Pakli kterej důl podsednou, že by v něm rudu sekali, a kverci toho dolu nechtěli by žulou k štole těžeti proto, aby se na štolu neprorazili a stolního práva nedávali, nýbrž štolhortem neb polem dělali a žulu opouštěli: tehdy štolníci budou moci zhůru proti nim dělati, a což by v tom koli rudy nasekali jejich má bejti; ale jakž by se na ně prorazili, vodu odvedli a vítr přivedli, má jim stolní právo dáváno bejti a oni štolníci nemají více té rudy sekati, nýbrž kverkům k jejich užitku zůstati má.
Štolníci ženouce štolu a přišli by do měr některého dolu, však nebyli by pod drnem půl jedenáctá latra, jak štola za právo má, a rudu by sekali: ta ruda má býti dána kverkům toho dolu, v čích měrách sekána jest; ale ti kverci jsou povinni štolníkům náklad, kterej jest na sekání té rudy vzešel a od ouředníkův za slušnej uznán byl, zaplatiti. Pakli by v kterejch měrách štolou hlouběji nežli půl jedenáctá latra štyglem byli, a našli by rudu, budou ji moci od žuly štoly až do firštu pěti loket pražských zvejší a na šíř, jak ruda státi bude, sekati a k svému užitku obrátiti.
A v kterém by dolu neb měrách přes šachtu anebo přes hašpl štolu hnali, jsou povinni ihned štolníci přes tu šachtu neb hašpl krně totiž žlaby klásti, buď v lintu neb hantu, kdež by nejméně fudrnosti a lezení překáželo; pakli by tak těsno bylo, že by bez překážky žlab ležeti nemohl, mají štolnici na svůj náklad přicvejtovati.
Mají také [Odstavec tento jest vynechán v rukopise s letopočtem 1579.] všickni ti dolové, kteří jsou na užitcích a štoly odpadáním vody neb přivedením větru, anebo toho obojího užívají, by pak v jejich měrách štola ještě nebyla, vedle uznání ouředníkův horních štolníkům pomoc dávati.
Byli-li by v kterém dolu vortové propůjčeni, buď na polovici, na třetí, na čtvrtej neb najakejkoliv díl, však z těch rud, které by na těch vortích sekány byly, též z rejlu, šlichu i jiných věcí od rud pocházejících, jak by se koliv jmenovati mohly, má předkem stolní právo snímáno a dáváno býti a potom kverkům dolovým jich díly.
Jestliže by štolníci v čích měrách dva prameny s rudou našli, buďto roztřelený anebo jeden přes druhej po kříži, mají míti vůli, o kterém by dělati chtěli, a dělajíc budou moci rudu sekati a k svému užitku obraceti pokud štola za právo má, totiž od žuly do ferštu pěti loket a zšíří jak ruda stojí. A po druhém pramenu budou míti štolníci také vůli hnáti, ale ruda, která by v těch měrách po témž druhém pramenu sekáua byla, má dolovým kverkům náležeti; však štolníkům jsou povinni náklad, který by na sekání té rudy vzešel, navrátiti. Pakli by doloví kverci rudy k sobě při
jíti nechtěli, také nákladem povinni nejsou, ale štolníci ty rudy proti nákladu k užitku svému obrátiti mohou.
Pakli by přišli na křížovou neb šarovou kluftu a nebylo rudy, mají štolníci toho na dolové kverky podati, chtějí-li po té kluftě, pokud jich míry jsou, sami na svůj náklad ten štolhort hnáti, že toho mají vůli míti. Jestliže by doloví kverci ve dvou nedělích toho nepřijali a štolhortu neobložili, tehdy mají štolníci sami ten štolhort hnáti, a dosáhnou-li v tom hnání v těch měrách jaké rudy, má jim štolníkům zouplna a ne dolovým kverkům zůstati.
Pakli by doloví kverci sami ten štolhort obložiti a na svůj náklad hnáti chtěli, mají od hofmistra neb perkmistra napomenuti býti, aby tím podstatněji dělali a pokud míry jejich jsou tím dříve odsedli, tak aby štolníci nebyli obmeškáni, ale zase k svému štolhortu zasednouti mohli.
Ženouce štolníci štolu a našli by v svobodném poli pramen rudy, budouli žádati za propůjčení a potom za měření jeho, zachovajíc v tom pořádek napřed oznámenej o přijímání dolův, má jim vedle téhož řádu a obyčeje propůjčeno i měřeno býti.
Pakli by nejdouce pramen, nežádali ho za propůjčku a štolu předce hnali, a odsednouc štolhortem za půl měr dolovejch, totiž čtrnácte later od pramene nalezeného a mlčením pominou [sic], tehdy hofmistr neb perkmistr má kverky totiž štolníky poručiti napomenouti, aby ten pramen, vezmouc naň pořádnou propůjčku, obložili; jinak neobloží-li ho v témždni, že jiným, kdo by ho za propůjčení žádal, jej propůjčí, a neobloží-li ho v tom témždni po oznámení a napomenutí, bude jej moci jinému, kdož by ho za propůjčení žádal, svobodně propůjčiti.
A štolníci nemají žádnému hájiti, komu jest od ouředníkův dopuštěno v štole na pustých místech propůjček a vortův hledati; a kdož by kolivěk ujal jaké místo a rudu sekal, bude povinen tak jako jiní stolní právo dávati.
