46. O půhonu neb obesláni ku právu.
Jestližeby mezi dvojími kverky, anebo mezi dvěma osobami, o jakoužkoli věc z hor pošlou odporové povstali, ježto by sami mezi sebou, kterej by druhému křiv byl, rozeznati neuměli a spokojiti se nemohli, nemají sobě sami v ničemž nápravy činiti, ale mají se utéci ku právu a tu nápravy hledati.
Chceli kdo koho před právem viniti, má žádati hofmistra neb perkmistra těch hor, aby mu posla přísežného dopřál a poručil jeho odporníka, jmenujíc jej křtěným jménem i příjmím, před právo pohnati, a při tom má ihned oznámiti, z čeho jej viniti chce. [V rukopise s letopočtem 1579 jest ještě odstavec: "Nenašel-li by hofmistra neb perkmistra doma, tehdy má manželce nebo čeledi jeho, kohožbykoliv doma našel, oznámiti, že jest za tou příčinou hledal, aby obeslání na N. vyžádal; a tak se opovědíc bude moci poslu přísežnímu jeho právo dáti, obesláni při něm žádati, a posel bude povinen to učiniti. Pak-li by se příčina dala, že by některý přespolní kverk obeslán býti musil, tehdy má listem od ouřadu horního obeslán, a jemu den i hodina k stání, při nejmenším 14 dní napřed, oznámeno býti; a to obeslání má původ na škodu toho, kdo při ztratí, obsílajlcímu odeslati.]
Hofmistr neb perkmistr má ihned k žádosti žalobce povoliti a poslu přísežnému poručiti, aby, vezma od něho právo své, jeho odporníku jménem soudce oznámil, aby se v den a hodinu N. před právem postavil a žalobu od N. (jmenujíc mu původa) proti sobě slyšel.
Nestaneli obeslaný, ani by se před hofmistrem neb perkmistrem neomluvil, má třikrát na něho zavoláno bejti, však ne hned pořád, ale v půl hodině, jedno za druhým, tak aby ta tři zavolání v půl druhé hodině vyšla: a neohlásí-li se po jednom, po druhém i třetím zavolání, ani se před právem k slyšení žaloby nepostaví, má původovi v tom, z čeho jest jej viniti mínil a před soudcem oznámil, stanné právo dáno býti; pakli by chtěl původ něco více oznamovati, z čeho by jej viniti chtěl, nežli jest před soudcím pověděl, nemá na ten čas nic více užiti než toho, co jest před soudcem při půhonu neb obeslání oznámil.
Ale nepostaví-li i se původ k svému půhonu, tehdy hned po prvním zavolání, neohlásí-li se, má ten půhon přetržen a odporní straně, ač státi a toho žádati bude, proti původovi stanné právo dáno bejti; nebo má původ s potřebami právními prvé nežli odporní strana na hotově bejti.
Původ učině poručníka k své při, má ho soudcům oznámiti, a přizná-li se poručník, že tn při k sobě přijímá, tehdy na jakej koliv spůsob původ poručniku svou při poručil a poručníky přijal, má při ouřadu zapsáno a, buď že při obdrží neb ztratí, stálé bejti.
Obžalovanej, vyslyšíc žalobu, může poručníka týmž spůsobem k své při zmocniti; však k vejpovědi se má osobně postaviti, a není-li dosti usedlej, anebo že by za to neměl, z čeho jest obviněn, a původ by za ujištění žádal, má obžalovanej uničiti ku právu stání i dostání, anebo u vězení dodržán býti.
Pakli by původ obžalovaného z nepoctivé věci vinil, aneb nařekl by jej při právě, a nebyl-li by dosti usedlej, a žádal-li by obžalovanej za ujištění původu, týmž spůsobem se k němu zachovati mají, jako o obžalovaném oznámeno.
Při právě horním v království Českém nemají v žádné jiné řeči žaloby neb suplikací přijímati, leč v české neb německé.
