Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. A nyní, co se týče pořadí přihlášek, tak zde byl přihlášen pan místopředseda Karel Havlíček a paní předsedkyně Alena Schillerová. Ty nevidím ani jednoho v sále. A následně je přihlášen pan poslanec Radek Rozvoral. Prosím, ujměte se slova.
Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, hnutí SPD podpoří senátní verzi zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele, a to především z důvodu zachování zaměstnaneckých benefitů. Tyto benefity jako příspěvky na brýle, zubaře či rehabilitace nebo sportovní aktivity, jsou důležité nejen pro zdraví zaměstnanců, ale také pro firmy a stát. Za zachování těchto benefitů dlouhodobě bojujeme.
Na druhou stranu musíme jasně říci, že nám vadí zrušení stropu pro příjmy z převodu cenných papírů nad 40 milionů korun. Tato změna je podle nás zbytečným zvýhodněním pro velké investory a nepřináší spravedlnost běžným občanům, což budeme muset po volbách opravit.
Stejně tak opakovaně upozorňujeme na to, že vláda stále odmítá skutečně pomoci těm nejzranitelnějším. Naše poslankyně Lucie Šafránková dlouhodobě navrhuje zvýšit příspěvek na péči pro zdravotně postižené v prvním a druhém stupni závislosti. Pro příklad: v prvním stupni nad 18 let navrhuje zvýšení z 880 korun na 2 700. Vláda však těmto lidem po našem enormním tlaku přidala pouze drobné, které reálně nic neřeší. Těmto lidem je potřeba pomoci okamžitě, aby si mohli dovolit zaplatit adekvátní péči.
Když to shrnu, hnutí SPD tento návrh podpoří v senátní verzi, a to kvůli zaměstnaneckým benefitům, ale současně budeme dál bojovat proti nespravedlivým výhodám pro velký kapitál a za zvýšení příspěvku na péči pro zdravotně postižené občany. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. A ještě zde přihlášen pan poslanec Ivan Bartoš. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.
Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji, paní předsedající. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych ve svém vystoupení možná chtěl krátce navázat na Jakuba Michálka. Když se projednával ve Sněmovně konsolidační balíček, a pamatuju si, jak složité bylo vyjednávání i na vládě, tak jsme přicházeli s různými návrhy, které měly ten systém vlastně více narovnat. Byly zde nápady přispět do státního rozpočtu například zavedením školného. Byly zde poměrně divoké návrhy na větší zdanění, respektive na větší zatížení daní - různé smlouvy typu DPP a další. Ta dohoda, která tam vznikla, byla ve finále poměrně bolestná.
Jsem rád, že jsme položili na stůl při projednávání konsolidačního balíčku navýšení rodičovského na 350 000 korun. Nakonec to tedy prošlo, jsem za to rád. Nicméně mezitím, co se toto stalo, tak inflace ukousla další peníze z těchto financí, které přicházejí rodinám, kdy prokazatelně rodiny s malými dětmi mají nejhorší ekonomickou situaci ze všech skupin v České republice.
Proto mi přijde maximálně nespravedlivé a i z pohledu časování velmi podezřelé, že se těsně před volbami do Poslanecké sněmovny, které tady jsou ani ne za 30 dní, vlastně přichází ze Senátu ten původní návrh Zbyňka Stanjury, včetně toho přílepku, a to je zásah do původně vyjednaného konsolidačního balíčku.
Když jsem se díval na návrh rozpočtu pro rok 2026, kde se opět berou peníze z oblasti Ministerstva školství, kde opět nejsou peníze i na důležité národní programy, ono se jim říká národní dotace, a říkejme jim národní programy nebo investice v rámci České republiky, kde dokonce jsou kráceny peníze na dostupné bydlení s tím výhledem, že tedy budoucí rozpočet je takto seškrtán a ministři se bouří. Já si myslím, že právem. Ostatně vystupovali jsme jako Piráti velmi aktivně, když ministr Stanjura navrhl minus 30 miliard školství v roce 2023 na rok 2024. Pak ten propad tady nebyl takto obrovský. V roce 2024 jsme nehlasovali pro návrh rozpočtu na tento rok, když opět bylo bráno zejména v oblasti vzdělávání.