Jestliže by dvě štoly do jedné hoiy hnány byly, a chtěla by mladší štola starší štole právo odníti: tehdy musí nová štola starou při nejmenším sedmi latry štyglem zavěšeně podsednouti, jinak svrchní štola, jakožto starší, při právě stolním zůstavena býti má.
Pakli by se nenadále přitrefilo, že by ze dvou oudolí do jednoho vrchu proti sobě štolu hnali a blízko k sobě přišli, a nebyla by jedna druhé sedmi later zhloubí, tehdy která jest starší, ta právo stolní obdržuje; však štola odsouzená má z těch dolů neb měr, skrze které jest prošla a do nich ještě druhá štola dohnána není, stolní právo bráti, dokud by druhá dohnána nebyla a práva sobě nedobyla. Pakli by o sedm later a více jedna druhé hlubší byla, tehdy nižší, by pak mladší byla, právo obdržuje; ale budou-li podál od sebe a každá na jiném pramenn, bude moci každá svého práva, kterého sobě dobyla, užívati, leč by jedna druhou sedmi latry podsedla, ta dědictví i právo druhé štole však toliko v těch měrách podseděných odjímá.
Ještě jiné štoly bejvají, totiž hledající rud a pramenův, kteréž nemají takového práva a svobody jako štoly dědičné, o nichž již obšírně oznámeno jest: a protož nejdouli kverci štoly hledající pramen rudy v svobodném poli, buď po štole nebo na přič, mají se v tom bez proměny tak chovati jako o dolích a dědičné štole, když v svobodném poli rudu nejdou, položeno jest.
Však jestliže od toho pramene rudy dále dělati a v svobodném poli více pramenův hledati chtějí, mají toho vůli míti, a při každém pramenu, ač jeho vedle práva horního užiti chtějí, mají ten řád zachovati a měr žádati; pakli k některému pramenu měr žádati nebudou a odsednou od něho štolhortem přes čtrnácte later horských, budou ji moci naši ouředníci jiným propůjčiti.
Také se přitrefuje, že se hory na vysokých a příkrých vrších nacházejí, tak že nesnadno šorfy neb šachtami, ale štolami rudy a pramenové hledáni a nalezeni bejvají. A protož, jestliže by se přitrefilo a pramen rudy štolou nalezen byl, kterej by přímo do vrchu stál, a kverk neb nákladník za míry žádsl: tehdy, zachovajíc všecek řád o měrách napřed oznámenej, má šňůra od prostředku z hlavy štoly mezi žulou a ferštem založena a polovice měr po pramenu dolův a druhá polovice nahoru tažena býti, avšak do lintu i do hantu po stranách má též po sedmi latřích práva svého jako jiní dolové užiti; pakli by z které strany šňůra zouplna tažena býti nemohla, mají ten nedostatek z druhé strany, jak o dolích oznámeno, pokud by nic na překážku nebylo, doplniti.
Bylali by ta štola dole v oudolí, tak že by přímo dolů polovice měr taženo býti nemohlo, tehdy nicméně nahoru nemá více dáno býti nežli půl měr, a dolů, poněvadž je žádnej podsednouti nemůže, má jim dědičná hlubina zůstati. À kde bude konec měr, tu mezníci postaveni býti mají, a od mezníkův na místě hlubiny má své dědictví nahoře i dole, tak upřímo do vrchu, míti, jakoby voda rovně státi mohla. A co bude nahoře i dole, též i při jinejch kterejchkoli měrách přes mezníky svobodného zbejvati, to nám zůstává, a naši ouředníci mají to, vedle závazkův svých věrně a bedlivě uvážíc, nám k užitku obložiti, anebo jiným, kdož by toho žádal, propůjčiti; ale na gruntech stavův, pokud by prvé žádnému propůjčeno nebo připovědíno nebylo, v moci pána gruntu zůstává k své ruce obložiti, anebo jiným propůjčiti.
Z takovejch rud, buďto dědičnými nebo hledajícími štolami dosažených, z pramene v svobodném poli nalezeného, pořádně propůjčeného a měřeného a kteří desátku osvobozeni nejsou, mají též jako i z dolův desátky dávati povinni býti. Všelijaké vody, kteréž by štolami, šorpy neb šachtami dosaženy a dopavovány a na den vyvedeny byly, mají předkem k dolovým a horním potřebám obráceny býti, a jestli by jich ti, kteří se jich dopavovali, sami nepotřebovali, mají jich jiným bez všelikejch zouplatkův i odporův, komu by jich též k hornímu neb dolovému dílu zapotřebí bylo, dopříti.
A hofmistr neb perkmistr nemá dopouštěti takovejch vod od horních potřeb odprodávati neb odvozovati.
37. Tále k záduší.
Také se u nás vidí za slušné a náležité pro čest a chválu, též pro rozkaz pána Buoha a pro očekávání hojnějšího požehnání: aby při všech horách našich, též duchovních i na stavův gruntech v království Českém, při každém horním nákladu, totiž dolích, vortích i štolách, k kostelům, školám a špitálům dva kukusy kverci na svůj vlastní náklad pavovali, a v auspejtích se na ně dáváním tak chovali, jak o tom nlžeji v snesení s stavy o hory a kovy světleji oznámeno a vyměřeno jest.