A poněvadž jsou tato naše práva horní v obojí té řeči vydána, protož, v jaké řeči původ žalobu přednese, v takové jest obžalovanej odpovídati povinen. A pakli by na některého pána neb stavu rytířského gruntech, kterej by z těch řečí toliko jednu uměl, hory byly, a horníci neb nákladníci těch hor s týmž pánem gruntu o horní potřeby slyšáni býti žádali, anebo před pánem gruntu co činiti měli, tehdy v té řeči, kterou pán umí, potřebu svou jsou přednášeti povinni.
Když strany ku právu předstoupí, žaloba i odpor přednesena bude, mají soudcové prvé, nežli by k průvodům dopustili, stran na přátelskou smlouvu podati a osoby vedle uznání potřeby z prostředku soudcův k jistému dni voliti, a ty budou povinny mezi nimi pracovati; a strany mají sobě k té smlouvě přátely zjednati, a po kolika osobách se snesou z těch přátel k osobám od ouřadu vydaným přidati. A ty mají všelijakou možnou pilnost přičiniti, a pokud možné je porovnati a smluviti.
Jestliže by pak obojí strana smlouvcům svou při dobrovolně v moc daly a jim se důvěřily, mají soudcové slušnejmi a spravedlivejmi prostředky vedle rozeznání z obou stran odporův jich ubrmanskou vejpovědí poděliti; a jakej od smlouvcův mezi stranami prostředek nalezen bude, ten mají dáti sepsati a stranám přečísti, na tom jedna každá strana povinna bude přestati a nemá se v té při na nic zase navracovati ani k kterému jinému právu odvolávati. A taková smlouva má býti v knihy k tomu náležité při ouřadu pro budoucí pamět, a smlouvcové zejména, kteří od ouřadu a kterej od jedné i druhé strany zvoleni byli, také rok i den se vší pilností zapsáno bejti.
Pokudžby pak přátelskou smlouvou nikoli porovnáni bejti nemohli, a nákladův horních se do-tejkalo, mají ouředníci k vočitému spatření na ta místa, o která odpor jest, se sjíti, aneb oboje strany, k tomu povolajíc, vyslyšeti a jejich odporům vyrozuměti, aby potom tím snažněji rozsouditi a každému jeho spravedlnosti uděliti mohli.
Dotejkaloli by se co našich důchodův neb urbury, nějakého nářku o nevěrnost, služby, překládání koštův, falše, podvodův, krádeže neb ukrytí rudy a k tomu podobného, tu nemají žádné smlouvy dopouštěti, ale mají soudcové se vší možnou bedlivostí a pilností to vyhledati a nejdouli toho co, ješto by nám neb kverkům tak vysoce na ublížení bylo, mají vedle provinění skutečně trestati.
A soudcové nemají žádnejch při bez hodnejch a právnejch příčin odkládati, ale mezi stranami, co nejprv možné, bud přátelskou smlouvou anebo spravedlivým rozsudkem k spokojení přivozovati; tak aby skrze dlouho trvající soudy k škodám a z obojí strany outratám velkejm i meškání, kteréž by skrze to vzrosti mohly, nepřicházely, také aby skrze meškání dělníkův urbura naše umenšena nebyla.
Každej kverk, by nejméně tálův měl, vidouce při svejch nákladích neřády neb zlé spravování, může se tak svobodně domlouvati, jako ten, kterej nejvíce tálův má; nebo chudého při jeho malém dílu více škoda obtěžuje nežli bohatého při mnoha dílech. Ale když kverci ku právu přistupují, nemohouli všickni přítomni bejti, tehdy ti přítomní mají míti od jinejch zmocnění, při nejmenším s jednu třidcátou přes polovici rozkverkovanejch tálův; podávajíli kverci jakejch spisův, mají se všickni, kteří k tomu povolují, podepsati a kteří psáti neumějí, mají se jiných dožádati, aby je podepsali; jinak nemají spisové přijímáni bejti.
Povstal-li by odpor mezi kverky jednoho nákladu o nějakou věc, že by se naší urbury nedo-tejkalo, tehdy kde se na větší počet tálův hlas schyluje, při tom má zůstaveno býti. Pokudž by pak z každé strany rovnej díl tálův měli, tehdy mají toho na ouřad horní podati, a obojí strany své dobré zdání oznámiti, a ouředníci mají mezi nimi rozeznati, co by užitečnějšího bylo, při tom budou povinny obě strany zůstaviti.