Mě dost fascinuje, jak ekonomové blízcí třeba ODS, ale i někteří poslanci se vyjadřují s tím grafem, ale do školství dáváme rekordně mnoho a porovnávají to s investicemi do vzdělávání v letech minulých, kdy akorát byla ta inflace 30 procent kumulovaná v posledních třech letech, takže peníze ztratily 30 procent své hodnoty. Ergo kladívko, pokud do vzdělání dáváme o 10 procent více, než jsme dávali, minus 30 procent, tak to trochu nesedí. A myslím si, že prezentovat tato čísla je zavádějící. A právě proto si myslím, že podříznout tento příjem, který se schválil v rámci konsolidačního balíčku, a zpětné zavedení této výjimky, je za prvé špatně, a zároveň si myslím, že to je takový poslední předvolební dáreček desítkám, možná stovce lidí, kteří takovéto operace, tedy prodej aktiv akcií firmy s výnosem nad 40 milionů ročně, dělají.
A mně to tu situaci trošku připomíná z roku, kdy se tady ve Sněmovně projednával windfall tax, který po vzoru britských konzervativců, což je dost paradoxní, Piráti přišli tenkrát s návrhem, který v Británii prosazovala konzervativní strana, ale pak se na tom shodla i Evropská unie a Evropská komise, měl vyřešit ten klíčový rok, kdy vystřelily ceny energií a pohonných hmot, a v danou chvíli na domácnosti toto mělo velké dopady, kdy ta windfall tax byla nastavená tak, že se bude platit za ten rok, kdy se tyto vlastně nadměrné zisky projevily třeba nestabilitou burzy. A na koho bude spadat? Tedy na banky v danou chvíli a na energetické firmy.
A byl to právě Zbyněk Stanjura, který přišel na vládu a v poslední den projednávání vlastně změnil po jednání ká pětky, já se pamatuju, jak byla dehonestována Olga Richterová, když se někde veřejně vyjádřila o té dohodě, myslím, že i Marian Jurečka v této věci tweetoval, kdy měla být nastavena windfall tax, aby se vybraly peníze z nadměrných zisků, a ty mohly být použity třeba pro zlepšení ekonomické situace rodin. No a v ten poslední den přišel Zbyněk Stanjura a řekl, všechno je jinak.
Já si pamatuju, jak jsme tady jednali ve Sněmovně, jak jsme to jednání blokovali. Ministr Zbyněk Stanjura vystoupil a prohlásil, že peníze získané z windfall taxu po tom, co on ho tedy upravil zálohově na následující rok, vypustil z toho spřátelené banky, tenkrát to také bylo hodně v médiích, proč od jisté velikosti bank se to na ně nevztahuje. Tvrdil všem, že nikdo nebude optimalizovat, že se ty peníze vyberou, a ty kompenzace třeba za zastropování vyjdou šul nul. To se samozřejmě nestalo.
Ministr Stanjura nikdy tedy neřekl, já jsem se mýlil, ty peníze se nevybraly. Dokonce u windfall tax si opakovaně - to se mi na definici pravicové strany, trošku mi to k tomu nesedí - opakovaně skrze windfall tax vybral peníze z ČEZu, čímž samozřejmě se nemusel stát dělit s minoritními akcionáři, protože peníze vybrané na windfall tax nejsou peníze dividendové, kdy ty peníze samozřejmě dostávají i minoritní akcionáři, kteří věřili státu, že když si do státem ovládané firmy většinově vloží své peníze, že jako má to jistou garanci, ukazuje se, že ani toto neplatí.
A přesně v tomhletom gardu, v jakém ministr Stanjura ohnul ten windfall tax, který potom samozřejmě nezafungoval tak, jak měl, a šel na ty budoucí zisky, mezitím všichni zoptimalizovali, tak se objevil tento návrh v tom původním návrhu Mariana Jurečky, který ještě v souvislosti s bitcoinovou kauzou, tedy den předtím, než se provalila kauza špinavých bitcoinů, vlastně zavádí zpětně tuto výjimku.
Mě překvapilo i odůvodnění Ministerstva financí, že to je neefektivní nástroj. Ale čísla, která z toho měla vyjít za ten rok platby, Ministerstvo financí ještě nemá. ***