Pakli by se ujmy naší urbury dotejkati chtělo anebo něco toho, co by ke zlému příkladu a na snížení hor bylo, tehdy ouředníci se o to přičiňte, by pak i větší strana se na tom snesla, vedle svejch ouřadův toho nedopouštějte, ale k nápravě přiveďte, anebo na nás a v nepřítomnosti naší na nejvyššího mincmejstra vzneste. Budeli obžalovanej vedle práva hojemství žádati, pokud by se zadržení auspejtův, cupusův anebo mzdy dělníkům horním nedotejkalo, má jemu toliko jedno hojemství za dva týhodny dáno býti.
Pakli by o zadržení auspejtův, neplacení cupusův na ty doly neb vorty, kteří jsou v těžení, anebo mzdy dělníkům se dotejkalo: nebudeli na odporu, má toho téhodne dopomoženo bejti; ale byloli by na odporu, má bejti do téhodne odloženo na ten spůsob, aby sobě, co zapotřebí, dali vyhledati a o ten dluh se sečtli a přátelsky porovnali. Pokudž by se pak srovnati nemohli, aby se s tím, jak jsou vyhledali a co ještě mezi nimi na odporu zůstává, zase před právem postavili, nebudeli nic na překážku, má to hned mezi nimi rozsouzeno býti; pakli jsou se srovnali, mají některému z ouřed-níkův přísežných anebo písaři urburnímu oznámiti, aby ta pře přetržena byla.
Byl-li by dluh cupusní dávno zašlej, že by již ten důl nebo vort přes jeden měsíc pustej ležel, aneb jiným kverkům propůjčen byl, a nebylo by nic na odporu, má ve dvou téhodních k zaplacení dopomoženo bejti, leč by se to pro nějaké odpory neb jiné slušné příčiny státi nemohlo.
Pakli by starej dluh byl, tak že by věřitel dlužníka svého za jeden celý rok a šest neděl právem nenapomínal, tehdy po tom roce a šesti nedělích není povinen dlužník z toho dluhu odpovídati, a právo takovejch promlčenejch dluhův nemá dopomáhati; léčby příčina taková byla, že by dlužník v zemi nebyl, ani jinak k napomenutí dosažen bejti nemohl, tehdy nicméně má se věřitel před právem ohlásiti, že mu N. dlužen, jmenujíc ho i sumu, a že se jeho nemůže doptati, aby napomenut neb obeslán býti mohl, protož že žádá, aby to jeho oznámení a při právě ohlášení poznamenáno bylo. A tak má druhej i třetí rok, pokudby dlužníka míti nemohl, nedadouc času projíti, činiti, ač nechceli svého práva a dluhu potratiti.
Podali původ své žaloby v spisu, má ten spis v přítomnosti obžalovaného přečten býti, a obžalovanej bude míti vůli ihned oustní odpověď na něj dáti; pakli bude žádati, aby mu ten spis půjčen byl, že chce svou odpověď také v spisu podati, má jemu toho příno i spisu půjčeno a do dvou téhodnů odloženo býti, a v ten uloženej den mají se zase postaviti a obžalovanej odpověď i s spisem jemu půjčeným přinésti a předložiti. Ta odpověď obžalovaného má v přítomnosti původa čtena býti, nepřestaneli na tom původ, má jemu též půjčena a při tom oznámeno bejti, aby proti té jeho odpovědi zase co mu potřebného ve dvou téhodnlch v spisu podal; a chceli proti tomu jeho odporu svědky vésti, to aby též v tom času učinil, a v čtrňáctej den aby svůj druhý spis i odpověď obžalovaného před právo položil.
Pakli by v tom času některejch svědkův dovésti nemohl, má nicméně spisy položiti, a jemu od práva k dovedení svědkův ještě dva týhodny přidáno býti, a ten druhej spis původův má zase obžalovanému dán, a při tom jemu též oznámeno býti, chceli jaké svědky proti původoví vésti, že to též může učiniti, však aby při tom všecken ten spůsob, jako původoví oznámeno, zachoval; a když to všeckno vykonáno bude, od každého dva spisy podány i svědkové dovedeni budou, mají soudcové bez odtahův na tu při zasednouti, znovu všecko i svědky v přítomnosti obou stran dáti přečísti a nad to rozsudek učiniti, vejpověď sepsati a stranám přečísti.
Kdo chce svědky vésti, má je druhé straně, proti komu je vede, jmenovati, a kterého dne i hodiny je vésti chce, oznámiti; a budeli druhá strana svědky chtíti viděti a při přísaze svědkův býti, má toho vůli míti.
Svědek neumíli než jednu řeč, má v té řeči, kterou umí, svědomí vydati; pakli obojí řeč dobře umí, má vydati v té řeči, v které jest pře vedena, jakž mu od písaře oznámeno bejti má. Žádnej nemá svědomí vydávati, leč prvé přísahu učiní, a písař, kterej svědomí přijímá a zapisuje, má též přisežnej bejti a v tejnosti je zachovati.
A přísaha k svědomí má tímto spůsobem učiněna býti. Ten, kdo přísahu činí, má se obrátiti tváří k vejchodu slunce a písař mu má vydati přísahu těmito slovy: přisahám pánu Buohu, že v té při, kteráž jest mezi N. a N., to, čeho jsem svědom, věrně a právě povím, a to pro přízeň ani pro nepřízeň, ani pro kterou jinou věc, tak mi pán Buoh pomáhej.
Svolili se strany, aby svědek bez přísahy přijatý byl, proti právu není, neb oč se strany dobrovolně snesou, toho souditi nepotřebí.
Budeli která strana některého z soudcův k svědomí chtíti užiti, má ho prvé, nežli pře zejde, jmenovati a oznámiti, že ho v té při k svědomí potřebovati bude, a ten soudce má z lavic vyvstati a při té při neseděti; však když by svědomí vydával, má jemu na tu přísahu, kterou jest k tomu ouřadu učinil, věřeno bejti.
Pakli strana obmešká, a hned při počátku pře jeho k svědomí nevyzdvihne, potom také vyzdvihovati nemá, ale na zprávu jeho může se potáhnouti.
Byl-li by svědek, na kterém by mnoho záleželo, nemocen, tak že by pro mdlobu ku právu jíti nemohl: má k němu písař přísežný s jedním přísežným z prostředku soudcův vyslán bejti a obyčejnou přísahu k svědomí vydati a od něho svědomí, jak práva ukazují, přijíti.
Jestliže by která strana k dovedení své pře některejch zápisův z knih ouřadu horního potřebovala, má jednomu každému, však tomu, koho se vlastně dotejče, a žádnému jinému, k jeho potřebě vyhledáno, bez vydání vejpisův jednou, druhé i třetí v přítomnosti přítele neb řečníka té strany, která toho potřebuje, přečteno bejti; a žádali strana rejstříku těch věcí pro snadnější vyhledání, má jemu vydán bejti, aby, když by v vedení své pře na ten některej artikul se potahoval, tím snáze k přečtení nalezen bejti mohl, ale přislali by ta pře k odvolání na apelací, tehdy ti artikulové v té při vedení a to v knihách horních zapsáni býti mají, též i jako všecky vedené věci do akt zouplna vedle vyměření práv těchto vepsány a kdež náleží k přesuzování odeslány bejti.
Pakli by kdo k jinému právu některé vejpovědi neb jinejch zápisů z kněh ouřadu horního potřeboval, má toho skrze půhon, jako jiného svědomí, od svědka právně hledati, a ouřad horní bude povinen jemu ty vejpisy z ouplna, jako jiné svědomí, zapečetěné vydati.
O dluhy, které jsou horní a z horních věcí pošly, jako auspejty, cupusy za tále, založení na košty dolové neb vortovní, od fur, rud a jinejch dolovejch potřeb, mzdy dělníkův, za pořádné stravy, za oděvy potřebné obecních dělníkův, za nájmy, za loje, za provazy, koze, železa, dříví, kyvle a jiné všelijaké potřeby dolové: mají ouředníci horní souditi a vedle možnosti dopomáhati; ale jinejch dluhův na řádu propitejch, na pyšné šaty, na hru neb jiné věci, mimo horní a nahoře oznámené potřeby, půjčenejch neb jinak zdělanejch, nemají se tím zaneprázdňovati ani k sobě přijímati.
Žádnej nemá kverkům, nákladníkům ani dělníkům horním a hutním, pro dluhy ani pro jinou jakoužkoli věc, peněz za rudy, kyzy a jiné k tomu podobné, ani mzdy za práci zadržovati ani stavovati bez povolení hofmistra neb perkmistra; ale jestli kterej komu co dlužen, a nemůž od něho k zaplacení přijíti, má vznésti na hofmistra neb perkmistra, aby rozeznal, jestli dluh jeho ouřadu dopomáhati náležitej a pokud se nejde, že jest, tehdy má, pokud nejvejš možné, strany smlouvati a k spravedlivým dluhům dopomáhati.
Nařkneli kdo koho, že by svým kverkům nevěrně sloužil, neb že by rudu kradl, neb ukrejval, košty překládal, nebo do koštu kladeného, co komu náleží, zouplna neplatil a sobě ostatku zanechával, do kaven se loupal, nádobí kradl, do cizích dolův bez povolení lezl, neb jakkoli jinak zle se při horách choval: to náleží právu hornímu souditi a se vší pilností vyhledati, a naříkající jest povinen nářek provozovati, a nejdeli se v skutku a na nařčeného toho něco ukázáno bude, a narčenej neodvede, pokud by se zločinnejch totiž outrpnejch věcí nedotejkalo, mají ho ouředníci horní podle provinění dáti skutečně trestati; pakli by se outrpnejch věcí dotýkalo, mají toho, jak příz oznámeno, i s aktami nejbližšímu městskému právu podati, a oni jsou povinni ihned vedle těch akt a svědkův jeho souditi a ortelovati.
Pakli by naříkající nic neukázal, bude povinen nařčeného vedle práva odprositi pro Buoh, aby mu to odpustil, že mu svou řečí křivdu učinil, a čtrnácte dní u vězení seděti, a nad to škody na tu při vzešlé, co jich strana provede, nařčenému zaplatiti; a dopustili se toho podruhé, má z hor vypovědín býti.
Budeli kdo v čem, jak nahoře oznámeno, nařčen, a ve dvou nedělích pořád zběhlých ku právu, aby se z toho vyvésti chtěl, nepřistoupí, nýbrž toho na sobě nechá a mlčením pomine, ten a takovej jest v tom domnění a, nemá při horách trpín býti, pokudž by se z toho nevyvedl.
Byl-li by kterej vzat na závazek cti a víry, a on se vedle toho nezachoval, nad svým závazkem se zapomněl a proti tomu učinil: má vzat bejti do vězení a trestán vedle uznání soudcův a jeho pře-činění, a nemá mu nikda víc na čest a víru věřeno ani za svědka trpín býti, neb jest své cti nezachoval.
Bylali by jaká pře, že by se některého přísežného, ješto by v soudu seděl, vlastně, nebo že by s některou stranou té pře se dotejkajice společnost v tom měl, nebo blízkého krevního přítele jeho, anebo kde by poručníkem byl, dotejkalo, nemá při té při seděti.
Přihází se, že někdy chytrej s prostnejm před právo předstoupí, a chytrej více se na svou chytrost a obmysly nežli na spravedlnost spoléhá, a tím chudého, sprostného o spravedlnost připraviti usiluje: ale že chudí a sprostní zřídka sobě přátely a obzvláštně proti mocnejm a chytrejm najíti mohou, protož žádal-li by za kterého přísežného z prostředku soudcův prvé, nežli by na žalobu odpověď dal, má jemu vydán býti, a ten přísežnej nemá tomu odpírati, leč by slušné právní příčiny ukázal, jinak mu má věrně a upřímně raditi a spravedlnosti jeho, ač máli jakou, podle práva horního hájiti.
Žádnej nemá soudcův bez hodnejch příčin z soudu vyzdvihovati neb zamítati: učinili to kdo, má příčiny, pro které jeho při té při trpěti nemůže, ihned při počátku, nežli při právě zejde, oznámiti. Ty jeho příčiny mají předkem od jiných soudcův váženy býti, a nebudouli slušné a právní nalezeny, tehdy má ten přísežnej předce na svém místě seděti; pakli by právní příčiny oznámil, má vyvstati a při té při neseděti.
A zůstane-li ten, kterej přísežného vyzdvihl, v té při křiv, a nejde se, že jest neslušně přísežného zavrhl: má pro takovou všetečnost, že jest směl našeho přísežného zlehčiti, nám pokuty pět kop grošův českých položiti a dvě neděle u vězení seděti.
Budeli se obžalovanej hájiti, že není povinen odpovídati, má příčiny oznámiti, pro které odpovídati odpírá, a neukáželi právních příčin, má k odpovídání přidržán býti.
Obvinili kdo koho z dluhu, a obviněnej odpíral by, že dlužen není a nebyl: má původ, že dluh spravedlivej jest, hodnými svědky neb rejstry aneb košty neb zápisy vše pořádnejmi i prokázati, anebo přísahou, pokud by mu od práva nalezeno bylo, žaloby své potvrditi.
Pakli obžalovanej oznámí, že jest byl dlužen a zaplatil, tehdy má prokázati svědky hodnými, anebo týmž spůsobem, budeli mu nalezeno, že jest zaplatil, přísahu učiniti; a přisáhneli obžalovanej, že jest zaplatil, bude původ obžalovanému povinen polovici té sumy dáti, z jaké jest ho vinil, anebo také přísahu učiniti, že jest ho z spravedlivého dluhu obžaloval, a pro nedostatek svědkův jest toho dluhu prokázati nemohl.
Jeden svědek není zadosti u práva, než při nejmenším dva, když se v svědomí srovnají; ale jeden přísežnej vydáli svědomí, za dva svědky prosté má přijat býti.
Povedouli z obojí strany původ i odpor svědky, z které strany se jich více s žalobou neb odporem srovná, ta obdrží.
Svědek, jsouce při horách usedlej, nebo jinak obývající, k svědomí obeslanej, nebudeli chtíti svědčiti, a strana, která ho potřebuje, za opatření by žádala, a neukáželi svědek právní příčiny, pro kterou se slušně svědčiti zbraňuje, má k tomu přidržán bejti, anebo pokutu, kterou sobě strana pro nevysvědčení pokládá, položiti, k kteréž soudcové vedle slušnosti dopomáhati jsou povinni.
Co se pak jinejch artikulův dotejče, totiž právních příčin, pro které by se ku právu postaviti nemohl, též strany svědkův, kteří a kterého času mohou neb nemohou svědčiti, a k tomu podobnejch, kteří by zde postaveni nebyli, těch zanecháváme při tom spůsobu, kterej se vůbec v tomto království českém při soudech zachovává, a zřízením zemským, snesením s stavy a právy městskými vyměřeni a vysvětleni jsou; však jestliže by kdo kterého artikule v zřízení zemském neb právích městských k horním příčinám, kterej by proti těmto horním právům a snesením s stavy byl, natahovati a užívati chtěl, toho nemá žádnému dopuštěno bejti, leč že by proti těmto právům nebylo, což v uvážení ouředníkův býti má.
Všelijací odporové při soudu mají od písaře se vší bedlivostí zapisováni bejti, tak aby, byloli by odvolání k vyššímu právu, nebylo žádného nedostatku, ale aby acta právní, jak pře vedena byla, co od stran mluveno, ukazováno i co od svědkův vysvědčeno, zouplna všecko napsáno a k apelací vydáno býti mohlo.
Ale jestliže strany obě z vejpovědi poděkují anebo mlčením pominou, a toho dne, pokud soudcové na soudu sedí, na rozmyšlení žádná z nich bráti nebude: již potom, když soudcové od soudu z lavic vyvstanou, žádného rozmyšlení ani odvolání k vyššímu právu v té při nemají užiti, nýbrž při té vejpovědi, která stranám od soudcův vynesena jest, zůstati má.
Pakli by strany, anebo jedna z nich na rozsudku a vejpovědi stížnost měla, může na rozmyšlení do dvou nedělí, časně dokud soudcové na soudu sedí, odkladu požádati; a budeli žádati, aby mu akta té pře i s vejpovědi vypsány a vydány byly, má k žádosti jeho dovoleno bejti, však se má s písařem za práci jeho umluviti, ale písař nemá nad míru [od] stran přijímati, ale co slušného od nich bráti; neb nemá od archu obecního papíru přepisování obyčejného písma ne řídce psaného přes dva groše české dáváno bejti, také aby pod čtyřimecítma řádkův na jedné straně míň nebylo, leč poslední list, cožkoliv se na něj dostane, ten má za celou stranu počten bejti.
A ten kterej na rozmyšlení bére, jestliže míní apelovati, nemá dáti čtrnácti dním [sic] od vejpovědi projíti, ale má se před soudci časně ohlásiti a oznámiti, že se k vyššímu právu odvolává, nadějíce se lepší vejpověď přinésti; a má ten vejpis akt zase navrátiti a vedle toho i příčiny psané, pro které odvolání bere, podati a při tom hned pokutu k apelací uloženou, totiž dvě kopě grošův, položiti. A nepoložili příčin s aktami, aby ouředníci věděti mohli, proč se odvolává, a ty příčiny aby s aktami zapečetili, tehdy potom nemá žádnejch příčin klásti, neb my jich nézapečetěnejeh a před našimi ouředníky ukrytě podanejch nepřijmem a jim místa nedáváme. Tolikéž i nejvyšší mincmejstr tak se v tom chovati má.
Jestližeby strana v těch aktách našla nedostatek, že by něco vypuštěno bylo, má před soudci oznámiti a za doložení žádati, a upamatujíli se soudcové, že jest to tak mluveno neb vedeno bylo, jak strana ukazuje neb oznamuje, má to v knihách i v vejpisu akt doloženo a napraveno býti.
A protož když strany ku při mluví, nemají v řeči pospíchati, ale povlovně mluviti, aby písař postačil psáti, tak aby se skrze jeho nepostačení žádnému na jeho spravedlnosti nic neublížilo a něco potřebného nepominulo. Soudcové mají dáti ten vejpis akt u přítomnosti obojí strany přečísti, a proti knihám, aby se ve všech slovích srovnaly, přehlídnouti.
A když se to vykoná, mají ty akta již přečtená i s příčinami od strany v spisu předloženými, též prvé je přečtouc, zavříti, zapečetiti a straně, která apeluje, vydati, a odvolávající se, přijma k sobě akta se vším příslušenstvím zavřená a zapečetěná, má jich dodati bez meškání, kdež náleží a komu nápis na vrchu svědčiti bude.
Však od práva a soudu horního odvolání a apelování nemá před žádného jiného jíti než před osobu naši, aneb před nejvyššího mincmejstra království českého.
Ale co se na stavův gruntech dotýčce, toho při srovnání s stavy o hory a kovy, jakž prv oznámeno, zůstavujem.
A máť odvolávající v šesti nedělích pořád zběhlých od vrchního práva, kde se odvolání stalo, napravení neb potvrzení vejpovědi přinésti a před soudci složiti, leč že by v tom hodnými příčinami byl obmeškán. Pakli by v tom čase toho neučinil, nepřinesl, ani slušné příčiny, pro kterou jest toho vykonati nemohl, a že jeho osobou v tom nic nesešlo, dostatečně neukázal, má jim bejti za neodvolávajícího, a vedle vejpovědi od soudcův horních vypověděné jest se zachovati povinen.
Přineseli odvolávající od vrchního práva jinou vejpověď, kterou by byla vejpověď soudcův horních zdvižena neb napravena: má při tom zůstati a odvolávajícímu pokuta k apelací složená, totiž dvě kopě grošův českých, navrácena bejti; pakli vejpověď soudcův potvrzena bude, má též při tom zůstaveno býti, a ta pokuta má od písaře urburního přijata a do mince naší, jakž v jeho instrukcí napřed i o jinejch pokutách oznámeno jest, ouredníkům proti jejich kvitancí odvedena býti.
Ale že někdy bez hodnejch příčin původ ku právu přistupuje, anebo obžalovanej, věda se sám křiv, nechce žalobci svému v spravedlivé věci sám od sebe práv býti, ale dopustí, že z obou stran nákladové i meškání na živnostech přivedeni bejvají: protož chceme, aby takoví, kteří zoumysla bez přinucené potřeby k soudům příčiny dávají, soudce, samy sebe i jiné zbytečně zaneprázdňují a lidi k závazkům a škodám přivozují, hodnými pokutami ztrestáni byli; tak aby ten, kdožkoliv křiv zůstane druhému, kterej proti němu při obdrží, náklady a škody, které jest pro tu při trpěti a nésti musel, a před právem spravedlivě ukáže, podle uznání soudcův zaplatil, a má k tomu zaplaceni od práva skutečně přidržán býti.
Zavírka.
Tato naše práva horní Horám Kutnám i jiným horám, kde by je sobě koliv oblíbili a zvolili, s pilným a bedlivým uvážením všech tří stavův království Českého, i radou rad našich i nejvyššího mincmejstra a jiných našich ouředníkův horních, věrných milých, znovu napravená a vydaná, chceme, aby jich při soudích i jiných všech horních případnostech ve všech artikulích i punktích užívali, je drželi a neporušitelné zachovali, jimiž aby se všickni horníci, ouředníci, kverci, nákladníci i dělníci řídili a spravovali.
Našim pak ouřednikům horním všechněm, nynějším i budoucím v království českém, nejvyšším mincmejstrům, nejvyšším perkmistrům, hofmistrům, urburéřům, perkmistrům, přísežným horním i jiným všechněm, v jakých ti koliv ouřadech při horách a k těmto právům náležejí, aneb potom náležeti budou, přísně přikazovati ráčíme, aby pod uvarování hněvu a nemilosti naší i skutečného trestání nad těmito právy ruku drželi, jich hájili, vedle nich soudili a všecky věci horní od nás jim svěřené a poručené podle nich řídili a spravovali, proti nim nečinili, jich nepřestupovali ani komu jinému toho činiti dopouštěli; a to dotud, dokud bychom my anebo budoucí naši králové čeští jich zase též s volí a uvážením stavův tohoto království Českého podlé vůle naší a společného s týmiž stavy snesení nenapravili.
čehož nám a budoucím králům českým spolu s týmiž stavy v moci a vůli zanecháváme, v nich něco opraviti, přidati neb ujíti anebo docela změniti a nových naříditi, jakž by se kdy skrze případnosti a proměny hor k tomu příčiny daly.
A poněvadž dobře možné nebylo všech těch dobrejch starejch obyčejův a zvyklostí, obzvláštně při rozličnejch dílech, kteří se při Horách Kutnách zachovávají i jiných též se zachovávati moci budou, těmito právy horními obsáhnouti a je všecky zouplna vypsati a vysvětliti: protož jich při tom ještě do dalšího nařízení a v lepší proměnění zanechávati ráčíme, čehož též toliko nám a budoucím králům českým spolu s stavy tohoto království českého k proměně a zlepšení v moci a vůli zůstavujem.
Ale co jest se kolivěk před vyjitím těchto našich práv vedle starých práv horních a dobrejch starejch obyčejův, zvyklostí, nařízení a pořádnejch poručení jednalo, řídilo a vykonalo, toho při tom v celosti, bez porušení, zouplna, pokudž by se k proměně a zjinačení i napravení vedle těchto práv příčina nedala, zůstavovati ráčíme. [
Rukopis druhý, často uváděný, má ještě připsáno: "Léta Páně 1579".]